Issuu on Google+

12 Kč

Květen 2013 Studentský časopis

Gymnázium KOMenského Havířov


INZERCE

KOMÁR, již

3,08333333

33333333333333333333333

let přinášíme

přesné

a

objektivní

informace, přímo pod vaší lavici přímo do hodiny! Kontaktujte nás na emailové adrese: casopiskomar@seznam.cz


EDITORIAL | SLOVO ŠÉFREDAKTORA

MILÍ ČTENÁŘI,

není tomu tak dávno, kdy v Komárovi vycházely hrací karty s tvářemi profesorů a je tedy možné, že méně zruční z vás se ještě nedostříhali do úplného konce. Patříte-li mezi ně, neodkládejte ještě nůžky z ruky, protože na vás čeká další výzva. Pro tentokrát jsme se rozhodli zdokonalit známou deskovou hru Activity, ve které nám scházela karta s klíčovými pojmy. Neváhali jsme proto ani vteřinu a pokusili jsme se tento nedostatek vyřešit návrhem nové karty, kterou můžete vidět níže. Pokud se ve vaší blízkosti zrovna nalézá spolužák či kolega (v případě pantomimy postačí i zrcadlo), máte právě jedineč-

nou možnost si tuto hru vyzkoušet. Ještě než začnete, připomeňme si ve stručnosti pravidla: - pojem se musí nakreslit Nesmí se mluvit a ani dávat spoluhráčům pokyny gestikulací. Kresba nesmí obsahovat čísla ani písmena. - pojem musí být popsán Nesmí být použito příslušné slovo, jeho části nebo slova od něj odvozená. - pojem musí být předveden pomocí pantomimy Nesmí se mluvit, vydávat jakékoli zvuky a ani používat předměty nebo na ně ukazovat. Je však možné ukazovat na části vlastního těla. Fotografie z předvádění je nutné zaslat na casopiskomar@seznam.cz.

Štěstí ve hře a inspirativní čtení vám přeje

Květnové číslo časopisu Komár je v prodeji pouze v prostorách školy Gymnázia Komenského v Havířově. Redakce není zodpovědná za tiskové chyby.


OBSAH

Studentský měsíčník | Číslo: 9 | Ročník: 3 | Květen 2013

TÉMA - AKTIVITY

06 07

JIŘÍ SEDLAŘÍK ~ ZÁŽITKY Z VOJNY NA NÁMĚSTÍ JSME VYRAZILI S ODPADKY

KOM - ZPRÁVY 08 09 10 14 15

NAVŠTÍVILI JSME OCELOVÉ MĚSTO JULA VERNA

ELEKTRÁRNA DĚTMAROVICE

16 20 23 24 29

PLAKÁT - T. MENDL

SEMINARISTÉ SI VYZKOUŠELI LAPAROSKOPII ROZHOVOR - H. CHLEBEČKOVÁ SOUTĚŽE - Náboj, Olympiády jsou naše hobby Evropa ve škole;

PO STOPÁCH ITALSKÝCH MĚST MUCHOMŮRKY HRAJÍ JAZZ PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ - P. ADAMOVSKÁ DRBY Z DEUTSCHLAND

Šéfredaktorka: Karolína Andraková | Redakce: Hana Bouchalová, Veronika Fišerová, Kateřina Gemrotová, Jan Kolarczyk, Samuel Kupec, Petr Lukašík, Daniel Malík, Jakub Svoboda, Jan Szop, Veronika Ševčíková, Barbora Šilcová | Grafická úprava a sazba: Hana Bouchalová | Plakát: Denisa Bartoňová | Korekční úprava: Neprošlo K.Ú. | Titulka: Hana Bouchalová | Ilustrace: Hana Bouchalová | Karikatura: Lukáš Gomola | Inzerce: Jakub Svoboda | Webmaster: Karolína Andraková | Manažer: Petr Lukašík | Křížovka: www.kampocesku.cz | Tisk: AMOS REPRO | Externisté: Kateřina Ožanová, Jakub Příkryl, Roman Kula, Klára Slamečková, Marek Szymutko

4


KULTURA

18 19

OBJEV - Před portrétem Zemana bude čerstvá růže TVORBA - Síla života

26 21 28 30 31

- Snové vypravování

KNIŽNÍ RECENZE - Pro potěchu srdce i žaludku VÍTE, ŽE... MISTŘI IMPROVIZACE ZAVÍTALI DO HAVÍŘOVA YELLOW SUBMARINE - The Canadian Vocabulary SPORT - AZ se pomalu připravuje na novou sezonu

- MFK změnilo trenéra

20

10

28

16

09

24

26

06

Náklad: 100 ks | Cena: 12 Kč Web: casopiskomar.webs.com | Email: casopiskomar@seznam.cz Sponzor:

5


TÉMA AKTIVITY

Jiří Sedlařík ~ Zážitky z vojny Kateřina Gemrotová | Kvarta Veronika Ševčíková | Kvarta

D

alší několikadílná rubrika je o vojně a našich profesorech... Tedy o profesorech na vojně. Jako prvního jsme si na mušku vzaly profesora Sedlaříka, který nám toto téma vlastně sám navrhl. Takže, čelem vzad, pochodem

vchod! Kdy jste absolvoval vojnu? Na vojně jsem byl rok, od dubna 2002 do března 2003 v Lipníku nad Bečvou. Jaký byl váš denní program? Budíček jsme měli v 5:30, pak byly rajóny (úklid) a v 5:50 byla snídaně. Pak následovala ranní hygiena a v 6:40 byl nástup a odchod do zaměstnání, buď do učeben, kde jsme se učili teorii, nebo do tělocvičny, kde jsme měli fyzickou přípravu. V poledne byl oběd, pak odpolední klid a od 14:00 bylo odpolední zaměstnání. Většinou jsme šli opět do

6

učeben nebo do autoparku. Zaměstnání končilo v 15:30 rozkazem, někteří vojáci šli do služeb, jiní měli volno a vycházky. Ve svém volnu jsem většinou chodil s kamarády do města na pivo nebo jsme chodili hrát fotbal. Večer byly rajóny, pak hygiena a nakonec byla večerka. Večerku jsme měli ve 22:00, ale do kasáren jsme se mohli vrátit i později. Jako nejvyšší hodnost jste zastával? Dotáhl jsem to na četaře. Byl jsem školitelem a také velitelem družstva.


TÉMA AKTIVITY Jel jste někdy v tanku? V tanku ne, ale při různých slavnostních akcích se v areálu kasáren předváděla vojenská technika a já jsem měl možnost se projet v transportéru. Zažil jste něco, na co nejvíce vzpomínáte? V létě 2002 byly povodně v Praze a armáda měla pohotovost. V té době jsem měl zrovna problémy se zubem a ráno jsem odjel na ošetření do Hranic. Když jsem se vrátil, v kasárnách téměř nikdo nezůstal. Vzpomínám si, že jsem měl několik týdnů každý druhý den službu, ale přesto to bylo fajn. Rád vzpomínám i na rallye Valaška, kde jsem pomáhal při rychlostních zkouškách, nebo na Den dětí, kdy jsme pro děti připravovali program. Setkal jste se na vojně s

šikanou? Ne, já jsem byl mezi vysokoškoláky a k sobě jsme se chovali vždycky slušně. Posílaly Vám maminka s babičkou domácí dobroty? Neposílaly. Téměř každý týden jsem jezdil domů, takže jsem si s sebou vzal jen to, co jsem potřeboval. A navíc já na sladké moc nejsem. Jak to celkově hodnotíte? Na vojnu vzpomínám docela rád, zůstalo mi i několik kamarádů, se kterými jsem dodnes v kontaktu. Ale s odstupem času si myslím, že vojna mohla být jen na půl roku. Myslíte, že by dnešním mladým mužům vojna prospěla? Asi by jim prospěla. Zlepšili by si fyzičku a také by se naučili samostatnosti.

