Krajánek 10/2020

Page 1

ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ

Říjen 2020

Téma: Vaření a jídlo


RUDOLFOVA PŘÍSLOVÍ

Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble

Hlad je nejlepší kuchař.

Dnes jsem přišel ze školy a přepadla mě velká chuť. Chuť na něco dobrého. „Julčo, mám hlad!“ volal jsem už ve dveřích. „Na sporáku je zbytek výborného špenátu od oběda,“ odpověděla mi Julča, přestože věděla, že špenát moc rád nemám. „Julčo, jsi skvělá kuchařka, ale já bych raději něco sladkého.“ „V ledničce je ten včerejší vanilkový pudink, co jsi nedojedl, protože jsi byl moc unavený, vzpomínáš?“ odpověděla mi Julča, i když věděla, že to byla jen čistá výmluva, protože vanilkový pudink prostě nesnáším. „Julčo, jsi skvělá kuchařka, ale já bych raději něco sladkého a zároveň křupavého.“ To už jsem si představoval křupavé sušenky z Francie od tety Marty, které Julča schovává na slavnostní příležitosti. „Rudolfe, máš hlad, nebo chuť?“ rozčílila se Julča. „A jaký je v tom jako rozdíl?“ divil jsem se. „Jednoduchý, hlad si nevybírá, když máš hlad, snědl bys i hřebíky, hlad je totiž nejlepší kuchař.“

Tak to já nemám asi hlad nikdy, napadlo mě při představě vylámaných zubů od těch tvrdých a studených hřebíků. „Mám chuť na ty sušenky z Francie,“ řekl jsem raději popravdě. „To jsi měl říct hned, já jsem je už načala a zbývají tam poslední dvě!“ A co ta slavnostní příležitost? Prý slavnostní je každý den, kdy nemáme hlad!

2


EDITORIAL

Obsah 2

Rudolfova přísloví Úvodník 4–5 Téma 6—7 U krajánků 3

8

9

10—11

12—13 14–15

16 17

18–19

20—21

22—23 24—25 26—27 28–29

30—31

32—33 34—35

36

Povolání Povolání – rozhovor Volnočasovky Krajánci na cestách Putování za chutěmi Víte, že? České stopy Krajánkova knihovna Čtení na pokračování Logohrátky Hrátky s češtinou Hrajeme si Komiks Hrátky s přírodou Krajánkovo tvoření Mojráček Kvíz Logohrátky

Hlad je nejlepší kuchař Česká kuchyně Vaření a jídlo Které jídlo bys už nikdy v životě nechtěla/a jíst? Na trhu Vinař Křížovky a rébusy Belgie Bruselské vafle Zajímavosti a výročí z Belgie Kofola Audioknihy Černoočko Hláska L Česká kuchyně Co z toho uvaříme? Knedlík a borůvky Kaštanka Malované vařečky Mojráček se stěhuje Belgie Příloha

Česká kuchyně Ahoj krajánci, jestlipak víte, co jsou frgály, vošouchy, mrkvance, škubánky neboli kucmoch, trdel-

ník, báč nebo bigoš? A co se skrývá za názvy štramberské uši, španělské ptáčky, moravský vrabec, horácké zahýbance, jabkance, utopenci či trakař? Věřte nebo ne, ale za všemi těmito nevšedními názvy najdete lahodné pochoutky z českých, moravských a slezských krajů. I když je Česká republika malá země, nabízí nám velmi pestré a chutné dobroty. Jednotlivé kraje nás dokážou překvapit svojí různorodostí a my pak při toulkách domovinou našich předků můžeme ochutnat řadu velmi zajímavých jídel, která se s danou lokalitou pojí buď historicky, nebo díky úrodnosti půdy a dostupnosti vybraných surovin. Krajových specialit a výborných pokrmů je opravdu mnoho a často vycházejí z velmi

Matyáš, Nové Město nad Metují

jednoduchých receptů. Ty si pak hospodyňky předávají z generace na generaci, protože vědí, že dobré jídlo je od nepaměti základem našich životů… ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ Vychází 1. 10. 2020, říjen 2020 měsíčník, ročník 7 Šéfredaktorka: Ivana Kaçmaz Editorka: Denisa Žáková Korektury: Ivana Bilošová, Zuzana Dorogiová, Jana Rosell, Marie Švédová, Kristýna Vávrová Titulní strana: Marta Daeuble

Ať se vám nad

novým Krajánkem sbíhají sliny! Michaela Enžlová

krajanek@krajanekvesvete.cz

Vydává Krajánek ve světě z.s. Rovné 5, 518 01 Dobré. IČO: 07369522 Předsedkyně: Lenka Kanellia spolek@krajanekvesvete.cz www.krajanekvesvete.cz www.facebook.com/krajanekvesvete © Krajánek ve světě z.s. Francesca, Frankfurt nad Mohanem 2018

3


TÉMA

Text: Jana Schulzová, ilustrace a grafická úprava: Barbora Macková

Ááááá! Cítíte tu vůni? Koláč, pečínka, bramboráky? Jakpak by ne, vždyť číslo Krajánka, které právě otevíráte, voní jen samým jídlem, dobrotami, chuťovkami, pečením a vařením! Snad nebude mezi čtenáři nikdo, kdo by si aktuální číslo časopisu neužil. Vždyť jídlo je tak vděčné a věčné téma (ač spíš než za srdce chytne za žaludek)! Bez jídla by nebylo života, dokonce ani na den. Jejda, i den bez jídla by znamenal kručení v žaludku a strašný hlad. Buďme proto vděční, že se máme čím zasytit, protože hlad je dodnes stále velikým problémem na spoustě míst naší planety. Ale teď už šup šup do kuchyně. Protože přípravě jídla se stejně jako jídlu samotnému věnujeme několikrát denně. Hned ráno, jak vyskočíme z postele, ozve se bříško: co si dáme dobrého a výživného? Říká se totiž, že snídaně je nejdůležitějším jídlem: má tělo nastartovat na celičký den. To, co si naložíme na snídaňový talířek, se liší kraj od kraje i člověk od člověka. Bude to sladké křupání, ovocná bublanina od babičky nebo pečivo s máslem a marmeládou? Anebo opečená slanina s míchanými vajíčky nebo rohlík se šunkou a trocha zeleniny?

