Issuu on Google+

A

C E S KA DIVADELNI DEKORACE VYDALA

sTÁTNÍ

GRArIcKÁ

Šroln

V PRAZE 1939

NÁKtADEM

vtADItvtÍne

Žtrr,ŠE, PRAHA

I, NÁnopNÍ

ts


I í^

\./lvaorr,NÍ

je v neDEKoRAcE, jediná to Íormascénického prostŤedí,

rozlučném psychologickém vztahr-rk duši hercově, jsouc steině 1lumočníkem lragického děje, jako herec sám. Bylo by slejně neporozuměním upíŤaÍijí dramafické akfivnos1i, jako bylo nepoloztrměním druhdy činiti ji suverénom scénY. Jes1 s1ejně prostředkem dramatického děje, jako jím jest slovo, pohyb a svě1lo. Oč 1u běží, jesf učinili ji rlumočníkem drama1ického rYÍmu, kÍeťÝ v díle proudí, součástí kondensovaného a vyvíjejícího se života, drama1em představeného, zkÍáika podlobiii

ji duši dramatu.., Těmi1o slovy

vyjádřil

svůj názor na íunkci divadelní výpravy

nejvěIší dosud ěeský režisérDr. K. H' Hilar na samém poěá1ku své skvělé divadelní dráhy (v článku,,O pod' mínkách scénického stylisování,' ve scéně l913, prvý půlročník,sÍ!.219 a d.). Je čás1eěně i naším úkolem pokusifi se o přehlédnutí způsobů, jakými se českédivadlo

snažilo ÝYpěsÍovat dekorační složku kolek1iwní divadelní působnosťi v lownoprávného divadelního činiiele, a při tom jesf nám odpověděti k otázce, jak se češ1í vÝ1vaIníci účastnili tohoto tažení.

luvíme-li o českém divadle, máme na mYsli počáÍkY novodobého českého divade]níctví z konce XVIII. a počátku XIX. stolelí a vše lo' co se z nich vYvinulo. Uvědomíme-li si dobu, od níž vycházíme, jeví se nám samozřejmým, že česká divade]ní dekorace vYchází z iiho. evropského lypu barokní divade]ní dekorace, kÍerou při svÝch sÍaggionách přinášely s sebou operní ensembly ilalské, a klerou právě v Praze mnohem závažněji podepřel člen slavné ro. diny divadelních alchiteklů a dekoratérů,parmský Giuseppe Galli-Bibiena, Ívůrce plánů ke korunovačnímu divadlu, zřízenému v t. !723 na Maríánských hradbách při příleži1osli korunovace Karla VI., a původce scénických návrhů, podle nichž byla vypravena korunovační opela '/Coslanza e Fortezza,'i klerou složil J. J. Fux na slova P. PariaÍa.Z tohoto vzoru vYcházela u nás i divadla šlechtická, kÍerá přijímala pozděii i vlivy divadelnicÍví Írancouzského,o nichž svědčí na př. dekorace zámeckého divadla liÍomyšlskéhoz konce XVIII. sÍoleÍívelmi výrazně. Jen nesnadno můžeme soudiÍ o výÍvarném vzhledu scénY na pražských divadlech českého obrození, od doby Sporkova poříčskéhodivadla přes Kotce, Boudu, divadlo u Hybernů, KajeÍánské,Stógrovo k Stavovskému, Prolože se nám zachova]o málo maleriálu Íoho druhu. Ze


by imen italských ředitelů a podnikatélů(na př' Anlonia Denziho v divadle šporkovském) by možno arci usuzovaÍna lradici výše naznačenou.Byl v ní i český přínos. Pelcl svěd o tom, že divadlo v KoÍcíchmělo šesÍdekorací,malovaných Váciavem Vavřincem Reineret vynikajícím malířem českéhobaroku. Představovaly patrně archiÍeklurY,proÍožePelcl přip ju|e poznámku' ,,ien nevíme, pod čívedením se naučil architekluře, perspeklivě a optice, zda je získal vlastní pí1í',, Z barokní dekoračnítradice vyšel i velký divadelní čin pražskéhorodáka JoseÍaPlaÍze: (1752-1810)'dvorního malíře vídeňského'který vylvořil v duchu romantickéhodivadla r sto padesá1 dekoračníchÍypů,kÍerése slaly nevyčerpaÍelnýminspiračnímpokladem insc. nací středoevropskéhodivadla, jehožvýtvarný vzhled byl jimi určován až do druhé třelin sÍo]etíXIX. o jejich duchu i Íechnicepoučuje dokonale knižníjeiich vydání, kterévyšlo v Vídni 181ó u BiÍlnerapod názvem .,Thealerdecorationennach den original-SkiÍzen des K. ] HoíTheaÍer-MahlerJoseph PlaÍzer,,;dekorace chrámová a palácová ukazuje zcela neklamn na bibienovskou dekoraci jako na východisko, dekorace měšťanskýchpokojůodrážívliv en piru, zalím co dekorace venkovská (inlerier i exterier) a kraiiná chce zachyÍil předsÍavurc manliky. Scénickévýjevy, kteréisou připojovány |ako Írontispiceke knižnímuvydání her, na př. Stě pánkových (Nowé diwadlo České), poučujínás spíšeo způsobu hereckémnež inscenaěním zachovaly se nám však leck1eréscénickénávrhy dekoračních malířů Slavovského divadla aby bylo možno z nich se přesvědčiti o tom, že zák]adní lyp plalzerovské dekorace neby v podslalě pozměňován. Známe na př' scénickénávrhy Jana Gotllieba pro SÍavovskédiva.dlt z doby kolem r. l8o0 i K. Posrla z Íéže doby a TomášeMoessnera,dekoračníhoma]ířeStavov ského divadla v ]elech 1834-70,klerý komponuje známé scénickéarchiÍeklury,biedermeie rovsképokoje, hraie si se zajímavými loggiemi s pohledy na měsla (na př. na Andělský hrad. a zcela po platzerovsku Ívořídekoraci venkovského domu nebo spálenišrě.Známe Íakédiva. delní skizzář Hugona Ullika (1838-81),pražskéhorodáka a iistou dobu malíře kráIovskéh zemskéhočeskéhodivadla (působil 1éžv Plzni a v Bralislavě), klerý nás poučuje o tom, že návrh divadelního malíře je vlastně náčrlem režisélským,klerý ie dál samostalně zpracován divadelní malírnou. Uvědomme si, že Íeřr,dynešlo vůbec o individuelní divadelní dekoraci, určenou polřebou jistédivadelní hry, nýbrž o zásobenídivadla neipolřebně|šímiÍypy diva. delních dekorací,kteréby mu umožňovalY sehrál hry běžnéhoreperloiru. Slo časemo jich doplňování nebo náhradu a dálo se Íakarci časloz konkrelního podněÍuvýpravy uróilé hry, ale nebylo známo iich vylváření jen proÍo,aby sloužily výhradně iediné hře. Prolo dekorač ním vládcem tehdeišíhodivadla byl dekoračnímalíř a ieho jménobývalo časemuváděno 1é