Na náměstí jsme vyrazili s odpadky Karolína Andraková | Septima Veronika Fišerová | Septima

D

ne 26. dubna proběhl na havířovském náměstí Republiky již tradiční Den Země. Den Země je akce, která se zaměřuje na ekologii a snaží se, především žákům mateřských a základních škol, toto téma přiblížit. Na náměstí vždy nalezneme řadu stánků, ve kterých si mohou návštěvníci vyzkoušet různé aktivity s tím spojené. Tentokrát mezi nimi nechybělo také stanoviště našeho gymnázia. Pro návštěvníky jsme si v rámci pro-

7


KOM-ZPRÁVY jektu, jehož cílem je získat značku „Světová škola“, připravili hned několik aktivit souvisejících s tříděním odpadu. Naší snahou bylo přiblížit tuto problematiku hlavně menším dětem a ukázat jim, že i třídění odpadu může být zábava. Děti si tak mohly vyzkoušet roztřídit odpadky do krabiček v barvě jednotlivých kontejnerů, zahrát si deskovou hru spojenou s recyklací či hod odpadkem do příslušného koše. Součástí naší realizace byla také krátká přednáška, ve které jsme představili náš projekt „Třídím, třídíš, třídíme, ať výsledek vidíme“. Pro posluchače byla rovněž připravena pohádka, ze které se mohli dozvědět, jak správně zacházet s odpady. Celkově můžeme tuto akci považovat za úspěšnou, jelikož si myslíme, že došlo k naplnění námi vytyčených cílů. Náš projekt ovšem neskončil jen u Dne Země. Rozhodli jsme se zapojit do třídění odpadu také ostatní žáky, učitele a pracovníky naší školy, a proto jsme na každé patro umístili kontejnery na třídění. Tak neváhejme a třiďme!

Navštívili jsme ocelové město Jula Verna Samuel Kupec | 1.B

12.

dubna proběhla exkurze do Ostravy, do oblasti Dolních Vítkovic. Exkurze se zúčastnila 1.B a chlapecká část Kvinty. Týden předtím se exkurze zúčastnila i 1.A a dívčí část Kvinty. Počasí sice bylo sychravé a větrné, ale nakonec jsme se dostali až na samotný vrchol vysoké pece a ačkoli vypadaly celé železárny jako jedno velké ocelové město, byla tato exkurze, díky naším průvodcům, poutavá. Vítkovické železárny byly založeny po-

8

čátkem 19. století, a to šlechticem z rodu Rötschieldů. Funkční však byly pouze do roku 1989, kdy tehdejší vláda rozhodla, že provoz Vítkovických železáren bude ukončen. Vysoké pece 4 a 6 byly odstaveny a vysoké pece 2 a 3 byly zbourány. Před nedávnem pak byla dokončena rekonstrukce bývalého plynojemu. Dnes je přestavěn na kulturní halu známou pod názvem Gong. Úpravy Dolní Oblasti Vítkovic však stále nejsou dokončeny. V současnosti jsou ve výstavbě


KOM-ZPRÁVY tři nové kulturní haly a celý areál je přestavován na Muzeum Dolní Oblasti Vítkovic. Ve výstavbě je také poslední část ulice Ruská. Ta povede v konečné podobě celým areálem muzea a na konci, těsně před vlakovou stanicí Ostrava-střed, se

napojí na ulici Místeckou. Celý areál má být dokončen na konci letošního roku. Závěrem bych chtěl doporučit exkurzi do tohoto muzea každému, kdo se alespoň trochu zajímá o techniku a její historii. Myslím, že to stojí za to.

Seminaristé si vyzkoušeli laparoskopii Roman Kula a Klára Slamečková | Septima Foto: Roman Kula

N

ašim seminaristům z biologie rozhodně neschází entusiasmus pro medicínu. Dychtivost pro poznání tak nadčasového úkazu, jakým je lidské tělo, je podnítila k tomu, aby využili Dne zdraví a nahlédli do útrob, a to nejen Havířovské nemocnice… Dne 17. dubna se vypravila skupinka osmnácti lidí v doprovodu profesorky Štolbové do tohoto zdravotnického zařízení, které pořádalo akci pro širokou veřejnost s názvem „Den zdraví“. Jednalo se vlastně o den otevřených dveří, kdy návštěvníci mohli „bezbolestně“ obdivovat skutečně důmyslné vymoženosti lékařské vědy.

Personál nemocnice za pomoci studentů zdravotnické školy poskytl ucelený přehled o základních nemocničních

úkonech od měření tlaku či množství glukózy v krvi, přes pulzní oxymetrii a vyšetření krevního obrazu, až po invazivní chirurgii. Největší zážitek si studenti bezpochyby odnesli z laparoskopie, což je novodobá metoda pro operační zákroky v dutině břišní. Díky speciálnímu přístrojovému a nástrojovému vybavení je možné, z jednoho nebo více vpichů, operovat bez nutnosti širšího otevření. Speciální nabídka v podobě vyšetření Sono byla přichystaná pro všechny dívky a ženy. Vyšetření prsou mohli využít zdarma všichni, kteří den otevřených dveří navštívili. Není proto divu, že se na něj čekala poměrně dlouhá fronta. Za výsledek a hlavně pocit, že je vše v pořádku, to však stálo. Pod názvem „InBody“ pak bylo ukryto vyšetření tělesné kompozice, které je prováděno pomocí speciálního přístroje. Výsledkem měření je tabulka, která ukazuje například množství tuku v těle, množství kosterního svalstva, BMI a jiné hodnoty. Po vyšetření měl každý možnost si také promluvit s doktorkou, která na výsledky uvedla svůj názor a snažila se poradit v tom, co by se mělo změnit pro zlepšení celkové tělesné kompozice.

9


KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR

D

HANA CHLEBEČKOVÁ

Barbora Šilcová | 1.A Foto: Archiv H. Chlebečkové

o květnového čísla, jehož hlavním tématem je aktivita, jsem požádala o rozhovor mladou posilu profesorského sboru, Hanu Chlebečkovou. Paní profesorka je na naší škole od září, rozhodně však není žádným nováčkem. Svým nástupem na Gymnázium totiž rozšířila řady profesorstva, které si škola sama vychovala k tomu, aby v ní v budoucnu vyučovali. Možná že byl pro ni nový začátek také trochu aktivitou. Přeci jen, nastoupila po mateřské dovolené a začala vyučovat angličtinu napříč množstvím tříd. Nicméně vše zvládá s grácií. V rozhovoru na sebe prozradila, co naplňuje její dny kromě výuky, jak vůbec probíhalo její studium a co prožila, než se stala opět součástí Gymnázia. 10


KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR

Kde jste vyrůstala? Narodila jsem se v Havířově a vyrůstala jsem tady až do doby, než jsem nastoupila na vysokou. Jaké školy jste absolvovala? Po základní škole jsem studovala tady, to je má alma mater. Potom jsem nastoupila do Ostravy na Filozofickou fakultu. Jakou jste byla studentkou? Možná bych to nechala na posouzení kantorům, těžko soudit sama sebe. Byla jsem ukecaná, ale asi svědomitá. Byli jsme taková třída šprtů, řekla bych. Pamatujete si na někoho ze současného profesorského sboru? V kabinetě sedím se svým bývalým panem ředitelem. Učila mě například paní profesorka Havajová, pan profesor Gwóźdź, pan profesor Šimek. Je tady i řada dalších kantorů, kteří mě sice neučili, ale už tady tehdy působili. Jak se naše škola změnila po vizuální stránce? Překvapením je pro mě podkroví s učebnami a kabinety. To tady za mých studijních let nebývalo. Je to vybudováno nově. Ale jinak je to velmi podob-

né. Řekla bych, že vše zůstalo velmi podobné. Které předměty vás nejvíce bavily? Biologie. Taky čeština. Kdy jste se tedy začala zajímat o angličtinu, kterou dnes vyučujete? Hlásila jsem se na biologii a základy společenských věd do Olomouce, ale vzhledem k rodinné situaci jsem nakonec zůstala v Ostravě, kam jsem si podala přihlášku na češtinu a angličtinu. Tam jsem se, trochu nečekaně, dostala. A protože to bylo za bukem, nastoupila jsem tam. Zájem se pak už dostavil sám. Říkala jste, že máte vystudovanou i češtinu, ale na Gymnáziu učíte pouze angličtinu, čím to je? Češtinu vystudovanou mám, to ano, ale vzhledem k tomu, že jsem nastupovala za paní profesorku Kostovčíkovou, která měla v úvazku jenom angličtinu, češtině jsem se vyhnula. Prozatím. Snad každé dítě má své vysněné povolání, měla jste také nějaké? Chtěla jsem být učitelkou. Nerozvážně. Kde jste pracovala, než jste k nám nastoupila? Učila jsem v Ostravě na Přírodovědecké fakultě. A ještě předtím na hladnovském Gymnáziu. Taky jsem učila v několika jazykových školách a různě po firmách. Jak byste samu sebe charakterizovala?

11


KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR To určitě nechám na jiných. Je to těžké. Vždycky se člověk vnímá trochu jinak, než jak ho vidí okolí. Charakterizuji se jako člověka, který není schopen charakterizovat sám sebe. Mohla byste nám tedy prozradit alespoň Vaše zlozvyky? Možná se zbytečně brzy nechám vytočit.

Projevuje se to i v hodinách? Musím říct, že projevuje. Občas mě vytočí něco, co by nemuselo…Ale pracuji na sobě a svůj temperament cholerika se snažím krotit. Čemu se věnujete ve svém volném čase? Ráda čtu, sportuju. Mám malé

12

děti, takže téměř veškerý svůj volný čas trávím s nimi. Co právě čtete? Právě dočítám Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Dala jste si na tento rok nějaká předsevzetí, která dodržujete? Ne, předsevzetí už si žádná nedávám, protože jsem zjistila, že je nakonec stejně neplním. Bez čeho byste se v životě neobešla? Určitě bez rodiny. Bez přátel. Rodina vás podrží vždycky. Tak to cítím. Máte nějaký dosud nesplněný sen, po jehož vyplnění toužíte? Myslím, že jsem měla pár snů, které už si zřejmě nevyplním, ale mezi ty splnitelné patří třeba touha procestovat ještě pár zemí. Mým snem je například Austrálie. Láká mě také Indie, ale s dětmi to ještě chvilku musí počkat, až odrostou. Jsou to přece jen rizikovější oblasti. Jmenovala jste místa, která prozatím plánujete, jaké země už jste navštívila? Zas tolik jich nebylo, i když z Evropy jsem toho viděla celkem dost. Mezi jinými mě nadchlo třeba Dánsko. Rok jsem žila v Anglii. Naposledy jsem byla s rodinou v Americe, což bylo fajn. Pojezdit, podívat se. Ale jsem nacionalista, ráda se vracím zpátky. A co vaše děti, mají stejné ambice, jaké jste měla v dětství Vy, stát se učiteli? Vzhledem k jejich věku je zatím těžko soudit. Prozatím tam tyto pro-


KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR

jevy nejsou. Oba syny baví příroda. Starší syn je nadšený biolog. Žádný sklon k budoucí kantořině jsem u něj ale nevypozorovala. Spíš naopak - občas nechuť jít do školy. Chtěla byste, aby pokračovali vaší cestou směrem na Gymnázium? Aby tady studovali? Nechám to na nich. Budou-li chtít studovat, zřejmě to však bude někde v Ostravě. Tam teď totiž momentálně žijeme. Jste tady prvním rokem, který už se pomalu blíží ke svému závěru, jak byste jej zhodnotila? Nevím, jestli hodnotit rok, sebe, studenty nebo kolegy. Je to pro mě rok plný změn. Nastoupila jsem po mateřské, a i když jsem předtím učila, změna to byla veliká. Navíc jsem nabrala ne

zcela nejvhodnější směr, a to z Fakulty na Gymnázium, a občas jsem musela krotit své nároky a očekávání. Ale řekla bych, že jsem si zvykla celkem rychle. Určitě je to i zásluhou kamarádského kolektivu. Cesta z vysoké školy na střední musela být složitá, jaký největší rozdíl zaznamenáváte v práci s našimi studenty? Vysoká škola funguje trochu jinak. Úkolem kantora je tam probrat, zadat, vyzkoušet. Studenti jsou samostatní a neexistuje, že by si neplnili úkoly. Pokud si je neplní, nikdo se s nimi nemaluje. Nedostanou kredity, zápočet, končí. Tady občas hledím, čeho všeho jsou někteří naši studenti schopni, nebo naopak neschopni. Ten rozdíl je ale pochopitelný a musím se s ním poprat hlavně já sama.

13


KOM-ZPRÁVY - SOUTĚŽE

Náboj Jakub Svoboda | Septima

J

ako každý rok, touto dobou, se konala matematická soutěž Náboj. Pro studenty středních škol. Soutěží se v pětičlenných týmech, každý tým dostane několik příkladů a když některé vypočítá dostane další příklady, kdo dokáže během dvou hodin vypočítat nejví-

ce příkladů, vyhrál. Povoleny nejsou žádné pomůcky a o to je soutěž zajímavější. Soutěžilo se v Česku (Praze a Opavě) a na Slovensku (Bratislavě a Košicích), náš tým (Já, Miroslav Krabec, Jan Cenek, Břetislav Chod, Roman Kula) skončil na čtvrtém místě z opavských týmů.