4


TÉMA

Text: Jana Schulzová, ilustrace a grafická úprava: Barbora Macková

Ještě větší variace nás pak asi budou čekat k obědu a k večeři. Kolik jen existuje v každé zemi, dokonce v každém kraji a rodině jídel, na kolik způsobů se připravují, čím se koření? To, co je někde pochoutka, na to jinde valí oči a kroutí hlavou. Inu, proti gustu (a zvykům) žádný dišputát! Co kupříkladu máte k obědu nejraději vy? Kolik chodů se u vás doma k obědu připravuje? Jeden, dva, tři? Nebo oběd tak trochu odbydete a pořádně si naplníte bříško až večer? Ať tak, či onak, nezapomínejte na zdravé potraviny a pestrost jídel. Malé hříchy v podobě sladkostí a méně zdravých pochutin si dopřávejte s rozumem, aby netrpělo břicho ani zoubky! A kdyby vás mezi hlavními jídly trápil hlad, zkuste jej zahnat svačinkou. Doma, ve škole či na výletě, všude tam si můžete dát ovoce, zeleninu nebo třeba jogurt. Co povídáte? Že máte hlad, že vás honí mlsná? No, tak utíkejte! Ale brzy se vraťte, čeká na vás vskutku lahůdkový Krajánek!

5


U KRAJÁNKŮ

Text: Eva Voortman Šimánková a kolektiv, grafická úprava: Zdeňka Plocrová

KTERÉ JÍDLO BYS UŽ NIKDY V ŽIVOTĚ NECHTĚL(A) JÍST?

ŠIMONEK, 7 LET, CANBERRA

Určitě houby, ty ne! Ale rád je sbírám. ANEŽKA, 6 LET, ISTANBUL

EMILIA, 13 LET, TAMPERE

Já mám ráda všechno, ale játra ne a taky ryby moc ne, jen smažené rybí prsty. Ale ty játra fakt už nikdy nechci.

Špenátovou polévku a savuporokiusaus, zapečené sobí maso s brambory.

DAVÍDEK, 7 LET, ST. PÖLTEN

Dva dny starou rýži. Jednou jsem ji večer jedl a pak jsem blinkal.

NICO, 6,5 LET, TAMPERE

Hrachovou polévku a všechny kaše.

VAŠEK, 8 LET, ISTANBUL

Salát z rukoly. To mně teda vůbec nechutná, ta rukola. Je to takové pálivé listí. A játra, bléé.

6

LUKÁŠ, 10 LET, APELDOORN

Nesnáším witlof, čekanku. Má děsnou pachuť, trochu jako zvratky.


U KRAJÁNKŮ

Text: Eva Voortman Šimánková a kolektiv, grafická úprava: Zdeňka Plocrová

FILIP, (SKORO) 12 LET, CUNEO

THEO, 9 LET, JEVANY

Já nemám rád lečo neboli ratatouille, jak se tomu říká u nás v Itálii. Není to vůbec dobrý. A pak úplně nenávidím brokolici a mangold. Je to takové zelené a mazlavé, ale musím to jíst, protože je to zdravé...

Jednoznačně koprovku.

MATEO, 9 LET, DESTIN, FLORIDA

Mám rád skoro všechnu zeleninu, ale nemám vůbec rád salát.

SOFIA, 6 LET, ATÉNY

Spanakorizo, to je špenátová rýže, bléé… A ještě rýžu se zelím a jemistů, plněnou zeleninu. To mně fakt nechutná.

ZARA, 10 LET, DESTIN, FLORIDA

Skoro všichni kamarádi na Floridě to mají rádi, ale já nemám ani trochu ráda peanut butter, arašídové máslo.

ELLA, 12 LET, TAMPERE

Maksalaatikko, zapečená játra z obchodu.

JENDA, 13 LET, BRUSEL

Jednou jsme ve škole měli za úkol uvařit brokolicové suflé. Vůbec mi to nechutnalo, asi jsme to neuvařili moc dobře. Od té doby nesnáším brokolici a brokolicové suflé bych teda už fakt nikdy v životě jíst nechtěl.

KOMU A JAK BYS NAPSAL(A) TAJNOU ZPRÁVU? Odpověď pošli do konce října na adresu krajanek@krajanekvesvete.cz. Otiskneme ji v prosincovém čísle. 7


POVOLÁNÍ

Text: Kateřina Balunová , ilustrace a grafická úprava: Zdeňka Strigaro

Trhy jsou ideálním místem, kde si můžeme nakoupit čerstvé potraviny od farmářů z našeho okolí. Poznáte, kdo se čím zabývá? Napište číslo do políčka vedle lidí na obrázku.

Pekařka Alena nabízí křupavé rohlíky a čerstvé  housky. Stánek květinářky Lady díky jeho barevnosti  nikdo nepřehlédne. Řezník Pavel prodává domácí paštiky a další  pochoutky vyrobené z masa. Vinař Karel zákazníkům nalévá k ochutnání bílé  nebo červené víno.  Sládek Ivo je milovníkem piva.

Na stánku včelaře Petra najdeme med  i sladkou medovinu. Zelinářka Ema plní košíky zákazníků sezonním  ovocem a zeleninou. Chovatelka koz Mirka dává zákazníkům  ochutnat čerstvé sýry z kozího mléka. Stánek uzenáře Milana je plný domácích  klobásek. Organizátorka trhů Martina obchází stánky  a hlídá, zda vše probíhá, jak má.

8


POVOLÁNÍ – ROZHOVOR

Jméno:

Text: Kateřina Balunová , ilustrace a grafická úprava: Zdeňka Strigaro

Květoslav Novosad

Povolání: vinař Věk: 60 let Bydliště: Brno, ČR Čím jste chtěl být jako malý? Jako malý jsem rád a často pracoval s rodiči na zahradě a na našich polích. Tato práce mě bavila, protože jsem byl v přírodě na čerstvém vzduchu a občas mě traktorista svezl na traktoru. Na jednom z polí jsme měli vinohrad, a tak jsem kromě jiných profesí chtěl být také vinařem. A také jsem se jím nakonec stal.

Co byste poradil někomu, kdo se chce stát vinařem? Kdo se chce stát vinařem, musí počítat s tím, že je to práce namáhavá, ale zároveň pestrá a v každém ročním období trochu jiná. V zimě se stříhají vinné keře (takzvané hlavy) a ponechané pruty se vážou k vedení do řádků, na jaře se ze všeho nejvíce seká tráva, v létě se vinohrad ošetřuje proti plísním a houbovým chorobám a na podzim se sbírají hrozny a zpracovává úroda a dělá víno.

Co vás na vaší práci nejvíc/nejmíň baví? Nejvíc mě na práci ve vinohradě baví to, že je tam klid a čerstvý vzduch a všude okolo samá zeleň. Nebaví mě, když někdy musím pracovat v nehezkém sychravém počasí a v blátě.

Kdyby měl být vinař zvíře, jaké by byl a proč? Kdyby měl být vinař zvířetem, musel by být psem: věrným svému pánu – vinohradu. Naopak by nesměl být špačkem, protože by celou úrodu hroznů sezobal a na výrobu vína by mu nezbyly hrozny.

