Page 1

ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ

Listopad 2020

Téma: Laskavost


RUDOLFOVA PŘÍSLOVÍ

Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble

Hněv je špatný rádce.

Hněv cítíme, když se vztekáme nebo jsme naštvaní. Včera jsem zkoušel kreslit strom, nešlo mi to, došla mi trpělivost a vzteky jsem zlomil tužku. Začal jsem nadávat a to vyrušilo Julču, která si četla knihu o broucích. „Co jsi to udělal?“ začala se na mě zlobit. „To byla moje oblíbená tužka.“ Zamračil jsem se a hněvem se mi rozbušilo srdce ještě víc. „Je to tvoje vina, už mi slibuješ měsíc, že mi koupíš novou, a vždycky zapomeneš, a já si pak musím půjčovat tu tvoji.“ „To máš za to.“ „Tak si ji kup sám!“ křičela teď už i Julča. „Ale já nemám čas.“ „Tak si ho udělej!“ Třísk. Prásk. Je mi do breku. Stooooooopppp!!!

že nám bije srdce rychleji, než má, že se zlobíme, že je nám do pláče. Hněv se musí rozdýchat, aby se z něj stala mlha. Přes ni už je lépe vidět a pak už stačí jen naposledy fouknout a zase se nám zrak pročistí. „Promiň, Julinko, že jsem ti zlomil tužku.“ „Omlouvám se, Rudolfe, že jsem ti nekoupila vlastní, a nevadí mi, že jsi ji zlomil. Takhle jsou z jedné tužky dvě a jedna je jenom pro tebe.“

Vidíte ten mrak, jak se plní hněvem, jak se nadýmá a jak roste? Hněv je mrak před očima, nevidíme přes něj pravdu, radí nám hledat někoho, kdo zavinil,

2


EDITORIAL

Obsah 2

Rudolfova přísloví Úvodník 4–5 Téma 6—7 U krajánků 3

8

9

10—11

12—13 14–15

16 17

18–19

20—21

22—23 24—25 26—27 28–29

Povolání Povolání – rozhovor Volnočasovky Krajánci na cestách Putování za chutěmi Víte, že? České stopy Krajánkova knihovna Čtení na pokračování Logohrátky Hrátky s češtinou Hrajeme si Komiks

30—31

Hrátky s přírodou Krajánkovo tvoření 34—35 Mojráček 36 Kvíz

32—33

Příloha Příloha

Logohrátky Spolupráce

Hněv je špatný rádce Světový den laskavosti Laskavost Nadáváš někdy? A jaké omluvné slovíčko nejčastěji používáš? Divadlo Herec Křížovky a rébusy Ptačí park Brioška Zajímavosti a výročí z Francie Alice Masaryková Knihovna Černoočko Hláska C Smajlící Laskavost a nehraní si Knedlík a Jan Amos Komenský Platan u svaté Anny Veselá pokladnička Mojráček v nové škole Francie

Světový den laskavosti Ahoj krajánci, věděli jste, že i laskavost má svůj svátek? Slaví se každoročně 13. listopadu, který se

tak stává dnem, kdy se šíří dobro po celém světě.

Být laskavý může být každý sám k sobě, ke svému tělu, ke svým blízkým, kamarádům, k ostatním lidem, ale také třeba k přírodě a životnímu prostředí. Svět je zkrátka plný laskavostí a příkladů laskavosti, které nás nic nestojí a které může dělat každý z nás, je opravdu hodně. Začněme se více usmívat, častěji říkat slůvka prosím a děkuji, omlouvejme se za slova, která neměla být vyslovena, povzbuzujme se a pomáhejme ostatním. Dělejme náhodné dobré skutky, za které neočekávejme nic nazpět, hledejme každý den v životě to dobré a dívejme se na svět laskavýma očima i tehdy, když se nám zdá, že svět je pochmurný…

Hláska C Laskavec

Každý z nás může být laskavec a spolu s projektem #jsemlaskavec si vyzkoušet, ja-

ké to je, když druhým uděláme radost dobrým skutkem. Vyberte si svoji laskavost

a staňte se hvězdou Světového dne laskavosti. My v Krajánku do toho jdeme a věříme,

ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ Vychází 1. 11. 2020, listopad 2020 měsíčník, ročník 7 Šéfredaktorka: Ivana Kaçmaz Editorka: Denisa Žáková Korektury: Ivana Bilošová, Zuzana Dorogiová, Jana Rosell, Marie Švédová, Kristýna Vávrová Titulní strana: Dana Morávková

že i vy se k nám přidáte! Krásné čtení přeje Michaela Enžlová

krajanek@krajanekvesvete.cz

Vydává Krajánek ve světě z.s. Rovné 5, 518 01 Dobré. IČO: 07369522 Předsedkyně: Lenka Kanellia spolek@krajanekvesvete.cz www.krajanekvesvete.cz www.facebook.com/krajanekvesvete © Krajánek ve světě z.s. Sluníčka: Ada, Nové Město nad Metují (2018)

3


TÉMA

Text: Jana Schulzová, ilustrace a grafická úprava: Barbora Macková

Laskavost, laskavost… Kdo nemá ponětí, co to slovo znamená, nechť se nad ním kapku zamyslí. Ha, nějak náramně se podobá slovu láska. Nebo laskonka či dokonce laskomina! Tak to jistě nebude znamenat nic ošklivého nebo strašidelného a můžete se bez obav pustit do nového Krajánka. Opravdu, každý pořádný slovník nám potvrdí, že laskavost je jinak řečená vlídnost (hezká vlastnost), přívětivost (také milá) či dobrosrdečnost (klíčová to vlastnost kladných pohádkových postav!). V dnešním světě, který často ukazuje i své nepěkné stránky, je laskavost jednou z nanejvýš ceněných vlastností a způsobů chování. Vždyť vzájemná vlídnost mezi blízkými a známými – a nejen jimi – by měla být samozřejmá. Mohla by pomoci překonat zbytečná rozčilování, nebo dokonce nepříjemným situacím předejít.

4


TÉMA

Text: Jana Schulzová, ilustrace a grafická úprava: Barbora Macková

Ono se to lehko řekne nenaštvat se a nevypustit z pusy nějaké nehezké slovíčko nebo se nezachovat nehezky, zvlášť když k tomu máme důvod. Že Pepa přišlápl Jardovi tkaničku od bot a zamazal ji celou od bláta a Jarda mu to oplatil pravačkou do nosu? Že řidič autobusu nepočkal na belhající se stařenku a zavřel jí dveře před nosem? Že soused křičel v obchodě na paní prodavačku, že se mu u nového kabátu hned druhý den po koupi utrhl knoflík? Že Gábina po příchodu ze školy drze odsekla mamince na otázku, co bylo ve škole k obědu?

