Issuu on Google+

METODY A TECHNIKY INOVATIVNÍHO MYŠLENÍ VZDĚLÁVACÍ MODUL PROJEKTU

CHEMPOINT – VĚDCI PRO CHEMICKOU PRAXI

zpracoval: VLADIMÍR HŘEBÍČEK

[Zadejte text.]

Stránka 1


1. Naše myšlení a vliv lidí kolem nás Průvodce Vítejte v osmé kapitole kurzu Metody a techniky inovativního myšlení. V této kapitole se zamyslíme nad tím, proč potřebují myslící jednotlivci další lidi kolem sebe. Dále se seznámíme s metodou 90 vteřin navíc od Very Birkenbihl. Tato metoda může být každému užitečná pro cílené získávání nových myšlenek a podnětů od lidí v okolí.

1.1. Myslící jedinec a okolí Přestože můžeme souhlasit s názorem profesora Wichterleho, že nová myšlenka či nápad se zrodí vždy v hlavě jednoho člověka, neopomenutelnou roli při hledání nových řešení nebo při inovacích sehrává to, že se člověk potkává s jinými lidmi, poslouchá je nebo zprostředkovaně naráží na jejich myšlenky v textech nebo ve filmech. Jiní lidé nám dávají podněty, ale také nás obohacují svými myšlenkami. Ve skutečnosti je to, co vypadá jako naše originální myšlení důsledkem působení kolektivního ducha nebo toho, co jsme převzali z myšlenek a výsledků práce mnoha jiných lidí. Důležité je, abychom k tomu, co známe ze školy, z různých kurzů i z každodenního učení se při „potkávání“ jiných lidí, dokázali přidávat i trochu našich nových nápadů. Podle Johna Adaira má inovativní myšlení (a týká se to i ostatních druhů myšlení), tři dimenze.

X

X

Obr. 8. 1: Tři dimenze myšlení K těmto třem dimenzím by bylo vhodné doplnit ještě čtvrtou, která by představovala širší společenské podmínky, v nichž působí organizace.

1.1.1. Proč potřebuje myslící jedinec ostatní lidi Organizace, ani týmy nemají nové myšlenky. S novými myšlenkami přicházejí skutečně jenom jednotlivci, a proto jsou tvůrčí jednotlivci na prvním místě. Mnohdy však potřebujeme druhé lidi k tomu, aby nás něco napadlo. Může jít o jejich podněty v podobě jejich nápadů a poznámek. Často také vynálezci jako Edison zdokonalovali nedotažené [Zadejte text.]

Stránka 2


vynálezy jiných lidí. Telefon sice vynalezl Alexander Graham Bell, ale Edison ho zdokonalil a pomohl jeho společenskému využití. Kolegové v práci nebo ve škole mohou být také důležitým zdrojem informací a můžeme si s nimi informace a znalosti vyměňovat. Jiní lidé mohou působit na nás jako katalyzátor. Tím mám na mysli to, že sice na novou myšlenku přijdeme my, ale nevznikla by bez přítomnosti, spolupráce nebo provokace toho druhého nebo těch ostatních. V určitých situacích potřebujeme lidi kolem sebe, kteří by nám byli schopni dávat zpětnou vazbu a byli užitečnými kritiky. Je důležité, aby rozuměli našim myšlenkám a dokázali kriticky myslet a nalézat slabiny našich myšlenek. To nás vede k hlubšímu promýšlení problému a nalezení co možná nejlepšího řešení. Albert Einstein se přátelil v době svého mládí a po skončení studií s několika inteligentními mladými muži. Společně pili víno, besedovali a dobře se přitom bavili. Nazývali svůj spolek Academie Olympia – Klub myslitelů. Kromě svých debat hledali inspiraci i v dílech předních myslitelů. Jeden z Einsteinových blízkých přátel, matematik Michele Besso, začal pracovat v roce 1904 na patentovém úřadě jako Einstein. Trávili spolu mnoho času debatami a Bessovi je mimo jiné připisováno, to že seznámil Einsteina s dílem rakouského fyzika a filozofa Ernsta Macha. Einstein využíval Bessa jako svého sparingpartnera, podobně jako mají při tréninku tenisté. Všechny myšlenky a hypotézy, kterými se v té době zabýval, vyzkoušel nejdříve na Bessovi. Besso byl také jediným člověkem, kterému Einstein poděkoval ve svém článku o relativitě v roce 1905 za pomoc. Třetí důvod, proč potřebujeme kolem sebe další lidi, spočívá v tom, že často nestačí jedinec na to, aby se dobrá myšlenka prosadila a byla přijata, natož aby se prosadila na trhu. Nové myšlenky vyžadují týmovou spolupráci.