Bez čeho se ve své práci neobejdete? Neobejdu se bez speciálních zemědělských strojů a ručního nářadí. Jako je například malotraktor s pluhem a vozíkem, rotavátor, sekačka na trávu, postřikovač (rosič), zastřihávací nůžky apod. Pro zpracování vína je pak potřeba odzrňovač, lis na hrozny, škopky na kvašení vína a sudy pro uložení vína. A samozřejmě prostory pro zpracování hroznů a uložení vína v trvalém chladu, takzvaný vinný sklep.

Tři slova, která vaši práci nejlépe vystihnou. Vinohrad, víno, příroda.

V čem musí být člověk dobrý, aby mohl toto povolání vykonávat? Musí mít lásku k práci v přírodě a nesmí mu vadit vykonávání náročné fyzické práce.

9


VOLNOČASOVKY

Text a grafická úprava: Dana Dunford

Belgické pralinky: Vyřeš logickou řadu.

? ?

Belgie. Dětské hry. Autor: Pieter Bruegel (1560) Děti si hrají na ulici. Najdeš kluka, který jezdí na koni, hraje si s obručí, cvičí kotouly na hrazdě, točí káču, skáče přes kozu a leze na strom?

10


VOLNOČASOVKY

Text a grafická úprava: Dana Dunford

Belgické jídlo: Krajánek a Krajanka chtějí ochutnat belgické waterzooi. Kdo polévku sní a na koho zbydou jen kosti?

Vylušti, jaké jídlo znázorňují hlavolamy:

ák

ek

Francesca, Frankfurt nad Mohanem

pala

Vašek, Istanbul

Belgické jídlo ve čtyřsměrce: vylušti a dozvíš se zbytek vtipu. „Znám tři světové jazyky,“ chlubí se v práci kuchtík. „Vážně?“ diví se kuchař. „A jaké?“

Č E K A N K A L C E O

O V I P S Y O L S Á M

K W A T E R Z O O I Á

O S A M Z T E E Í P Č

L R A K I T Š A P Ř K

Á Ý O B R A M B O R A

D S B I F T E K V O V 11

A H V Ě Í E L F A V Ý

Anička, Washington, D.C.

BIFTEK

OMÁČKA

BRAMBORA

PAŠTIKA

ČEKANKA

PIVO

ČOKOLÁDA

SÝR

MÁSLO

VAFLE

MASO

WATERZOOI


KRAJÁNCI NA CESTÁCH

Text: Lucie Krameriusová, foto: Pixabay, ilustrace a grafická úprava: Tereza Šmolíková

Vítejte po delší době opět v Belgii, milí krajánci. Ani jsme se nenadáli a je tu říjen. Pestrobarevné květy v záhonech vystřídaly žloutnoucí listy stromů a místo slunečných dnů je pošmourno. Rádi si navlékneme pletené ponožky a uvaříme čaj.

Ale nejen na nás, lidi, působí koloběh přírody. Na zimu se začínají připravovat i divoká zvířata. Někteří ptáci odletí do teplých krajů. Ježci se pořádně vykrmí a zimu raději prospí a veverky si svědomitě vytvoří pořádné zásoby.

Pokud vás láká pozorovat zvířata v tuto roční dobu zblízka, ale každá srnka před vámi v lese uteče, u nás v Belgii je k tomu řada příležitostí. První z nich je Wild Park Coo plný divoké zvěře. Nachází se ve východní části pohoří Ardeny, které přímo vybízí k toulkám přírodou.

Ve Wild Parku spatříte vlky, divoká prasata, jeleny a mnoho dalších zvířat. Jízdenku na 40minutovou projížďku vláčkem pořídíte zcela zdarma, za 5 nebo za 9 euro, a to v závislosti na výšce návštěvníka.

12


KRAJÁNCI NA CESTÁCH

Text: Lucie Krameriusová, foto: Pixabay, ilustrace a grafická úprava: Tereza Šmolíková

Dalším místem jako stvořeným pro pozorování zvěře je Wildlife Park v blízkosti města Han-sur-Lesse. I tento park se nachází v nedotčené ardenské krajině. Areál o rozloze 250 hektarů je domovem pro více než 650 zvířat 36 různých evropských druhů.

Potkáte tu například medvědy hnědé, vlky nebo bizony. Prvním návštěvníkům se park otevřel před 50 lety. Od té doby se jeho provozovatelé snaží také dělat maximum pro ochranu přírody a pro navrácení ohrožených druhů do jejich přirozeného prostředí.

Park je možno projet tamním safari autobusem nebo si jej můžete projít pěšky. Cena vstupného se pohybuje od 15,50 do 21,50 euro v závislosti na věku návštěvníka.

Ať už se vydáte pozorovat zvěř do lesa za vaším městem, nebo navštívíte některý z našich parků, mějte na paměti, že zvířata jsou plachá, a tak si pohled na ně užívejte v tichosti. O to větší to pro vás možná bude zážitek.

13


PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI

Text: Dagmar Straková, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

Když přijedeš do Belgie a projdeš se v centru jakéhokoliv většího města, dřív či později tě omámí vůně teplých vaflí, které se tu servírují jen tak do ruky. Nemusíš je nikde hledat, stačí jít doslova „za nosem“. V zásadě jsou dva typy belgických vaflí: vafle z Liège (čti Liéž) jsou plněné cukrovými perlami, které se ve vaflovači roztečou a trochu zkaramelizují. A pak jsou bruselské vafle, kterým se v Belgii říká Gaufre de Bruxelles. Jsou o něco „zdravější“ a připomínají klasické snídaňové vafle, které si můžeš připravit sám. Bruselské vafle i vafle z Liège servírují se šlehačkou, zmrzlinou a čerstvým ovocem. Můžeš použít i čokoládu – to je úplně na tobě!

Budeš potřebovat: • • Náročnost: snadné

• • • •

Doba přípravy: příprava těsta 35 minut smažení 30 minut

• • •

vaflovač 500 g hladké mouky 15 g droždí (1/2 balení instantního droždí) 1 polévkovou lžíci třtinového (tmavého) cukru 650 ml vlažného mléka 1 lžičku soli 1 lžičku vanilkového extraktu 250 g rozpuštěného másla 3–4 bílky 14


PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI

Text: Dagmar Straková, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

 Droždí spolu s cukrem rozpusť ve vlažném mléce.

 Přidej mouku, sůl a vanilkový extrakt. Dobře promíchej, aby vzniklo hladké těsto, a nechej kynout alespoň 20–30 minut.

 Mezitím si rozpusť máslo a nechej ho opět zchladnout na pokojovou teplotu.

Když je těsto vykynuté, zapni si vaflovač, aby se dostatečně rozehřál. Vmíchej do těsta máslo.

 Z bílků ušlehej sníh a ten velmi opatrně vmíchej do těsta.