Takové a ještě daleko horší situace může zažít každý z nás. Co ale s nimi? Jsem-li Pepa, omluvím se rychle Jardovi, protože jsem to neudělal schválně. Jsem-li Jarda, omluvu přijmu a už vůbec zdánlivou křivdu nenapravuji pěstí do Pepova nosu. Jsem-li řidič, zastydím se, dveře znovu otevřu, protože mi dojde, že jednou také budu s hůlkou dobíhat autobus, abych stihl návštěvu u pana doktora nebo vyzvednout milovaná vnoučata ze školy. Jsem-li soused s utrženým knoflíkem, uvědomím si, že paní prodavačka kabát nešila, a i kdyby, není to tragédie, kvůli které je třeba vyvádět a přivést někoho k slzám. Jsem-li Gábina, trkne mě, že máma neví o mé dnešní hádce s Luckou a že měla jen starost, zda jsem si pochutnala a nemám hlad. Být laskavý je nejen hezké, ale také se to určitě vyplácí. Ne nadarmo se říká: jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Začneme-li totiž s laskavostí u sebe, třeba bude hodně nakažlivá a potom se začnou chovat mile, vlídně a přívětivě i ostatní kolem nás. 5


U KRAJÁNKŮ

Text: Eva Voortman Šimánková a kolektiv, grafická úprava: Zdeňka Plocrová

NADÁVÁŠ NĚKDY? A JAKÉ OMLUVNÉ SLOVÍČKO NEJČASTĚJI POUŽÍVÁŠ?

FILIP, 13,5 LET, VOSSEM

JAN, 12 LET, MILÁN

ANIČKA, 7 LET, BRNO

Ano, ale ne moc často. „Promiň, omlouvám se.“

Já nikdy nenadávám. A omlouvám se slovy „promiň“ a „pardon“.

MADLENKA, 7 LET, RUMBURK

Ano, někdy nadávám. Když se chci omluvit, řeknu „promiň“.

Tak nejčastěji používám slovíčko „promiň“ a větu: „Promiň, nemyslel jsem to tak.“

EMA, 15 LET, PRAHA FILIP, 8 LET, ATÉNY

Jo. He he. Žádné omluvné slovíčko nepoužívám.

6

Ano, někdy řeknu „f..k“. Ale hned volám „promiň“ a dělám dřepy.


U KRAJÁNKŮ

KRYŠTOF, 7 LET, STANTHORPE

Ano a docela rád. Hezky mi to zní. Ale nesmím nadávat moc často a pak obvykle řeknu: „Promiň, já za to nemůžu.“

DAVÍDEK, 7 LET, ST. PÖLTEN

Jo, nadávám, když mě někdo štve nebo když se mi něco nepovede, ale sprostě mluvím jen německy. Mamce říkám často: „Promiň.“

Text: Eva Voortman Šimánková a kolektiv, grafická úprava: Zdeňka Plocrová

TONY, 13 LET, RUMBURK

MIKEŠ, 10 LET, PRAHA

Nadávám, když jsem naštvaný. Mezi kamarády nejčastěji používám „tak sorry jako“.

Nadávám, většinou mi ulítne „dog s..t“. Doma pak musíme za každý sprostý slovo udělat pět dřepů.

MARCO, 13 LET, A ROMAN, 11 LET, LYON

My nikdy nenadáváme! Omlouváme se slovíčkem „pardon“.

VAŠEK, 8 LET, ISTANBUL

Nenadávám, ale někdy brblám. Když třeba do někoho žďuchnu, tak řeknu: „Promiň, nechtěl jsem.“

CO DĚLÁŠ RÁD/A PŘED SPANÍM? Odpověď pošli do konce listopadu na adresu krajanek@krajanekvesvete.cz. Zveřejníme ji v lednovém čísle. 7


POVOLÁNÍ

Text: Kateřina Balunová , ilustrace a grafická úprava: Zdeňka Strigaro

Divadlo patří od nepaměti k oblíbené zábavě. Poznáte, kdo se čím zabývá? Napište číslo do políčka vedle lidí na obrázku.

Herec Pavel na jevišti zkouší hlavní roli  v připravovaném muzikálu. Choreografka Jitka připravila taneční sestavu,  kterou teď tanečníci pilně trénují. Nápověda Jana pod jevištěm našeptává  hercům zapomenutý text. Dirigent Miloš zády k divákům řídí hudebníky  v orchestřišti. Tanečnice Anna se před zkouškou protahuje  v rohu jeviště.

Osvětlovač Kryštof má za úkol správné  nasvícení jeviště. Inspicient Karel za oponou úkoluje herce  a sleduje, zda jde všechno podle plánu. Jevištní technik Zdeněk má na starosti  pořádek na jevišti a v zákulisí. Zpěvák Michal se musí před náročnou  zkouškou pořádně rozezpívat. Rekvizitář Dan zajišťuje kulisy a ostatní  předměty, které jsou během představení na jevišti potřeba. 8


POVOLÁNÍ – ROZHOVOR

Jméno:

Text: Kateřina Balunová , ilustrace a grafická úprava: Zdeňka Strigaro

Ondřej Novák

Povolání: herec na volné noze, moderátor, voiceover, hlas reklam v TV, copywriter, freelancer Věk: 40 let Bydliště: Brno, ČR Čím jste chtěl být jako malý? Asi hercem, dramaťák jsem dělal od 6 let a před tím si to moc nevybavuju, ale tak kolem 18, když jsem dělal přijímačky na herecké školy (DAMU, JAMU), tak jsem toužil spíš po produkci nebo nějaké organizaci.

pozor na lidi, kteří tyto oči nabízejí, vždy je důležité obklopit se dobrými lidmi, napříč profesemi. Co byste poradil někomu, kdo se chce stát hercem? Určitě mít rezervní plán, kdyby to nevyšlo nebo nebavilo nebo netěšilo nebo neposouvalo dál. Než by se člověk trápil, může dělat cokoliv jiného. Proto jsem nezkoušel štěstí na středoškolské úrovni, tedy konzervatoř, ale studoval obchodní akademii a následně vystudoval herectví na Janáčkově akademii múzických umění. Středoškolské vzdělání jsem uplatnil při výběrovém řízení na pozici programového ředitele komerční rozhlasové stanice v Brně, kterou jsem následně asi pět let vykonával. Nikdy nevíte, kam vás život zavede a co vás bude bavit.

