Mají Češi nějakou společnou vlastnost? A Poláci? Vykazují jednotlivé dějiny států nějaké speciální charakteristiky? Při každém zkoumavějším pohledu ne. A přece. Dějiny jsou v mnohém společné, ale ty české jako by se před polskými krčily ve svém geografickém ďolíku. Polsko je ve svých dějinách i literatuře tak nějak heroičtější, bojovnější, větší, světáčtější. A někdy tedy také temnější. Jindy ale lehké a čisté jako let ptáka, jak dokazují verše Marzanny Kielarové. Polská literatura je tématem červnového Hosta. Každé číslo má však kromě hlavního tématu ještě témata další, nenápadně meandrující rubrikami. Tentokrát je to třeba práce. A krize práce. Jan Štolba v rozhovoru mluví o nepodmíněném příjmu. Pak tu máme reportáž Olgy Gitkiewiczové a nakonec opět Marzanna Kielarová připomíná, že „řecký název poiesis pochází z poiein, dělat“. V tomto smyslu by to pomalu přicházející léto mohlo být i dělné.