 Na dobře rozehřátou plotýnku vaflovače nalej dostatek těsta, zaklop a peč dozlatova a křupava.

15

 Servíruj s čerstvým ovocem, šlehačkou a čokoládovou polevou. Nebo jen tak, posypané moučkovým cukrem.


VÍTE, ŽE?

Text: Zuzana Dawson Kocourková, grafická úprava: Linda Audyová, kreslí: Adalet Yurdakul

Víte, že Brusel je nejen hlavním městem Belgie, ale také hlavním městem celé Evropské unie? A kromě toho je sídlem NATO a mnoha mezinárodních politických i ekonomických institucí.

Víte, že v Belgii se nachází Waterloo, kde Napoleon Bonaparte prohrál svou osudovou bitvu? Dnes je zde památník, muzeum a pravidelné vojenské přehlídky v dobových kostýmech.

Víte, že z Belgie pocházel významný secesní architekt Victor Horta? Jeho čtyři stavby v Bruselu (Hotel Tassel, Hotel Solvay, Hotel van Eetvelde a jeho dům) byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.

Víte, že jméno pro společnou evropskou měnu, euro, bylo navrženo Belgií? A byl to také Belgičan Alain Billiet, kdo navrhl jeho symbol.

16


ČESKÉ STOPY

Text a grafická úprava: Michaela Enžlová, ilustrace: Hana Mlčochová

a ovocných látek doplněných o kofein, které se používají dodnes. Průmyslově se začala vyrábět v roce 1960 a prakticky ihned po uvedení na trh si získala velké obliby. Zachutnala každému a její spotřeba rostla během 60. let tak, že v Československu došly byliny na výrobu a musely se začít dovážet ze zahraničí. Ročně se vyrobilo 180 milionů litrů limonády. Sametová revoluce pak pro Kofolu znamenala útlum prodeje. S opět nabytou svobodou totiž rostla i poptávka po dříve téměř nedostupných zahraničních kolách. Polozapomenutá Kofola několikrát měnila majitele a postupně se připravovala na svůj velký návrat, kterého se dočkala díky rodině řeckých imigrantů Samarasových. Ti koupili registrovanou obchodní známku a originální recepturu Kofoly za 215 milionů korun. Od té chvíle je Kofola v jejich rukou. Při oživování nápoje pak vsadili hlavně na reklamu a na retro vlnu. Oživili atmosféru plovárny a dobrého nápoje. Řada vtipných reklam a zlidovělý slogan „Když ji miluješ, není co řešit“ učinily Kofolu opět nejprodávanější značkou kolového nápoje v Česku i na Slovensku. Zajímavostí je, že na rozdíl od klasických kolových nápojů má Kofola téměř o třetinu nižší obsah cukru, a až o polovinu méně kofeinu a původně se měla jmenovat Kofocola.

Stejně jako najdete v každé české vesnici výčep, obecní úřad nebo poštu, v každém obchodě najdete Kofolu. Osvěžující limonáda patří mezi nejúspěšnější socialistické retro značky, které slaví úspěch dodnes. Na konci padesátých let minulého století přišlo státní zadání, aby byla vyrobena limonáda kolového typu, která by byla domácí alternativou amerických limonád Coca-Cola a Pepsi-Cola a využila přebytečného kofeinu, který zbýval po pražení kávy. Dlouhé dva roky pak trvalo týmu Zdeňka Blažka, než přišel na tu správnou recepturu sirupu KOFO. Nakonec dal dohromady čtrnáct bylinných

Zdroj: https://www.kofola.cz/pribeh-kofoly, https://dvojka.rozhlas.cz/kofola-s-nedostatkem-kofeinu-se-pri-vyrobe-nepocitalo-zuzitkovaly-se-saze-8220735

17


KRAJÁNKOVA KNIHOVNA – JAK VZNIKÁ KNIHA

Text: Petra Ziegelwagner, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

Audioknihy jsou skvělé, co říkáte? Při cestě autem vám zkrátí čas a je to, jako by vám někdo předčítal knížku. Mnozí z vás s audioknihami usínají, jiní je poslouchají jen tak, když se nudí. Rozhodně jsou skvělou možností, jak nasávat náš krásný a bohatý český jazyk. Jak ale taková audiokniha vzniká? Zeptali jsme se přímo ve Vydavatelství Tympanum, kde jako redaktorka pracuje Tereza Melicharová.

nakladatel – spisovatel – básník – ilustrátor – editor – grafik – překladatel – knihkupectví – audiokniha – knihovna —čtenář

Jak se liší vydavatelství audioknih od běžného nakladatelství? Audioknižní vydavatelství se od toho knižního liší tím, že vydáváme knížky nikoli tištěné na papíře, ale namluvené nějakým hercem nebo šikovným vypravěčem. Knížka má tedy podobu zvukové nahrávky, ve které může vystupovat i více než jeden hlas neboli interpret – různé dobré i zlé postavy, skutečné i pohádkové, zvířata, čarovné síly nebo příroda. V našem vydavatelství Tympanum vydáváme kolem 80 audioknížek ročně, z toho alespoň 10 pro děti.

nejprve trochu přepsat a teprve potom ji natočit. Popsala byste nám podrobně proces, jak audiokniha vzniká? Vytvoření audioknížky zabere většinou kolem 3 měsíců. Nejprve musíme ke knize sehnat licenční práva – tedy koupit si možnost ji natočit, od autora a případně od překladatele. Souběžně dostane odpovědná redaktorka text a knížku si pořádně přečte.

Podle čeho vydavatelství vybírá knihy, které převede do audiopodoby? Vybíráme hlavně podle toho, jaký úspěch mají knížky v tištěné podobě. Když si nějaký příběh najde spoustu oddaných čtenářů, určitě se bude líbit i k poslechu. Zároveň si ale také musíme všímat toho, jestli se kniha pro audioknižní zpracování hodí. Například když v knize hrají velkou roli obrázky, které přímo příběh vypráví, musíme se audioknižního zpracování vzdát nebo knížku 18


KRAJÁNKOVA KNIHOVNA – JAK VZNIKÁ KNIHA

Když nechceme přejímat původní knižní obálku, zadá odpovědná redaktorka nějakému grafikovi nebo ilustrátorovi vytvoření nové. Souběžně s tím osloví taky zvukaře a režiséra, se kterými se poradí o výběru vypravěče a případně dalších postav v audioknize. Když se shodnou na jménech herců, redaktorka je všechny obvolá, vylíčí jim, jaká je to báječná knížka, a zeptá se jich, jestli by na ní nechtěli pracovat. Když celý „tým“ souhlasí, uzavře s nimi vydavatelství smlouvu. Pokud jsou v knížce cizí slova nebo celé věty v cizím jazyce, je také nutné vypracovat přepis jejich správné výslovnosti a pak už nic nebrání samotnému natáčení. Natáčí se většinou každý den čtyři hodiny – tomu se říká natáčecí frekvence. Audioknížka, která trvá 1,5 hodiny, se ve studiu natáčí 1 frekvenci, tedy 4 hodiny času. Po natáčení se musí nahrávka sestříhat a vkládají se do ní hudební skladby nebo písničky. Když je nahrávka hotová, ještě si ji celou musí poslechnout někdo zvenčí, abychom měli jistotu, že tam nezůstala nějaká chyba. Když je všechno hotové, pošle se obálka i nahrávka do tiskárny a za 14 dní nám přijde hotová audiokniha.