Co vás na vaší práci nejvíc/nejmíň baví? Volnost, být pán svého času, na druhou stranu nejistota příštích dní, někdy je toho moc a někdy není do čeho píchnout. Neskutečně mě baví plastičnost toho všeho, jak to do sebe zapadá a jedno podporuje druhé. Nedokázal bych stereotypně fungovat každý všední den od 6 do 15. Bez čeho se ve své práci neobejdete? Bez lidí – divadelní hlediště bez diváků je nejsmutnější pohled na světě. Pro diváky by se herec rozkrájel (v dobrém slova smyslu), na druhou stranu potřebuji lidi jako inspiraci nejen pro hereckou práci, ale i pro kreativní psaní nebo vymýšlení scénářů nebo spotů.

Kdyby měl být herec zvíře, jaké by byl a proč? Konkrétní zvíře asi nemám, určitě nějaké stádové, nevyhledávám izolaci, mám rád společnost, v zoo rád pozoruji surikaty, gorily nebo slony.

V čem musí být člověk dobrý, aby mohl toto povolání vykonávat? Co se herectví týče, tak rozhodně v přijímání kritiky, hlavně když je konstruktivní, to ho posune dál. Herec potřebuje vnější oči, které mu potvrdí jeho herecký záměr, snažení a výsledný efekt. Ovšem

Tři slova, která vaši práci nejlépe vystihnou. Zůstat nohama na zemi nebo nikdy se nevzdávat. Případně není malých rolí… Těžko říct, každé období by asi vystihovala jiná slova. 9


VOLNOČASOVKY

Text a grafická úprava: Dana Dunford

Přečtěte pohádku. Kdo byl v pohádce laskavý? M

A

M

I

N

K

A

T

H U

G

A

T

Í

N

E

K

D

Ě

D

E

Č

E

K

H

Ř

Í

B

E

Č

E

K

O

Dědeček Hříbeček Jednoho krásného rána šel

jim dala

a

a

a

viděli

ani jeden.

se těšil na slíbenou smaženici,

, schválně

„Teda, co to děláš?“ zjevil se před ním

.

„To se přece nesmí, ničit houby,“ řekl

, ale

k ničemu nejsou. Já chci

na smaženici, kterou

udělat, aby mu

e bylo hezky.

ale jaké,

a tak se velice zlobil. Jak tak procházel mezi

Co musel

.

a mohli vyrazit. V

a

samé

sbírat

odkopl.

se nedal: „Vždyť stejně slíbila k večeři.“

odpustil?

A jak pak asi pohádka dopadla?

Hugo se omluvil a dědeček Hříbeček mu pomohl najít jedlé hřiby.

10


VOLNOČASOVKY

Který předmět do Francie nepatří?

Text a grafická úprava: Dana Dunford

Vybarvi vlajku Francie. Barvy ti napoví francouzská slovíčka.

Jedou dva závodníci Tour de France. Jeden si u toho čte noviny. Po chvíli říká: „Hele, asi bychom měli přidat, protože o těch prvních už píšou v novinách.“

Na obrázku najdi 5 rozdílů.

11


KRAJÁNCI NA CESTÁCH

Text: XXX, foto: Pixabay, ilustrace a grafická úprava: Tereza Šmolíková

Ve Francii existuje mnoho zoo, ale ta, která se nachází ve Villars-les-Dombes, nedaleko francouzského Lyonu, je výjimečná. Je to ptačí zoo nebo spíše ptačí park, který byl vytvořen v přírodní rezervaci. Tato rezervace má rozlohu 380 hektarů, je tedy velká asi jako 542 fotbalových hřišť! Z toho 50 fotbalových hřišť je zabráno právě ptačím parkem, který je jedním z nejstarších ve Francii. Tento rok slavil 50 let. Je to evropský unikát, protože v něm žije velké množství ptáků mnoha různých druhů.

Park byl vytvořen v oblasti Dombes, které se říká také „země tisíce rybníků“. Na mapě můžete všechny rybníky vidět. Byly člověkem vytvořeny postupně od středověku. Chovaly se v nich ryby a dodnes se v některých rybnících chovají. Takové prostředí přitahuje mnoho živočichů, ale hlavně velké množství ptáků. Proto byl právě tady vytvořen ptačí park. A víte, který druh ptáků je v rezervaci nejčastější? Volavky.

12


KRAJÁNCI NA CESTÁCH

Text: Svatava Text:Rollin, XXX, foto: Pixabay, ilustrace a grafická úprava: Tereza Šmolíková

V ptačím parku můžete vidět různé druhy ptáků z celého světa, i ty druhy, kterých je na světě velmi málo. Těmto druhům se říká chráněné. Celkem je zde zhruba 3000 ptáků a 300 různých druhů, z toho 60 chráněných. Jedním z nejohroženějších evropských ptáků, kterého můžete v parku pozorovat, je sup. Ptáky v parku spatříte u rybníků, na stromech, ve voliérách, ale také v budovách, které byly postaveny například pro kolibříky kvůli jejich ochraně před ostatními opeřenci.

Park je také zajímavý tím, že všichni ptáci, kteří nejsou člověku nebezpeční, jsou velmi blízko návštěvníkům. Dávejte si pozor, protože ptáci vám budou létat nad hlavou a budou se procházet po té samé cestě jako vy. Krmení je však dovoleno jen v přítomnosti zaměstnanců zoo, kteří ho organizují. Třešničkou na dortu je v tomhle parku nádherné ptačí představení. Budete se divit, co všechno ptáci umí! Kdo by byl řekl, že jedna z největších evropských ptačích zoo se nachází kousek od Lyonu?

13


PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI

Text a foto: Svatava Rollin, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

Brioška je tradiční francouzské pečivo, které je výborné na snídani nebo na odpolední svačinku. Nejsložitější částí receptu je kynutí. Pokud je těsto dobře nakynuté, tak je brioška hezky nadýchaná. Základem správného kynutí jsou dobré kvasnice a teplota v místnosti, kde necháváte kynout těsto (minimálně 23 °C). Brioška se podobá české vánočce, ale je méně sladká a více nadýchaná.

Náročnost: střední

Doba přípravy: 30 minut 3 hodiny kynutí (2+1)

Budete potřebovat: • • • • • • •

250 g mouky (nejlépe polohrubé) 50 g cukru 1 celé vejce + 1 žloutek na pomazání 110 g mléka 12 g čerstvého droždí 60 g másla špetku soli

• •

14

Robota na hnětení nebo větší mísu a dřevěnou vařečku. Hrnek na mléko, pokud ho budete ohřívat v mikrovlnce, nebo kastrůlek v případě, že ho budete ohřívat na plotně. Formu na briošku. Může být jakéhokoli tvaru. Tradiční francouzská brioška je ve tvaru obdélníku. Mašlovačku na pomazání briošky žloutkem.


PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI

Text a foto: Svatava Rollin, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

 Smíchejte v míse mouku, sůl a cukr. Přidejte vajíčko a smíchejte.  Ohřejte mléko tak, aby bylo vlažné. Nadrobte do mléka droždí a dobře promíchejte.

 Do směsi připravené v míse nalévejte mléko s droždím. Pomalu míchejte, až se vše spojí. Rozkrájejte máslo na malé kousíčky a přidejte je do mísy. Vše míchejte. Těsto musí být elastické a nesmí se moc lepit.

 Těsto přikryjte utěrkou a nechte v míse vykynout 2 hodiny při pokojové teplotě. Poté těsto lehounce prsty prohněťte, aby v něm nebyly vzduchové bubliny. Přesuňte těsto do formy, znova ho přikryjte a nechte vykynout ještě 1 hodinu.

Bon appétit!

 Pomažte těsto žloutkem a pečte 20 minut v troubě předehřáté na 180 °C.

Bon appétit! 15

Bon appétit!


VÍTE, ŽE?

Text: Zuzana Dawson Kocourková, grafická úprava: Linda Audyová, kreslí: Adalet Yurdakul

Víte, že mezinárodní tísňový kód Mayday je původem z francouzského m’aider – pomoz mi? Signalizuje vážné nebezpečí, například ohrožení života.

Víte, že Eiffelova věž, která je včetně antény vysoká 324 metrů, mění svoji výšku až o 18 centimetrů? Díky rozpínavosti železa se věž za teplého počasí roztahuje a v zimě naopak smršťuje.

Víte, že 6. června 1944 se pláže ve francouzské Normandii staly dějištěm vojenské operace Overlord? Tisíce spojeneckých vojáků se zde vylodily, aby osvobodily Francii a Evropu od nacistické okupace.

Víte, že 24. 7. 1802 se narodil slavný francouzský spisovatel Alexandre Dumas starší? Psal zejména historické dobrodružné romány, jako Tři mušketýři nebo Hrabě Monte Cristo, které byly i zfilmovány.

16


ČESKÉ STOPY

Text a grafická úprava: Michaela Enžlová, ilustrace: Hana Mlčochová

cvičit do Sokola, a protože maminka milovala hudbu, od pěti let hrála na klavír. Společně pak koncertovaly návštěvám. Studovala na vyšší dívčí škole a na gymnáziu. Po maturitě pak jako jediná dívka mezi padesáti hochy začala studovat medicínu. Tu po roce opustila a lékařství vyměnila za sociologii a filozofii. Stala se první ženou s doktorátem z historie v Čechách a i nadále se vzdělávala. Odjela do Ameriky, kde se učila, jak pomáhat nejchudším lidem. Práce s lidmi, kterými ostatní pohrdali, ji ohromně bavila a rozhodla se, že vše, co v Americe viděla, zavede i v Čechách. Ale vypukla první světová válka a život se jí otočil naruby. Za pomoc otci strávila řadu měsíců v rakouském vězení, kde jí hrozil dokonce trest smrti. V roce 1918 vznikla Československá republika a její otec se stal prezidentem. V našem novém státě založila Červený kříž. Díky ní vznikaly nemocnice a sanatoria, zavedla očkování pro nejchudší, letní ozdravné tábory pro děti i jídelny pro chudé. Vše dělala zdarma, a dokonce Červenému kříži spoustu peněz věnovala. Jako dcera nikdy neopustila rodiče v těžkých chvílích a po smrti své matky převzala roli jakési zastupující první dámy státu. Po smrti tatínka se Alice přestěhovala do Ameriky, kde v 88 letech zemřela.

Nejstarší dcera prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, zakladatelka Československého červeného kříže, bojovnice za lepší postavení žen. A také výjimečně vzdělaná, chytrá, slušná a laskavá žena. Spoustě lidí změnila život k lepšímu, protože ten svůj zasvětila charitě.

V době, kdy se narodila, by nikoho nenapadlo, že její tatínek bude prvním a zároveň nejslavnějším československým prezidentem. První tři roky života strávila ve Vídni, teprve poté se s rodiči přestěhovala do Prahy. Alice a její tři sourozenci vyrůstali v intelektuálním prostředí a mezi českými vlastenci. V dětství se učila německy, anglicky, česky, rusky a francouzsky. Chodila

Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/ceskoslovensky-cerveny-kriz-alicemasarykova-tomas-garrique-masaryk-republika.html, Wikipedia

17


KRAJÁNKOVA KNIHOVNA – JAK VZNIKÁ KNIHA

Text: Petra Ziegelwagner, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

V našem seriálu už jsou knížky napsané, ilustrované, přeložené i prodané. Mohou skončit u čtenářů v knihovničce nebo také v městské knihovně. O tom, jaké je povolání knihovníka, jsme si povídali s Martinou Wolnou, ředitelkou knihovny v Třinci. nakladatel – spisovatel – básník – ilustrátor – editor – grafik – překladatel – knihkupectví – audiokniha – knihovna – čtenář

Jak se člověk stane knihovníkem? Je na to nějaká speciální škola? Knihovníkem se můžete stát různými způsoby. Někdo se jím už narodí, jiný o tom vždy snil a někdo se k tomu dostane řízením osudu, aniž by to plánoval. Každopádně knihovníkem či knihovnicí je v prvé řadě potřeba „být“ nejlépe srdcem. Knihovnictví je řemeslo, a to poměrně staré, a jako takovému je nutné se vyučit. V Česku je dnes možné studovat knihovnictví na třech vysokých školách.

Práce za přepážkou či za pultem obnáší kromě půjčování především obrovský kumšt práce s lidmi. Umět vyslechnout, poradit, trefit se do čtenářského vkusu, ale taky umět ustát protivy a křiklouny, protože i takoví se v knihovně objevují. Ti nejlepší z nás jsou něco jako literární kurátoři. Průvodci světem knížek, literatury, autorů. Umí nadchnout pro něco, co byste si sami možná nepůjčili. Knihovník musí knihy i vybrat a nakoupit. K tomu je nutné bedlivě sledovat knižní trh a mít neustále přehled. Když se knihy nakoupí, je nutné provést záznam do katalogu podle přísných mezinárodních pravidel. Knihy se musí obalit a správně zařadit. Denně musí kni-

Knihovnice známe zpoza přepážky, jak nám půjčují knihy. Existují i nějaké veřejnosti neviditelné úkoly?

18


KRAJÁNKOVA KNIHOVNA – JAK VZNIKÁ KNIHA

hovník taky uklízet zpět stovky i tisíce vrácených knih na konkrétní místo, aby je tam mohl zase spolehlivě najít, knihovník i čtenář.

Text: Petra Ziegelwagner, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

Tip na knížku: Co se všechno děje v knihovně krásně popisuje kniha s úkoly Tajemství jedné knihovny. Půjč si ji třeba v knihovně!

