Page 3

ZE ŽABOVŘESK Z OBSAHU

Zima letos odešla o hodně dříve, jestli tedy vůbec někdy přišla, a prvních slunečních paprsků si tedy můžeme užívat dosytosti už nyní. To je pro nás také znamením, že po žabovřeském plesu se už pomalu blíží čas na druhou z pravidelných akcí, pořádaných naší městskou částí, a to JARNÍ SLAVNOST. Tentokrát termín konání vychází na sobotu 17. května, a tak už začněte připravovat nejen své ratolesti na pravidelné soutěže, kolotoče a bohatý doprovodný program. Za všechny, kteří se podílejí na vzniku Žabovřeského zpravodaje bych Vám také rád popřál krásné prožití jarního času a velikonočních svátků. Ivo Borovec, šéfredaktor

LEDOVÁ SHOW . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Z HISTORIE: CESTAMI VZPOMÍNEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 ZPRÁVY Z RADY A ZASTUPITELSTVA MĚSTSKÉ ČÁSTI . . . . . . 4 POPLATEK ZA KOMUNÁLNÍ ODPAD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 BEZPEČNĚ ŠLÁPNOUT DO PEDÁLŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 OKÉNKO PRO SENIORY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Z NAŠICH ŠKOL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10–11 SALESIÁNSKÉ STŘEDISKO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 PORADNY ZPRAVODAJE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 KUDY DO WILSONOVA LESA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 AKTIVITY PRO VOLNÝ ČAS, ZOO BRNO . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 KNIHOVNA JIŘÍHO MAHENA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 PROGRAM KD RUBÍN A KINA LUCERNA . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Z HISTORIE: CESTAMI VZPOMÍNEK … v minulém čísle jste se mohli „cestami vzpomínek“ podívat za žabovřeskými kováři i za jejich nejčastějšími zákazníky – koňmi. A protože právě koně člověka v minulosti často provázeli, začne dnešní vyprávění také u nich… Každé pondělí jezdili s koníkem, táhnoucím na bocích uzavřený vůz, popeláři. Jeden muž koně vedl a druhý zvonil mosazným zvoncem v ruce a také na všechny zvonky domácností, aby upozornil na blížící se vůz. A ženy vybíhaly s kbelíky plnými popela. Ano, tenkrát stačil kbelík. Všechno ostatní se spálilo ve sporácích a kamnech... S koníkem jezdil také vápnař. Vykřičeným hlasem se jeho „vápnóó“ připomínalo už o ulici dopředu. Většinou dovážel vápno z Maršova a Lažánek za Veverskou Bítýškou. A zase vybíhaly ženy s kbelíkem, aby v něm přinesly domů kusy vápna na pálení. Mnohé zahrádky ukrývaly vzadu u plotu jámu, kde se vápno hasilo. Rozleželé, čím déle tím lépe, sloužilo k bílení sklepů a spíží. Také k vyspravování odpadlých kusů omítky nebo na omítky nové. Vajíčka ve vápně naložená a ještě zasypaná trochou soli, zůstala od jara do jara jako čerstvá... Koníka míval k tažení kočárového vozu také poštovní panáček. Začátek písně „Jede, jede poštovský panáček“, vytruboval zlatě se blyštící trubkou. To však znám pouze z ústního podání. Za první světové války prý všechny poštovské trubky zabavilo vojsko. Já jsem ho zažila až dlouho potom. Poštovní vůz s „panáčkem“ na kozlíku, ale trubkou jen zlatočerně vymalovanou na tmavomodrých bočních stěnách vozu, se zlatým linkováním okolo. Tento listonoš vozil balíky, které vybíral ze zadních dvířek. Dostával se k nim po schůdkách jako ke kočáru, na nichž se nepozorováni vozili kluci. Děvčata si víc všímala koníka. Byl krotký a nechal se pohladit. Klid mu dodával jistě i pod krk uvázaný pytlík s ovsem, ze kterého si mohl kdykoliv zachroupat... Postroje a všechny potřebné věci ke koňskému spřežení měl ve své dílničce i obchůdku sedlář a řemenář Josef Böhm, vedle hospody U Ševčíků, který se do tohoto malého prostoru vešel i s dělníkem Ignácem. Když bylo zavřeno, tak téměř nikdo nepostřehl, co se skrývá za zaoblenými dveřmi. Otevřené se rozpažily jako andělská křídla rozpřažená štítem firmy. A na nich pověšené řemeny a řemínky, tkaničky i biče barevně lahodící oku. Pár schodků dolů, pod úrovní chodníku, seděl na verpánku pan mistr. Okolo něho bohatství precizně zpracované kůže, silné i tenoučké, a výrobky z nich. Chomouty na vnitřní straně měkce polstrované a na vnější do vzorku zlatě vybíjené. Mistr sedlář však opravoval také sedlákům na koně celé postroje a řemeny i na zemědělské stroje... Naproti bývalo a je doposud rodové řeznictví Maňasů. Založil ho praděda Pavel Veselý. Pokračoval Karel Maňas, narozený v roce 1894. Třetí Karel Maňas (1919) mi o tom vyprávěl v době, kdy jsme oba netušili, že naše první setkání bude také poslední. Provedl mě bíle svítícími staveními okolo čtvercového dvorku. V nich jsou přízemní místnosti

