Krajánek 09/2020

Page 1

ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ

Září 2020

Téma: Památky


RUDOLFOVA PŘÍSLOVÍ

Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.

Sedíme si s žížalkou Julčou takhle u řeky Berounky a koukáme, jak do ní vklouzají loďky s vodáky. „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky,“ řekne Julča. „Jak to?“ nesouhlasně zavrtím hlavou a udělám krok do řeky a zpět, abych jí to názorně předvedl. „Teď jsem v řece a teď ne, po prvé, po druhé, po třetí.“

„Proč by neměla být Berounka stále Berounkou?“ nechápavě dodávám. „To řekl starořecký filozof Hérakleitos a přirovnává tak řeku k běhu času,“ vysvětlí mi žížalka. „Běh života plyne, nemůže se nikdy znovu vrátit a neustále se mění. Stejně jako tok řeky. V bouřce je divoký a v letním suchu téměř nehybný. My jsme také jiní dnes než před pěti lety, před rokem, před měsícem a dokonce i před minutou,“ filozofuje Julinka dál. „Podle Hérakleita bychom neměli myslet na to, co bylo včera, protože minulost odtéká jako proud řeky daleko pryč, ani na budoucnost, protože nevíme, co nám nová vlna toku řeky přinese, ale měli bychom žít přítomností, protože zážitky teď v této chvilce se nebudou nikdy opakovat.“ To už ale žížalku neposlouchám a běžím rychle pro loďku, ať o tu dnešní řeku nepřijdu a užiji si její klidné vody. 2


EDITORIAL

Obsah 2

Rudolfova přísloví

3

Úvodník

4–5 6—7

Téma U krajánků

8—9

Povolání

10—11

Volnočasovky 12—13 Krajánci na cestách 14–15 Putování za chutěmi 16 Víte, že? 17

18–19

20—21

22—23 24—25 26—27 28–29

30—31

32—33 34—35

36

České stopy Krajánkova knihovna Čtení na pokračování Logohrátky Hrátky s češtinou Hrajeme si Komiks Hrátky s přírodou Krajánkovo tvoření Mojráček Kvíz

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky Světový den cestovního ruchu a turistiky Památky Co si s sebou vždy bereš na cesty? Na letišti Letuška Křížovky a rébusy Turecko plné památek Turşu Zajímavosti a výročí z Turecka Barbora Markéta Eliášová Knihkupectví Černoočko Hlásky Ď, Ť, Ň Vlajky Po pražských památkách Knedlík a lanové centrum Písecký akát Příběhové kameny Cestovatelský deník Turecko

Světový den cestovního ruchu a turistiky Ahoj krajánci, také tak rádi cestujete a poznáváte svět? A víte, že počátky cestování sahají až

hluboko do historie a jsou staré jako lidstvo samo? Člověk totiž cestoval doslova od ne-

paměti. Nejprve za obstaráváním potravy, pak za obchodem. Později přibyly cesty objevitelské a vojenské, následované vědeckými výpravami a cestami za vzděláním. A protože vše má svůj vývoj, postupně se rozšiřovaly možnosti i dostupnost dopravních prostředků a cestování se časem stalo běžnou součástí života malých i velkých objevitelů. Stalo se tak zábavou přinášející nová dobrodružství a zážitky, které nás velmi obohacují a rozšiřují nám obzory. 27. září se dokonce slaví Světový den cestovního ruchu a turistiky. Připomínáme si jej od roku 1980 a datum nebylo zvoleno

Daniel, Madrid 2018

náhodně. Je totiž jakýmsi mezníkem konce hlavní cestovatelské sezóny na severní polokouli a začátku sezóny na polokouli jižní. Tak cestujte, objevujte a poznávejte

svět! A ať už vás „toulavé boty“ ponesou kamkoliv, nezapomeňte, že časopis Krajánek

ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ Vychází 1. 9. 2020, září 2020 měsíčník, ročník 7 Šéfredaktorka: Ivana Kaçmaz Editorka: Zdeňka Strigaro Korektury: Ivana Bilošová, Zuzana Dorogiová, Jana Rosell, Marie Švédová, Kristýna Vávrová Titulní strana: Martina Kurková Nožičková

je vždy dobrým společníkem.

Prima zábavu při čtení i na cestách! Michaela Enžlová

krajanek@krajanekvesvete.cz

Vašek, Istanbul 2018

Vydává Krajánek ve světě z.s. Rovné 5, 518 01 Dobré. IČO: 07369522 Předsedkyně: Lenka Kanellia spolek@krajanekvesvete.cz www.krajanekvesvete.cz www.facebook.com/krajanekvesvete © Krajánek ve světě z.s.

3


TÉMA

Text: Jana Schulzová, ilustrace a grafická úprava: Barbora Macková

Památky. Ty asi hodně pamatují, když se jim tak říká, což? Anebo jsou k tomu, aby si je jejich obdivovatelé na dlouho pamatovali? Ať tak, či onak, památek – velkých i malých – jsou všude okolo nás velké spousty a je vždy z čeho vybírat! Památky lze dělit na přírodní a člověkem zhotovené. Nepřekonatelná Matka příroda je tvořila za pomoci vichru, moře, horké lávy a životadárných podmínek. Přírodní památkou může být například podzemní říčka, vařící gejzír, tisíciletá sekvoje, jezero hrající duhovými barvami, korálový útes se všemi jeho obyvateli nebo les z pískovcových skal. Naproti tomu nebýt šikulky člověka, nebyly by pamětihodnosti, jako starobylé či moderní město, vysokánská rozhledna, antické sochy či majestátní větrný mlýn. Někteří lidé ve se svém volnu – o jednodenním svátku, víkendu nebo delších prázdninách – vyrážejí jen tak nazdařbůh, třeba na kole nebo pěšmo. Jsou šťastní, když jen tak bez cíle šlapou do pedálů nebo jdou, kam je cesta nebo náhoda zavede.

4


TÉMA

Text: Jana Schulzová, ilustrace a grafická úprava: Barbora Macková

Ať už si můžete dopřát kratší výlety, nebo velké prázdninové dovolené, vsadíme se, že jste už alespoň jednu či dvě nebo spíš deset či dvacet památek navštívili nebo viděli. Můžeme se vydávat za památkami skrytými za humny, ať už pěšky, nebo autobusem, ale i za těmi hodně vzdálenými, kam si běžně, jen tak na skok odskočit nemůžeme. To spíš jedeme autem, vlakem, letíme letadlem či plujeme zaoceánskou lodí.