Jaká má knihovna oddělení? Běžná knihovna v Česku mívá dvě oddělení. Pro děti a pro dospělé. Třinecká knihovna má navíc ještě oddělení pro dospívající a mladé, kterému říkáme Mklub. Jak dlouho přebývá v knihovně jedna kniha? To má každá knihovna trochu jinak. U nás v Třinci se velké množství „běžného“ čtiva vyřazuje po maximálně pěti letech. Pak máme tzv. zlatý fond světové i české literatury a ten se nevyřazuje, pokud to není nezbytné. Když je kniha už ve velmi špatném stavu, hledají se novější či zachovalejší výtisky, aby se kniha mohla vyměnit za neopotřebovanou. Při vybírání nových knih se zase každá knihovna řídí tím, kdo jsou její čtenáři. Městská knihovna, jako je ta třinecká, je tzv. univerzální. Musíme mít pro každého něco. U dětí více než jinde dbáme na kvalitu. Dnes vychází obrovská spousta úžasných knih pro děti. Je to až neuvěřitelné a často po zavření si je i já chodím prohlížet a pročítat. Pro mladé máme skvěle našlapaný fond komiksů, fantasy, sci-fi, young adult a další literatury, ale také několik

stovek různých her. Pravidelně pořizujeme i knihy v polštině a v dalších světových jazycích. Co byste vzkázala čtenářům, kteří mluví dvěma či více jazyky? Že jim závidím. Já jako „Husákovo dítě“ neměla příležitost se učit jazyky od dětství, když pominu ruštinu. Na střední škole naštěstí ano, ale pak jsem šla pracovat a po revoluci svět ještě nebyl tolik propojený, jazyky jsem tolik nepotřebovala a dnes se v hlavě složitě znovu dobývám ke slovíčkům a schopnosti mluvit pro mě doslova cizí řečí.

19


ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

Jak žabáčci sami vařili Žabka Petra s manželem Fanym se chystají večer za přáteli na večírek. „Musím honem dětem ještě něco uvařit, aby nebyly o hladu,“ stará se Petra. Ale co? Doma toho moc není… „Špenátovou polévku!“ napadne ji konečně. Je snadná, rychlá a žabáčci ji milují. „Pomůžeme ti,“ naskákali do kuchyně děti. Jeden omýval špenátové listy, druhý krájel, třetí míchal, ruku k dílu přidala i malá Eliška. Polévka v hrnci vesele bublá, celá kuchyně pěkně voní a malým kvákalům se už sbíhají sliny.

Maminka s tátou se mezitím pěkně oblékli a moc jim to oběma slušelo! „Buďte tady hodní! Lukáši, Josefe, dávejte pozor na Mattyho a Elišku,“ objímala všechny maminka. „Nejsem malá,“ mumlá si Eliška. „Já taky ne,“ bručí Matty, když jsou už rodiče pryč. „Však jsme dneska dokonce skoro sami vařili,“ mudruje dál Eliška. „Co kdybychom ještě něco uvařili? Ale úplně sami!“ navrhuje Matty. „Třeba mouchovou kaši!“ nadchne se sestřička. „A budeme experimentovat jako slavní šéfkuchaři!“ rozvášňuje se Matty. A je rozhodnuto. Bude se vařit super extra speciální kaše, jakou jakživ nikdo nejedl. I Lukášovi s Josefem se nápad zamlouvá. A Eliška je hned úkoluje: „Ty najdi recept a ty skoč k rybníku nachytat mouchy!“ „Rozkaz, šéfe!“ smějí se bráchové. Mezitím Eliška na linku připraví velký hrnec s vodou, měchačku, prkénko, nůž, koření a sušené kapradí. Aby byla ale kaše super extra speciální, je třeba do ní přidat něco neobvyklého navíc. A co je speciálnějšího než speciální sirup na mouchy? Dostali ho jednou od víly Elišky a už dlouho ho chtěli vyzkoušet. Žabka Eliška skočí na linku, aby dosáhla do horní poličky. „Mňam! Ten je slaďoučký,“ ochutnává hned. 20


ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

Text: Lenka Kanellia a děti z České školy v Amsterdamu (Ferdinand, Matyas, Nella), grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

Každý si trošku olíznul a takovouhle dobrotu musí do kaše rozhodně přidat! „Jedna lžička sirupu na každý talíř kaše,“ čte Matty návod. „Uvaříme kaše trochu víc, aby zbylo i na zítra, ne?“ „A určitě jednu porci i pro Pampelišku Elišku a Černoočka!“ Překřikují se žabáčci. „A jednu pro Barču, ta bude koukat, co jsme sami ukuchtili,“ culí se Matty.

kaše. Všechny vaření moc baví a už se nemůžou dočkat, až kašičku ochutnají. Eliška si první bere lžíci, fouká a ochutnává. „Fuj, ta je ale hnusná!“ šklebí se. „Ukaž!“ ochutnává i Matty. „No jo, odporná!“ chechtá se. „Blivajz, nic horšího jsem v životě nejedl,“ prská i Lukáš. A všichni se chechtají, až se za břicha popadají. „To jsme to teda vymňoukli… Nebo spíš vykvákli,“ řehtá se i Josef. Super extra speciální kaše byla sice nepoživatelná, ale naštěstí pořád mají vynikající špenátovou polévku od maminky. Vaření ale nevzdávají! Jen příště budou raději vařit podle receptu.

Ještě to chce další ingredience, aby kaše nebyla jen speciální, ale super extra speciální. „Co třeba cuketu?“ navrhuje Matyáš. A přidávají do kaše cuketu. „Taky trochu mouky a cukr,“ sype je rovnou do hrnce Eliška. „A co nějaké ovoce?“ ptá se Lukáš. Ale doma zrovna žádné není. Jen Mattymu zbyl ve školní tašce omačkaný zčernalý banán, který zapomněl sníst o přestávce na svačinu. „Dáme ho tam?“ ptá se nerozhodně. „Dáme!“ odpovídají sborem bráška se sestrou. A už se vrací i Josef s bandaskou plnou much. „Jé ty jsou pěkně veliké, to bude kašička jedna báseň,“ olizuje se Eliška. Za odměnu se ptají i Josefa, co by rád do kaše přidal. „Trochu česneku a řepu! Ty já rád!“ kvákne Josef. A řepa i česnek putují do

První příběhy o Černoočkovi, Pampelišce a žabáčcích najdete ve vydáních č. 07+08/2016–07+08/2017.