OLYMPIÁDY JSOU NAŠE HOBBY Veronika Fišerová | Septima

T

oto pololetí se našim studentům opět daří, a tak se umístili hned v několika olympiá-

dách. Okresního kola 15. ročníku Zeměpisné olympiády se zúčastnili Ondřej Nowak z primy a Jakub Svoboda ze septimy. Oba se umístili na velice dobrých místech, Ondřej Nowak na 2. místě a Jakub Svoboda na 8. místě. V krajském kole Dějepisné olympiády bravurně obstála studentka tercie Nelli Niessnerová, která skončila na skvělém 13. místě. Náročného klání, v krajském kole Chemické olympiády kategorie C, se zúčastnili dva naši studenti z 2. A, Jan Kubalák a Martin Slabý. Oba byli úspěšnými řešiteli v teoretické i praktické části. Jan Kubalák získal 8. místo a Martin Slabý 14. místo. V tématu „Láska, sex a něžnosti v říši rostlin a živočichů“ se zjevně skvěle orientuje Šárka Danačíková ze 4. B, která v krajském kole Biologické olympiá-

14

dy získala 1. místo. Dalším úspěšným reprezentantem byl Jan Kolarczyk ze septimy, který obsadil 16. místo. Jakub Svoboda tento rok zabodoval hned ve dvou kategoriích Matematické olympiády a podařilo se mu tak dostat až do ústředního kola. V krajském kole Olympiády ve španělském jazyce vybojoval Jan Kubalák 5. místo a Tamara Tomanová 9. místo. V tomto roce se také našlo hned několik úspěšných řešitelů úloh v okresním kole Matematické olympiády. Nejlepším z nejmladších úspěšných řešitelů je Martin Svoboda z primy, který obsadil v okresním kole 4. místo. Dalšími úspěšnými řešiteli z primy jsou Ondřej Nowak a Natalie Schwachulová. V další kategorii se umístil na 2. místě Ondřej Krabec ze sekundy. V kategorii Z8 je úspěšným řešitelem Šimon Karch z tercie. Kateřina Gemrotová z kvarty byla úspěšnou řešitelkou v kategorii Z9 jak v okresním kole, tak v krajském kole.


KOM-ZPRÁVY

Evropa ve škole Veronika Fišerová | Septima

V

soutěži Evropa ve škole opět zazářili studenti Sexty, odkud na předních příčkách této literární a výtvarné soutěže stanuli hned dva studenti a jedna studentka. Milan Vítek

Kulikowski postoupil oproti minulému roku o jednu příčku a byl ve své kategorii první. Na stejné příčce se umístil také v další kategorii Tomáš Sladčík, hned za ním skončila Aneta Wróblová.

DĚTMAROVICE Jakub Svoboda | Septima

Z

ase jsme v rámci projektu navštívili zajímavé místo, tentokrát elektrárnu v Dětmarovi-

cích. Už od vlakového nádrží bylo vidět, jaký je to kolos, celá elektrárna se sestává ze čtyř velkých komínů tvaru rotačního hyperboloidu, dvou obyčejných obrovských komínů, gigantické strojovny a nemalé správní budovy. Celou elektrárnou nás provázeli dva průvodci, jeden nám vykládal o provozu elektrárny, druhý převážně mlčel, měl ruce v kapsách a nepřítomný výraz. Prve jsme si obhlédli model samotné elektrárny a bylo nám vysvětleno, co můžeme kde čekat, kde se co dělá a k čemu co je. Dozvěděli jsme se, že elektrárna Dětmarovice je největší černouhelnou elektrárnou v celé ČR (ostatní velké elektrárny jsou hnědouhelné) a kromě elektřiny produkuje také teplo, kterým zásobuje především Orlovou a Bohumín. Celá elektrárna zatím patří firmě ČEZ. Po nasazení si nezbytných přileb jsme konečně vyrazili do terénu. Viděli jsme asi vše, co by v elektrárně stálo za vidění, haldy uhlí (opravdu enormně vy-

soké), ze kterých se dopravníkem uhlí přesouvá rovnou do spalovny, různé typy kotlů, kde každý má svůj speciální účel. Vnitřek komínu, který vypadal jinak, než jsem čekal (byly v něm stroje a asi od jedné třetiny tam teprve vedly trubky s plynem), také jsme viděli strojovnu, obrovskou halu plnou ničeho jiného než strojů. Nejzajímavější však byl asi výhled ze střechy strojovny, kde jsme měli celou elektrárnu a díky dobré viditelnosti i okolí celé jako na dlani. Naší cestou jsme nepotkali mnoho zaměstnanců, v celém komplexu jich při naší návštěvě bylo asi třicet, viděli jsme jen sem tam uklízečku, jinak bylo všude pusto, jen cedulky na dveřích připomínali, že tu pracují lidé, kteří si vyvinuli zvláštní způsob cedulového humoru, při kterém se odpovědi píší na cedulky na dveřích, tak aby tvořili dialog, tady jsou texty některých cedulek: Zavírat, topí se! DR. Mráček nebo jiná: Zavírat dveře! A kouzelné slovíčko? Abrakadabra. Výsledkem projektu je, že jsme se dozvěděli zajímavé věci, nic jsme nerozbili a ve zdraví jsme se vrátili.

15


KOM-ZPRÁVY - PLAKÁT

16


TOMÁŠ MENDL

Foto: Denisa Bartoňová

17


KULTURA - OBJEV

Před portrétem Zemana bude čerstvá růže

Jakub Svoboda | Septima

N

edlouho po ohlášení výsledků prezidentských voleb se jeden vyučují na našem Gymnáziu rozhodl, že podpoří vlastenectví a ukáže, že to dobré z národa a politiky ještě úplně nevymřelo (abych neranil něčí politické city a nenaznačil, je-li to muž nebo žena, budu používat střední rod). Proto se to rozhodlo, že urychleně nahradí, portréty Václava Klause, portréty nového prezidenta Miloše Zemana. Proto to získalo spousty fotek a na svůj náklad je vytisklo v požadovaném formátu. Mělo to však jednu vadu, prezident na nich nebyl nalíčený, a tím pádem nevypadal zrovna společensky svěže. Tohoto to nakonec zanechalo, takže si budeme muset počkat až na fotku oficiální. To se ale opřelo jinam, konkrétně do projektu Vlastenectví přes hranice. Je to projekt, který se snaží zvýšit vlastenectví, má již dlouhou tradici a byl po několika eskapádách ve dvacátém století převzat evropskou unií. Naše škola se připojila do přípravné části projektu nazvané Glorifikujeme svého státníka, ze kterého se čerpají peníze na podporu vybraného politika. My jsme vyhráli část s názvem Provoněný diktátor, takže dostaneme peníze na to, abychom před obraz vybraného státníka, mohli každý den pokládat čerstvě utrženou, vonící růži.

18

Jak nám řekl Helmut von Wermachtstein: „Ano, masové svátky a oslavy se dnes velice podceňují, ale zeptejte se vašich rodičů, že i nejedna slza ukápne, když si vzpomenou, že už se nekonají prvomájové průvody. Navíc, náš projekt nejenže zvýší vlastenectví a občanskou poslušnost, ale také pomůže celému květinářskému odvětví vaší ekonomiky. Jste šťastným národem, že máte státníka, kterého můžete glorifikovat.“ Snažili jsme se získat vyjádření nejdůležitějšího, samotného Zemana, ale ten nebyl k zastižení, prý byl unaven. Naštěstí jsme na chodbách pražského hradu potkali melancholicky loudajícího se ztrhaného člověka, který se nakonec ukázal býti bývalým prezidentem Klausem. Po vylíčení situace nám řekl: „Říkám vám, to je nepřístojné. Mně, když jsem chtěl aby žáci před vyučováním zpívali státní hymnu a píseň „Klausi, Václave“ (na melodii písně Svatý Václave, text je podobný, jen místo pros za nás boha, se tam zpívá pros za nás sebe), tak mně, a je to tak, mně, to zatrhli, že je to nedemokratické a nyní mu před fotku budete dávat kytku?“ My jsme neměli již mnoho času na drmolení s mužem za zenitem a spěchali jsme založit falešnou květinářskou firmu, ať z nejnovějšího projektu také máme svůj užitek.