ALEŠMlKotÁŠ' Přemysl. (Kostymní návrh pro Fibichovu,,Šá!ku,'') NáŤodní divadlo v Praze.


t1

na divadelní ceduli (,,nová dekorace jesl od p. JoseÍa Macourka zholovená,, číláme na cedu. lích českéhodivadla z |et |864_ 74|. Ruka výlvarníkova uplaÍňuje se v Íédobě častěji při návrzích kostymů. Zachovaly se nám kosÍymnínáwrhy hraběnky Schónbornové pro Schillerovu ,,Marii Stuar1ku,,,provedenou roku l81ó v Clam-Gallasově divadle (vydány byly liskem ve vídeňském nakladaÍe]slví Můllerově), což je práce uměleckého amaléra; víme, jaké byly vídeňské divadelní kosÍymy z lé118lo-20, v nichž byl i u nás hrán Egmont, GóÍz, Popelka, Attila, Fridolin; známe reprodukce lypových kosÍymůpro Valdštýnovu smrl, vydané W. A. Rybou v Praze, nebo kosÍymní návrhy Fr. Wo1Ía pro Stavovské divadlo k různým operám i činohrám. Ale známe i koslymní návrhy vyššíumě. lecké hodnoÍy. lak návrhy Karla Purkyně (1834-ó8) k slavnosÍnímu průwodu Shakespearovu v r. 18ó4 (na př. Julie z ,,Dvou šlechliců veronských.,, Margarela z,,Jindřicha Vi,,,, Richard III. ze stejnojmenné hry, Elí ze ,,Snu noci sva1ojanské,,,olivie z,,Večera Íříkrálového,,)nebo dva akvarely JoseÍa Mánesa (|820_7!), které se určují jako kostymní návrhy pro Lady MacbeÍh a Cordelii k témužprůvodu; zachovaly se někleré návrhy PeÍra Maíxnera (l831- 84) (na jednom poznámka. Cajus Cásar Caligula) a hojně jemně kolorovaných kostymových náórtů na žlutém papíře od Emila Zillicha (1829_96|, genristy a iluslráÍora, ba známe i něk1erékosÍymní návrhy Václava Brožíka (1851- 1901) pro Zižku, dva husiÍské heiÍmany a kněze (lužka s podrobným popisem). V díle JoseÍa Navrálila (1798- l8ó5) sélkáváme se s několika oleji, vytvořenými na divadelní moÍivy, tak na příklad ,'Zpěvačka H. Prosserová v úloze Normy,' (Moderní galerie v Praze), ,,olhello a Desdemona,,, ,,Divadelní siudie,,a ,,Divadelní scéna,';pokud lo nejsou přímé portrety, lze v nich spatřoval jistě jen ohlasy divadelních dojmů nebo zPracování obecného divadelního Íémalu,nikoliv práci, určenou pro divadelní poÍřebu. Pokud domácí divade]ní dílny nestačily divadlu dodaÍ polřebné dekorace, uchylovala se správa k dílnám cizím. Zeiména byl to atelier dvorních malířů pp. Brioschiho, BurghardÍa a Kaulského ve Vídni, kÍerý po dlouhou dobu přicházel v úvahu' Není divu, že při lom docházelo mnohdY k slohovým míchanicím a k nemožnoslem, vždyť cizí výrobny neměly ani dob. rého poněÍí o duchu díla, pro něž byla výprava určena. A dobrého kullurně hislorickéh,.l poučenínebo smyslu nemívali začastéani divadelní misÍři sami. Pokrok v inscenačním umění přinesli až režiséři,kÍeří měli smysl výÍvarný. Především Franlišek Kolár (1830-95)' žák pražské malířské akademie, kreslíř, herec a režisér,kÍerý ne;.en si navrhoval kosÍymy, nýbrž kreslil i návrhy pro účinnéživé obrazy, jichž vyžadovala dobová záliba. Je zachován na př. návrh jeho apotheosy, jejížmyšlenka je vyjádřena navrhovaÍelovou poznámkou. ,,Genius míru s wěncem Slávy v sluneóní záři vznáší se nad slavnými syny

\1,,w NEvoLovA BoŽENA. Primavera' (KostYmní návrh pro ,,Richarda z Bordeaux,, od cordona Daviola') Národní divadlo v PIaze.


českézemě,, (mezi Íigurami vyznačeni Skréta,Brandl, Hus, Žižka, Poděbrad, Komenský, kI Václav); navrhovalel byl ovšem divadelním prakÍikema pÍoÍona návrh poznamenal i pok'; pro další použiÍíživého obrazu' ,,Arci že Apolheosa se mění 'dle příležiÍosÍi; ku příkla< kdyby se měl oslavil korunní princ, mohli by se dole objeviÍ slovanštínárodové rakoušlí' do 1émíry byla neznáma individuálnosl výÍvarnéhoprojevu divadelního| Jeho kostym návrhy byly však vtipné a kreslířsky živě podané. Zatím co práce Franliška Kolára sm'ěřovala spíšek činohře, věnoval se reÍoŤměinscena operní Edmund Chvalovský (1s39- l934).Třeba se Íehdy ještě - jako i dlouho polom - scé seslavovala z horových dekoračníchkusů,doplněných nanejvýš jen nějakým kusem novýr přece Chvalovský se snažil napomoci souladně1.šímu scénickémuobÍazuÍím,ževylvářel b revné (akvarelové) scénickénávrhy (na př. ,,Strž,,pťo II. děisÍví Hubičky a ,,Zahradu s hra bičkou chaloupky,, pro leho proměnu), ba zhoÍovoval si již i primiÍivní makeÍu (na příklt svěÍnici pro I. dějství téžeopery, daÍovanou 17' xII. 1876a vYlvořenou ješÍějako dekora obloukovou). VýÍvarné schema télo romanÍickédekorace bylo v podstaÍěveimi jednoduché. základe jejím byl prospekÍs obrazem scenerie, pied nímžse hraje; pÍostoIjevišlnímezi prospekle a prosceniovým oÍámovánímievišÍěbYl rozčleněnněkolika kulisovými oblouky nebo ku] sami; pohledu do provazišlě bránily suÍity.Při pokojové dekoraci došlo později k uzavře: jevišlníhoprostoru i po sÍranácha shora (sÍropem). Taková byla celkem výtvarná scénická situace, za nížse otvíralo r. 1883deÍiniÍivněNárodr divadlo v Praze.Fr. Ad. Subert konsÍaÍuie ve svémvelkém díle ,,Národnídivadlo v Praze,ie} slavba i budova dokončená',při popisu zahajovacíchpředslavení pokud výpravy séÍÝče' ,'skvělá i věrná výprava kusu iak v kosÍumechÍakv dekoracícha všelikémpoÍřebnémnáči vyvolaly všesÍranné a jednomyslné uznání, i byly podstaÍnýmchalakterem her celé násl dující doby,,(5ó1). ,,Nutnosl nové výpravy všech her na novém jevišÍi,nových a poěle: častonedostaÍečnýchdekorací a nových kosÍumů,'znamenala pro začínající velké divad] velké zalíženíhmolné.,,Do konce r. 1883,,- praví sube v Íémž díIe(sÍr.3ó2)- ,,vYdáno bY] na pořízenínové garderoby, nábylku a náčiníÍéměřó0.0OO zl., a do konce července1884da ších20'000zl., ledy úhrnem 80.0O0zl. Na lulo sumu věnoval sbor pro zíízeníNárodního divadl správě divadelní 20.000zl., koupiv za iyto peníze do vlasÍnicivíNárodního divadla čásÍga . deroby, nábylku a rekvisil,, (hlavnídekorace dodávala země Česká). Směřovala Íedy lehdejšísnaha k mnohosli dekorací (dekoračníchrypů),k iich bohaÍost nádheře a konečně k jemnějšímua účinněišímu sladění dekoračníchkusů v obraz výÍvarn přijalelný Snaha po scénickéeÍektnoslipřinesla během času - zejménapři výpravných br

