Issuu on Google+

ESPRIT

1

5–6 1–2 7–8 2009 ZDARMA 2013

TÉMA

TÉMA

Vincent van Gogh: branami Nikola Čulík: Zatímco těloPřed odpočívá duševěčnosti putuje.

ČASOPIS ČASOPIS PRO PRO VŠECHNY VŠECHNY, KTERÝM KTERÝM DUŠEVNÍ DUŠEVNÍ STRASTI STRASTI NEJSOU NEJSOU LHOSTEJNÉ LHOSTEJNÉ

SEMINÁŘ V SENÁTU

CENTRUM DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ STIGMA A DESTIGMATIZACE

V ČR jsou duševně nemocní (3) | jde Mezinárodní seminář destigmatizace (5) Aktivizace a Vize v roce 2013 (2) | Bláznivý festival na Karláku (3) | Půl miliardy z Norska (4) Pomoc se získáním práce (2)diskriminováni | bohnická léčebna v reformách příkladem (3) Stigma, strach,psychiatrické předsudky, odmítání (6)(4) | Zbláznit se může každýkterý (8) se nerozhlíží, odkud přiletí facka (7) Světový den duševního zdraví (5) | Rozhovor: Jakou perspektivu mají Centra duševního zdraví? (6) Kolem reformy péče to vře | Ivan David – skeptik, Kanada duševně nemocné respektuje Kapitalismus s námi nepočítá Strategie reformy psychiatrické péče a CDZ (8) | Jsme o kus dál (10) | Strategie reformy psychiatrické  blog: Kdy je pacient nebezpečný sobě (10) nebo|svému okolí? (10) | Zabil se mi(12) syn (12) Psychoanalýza – cesta hlubin duše (14) | Green (17) | JakNěkteré lépe komunikovat pacienty (20) péče má zelenou (11) | Příběh: I se schizofrenií se dá žít (12) | Bláznivé umění: Jsem jako ty (14) Příběh Petra, který už do nesedí skrčený v koutě (15)Doors | Nikola Čulík: kresby měsskoro stály život (16)

Archiv DPS Ondřejov

TÉMA:


2

zprávy z čapz

Vážení čtenáři, před více než třemi lety, v lednu 2010, jsem v jednom příspěvku napsal, že dlouhodobé užívání marihuany je zvláště u biologicky disponovaných jedinců častým spouštěčem schizofrenní psychózy. Upozorňoval jsem na to, že dvacet procent schizofreniků onemocnělo po dlouhodobém užívání marihuany. Někdy však stačí k odstartování psychózy jediný vykouřený joint. Nebezpečí, před nímž jsem varoval, se v současnosti bohužel potvrdilo. Podle nedávno zveřejněných výsledků výzkumu Psychiatrického centra Praha má v sobě specielně šlechtěná odrůda marihuany až 20 procent THC. Dříve používaná marihuana přitom obsahovala maximálně 14 procent této látky. A to ještě není všechno! U těchto specielně šlechtěných typů marihuany (skunk) totiž téměř schází látka kanabidiol, která je považována za brzdu proti schizofrenii a u marihuany pěstované v přirozeném prostředí je normálně obsažena. Vyšší procento THC vyvolává nejrůznější nepříjemné pocity strachu a vztahovačnosti, které mohou nabýt až charakteru paranoidních bludů. Látka kanabidiol naopak navozuje pocit zklidnění, ospalosti a úlevy od úzkosti. Jestliže však tento „protilék“ v nových vypěstěných druzích marihuany schází, destruktivnímu vlivu THC (zvláště ve vyšším procentuelním zastoupení) nestojí nic v cestě. Riziko vzniku nebo opětovného propuknutí schizofrenní poruchy u těchto šlechtěných odrůd je mnohonásobně vyšší. Řada mých pacientů popisuje, že vykouření jednoho „špeka“ jim přináší kýženou úlevu. Ale v poslední době se setkávám s tím, že „zahulení“ už nepomáhá, spíše naopak. MUDr. Martin Jarolímek, prezident ČAPZ