21


LOGOHRÁTKY

Text, ilustrace a grafická úprava: Michaela Enžlová

Při vyvození hlásky C využijeme pomocnou hlásku T. Při vyvozování hlásky C musí být zuby stisknuté na sobě. Rty jsou v širokém úsměvu a špička jazyka tlačí na spodní řezáky. Zkoušíme šeptem vyslovovat hlásku T (TY). Pokud mírně zatlačíte ozve se hláska C. Začínáme zapojením hlásky C na konci slov. áC, éC, íC, óC, úC chlapec, palec, pec, klec, pulec, plavec, lovec, kopec, věnec, pletenec, kanec, konec, toulec, tanec, věc, palác, tác, bác, moc, nemoc, pomoc, krajíc

Potom zkoušíme slabiky CA, CE, CI, CO, CU. cín, cíp, cink, civí, cihla, cibule, cizí, citlivý, cep, cena, celý, cela, cement, cedník, celer, céva, celek, cesta, cáká, cape, candát, co?, cop, copánek, copak, cokoliv, courá, couvá, cupitá, cuchá, cumlá, culí, culík, opice, lavice, hadice, Vánoce, vejce, udice, více, v noci, ovce, ovoce, plavci, domácí, ocet, palice, ocel, ptáci, Lucka, placky, necky, pecky, Micka, cvik, cvaká, chci, nemocný, nocleh, úcta, vůdce, poctivec, sladce, lehce, pomocnice, otcův, matce, nemocnice

Dokreslete copánky.

Copatá Alice diví se velice, že z vlasů Lucinky nejdou plést copánky. Co to cinká za vesnicí? Kluci jedou po silnici. Vincek dělá koníka, celou cestu utíká. Venca koupil tác, tác upadl – bác! Na tácku měl věcí víc, teď na tácku není nic. 22


LOGOHRÁTKY

Text, ilustrace a grafická úprava: Michaela Enžlová

Doplňte rýmy a domalujte obrázky .

Cinky, cinky cinká zvonec, že je létu letos _ _ _ _ _. Budu cinkat zase, letos v zimě na _ _ _ _ _ _. Do slepé ulice zaběhla _ _ _ _ _ _ _. U pece je lavice, na lavici _ _ _ _ _ _ . Micka má bílé packy, v ovoci jsou _ _ _ _ _. Pokládejte si s rodiči otázky a odpovídejte tak, aby slova obsahovala hlásku c. Pokuste se vymyslet, co nejvíce slov.

Co Co Co Co

mi dáš? ti dám? mi dala? ti dal?

(opici) (slepici) (ovoce) (vejce)

Spojte vždy dvě slova, která se spolu rýmují.

NEMOCNÝ MOC VÍCE KLEC TANEC OPICE PLÁCEK

PALICE VĚC KANEC TÁCEK PONOCNÝ NOC PLÍCE

Z písmen slova POMOCNICE se pokuste vytvořit co nejvíce slov. Napište si je a potom je nahlas a zřetelně přečtěte. A nezapomeňte stáhnout přílohu, kde najdete další úkoly. 23


HRÁTKY S ČEŠTINOU

Text: Hana Katzourakisová, grafická úprava: Radka Çelik

Ahoj krajánci! Víte, co jsou smajlíci? Možná je někteří z vás používáte, když posíláte vzkaz rodičům nebo kamarádům. Umíte ale správně vybrat obličej, který vyjadřuje náladu nebo pocity, které zrovna prožíváte? Následující kartičky prověří vaše dovednosti. Kartičky si vytiskněte, podlepte nebo zalaminujte a vystříhejte. Potom už můžete kolíčkem na prádlo nebo kancelářskou svorkou označit správnou odpověď. Na zalaminované kartičky lze psát obyčejným fixem a poté vše zase smazat. Prima zábavu přeje Krajánek

veselý

překvapený

smutný

spokojený

rozesmátý

znuděný

zdroj: https://freedesignfile.com

24


HRÁTKY S ČEŠTINOU

Text: Hana Katzourakisová, grafická úprava: Radka Çelik

vystrašený

ospalý

šťastný

uražený

udivený

namyšlený

spící

nevinný

25


HRAJEME SI SE ZUZKOU A JONÁŠEM

Text: Anna Paap, ilustrace: Lenka Hordějčuková, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

„To teda stoprocentně! Hrnula se dopředu a strkala kolem sebe hlava nehlava, do mě nejvíc.“ „Možná měla jenom velký hlad?“ pokračovala smířlivě máma. Zlostně jsem po ní hodila očima. „No a co. Má si počkat tak jako ostatní.“ Máma vzala botu a podala mi druhou. Tak to občas děláme, když potřebujeme probrat něco přes prostředníky. „Dobrý den, paní boto,“ začala máma a počkala. „Ahoj,“ vysoukala jsem ze sebe. Máma-bota pokračovala „Chtěla jsem vám říct, že klidně můžete být naštvaná, pokud to potřebujete. A pak zas klidně můžete být veselá.“ „Já chci být naštvaná,“ zasyčela moje bota. Druhá bota ji pohladila podrážkou a obejmula tkaničkami. Musela jsem se zasmát, jak se snaží být „botově“ něžná. Už mi bylo trochu líp. Ráda za sebe nechávám povídat botu. Vtom vešel do pokoje Jonáš. Byl smutný. „Co se děje?“ obrátila se na něho máma. „Tim nemůže jít ven,“ odpověděl Jonáš. „Už jsem se na něho fakt těšil.“ „Děti, pojďte ke mně. Co si zahrát na Emoční království? Podívejte, já tady rozdělím podlahu na několik kusů lepicí páskou. Tady je království radosti, tady království smutku. To když člověka ovládá smutek. A tady je království vzteku, kdy se nechá ovládnout vztekem. Pak je tu království studu a království žárlivosti, království hrdosti. Stoupněte

Dneska to bylo ve škole hrozné, hrozné, hrozné. Přišla jsem domů a neměla jsem chuť na nic, natožpak si hrát. Hodila jsem tašku do kouta a šla si sníst svačinu, co mi máma připravila. „Co se děje?“ starala se máma. „Nechci jít zítra do školy,“ zavrčela jsem. „Něco se stalo?“ hladila mě máma. „Koza pitomá,“ zavrčela jsem. „Cože? Kdo?“ „Martina.“ „Nechceš mi říct, co se stalo?“ podívala se na mě ustaraně máma. „Když jsme šly na oběd, naschvál do mě strčila! Tak jsem jí pak pořádně šlápla na nohu. Byla na mě potom hnusná i při odchodu ze školy,“ vypadlo to ze mě. „Aha,“ začala máma. „A víš to jistě, že do tebe strčila naschvál?“

26


HRAJEME SI SE ZUZKOU A JONÁŠEM

si do toho království podle toho, co vás teď ovládá, a ukažte naplno, jak se cítíte.“ Ani já ani Jonáš jsme se nepohnuli. Máma vstoupila do království radosti a začala se zplna hrdla smát, pak si přešla do království vzteku a nasupila se, začala kolem sebe mlátit pěsti a zařvala na celý dům. Já i Jonáš jsme se pousmáli. Pak vstoupila do království smutku a vypadala najednou děsně smutně. Zkusila jsem vstoupit do království vzteku a začala jsem se rozčilovat. Vzpomněla jsem si zas na Martinu a začala jsem nadávat. Pak jsem zkusila vkročit do království radosti. Moc mi to nešlo přepnout. „Co ti dělá radost, co máš ráda, z čeho se vždycky raduješ?“ zkoušela mi pomoct máma.