Většinou si ale při cestování volíme nějaký cíl, zkrátka místo, kam bychom chtěli dorazit. Nejčastěji to jsou právě památky. Co byste řekli návštěvě muzea v přírodě zvaného skanzen? Renesančního zámku? Nejvyššího mrakodrapu světa? Egyptských pyramid? Světoznámých vodopádů? Krápníkové jeskyně? Vše zní lákavě! Kdybyste někdy potřebovali tip na cíl cesty, hledali nějakou zaručeně úžasnou památku, zkuste nahlédnout do seznamu památek chráněných organizací UNESCO. Další tipy na výlety najdete i v různých knižních průvodcích nebo na vševědoucím internetu.

5


U KRAJÁNKŮ

Text: Eva Voortman Šimánková a kolektiv, grafická úprava: Zdeňka Plocrová

CO SI S SEBOU VŽDY BEREŠ NA CESTY?

EMILIA, 13 LET, TAMPERE

Telefon, nabíječku a klíče.

NICO, 6,5 LET, TAMPERE

LAYLA, 5 LET, TAMPERE

Já si beru maminku a Hot Wheels autíčka.

Jídlo, pití, kabelku a sestřičku Sofinku.

KATEŘINA, 9 LET, TAMPERE

Oblečení, telefon, v létě plavky, hřeben a gumičky.

VAŠÍK, 8 LET, ISTANBUL

ANEŽKA, 6 LET, ISTANBUL

Když jedeme na výlet, beru si do batůžku jídlo a vodu, malou hračku, omalovánky a pastelky, mikinu, kdyby byla zima, a když svítí sluníčko, tak sluneční brýle a kšiltovku.

ONDŘEJ, 5 LET, TAMPERE

Luigiho a jídlo.

6

Na výlet si beru svačinu a vodu, taky nějakou malou hru, třeba Ducha, Dobble nebo kostky. Občas i knížku.


U KRAJÁNKŮ

Text: Eva Voortman Šimánková a kolektiv, grafická úprava: Zdeňka Plocrová

DORA, 14 LET, DEVENTER

Beru si s sebou vodu, peněženku, mobil, nabíječku a často i svoji kamarádku.

FILIP, 8 LET, ATÉNY

Hračky, protože bez hraček nedám ani ránu.

KRYŠTOF, 6 LET, STANTHORPE, AUSTRÁLIE

Na výlet si vždy beru svůj kapesní nůž. A kvůli australskému počasí ještě i klobouk a vodu.

JAN, 12 LET, BRUSEL

Když jedu na krátký výlet, třeba na kole, beru si jen mobil, abych mohl vyfotit, co se mi líbí. Když ale jedu na prázdniny někam hodně daleko, beru si s sebou knížku, hry a karty, aby byla zábava.

EMMA, 5,5 LET, MILÁN

Baťoh. Do něj se vejde voda, svačina, třeba jablko, blok, pastelky, fixy…

LUBOŠEK, 3 ROKY, GROß-UMSTADT

Metr, baterku, zkoušečku nebo akušroubovák. Nářadí si beru do školky, ke kamarádce Aničce, nebo k babičce a dědovi do Vochova. Asi ze mě bude opravář.

NADÁVÁŠ NĚKDY? A JAKÉ OMLUVNÉ SLOVÍČKO PAK NEJČASTĚJI POUŽÍVÁŠ? Odpověď pošli do konce září na adresu krajanek@krajanekvesvete.cz. Otiskneme ji v listopadovém čísle. 7


POVOLÁNÍ

Text: Kateřina Balunová , ilustrace a grafická úprava: Zdeňka Strigaro

Na letišti se pořád něco děje. Je potřeba odbavit jedno letadlo za druhým. Poznáte, kdo se čím zabývá? Napište číslo do políčka vedle lidí na obrázku.

Letuška Jana se stará o pohodlí cestujících  během letu. Pilot Robert sedí v kokpitu plném tlačítek,  páček a obrazovek. Řídící letového provozu Petra má přehled  o tom, co se děje na obloze nad letištěm. Taxikářka Ema s cedulkou se jménem v ruce  vyzvedne cestující v příletové hale. Pracovník odbavení cestujících Michal přebírá  a váží kufry a rozdává cestujícím letenky.

Letecký mechanik Jan kontroluje a čistí  letadlo předtím, než vzlétne do vzduchu. Pracovník třídírny zavazadel Aleš rozděluje  kufry na pásy podle cílové destinace. Pracovnice půjčovny aut Kristýna předá  zákazníkům po podpisu smlouvy klíče od auta. Psovod Dušan se svým psem prochází  letištěm a kontroluje, jestli někdo nepřeváží zakázané látky. Pracovnice bezpečnostní kontroly Iva vidí na obrazovce vše, co cestující v kufru převáží.

 8


POVOLÁNÍ – ROZHOVOR

Jméno:

Text: Kateřina Balunová , ilustrace a grafická úprava: Zdeňka Strigaro

Markéta Jandová a Monika Šafránková

Povolání: letušky Věk: 35 a 36 let Bydliště: Madrid, Španělsko

Čím jste chtěly být jako malé? Markéta: Jako malá holka jsem chtěla být herečkou nebo zpěvačkou. Ale později, už trochu starší, jsem se chtěla stát letuškou nebo turistickou průvodkyní. Takže se mi vlastně můj sen splnil. Monika: Od malička mě bavilo hrát si na servírku a cestování. Hodně let jsem pracovala jako servírka, barmanka (míchala jsem krásné barevné koktejly a soutěžila v barmanských závodech). Tady ve Španělsku jsem potom chtěla zkusit jiný směr a myslím, že naše práce je krásný mix cestování, poznávání nových lidí, a i toho pohostinství.

znalosti bezpečnostních postupů při řešení krizových situací. V čem musí být člověk dobrý, aby mohl toto povolání vykonávat? Musí mít trpělivost na práci s lidmi, dobrou znalost angličtiny a dalších jazyků a také se naučit spoustu věcí o práci v kabině letadla.

Co byste poradily někomu, kdo se chce stát letuškou nebo stevardem? Poradily bychom, ať jde za svým snem, aby se ve škole dobře učil (hlavně angličtinu) a aby trénoval komunikační schopnosti.

Co vás na vaší práci nejvíc/nejmíň baví? Nejvíc nás baví pestrost naší práce. Potkáváme hodně lidí z celého světa a každý pracovní den je jiný. A také, jak si děti užívají, když se můžou podívat do kabiny k pilotům. Stále je ještě pro lidi létání letadlem takové kouzelné. Nejmíň se nám líbí, když máme v letadle nevychovaného cestujícího, a také že létat se musí i na Vánoce, Mikuláše, narozeniny, prázdniny a občas člověk přijde o některé rodinné zážitky.

Kdyby měla být letuška zvíře, jaké by byla a proč? Markéta: Kočka. Mám kočky ráda, jsou chytré, přítulné, hbité a rády hopsají a lezou po stromech. Monika: Delfín. Tak hezky tím životem proplouvá. Tři slova, která vaši práci nejlépe vystihnou. Adrenalin, spolupráce, nevšednost.