HRSKA A. V,J Johanka z Arcu. (Kostymnínávrh plo Shawovu,,Svatou Johanku,,')Nálodní divadlo v Praze.


letech _ výpravy sensační;scénické roucho ,,Excelsioru,,, ,,Asraela,,, ,,Ďáblových pilulek.' a později i činoherní ,,Tragedie člověka., udivova]o nejen nádherou, nýbrž t nevídanými scénickými kouz1y a vtipy. Zalímníolevření Národního divadla l2. srpna l88l uvedlo do souvislosti s divadelním provozem malíře, klerý se lak proslavil při výzdobě divadelní budovy, Mikuláše Alše. K slawnostnímu průvodu při oÍevření divadla komponoval někÍerékoslymní návrhy (na př. Studen1y), ale pozdější jeho spolupráce s divad]em nebyla hojná. Máme od něho jen návrhy pro žiwé obrazy do Smelanovy ,,Libuše,,a kostymní návrhy pro Fibichowu ,,Šárku,,.Divadelním malířem Íélodoby byl Roberl Holzer, kÍerý už měl proli svým předchůdcům jemnější vkus a ciÍlivějšíruku. I v něm žila owšem lradiční divadelní prakse plaÍzrovská; porovnále-li na př. jeho návrh pro II. dějslví SmeÍanovy ,,ProdanénevěslY,, (pohled ze šenkovny na náves s poÍůčkem a s kostelem) s Moessnerovým návrhem na galerijní ochoz s pohledem na Řím, setkáÍe se s Íouždivadelní představou. ZaÍímna vylváření scénické siránky českéhodiwad]a měla vliv divadelní reíorma MeiningskÝch, kÍeří do Prahy pohostinsku zajeli a mezi iichž členy byli ÍakéčešÍí umělci, manželé BilÍneÍovi.Ve své knize ,,Z mých Pamělí,' vypráví Jiří Biltner ve slali ,,Dva roky u Meiningských,, mnoho o technice divadelního jejich projevu a zmiňuje se také o slránce výtvarné (inscenační).,,Vévoda sám je výtečný malíř a dle jeho skizzy nralují vynikající malíři Brůcknerovév Koburku polřebné dekorace,,, praví na jednom mísÍě(str' 23l) a jinde (slr' 238) podrobněji. ,,Jak jsem již pravil, je vévoda výtečným nralířem, dokonalým znalcem divadla a podpolován klasickým vzděláním a vytříbeným unrěleckým vkusem, honosí se veškelÝmi vlasÍnoslmi dramaÍurga a ležiséIa první třídy... veškeré koslymy, zbraně, obuv, rekvisity zholovují se dle jeho nákresů; rovněž tak děje se s veškerými dekoracemi, jež malovány dle skizz vévodových, až do nejmenších podIobnosií propracovaných.,' Meiningský vévodský režisérdovedl sice wytvářel scénické návrhy pro Schillerova ,,Viléma Tella,. podle švýcarské přírodní skulečnosli, jindy se však nesnažil o hisÍorickou dokumen. tárnosl nebo pravděpodobnosl. Koslymní návrhy pro obyvalele Čech v Shakespearově ,,Pohádce zimního večera,, kreslil podle jakési Írancouzské rytiny, zhoÍovené podle oblazu v pražskéuniversilě, na němž byli zobrazeni národové slovanského, románského a germánskéhokmene. Palří proto meiningská scénická novola daleko spíšedo oblasli diwad]a romantického než realislického a její scénograÍický význam je v Íom, co BiltneI dobře postřehl, že t o l i žz d ů r a z n i l av ý z n a m d i v a d e l n í n á I a d y . , , j e š 1sěa m i n e m l u v í a j s l e j i ž p o u Í á n i ! , , Boj o vzbuzení divadelní nálady a ná]adovos1i přenesl se ovšem záhY laké na českou scénu, 13 kde se k němu brzy připojily snahy o dokumentární scénu realistickou, která se uplalňovala

tsOUDACYRIL. Hanička' (Kos1ymní návrh pro Jiláskovu ,,I,rrcernu,'') Národní divadlo v Praze.