Text: Anna Paap, ilustrace: Lenka Hordějčuková, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

Vzpomněla jsem si na bazén a jak s tátou ráda frčím dolů po tobogánu a hned jsem se musela usmívat. Pak jsem si vzpomněla na svoji oslavu narozenin, ta byla krásná. Pak jsem překročila pásku tam, kde to máma označila za království hrdosti. „Co je to hrdost?“ ujišťovala jsem se. „Když jsi na sebe za něco hrdá, pyšná, že se ti to povedlo. Máš radost, žes to zvládla. Vybavuješ si takovou situaci?“ Přecházeli jsme z místa na místo a povídali si o tom, jak se cítíme nebo jak jsme se kdy cítili. Bylo mi o dost líp. Máma nás pohladila a řekla, že nejdůležitější ze všeho je být laskavý sám k sobě. „Nechtěli byste se mnou něco upéct?“ navrhla a my jsme oba vděčně zamířili do kuchyně.

27


KOMIKS

Text: Lenka Kanellia, Jana Schulzová a Zdeňka Strigaro, ilustrace: Zdeňka Strigaro

28


KOMIKS

Text: Lenka Kanellia, Jana Schulzová a Zdeňka Strigaro, ilustrace: Zdeňka Strigaro

29


HRÁTKY S PŘÍRODOU

Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble Inspirováno prací žáků 7. třídy Základní školy a mateřské školy Chanovice, školní rok 2017–2018

Platan u svaté Anny

výška: 34 m obvod: 572 cm věk: více než 150 let

Víte, že strom může být i laskavý? Jeden takový roste v Brně v areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny na ulici Pekařská a je to jeden z nejkrásnějších stromů ve městě. Tento mohutný platan roste uprostřed nádvoří nemocnice už přes 150 let a jeho

zelená košatá koruna dělá milou společnost pacientům, kteří zde pobývají, a přispívá tím k jejich brzkému uzdravení. Platany nejsou ve městech vysazovány jen tak náhodou. Jsou to totiž velmi odolné stromy. Nejen, že dobře snášejí znečištěné prostředí, ale dokážou dokonce znečištěné ovzduší skvěle pročistit. Nejeden pacient se tak díky laskavosti tohoto stromu nadýchá zdravého čerstvého vzduchu i tady uprostřed rušného velkoměsta.

30


HRÁTKY S PŘÍRODOU

Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble Inspirováno prací žáků 7. třídy Základní školy a mateřské školy Chanovice, školní rok 2017–2018

Zajímavosti: Platan byl zřejmě zasazen mezi lety 1865 a 1868 při výstavbě Zemské veřejné nemocnice (dnešní Fakultní nemocnice u sv. Anny), která byla postavena v novorenesančním slohu podle projektu vídeňského architekta Theophila Hansena. Platany se dožívají věku i několika staletí.

31


KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ

Text: Marie Švédová, tvoří: Stela a Izabela, foto: Zuzana Tascas, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

Jestli si ještě nestřádáte mince do prasátka, tak teď můžete začít. A pokud už spoříte, proč si nevyrobit ještě jednu pokladničku, kam budete dávat peníze na dary. Tedy na pomoc těm, kteří to potřebují – ať už lidé, nebo zvířata. Laskavost je totiž také ochota pomoci někomu v nouzi. Naspořenými prostředky můžete podpořit třeba pejsky v útulku, lidi bez domova, nemocné děti nebo ekologické organizace.

Budeme potřebovat: • • • • • •

prázdnou nádobu s plastovým uzávěrem (například od brambůrků nebo kávy) odlamovací nebo hobby nůž barevný balicí papír nůžky lepidlo flitry různých tvarů 32


KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ

Text: Marie Švédová, tvoří: Stela a Izabela, foto: Zuzana Tascas, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

1 2

Očistíme vnitřek nádoby vlhkým hadříkem. Naměříme si balicí papír ve výšce nádoby, odstřihneme pruh a nalepíme po celém obvodu nádoby.

3 4

Nalepíme flitry lepidlem na nádobu.

Vybereme flitry, které se budou hodit na vybraný motiv balicího papíru. Pokud máme flitrů hodně, pomůže nasypat si je třeba na talířek.

Mezitím, co nám zasychá lepidlo, ostrým odlamovacím nožem vyřízneme v plastovém víčku otvor na mince (případně větší otvor, kam se vejdou i bankovky). Nezapomeneme si víčko před řezáním podložit kartonem, abychom nepoškodili stůl, na kterém pracujeme. Stačí víčko nasadit a pokladnička je hotová! 33


Text: Bc. M. Ligocká, Mgr. et Mgr. V. Pavlisková, ilustrace: N. Gurecká Online psychologická poradna Mojra.cz, www.mojra.cz, +420 731 226 690, poradna@mojra.cz