Bez čeho se ve své práci neobejdete? Bez budíku, jelikož vstáváme hodně brzo ráno, a také bez úsměvu a bez dobré 9


VOLNOČASOVKY

Text a grafická úprava: Dana Dunford

Cestujeme za památkami. Najdi památky na mapě. Víš, jak jsou staré? Zkus je seřadit podle roku dokončení od nejstarší: 460 př. n. l., 80, 1402, 1734, 1617, 1889. B. Pražský most v Praze

A. Modrá mešita v Istanbulu

C. Eiffelova věž v Paříži D. Koloseum v Římě

F. Braniborská brána v Berlíně

E. Akropole v Aténách

Řešení: E—D—B—A—F—C

10


VOLNOČASOVKY

Text a grafická úprava: Dana Dunford

Kočce se ztratilo koťátko. Pomoz jí najít cestu. Cesta vede po písmenku „č“. Písmenka v klubíčku ti také napoví, jak se jmenuje plemeno kočky pocházející z Turecka. Políčka písmenek můžeš vybarvit podle návodu:

Či či či či čí!

11

a

zelená

á

bílá

č

žlutá

g

červená

k

modrá

n

fialová

o

oranžová

r

růžová

s

stříbrná


KRAJÁNCI NA CESTÁCH

Text a foto: Ivana Kaçmaz, cestovatelé: Anežka a Vašek, ilustrace a grafická úprava: Tereza Šmolíková

Zdravíme vás z Turecka, odkud jsme vás posledně zvali do pohoří Kazdağları na severozápadě země. Tam se podle pověstí konal bájný soud Parida nad krásou tří bohyň, což v důsledku vedlo až k Trojské válce. Můžete se podívat na film nebo si o ní přečíst ve Starých řeckých

bájích a pověstech od Eduarda Petišky. Dnes jsou z šest tisíc let starého osídlení jen rozlehlé ruiny. Trojské vykopávky byly jako jedno z osmnácti míst v Turecku zapsány do světového dědictví UNESCO. Ty z nich, které už jsme navštívili, vám chceme představit.

V černomořské oblasti Turecka leží město šafránu – Safranbolu. Od 13. století bylo po 700 let důležitým obchodním centrem a zastávkou karavanů. Na seznam UNESCO patří díky jedinečné architektuře, která ovlivnila podobu měst v celé Osmanské říši.

Pojmenování Kapadocie pochází z perštiny a znamená „země krásných koní“. Dnes je to země krásných skalních útvarů, skalních obydlí a svatyní. Už jste někdy byli ve městě vykutaném několik pater pod zemí? První křesťané se tu ukrývali před pronásledováním. 12


KRAJÁNCI NA CESTÁCH

Text a foto: Ivana Kaçmaz, cestovatelé: Anežka a Vašek, ilustrace a grafická úprava: Tereza Šmolíková

Bursa – město na úpatí hory Uludağ. První sídlo sultána, ve 14. století se zde začala formovat Osmanská říše. Bursa byla také jednou ze zastávek Hedvábné stezky. Víte, co v turečtině znamená „koza“? Je to zámotek, zejména zámotek bource morušového.

Město Edirne u hranic s Bulharskem bylo po Burse až do dobytí Konstantinopole hlavním městem Osmanské říše. Najdete tu několik zajímavých mešit či historický nemocniční komplex. Konají se tu původní turecké „olejové zápasy“. A nezapomeňte si dát smažená játra!

Území Malé Asie, kde se dnes rozkládá Turecko, přímo překypuje historií. Civilizací, kultur a národů, které se tu vystřídaly, je nespočet. Třeba Lýkijská říše, po níž zbyly úchvatné skalní hrobky a archeologický komplex Xanthos-Letoon.

O Istanbulu vám psát nebudeme, prohlédněte si istanbulské vydání Krajánka z roku 2015, najdete tam úplně všechno. My jen doufáme, že vám příště budeme moct představit Göbekli Tepe, strašně moc bychom to chtěli vidět.

13


PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI

Text a foto: Ivana Kaçmaz,Text příprava: a foto:Anežka Ivana Kaçmaz, a Vašek, ilustrace a grafická úprava: Martina Kurková Nožičková

Náročnost: jednoduché

Doba přípravy: asi 30 minut, fermentace – měsíc

„Turşu“ je turecká kvašená zelenina naložená ve slanokyselém nálevu. V Turecku najdete „turşu“ úplně všude: ve všech obchodech, na trzích, snad ve všech domácnostech. Může mít různé složení podle regionů či ověřených rodinných receptů. Obec Çubuk u Ankary má svůj recept dokonce patentovaný a každoročně pořádá gastronomický a kulturní festival. Podobně jako v Česku se nakládaná zelenina připravuje v letní sezóně pro uchování a skladování přes zimu, můžete si ji však připravit kdykoliv z jakékoliv zeleniny. Křupavá nakládaná zelenina je oblíbenou přílohou k hlavnímu, hlavně masitému, jídlu. Pozor – při konzumaci hrozí nebezpečí šklebení obličeje.

Budete potřebovat např.: Podle osobních preferencí či dostupnosti můžete některé druhy zeleniny vynechat nebo obměnit. • menší hlávku bílého zelí • menší květák • 5–7 bílých paprik • 3–4 červené papriky • 8–10 okurek • 3 mrkve • 4 zelená rajčata • 250 g čerstvých fazolových lusků

• • • •

půl hrnku česnekových stroužků půl hrnku cizrny (suché, ne vařené nebo z konzervy) 1 citron zavařovací sklenice (7–10 ks)

Na nálev: • 1–2 lžíce kyseliny citronové • 2 l vody • 150 g soli • 200 ml octa (vinného, bílého…) 14


PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI

Text a foto: Ivana Kaçmaz,Text příprava: a foto:Anežka Ivana Kaçmaz, a Vašek, ilustrace a grafická úprava: Martina Kurková Nožičková

Všechnu zeleninu pečlivě omyjte a postupně krájejte na menší kousky...

… které se vám budou dobře vkládat do sklenic a později také dobře nabírat a jíst. Papriky můžete při krájení očistit od zrníček, ale není to nutné. Citron nakrájejte na kolečka. Opatrně na prstíky!

Nakrájenou zeleninu dávejte buď zvlášť do misek podle druhů, nebo do velké mísy, kde ji můžete promíchat.

Připravte si zavařovací sklenice, rozdělte do nich cizrnu a postupně vkládejte kousky všech druhů zeleniny. Přidejte stroužky česneku a nahoru kolečka citronu.

Nálev připravíte jednoduše tak, že smícháte vodu, ocet a kyselinu citronovou, a ve směsi rozpustíte sůl.