Text: Petra Ziegelwagner, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

Který dětský titul je u vás bestseller? A proč myslíte, že je ta kniha tak oblíbená? Náš besteller je Babička drsňačka od Davida Walliamse. Je oblíbená jednak proto, že je to skvělý dobrodružný a napínavý příběh o klukovi a jeho babičce, která je mezinárodně hledanou lupičkou klenotů, ale také proto, že je to audiokniha velmi vtipná. Hlavní zásluhu na tom má skvělý Jiří Lábus, který ji pro nás namluvil a umí perfektně střídat různé hlasy. Co byste vzkázala dětem, které mluví dvěma jazyky? Moc jim přeju, aby si našly v obou jazycích své oblíbené knihy a audioknihy a nikdy si nezačaly myslet, že opravdová dobrodružství a napínavé příběhy se šťastným koncem se dají zažít jenom v (audio)knížkách.

19


ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

Nejlepší překvapení na světě Jedné slunečné neděle jí žabí rodinka snídani. Eliška zblajzne svou oblíbenou mouchu s máslem a najednou s plnou pusou vyskočí a volá: „Za tři dny budu mít narozeniny!“ Bude jí už pět žabích a v září začne chodit do školky. „Copak by sis přála k narozeninám?“ ptají se rodiče. „Balonky! Nafouknuté heliem,“ říká důležitě. Už pár týdnů mluví krásně čistě a dává si moc záležet na tom, aby zněla jako velká holka. „Hlavně musí být barevné! A aby to byly takové ty, co když na ně přidělám košík, můžu létat a vidět svět shora,“ vysvětluje dál Eliška. „Pojď, ty balonku nafouknutý heliem,“ směje se Matty na sestru. „Jdeme ven!“ houkne na rodiče. „Balonky nafouknuté heliem, aby mohla z výšky koukat na celý svět? Po kom to ta holka má?“ diví se Fany. „Po kom asi,“ mrkne na něj Petra. „Kdopak v naší rodině má toulavé boty a cestovatelského

ducha?“ ptá se ho. „Toulavé boty a cestovatelského ducha?“ opakuje po ní Fany. A pak mu to konečně dojde! Babička Věruška! Babička Věruška je náruživá cestovatelka. Zrovna nedávno se vrátila z cesty kolem světa. Kromě objevování nových míst také moc ráda plete, cvičí jógu nebo odpočívá na lehátku na vodě. Miluje také koncertní kvákání a pohled na noční oblohu plnou hvězd. Právě díky hvězdám se na svých cestách správně orientuje, aby věděla, kudy má jít. Druhý den u snídaně říká Petra Fanymu: „Musíme sjet do města něco zařídit.“ Sotva probuzený Fany trochu nechápavě kouká: „Co musíme zaří-

20


ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

Text: Lenka Kanellia a Andrea (10 let) a Péťa (12 let) Horovi z Malty, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

dit?“ „NĚCO!“ vykulí na něj Petra oči, aby pochopil a neprozradil se před Eliškou. „A jó!“ dojde Fanymu. „Ale Eliška tu nemůže zůstat sama. Budeme muset najít někoho na hlídání,“ shodnou se oba rodiče. „Já už jsem velká! Bude mi pět! Nikoho na hlídání nepotřebuju. Můžete se na mě spolehnout!“ dušuje se Eliška. „No já nevím, to se mi nějak nezdá,“ říká znepokojeně Petra. „Uvidíme, nejdřív se ale musíme všichni zastavit na nádraží. Slíbil jsem, že jim pomůžeme,“ povídá Fany a rychle dopíjí kafe. „Nádraží!!!“ vyhrknou sborem Eliška, Matyáš, Lukáš i Josef. Na nic se neptají a už jsou v pozoru u dveří, vlaky totiž zbožňují. Petra se zkoumavě dívá na Fanyho. Tuší, že má něco za lubem, ale neptá se. Na nádraží přijedou právě včas. Zrovna dorazil osobní vlak ze Žabovřesk. A kdo z něj vystupuje? „Babička Věruška!!!“ vykřikne Eliška. Na nic nečeká a už ji skáče přivítat. „Ahoj rošťáci,“ zdraví babička všechna svoje vnoučata. „Ani nevíte, jak jsem ráda, že vás všechny zase vidím,“ směje se a všechny objímá. „Babi, babi, babííííííí,“ do-

žaduje se slova Eliška. „Naši musí jet do města, pohlídáš mě?“ „To se ví!“ souhlasí Věruška ráda. Kluci ještě dají babičce velkou pusu a uhání do školy. Fany s Petrou se také loučí: „Přijedeme k večeru, zvládnete to?“ „Jasně! Jsem přece už velká!“ kulí na ně oči Eliška, aby už šli. Po cestě domů se jen spokojeně culí a drží babičku za ruku: „Babi, tohle je to nejlepší překvapení na světě!“

První příběhy o Černoočkovi, Pampelišce a žabáčcích najdete ve vydáních č. 07+08/2016–07+08/2017.

21


LOGOHRÁTKY

Text, ilustrace a grafická úprava: Michaela Enžlová

Pro správnou výslovnost hlásky L je potřeba dobře rozpohybovat jazyk. Proto začneme rozcvičkou jazyka. Pohybujte jazykem nahoru a dolů – olízněte si špičku nosu, bradu, horní ret, dolní ret – jako mlsná kočička. Pohybujte jazykem z pravého koutku do levého a zpět – jako ještěrka mávající ocáskem. Pohybujte jazykem do kruhu – čistíme si jazýčkem zoubky, potom se jazykem dotkněte každého zoubku a spočítejte je. Vše několikrát zopakujte a zkuste trénovat i různou rychlost prováděných cviků. Hláska „L“ se pak vyvozuje při otevřených ústech, špička jazyka je za horními řezáky a jeho oddálením a pohybem dolů zazní L. Musí se dávat pozor, aby se jazyk při pohybu nedostal z pusy ven. Pro jednodušší napodobování můžete využít zrcadlo. Při vyslovování slabik pečlivě dodržujte postavení rtů (LA – hodně otevřete ústa, LE, LI – široký úsměv, LO, LU – hodně našpulte rty).