1.1.2. Organizační kultura podporující inovace Organizace, pro kterou jedinec pracuje, v sobě zahrnuje veškeré své části včetně jedinců a týmů. Podle Johna Adaira rozvíjejí všechny organizace takzvanou skupinovou osobnost a zároveň mají tři vzájemně se překrývající oblasti potřeb, jak je znázorněno na následujícím obrázku:

[Zadejte text.]

Stránka 3


X Obr. 8.2 : Schéma skupinové osobnosti podle J. Adaira (Adair, str. 12) Tato skupinová osobnost je obvykle nazývána organizační kulturou. V procesu inovativního myšlení hraje podstatnou roli. Některé organizační kultury inovativní myšlení povzbuzují, jiné ji potlačují. Pro inovativní myslitele je velice nepříjemné, pokud jsou zaměstnáni v organizaci, kde vedení nepodporuje inovativního ducha nebo kde přežívají z dřívějška skupinové návyky a hodnoty působící proti novým myšlenkám. V této souvislosti je dobré si uvědomit, že vhodné inovativní klima nemusí být spojeno jenom s liberálním nebo konzultativním stylem řízení lidí, ale často bývají velmi inovativní i organizace nebo společnosti se silným autoritativním řízením. Příkladem je třeba již několikrát zmiňovaná společnost Apple. Historky o autoritativním chování Steva Jobse pronikly i mimo tuto společnost a na řadu z nich můžeme narazit v jeho životopise od Waltera Isaacsona nebo v dalších knihách, které o něm vyšly. Přesto je společnost Apple Inc. Považována za jednu z nejvýznamnějších společností v oblasti inovací. Podobně i v totalitních režimech v nacistickém Německu nebo v Sovětském svazu vznikaly v určitých obdobích významné inovace. Jako příklad můžeme uvést třeba sovětský kosmický program. Důležitá zde zřejmě je vize podněcující inovace a ztotožnění inovativních a znalostních pracovníků s touto vizí. Šiřitelem takové progresivní technologické vize je zpravidla nějaká vůdčí osobnost, ale ta se musí obklopit lidmi, kteří vizi rozumí a jsou ochotni pro ni pracovat. V další části se podíváme na role či typy osobností, které se zpravidla na inovacích podílejí.

1.1.3. Role spojené s inovacemi John Adair přirovnává inovativní organizaci k vytváření filmu. Při přípravě a natáčení můžeme najít producenty, režiséra, scénáristu, kameramana atd. podobně i v případě vědeckého bádání nebo při realizaci inovativních myšlenek můžeme najít několik osob, které se na projektu podílejí: Role [Zadejte text.]