Aktivizace a Vize v roce 2013

V

 Českých Budějovicích a v Praze realizuje ČAPZ od jara letošního roku paralelní projekty „Aktivizace osob se zdravotním postižením na trhu práce.“ Oba projekty jsou určeny osobám se zdravotním postižením (Pražanům a Jihočechům) a obsahují dlouhodobé poradenství, vzdělávání a tréninková pracovní místa. „V Českých Budějovicích a Praze jsme se posunuli do fáze specifického vzdělávání. V praxi to znamená, že jsme zahájili kurzy fundraisingu, operátor call centra a organizačně-administrativní pracovník. V obou projektech máme nyní dohromady 54 osob. Jen část z nich ale bude mít možnost účastnit se oněch třech zmíněných kurzů,“ říká ředitel ČAPZ Mgr. Jan Martínek. Dále podle něj probíhají exkurze do organizací a firem, které jsou potenciálními zaměstnavateli účastníků projektů. „Paralelně s kurzy a exkurzemi se účastníci dvakrát týdně setkávají v rámci job klubu,“ uvádí J. Martínek. Na konci letošního roku budou v obou projektech ukončeny kurzy a mělo by být

vytvořeno celkem 13 nových pracovních míst (šest v Českých Budějovicích a sedm v Praze). Na těchto pracovních místech bude možné v různých organizacích zaměstnat až 26 osob z řad účastníků projektů.

Vize pro ČAPZ

Česká asociace pro psychické zdraví uskutečňuje v současnosti tři evropské projekty. Tím třetím (vedle dvou běhů Aktivizace) je projekt s poněkud krkolomným názvem „Vize pro ČAPZ - vzdělávání a rozvoj vedoucích pracovníků a profesionalizace FR aktivit“. Tento roční rozvojový projekt ČAPZ (byl zahájen 1. července 2013) má dvě linie. „Jednou je vzdělávání vedoucích pracovníků jednotlivých služeb a managementu organizace a druhou pak profesionalizace fundraisingových aktivit a projektového vedení. V rámci projektu vedoucí pracovníci absolvují nejrůznější kurzy zaměřené na manažerské dovednosti, vedení projektů, hodnocení zaměstnanců, optimalizace pracovní náplně a podobně,“ říká ředitel Martínek. Motivace

Tento projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

ke zlepšení fundraisingových aktivit je podle něj u neziskové organizace celkem jednoznačná. „Jedním z obrovských přínosů projektu je možnost zaměstnat na 0,7 úvazku profesionálního fundraisera,“ uvádí J. Martínek s tím, že rozšíření fundraisingových aktivit bude mít dopad na všechny služby a projekty, které ČAPZ realizuje. Vzdělávací část projektu by měla přispět k profesionalizaci sociálních služeb a jejich lepší prezentaci navenek - při komunikaci s orgány státní správy nebo samosprávy, sponzory, obchodními partnery, kolegy z podobně zaměřených organizací a zainteresovanou veřejností. „Dále pak očekávám výrazné zlepšení ve vztahu ke klientům služeb. V určitém slova smyslu totiž považuji management sociální služby za jakýsi servis pro pracovníky v přímé péči. V situaci, kdy nejsme z obecně známých důvodů schopni zaměstnance motivovat finančně, považuji kvalitní management za jediný nástroj udržení kvality a profesionality služby,“ říká J. Martínek. –ga–

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti


aktuality

3

Bláznivý festival na Karláku V parku na pražském Karlově náměstí se v pondělí 9. září 2013 uskutečnil Bláznivý festival. Sešli se na něm zástupci sdružení a organizací z celé České republiky, které se dlouhodobě věnují pomoci schizofrenikům a jinak duševně nemocným. foto: Stanislav Šumbera

B

láznivý festival byl vyvrcholením putovní výstavy uměleckých děl pacientů se schizofrenií, která měla za cíl přiblížit svět schizofreniků co nejširší veřejnosti. Návštěvníci festivalu i stovky lidí, kteří parkem jen náhodně procházeli, se nechávali zlákat klauny, tanečnicemi či akrobaty ke zhlédnutí pestrého programu. K aktivní účasti na různých atrakcích zval kolemjdoucí také obr na chůdách. Děti napodobovaly artistu točícího na hůlce talířem z barevného plastu, a kdo se nechal přesvědčit, mohl zkusit své štěstí při chůzi po laně nebo si vyrobit šperky z velmi netradičních materiálů. „Byly zde vlastně dvě scény, jedna hudební a divadelní, druhá cirkusová. A tak byl program neustále v chodu,“ uvedl zpěvák a textař Michal Kašpar, který se na festivalu představil se svou novou kapelou Mys. Program na hudební scéně zahájili členové skupiny All X a plzeňský Cirkus Paciento, který většinou působí za zdmi psychiatrických léčeben. Brzy ale moderátoři ohlásili přesun pozornosti na scénu cirkusovou, kde se s působivými kreacemi představil ostravský profesionální Cirkus trochu jinak. Provazochodci, žongléři, dívka šplhající tři metry nad zemí po bílém šálu, k tomu všemu původní a živá cirkusová hudba. Není divu, že se zde brzy zastavovaly nejen maminky s dětmi. „Když vidíte úsměvy na tvářích lidí, je to asi nejvíc, co můžete dostat,“ komentoval vystoupení principál Vašek Pokorný. Hned u vstupu mezi stany si mohli návštěvníci přečíst, čeho se Bláznivý festival vlastně týká. Celá kampaň nese název „Jsem jako ty” a chce ukázat, že pacienti se schizofrenií jsou lidé jako my a pokud jsou správně léčeni, není důvod se na ně dívat skrz prsty či z nich mít strach. „V loňském roce  spustila společnost Janssen Cilag osvětovou kampaň na podporu správné léčby schizofrenie. Vše začalo putovní výstavou uměleckých děl schizofrenních tvůrců, která letos na jaře a v létě objela obchodní centra v České republice i na Slovensku (viz str. 14). Reprodukce těchto obrazů, patřících do oblasti Art Brut, se dnes na festivalu prodávají,“ uvedla za organizátory Hana Brychtová. Pro občanská sdružení, která se akce účastnila, se tak podle ní podařilo získat 30 tisíc korun.