Nálevem zalejte zeleninu ve sklenicích tak, aby byla zelenina pod hladinou. Pečlivě zašroubujte víčka (to ať raději pořádně zabere maminka nebo táta) a sklenice nechte odpočívat asi měsíc na slunečném suchém místě.

15


VÍTE, ŽE?

Text: Zuzana Dawson Kocourková, grafická úprava: Linda Audyová, kreslí: Adalet Yurdakul

Víte, že nejvyšší vrchol Turecka Velký Ararat – Ağrı Dağı – je horou, kde přistála Noemova archa po potopě světa? Někteří badatelé se dokonce domnívají, že zde zbytky archy objevili.

Víte, že ve městě Çanakkale můžete vidět repliku bájného trojského koně, jenž byl příčinou dobytí města Troje Řeky v trojské válce, která se odehrála poté, co princ Paris unesl krásnou Helenu?

Víte, že většina Turků neměla příjmení až do roku 1934, kdy byl přijat zákon, který jim to přikazoval? Zajímavostí je, že většina příjmení má význam. Například jméno Demir znamená železo, Gül růže.

Víte, že 11. 9. 1929 se narodil turecký malíř Burhan Doğançay? Byl znám svojí zálibou v obrazech vytvořených na starých městských zdech, které fotografoval a různě přenášel na papír.

16


ČESKÉ STOPY

Text a grafická úprava: Michaela Enžlová, ilustrace: Hana Mlčochová

tilní továrně na vlnu. Poté začala pracovat jako služebná u dvou německých dam, u nichž měla přístup k rozsáhlé knihovně a mohla se vzdělávat. Společně s nimi se přestěhovala do Vídně, kde začala studovat. Naučila se hovořit a psát plynně francouzsky, německy a anglicky, což byl základní předpoklad pro splnění jejího snu stát se cestovatelkou. Když jí v roce 1911 zemřel snoubenec na otravu krve, vzala si roční neplacené volno a vydala se z ušetřených peněz na cestu do Japonska. Mezi léty 1912 a 1929 pak procestovala doslova celý svět. Japonsko ji ohromilo natolik, že se naučila japonštinu, hrdě nosila kimono a jedla hůlkami. Oblíbila si čajový obřad, naučila se pěstovat malinkaté stromky v květináčích, kterým se říká bonsaj, a byla první Evropankou, která se naučila barvení tkanin a aranžování květin po japonském způsobu, tzv. ikebanu. Jako jedna z prvních žen své cesty financovala z vlastních prostředků a cestovala bez mužského doprovodu. Přežila silné zemětřesení v Japonsku i srážku vlaků v Americe. O svých cestách napsala několik knih. V jedné z nich uvedla: „Prošla jsem kraj světa! Bez toho by byl můj život nesmírně prostý a prázdný.“

Spisovatelka, překladatelka, cestovatelka, novinářka a fotografka. První česká žena, která několikrát objela svět a své zkušenosti zaznamenala ve svých reportážích, v denících i na fotografiích.

Narodila se v malé moravské vesničce Jiříkovice jako nemanželské dítě, již ve čtyřech letech osiřela a stala se obecním sirotkem. Její dětství nebylo šťastné. Chyběla jí láska a péče rodičů a musela odmala tvrdě pracovat. Nejlépe se prý cítila ve škole, kde měla hodného učitele Jana Hudečka, který podporoval její zájem o knihy a poznání. Díky němu se dostala do Brna, kde získala práci v tex-

Zdroj: Wikipedia, kniha Velké ženy z malé země, https://archiv.radio.cz/cz/static/barbora-eliasova

17


KRAJÁNKOVA KNIHOVNA – JAK VZNIKÁ KNIHA

Text: Petra Ziegelwagner, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

Vsadím se, že když jedete na prázdniny do České republiky, nesmí chybět návštěva knihkupectví. Náklad českých knížek pak zabere půl kufru na cestě domů. Existují knihkupecké řetězce, populární jsou také knihkupectví internetová. Nejzajímavější jsou ale malá knihkupectví, obzvlášť ta s nápadem. Jedním z nich je i Jednota v centru města Tábor – malé knihkupectví, které je zároveň kavárnou a čítárnou a děti jsou v něm více než vítány. Jeho majitelka Lenka Greň nám přiblíží, jak takové knihkupectví funguje. nakladatel – spisovatel – básník – ilustrátor – editor – grafik – překladatel – knihkupectví – audiokniha – čtenář

Jak se kniha dostane na pulty knihkupectví? Úplně nejlepší je, když se domluvíte přímo s nakladatelem – člověkem, který knihy vydává. Někdy si knihu tiskne sám autor. Pak si ji objednáme rovnou od autora. A pak je tady distributor, který shromažďuje ve velkém skladu knihy od všemožných nakladatelů a pak je rozesílá knihkupcům.

uvolnil prostor na pěší zóně k náměstí v Táboře, kde jsem si představovala knihy s kavárnou snad už když mi bylo šest a chodili jsme kolem v sobotu do cukrárny. A ten prostor jsme s kamarádkou Madlou zrekonstruovaly na kavárnu s knihkupectvím. A bylo. Madla totiž pracovala ve skvělé kavárně Ema a je výborná baristka. Tak se říká člověku, který rozumí kávě a její přípravě.

Máš malé knihkupectví s literární kavárnou. Jak se to stane, že si člověk otevře knihkupectví? Třeba u mě tak, že se jedna rodina už nevešla do bytu, ke kterému patřilo i malé knihkupectví. A tak jsem se do něj nastěhovala já a převzala i to knihkupectví. Ale pak se

Jaké knížky u vás nesmí chybět a jaké naopak neobjednáváte? Objednáváme všechny knihy od nakladatelů, u kterých víme, že vydávají jen dobré knihy. Pak si vybíráme od těch ostatních jen ty povedené. Hodně nám záleží, aby 18


KRAJÁNKOVA KNIHOVNA – JAK VZNIKÁ KNIHA

Text: Petra Ziegelwagner, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

me knihy pro dospělé. Děti buď objeví dětský koutek, nebo chytnou některou z knih vpředu a sednou si s ní na schody nebo do výloh nebo se jen tak rozvalí na zem. Rodiče je někdy varují, aby na knihy nesahaly a aby je nezničily, ale brzo pochopí, že u nás se na knihy sahat může, ba musí. Většinou si u toho rodiče dají kávu, cider, děti táborský mošt či domácí limonádu. A všichni větrník, věneček či kremroli z místního cukrářství U Veselých. Nebo skvělé koláčky od mojí tety Blanky. Nejradši jsme, když si pak odnesou každý knihu. A úplně nejlepší, když si ji vybere každý sám.

kniha byla i hezky upravená. Aby si ji člověk rád vzal do ruky, rád se na ni díval. Nemáme moc rády příliš lesklé obálky a líbivé obaly. Čteme recenze na knihy v novinách a necháváme si poradit i od přátel. Jaké dětské knížky se u vás nejlépe prodávají? Knihy z Baobabu. Je to nakladatelství, se kterým jsem dlouho spjatá a jejich knihy miluji. Dáváme jim v knihkupectví velký prostor. Pak fandíme dalším menším nakladatelům dětských knih: Labyrint, Běžíliška, Meander, Bylo nebylo. A když se podíváme do našeho knihkupeckého systému, tak vám to můžu říct úplně přesně. Největší hit je stále Velká kniha čurání od Kuby Plachého.