3

v okruhu českého selského dramalu realistického velmi vhodně. Výtvarník při ní usÍupova, lidopiscí a archeologu, od nichž se poučoval režisér,konstruuiící a rekonslruující prosÍředi her. Taková byla scénická práce na př. JoseÍa Smahy a to nejen při činohrách, nýbrž i při operách. Před inscenací Smetanovy ,,Hubičky,, (1s92) ziišťoval Šmaha podle zprávy Franl. K. Hejdy ve Světozoru 1893 (str. 94) dějiště operY a po dolazu u Světlé vYda] se do vesnice Světlá pod JešÍědem a tam s pomocí mísÍních lidí procházel chalupami a studoval zbytky krojů i byiových zaíízenía staveb. Vydali se i za pašeráky a dali si od nich vyprávěÍ podrob. nosii z lesních pourí při jejich nebezpečném zaměsÍnání. O scénické výpravě plaví reíerenÍ: ,,Pro první jednání pořízena selská svěÍnice se všemi zajímavými vÝznakY, jakéžv Poještědí se vyskYtuií. Pozolnosli obecenslva neušel slovanský ,,svatý koul,, v levém rohu; takléž všimlo si peřesÍé barvitosÍi lruhlic, zv]ášÍního lvaIu Pece, červenavě naÍřeného sÍolu. Kostymy byly zholoveny podle kusů šats1va,přivezených z Poieš1ědí.BohaÍství a půvabnost jeiich patrny jsou nejlépe na rozmanilé oné směsici lidslva, všeho druhu příbuzných a známých, kteří scházeií se do svělnice Palouckého při námluvách Lukášových. Ve druhém iednání případně pořízena je puslá skalní scenerie se sIázY a úlesy jen podloudníkově noze přísÍupnými; druhá proměna jeho konlrastuie šťavnaÍězelenou sraíážílesa působivě od ne. uÍěšeného obrazu předcházejícího; pozoruhodna je v télo scéně Íypicky seslroiená, svÝnr kruciÍixem, žlábkem pod okny a rudě natřeným trámovím splávně napodobená chalupa čes. kého severu.,'To bylo období, kdy se místo výÍvamíka uplaÍňoval na jevišti kulÍurní hisÍorik. Výlvarníci kreslili lehdy divadelní scény dodalečně podle ievišrního provedení na př. pro č a s o p i s y ( R o u b a l í k ,Z i l l i c h , Č e r n ý ,U h i c h a j . ) . Zápasem o scénu náladovou a o scénu naluralislicky dokumenlární vyznačovalo se laké české divad]o po roce 1900,kdy vsloupil v čelo činohry Národního divadla Jaroslav Kvapil (18ó8), básník iemného vkusu a výlvarného citu. Rok po jeho vslupu do divadla udála se věc u nás revoluční: výprava Dvořákovy ,,Rusalky,' byla pořízena podle scénických návrhů umělců mimo divadlo sÍojících,malíře Ferdinanda Engelmůllera (18ó7- l92a) (I. a III. akt) a arch. Jana Kolěry (1871- 1923)(II. akÍ).Tenlo čin mě] nečekaný ohlas. Brzy naÍo namaloval dekorace pro divade]ní ocholníky v Kameničkách slavný český krajinář impresionista Antonín Slavíček a pro ochoÍníky v Ho]icích je navrhl Franlišek Kysela. Ba i PeÍránkova výrobna divadelních dekorací si opaÍřila návrhy od Jansy a hlavně od ŠÍapÍra. Vládcem divade]ní výpravy v Ná. rodním divadle se sÍal lehdY Karel Štapíer(1só3),odchovanec pražskéakademie a spolupracovník Maroldův na jeho dioramaÍě ,,Bitvy u Lipan,,. cíÍil se i v divadle naluralislou a na jeviště hleděl jako na dioramai malované plospektové pozadí vybíhalo do popředí co nejhmolnějšího a naÍuralislicky nejdůktadnějšího, iímž chtěl dáÍ diváku ilusi skuÍečnosÍi.Tím

HOFMAN VIASTISIAV: Don ouijote. (KosIymnínávrh pto,,ZmoudřeníDona ouiiota'' od V' Dyka') Městskédivadlo v Praze XlI.


se stalo, že na příklad IIi. dě jství ,,Prodané nevěsÍy,,, u něhož sk]adaÍel předpokládá scenerii I. děislví (náves), přenesl kamsi za vesnici a soustředil kolem komedianÍského vozu, jehož realislický deÍail hrozil nabýii ievišlní převahy nad samým dílem. V inscenaci Zeyerova,,Neklana,,,kÍerá se pokládává za jeho projev nejvyspělejší, je mnoho podobného. mocné hmoÍné popředí, vyřezávaná dřevěná archilekÍura ,,slaroslovanského,, slohu, mezi sloupy látkový závěs, před ním křeslo. Zde však již je zároveň pokus o scénu ziednodušenou, která se sÍala hlavní výÍvarnou novinkou režimu Kvapilova. Byla 1o v podsÍaiě Kilianova mnichovská zjednodušená scéna shakespearovská. proscenium s dvěma vchody po slranách, výÍvarně nevÍíravéa barevně neutrální a oddělitelné oponou od zadního jeviště, obyčejně vyvýšeného o Íři stupně, na němž se užíva]o dekoračního náznaku a kde byly souslředěny hlavní scénY,zalím co vedlejší nebo méně důležilébyly odkázány na proscenium. Náladu vyvolával neien kulisou a závěsem, nýbrž velkou měrou i svěllem, užívaným s vělší raÍinovaností a hojnějšíměrou než dříve, a popisným delailem. Kouzlo scénické drobnomalby odhalilo českému jeviš1i Moskevské divadlo SÍanislavského při svých prvých pohostinských hrách roku r90ó' Soudobý reÍ€ I áÍ ,,Času,.praví o provedení Čechovova ,,SlÍÝčkaVáni,,. ,,Je hrán ve sÍarožiÍnýchpokojích se sloupy, s různými schody, s nízkými okny, s všelijakými chodbami a východy, s nábytkem, ve klerém jsou obyvatelé opravdu zdomácnělí. umě;.íse mezi ním poh y b o v a Í ,u ž í v a Íh o , s p o j o v a l j e i s e s v ý m i o d s t a v c i a p o l o h a m i . . . Z d á s e v á m , ž e n á b y Í e k ž i j e s nimi a že každý |eho kus zná už svů;. úkol v lom k1erémpřípadě: musí lu býl.,' Jaroslav Kvapil dal se při úpravě scénY často jejich ceslou a zejména příklonil se k jejich meÍodě po válce, po opělných návšlěvách Moskevských s Íýmiž kusy jako po prvé; Srámkův ,,Měsíc nad řekou,, byl po Íé slránce jeho scénickou pÍací nejsugesÍivnější. Zjednodušené jevišlě vyžadovalo ovšem Íakéjiné Íormy dekorace, než dosud. Když provozoval Kvapil Aischylovu ,,oresÍeiu,,,stavěl do zjednodušeného jevištního prosloru kulisu paláce s ku]isou slromovou, snad dokonce obloukovou. A přece zjednodušená scéna spěla rozhodně ke slylisaci, kÍerá se mihla nejdříve scénou Národního divadla při provedení Rimského-Korsakovovy Sněguročk1. (29.III. 1905)' k níž scénickou výprawu navrhoval Bilibin. Stylisovanou dekoraci však mělo spíšnově vzniklé Měslské divadlo Král. Vinohradů, jehož šéívýpravy Joseí Wenig mě] sklon k lomulo pokrokovému způsobu výpravy, jak io záhy potvldila jeho inscenace dramatu ,,Moře,, od Jeana Julliena. Rivalita obou scén přivedla občas J. Weniga také na Národní divadlo, pro něž vyivořil první slylisovanou dekoraci. pro Shakespearova ,,Macbetha,, we válečnémshakespearovském cyklu. Na Íomto jevišti podal své nejlepší výkony, craighovskou scenerii pro Duhamelovo ,,SvěÍlo,, a výpravu pro Calderonovu pohádkovou hru,,Život je 15 sen,,jako sesÍavu oblouků a kruhových úseóí.Z jeho prací na vlaslním jevišli převýšila je jen

HOFMAN VLASTISIAV. Sancho Pansa.(Kos!Ymnínávrh pro,,ZmoudřeníDona ouijota', od V' Dyka.) Městskédivadlo v Praze XII.