Tvo rba Síla života

Jan Kolarczyk | Septima

Pokaždé když se tvor živý zase zrodí, je předurčen mu odsud jasný, však neví, jak to na tom světě chodí, čeká-li jen nový život krásný, tak nebuď ten, kdo samotou se brodí... Však růst, prosperita a síla, nabízí se nám všem, ať jsi obr či jen drobná víla, život je v slunci našem, vykveť a zesil jako lípa bílá … Je nás mnoho, přitom jsme jeden, mnoho větví ale jeden kmen, osud rukama našima je předen, když být sám není tvým snem, můžeš být duchem přírody veden … Jako malý klíček začínáme všichni, záštitou je nám les celý, v půli života k našim květům čichni, vždyť příroda nás scelí. Za všechny jeden, za jednoho všichni!

KULTURA - TVORBA

Snové vypravování

Marek Szymutko | Prima

D

neska se mi zdál následující sen. Ocitl jsem se v tajemné hradě, jehož prázdné komnaty naznačovaly, že je opuštěný. Našel jsem ale tajnou komnatu, v níž byly kouzelné předměty a tento vzkaz: Cizinče, můžeš si vybrat pět předmětů, z nichž ti každý splní určitý počet přání. Přemýšlel jsem. Vybral jsem zlatou rybku, ovšem hned, jak jsem ji vyslovil, spadla mi do ruky a mrskala sebou. Potřeboval jsem pro ni akvárium. Přál jsem si ho od ní, ale ona lapala po dechu a ani mě neslyšela. Proto jsem řekl: „Hůlku.“ Spadla odněkud z vrchu a zlomila se o židli vedle mě. Vzal jsem si a řekl: „Ať je ryba v akváriu.“ Sotva jsem to dořekl, ocitl jsem se někde za sklem. Já jsem byl v akváriu! Hůlka plnila opaky. Řekl jsem: Ať je ryba z akvária venku a já uvnitř.“ Hůlka se rozplynula, ale já byl venku a ryba vesele plavala. Řekl jsem „Aladinova lampa,“ a spadla mi do ruky. Otřel jsem ji a… nic. Džin uvnitř nebyl. Když jsem vyslovil „ještě Džin,“ ozvalo se: „ Čtvrté přání vyplněno, zbývá jedna věc!“ Řekl jsem: „Co se stane teď, přiletí létající koberec?“ Skoro jsem se trefil. Koberec na mě spadl, rozbil akvárium a vystrašil Džina. Rybka z akvária odskákala k oknu a vyskočila. Měl jsem jen koberec s nápisem: Vyrobeno v Číně, vydrží dva lety. Naskočil jsem na něj a vyletěl oknem, letěl jsem v obrovské výšce, když se rozblikala kontrolka: PROBUĎ SE!

19


KOM-ZPRÁVY

Po stopách italských měst Barbora Šilcová | 1.A Foto: Barbora Šilcová

Řím,

20

Věčné město, z něhož na každém kroku dýchá atmosféra antických dějin. Mohla zasáhnout i nás. Měli jsme totiž možnost, projít si jím a na vlastní oči, prozkoumat krásy, které skrývá nejen hlavní město Itálie, ale též Florencii a městský stát Vatikán. Paní profesorka Jandorová v doprovodu pana Sedlaříka tady totiž poprvé zorganizovala exkurzi a mimo tradiční zájezdy do Paříže nebo Vídně jsme se mohli premiérově podívat po stopách hlavního města Itálie. Gymná-

na programu jízdy, kdy nám pouštěli starší filmy českého archivu, ale také

zium tady totiž poprvé zorganizovalo exkurzi a mimo tradiční zájezdy do Paříže nebo Vídně jsme se mohli premiérově podívat po stopách hlavního města Itálie. Naše cesta započala 10. dubna, tehdy jsme totiž vyjeli vstříc čtyřem slunečným dnům strávených v Itálii. Zájezd čítal bezmála čtyřicet lidí, a to rozmanitých věkových skupin, ačkoli největší zastoupení měly třídy 1. a 3. A. Dopravu nám, jako již tradičně, zařídili manželé Tihelkovi. Ti se kromě pohodlné a nic nerušené cesty zapříčinili částečně i

se starali o hladové a nenasytné cestující a během krátkých zastávek jim plnili žaludky vším, co skrývala jejich lednička. První den byl čistě cestovní. Čerstvého vzduchu jsme se nadýchali pouze na vymodlených zastávkách, kterých bylo v průběhu jízdy několik. Po nočním průjezdu italskými hranicemi jsme ráno konečně stanuli ve Florencii. Přivítala nás zde socha Davida, jejímž autorem je Michelangelo Buonarotti. Velmi poutavý byl však pohled, který se nabízel v blízkosti sochy. Jako na dlani před námi totiž tkvěla celá Flo-


KOM-ZPRÁVY rencie. A my jsme zdálky pozorovali dech beroucí výhled na její největší dominanty. Florencie zažila svůj největší kulturní rozkvět v období vlády rodu Medicejských, tehdy byla rovněž vystavěna budova, v níž dnes sídlí známá galerie Galleria degli Uffizi. Paradoxní je, že jsme

obsahuje průřez největšími památkami antických dob po baroko, je zde rovněž velké množství děl s náboženským podtextem. Velký dojem vzbuzují také sochy, které jsou rozmístěny před samotnou galerií. Představují nevýznamnější Florenťany. Po cestě k dalšímu muzeu jsme viděli také množství památek. Prošli jsme kolem paláce Vecchio, katedrály Santa Maria del Fiore. Viděli jsme nejznámější florentský most, Ponte Vecchio, na němž je postaveno malé náměstíčko a obchůdky. Pak jsme se konečně ocitli před původním domem florentského velikána, Dante Alighieriho, jenž je dnes přestavěn na muzeum věnované

před galerií strávili delší čas, než v ní samotné. Poznali jsme totiž, že o italské památky je neuvěřitelný zájem, a dostanou se k nim pouze vytrvalí. Dalším všudypřítomným faktorem jsou detektory, kterými musí všichni návštěvníci projít. Po nich už jsme, ale mohli vstřebávat nádherný pohled na výtvarná díla, která galerie umožňovala. Viděli jsme výtvory slavných autorů přes Sandra Botticelliho, Michelangela Buonarrotiho, Rafaela Santiho, po Leonarda da Vinciho a jeho slavný obraz Klanění tří králů. Galerie

především jeho největšímu dílu, Božské komedii. Měli jsme možnost zhlédnout, jak podle Danteho vypadalo Peklo, Očistec nebo Ráj, v němž básník v díle prochází. Tím však naše návštěva Florencie pomalu končila a my jsme se naprosto vysílení poprvé dostali na okraj Říma, kde jsme byli pro následující dny ubytováni. Z Kempu Tiber jsme pak následujícího dne v rann��ch hodinách vyjeli blíže k centru, odkud jsme se metrem dostali k Vatikánu. Tento malý, městský stát leží

21


KOM-ZPRÁVY za vatikánskou zdí, jež jej odděluje od Říma. Kraluje mu Svatopetrské náměstí symbolizující otevřenou náruč církve a Bazilika svatého Petra lemovaná sochami světců. V blízkosti Baziliky jsme spatřili také