Máš tříletého syna Teodora. Je to knihomol? Je. Má rád třeba knihy To je Paříž, To je Londýn a další ilustrované průvodce od Miroslava Šaška nebo staré pop-up pohádky Vojtěcha Kubašty. Co byste vzkázala dětem, které mluví dvěma jazyky? Vy se ale máte!

Jak probíhá taková typická návštěva rodiny s dětmi ve vašem knihkupectví? Trvá dlouho – klidně i víc jak hodinu. Rodiče prochází knihovnu v čítárně, kde má19


ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

Žabí olympiáda „Prezident sportovní asociace sezval v červenci žáby z celého světa do finských Helsinek, kde se koná první Žabí olympiáda v historii…“ zní z televizní obrazovky hlas moderátora. Matyáš, Lukáš, Josef i malá Eliška, kteří se nudili na gauči u televize, okamžitě zbystřili. „Jak taková Žabí olympiáda vypadá?“ přemýšlí hned. „Počkejte, podívám se do vyhledávače,“ hned otevírá laptop Lukáš a ptá se žabího vyhledávače Kooňkle. „Průběh celé olympiády bude živě přenášet do celého světa Moucha TV. U této příležitosti bude u jednoho z finských jezer poblíž hlavního města vybudováno žabí olympijské středisko plné bláta a písku. Pro všechny zúčastněné se počítá i s bohatou zásobou much a komárů, kterých je ve Finsku na rozdávání. Sjedou se týmy z celého světa, ropuchy z Německa, kuňky z České republiky, skokani z Austrálie, rosničky z Brazílie, blatnice

z Ruska a nebudou chybět ani místní finské pralesničky,“ čte všem Lukáš a Mattymu se v hlavě rodí plán. Když všichni večer usnou, volá Pampelišce a Černoočkovi. Chvíli si něco šuškají a pak se i Matty vydá na kutě… Mezitím se Černoočko i Eliška celou noc společně činí. Pomáhá i vodník. Přece jen je třeba i rybník! Proč? Aby si druhý den mohly všechny děti ze školy v Žabácké ulici vyzkoušet na vlastní kůži olympijské disciplíny. Stejně jako v Helsinkách na ně bude čekat plavání pulců, žabí sprint na 1 m, žabí maraton (42 m), skok do výšky i do dálky, závod v chytání much a spousta dalších překvapení. Hlavní odměnou bude pohár plný much!

20


ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

Text: Lenka Kanellia a děti z České školy v Tampere (Teo, Louna, Josefiina, Lucie, Emilia, Ella a Joel), grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

„Prosím pozor, vyslechněte si hlášení školního rozhlasu!“ zazní hned na začátku první hodiny. „Dnešní vyučování se ruší a všichni se mají za deset minut shromáždit před školní budovou!“ „Kam půjdeme?“ ptá se Barča Mattyho. Ten jen pokrčí rameny: „Uvidíš.“ „Jéé, Luční žabí olympiáda,“ volají děti, když konečně dojdou na louku. Už je tam čeká víla Eliška, strašidlácké strašidýlko Černoočko, vodník i pan ředitel. Budou stopovat čas, měřit vzdálenosti, kontrolovat správný start či přešlapy… O diváky také není nouze. Zvědaví obyvatelé louky už od rána pokukují, co se to tu děje, a pomáhají. Nechybí ani žabička Eliška! Přivedla ji maminka Petra, která bude dělat rozhodčí u závodu pulců. Všichni už dostali čísla a olympiáda je v plném proudu! Malí sportovci se vyskákali, vyplavali a vyřádili. Černoočko, jak jinak, občas provedl nějakou tu lotrovinu. A kdo vyhrál? Na tom na luční olympiádě zase tolik nezáleželo. Každý dostal medaili za účast a rodiče doma ještě mnoho dní poslouchali nadšené zážitky svých ratolestí. O víkendu pak Fany na louku nainstaloval obří obrazovku a všichni společně se dívali na přenos z Helsinek, kde si překvapivě nejlépe vedla

Brazílie, která vyhrála zlato. Stříbro získal domácí tým z Finska a bronz družstvo kuněk z Česka! To bylo radosti! Když na závěrečné slavnostní ceremonii zněla olympijská hymna „Komáři se ženili“, špitla Eliška mamince: „Až budu velká, budu skokanka do výšky!“ První příběhy o Černoočkovi, Pampelišce a žabáčcích najdete ve vydáních č. 07+08/2016–07+08/2017.

21


LOGOHRÁTKY

Text, ilustrace a grafická úprava: Michaela Enžlová

Ústa jsou mírně pootevřená, jazyk se opírá o přední spodní řezáky, zbytek jazyka se prohne tak, že se dotýká tvrdého patra. Takto vyslovujte slabiky DA, TA, NA atd. – ozve se však ĎA, ŤA, ŇA. Každému se daří vyslovit správně jako první hláska jiná. Proto zkoušejte vyslovovat všechny slabiky. Pokud se vám začne nejlépe dařit například hláska Ň, začněte s ní a až poté pokračujte s hláskami Ť nebo Ď. ňa, ně, ni, ňo, ňu ťa, tě, ti, ťo, ťu ďa, dě, di, ďo, ďu

Opakujte věty: Máňa dělá těsto. Káťa se potí. Matěj má potíže. Tatínek fotí. Otík natírá plot. Aťka je šťastná. Toník utíká za Jeníkem. Děti sedí u ohně. Víťa má nové sáně. Jeník má kladivo a pilník. Hodiny tikají: tik, ťak. Bystré děti někdy vidí na půdě šmejdit pidilidi.

Taťkův Ťapka bosky ťapká, podlaha ho trochu studí. Ťapka ale tiše ťapká, ať tatínka neprobudí.

Jeník měl sáně, sedl si na ně. Pustil se s nimi z vysoké stráně. Jede jak na koni, že všechny dohoní. Dohonil, už je v nich, bác – a je po saních. Matěj sedí ve vodě a dívá se na lodě. Matěji, Matěji, máš také naději, nasednout do lodě a plavat po vodě. 22


LOGOHRÁTKY

Text, ilustrace a grafická úprava: Michaela Enžlová

Doplňte rýmy a domalujte obrázky .