na zpracování masa, kotle na míchání uzeninové směsi a v koutku hák na ledování jako památka na dobu, kdy se jezdívalo pro led na Svratku k jundrovskému mostu. Vůz a koně, rovněž i na svážení ledu, byli v maštali na druhé straně dvora. Hned u zadního vchodu obchodu je původní udírna, která slouží dodnes. Kousek dál vlevo je zemní poklop, kterým se do sklepa spouštěly kvádry ledu a skládaly do lednice. Aby led vydržel, škvíry mezi nimi se zasypávaly ledovou tříští jako ve velkých lednicích u Svratky; tak bylo od zimy do zimy postaráno o uchování masa. Současným potomkem rodu Maňasů je rovněž Karel (1944), který pokračuje v tradici výborných uzenářských výrobků, započaté dědem v roce 1920... Vedle Maňasů pamatuji knihařství a papírnictví Viléma Dvořáčka. Bývalo dobrým zvykem, že papírnictví muselo být na dosah školy. A také, když šly děti do Dolní školy i z ní, bylo zde plno kupujících. Před Vánocemi děcka kupovala kartičky zlatých hvězd a hvězdiček, anděly malé i patnácticentimetrové, které se dávaly pod hvězdu na vánoční stromek. Mnoho barevných lákadel za pár haléřů se nemohlo jen tak přejít... Do Dolní školy vedly moje kroky k prvnímu poznávání. Matně si ještě pamatuji vlídnou tvář pana učitele Pařízka a přísnou učitelku z němčiny, kterou učila, protože byla válka. Kladla nám opakovaně na srdce, abychom jí oznámili, kdyby rodiče poslouchali, i přes zákaz trestu smrti „cizí“ rozhlas, s ustavičně namontovávanými krátkými vlnami. Nepředpokládala, že její výzva bude účinkovat právě opačně. Také němčinu, jako projev skrytého vlastenectví, jsme se snažili bojkotovat. Nicméně známkování nás přinutilo učit se ji. Tenkrát jsme poznávali, co je vztyčený prst strachu při časném pochodování vojenských útvarů po hlavní ulici a salvy, které se ozývaly každou sobotu od Kounicových kolejí. Za ty stále popravované jsme vždycky ztrnuli do chvilky ticha. Ozbrojení vojáci tam hlídali pobledlé tváře za zamřížovanými okénky. Ani na chodník jsme se my děti neodvážily přiblížit. Až do té doby nám byly známé pomyslné hranice dobra a zla. Za to druhé býval výprask. Tady jsme však podvědomě cítili, že pravidla života si určují mocní a dětská úzkost se snažila rychle schoulit do útočiště domova...

Výňatek z knihy Brno-Žabovřesky, historie a současnost byl zveřejněn s laskavým souhlasem autorky Olgy Vlasákové pro Žabovřeský zpravodaj zpracoval Milan Růžička

Vydává BMS creative, s.r.o., pro městskou část Brno-Žabovřesky, Horova 28, 616 00 Brno, IČ 4499278502 • Kontakt ÚMČ Brno-Žabovřesky: tel.: 549 523 511, e-mail: info@zabovresky.cz, zabovresky.brno.cz • Připomínky ke zpravodaji, příspěvky a dotazy zasílejte na Úřad městské části Brno-Žabovřesky, Bc. Iveta Fišerová, tel. č.: 549 523 537, e-mail: zpravodaj@zabovresky.cz • Zařazené příspěvky se nehonorují, nezařazené se nevracejí. • Uzávěrka druhé pondělí v měsíci • Redakční rada: Mgr. Jan Šabata - předseda, Ing. Radovan Chytil, Ivo Borovec, Mgr. Daniela Kabelková, Ing. František Procházka, Mgr. Milan Růžička, Petr Kalábek, Bc. Petr Machálek. Šéfredaktor • Ivo Borovec • Redaktorka: Bc. Iveta Fišerová • Náklad 12 000 výtisků • Zdarma • Vydáno 26. 3. 2014 • Schváleno MK ČR E 12125 • www.nase-zabovresky.cz • Periodický tisk územního samosprávného celku. Inzerce: inzerce@nase-zabovresky.cz, tel. 542 210 543, 777 554 387, fax: 542 212 943 • Sazba a tisk: BMS creative, s.r.o., Hlávkova 8/10, 602 00 Brno

ŽABOVŘESKÝ ZPRAVODAJ

3

duben 2014

Žabovřeský zpravodaj 04/14  

Žabovřeský zpravodaj 04/14

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you