Pak začněte se slovy s hláskou L na začátku: lano, Labe, láme, laně, Láďa, láva, lavina, lakomý, láhev, labuť, lachtan, lev, lék, len, les, lepí, leje, léto, lesk, leden, lenoch, levák, leknín, lebka, levný, lid, líp, líný, lípa, lilek, lidé, lichý, lýko, lýtko, liják, limit, limonáda, lom, lov, lodě, loví, lopata, lokomotiva, loďka, lodník, loket, los, louka, loudí, loutka, luk, lup, lůj, lupa, luna, lůno, lupínek, Ludmila

Později můžete začít trénovat těžší slova a věty. Nazdobte Lence podkolenku.

Viděla jsem u Lenky nazdobené podkolenky. Čáry, kola, klikyháky, chtěla bych mít stejné taky.

Velí, velí, velitel velikému pluku. Je to velký velitel několika kluků.

22


LOGOHRÁTKY

Text, ilustrace a grafická úprava: Michaela Enžlová

Doplňte rýmy a domalujte obrázek.

Na lodi je lodník, ve vodě je _ _ _ _ _ _. Lodník hledá vodníka, ale vodník _ _ _ _ _ _. Letí holub, holoubek, letí, letí, na _ _ _ _ _ _. Babička si vlnu vzala, do pletení se hned _ _ _ _. Uplést svetr hravě zvládne, Láďovi svetr _ _ _ _ _. Zahrajte si s kamarády hru „Všechno lítá, co peří má“. Pokuste se vybírat slova, ve kterých je hláska L (např. labuť, letadlo, vlaštovka, tele, zelí, lavice atd.) Pokud věc lítá, zvedněte ruce a mávejte jimi jako pták křídly. Pokud nelítá, nechte ruce připažené. Pozorně si vše přečtěte a spojte k sobě věty tak, aby dávaly smysl.

Jsou Velikonoce, tak V létě bylo teplo, tak Láďa dostal nové kolo, tak Lída měla velký hlad, tak Klotylda upadla na kolena, tak Holky chtěly vidět pohádku, tak

jsme chodili na koupaliště. jim Olda pustil televizi. si šla udělat jídlo a najíst se. si vzal helmu a šel jezdit. kluci pletou pomlázky. jí je Matylda pofoukala a zalepila.

Vyluštěte křížovku. Všechna slova i tajenku přečtěte zřetelně a nahlas.

část rostliny vodní pták zvíře pracovní nářadí

L

L

L L

ochranná nátěrová vrstva

L

A nezapomeňte stáhnout přílohu, kde najdete další úkoly. 23


HRÁTKY S ČEŠTINOU

Text: Hana Katzourakisová, grafická úprava: Radka Çelik

Ahoj krajánci! Máte rádi česká jídla? Chutnají vám polévky, knedlíky a omáčky? Víte, co je štrúdl nebo topinka? Uměli byste si objednat jídlo v české restauraci? Následující kartičky možná aktivují vaše chuťové buňky, současně ale osvěží vaši paměť a vyzkouší vaše znalosti české kuchyně. Kartičky si vytiskněte, podlepte nebo zalaminujte a vystříhejte. Potom už můžete kolíčkem na prádlo nebo kancelářskou svorkou označit správnou odpověď. Na zalaminované kartičky lze psát obyčejným fixem a poté vše zase smazat. Prima zábavu přeje Krajánek

Ovocné knedlíky

Svíčková omáčka

Vepřo, knedlo, zelo

Palačinky

Dort

Polévka

24


HRÁTKY S ČEŠTINOU

Text: Hana Katzourakisová, grafická úprava: Radka Çelik

Řízek

Buchty

Topinka

Bramboráky

Koláč

Smažený sýr

Čočka s párkem

Štrúdl

A

25


HRAJEME SI SE ZUZKOU A JONÁŠEM

O víkendu přijedou mámini rodiče na návštěvu a máma tak je v kuchyni od nevidím do nevidím, chce je pořádně pohostit. Občas jí něco pomůžeme krájet, strouhat nebo míchat, ale celou dobu to nezvládneme. „Mami, pojď si se mnou taky na chvíli hrát, prosím, vyzkoušíme tu novou deskovku,“ lanařila jsem ji. Jenže ona potřebovala být v kuchyni. „Tak víte co, pojďte si chvíli hrát do kuchyně!“ usmála se. „Jako hrát si na krájení?“ poznamenal Jonáš. „Ale né, pojďte a přineste si s sebou dva šátky,“ vyzvala nás máma. „Zavažte si oba oči,“ řekla nám hned u vstupu do kuchyně. „A teď pojď-

Text: Anna Paap, ilustrace: Lenka Hordějčuková, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

te se mnou. Nejdřív si zahrajeme na čichanou.“ „Na čichanou? Vždyť my vůbec neumíme čichat, to uměj psi!“ namítla jsem. „Co to povídáš,“ na to máma. „Tak čichej!“ a přidržela mi něco pod nosem. „Citrón!“ vyhrkla jsem. „Tak vidíš!“ rozesmála se máma. „Teď Jonáš.“ „Banán!“ „Ano.“ Čichali jsme a máma tu a tam něco zamíchala nebo sundala z plotny. A pak jsme přešli k ochutnávání se zavřenýma očima. „Teď jsem pro dnešek s vařením hotová,“ řekla po chvíli máma. „Mám ještě jeden nápad! Musíte mi ale dát

26


HRAJEME SI SE ZUZKOU A JONÁŠEM

chvíli na přípravu.“ Odběhli jsme s Jonášem do obýváku a po chvíli nás máma zavolala. V kuchyni na lince byly vyskládané hromádky. První hromádka byl pytlík špaget, rajčata, smetana, cibule a sýr. „Uhádnete, jaké jídlo bychom z které hromádky připravili?“ „To je jednoduché, špagety s rajčatovou omáčkou.“ „Ano, máš pravdu, to je snadné. A co tohle?“ Máma ukázala na druhou hromádku, kde byl nějaký žlutý prášek, mléko, banán a kakao. Nevěděla jsem, co je to žluté. „To je přece krupice,“ uvědomil si Jonáš, „krupicová kaše!“ Nejtěžší byla hromádka, kde byla mouka, nějaká kostička (prý droždí), vajíčko, sodovka, maso a nějaké listy (prý špenát), to jsme neuhodli ani jeden, byly to knedlíky s vepřovým a se špenátem. Knedlík jsem asi ještě nikdy nedělala. Pak nás máma už jen poprosila, abychom jí pomohli uklidit. „Mami, proč mají psi vlastně tak dobrý čich a my ne?“ vzpomněla jsem si, na co jsem se předtím chtěla zeptat. „Já si nemyslím, že bychom měli tak špatný čich,“ zamyslela se máma. „Ale netrénujeme ho, nepoužíváme ho tak moc. Zrak, to, jak vidíme, je pro nás mnohem důležitější a orientujeme se tak hlavně podle něho, zatímco psi se spoléhají na svůj čich. Postupně se u nich proto vyvinul mnohem lepší a citlivější systém, v nose i v mozku. Jejich čumák je trochu jako takový psí počítač, který si dokáže pachy zapamatovat i několik dní. Myslím, že roli hraje i to, že mají ten čumák tak vlhký a navíc dove-