MOJRÁČEK RADÍ DĚTEM

Mojráček se s rodiči přestěhoval. V novém domě má krásný pokojíček, pilně trénuje cizí řeč a už se moc těší do školy. Bude tam nastupovat o dva týdny dříve než ostatní děti. Ráno u snídaně, před odjezdem do školy, dostal Mojráček strach. „Co když mi děti v nové škole nebudou rozumět? Co když já nebudu rozumět paní učitelce? Co když si nenajdu kamarády?“ ptal se Mojráček vystrašeně maminky. „Neboj se, Mojráčku,“ uklidňuje ho maminka, „paní učitelka se teď bude čtrnáct dní věnovat jen a jen tobě, na všechno tě připraví a bude s tebou trénovat mluvení v cizím jazyce. To zvládneš, uvidíš.“ Mojráček byl stále ještě trochu nervózní, ale když přišel do školy a paní učitelka ho pozdravila, oddechl si. Rozuměl ji totiž vše, co mu říkala. Ve třídě byl s paní učitelkou sám, ta mu ukazovala různé obrázky a on ji říkal, jak se to všechno nazývá. Pak chvíli počítali a četli. Mojráček zjistil, že se nemá čeho bát, že je to všechno skoro stejné jako v jeho staré škole. Dva týdny utekly jako voda a Mojráček měl oficiálně nastoupit do školy. Už se nebál a moc se těšil na nové spolužáky. První den stál s paní učitelkou před tabulí, aby ho představila dětem. On sám taky řekl pár vět a pak už si šel sednout do lavice. O přestávce za ním přišlo několik dětí a zeptali se ho, jestli by si s nimi nechtěl hrát. Mojráček byl nadšený, že ho tak dobře přijali mezi sebe. Cizí řeč už pro něj nebyla cizí, a když náhodou něčemu nerozuměl, kamarádi mu pomohli a vše vysvětlili. Dny plynuly jako voda, učiva začalo přibývat a Mojráček byl zoufalý, že je toho na něj moc. „Maminko, já to nezvládnu, hodně věcem nerozumím a nevím, co dělat dřív,“ svěřil se jednoho odpoledne Mojráček. Maminka věděla, co má dělat. Hned následující den ráno si ve škole promluvila s paní učitelkou a domluvily se na tom, co přesně se má Mojráček který den učit. Paní učitelka mu také určila kamaráda, který mu bude se vším pomáhat. Kromě toho nabídla mamince, že jednou týdně může věnovat Mojráčkovi hodinu po škole, kde spolu proberou to, co mu dělá největší problémy. Mojráček se moc snažil, nechtěl zaostávat za ostatními, a tak pečlivě plnil všechny úkoly. Jeho noví kamarádi mu o přestávkách a po škole pomáhali a vymýšleli takové hry, při kterých si procvičoval to, co se naučil. Nakonec to nebyla taková dřina, ale docela zábava.

34


Text: Bc. M. Ligocká, Mgr. et Mgr. V. Pavlisková, ilustrace: N. Gurecká Online psychologická poradna Mojra.cz, www.mojra.cz, +420 731 226 690, poradna@mojra.cz

MOJRÁČEK RADÍ DĚTEM

Učení sice bylo hodně, ale s pomocí rodičů, kamarádů a paní učitelky si Mojráček postupně našel způsob, jak vše zvládnout a zanedlouho vše dohnal.

Tipy pro rodiče: • • • • • •

• •

Dítě na nástup do nové školy připravte. Domluvte mu individuální sezení s učitelem, procvičujte cizí jazyk. Zjistěte si vše o novém systému učení, o nové škole a možnostech, které nabízí. Nebojte se požádat o pomoc třídní učitelku. Zjistěte si, zda škola nenabízí kurzy pro nové žáky, které jim pomohou s adaptací v cizím prostředí. Nebojte se dítě zařadit do nižšího ročníku. Ne však více jak o 2 stupně níže. Nenechávejte vše na poslední chvíli, udělejte si časový plán. Hledejte různé strategie učení: Vyhovuje dítěti spíše učení v kolektivu, nebo je raději samo? Potřebuje důležité informace zvýraznit barevně? Zvládne se učit z knihy, nebo si raději dělá poznámky a ty používá? Pomáhejte dítěti s domácí přípravou do školy, poskytněte mu tolik pomoci, kolik je potřeba. Nezapomeňte vše vyřídit s úřady. Pokud dítě zůstává občanem ČR, je nutné informovat MŠMT, že plní školní docházku v zahraničí a taky to patřičně doložit. 35


KVÍZ

A. Louvre. B. Paříž. C. D´Artagnan. 2. Francie sousedí A. s Německem, Rakouskem, Belgií a Itálií. B. s Německem, Belgií, Itálií, Andorrou, Monakem, Lucemburskem. C. s Německem, Belgií, Lucemburskem, Španělskem, Andorrou, Monakem, Itálií a Švýcarskem. 3. Francie ...... moře nebo oceán. A. má B. nemá C. měla

4. Vlajka Francie sestává ze A. dvou vodorovných pruhů: modrého a bílého. B. čtyř šikmých pruhů: bílého, červeného, modrého a černého. C. tří svislých pruhů: modrého, bílého a červeného. 5. Ve Francii se platí A. frankem. B. eurem. C. korunou. 6. Za neoficiální symbol Francie je považován A. křeček. B. krocan. C. kohout. 7. V čele státu stojí A. císař. B. král. C. prezident.

8. Mezi největší města – kromě hlavního – patří A. Rochefort, Beaujolais, Crème Brûlée. B. Marseille, Lyon, Toulouse. C. Macarons, Cannes, Choucroute.

9. Ve Francii se mluví A. francousky. B. francouzky. C. francouzsky. 10. Mezi nejznámější francouzské dobroty patří A. víno a sýry. B. fish & chips a burákové máslo. C. pizza a sushi. 11. Do hlavního města přijíždějí turisté obdivovat hlavně A. fontánu Louvre a Eiffelovu věž. B. Eiffelovu pyramidu a muzeum Louvre. C. Eiffelovu věž a muzeum Louvre. 12. Ve Francii se zrodilo světoznámé heslo „Liberté, égalité, fraternité“, což znamená:

A. Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti na plno léta. B. Dvakrát měř, změř ještě jednou a potom řež. C. Svoboda, rovnost, bratrství. 13. Mezi známé francouzské malíře patří zejména A. Delon, Belmondo a Dujardin. B. Monet, Manet a Millet. C. Debussy, Bizet a Berlioz.

14. Kontinentální Francie připomíná svým tvarem A. trojúhelník. B. šestiúhelník. C. kruh. 15. Bonjour – au revoir znamená: A. Dobrý den – na shledanou. B. Dobrou chuť – účet, prosím. C. Kolik je hodin? – Za pět minut tři čtvrtě na jedenáct. 16. Loire, Seine a Rhône jsou francouzské A. sudičky z pohádky Šípková Růženka. B. řeky. C. parfémy. 17. Francouzské salut znamená A. ahoj. B. voják. C. jízdenku, prosím. 18. Croque monsieur je A. bohatý pán. B. kroket pro pány. C. zapečený toast se sýrem a šunkou. 19. Kolem města Clermont-Ferrand se nachází A. 55 kukuřičných bludišť. B. 80 nečinných sopek. C. 4 největší evropská naleziště drahokamů. 20. Gratin dauphinois jsou A. předplacené vstupenky do všech lyonských divadel. B. chodníkové křídy. C. zvolna zapečené brambory.

1B 2C 3A 4C 5B 6C 7C 8B 9C 10A 11C 12C 13B 14B 15A 16B 17A 18C 19B 20C

1. Hlavním městem Francie je

Text: Jana Schulzová, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

36


Millions discover their favorite reads on issuu every month.

Give your content the digital home it deserves. Get it to any device in seconds.