Švýcarskou gardu, vatikánskou ochranku, ve svých typických uniformách. U Tibery následovala prohlídka Andělského hradu, který je podzemními chodbami spojen s Vatikánem. Podobně jako ve Florencii jsme si na samém vrcholu mohli vychutnat pohled na celý Řím a jeho nádhernou architekturu. Další den jsme do Vatikánu zamířili opětovně. Tentokrát pod záminkou návštěvy Vatikánských muzeí. Byla nepopsatelná. Obsahovala takřka všechna umělecká období, nesčetné množství kaplí, sálů a síní. Vše uzavírala zřejmě nejznámější Sixtinská kaple, jejíž strop vymaloval sám Michelangelo. Kaple je také známá tím, že se zde koná konkláve. Turisty v ní mírnila ochranka, která nestačila upomínat k tomu, abychom si překrásná díla nefotili a vydrželi v tichosti. Jedna věc mě, ale při návštěvě Vatikánu zklamala, neviděli jsme nově zvoleného papeže Františka, jelikož jsme zde zamířili ve všedních dnech. Přestože je výčet památek, které

22

jsme viděli skutečně obrovský, myslím, že na nás nejvíce zapůsobilo Koloseum, naše další sobotní zastávka. Tento ohromný amfiteátr se nachází v blízkosti Fora Romana a po staletí byl využíván k různým účelům. Kromě nejznámějších gladiátorských her se v něm například nacvičovaly lodní bitvy, konaly se zde popravy, zápasy se zvěří nebo sloužilo coby podium. Piazza Navona je také oblíbeným místem turistů. V centru tohoto náměstí se nachází Fontána Čtyř řek. Nezbytnou součástí jsou rovněž potulní umělci, kteří v okolí malují obrazy, hrají na různé nástroje nebo jsou převlečeni za sochy. Na náměstí Piazza di Spagna jsou pak Španělské schody, pokřtěné turisty spíše jako mohutné lavičky, pro množství lidí se totiž po schodech skoro nemůžete hnout. Poslední den jsme zavítali opět ke Koloseu, tentokrát však pod účelem prohlídky Fora Romana. Dovnitř jsme se sice nedostali, ale pohled svrchu také stál za to. Na jeho budování se podílel i Caesar, jehož hrob zde dnes leží. Náměstí je obklopeno Kapitolem, u něhož je socha Romula a Rema společně s kapitolskou vlčicí. Na samotný závěr jsme si pak nechali Pantheon, antický chrám zasvěcený Panně Marii, jenž je zvláštní kruhovým otvorem, díky němuž do něj vstupuje světlo. Tím se však naše bloumání jedním z nejkrásnějších měst světa nenávratně blížilo ke konci. V Itálii jsme prožili úžasné čtyři dny, v nichž jsme spatřili nejvýznamnější skvosty jejich kultury, ochutnali jsme vyhlášenou italskou kuchyni a získali jsme nádherné vzpomínky prosycené římskou atmosférou.


KOM-ZPRÁVY

Muchomůrky hrají jazz Kateřina Ožanová | Kvarta

M

noho z nás zná pojem jazz, ale co to je doopravdy, to mohly zažít jenom některé třídy. 15. dubna se konal jazzový koncert v kulturním domě Leoše Janáčka. Za doprovodu některých našich učitelů jsme mohli slyšet roztodivné melodie a tóny známých, ale i někdy zapomenutých písní. Kapela, vystupující pod názvem Fly Agaric (červená muchomůrka), byla opravdu ohromující. Ale proč pojmenování muchomůrka? Při prvních krocích na pódium jsme si mohli všimnout červenobílých čepiček, jenže mnoho z nás si řeklo, že to je jenom nějaký špatný žert, protože

vypadali spíše jako Santa Clausové. Ale nesmíme se mýlit, tyto čepičky mají symbolizovat klobouky muchomůrky. Ale ani složení není obvyklé. Jedním ze členů je bývalý student našeho gymnázia Jíří Slavík, který v kapele zaujímá post kontrabasisty. Mezi jeho kolegy nadále patří španělský klavírista, argentinský bubeník a nakonec anglický saxofonista. Fly Agaric nám předvedla úžasný výkon a taky to, že i z obyčejné písničky Kočka leze dírou se dá vytvořit nádherná jazzová písnička pouze za pomocí jiné tóniny a rytmu. Do budoucna jim přeji i za naši redakci všechno nejlepší a kariéru plnou úspěchů.

23


KOM-ZPRÁVY - PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ

PETRA ADAMOVSKÁ Nechtěla bych být žákem ve své třídě

Los našeho vzpomínkového seriálu tentokráte padl na Profesorku Adamovskou, která se s úsměvem podělila o veselé zážitky ze svého života a přiznala se k některým věcem, které byste určitě rádi věděli. Kateřina Ožanová | Kvarta Kateřina Gemrotová | Kvarta Foto: Archiv P. Adamovské

24


KOM-ZPRÁVY - PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ

Kde jste vyrůstala? V Havířově. U baráku s klíčem na krku. Na klepači, na průlezkách, na hřišti a v lese. Máte nějaké sourozence? Sestru Míšu, která je o 5 let starší a moudřejší. Jaká byla v dětství Vaše oblíbená hračka? Panenka Honzík (byla to má jediná panenka), auta, praky, luky, nože a různé jiné potřebné věci. Vzpomínáte si na svůj první školní den? Ne. Jaká jste byla žákyně na základní škole? Aktivní ve všech směrech. Byla jsem takříkajíc u všeho. Každé pololetí jsem získala hned několik kázeňských opatření. Pochvaly za reprezentaci školy, v čemkoli (olympiády, sportovní soutěže, recitátorské přehlídky, jen ve sběru jsem nikdy nevyhrála), napomenutí za vyrušování, běhání po škole, za drzost a za další porušování školních a jiných řádů. Byla jsem kvítko, ve své třídě bych se nechtěla. Měla jste nějaké mimoškolní zájmy? Mnoho. Fotokroužek, mladý zdravotník, sportovní kroužky od gymnastiky přes plavání a stolní tenis až k vodnímu lyžování a atletice, se kterou jsem vydržela až do maturity. Mým největším mimoškolním zájmem byl ale jednoznačně venek. Chtěla jste někdy něco strašně moc a rodiče Vám to nechtěli dovolit?

Strašně moc jsem chtěla psa a rodiče vytrvale odolávali mému žadonění. Jejich zarputilost však byla menší než má a ve 3.ročníku gymnázia jsem si domů přivedla jezevčici, která se dožila mého prvního dítěte. Moc jsem si přála mít vlastní kolo, měly jsme se sestrou jedno staré napůl. Když jsem byla v 6.třídě, maminka mi sehnala favoritku, pro kterou musela podstoupit dokonce malý boj s neurvalým zákazníkem, který ji chtěl předběhnout v pořadníku. Chodila jste do tanečních? Ano. Kdy jste se osamostatnila od rodičů? Po vysoké škole, když jsem začala učit na naší škole a dostala zde na půdě byt, kam jsem se odstěhovala a kde jsem pak žila 11 let. 25


KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE

Pro potěchu srdce i žaludku Hana Bouchalová | Septima Foto: www.bux.cz

Mary Ann Shafferová; Annie Barrowsová Z angl. originálu The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society 2008 | přeložia Martina Káňová