F

inscenace Shakespearova,,Troilaa Cressidy,,,napojená Příklady staréhodivadla hislorickéh< živá a vlipná. DalšípodněÍy k výlvarnému vývoji českéhojevišÍězrodily se rovněžmimo Národní divadlc Roku 1909provedlo Německé divadlo pražské,kterébylo celkem inscenačněkonservaÍivn a kleré leprve v nejnověišídobě upoulalo na sebe časempozornosl pro spolupráci s E. Pir chanem a Hugonem SÍeinerem,Debussyho operu ,,Pelléasa Melisanda', v dekoraci Richardi Teschnera, kÍerá přinesla v nízkéma velmi volném jevištnímpros1oru dekoraci, důsledni sÍylisovanoudo secesníhoslohu. Těsně před válkou,4. června 1914,došio na Měslském divadle k důležitémua podnělnémr činu. RežisérFr. Zavřel, k1erý působil v Berlíně, provedl lam pohoslinsky hru ,,Zmoudřen: Dona OuijoÍa,, od Viklora Dyka, kÍerou Národní divadlo dříve zamíÍlo.Jeho výlvarným spolupracovníkem byl Fr. Kysela, jehož návrh opaÍřil jevišÍěÍroičlennýmprosceniem se Ířemi vchody, za nímžbyla Íeprvesvrchovaně stylisovaná dekorace, naznačujícídějištěhry. ČasopisScéna (III.půlročník, str.77)napsal o |eho práci. ,,Kyselovým scénickým dí]em snad po prvé českévýtvarné umění spolupracova]o na divadelním seživolněníčeskéhodramalu s dokonalým úspěchem,a lze předpokládati, že tímlo činem nadchází českémudivadlu nové období jeho vývoje' nepřeÍržiÍá, sousÍavnáa umělecky hodnoÍná součinnoslnašich mladých výÍvarníkůna budování divadelního umění a opaÍřenídokonalých možnoslíinscenačních pro českédrama' Kyselovo jevištnídílo lze ovšem bez umenšeníjeho významu měřili i po. rovnáním s neilepšími pro|evy evropského reÍormníhohnuÍíinscenačního'Možno je hodnolili jako rovnocenné dekoracím Adolpha Appie a Edwarda Gordona Craiga, neboí svou koncepčníi Íormovoupůvodnos1í, odvahou ve zjednodušenía stilisaci dekorace, náležík nej. osobitěišímua neilepšímu,co bylo v posledníchletech v mimočeskéoblasli vyÍvořeno.,, Za váiky pak provedlo MěsÍskédivadlo vinohradské,jehožjevištěbylo dříve technicky zdokonaleno než jevišÍěNárodního divadla, Smelanovu ,,ProdanounevěsÍu',12.února l915 řízením Otakara Ostlčila,za režieK. H. Hilara a s výpravou FrantiškaKysely a Íen1onový umělec uskulečnil plnou měrou převraÍnou novinku. stylisovanou dekoraci i kostymy ve hře, která se pokládala za doménu scénickéhorealismu. Národní divadlo 1onulo ješlěplně v náladovénr impresionismu. Takéono vypravilo nově ,,Prodanounevěslu,, a to podle návrhů impresionislického kraiináře Aloise Kalvody, zcela obrazově a nedivadelně myšlených, kterébylo nulno pro jevišrníupolřebení leplve násilně lámaÍ.Týž umělec vyÍvořil ieštěnávrh pro Smelanovy opery ,,Hubičku,,a ,,Tajems1vi,',anižje bylo možno scénicky realisovaÍ.Nebyly realisovány ani dekoračnía kosÍYmnínávrhy AlÍonse Muchy k SmeÍanově',Libuši,,. TřeÍímúlokem Městskéhodivadla na inscenačníkonvenci bylo provedení Kleistovy Íragedie


,,Pen1hesilea,,(12.xII. 19l5) za režie K. H. Hilara a ve výpravě V. H. Brunnera (188ó- 1928),kÍerá odvážným vyivořením jevišÍě z Íunkčních hmot a tvarů znamenala dorud nejradikálnější českýdivadelní projev. A v 1élosouvislos1i lřeba připomenou1 předwálečné ,,Divadlo umění,,, které soustavným užíváním závěsové dekorace vzbudilo plodnou debalu o probiému jevištní skuÍeóností. Úkol alarmovaÍi mladé českévýlvarníky do služeb českého divadla připadl účaslníku téro debaÍy, později šéíučinohry Měslského divadla a konečně i divadla Národního, dr. K. H. Hilarovi (1884-1935). Ovlivněn expresionismem nesl w sobě výbojnou eneÍgii a vášnivou louhu vybičova1 všechny složky jevištního dojmu do nejvyšší výkonnosli i Íehdy, když ne. smírně ciÍlivě sledoval a wlastní Ívorbou kladně i polemicky glosoval další vývojowá sladia soudobé evropské režie. Jeho výtvarný smysl směřoval ke konstrukci jevišlního prosloru a k stavebnosÍi; podle toho volil laké své vÝlvarné spolupracovníkYl ponechávaje jim časlo v kolekÍivní divadelní práci podíl převažující. Nejvíce vyhověl jeho představám V]asiislav Hoíman (1884), neivěÍší zjev óeského jevišÍního výlvarniclví. Začal scénou obrazově Íormovanou, jíž chtěl podchyÍit a zesílit nejvýraznější náladu celého dějsÍví; malířské pojeÍí jednoho dramalického okamžiku přeměňoval ne'plve v nezměnný obraz scénický, jemuž dopřával největších jevišÍníchrozměrů (hisÍorickéhry ,,HusiÍé,,, ,,Bí1áhora.,od Dvořáka, ,,Žižka,, od l.oma, ,,Námluvy Pelopovy,, od Vrchlického). Později šlo mu o barevnou synthesu prostoru a jeho Prostředkem byla malovaná kulisa, Íransparenl, projekce a barevné svěllo (nejkrásnějšíukázkou byla jeho inscenace Claudelovy ,,Výměny,,, zachYcu].ícípohádkový sen exolikY, Fischerův .,Herakles,., Shakespearova ,,Bouře,,). Přechod k expresionismu znamená scénování Verhaerenova ,,svítání,,,v němž bylo užito jevišÍě bohaÍě zvrsÍveného a objatého okrouhlým horizonÍem, jemuž dodáno výraznosti barevnými světly, vrhanými s různých slran. A pak už vplynul do expresionismu s jeho groleskní Íragičnosiía kubislickými prvky (Lomův ,,PřevraÍ,,, Bee1hovenův ,,Fidelío,,, Vrchlického ,,Námluvy Pelopovy,') . ,,barbarsÍví velkÝch ploch, sesuÍá perspekliva, vykloněné, padaiící, křivé schody, nepravidelnosl, hro. madění hmot, ostré hrany, nesouměrnosl v půdoryse, lajemné kouÍy, konlrasÍ světla a slínů, bizarní koslymy, modelované masky,,. Do jeho exPresionismu však vniká brzy symeÍriónost a většípravidelnosl (Schillerův ,,Don Carlos.,) a louha po jevišÍi náznakovém, oprošlěném od všeho welkého aparáÍu (Konrádova ,,Siroěina,,, pro niž byly před neutrální pozadí poslaveny jen vchody, okno, záclona ald.). To1o období HoÍmanovy práce přináší na naše jeviště paravány mísÍo kulis, a Ío pokud možno potažené barevnými látkami nebo lakovaným plátnem (pokusy o nový maleriái, kÍerý by nevzbuzoval doiem scénického ilusionismu}. Po kráÍkém 17 období pokusů o scénický purismus věnuje se problémům konsirukÍivní scény; nejvyspělejší