Poznámky Stránka 4


Tvůrčí myslitel

Má moc či schopnost vytvářet nové myšlenky, zvláště pak ty, které doposud nejsou známé. Zlepšovatel Může zavést anebo přijít na trh s něčím novým nebo s něčím, co se jako nové prezentuje, např. s novým produktem, novou službou apod. Vynálezce Přichází s novými cíli, které mají obchodní potenciál. Často kombinuje roli tvůrčího myslitele a novátora. Podnikatel Formuluje či získává myšlenky a transformuje je do obchodní reality. Často využívá mozky jiných lidí a peníze jiných lidí za účelem vytvoření tržní příležitosti. Interní firemní ,,Přebírá praktickou zodpovědnost za tvorbu inovací ve všech typech podnikatel neboli organizací. Může být jak tvůrcem, tak vynálezcem, ale především je tvůrce nových snílkem, který zjišťuje, jakým způsobem lze proměnit myšlenku ve podnikatelských výnosnou realitu.“ záměrů Gifford Pinchet, Intrapreneuring: Why You Don’t Have to Leave the Corporation to Become an Entrepreneur (Harper and row, 1985) Přeborník Vybírá myšlenky, které nemusejí být nezbytně jeho/její, a využívá je. Projevuje o záležitost zájem a vytrvale dbá o to, aby jeho/její myšlenky byly správně rozvíjeny a úspěšně implementovány. Sponzor Zajišťuje potřebnou podporu pro nové myšlenky. Obvykle je to vedoucí pracovník, který v myšlenku věří a ovlivňuje klíčové osoby, aby myšlence zprůchodnily cestu a odstranily případné překážky při její realizaci. Tabulka: Klíčoví hráči v inovačním procesu (zdroj: Adair, str. 25)

1.1.4. Tvůrčí nebo inovační NETWORKING Zajímavou myšlenkou související se vznikáním nových vlastních myšlenek nebo obohacováním se navzájem v kontaktu s jinými lidmi je myšlenka osobního networkingu. Toto anglické slovo bychom mohli přeložit jako vytváření osobních sítí. Jedná se o vytváření podmínek pro výměnu informací a vzájemnou spolupráci. Networking si jednak sami budujeme tím, že se seznamujeme s novými lidmi, projevujeme o ně zájem, abychom zjistili, čím mohou být pro nás užiteční a na druhé straně zase nabízíme to, čím můžeme být užiteční my jim. V mnoha případech však networking vzniká i spontánně nebo za přispění organizací, v nichž pracujeme nebo studujeme. Základem osobního networkingu jsou pak třeba spolužáci z různých škol, které jsme navštěvovali, lidé, s nimiž jsme spolupracovali a zůstali nám dobré vzájemné vztahy, lidé, s nimiž jsme se setkali na různých kurzech nebo konferencích a domluvili jsme se, že můžeme na něčem spolupracovat nebo, že zůstaneme v kontaktu a dále také lidé, které známe z našich volnočasových aktivit – ze sportu, práce v neziskových organizacích a podobně. Jeden člověk může být členem více sítí a sítě se mohou navzájem překrývat. Pokud se jedinci navzájem nepotřebují, budování sítí ztrácí význam. Pro naše téma má význam budování takových sítí, které nám mohou pomáhat při výměně myšlenek a získávání nových podnětů a nápadů. Když jsem kdysi pracoval v jedné německé strojírenské firmě, všiml jsem si, že zde probíhaly každou středu takzvané technologické konference, které spočívaly v tom, že se desítky konstruktérů z této firmy scházeli v několika konferenčních místnostech a prezentovali si své nápady, problémy a případně poznatky získané z různých zdrojů mimo podnik. Na těchto konferencích pak spolu diskutovali o různých konstrukčních prvcích a námětech na řešení problémů. Podnik tak podporoval vytváření pracovních sítí a prohlubování vztahů mezi jednotlivými odborníky, což se muselo odrážet i v myšlenkové produktivitě organizace jako celku. Vzájemné poznávaní se na takových konferencích vedlo k lepší spolupráci mezi různými odděleními i k tomu, že když měl někdo z konstruktérů problém, měl menší ostych zeptat se na názor někoho ze svých kolegů. [Zadejte text.]