Snaha upozornit co nejširší veřejnost na lidi s vážným duševním onemocněním měla na Karlově náměstí velmi pestrou podobu.

Originální výtvarné dílo vzniklo i během festivalu. Na velké plátno o rozměru dvakrát dva metry mohli dospělí i děti něco namalovat, napsat nějaký vzkaz nebo zanechat třeba otisk vlastní ruky. „Vznikl až podezřele vkusně zkomponovaný obraz, na který jsem se zdráhal udělat byť jen jedinou tečku. Přál jsem si, aby už byl prohlášen za hotový, ještě dřív než festival skončil,“ říká Michal Kašpar. V podvečer znovu předvedli své umění performeři z All X a vyvrcholením byl koncert skupiny Charlie Straight. Tato třinecká kapela se sice často charitativních akcí

neúčastní, v případě Bláznivého festivalu ale udělala výjimku. „Jsme rádi, že jsme díky tomuto festivalu měli možnost někomu pomoci a vážíme si toho. Se schizofrenií máme dokonce přímou zkušenost. Sousedka jednoho z nás touto nemocí trpí, takže víme, jak složité to někdy může být. Označit člověka za duševně nemocného je docela choulostivé, protože ho to může silně stigmatizovat. Jsme proto rádi, že se sešlo tolik lidí, abychom společně podpořili dobrou věc,“ uvedli kluci z kapely Charlie Straight. Tomáš Vaněk


4

aktuality

ohlédnutí z Hradu Houska

D

esátý a tedy jubilejní letní jarmark Bohnice na Housce předznamenala vernisáž výstavy Zjizvená tvář polyvinylchloridu Ondřeje Bičovského, arteterapeuta a výtvarníka působícího v Psychiatrické nemocnici Bohnice, který před dvěma lety zemřel. „Spojili jsme uctění Ondřejovy památky s desátým výročím Bohnic na Housce,“ říká terapeut a organizátor akce Luboš Chlad. Průvod se svíčkami směřující na nádvoří Hradu Houska, kde v pátek 26. července od deseti hodin večer vernisáž probíhala, vyšel z vesnice Houska od hospody u Valentů. „Mělo to vlastně symbolický význam,

protože tahle akce začala před deseti lety, když se primářka Vanda Valentová odstěhovala na Housku. Valentovi jsou základna, od nich se všechno odvíjelo,“ uvádí Luboš Chlad. V sobotu a v neděli proběhl jarmark obohacený dalším kulturním programem. Zástupci zúčastněných neziskovek – Bona, Modrý klíč., Fokus Mladá Boleslav, Eset Help, Terapeutická komunita Mýto, Kolumbus a Baobab Kladno – představili práci svých terapeutických dílen a nabízeli praktické ukázky řemeslné práce i hotové výrobky. K tomu si návštěvníci jubilejního jarmarku mohli poslechnout živá hudební vystoupení a na chodbách v prvním a druhém patře hradu si mohli prohlédnout obrazy Ondřeje Bičovského. Největší zážitek si však odnesli účastníci páteční vernisáže. „Atmosféra byla fantastická. Nejdřív řekl něco o Ondřejovi jeho bratr Honza Bičovský, který je teď vlastníkem vystavených obrazů. Po úvodním slovu zahrál na kytaru a pak se promítaly na vnitřní zeď hradu další Ondřejova díla. Noc, svíčky a obrazy ve formátu pětkrát sedm metrů, to byl úžasný zážitek,“ vzpomíná Luboš Chlad. –red–