TROSTER FRANTISEK. Romeo.(KosÍynrní návrh pro Shakespealova,,Romeaa Julii',') N á r o d n íd i v a d l o v P r a z e .


byl návrh pro Konrádovu ,,Rodinnou zá!eži|os|,'.íixuiící kons1rukci pokoje s reální náplní zachycující ieho domácí ovzduší,do něhož ie zasazen dějový úsek, omezený dekorací n jevišii, Jeho vývoj směřoval ke konsÍruktivnímurealismu: mísÍoiluse nebo ÍotograÍické opisu skutečnós1iřešil jím na scéně prosÍor,do něhož jsou monÍovány jednoÍlivé prvk. skulečnosÍi,iejichž působivost je zesílena.Vedle Euripidových ,,Bakchantek,,,RosÍandov Stvořilele,, bratří Čapkůa Cheslerlonova ,,Kamaráda Člvrtka,,z ajís ,,Chanleciera-,,,-,,A'dama nejvyspělejšímiukázkami tétotvorby Shakespearův,,Hamlel',,ienžzvyšuie reali1u Íím,žeod aei"p preáma1y reálného proslředí,účinněseslavené,paravánovým systémemod lemnéh p.o'io',' a osv8tluje ie zcela koncenÍrovaným svěÍlem, a Rollandův ,,Diklálor", pro něj vmontovává do lmavého pTosloru ien Íy reálné předměty (arci zmonumentalisovanýc rozměrů),kteréspoluvytvářejí děi. TyÍo zásady se v dalšíčinnosÍiHoÍmanově dále vyvíjel. a směř.'lí iednak k nejdokonalejšímuzachycení vyššídokumenÍárnosti a ducha prosÍře Íohoto druhu byla inscenace dramaÍisacíDosÍojevské -,,Z|očin 1z ne1vaisílh činůHoÍmanových a Íresl,,,,,Běsi,,, která se stala udáIoslí moderní česk zovi,, Karama ioman,i ,.BraÍří , all i v hrách menšíhoÍormáÍudovedl podat pronikavou ievišlní synlhesu,lak w insc< scény, -\jVe..'..o,,ých ..uci ,,tidí na kře,') iednak k ziednodušenékonstrukci scénických předpoklad na účinnostarchilektury a plastiky a pře hereckéakce (soÍokiův,,oidipus trál''), spoléhající kvapivosÍ otáčivého'eviste lnrucknerova ,,Alžběta Anglická,, a o,Neiilův ,,Smulek slui ttet<te,';. I když v mnohých svých nových inscenacích - kterých není lolik, kolik by jeh talent zasluhovat - 1ěžízó svÝch dosavadních výsledků, 'dovede propůičiÍiobzvláš1nísuger ÍivnípouÍavosi inleriérům,do nichž symbolicky shrnuje celý ráz a smysl doby. Tak od We: nerových,,Lidí na kře', vede přímá cesta k pokoji I' dějsÍvíOsÍrovského,,Lesa,,,udivujícíh pronikavosÍísynthese dobového ducha. Tato synlhesa někdy zdůrazňujeprvek neskuíečno ur ia" o zlověsÍnou osudovosÍ(Krležovi ,,Páni Glembajové',)aťo sÍyk se zásvěÍím(Čapkov ,,Matka"). Ýi'tu.r'u ,,Výtvarníci Hílarova divadla,,, uspořádaná v Praze po Hilarově smrti (1935),ukázal ,'šechny výivurníky, kÍeřís Hilarem spolupracovali. Vedle HoÍmana náležíčestnémíslo arcl Antonínu Heythumovi, klerý sice také vyšel z hoÍmanovskéscény obrazově íormované, al brzy šel dál a rychle vyspíval do jiného názoru na Íunkci výtvarnictví na scéně'Komponuj scénu architeklonicky, stavebně, s důsledným uplaÍňovánímvšech tří rozměrůa s pečlivý prokomponováním celého ievištníhopÍosÍoru,iehož dovede znamenilě využíÍ.Níkdy neprl padl louze iej přeplňovat, naopak, jeho divadelní práce se nese slále za ideálem oprošÍě jevišÍěod všech ÍunkčnězbyÍečnýcha Íedy jen dekoralivních prvků (Íypický příkla'd.insc. nace plo Zeyerovu ,,Doňu Sanču,'z Olomouckého Českéhodivadla). Jeho práce objevuj

ZELENKA FRANTISEK. (KostYmní válka nebude', návrh pro hru ,,Trojská Andromacha. od J. Giraudouxe.) Městské komorní divadlo w Praze.