V

zhledem k příležitosti měsíce Máje jsem se rozhodla obohatit naší sbírku knižních recenzí nějakou romantikou. Díváte se občas, když si vybíráte novou knihu k četbě, na vzhled obálky? Nebo se zaměřujete na odstavec na zadním přebalu, či znění první věty? A co takhle přímo název díla, vsadím se s vámi, že najdete ve své sbírce přečtených knih alespoň tři, které svým názvem upoutají vaší pozornost bez ohledu na obálku, první větu, či knihu vůbec. Chtěla bych vás seznámit s knihou svým stylem připomínající Jane Austenovou či sestry Brontëovy, přestože spolu mají jen málo co společného. Román bývalé americké knihovnice Mary Ann Shafferové je už zvláštní svou odvážnou formou. Na svou prvotinu si vybrala obtížný román v dopisech a je až s podivem, jak svižně a vtipně se jí to povedlo. Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů (v přesném překladu koláče z bramborových slupek) je román o mladé novinářce a spisovatelce Juliet Ashtonové, z doby po druhé světové 26

válce, která prahne po zdroji inspirace. Jako na zavolanou dostane jak jinak než dopis od muže z ostrova Guernsey, Dawsneyho, kterému se náhodou do ruky dostane její kniha od Charlese Lamba. Začne jí vyprávět o literárním spolku, který na ostrově v době německé okupace vznikl, ne však proto, že by prahli po požitku z četby, ale aby utajili tajné vepřové hody. Juliet je od přírody zvědavá, a tak si začne s ním a s dalšími obyvateli ostrova a účastníky spolku dopisovat. Nakonec se domluví, že o nich napíše článek do novin, o tom, jak pomáhala za války četba, a tak se rozhodne na Guernsey odcestovat.


KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE; VÍTE, ŽE...

Naštěstí má Juliet přátele v Londýně, a tak nám její osud nezůstane utajen. Kromě Shafferové se uvádí za další autorku její neteř Annie Barrowsová, která po tetině smrti dokončila její práci. Přesto patří největší dík právě Shafferové, za humorně dojemný příběh uzavřené komunity ostrovanů a plynulé přijetí Juliet do jejich kruhu. Jan Kolarczyk | Septima Foto: www.alexandria.cz

Její kniha hlásá laskavost a veselou mysl právě v těch nejobtížnějších dobách lidského života, aneb neklesejte na mysli. Přestože jsem na začátku slibovala romantiku – a také ji dostanete – hlavním rysem této knihy je však humor. Když ne rovnou smích, tak úsměv z vás jistě dostane nesčetněkrát.

Víte, že…

...pokud byste se rozhodli hledat víly, mohli byste je vypravit do magické krajiny Malé Asie? V srdci samotné Anatólie, uprostřed monotónní náhorní stepi se může poutníkům naskytnout nečekaný pohled. Návštěvník má pocit, že se ocitl na grandiózní výstavě děl pravěkých architektů. Do výšky si 30 m se vypínají kamenné pyramidy, přecházející v mohutné obelisky podobné houbám. Lidový název těchto prapodivných útvarů je v překladu „KOMÍNY VÍL“, a podle pověstí jsou to věže podzemních paláců víl. Jak tyto útvary ale vlastně vznikly? Před 3 miliony let došlo ve zdejší oblasti Kappadokii k ničivému sopečnému výbuchu. Láva, vytékající ze sopky, zalila okolí 300 km2 a po svém ztuhnutí se změnila v čedič. Na místech, kde však čedič překryl již přítomný tufit, došlo k vytvoření substance, která je velmi odolná erozi. Následné erodující činitele (např. vítr, déšť, slunce, …) měnily kra-

jinu, avšak „komíny“ z odolné směsi tufitu a čediče zůstaly nedotknuty. Samotné komíny byly už od 4. století n.l. obydleny křesťanskými poustevníky, kteří ve zdejších skalách vybudovali mnoho komnat síní a nesčetně chodem, které ve výsledku daly za vznik mohutnému podzemnímu labyrintu. Chodby se zachovaly hlavně díky odolnému složení zdejších skal, jejichž obsah je z velkého procenta složen z 6 vulkanických hornin, mezi které patří již zmíněné tufity, čediče či ignimbrit. V těchto prostorách nacházeli poutníci a mnichové úkryt před denním žárem. Teplota se zde totiž téměř nemění : v létě je uvnitř příjemný chládek a v zimě uvolňuje hornina teplo nastřádané během léta. Ještě dnes jsou některé komíny obydlené a jsou pro turisty velikou atrakcí, navštěvovanou během celého roku. A mezi jejími zdmi se možná ještě stále prohánějí malá okřídlená stvoření.

27


KULTURA

Mistři improvizace zavítali do Havířova Barbora Šilcová | 1.A Foto: Barbora Šilcová

D

ávno tomu, co se změnila úroveň televizní zábavy. Zatímco kdysi lidi bavily přesně připravené scénky a užívali si inteligentní humor slavných dvojic, dnes jim stačí pár improvizovaně zahraných her a situací vyvolaných vtipů. Ano, řeč je o cenami ověnčené čtveřici herců, kteří v Česku vytvořili nový formát zábavy. Funguje to dokonce natolik, že původní vystoupení rozšířili o divadelní představení, s nimiž objíždí města republiky. Do Havířova zavítali již podruhé, a to 17. dubna. Při svém prvním vystoupení v loňském roce zřejmě publikum nadchli do té míry, že si pro ně letos připravili rovnou dvojitou dávku show. První v odpoledních a druhou ve večerních hodinách. Program trvající asi osmdesát minut uvedl režisér Partičky, Dano Dangl, který nás také seznámil s předem dobře známou podstatou pořadu. Hudebně ho samozřejmě doprovázel kolega Marián Čurko. Poté už byli přivoláni dlouho očekávaní účinkující; Ondřej Sokol, Michal Suchánek, Richard Genzer a Igor Chmela.

28

Dangl přiznal, že se mu v Havířově líbí, dokonce poznamenal, že jsou zde už od rána ubytovaní v nedalekém hotelu a na vystoupení v Kulturním domě Leoše Janáčka se těšili. Během představení předvedli šest her. Začali nepříliš známým kouskem zvaným Dvojité stop, v němž dva lidé znají téma příběhu, jež hrají, a druhá dvojice o něm nemá ponětí. Poté následovala hra, která je pro Partičku stěžejní, Reklamace. Následně dostali prostor Chmela se Suchánkem, jelikož spolu sehráli příběh ve hře Detektor lži, režisérského křesla se tentokrát ujal Sokol. Hra spočívá v tom, že herci hrají příběh na zvolený námět, v tomto případě to byla návštěva pyrotechnika u psychologa, ale ve chvíli, kdy se od režiséra ozve zvuk detektoru, musí se opravit a vyřčenou repliku říct jinak. Z příběhu tedy nakonec vzešlo, že větší problém než pacient má samotný psycholog. K psychologovi a jeho osobnímu životu jsme se pak vrátili v další hře nesoucí název Rodinné album. Zde jsme se prostřednictvím prohlížení fotoalba dostali


KOM-ZPRÁVY k jádru jeho problému. Děj se vyvíjel až k matčině vraždě, není divu, že měl Chmela v předchozí hře takové trauma. Poté už vsadili na osvědčenou tradici, v Interviewu se předvedl Genzer, jakožto redaktor, který neví, s kým vede rozhovor. Na závěr nás pak pobavili Jedním slovem.

Tím se s námi rozloučili a po bujarém potlesku se připravovali na večerní představení. Ačkoli má Partička dodnes velké množství odpůrců, nelze jim vytknout originalitu a rychlé reakce, díky nimž jsou jejich vystoupení tolik vyhledávané a jedinečné.