Text: Anna Paap, ilustrace: Lenka Hordějčuková, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

dou cítit každou nozdrou zvlášť. A taky dokážou vdechovat a vydechovat zároveň!“ „Co je nozdrou, mami?“ „Nozdry se říká nosním dírkám u zvířat.“ „Já slyšel, že psi si dovedou zapamatovat pach něčeho nebo někoho i týden! A že dovedou vyčmuchat známý parfém i třeba na fotbalovém stadionu!“ na to Jonáš. „Ano, to je nejspíš pravda, i když to, myslím, neplatí u všech plemen. Některá jsou v tom lepší a některá horší. Vždyť na psí záchranáře se taky hodí jen určité rasy psů. Ale vy jste přece taky dovedli skoro všechno poznat!“ „Jenže jen když jsi nám to přidržela přímo u nosu!“ rozesmála jsem se.

27


KOMIKS

Text: Lenka Kanellia, Jana Schulzová a Zdeňka Strigaro, ilustrace: Zdeňka Strigaro

28


KOMIKS

Text: Lenka Kanellia, Jana Schulzová a Zdeňka Strigaro, ilustrace: Zdeňka Strigaro

29


HRÁTKY S PŘÍRODOU

Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble Inspirováno prací žáků 7. třídy Základní školy a mateřské školy Chanovice, školní rok 2017–2018

Kaštanka

výška: různá obvod nejmohutnějšího stromu (dvoják): 662 cm (2010)

Nedaleko Kamencového jezera u Chomutova, na severu Čech, se na dvou hektarech rozkládá kaštanový sad. Tento sad není jen tak obyčejný, je to jeden z nejvýznamnějších sadů v Česku, protože je nejen nejstarší, ale také nejseverněji položený sad kaštanů jedlých v celé Evropě. Říká se mu Kaštanka a když tento sad sázeli, nebyly na světě ani naše praprababičky. Sad s jedlými kaštany byl totiž založen už v 17. století. Dnes je součástí zooparku a má na dvě stě kaštanů jedlých, některé z nich jsou staré až 350 let!

30


HRÁTKY S PŘÍRODOU

Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble Inspirováno prací žáků 7. třídy Základní školy a mateřské školy Chanovice, školní rok 2017–2018

Zajímavosti: Kaštany jedlé se začaly v Chomutově a jeho okolí pěstovat po příchodu jezuitů, které sem nechal povolat Jiří Popel z Lobkovic

v roce 1595. Z kaštanu jedlého se nevyužívaly jen jeho plody, v 17. století se vysazovaly kolem panských sídel jedlé kaštany také pro užitek jejich dřeva, které je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Tyto vlastnosti byly využívány truhláři zejména pro venkovní truhlářské práce. I když nezpracované dřevo nebylo moc vhodné na topení, sloužilo velmi dobře k výrobě dřevěného uhlí.

31


KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ

Text: Marie Švédová, tvoří: Jakub, Jenda a Matyáš, foto: Michaela Enžlová, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

Vaříte rádi? Nebo máte v rodině někoho, kdo často a rád vaří? Pak určitě víte, že bez dřevěné vařečky se žádný kuchař neobejde. A potřebuje ne jednu, ale několik vařeček v různých velikostech. Pokud tedy chcete někomu se zálibou ve vaření udělat radost, malovanou vařečkou se určitě trefíte do černého. Totéž platí pro obracečku nebo jiné kuchyňské náčiní ze dřeva.

Budeme potřebovat: • • • • •

dřevěné vařečky, obracečky apod. kuchyňské náčiní lepicí pásku akrylové barvy štětec bezbarvý lak (atestovaný pro styk s potravinami) 32


KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ

1

Můžeme nalepit izolepu tam, kde chceme, aby končila malovaná část vařečky/obracečky. Například ve třetině držadla. Izolepu je třeba připevnit opravdu dobře, aby se pod ni nedostala žádná barva.

3

Potom nanášíme další barvy, ale pozor: každou barvu necháme vždy zaschnout předtím, než začneme malovat další barvou. Zkusit můžeme puntíky, proužky nebo něco abstraktního. Kdo nezvládne čekat, může experimentovat například s mícháním podobných barev.

Text: Marie Švédová, tvoří: Jakub, Jenda a Matyáš, foto: Michaela Enžlová, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

33

2

Vyznačenou část namalujeme podkladovou barvou. Můžeme použít jak bílou, tak jakoukoliv jinou barvu. Necháme zaschnout.

4

Necháme zaschnout a zafixujeme bezbarvým lakem, aby vařečka vydržela všechny kuchařské pokusy i dlouhé hodiny míchání dobrot.


Text: Bc. M. Ligocká, Mgr. et Mgr. V. Pavlisková, ilustrace: N. Gurecká Online psychologická poradna Mojra.cz, www.mojra.cz, +420 731 226 690, poradna@mojra.cz