Stránka 5


Podobně doporučuje i Edward de Bono vytváření „myšlenkových klubů“ na úrovni měst, kde by se setkávali různí experti a prostřednictvím technik efektivního myšlení by hledali nové myšlenky. Mezi hlavní výhody takovýchto pracovních nebo myšlenkových sítí může patřit následující:  Členové sítě mohou sdílet zdroje, kontakty, dovednosti a znalosti.  Umožňuje spojování lidí na různých úrovních (instituce, neformální skupiny, laici, odborníci). Síť není vystavěna na mocenských pozicích a umožňuje partnerství.  Pomocí sítí můžeme najít vhodné partnery pro další spolupráci a projekty.  Můžeme předcházet duplicitní práci několika a svou činnost lépe koordinovat.  Sítě pracují flexibilněji než formální instituce.  Sítě také pomáhají profesionálům lépe zvládat pracovní zatížení a stres.  Sítě mohou pomáhat ke vzniku alternativních řešení, mohou se v nich rodit nové myšlenky a přispívají k udržitelným změnám.

1.2. Využívání myšlenek a podnětů druhých lidí Pro pochopení následujícího cvičení je dobré podívat se na tento obrázek:

Obr. 8.3 :Informační svazky podle V. Birkenbihl Obrázek představuje takzvaný informační svazek, který může existovat v naší hlavě pro každé slovo nebo oblast našich znalostí. Slabší místa a mezery při kreslení čar jsou záměrem. Symbolizují, či reprezentují slabá místa a mezery, když si nedokážeme něco vybavit. Pomyslete jen na neslavně známé tvrzení: „počkejte, mám to na jazyku“… Každé slovo je spojeno se všemi asociacemi, které dokážete aktivovat k tomuto pojmu. Blízko středu jsou usazeny první nápady, dále pozdější, a docela u kraje jsou vaše pasivní asociace, to jsou slova, kterým sice rozumíte, ale nepoužíváte je aktivně. Protože takovéto informační svazky každého z nás jsou v různé míře omezené, můžeme další využívat podněty z informačních svazků jiných lidí.

[Zadejte text.]

Stránka 6


Kreativní technika 90 vteřin navíc (Birkenbihl, str. 153)