Drby z Deutschland Jakub Přikryl | 10/3t

en.

Hallo, Leute, ich begrüsse euch aus Tschechi-

Dělám si jenom legraci, nebudu provokovat s němčinou, protože jí mám občas taky po krk. Němčináři si asi všimli, že píšu z Česka. Říkáte si, jak je to možné? Odpověď je jednoduchá - opět máme prázdniny. Jo, přesně tak, pořád se ulíváme. Pomyšlení na to, že za týden máme zase v pondělí a úterý další, je dost krásné. V tomhle vám, českým studentům, vůbec nezávidím a už vůbec učitelům... Typická otázka, která na mě padala ze všech stran, když jsem se vrátil z Německa byla: „Jaké jsou Němky?“, „Jací jsou Němci?“ - Německo je ráj pro české slečny. Pokud toužíte po velice vysokém blonďákovi s modrýma očima, který má vypracovaná i oční víčka, tak je to země snů právě pro vás! Co jsem tak pozoroval, tak u nás v Pirně je minimálně 85% blonďatých kluků. - Němky - docela často diskutované téma mezi muži a kluky. Já osobně si myslím, že Němkám se neprávem křivdí. Je pravda, že každý si představí nějakou tu Helgu a Hildegardu s patnácti půllitry německého piva na Oktoberfestu, ale skutečnost je jiná. Německé slečny si velmi, velmi, velmi potrpí na to, jak vypadají. Oblékají se vkusně a většinou nemají ty

typické německé rysy, jak bývají všude zobrazovány. Ale na Češky to prostě nikdy mít nebude. Na německých školách velmi cením vícera věcí. Ta odvaha, se kterou vzali mou třídu, tzn.: 30 patnáctiletých kluků a holek, na týden do Itálie, je obrovská. Nikdy jsem si nedokázal představit, že se někdy dostanu na týden do Itálie v rámci školního výletu. Taky se mi velmi zalíbilo to, jak se němečtí učitelé umí odvázat, vůbec bych to do nich neřekl. A protože naše třída v letošním roce končí jako třída, protože od příštího roku budeme jako studenti na vysokých školách bez vlastní třídy, tak nám bylo doporučeno, abychom natočilo nějaké poslední video. V době, kdy se video mělo natočit, se stal velmi populární onen „Harlem Shake.“ Tak jsme se rozhodli, že si uděláme vlastní. I když česká skupina vůbec nevěděla, že to budeme natáčet, tak to podle mě docela dobře vyšlo (pozn.: název videa na Youtube.com - „The Harlem Shake - Schiller-Gymnasium Pirna“). Pro příští článek si připravím takové malé „Peklo na talíři - německá internátní kuchyně“. Je na co se těšit - bude to velmi „pestré!“ Článek je věnován Terez Bártové ze sexty.

29


KULTURA - YELLOW SUBMARINE

The Canadian Vocabulary Veronika Fišerová | Septima

Last time I wrote about differences between the American and the British English and about expressions in the American English but I’ve never written about another slang of English in the countries around the world. In this issue I’m going to tell you more about the way of speaking in Canada. There are two really common words in the Canadian English. The first one is a Canuck = Canadian. Canadians use this world for hockey team too, they say for example the Vancouver Canuck. Vancouver is called Van City too. The second word is Eh!, they’re using it in the most of sentences. The Americans say Yeah! But Canucks say Eh!. For example: “So, I saw this guy, eh?”. There are three popular expressions about food and drink in the Canada. The first one is a mickey. It’s the smallest you can buy. It’s capacity is 375 ml. The second one is the typical Canadian food – poutine. Poutine is the French fries with cheese and gravy. Only in the Canadian’s cafe Tim Hortons we can say “double – double” and the staff don’t answer: “What? Would you like a latte?”, or something like this. Double – double means coffee with two cream and two sugar. If you buy in the Canada twofer or two-four, you get a case of 24 beers. If Canadians say to you: “Do you have a dart?”, they don’t mean a dart for throwing but they mean a cigarette. They can also say a smoke like expression for cigarette. There are very cold winters in Canada and the most people wear a toque. The toque is a winter hat. If you are unemployed you get a pogey. The pogey is a unemployment benefit. “There was quite a kerfuffle yesterday when Mike came.” Kerfuffle means in the Czech povyk, rámus. I think you know some of the basic word in the Canadian English now. So my mission is completed and I’ll tell you more about English next time. Bye for now!

30


KULTURA - SPORT

AZ se pomalu připravuje na novou sezonu Petr Lukašík | Septima

V

nejbližších dnech začnou hokejisté Havířova polykat tré- Václavem Varaďou, který rovněž půsoninkové dávky letní přípravy bil v dresu třineckých Ocelářů. Má ovna premiérovou prvoligovou sezonu po šem zkušenosti i z NHL. Každopádně v znovuzrození klubu. Přípravu i tým v letní přípravě dostanou možnost pronadcházející sezoně povede staronová sadit se do konečného kádru všichni, trenérská dvojice Stanislav Sztefek a kteří postup vybojovali. Zhruba deset Jan Daneček starší, který se do funkce z nich pak budeme moci vídat v Havítrenéra A-mužstva vrací po roční pauze, řově i příští rok. aby nahradil Tomáše Potěšila, který na vlastní žádost ukončil s Havířovem spo- MFK ZMĚNILO TRENÉRA lupráci. Trenér Daneček nabídku vedení klubu přijal, přestože loni v mužské Čtyři utkání bez vítězství zlomikategorii působit odmítl, a chtěl se na- la v tvrdém boji o záchranu divize vaz plno věnovat trénování mládežnických trenérskému duu Zoltán Beňo – Radim kategorií, především žáků. Sáblík. S Beňem byla rozvázána spoKe změně došlo i na pozici mana- lupráce po dlouhé době, než převzal A žera týmu, která byla od prosincové- – tým jako hlavní kouč, působil u něho ho konce kariéry Martina Potočného, jako asistent, v předešlých letech se věkterý tím ukončil veškerou práci pro noval taky žákovským kategoriím. VeAZ, neobsazena. Funkci obsadil Patrik dení mužstva dočasně převzal sportovRimmel, který teď ovšem uvažuje o ní manažer klubu Miroslav Matušovič, tom, zda se novému postu nebude vě- a hned v prvním utkání se podařilo hanovat naplno a brusle už nepověsí na vířovským porazit v domácím prostředí pomyslný hřebík. Nový Jíčín, který taky hraje o udržení Hráčský kádr zatím konkrétní soutěže, 3:1. změny neodhalil. Jisté je, že tým bude Havířov však stále balancuje na muset být posílen, ovšem všichni, jak hraně sestupu. Do konce soutěže zbývedení klubu, trenér, tak manažer, se vá šest kol a spodní část tabulky je letos shodují, že stále bude Havířov nabízet vyrovnaná, do boje o záchranu je stále příležitost svým odchovancům a hrá- zapojeno minimálně šest celků, mimo čům s vazbou na město či jeho blízké jiné také „béčko“ z nedaleké Karviné. okolí. V médiích proběhly spekulace Zda – li se takřka tradiční každoo případném návratu havířovského roční záchranářská mise zdaří i letos, rodáka Jana Peterka, naposledy pů- bude jasné 15.června. sobícího v Třinci, či dokonce posílení

31



Květen 2013