Káťa má kotě, kotě je v _ _ _ _. Jakpak mňouká kočička? Řekni jen dvě _ _ _ _ _ _ _ _. Na koštěti, děti, letí ježibaba sivé _ _ _ _ _. Letí nízko nad tratí, neboť trpí _ _ _ _ _ _ _. Děda dělá dětem lodě, oni s nimi chodí k _ _ _ _. Budík tiká, pěkně chodí, Toníka teď denně _ _ _ _. Hádě, hádě, háďátko, je hadovo _ _ _ _ _ _ _ _. Pokud zvládnete správně vyslovovat hlásky Ť, Ď, Ň, můžete se začít učit slova, ve kterých se střídají měkké a tvrdé slabiky. nyní, lekníny, jmeniny, narozeniny, zničený, snížený, nasnídaný, odřeniny, zelenina, uzenina, nikdy, divný, hodiny, jediný, dílny, hladina, kladina, dýchání, nadýmání, dýmovnice, dědeček, tatínek, tati!, letitý, štětiny, desetiny, padesátiny, štípaný, tištěný, tykání, týdenní, naditý, nápaditý, květiny, zastíněný, tykání, týdeník, naditý atd.

Dokážete správně doplnit di-dí, ti-tí, ni-ní / dy-dý, ty-tý, ny-ný? Kalho_ _, _ _vadlo, kos_ _, no_ _, ro_ _če, zahra_ _, plo_ _, vo_ _, vo_ _k, vod_ _k, ko_ _k, do_ _k, s _ _n, _ _ra, po_ _k, pod_ _k, te_ _, scho_ _, plo_ _, h_ _zdo, _ _tě, s_ _h,

_ _cho, _ _den, li_ _, k_ _žka, skle_ _ce, _ _chat, bo_ _, _ _mka, _ _ka,

po_ _chu, ha_ _ce, s_ _daně, cho_ _dlo,ho_ _nky, ta_ _, dese_ _ _ _, jme_ _ _ _, naroze_ _ _ _, _ _chá_ _, _ _ká_ _, ho_ _ _ _, uze_ _ _ _, _ _t.

Pokuste se vymyslet další slova se slabikami di-dí, ti-tí, ni-ní / dy-dý, ty-tý, ny-ný. Zazpívejte si písničku Utíkej Káčo, utíkej... https://www.youtube.com/watch?v=BvCb2ixwzWE A určitě si nezapomeňte stáhnout přílohu, kde najdete další úkoly. 23


HRÁTKY S ČEŠTINOU

Text: Hana Katzourakisová, grafická úprava: Radka Çelik

Ahoj krajánci! Cestujete rádi? Že se ptám, co? Vždyť náš časopis čtou každý měsíc krajánci i krajanky ve více než 20 zemích světa! Na titulní stránce našeho časopisu najdete ikonky vlajek některých z těchto států. Poznáte je? Následující kartičky ověří a možná i prohloubí vaše znalosti. Kartičky si vytiskněte, podlepte nebo zalaminujte a vystříhejte. Potom už můžete kolíčkem na prádlo nebo kancelářskou svorkou označit správnou odpověď. Na zalaminované kartičky lze psát obyčejným fixem a poté vše zase smazat. Prima zábavu přeje Krajánek

Turecko

Itálie

Francie

Španělsko

Řecko

Německo

Vlajky zdroj: https://www.statnivlajky.cz/

24


HRÁTKY S ČEŠTINOU

Text: Hana Katzourakisová, grafická úprava: Radka Çelik

Spojené státy americké

Lucembursko

Austrálie

Brazílie

Švédsko

Česká republika

Finsko

Rakousko

A

25


HRAJEME SI SE ZUZKOU A JONÁŠEM

Letos jsme s rodiči v létě vyrazili do Prahy. Těšila jsem se, že pojedeme lanovkou a půjdeme do zrcadlového labyrintu. Jonáš se nejvíc těšil na rozhlednu. Já mám trochu strach z výšek, tak mi máma slíbila, že se se mnou vrátí dolů, když budu mít závrať. Nakonec jsem to zvládla, a i když jsem scházela dolů hlemýždím tempem, byla jsem na sebe pyšná. Ale pak na nás babička ještě vyrukovala s tím, že si přece nesmíme nechat ujít Pražský hrad, když jsme v Praze! To je jako jet do Paříže a vynechat Eiffelovku! Jonáš trochu protestoval, že na pražské Eiffelovce jsme přece právě byli, ale babička už nás táhla dál. Na Hradě jsme chvíli pozorovali stráže, jak tam nehnutě stojí. Babička nás pak hned zavedla do prvního paláce. Jmenoval se Lobkovický. Já už jsem ale byla hrozně unavená, bolely mě nohy a sedla jsem si na první sedačku. Neměla jsem ani sílu poslouchat audioprůvodce. Jonáš se ke mně přidal. Babička se na nás podívala, vytáhla tužku a papír a chvilku běhala kolem jedné stěny a něco si zapisovala. Pak si k nám sedla a usmála se na nás. „Podívejte se na tyhle obrazy. Co myslíte, kdo z nich měl nejdůležitější postavení?“ Zadívala jsem se pěti lidem – čty-

Text: Anna Paap, ilustrace: Lenka Hordějčuková, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

řem honosně oblečeným pánům a jednomu děvčátku v širokých šatech – na obličej, na šaty. „Tenhle!“ ukázal Jonáš. „Podívejte, jak je ověšený zlatem.“ „Nebo tenhle s tou kožešinou?“ navrhla jsem. Babička se usmála: „Tahle holka. Byla to císařovna a královna několika zemí, třeba česká, chorvatská, uherská,“ vyprávěla babička a chvilku se odmlčela. „A co myslíte, kdo z těch pěti umřel nejmladší?“ „Taky ona?“ zkusil to Jonáš. „Ano,“ přikývla babička a pustila nám audioprůvodce. Jmenovala se Margarita, provdali ji v devíti letech (jako je Jonášovi) a zemřela ve dvaceti dvou letech (tolik je sestřenici) při porodu čtvrtého dítěte. „V devíti letech ji provdali?“ divila jsem se. „To se může?“ „Dneska ne,“ odpověděla babička. „Ale dřív to byla u mocných lidí běžná praxe, aby si zajistili další území a přátelství jiných důležitých rodů.“ Pak nás babička zavedla k dalšímu obrazu. „To je pražská defenestrace. Tehdy tady blízko vyhodili dva lidi z okna, protože už byli naštvaní, že se nedodržuje svoboda náboženství. Kdo z těch lidí byste chtěli být?“ Zkoumali jsme lidi na obraze, někteří byli naštvaní, jiní odhodlaní k boji. 26


HRAJEME SI SE ZUZKOU A JONÁŠEM

„Tenhle!“ ukázala jsem na postavu v koutě mimo dění, která se potutelně usmívala. „A já tenhle,“ ukázal Jonáš na odhodlaného muže vpředu s mečem v ruce. „Tak je předveďte,“ navrhla babička a my jsme se pokusili postavit přesně jako ti dva na tom obraze. Babička nám pak dala ještě dva úkoly na zbytek galerie: abychom našli někoho, kdo má červený šátek, někoho, kdo má šedivé vlasy, a někoho, kdo drží meč v ruce, a zapsali si jejich jména. Kromě toho mně půjčila telefon a Jonášovi foťák, ať vyfotíme tři exponáty, které se nám líbí ze všeho nejvíc.