MOJRÁČEK RADÍ DĚTEM

„Mojráčku, pojď na večeři!“ volá maminka. Mojráček si rychle uklidí pastelky a vezme obrázek, který pro maminku nakreslil. Po cestě si ještě nezapomene umýt ruce v koupelně, protože ví, že to maminka bude kontrolovat. Sejde dolů, sedne si ke stolu a čeká, až před něj maminka položí talíř s večeří. „Dobrou chuť,“ řekne tatínek a všichni se pustí do jídla. U stolu je nezvyklý klid, tatínek je nějaký roztěkaný a Mojráček uvažuje, jestli něco provedl. „Mojráčku, musíme ti s maminkou něco důležitého oznámit,“ odváží se po večeři říct tatínek. „Víš, v práci mě povýšili, ale budeme se muset přestěhovat.“ Tak a je to venku! „A kam?“ ptá se Mojráček. „Do Belgie,“ odpoví mu tatínek. Mojráček neví, kde ta záhadná země leží, ale co ví určitě, je, že to nebude nikde blízko. Toho večera se Mojráčkovi nespalo dobře. Zdálo se mu o tom, že odjel daleko, ztratil se a neměl nikoho, s kým by si mohl hrát. Měl strach. Ráno u snídaně byl smutný, a tak se se svými obavami svěřil mamince. Vždyť bude tak daleko od babičky a taky své nejlepší kamarádky Aničky. Maminka Mojráčka ale ujistila, že i když si s Aničkou nebude moci hrát venku, ještě to neznamená, že by se s ní musel přestat kamarádit. Budou si přece volat každý den přes Skype. „Jenže, maminko, já vůbec nevím, kde ta Belgie je. Bude se mi tam líbit?“ ptá se Mojráček. A tak maminka donesla počítač a encyklopedie. Celý den pak společně hledali různé informace o Belgii, lidech, kteří tam žijí, přírodě a zajímavostech. Za pár dní oznámil tatínek Mojráčkovi a mamince, že bude muset na týden odcestovat, aby si prohlédl novou práci a dům, ve kterém budou bydlet. Mojráčkovi se po tatínkovi moc stýskalo, ale každý večer si volali přes videohovor a tatínek mu ukazoval město i nový dům. Mojráčkovi se nový domov moc líbil a už se pomalu začínal na stěhování těšit. Jednou maminka řekla: „A víš ty co, Mojráčku? Už jsi velký, a tak bys mi mohl pomoci vybrat nábytek do nového domu a do tvého pokojíčku.“ Mojráček ještě nikdy nedostal tak důležitý úkol. Byl moc rád a začal plánovat, jakou barvou jeho pokoj vymalují. Vzal si pastelky a hned si namaloval obrázek jejich nového domova. Od tatínka věděl, že na zahradě stojí veliký strom a na ten určitě půjde pověsit houpačka, kterou mu na narozeniny vyrobil dědeček. Jedno odpoledne, když venku bylo škaredě, se s maminkou dívali na televizi. Zrovna dávali dokument o Belgii. Mojráček ho se zájmem sledoval, když tu si uvědomil, že ti lidé tam mluví nějakou tajemnou řečí, které on vůbec nerozumí. „Jak si najdu kamarády, když jim nebudu nic rozumět?“ ptal se Mojráček bezradně. Maminka ho ujistila, že se toho vů34


Text: Bc. M. Ligocká, Mgr. et Mgr. V. Pavlisková, ilustrace: N. Gurecká Online psychologická poradna Mojra.cz, www.mojra.cz, +420 731 226 690, poradna@mojra.cz

MOJRÁČEK RADÍ DĚTEM

bec nemusí bát a že se budou tu tajemnou řeč učit společně. A tak nakoupili spoustu barevných knížek a ještě ten den s učením začali. Byla to ohromná legrace! Týden uplynul jako voda a tatínek se vrátil ze své cesty domů. Byl moc překvapený, když viděl všude viset Mojráčkovy obrázky nového domu. O to víc se divil, když na něj už ze schodů Mojráček volal: „Hallo! Hallo!“ Protože pozdravit v té cizí řeči se Mojráček už dávno naučil.

Tipy pro rodiče: • • • • • • •

Dětem o stěhování řekněte co nejdříve. Děti se bojí neznáma — ukažte jim jejich nový domov a okolí. Zapojte je do zařizování jejich pokoje. Co nejdříve začněte s výukou cizího jazyka. Ujistěte děti, že zůstanou ve spojení se svými kamarády. Přizpůsobte dobu stěhování školnímu roku. Buďte trpěliví, dítě si musí v novém domově zvyknout. 35


KVÍZ

A. Brusel. B. Benelux. C. Basel. 2. Belgickou vlajku tvoří A. tři čokoládové bonbóny na bílém poli – mléčný, hořký a bílý. B. tři svislé pruhy – černý, žlutý a červený. C. tři koruny na bílém poli – černá, žlutá a červená. 3. Belgie je A. knížectví. B. království. C. vévodství. 4. Belgie

A. nemá moře. B. je ostrovní země. C. má moře, Severní. 5. Oficiálními jazyky Belgie jsou A. belgičtina a francouzština. B. nizozemština, belgičtina a angličtina. C. nizozemština, francouzština a němčina. 6. Belgie sousedí A. s Německem, Francií, Lucemburskem a Nizozemskem. B. s Francií, Lucemburskem a Nizozemskem. C. s Lucemburskem a Nizozemskem. 7. Pochutnáte si, pokud si v Belgii dáte tyto tradiční mlsoty: A. kapary, vafle a šičimi. B. boršč, čokoládu a lokum. C. čokoládu, vafle a hranolky.

8. Atomium je

15. Bruggy

A. muzeum největších atomů a molekul. B. obrovitý model krystalové mřížky železa postavený k Expo 1958. C. výzkumný fyzikálně-chemický ústav. 9. Gaufre de Bruxelles A. byl udatný bruselský rytíř. B. je bruselský královský palác. C. je výborná bruselská vafle. 10. Na pořádný waterzooi si vezmete A. plavky. B. kuře. C. tužku a papír. 11. Kdo byl Victor Horta? A. zakladatel prvního belgického muzea čokolády. B. bratr Victora Huga. C. významný belgický secesní architekt. 12. V Bruselu si z pamětihodností nenechte ujít fontánku se soškou A. čurajícího chlapečka. B. plakající holčičky. C. kakajícího pejska. 13. Kdy se tradičně jedí v Belgii palačinky? A. Povinně denně. B. Každý druhý čtvrtek lichého měsíce při úplňku. C. V únoru na „tlusté úterý“. 14. Patronem Bruselu je A. svatá Bruneta. B. svatý Bruno. C. svatý Michael. 36

A. je belgická podoba tance buggie-woogie. B. jsou belgické město, jemuž se přezdívá Benátky severu. C. jsou bramborové hranolky připravené na belgický způsob. 16. Mezi největší města Belgie patří A. Rotterdam, Charleroi a Gent. B. Brusel, Antverpy a Gent. C. Brusel, Haag, Amsterdam. 17. Neprohloupíte, pokud si jako suvenýr koupíte bruselskou A. krajku. B. krajtu. C. krytku. 18. Na přípravu sole meunière budeme rozhodně potřebovat A. rybí filet. B. jen horu soli, čím větší, tím lepší. C. písek. 19. Brusel je sídlem mnoha organizací, jako například A. Světové unie čokoládových hoblinek. B. Mezinárodního rybářského svazu. C. EU a NATO. 20. Plopsaland de Panne je A. třaslavý želatinový moučník. B. zábavní park pro celou rodinu. C. nejsevernější bod Belgie. 1A 2B 3B 4C 5C 6A 7C 8B 9C 10B 11C 12A 13C 14C 15B 16B 17A 18A 19C 20B

1. Hlavním městem Belgie je

Text: Jana Schulzová, grafická úprava: Ivana Kaçmaz


Millions discover their favorite reads on issuu every month.

Give your content the digital home it deserves. Get it to any device in seconds.