Komorní Babí léto

L

etošní již 24. ročník Babího léta v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice sice nabídl bohatý program, ale náhražkou za letos zrušený festival Mezi ploty se nestal. V sobotu 14. září přišlo do Bohnic o pár stovek návštěvníků více než v loňském roce, takže prostor před kostelem Sv. Václava nebo naproti Divadlu Za plotem byl opticky zaplněný. Na několika scénách se střídaly hudební skupiny i styly, divadelní představení i taneční vystoupení, celkově si však festival udržel atmosféru akce související s péčí o psychiatrické pacienty (nechyběly prezentace neziskovek, ukázky tvorby terapeutických dílen, workshopy, přednášky atd.) „Hlavním smyslem je propojování areálu nemocnice s nejbližším okolím, odstraňování předsudků a destigmatizace psy­chiatrie. Na jevišti vedle sebe vystupují

profesionálové i lidé s duševní nemocí,“ říká organizátor festivalu Luboš Chlad. Občerstvení, workshopy i prodej výrobků podle něj zajišťují organizace, které pečují o lidi s duševním onemocněním.  –red–

Půl miliardy z Norska V Psychiatrické nemocnici Bohnice se 21. srpna uskutečnila zahajovací konference Norských fondů 2009–2014 k programu „Iniciativy v oblasti veřejného zdraví“, na který norská strana vyčlenila 19 800 000 EUR, tedy téměř půl miliardy korun.

Z

 peněz Norského království budou podpořeny dvě oblasti – psychiatrická péče a péče o děti. „Po dlouhých diskusích s norským partnerem, kterým je Norský institut veřejného zdraví, jsme se dohodli na podpoře systému ucelené rehabilitace v oblasti následné psychiatrické péče,“ říká ředitel odboru evropských fondů ministerstva zdravotnictví PhDr. Mgr. Jan Bodnár. Vize proměny systému psychiatrické péče, která by měla být podpořena z Norských fondů, musí podle něj být v souladu s principy, ze kterých vychází norský systémem zdravotní péče. „Každá dotační podpora z Norských fondů má velmi silnou preventivní složku a bylo důležité s tímto faktem pracovat při nastavení konkrétních projektů,“ uvádí J. Bodnár. Z celkové částky 19 800 000 EUR určené na zdravotnické projekty bylo 10 433 400 EUR věnováno na proměnu psychiatrické péče. „Norské fondy nám otevírají cestu k reformě psychiatrické péče, která má být částečně podporována z evropských peněz. Alokace prostředků z norských fondů je velmi účelně volena především na podporu systému ucelené rehabilitace duševně nemocných,“ říká J. Bodnár. Na oblast psychiatrické péče se podle něj soustředí pozornost zdravotníků, pacientů i jejich rodin vzhledem k tomu, že jsme na začátku reformy celého segmentu psychiatrické péče. „Doufáme, že Norské fondy svou relativně vysokou alokací přispějí k nastartování a podpoře reformního úsilí ministerstva zdravotnictví,“ uvádí J. Bodnár. Podle něj ovšem nelze z tohoto programu vzhledem k výši alokovaných prostředků podpořit celou transformaci psychiatrické péče a bylo nutné zaměření na užší oblast. „Na tuto skutečnost reaguje předdefinovaný projekt, který byl schválen pro Psychiatrickou nemocnici v Bohnicích. Má vytvořit metodiku implementace systému ucelené rehabilitace v oblasti následné psychiat­rické péče pro Českou republiku,“ říká J. Bodnár. Předdefinovaný projekt Psychiatrické nemocnice Bohnice „Vytvoření systému ucelené rehabilitace duševně nemocných (SUPR) a jeho implementace v lůžkových zařízeních následné péče“ by se měl stát pilotním projektem psychiatrické reformy. Předdefinované projekty (realizované prostřednictvím státních institucí) by měly být financovány už v podzimních měsících letošního roku. Další žadatelé o dotaci z Norských fondů musí počkat na otevřené výzvy k podávání individuálních projektů. „Výzvy budou vyhlašovány na konci tohoto roku, reálné čerpání bude možné během příštího roku,“ uvádí ředitel Bodnár. Vedle psychiatrických nemocnic a psychiatrických oddělení všeobecných nemocnic, s nimiž se jako s žadateli počítá pro „otevřené výzvy“ v oblasti psychiatrické péče, se mohou o dotace v tzv. malém grantovém řízení ucházet i nestátní neziskové organizace s projekty zaměřenými na destigmatizaci segmentu psychiatrické péče a na podporu deinstitucionalizačních aktivit. Josef Gabriel


aktuality

Stanovisko Platformy Přinášíme čtenářům Espritu aktuální Stanovisko Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním k textu „Strategie reformy psychiatrické péče“, verze 21.