Chceme-li kreativně přemýšlet, máme dvě možnosti: 1. buď chceme hledat první myšlenku. Začneme od nuly a lovíme ve své paměti. Znamená to: že zaznamenáváme spontánně, rychle a nepřetržitě, co nás napadne! Skoro vždy je prvních 40 až 60 (zřídka 90) vteřin nejbohatších na asociace! Nepotřebujete tedy přemýšlet 20 minut, hledáte-li první nápady. A to je první krok, když se pouštíme do nového tématu. 2. anebo chceme dále rozvinout jednu specifickou myšlenku (třeba tu, která vznikla v rámci bodu 1?). V tomto případě chceme vědomě zůstat déle v procesu řešení úkolu, aby mohlo dojít k fascinujícímu procesu rozvoje. Rozvinout myšlenkový pochod můžeme totiž jen tehdy, když rozvineme, rozbalíme to, co „máme v sobě“. V obou případech chceme najít vlákna, která už se v naší vědomostní síti nacházejí. Pracujete-li sami, pak dochází k pročesávání vaší vlastní vědomostní sítě. Potřebujete-li však momentálně a nezbytně podněty a NOVÉ IMPULZY zvenčí, pak je na místě použít techniku 90 vteřin navíc. Jestliže se chcete „přiživit“ na vědomostních sítích druhých lidí, jsou tu opět dvě možnosti: Za prvé: V bezprostřední blízkosti se nacházejí lidé, kterých se můžete krátce vyptávat. Za druhé: Jste právě sám/a. Ad 1. Vyptáváte se druhých Je to podobná situace, jako když někdo řeší křížovku a zeptá se vás: „Slovo na (začáteční písmeno), na (tolik písmen).“ A třeba ještě dodá: „Předposlední písmeno je E“. Váš duch okamžitě zahájí horečnou aktivitu, protože váš neviditelný pomocník v mozku nyní prohledává vaše vědomostní sítě. Podobně budete postupovat nyní: Oslovujte krátce přítomné, poznámkový blok (je lepší než diktafon) mějte demonstrativně v ruce a dělejte si poznámky. Buďte jednoznační: „Máte 60 vteřin času?“ Mějte při sobě hodinky s vteřinovkou nebo stopky, aby ten druhý viděl, že myslíte opravdu jen jednu minutu! Řekněte pak: „Co vás napadá k otázce …?“ a dělejte si poznámky. Myslete prosím na to, že většina lidí nyní zareaguje podobně, jako když se ptáte na slovo do křížovky (nastává gestalt). Ani to jinak nejde: 1. Otázky (vždy) automaticky vyvolávají myšlenkové pochody, proto mají daleko větší úspěch než technika vyprávění. 2. To platí také pro dotazování sama sebe, s jehož pomocí můžeme například vytěžit enormně mnoho z našeho podvědomí. 3. Proto začne váš partner (partnerka) zpravidla nahlas myslet a nabídne své asociace, které rozhodně musíte zaznamenat! 4. Zpravidla to probíhá tak, že když má člověk s problémem, na který je zaměřena otázka nějakou zkušenost nebo o tom četl, navrhuje konkrétní rady. Pokud s předmětem otázky zatím zkušenost nemá, klade otázky a často jsou to otázky, které by nás hned nenapadly, takže působí jako nové podněty pro naše přemýšlení. Po 40 až 60 vteřinách zjistíte, že tempo polevuje. Podívejte se na hodinky a řekněte naprosto jasně, 1. že už je toho dost (např. „To stačí.“), 2. že jste spokojení (např. „Výborně!“), 3. „Děkuji vám!“ (Poděkování je důležité!) A pak odejdete. Můžete stejným způsobem oslovit několik lidí. Je velmi důležité, abyste při takovém „lovu na myšlenky“ nevedli žádné normální hovory. Právě jste někoho vytrhli z jeho myšlenek a požádali ho 60 vteřin! Držte se za každou cenu pravidel hry, která jste navrhli, zvláště chcete-li využívat vědomostní síť téže osoby častěji (třeba i pravidelně). Jestliže jste se nyní vyptali tímto způsobem tří osob, nasbírali jste jistě tolik [Zadejte text.]

Stránka 7


myšlenek, že teď můžete pokračovat sami. Každá ze získaných myšlenek naráží na další vlákna v naší vlastní vědomostní síti, a už můžeme velmi plodně pracovat dál sami. Nyní totiž všechny ty krásné nové asociace obohatí naše myšlení … Může se samozřejmě stát, že vás tito vaši bližní někdy odbudou. S tím se musí počítat. Potřebujíli i oni od vás čas od času nějakou radu, pravděpodobně to nebudou dělat. Ad 2: Nikdo tu není …? Pokud jste třeba v kanceláři a nemáte k dispozici několik lidí, které byste mohli oslovit, dá se to udělat prostřednictvím telefonu nebo chatu. Zavoláte tedy po svých prvních 60 až 90 vteřinách přemýšlení tři lidi a vyptáte se jich krátce tak, jako v první variantě. Jednotlivé kroky jsou stejné. Při telefonování je lepší nahrávání na diktafon, jenom se musíte dotazovaného zeptat, zda si můžete odpověď nahrát. Lepší je, když jsme s několika lidmi předem domluveni, že se můžeme navzájem tímto způsobem poprosit o „radu“ na 60 vteřin. Takto můžete být domluveni třeba s deseti nebo více lidmi, kterým můžete zavolat, když potřebujete získat nápad. Při takovém množství je větší jistota, že v následujících deseti minutách alespoň tři zastihnete. Důležitá jsou i zde pravidla hry a celý postup musí být s těmito lidmi domluven. Po dobu, kdy nám partner říká své asociace, mlčíme, protože jinak bychom narušovali jeho myšlenkový řetězec. Nemá to být žádný společný brainstorming! Je to naše prosba o 60 vteřin na první spontánní asociace tohoto konkrétního partnera! Vyvolají-li ve vás myšlenky druhého nové vlastní asociace, poznamenejte si je bez mluvení. Když se jeho tempo zvolní, řekneme, že čas vypršel a poděkujeme. Ani na konci nesmíme vést žádné další rozhovory. To je velice důležité! Jednak jsme toho druhého vytrhli z nějakých jiných myšlenek. Kratičké přerušení na 60 vteřin může každý vydržet. Za druhé, protože i my chceme zůstat u tématu, které řešíme! Často nastane situace, kdy je dobré si v dalších 30 až vteřinách poznamenat asociace, které ve vás vyvolal partner svými podněty. Teprve potom volejte někomu dalšímu. Pokud si někdo z vašich známých, chce ještě popovídat navíc o něčem jiném, domluvte se, že si zavoláte později. Jen když budeme vždy dodržovat pravidla hry, mají naši partneři záruku, že takové telefonáty budou ukončeny během 60 vteřin. Co metodou „90 vteřin navíc“ získáte: 1. Kdykoliv se můžete „přiživit“ na myšlenkách několika svých známých. 2. Máte v průběhu 60 vteřin možnost zaznamenat si rovněž nové asociace, které váš partner vyvolal ve vás. Natáčíte si myšlenky druhého na záznamník, a máte pak volnost k zapisování svých vlastních. 3. Máte po krátkém telefonátu možnost najít ve svém nitru další vlastní myšlenky. Poznámka: „90 vteřin navíc“ se metoda jmenuje, protože dříve autorka této metody zkoušela dělat 90 vteřinové rozhovory. Většina lidí se však vyčerpá svými nápady již mezi 40 až 60 vteřinami a jen někteří jedinci jsou schopni přispívat svými nápady celých 90 vteřin.