Text: Anna Paap, ilustrace: Lenka Hordějčuková, grafická úprava: Zuzana Dawson Kocourková

Kromě obrazů tam měli třeba 500 let staré talíře nebo různá brnění a zbraně, já jsem si ale hned vyfotila infantku Margaritu. Takhle jsem si princeznu úplně nepředstavovala: být od devíti vdaná za cizího muže a mít ve dvaceti letech tři děti. Prohlídka nám pak už utekla jako voda a po ní nás babička s mámou vzaly do kavárny.

27


KOMIKS

Text: Lenka Kanellia, Jana Schulzová a Zdeňka Strigaro, ilustrace: Zdeňka Strigaro

28


KOMIKS

Text: Text: Lenka Lenka Kanellia, Kanellia, Jana Jana Schulzová Schulzová a Zdeňka a Zdeňka Strigaro, Strigaro, ilustrace: kreslí: Zdeňka Strigaro

29


HRÁTKY S PŘÍRODOU

Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble Inspirováno prací žáků 7. třídy Základní školy a mateřské školy Chanovice, školní rok 2017–2018

Písecký akát

Písecky akát není strom nejstarší, nejvyšší ani nejmohutnější, ale je to hrdina. Hrdina? Ano, slyšíte správně, písecký akát si zasloužil tento titul v roce 2009 v soutěži Strom roku za to, že se mu podařilo v roce 2002 odolat velké povodni. Akát hrdina roste v centru města Písek těsně vedle Kamenného mostu, na levém břehu řeky Otavy. Akát tvoří hned několik mohutných kmenů, vyrůstajících přímo ze země. Jedna z dlouhých větví se naklání nad mostem tak nízko, že ji musí přidržovat bezpečnostní lano. Bát se tedy nemusíte a v klidu řeku Otavu přes kamenný most můžete přejít. Až budete mít příště cestu do Písku, určitě se na něj běžte podívat.

30


HRÁTKY S PŘÍRODOU

Text, ilustrace a grafická úprava: Marta Daeuble Inspirováno prací žáků 7. třídy Základní školy a mateřské školy Chanovice, školní rok 2017–2018

Strom hrdina Stáří: 50 let

Zajímavosti: Povodeň v roce 2002 byla největší v dějinách města Písku. Hladina řeky Otavy se zvedla do výšky devíti metrů, zaplavila most i strom, poničila sochy i zábradlí. V okolních domech praskala okna. Akát měl štěstí, právě jeho rozložité větve mu pomohly prudkému náporu vody odolat, ustát prudký proud řeky a hrdinsky tuto katastrofu přežít.

31


KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ

Text: Marie Švédová, tvoří: Mateo a Zara, foto: Monika Crocker, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

Kámen je velmi významný stavební materiál. Jistě se nedopočítáte památek ani „obyčejných“ domů, které jsou z něj vystavěné. Člověk kámen opracovává od nepaměti (asi znáte pazourek z doby kamenné) a používal se především ke stavbě budov, které měly přetrvat mnoho generací. Kámen je potřeba také k výrobě moderních stavebních hmot – kamenivo se přidává třeba do betonu. My si tentokrát z kamene vyrobíme něco malého, ideálního na cesty nebo deštivé dny: příběhové kameny.

Budete potřebovat: • • • • •

oblázky akrylové barvy tužku štětec akrylový lak

32


KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ

Text: Marie Švédová, tvoří: Mateo a Zara, foto: Monika Crocker, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

1 2

Najdeme ve svém okolí nebo na cestách oblázky, které jsou hladké a tak akorát velké na namalování jednoduchých motivů. Kameny očistíme a necháme dokonale uschnout. Použijeme podkladovou barvu na celý kamínek nebo na kamínek nakreslíme lehce tužkou motiv, který na něj chceme namalovat. Nezapomeneme na to, aby motivy byly zajímavé pro vyprávění příběhů a také aby nebyly těžké na namalování. A pak teprve uděláme podmalbu obrázku. Bílou barvou vymalujeme siluetu obrázku, který zamýšlíme na kámen namalovat. Mnohem lépe tak vyniknout barvy.

3 4

Jakmile je podmalba suchá, můžeme se pustit do malby obrázků.

Po dokončení obrázků necháme vše uschnout, a nakonec přelakujeme bezbarvým lakem. Příběhové kameny nám tak budou sloužit mnohem déle než nenalakované. Pak už stačí jen kameny rozhodit a začít vyprávět jedinečný příběh.

33


Text: Bc. M. Ligocká, Mgr. et Mgr. V. Pavlisková, ilustrace: N. Gurecká Online psychologická poradna Mojra.cz, www.mojra.cz, +420 731 226 690, poradna@mojra.cz

