rozečteno tipy redakce

Tipy redakce

Alejandro Jodorowsky — Nicolas Fructus Showman Killer přeložil Richard Podaný Crew, Praha 2021 168 stran

Showman Killer je další střípek z Jodorowského vesmíru — běžně označovaného jako jodoversum —, kam spadají třeba Metabaroni nebo Technokněží. I v tomto novém komiksu najdeme akcentovaná oblíbená autorova témata, jako jsou princip hrdinství a násilí. Sexualita tu tentokrát trochu chybí, všemožné bizarnosti rozhodně ne. Showman Killer je kraťounký a zábavný, přesto je třeba přiznat, že Jodorowsky je silnější v delších vyprávěních, jako jsou Bouncer nebo Bílý láma. A i když jeho knih vychází každý rok několik, stále jich ještě spousta zbývá. (vmax)

Maryse Condéová Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu přeložil Tomáš Havel Maraton, Praha 2022 224 stran

Když se před pár lety prakticky rozpadla Nobelova cena za literaturu, globální literární provoz rychle uspořádal alternativní ocenění. Tuto první a zároveň poslední cenu si odnesla Maryse Condéová, karibská spisovatelka, kolem jejíhož díla krouží termíny jako postkolonialismus, emigrace, identita — a vyprávění, o němž přednáší na předních světových univerzitách. Teď mají možnost se s jejím dílem poprvé setkat i čeští čtenáři. Vychází kultovní román Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu o barbadoské otrokyni, jedné ze skutečných obětí amerických čarodějnických procesů. V románu může naštěstí být všechno jinak… (zst)

Colson Whitehead Zóna Jedna přeložil Richard Pecha Maťa, Praha 2022 160 stran

Vypadá to, že Colsonu Whiteheadovi vychází, na co sáhne. Podzemní železnice, bum, Národní knižní cena i Pulitzer. Chlapci z Nickelu, bum, znova Pulitzer. Ale Zóna Jedna, kterou právě vydává Maťa, je oproti oceněným románům pořádná podivnost. V této dystopii virus odepsal většinu populace, skutečných lidí přežilo jen pár. A ti se znova hlásí o svůj svět. Divoká kombinace hororu, thrilleru, filozofujících pasáží a sociální kritiky možná na někoho bude až moc. Ale fanoušky Stephena Kinga potěší. (jn)

Kazuo Ishiguro Klára a Slunce přeložila Alena Dvořáková Argo, Praha 2022 344 stran

Je to zvláštně křehký, melancholický román. Možná je to tím, že ho vypráví nezvyklá hrdinka — android Klára, která má nahradit umírající dceru své majitelky. Kulisy jsou jen načrtnuté, o to úzkostnější: blízká budoucnost, genetické upravování, fašizace společnosti. Nakolik lze reprodukovat něčí individualitu? A co ji vlastně tvoří? Dostali jsme se v porozumění a manipulaci DNA tak daleko, že si můžeme hrát na bohy? A pokud ano, nemizí tím i rozdíl mezi umělým androidem a geneticky upraveným člověkem? Neodbytné otázky a vtíravá úzkost. (on)

Carolyn Steelová Sitopie. Jak zachránit svět pomocí jídla přeložila Viktorie Hanišová Host, Brno 2022 471 stran

Ne, nejde o žádnou self-help příručku, jak se správně a eticky stravovat. Autorka je architektka, a tak ji zajímá spíše to, jak jídlo utváří naše těla, společnost a její struktury — města, transport, průmysl, zdravotnictví. A jak to všechno dohromady ovlivňuje náš život a jak my kvůli jídlu přetváříme planetu. Ve vzájemné provázanosti vidí naději — naše budoucnost prochází žaludkem. (on)

b

Neshody na schodech rodného domu zastupuje širší příbuzenstvo. Do neklidu poledne se přes dvě patra dolů do sklepa řítí pes. Než bylo možné zaslechnout tupý náraz, překvapivá nečekanost konce zpomalila čas. Čím víc stoupám, tím níže sestupuji do dětství naučit se objímat blízké, tím napravit budoucí vztahy. Sloupáváme vrstvy podlahy jako cibuli, krájíme na částečky všechno, co vyhání z očí slzy jako zlobivé děti z domu. Z bezpečné výšky poté zkoumáme, zda to zvíře hluboko dole ještě dýchá.

Před odjezdem uklízím okolní prostor, vpíjí se do mě jako rozlitý čaj do koberce. Vypínám a kontroluji vše včetně čajové konvice, žehličky, zásuvek a sebe — aby po mně nezůstala spoušť zapomenutých povinností a připomenutých vin, že na cestě, ať už kamkoli, se odpojuji zcela přirozeně a trvale. Splývám s vlakem, ve kterém právě jedu, v kapse předměty připomínající aféru. Jsem pohledem doleva, následkem vystrašeného odrazu. Jsem teď a tady, zatímco oni tam. V ruce zpáteční klam o návratu do půlnoci, aby zítřek po pravdě neodešel.

Přijíždím v paralele jeho volání a prvního kroku na perón. Zvedám telefon a slyším se hlasem své matky. Její vztyčený ukazováček postupně ochabuje s rostoucí hladinou vína v krvi a vinou v místech, kde bezprostředně poté malá možnost syna nebo dcery ve mně všechno slyší.