P

latforma pro transformaci byla vytvořena v minulém roce ze zástupců uživatelů psychiatrické péče, rodinných příslušníků, komunitních služeb pro duševně nemocné a odborných společností. Jejím hlavím cílem je podpora a sledování přípravy a průběhu transformace péče o duševně nemocné v ČR. Svoje hlavní zásady a směřování formulovala v Deklaraci, se kterou byla široce seznámena laická i odborná veřejnost a státní orgány. Ačkoliv Platforma sledovala postupný vznik a vývoj „Strategie reformy psychiatrické péče“, řada z jejích zástupců se účastnila aktivně na její tvorbě v podobě účasti v pracovních skupinách či výborech nebo připomínkováním textů, měli členové Platformy jen omezený vliv na konečnou podobu textu. Z těchto důvodů se Platforma rozhodla vydat svoje souhrnné stanovisko k verzi 21 tohoto textu: Platforma v přípravě reformy pozitivně oceňuje některé prvky začleňování duševně nemocných do přirozeného prostředí, dané zejména přípravou center duševního zdraví pro poskytování komunitní péče, dále důraz na destigmatizaci a vzdělávání. Platforma však nesouhlasí se zúžením zaměření strategického dokumentu pouze na oblast psychiatrické péče, jak je i uvedeno v jeho názvu. Odporuje to i usnesení Vládního výboru pro zdravotně postižené občany ze dne 16. listopadu 2012, který uložil MZ

vytvořit Národní skupinu pro transformaci systému péče o osoby s duševním onemocněním a zahájit práce na přípravě Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním v širším mezioborovém pojetí. Za podstatné chyby strategického dokumentu, které se přes předchozí reakce nepodařilo odstranit, však považuje plán na budování center duševního zdraví v rámci psychiatrických nemocnic a vytváření dlouhodobé rezidenční péče či ústavů sociální péče v rámci psychiatrických nemocnic. Platforma je přesvědčena, že tento záměr odporuje zásadám společenského začleňování duševně nemocných při vytváření služeb, které jsou i zakotveny v řadě pro ČR závazných dokumentů (Úmluva Spojených Národů, O právech lidí se zdravotním postižením) a v řadě dokumentů Evropské Unie (Společné evropské pokyny k přechodu od ústavní péče k péči probíhající v rámci komunity, Manuál o využívání evropských fondů pro přechod od ústavní péče k péči probíhající v rámci komunity, Evropská strategie pro lidi se zdravotním postižením). Takovýto záměr zakonzervuje poskytování péče institucionálního a kustodiálního typu do příštích let a je i v rozporu se zásadami využití Strukturálních Fondů EU na období ­2014–2020. K podmínce inkluzivity zavazuje též Zákon o zdravotních službách ve formulaci práva na poskytování zdravotních služeb v co nejméně omezujícím prostředí

Světový den duševního zdraví

S

větový den duševního zdraví (The World Mental Health Day) připadá každoročně na 10. října. Tradice vyhlašování Světových dnů duševního zdraví se zrodila v roce 1992 jako jedna z aktivit Světové federace pro duševní zdraví (World Federation for Mental Health – WFMH). Jde o velmi potřebnou iniciativu vzhledem k tomu, že se moderní způsob života přináší velkou psychickou zátěž a celosvětově se zvyšuje počet duševně nemocných lidí. V České republice vrcholí Světovým dnem duševního zdraví informační a osvětová akce

Týdny pro duševní zdraví věnovaná problematice duševně nemocných. První akci s tímto názvem uspořádalo v roce 1990 občanské sdružení Fokus a postupně se přidávaly další organizace. Vedle akcí, které organizuje Fokus Praha a další Fokusy pořádají osvětové a kulturní akce také další neziskovky, obce i zdravotnická zařízení, například psychiatrická klinika v Hradci Králové, psychiatrické nemocnice Bohnice, Kosmonosy, Jihlava, Havlíčkův Brod a další. V loňském roce se poprvé před ministerstvem zdravotnictví uskutečnil 10. října

5

při zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb. V této souvislosti text dokumentu též zmiňuje investice do rozvoje nových nebo stávajících budov a areálů a zvyšování „kvality péče“ za pomoci zlepšování technického stavu budov z pohledu komfortu. V tomto ohledu Platforma zdůrazňuje, že zvýšení kvality života u cílové skupiny, což je globálním cílem strategie, spočívá ve zvýšení možnosti zapojení do běžného společenského života a zlepšení právního a sociálního postavení duševně nemocných. Jsme přesvědčeni, že reforma psychiatrické péče nemůže být opřena o budování komfortnějších institucí a  jejich reprofilizaci, ale využití jejich personálních a finančních kapacit na vytváření péče v mimo institucionálních podmínkách. Věříme, že plnohodnotná transformace stávající psychiatrické péče nemůže být založena jen na oblasti zdravotní, ale musí být opřena o úzkou propojenost s dalšími resorty, obzvláště resortem práce a sociální péče a resortem místního rozvoje. Zajištění adekvátního bydlení, potřebných sociálních služeb, adekvátních pracovních příležitostí je dle našeho soudu nezbytnou podmínkou začleňování osob s duševním onemocněním do běžných podmínek života. Rizikem omezení se jen na oblast zdravotní je i to, že budou opomenuty osoby s duševním onemocněním, které jsou v současné době umístěny v institucích sociální péče. Dále jako neodůvodněnou shledáváme neúčast právníků na tvorbě Strategie, a to jak z NNO, tak ze státní správy, protože naplnění lidských práv je součástí strategických cílů reformy. V Praze dne 2. 9. 2013 Jan Jaroš, Pavel Novák, MUDr. Ondřej Pěč, Jana Poljaková, mluvčí Platformy pro transformaci systému péče o duševní zdraví