jevištěsÍálevolněiší,jen nejsÍřídmějizaplňovanéinscenačnímiprvky, pro podslalu divadel. ního účinunejnutnějšími(Tomanových ,,PříÍelkyně,,). Ale přilom nepřesÍává nikdy být básníkem' svědčío lom inscénaceSoumagneova ,,Příštího Mesiáše,,,která z laťovékonslrukce a sesÍříhanÝchzávěsů vylvořila působivou almosíéruhaličskékrčmy, právě Íak jako slrohá, scéna pro O,Neillovu ,,Farmu pod iilmy,' a jako scéna k Shakespealovu ,,Kupci ,,Íesařská,, benátskému,,, vzdušný náznak archiÍeklurya sugeslivnívýraz pro Ííhuúdělu sociálně vydědě. ných, Nevyhýbá se ani zdůrazňováníurčilénáladovosti. byla před leÍy v jeho polokonslruklivním i poloilusivním vybavení Klokočova ,,Aladina', i nedávno v mís-enscéněpro Kings. leyův ,,Newyorský přísÍav,,.Scénickou obralnosÍía pokrokovosÍíse vyznamenával Bedřich Feuersiein' Byl první, kÍerý u nás dělal kubistickou kulisu, byl první, kdo uplatnil výtvarně na scéněexpresionismus. Jeho vyspě1éinscenace, výtvarně raÍinovanéa s potřebami ievišlě dobře obeznámené,přinesly vedle prvého ievišÍněvýÍvarnéhoÍ]umočení Čapkova ,'R U R,, zeiménajevištnístělesnění Marloweova ,,Eduarda II.,,a Moliěrova ,,Zdravéhonemocného,, a básnicky kouzelné roucho ,,Balady z hadrů,,Voskovce a Wericha. Nezapomeňme na lehce improvisuiícího JoseÍa Čapka, věrného expresivnímu primitivismu, který dovede uplaÍniÍ vlip, groleskní karikaturu a posměšnouledabylost (bratříČapků,,Ze ž|voÍahmyzu,,,Ben Jonson,,Lišák,,,Langer ,,PeriÍerie',). Připoime A. V. Hrsku, pilného a přizpůsobivého(Shakespearovo,,Jak vám se Íolíbí',),Zd. Rykra (neilepšíkonslruktivně realisÍickýShakespearův,,Romeo prostředí v Tylově ,,Fidloa Julie,') a V. Golllieba (s pozoruhodnou evokací sÍaropražského vačce,.), abychom se moh]i zaslavil u FrantiškaZelenky, který dospěl od purismu neobyčejně čistýchíorem (DrinkwaÍer:,,Abraham Lincoln,,v Praze, Konrád, ,,Komedie v kosÍce,,v Olo. pokusy o konstrukci prosÍředí(Novák. ,,Zvíkovský rarášek,,)k básnické mouci) přes úspěšné komposici nereálné jevišlnískulečnosÍi(Rulle.Marivaux' ,,Zamilovanípřálelé,,a Shakespearův ,,Večer tříkrálový,,).A dode|me iešÍě,že FranÍišekKysela se uplaÍnil velmi časÍoiako vkusný a nevlíravý inscenáÍoroperní (cyklus oper SmeÍanových).kÍerý vidí jevišÍěovšem je ve svéráznýchindividuelních oponách, kterés ob]i. plošněa obrazově; proÍonejúčinnější bou komponuje jako vsÍupníakord svých operních scénací.Jako výpravčí činohervyužívá víc proslorových možnoslíjeviště,do něhož na př. pro Verhaerenův ,,Klášter,,vkouzlil působivé a složiÍé archiÍektury. Mimo lylo umělce, kteří spolu s režijníprací Hilarovou udali sÍylový směr, a mimo všeslranné šéÍyvýpravy obou velkých českých pražských divadel JoseÍaWeniga (1885),klerý se po MuÍtichovi, Simůnkovi a Schneiberkovi do MěsÍskéhodivadla na Írva]ovráÍil, a J. M. Gol| lieba, který vystřídal v Národním divadle Stapíraa osvědči]velkou přizpůsobivosl, citlivou

19 pohoiovosÍ a vynalézavosÍ (připomenuÍa budiž |eho výprava ke Klicperově

A

ZEI,ENKAFRANTIŠEK. Pan La PoIIe' (Kosiymní návrh pro dÍamatisaci Dumasovýclr ,,Tří mušketýrů,,.)

,.Veselohře na


E

moslě,., slylově jednoiná a vÍipná řešením),nulno uvésti z pražských divadel ješÍěprudc. barevného, a]e obrazově se inspirujícíhoVáclava Spátu (Tylovo ,,Jiříkovo vidění,,),sladcr stilisujícíhoČeňka Jandla (Vrchlického ,,Soud lásky,,), důsledně kubistického Jiřího Krohr (Dvořákův .,Matěj Poctivý,,), FranÍiškaMuziku, který se od pokusů o svělelný náznak pro středí rozvil v umělce odvážnéhoprojevu (,,Hadrián z Římsu,,na scéně brněnské,básnick1 sálavé ,,Cernéslunce,,na scéněplzeňskéa v krajinných scénáchvelmi zajímavě řešenénove roucho pro Calderonův ,,Zivo| je sen,,),sochaře Karla Dvořáka, ienž se pokusíl přechodně o klasičnostGoethovy ,,IÍigeniev Tauridě,'a hravé veselí Konrádova ,,Javora,,po způsobu Ladově, a ovšem JoseÍaLadu samého,tvůrce rozÍomiléděÍsky naivní scény k Tylovu,.Slra. konickému dudákovi,,, a ne již Íak šťasÍného pokusu o ,,Prodanou nevěslu', na oÍáčivém jevišÍi,kÍerou v duchu Kalvodově, Ířeba v jiném barevném podání se snažil později řešiÍi Vincenc Beneš,V. Pavlíka, klerý se pokoušel o sousÍavnéužiÍípromílanédekorace zejména v opeře a Íakéčinohře lecklerým pocÍivě cíÍěnÝmnávrhem šťastněvypomohl (nejlepšíse zdají ieho neprovedené dosud návrhy k Thomasově ,,Mignon,,),a celkem řídké divadelní spolupracovníky J. Květa (časiějšího na scéně bralislavské a plzeňské),Vl. Cechnera, Mílu Babánka, A. Drábka, viipného Ad. HoÍÍmeistra,iemného A. Wachsmanna, O. Mrkvičku, V. Tillelbacha, M. Marešovou, Prokopa Laichlra, Fr' Tichého, C. Boudu a J. Štyrského- a ovšem i několik cizinců (Andrej Andreiev, NaÍalia Gerken de Laval, Boguslavskaia). Po úspěšnéprůpravě na scénách venkovských se v Praze uplalňují dva výlvarníci. J. Sládek (po Moravské osÍravě a Brnu) a Frant. TrósÍer (po Bra1islavě).ČinnosÍobou má styčný bod v lom, že se ráda oPírá o užiÍínových maleriálů.J. Sládek ie při lom básničÍější, lyričrě|šía náladovější,Fr. TrósÍerzase sÍavebněiší. Sládek se nerozpakuje kupiÍi na sebe maleliálY časlo různorodé,až dosáhne poutavéhovýsledku navozenéhosvou inspirací v podslalě náznakově obrazovou (Langrova ,,DvaasedmdesáÍka,,, neobyčejně výrazná Oslrovského ,,Talenty a ctiÍe1é,,, ostravský ,,BenáÍskýkupec,,, Puškinův ,,Kamenný host,', Gorkého ,,Jegor Bulyčev,,, o,Neillův ,,Negr',),ači on vyšel ze scény slroze konstruktivní (,,GoeÍhův Vždy však ,,Fausl,,). jevišÍě je poje1í předpokládá prosÍor, lrojrozměrný a ro východišlě Íakénávrhů Františka ieho Tróslra, kÍerýpři svéškolsképráci podrobuje nové zvolenémaleriáIy zevrubnému lvarovému a výrazovému sÍudiua mnohé jiné materiály zkouškámco do je!ich jevištnípůsobivosli.Bývá při Íomdůsledný a slohově velmi čisÍýa dovede si poradil i s velkými lechnickými problémy oláčivého ievišÍě (KauÍmannova ,,Večeře o osmé',,Lopeho de Vega ,,Vzbouření na vsi,,, Shakespearův,,Romeoa Julie,,),riskuje leckdy marnějšívýsledek, plynoucí z nepoměru mezi předslavou výÍvarnéhonávrhu a ieho srřízlivějšímprovedením. Sládek i Trósler se pokusili s úspěchemo scénický surrealism.Rovněž některéinscenace FranÍ.Muziky isou z Íéhož rodu.

