Issuu on Google+

PF 2014


Josef Rokyta Městu Třebíči

Den za dnem zapadá v dálavy věků, mizí, jak plachého ptáčete sten a s písní večerní zaniká v dáli do moře věčnosti jak pouhý sen.

Nepřítel urval ti moc tvou a sílu a lid, jak rozmetán železným prutem mlčel jen, trpěl jen a rty své svíral, paži svou ocelil v zápasu krutém,

Šest set let zapadlo v hlubinu věků od doby Karlovy, paměti slavné, kdy Karel, markrabí tohoto kraje, na město povýšil domy tvé dávné,

kdy jazyk rval nám z úst cizinec smělý, kdy volně ubíjel náš český lid, za skývu chleba nám hanobil duši – – – však v oku našem již zableskl svit.

na město zpevněné kamennou hrází, kde v době válečné našel by klid jak občan pokojný se svými statky, tak blízký poddaný, venkovský lid.

A přišli odplaty velicí dnové, kdy hrůzou války se zachvíval svět, kdy ze slz sirotků, matek a otců rodil se svobody zářivý květ.

Tak mínil markrabě, příští náš král. Dějiny však vždy svou cestičkou běží, divoký Asiat na hradbách stojí, pochodeň války plá s hradebních věží,

Tehdy se, ó město, v bojovné pluky srazili velicí synové tvoji, železem krvavým, s nadšením v srdci spláceli potupnou porobu svoji.

za dne i za noci tvé domy hoří, plameny šlehají vysoko k nebi. Z kolébek vychladlých v májové noci se místo života smrti tvář šklebí.

A když se sklonila bohyně míru nad vlastí svobodnou jak zářný sen, i ty ses zaskvělo v jásavém ruchu ruk lidských, duší tvých mužů i žen,

Válečnou vichřici odnesla doba. Cizácké idee opustil lid, v kořenech národu hledá svou pravdu, svou sílu, své štěstí, své duše klid.

ve víru života, lopotné práci kupředu vede tě synů tvých duch, jeť smyslem života jen věčný pohyb, jen věčný zápas sil, jen věčný ruch.

Však zápas národa a jeho synů o štěstí otčiny, svobody sen na Bílé hoře byl ve stínu Hvězdy hluboko zaorán, zakopán v zem.

Až přejdou dnové, již tíživě padli na zřídla práce jak těžký stín a duší jednotě ruku svou podá každý tvůj zapadlý, zbloudilý syn,

I tebe, ó město, zastihla kletba, i tobě nadešel bolestný den když tvůj lid odcházel vypuzen tvrdě od krbů hasnoucích v dalekou zem.

zas štěstí vrátí se pod krovy tvoje a v oku zasněném zasvitne jas, opět se zaskvěješ, kamenné město, synové tvoji tě povznesou zas!


Vážení přátelé a čtenáři, rok 2013 se chýlí ke konci. Brzy budeme emoci tento rok nazývat loňským. Pro někoho byla ta třináctka na konci letopočtu smolná, pro jiného radostná, anebo průměrná. Pro naši stránku byl rok 2013 významným. Vznikl tým mnoha přátel, milovníků Třebíče a lidí, vytvářejících obsah stránky. Vaše vytrvalá aktivita růst počtu čtenářů je pro nás povzbuzující a budeme se i nadále snažit vytvářet obsah takový, aby zaujal a potěšil. Žijeme v hektickém světě, a čím dál více se potřebujeme zpomalit a zastavit. Lidé Tří kápí budou i nadále pracovat na tom, aby Vám zpříjemnili každou možnou chvíli.

Přejeme Vám i vašim blízkým mnoho zdraví, štěstí, úspěchů a sil do nadcházejícího roku.



Mtk pf2014b