happening pacientských a rodičovských organizací usilujících o lepší život lidí s duševní nemocí. Součástí happeningu bylo i podpisování petice požadující vytvoření Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním a Národní skupinu pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním. V letošním roce se na Palackého náměstí v Praze uskuteční druhý ročník happeningu s hlavním heslem „Nechceme zlaté léčebny!“ Organizátoři happeningu požadují zahájení práce na přípravě širšího mezioborového Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním, který by zahrnoval i sociální problematiku (chráněné a přechodné bydlení, sociální služby v komunitě atd.).  –red–


6

rozhovor

Jakou perspektivu mají Centra duševního zdraví? Ředitel odboru evropských fondů ministerstva zdravotnictví PhDr. Mgr. Jan Bodnár stojí v čele týmu, který připravuje podklady pro čerpání dotací z evropských strukturálních fondů v programovacím období 2014–2020 na oblast psychiatrické péče. Evropské peníze by měly pomoci s nastartováním reformy psychiatrické péče v České republice. Novým prvkem systému a klíčovým pilířem reformy se mají stát mimo jiné Centra duševního zdraví. Co se za pojmem Centrum pro duševní zdraví skrývá? Centrum duševního zdraví je jen jeden z pilířů definovaných Strategií reformy psychiatrické péče. Dalšími pilíři jsou ambulantní péče, komunitní péče a psychiatrická oddělení nemocnic. Já osobně vnímám jako další pilíř rovněž destigmatizaci duševních poruch a duševně nemocných. Z hlediska psychiatrických nemocnic (dříve léčeben) představuje Centrum duševního zdraví kvalitativní posun ve vztahu k podpoře péče v přirozeném prostředí, a to zvláště pro pacienty, kteří trpí závažnou duševní poruchou a vyžadují dlouhodobou a soustavnou léčbu. Základní filosofie tohoto typu péče je vedena snahou nastavit udržitelný model péče, který bude zohledňovat jak regionální potřeby, tak zvláště požadavky na humanizaci péče. V současnosti se o Centrech duševního zdraví hodně diskutuje, na konferenci v Národní technické knihovně tuším před čtyřmi měsíci probíhala diskuse v deseti pracovních skupinách nad tím, co by měl tento pilíř nové reformované péče znamenat. Jaká definice byla po diskusích přijata? Strategie definuje Centrum duševního zdraví jako soubor vzájemně propojených služeb poskytovaných jednou nebo více organizacemi zajišťujících v daném regionu služby osobám s vážným psychickým onemocněním. Jeho primárním posláním bude poskytování psychiatrických zdravotnických a přímo navazujících sociálních služeb s cílem maximální podpory začlenění klientů do jejich vlastního sociálního prostředí. To zní hodně obecně, co by mělo centrum konkrétně dělat? Činnost centra musí být odvozena od toho, jaká je úroveň služeb psychiatrické péče v daném regionu. Kolegové ze Strategické projektové kanceláře v současnosti pracují na analýzách situace v jednotlivých krajích. Výsledkem bude představa, o kolik se například v kraji Vysočina, sníží počet lůžek v psychiatrické léčebně, jakou péči zajistí psychiatrická oddělení nemocnic, kolik je potřeba ambulantních psychiatrů a jaké služby by měly být saturovány Centrem pro duševní zdraví. Součástí centra by jistě měl být