[Zadejte text.]

Stránka 8


SHRNUTÍ KAPITOLY

Nová myšlenka či nápad se zrodí vždy v hlavě jednoho člověka, neopomenutelnou roli při hledání nových řešení nebo při inovacích však sehrává to, že se člověk potkává s jinými lidmi, poslouchá je nebo zprostředkovaně naráží na jejich myšlenky v textech nebo ve filmech. Jiní lidé nám dávají podněty, ale také nás obohacují svými myšlenkami. Inovativní myšlení má tři dimenze v podobě jedince, týmů a organizace. Ostatní lidé na naše myšlení mohou působit jako katalyzátor nebo jako poskytovatelé zpětné vazby a uznání. Další důvod, proč potřebujeme kolem sebe jiné lidi, spočívá v tom, že často nestačí jedinec na to, aby se dobrá myšlenka prosadila a byla přijata, natož aby se prosadila na trhu. Nové myšlenky vyžadují týmovou spolupráci. Všechny organizace mají svou organizační kulturu a zároveň mají tři vzájemně se překrývající oblasti potřeb: úkol, tým, jednotlivec. Organizační kultura hraje v procesu inovativního myšlení podstatnou roli. Některé organizační kultury inovativní myšlení povzbuzují, jiné ji potlačují. Podle Johna Adaira vystupují lidé při vědeckém bádání nebo v inovativních týmech v rolích tvůrčího myslitele, zlepšovatele, vynálezce, podnikatele, tvůrce nových podnikatelských záměrů, přeborníka a sponzora. Osobní networking představuje vytváření pracovních sítí s jinými lidmi. Jedná se o vytváření podmínek pro výměnu informací a vzájemnou spolupráci. Pro naše téma má význam budování takových sítí, které nám mohou pomáhat při výměně myšlenek a získávání nových podnětů a nápadů. Řešíme-li nějaký problém a pracujeme sami, dochází k pročesávání naší vlastní vědomostní sítě. Potřebujete-li momentálně a nezbytně podněty a NOVÉ IMPULZY zvenčí, pak je na místě použít techniku 90 vteřin navíc, při níž se můžeme „přiživit“ na vědomostních sítích našich známých.

[Zadejte text.]

Stránka 9


kapitola8