I MuZIKA FRANTIŠEK' Ger1ruda. (Koslymní návrh pro Shakespearova , , H a m I e l a , , .Z)e m s k éd i v a d l o v B r n ě '


Z divadla brněnského přidáme k nim lrochu dekorativního Babánka, Vl. Beneše,J. Čermáka, Grunta, Jílka, básnivého Miléna, ondru, Podešvu (s důsledným užívánímzávěsové dekorace), úspěšnéhoRossmanna, Roštlapila a Turečka, z olomouckého zejména Krsa s ieho působivou dekorací k prvému českémuprovedení Hebblovy ,,Judity,,, z moravsko.ostravského Vl. Kris. tina, z plzeňského J. Skupu' sÍoupence výrazové čisÍotya usilovalele o jevišÍnícelistvost (Le. normandovi ,,Trosečníci,,),básníka promílaných nálad Al. Moravce, sochaře J. Hrušku a zeiména archiÍekÍa J. Lhotu, důsledného boiovníka za zjednodušenou scénu' oprošÍěnou od dekolalivnosli a popisnosÍi. UvážímeJi, že ani divadla pokusná se nevyhýbají rýmž umělcům, s nimiž pracují divadla oÍiciální, pokr.ld nevyÍváře|í za vedení výlvarníkova scénického obrazu swých předsÍavení kolekÍivní spoluprací (iako Burianovo divadlo D 39 za vedení Kouřilova), nemůžemenež vyslovit uspokojení, že se modeÍní českérežii podařilo t/YvolaÍ neivě1ší a nejvřelejší záiem v'itvarných umělců o osudy českéhoievišlě a získaÍjejich spolupráci, od nížsi - douÍáme právem - slibuieme pro rozvoi českéhodivadelnictví prospěch nejkrásnější.


LiÍeraÍura S u b e r Í,Fr. Ad' ' Dějiny Národního divad]a (l9o8.l912}. Šubert'Fr.Ad.'NárodnídivadlovPraze.Dějinyjehoistavbadokončená(1881). B a r t o š, Janl PÍozatímnídivadlo a jeho činohra (1937). B a I t o š, JoseÍ. Prozalímní divadlo a jeho opera (tesa)' Dějiny Národního diwadla. sv. III.aVI. Zdeněk Nejedlý, N á r o d n í d i v a d l o a j e h o o p e r a d o r o k u 1 9 o o ,Ť e s p . od toku 1900 do převIalu. Sv. IV. ot' ! i s c h e r, Národní divadlo a jeho činohra do I. 19oo. Sv. V. Václav T i l l e, Národní divadlo a jeho činohra od Ť' 19ooClo převtaÍu. C h a l o u p k a , A d o l Í : Č e s k éd i v a d l o 1 9 r 8 - 1 9 2 (81 9 2 8 ) . ( s b o r n í k ) I, . ( 1 9 2 ó )I, I . | ! 9 2 7 J , I . ( j 9 2 9 ) I, v . ( 1 9 3 2 )v, ' K . H ' H i l a r . Č t v Í l s t o l e l č Nové české divadlo í e s k éč i n o . hrY (193ól. F r e j k a , J j Ť i ,Z í w éd i v a d l o ( 1 9 3 ó ) . H o n z l, Jindřich. Sláwa a bída divadel (1927). B u r i a n, E. F. a K o u ř i I, Miroslav. DejÍe nám divad]o (1939). R u t t e , M i r o s l a v a B a r t o š , ! r ' . M o d e r n í č e s k á s c é n a( 1 9 3 3 ) . Národní divadlo k svému padesátému výročí. Čtvristoletí Měslského divadla na Král. Vinohradech {tqsz). Třicetiletí MěsÍského divadla na Král' vinohradech (l937). stavba XIII., č. 5. (193ó),Divadlo. Zivot XY.,3.4 (193ó),téžv samost. otisku,,Nová česká scéna',' Scéna I..II. (19l3.1914). Choses du fhéátre,numéro tchécoslovaque (1923). Scénické umění vÝlvalné {katalog vÝstavy). vÝstava 50 lei Národního diwadla (katalog). Národní divadlo a jeho budova1elé (katalog). výlvaIníci Hilarova divadla (katalog)' Souborná výstava divadelní pláce Ant. HeYthuma (kafalog). ČlánkY ěasopisecké, zejména reierát dl. V. V. Štocha v Českém slově z 1o. ledna 1934,a slati v cizojazYčnÝch publikacích o českém civadle.

SLÁDEK JAN. Skupina Íigurin pro Shakespearovy,,Veseléženy windsorské,, Městskédivadlo v Praze XII.


Kniha Ceská divadelní dekorace napsal Dr. AdolÍ Chaloupka a iiž upravil proÍ.JoseÍ Solar, vyšla jednou pro vždy v nákladu 1000wýlisků. Tiskla ji knihÍiskáma orbis v Praze. Folograíiea šÍočkyprovedli žáci oddělení reprodukčníchÍechnik na StátnígraÍickéškole v Praze za vedení učilelůJ. Bielovského. H. HuberÍa a K. Davídka'

a Pro Íronlispic použilo linoleorylu J' Sládka kosÍymnístudie k ShakespearowuZkrocení zlé ženy, na obálku sÍudie Fr. TrósÍra k Smetanově Prodané nevěslě. a Vyšlo 1939nákladem Vladimíra Zikeše v Praze I, Národní rřída 19.


Chaloupka - Česká divadelní dekorace