PhDr. Mgr. Jan Bodnár, ředitel odboru evropských fondů ministerstva zdravotnictví

denní stacionář, kde pracují komunitní sestry, kde je poskytována sociální a zdravotní rehabilitace, ambulantní péče a psychoterapie. V centru by měla být poskytována rovněž asertivní péče, tudíž komunitní výjezdní týmy. Obecně by mělo Centrum duševního zdraví představovat určitý přechod mezi institucionální péčí a relativně nákladnou péčí zajišťovanou výhradně uvnitř komunity, základním principem je přitom zajištění podpory pacientům v nepřetržitém režimu sedm dní v týdnu. Pro kterou skupinu klientů nebo psychiatrických pacientů by mělo centrum především sloužit? V daném regionu by mělo zajišťovat základní služby pro těžké pacienty, kteří jsou nyní hospitalizováni v psychiatrických léčebnách, zároveň by mělo zajišťovat pomoc i u méně závažnějších diagnóz v místě, kde není dostupná péče ambulantních psychiatrů, případně jiná např. krizová péče. Ale to závisí na situační analýze v daném kraji. V zásadě by centra měla akumulovat tu péči, která je nyní poskytována v psychiatrických nemocnicích, v tuto chvíli se však nejedná o celé spektrum pacientů v těchto nemocnicích. Postupem času by mělo docházet k výraznějšímu rozvolňování kapacit psychiatrických nemocnic, deinstitucionalizace péče je tedy zcela základním stavebním kamenem reformy. Lze si centrum představit jako jednu budovu, ze které budou poskytovány různé služby? Představa, že centrum musí být v každém případě jednoduše řečeno něco jako poliklinika, je mylná. Tady nejde o budovy, ale o systém. Velmi důležité je, že podle definice centra jde o soubor vzájemně propojených zdravotnických a přímo navazujících sociálních služeb poskytovaných jedním nebo více poskytovateli. Služby sice mohou být poskytovány z jedné budovy, proč ne, ale očekáváme, že to tak rozhodně nebude ve všech případech. Základní složkou centra může být denní stacionář, ale ambulantní psychiatr může sídlit v sousedství. Ani sociální pracovník nemusí mít židli přímo v domě, může s centrem spolupracovat na základě smlouvy. A je v podstatě jedno, kdo získá akreditaci na poskytování služeb v rámci Centra duševního zdraví, jestli to bude ambulantní psychiatr nebo nemocnice, s. r. o. nebo neziskovka. Z mého pohledu je v podstatě jedno, jakým způsobem budou ty služby zajištěny, kým budou provozovány, ale jde o to, aby byly zajištěny a byly provozovány. To je samozřejmě úzce spojeno s úhradovými mechanismy. Jak bude zajištěno financování zdravotních, ale také sociálních služeb? V rámci reformy psychiatrické péče v tuto chvíli existují dvě významné podskupiny, jedna pro jednání se zdravotními pojišťovnami nad


rozhovor úhradovými mechanizmy a jedna pro koordinaci s ministerstvem  práce a sociálních věcí. Prostředky ze Strukturálních fondů chceme  rovněž z části použít na podporu pilotních provozů jednotlivých systémů péče, zvláště Centra duševního zdraví, ale nemělo by docházet k podoře nákladů na rutinní provoz, ty musí být řešeny pomocí  běžných zdrojů fi nancování, z úhrad zdravotních pojišťoven nebo fi nančními transfery ze sociální oblasti. O tom se vedou velmi intenzivní a velmi tvrdá jednání, protože žádný z těchto hráčů nechce do  systému dávat více, než dává nyní. Co podle vás komplikuje spolupráci rezortů zdravotnictví a sociálních věcí? Propojení systémů zdravotní a sociální péče je extrémně složitá  věc, která je zvláště v oblasti dlouhodobé péče dlouho diskutována,  z těchto debat se však specifi ka psychiatrická péče trochu vytratila.  V návaznosti na transformaci potřebujeme defi novat toto propojení nově, protože u nás jsou tyto systémy oddělené a nespolupracují tak, jak by měly. V jiných evropských zemích jsou systémy sociální  a zdravotní péče více spojené. Problém je v tom, že tu jsou dva zdroje fi nancování, dva typy služeb a koordinace těchto dvou typů není  jednoznačně defi novaná. Minimálně na úrovni psychiatrické péče  se s tím musí něco dělat a na to reaguje reforma, takže v rámci evropských dotací určitě očekáváme podporu služeb sociálního, resp.  zdravotně-sociálního charakteru. Primárně ale, a to je třeba zdůraznit, reformu psychiatrické péče vnímáme jako medicínskou nebo  zdravotní záležitost.