MOJRÁČEK RADÍ DĚTEM

Ráno vstává Mojráček brzy. Jedou na výlet, ale Mojráček se na něj vůbec netěší, myslí si, že to bude otrava. U snídaně mu maminka ukáže velkou tlustou knihu. „Co to je?“ ptá se Mojráček. „To je můj cestovatelský deník, ten jsem kdysi dostala od své maminky. Je to sešit, do kterého si můžeš zapisovat, kde všude jsi byl, co jsi tam viděl a zažil. Koukej, tady jsem byla na výletě ve skalách. Museli jsme vylézt nahoru po žebřících. A já si celou dobu představovala, že nahoře na nás čeká zlý drak,“ ukazuje maminka Mojráčkovi na obrázek draka. „A byl tam?“ ptal se Mojráček. „Nakonec ne, ale já si to tady vše zapsala, abych na to nikdy nezapomněla. A víš co? Můžeme ti po cestě taky takový deník koupit.“ Na nádraží tatínek koupil jízdenky na vlak. Podařilo se jim také koupit v jednom stánku krásný sešit s obrázkem vlaku na deskách. A pak už uháněli na nástupiště, aby jim vlak neujel. „Které kupé je naše?“ zeptala se maminka. A jéje, tatínek ve spěchu zapomněl koupit i místenky! A tak museli maminka s Mojráčkem a tatínkem hledat volná místa a hrozilo, že budou celou cestu stát v uličce. Naštěstí bylo v jednom kupé místo, kam si mohli sednout. „Už tam budem?“ ptal se po chvíli Mojráček. „Vždyť jsme teprve vyjeli,“ divil se jeho dotazu tatínek. „A za jak dlouho tam budem?“ nedal se odbýt Mojráček. „Vlakem pojedeme hodinu, a pak ještě půl hodiny autobusem a deset minut pěšky,“ odpověděl mu tatínek. „A co kdybychom si zahráli nějakou hru, aby nám ta cesta rychleji utekla?“ navrhla maminka. A tak hráli slovní fotbal, soutěžili, kdo dříve zahlédne z okna nějakou barvu, zpívali. Ani se nenadáli a cesta vlakem byla za nimi. Přestoupili na autobus. A protože si chtěl Mojráček o výletu napsat do deníku, hrál si na malého objevitele. Tatínka poprosil, aby mu vše zajímavé vyfotil, sbíral jízdenky a schovával si vstupenky ze všech hradů, větrných mlýnů a dalších památek, které ten den navštívili. Ani mu nevadilo, že po cestě nebylo žádné dětské hřiště. 34


Text: Bc. M. Ligocká, Mgr. et Mgr. V. Pavlisková, ilustrace: N. Gurecká Online psychologická poradna Mojra.cz, www.mojra.cz, +420 731 226 690, poradna@mojra.cz

MOJRÁČEK RADÍ DĚTEM

Když se vraceli na nádraží, všiml si Mojráček na nástupišti své kamarádky Aničky. Vůbec nevypadala vesele. „Ahoj, Aničko, taky jste byli na výletě?“ ptal se Mojráček kamarádky. „Byli, a byla to hrozná nuda! Nikde žádná zábava, jen spousta památek,“ svěřila se Mojráčkovi nespokojená Anička. „Tak to my jsme byli na dobrodružné výpravě a náramně jsme si celý výlet užili. Počkej, pak ti něco ukážu!“ řekl Mojráček a spolu s Aničkou a rodiči nastupoval do vlaku. Našli si volná místa a jen co se usadili, vytáhl Mojráček z batohu svůj nový sešit s obrázkem vlaku na deskách. „Sešit? To je toho! Takových mám doma spoustu,“ řekla Anička. „Ale to není jen tak obyčejný sešit,“ řekl Mojráček, „to je můj cestovatelský deník!“ Potom vysvětlil Aničce, k čemu takový deník slouží, jak si celý den sbíral vstupenky, jízdenky a další památky, a jak si večer vše do deníku nalepí, namaluje a napíše, aby na to nikdy nezapomněl. Aničce se nápad moc líbil a hned chtěla takový deník taky. • Zapojte děti do plánování výletu. • Přizpůsobte délku výletu věku dítěte. Tipy • Cestujte různými dopravními prostředky. • Naplánujte na cestu několik her. pro • U delších cest myslete na zastávky k protažení. rodiče: • Nezapomeňte přibalit svačinu. • Pořiďte dětem cestovatelský deník. 35


KVÍZ

1. Turecko je A. medová republika. B. medové království. C. prezidentská republika. 2. Převážná část země se nachází A. ve Střední Evropě. B. v Malé Asii. C. ve Velké Africe. 3. Hlavním městem Turecka je A. Medovina. B. Ankara. C. Istanbul. 4. Turecko se rozkládá na ... světadílech. A. 2 B. 3 C. 4

5. V čele Turecka A. nestojí nikdo, musel by sedět v tureckém sedu. B. stojí prezident. C. stojí dva premiéři a střídají se po půl roce vlády. 6. V obchodech se v Turecku platí A. lyrou. B. jen o víkendu. C. lirou. 7. Turecko hraničí A. s Řeckem, Rumunskem, Bulharskem, Irákem, Sýrií a Gruzií. B. s Řeckem, Bulharskem, Arménií, Ázerbajdžánem, Íránem, Irákem, Gruzií a Sýrií. C. s Řeckem, Bulharskem, Íránem, Sýrií, Gruzií, Arménií a Ázerbajdžánem.

Text: Jana Schulzová, grafická úprava: Ivana Kaçmaz

8. Turecká vlajka je A. červená s červeným půlměsícem a červenou hvězdou. B. bílá s červeným půlměsícem a červenou hvězdou. C. červená s bílým půlměsícem a bílou hvězdou.

9. Průlivy mezi evropskou a asijskou částí Turecka se jmenují A. Bospor a Dardanely. B. Fosfor a Darnadely. C. Bospor a Gargamely. 10. Na nejvyšší hoře Turecka Velký Ararat A. se pěstuje zvláštní druh citrusů s názvem araranč. B. prý přistála Noemova archa po potopě světa. C. stojí napodobenina pražské petřínské rozhledny. 11. Istanbulský Hipodrom je A. starověký obří stadion. B. cvičiště hrochů v zooparku. C. stále na nemoci naříkající obyvatel. 12. Hoca v turečtině je A. oslovení žáčků prvňáčků. B. oslovení pro učitele, mistra, duchovního. C. pozdrav, který si mezi sebou vyměňují známí. 13. Mešita s minarety je A. v turečtině paní učitelka s žáky. B. v turečtině oblíbená pohádka o princezně s trpaslíčky. C. stavba určená k náboženským a společenským účelům, kterou poznáte i podle věžiček a kopule. 36

14. Marmarské moře A. je moře mezi Evropou a Asií. B. není ve skutečnosti moře, ale velké sladkovodní turecké jezero. C. se skládá ze dvou moří, proto dvakrát mar. 15. Turşu je A. zkrácený název Turecka (něco jako Česko místo ČR). B. kvašená zelenina. C. turecká káva se sedlinou. 16. Nejoblíbenějším denním jídlem je v Turecku A. snídaně, u které nesmí chybět poğaça. B. oběd, s hlavním chodem kestane şekeri. C. večeře, jejímž základem je lokum. 17. Kapadocie je A. turecká lázeň. B. nejrozšířenější značka tureckých aut. C. oblast v Turecku, kde najdete mimo jiné spousty starých skalních obydlí. 18. Burek je

A. zkrácené označení pro Turka z města Bursa. B. pečivo s náplní. C. přírodní materiál podobný korku pěstující se pouze v Turecku. 19. Kırkpınar je turecký A. zápasnický festival naolejovaných siláků. B. moučník obsahující maso. C. soutěž v pojídání tureckého medu.

1C 2B 3B 4A 5B 6C 7B 8C 9A 10B 11A 12B 13C 14A 15B 16A 17C 18B 19A