respektující principy komunitní péče navazuje rovněž idea Center  duševního zdraví. Důležité je, aby tento nový model byl udržitelný z hlediska veřejných fi nancí, zvláště z úhrad ze zdravotního pojištění. Proto jsme se  rozhodli agregovat péči do něčeho, co by bylo přechodným modelem  mezi institucionální a čistě komunitní péčí, která je relativně drahá. Oponenti ale říkají, že komunitní péče je naopak levnější než ústavní péče, kde jsou velké investiční náklady, náklady na hotelové služby. Dovolil bych si s tímto názorem polemizovat, podle mě čistá komunitní péče je v součtu dražší než institucionální, i když existují výjimky, a je pravda že léčba některých diagnóz může vykazovat větší nákladovou efektivitu při péči na komunitní bázi. Čistě teoreticky,  pokud však například každému pacientovi, který trpí závažnou psychózou a vyžaduje permanentní péči, přidělím jeho osobního kouče  nebo osobního asistenta, tak to bude velmi drahé, ti asistenti se budou muset střídat atd...  V praxi je běžnější, že jeden case manager má na starosti dejme tomu deset schizofreniků. To je model, který bychom rádi uplatnili v Centru duševního zdraví.  Nicméně pokud bych to měl dělat opravdu důkladně, tak rozhodně  nestačí, když klienta uvidím třeba jednou za týden.  Josef Gabriel inzerce

Kvalitní medicínskou péči zajišťují i psychiatrické léčebny, ale co vázne, jsou právě sociální služby. Aby se pacient mohl navrátit do života, potřebuje komplexní rehabilitaci, tedy nejen zdravotní, ale i sociální. Tyto dvě složky rehabilitace musí být určitě propojené a regionální systém péče by měl jako nedílnou součást agregovat i sociální rehabilitaci. Tu můžeme rovněž vnímat jako sekundární nebo terciární  prevenci dalšího rozvoje duševní nemoci. Je nesmírně důležité, aby  došlo k propojení a k úpravě fi nancování této oblasti. Vytvořit rámec  fi nancování je obzvláště důležitá věc, tj. aby nedocházelo k tomu, že  poskytovatelé péče, dejme tomu neziskové organizace, které poskytují například sociální rehabilitaci, byly závislé na nepravidelných evropských zdrojích.  Jak bude možné zajistit financování komplexnější zdravotně sociální péče pro lidi s duševním onemocněním? Pro zjednodušení celé problematiky vycházíme ze dvou základních  předpokladů. Prvním je, že je třeba něco udělat s péčí v psychiatrických léčebnách, kde můžeme nalézt pokoje po patnácti pacientech.  Tento stav neodpovídá požadovaným evropským a světovým standardům, takže je potřeba danou situaci změnit. Druhým základním předpokladem je to, že psychiatrické léčebny v daném nastavení jsou relativně levným systémem péče o duševně nemocné. Netvrdím, že jsou vhodným systémem z hlediska důstojnosti péče, ale jsou  jistě levným systémem z hlediska organizace péče, maximálně systémem středně nákladovým. Jsou země, které jsou velmi bohaté, třeba  Norsko, které mají zcela neinstitucionalizovaný systém péče, takže  nemají ani jedinou psychiatrickou léčebnu a veškerá péče je řešena  na komunitní bázi. V našich podmínkách nemáme a pravděpodobně nikdy mít nebudeme v systému zdravotní péče tolik peněz jako  má Norsko, takže potřebujeme takový model, který bude zohledňovat nutnost rozvoje komunitní péče a zároveň bude doplněn fungujícími a účelně podporovanými zařízeními institucionální péče. Jedná se rovněž o model péče, který se rozvíjí v zahraničí pod pojmem  „balanced care“, tedy vyvážená péče. Právě na tento koncept plně 

7

Kolektory Praha, a. s. Navštivte pražské technické podzemí, jeden z nejdelších kolektorových systémů na světě.

. Společnost Kolektory Praha nabízí možnost prohlídky podzemních tunelů – kolektorů, kde jsou uloženy inženýrské sítě potřebné pro život velkoměsta. Kolektory jsou přístupné ve středu, v pátek a poslední sobotu v měsíci. Prohlídku je možné zakoupit prostřednictvím rezervačního systému společnosti TICKETSTREAM. Více informací najdete na www.kolektory.cz.


8

téma: centrum duševního zdraví

Strategie reformy psychiatrické péče a CDZ Novým prvkem v systému psychiatrické péče se mají stát Centra duševního zdraví. Proto jim v tomto vydání Espritu věnujeme největší pozornost. Pro úplnější představu nabízíme čtenářům stručný „výtah“ ze souvisejících pasáží strategie.

G

lobálním cílem strategie je „zlepšit kvalitu života lidem s duševním onemocněním“. Tento globální cíl byl rozpracován do skupiny sedmi strategických cílů:

Zvýšit kvalitu psychiatrické péče systémovou změnou organizace jejího poskytování. Klíčová opatření zahrnují vznik Center duševního zdraví (CDZ) jakožto nového pilíře poskytování psychiatrické péče s návazností na sociální oblast, a dále pak opatření vedoucí k rozšíření sítě poskytovatelů psychiatrické péče včetně návazných služeb a restrukturalizace lůžkové péče (ve smyslu lepší dostupnosti). Hlavním předpokladem pro naplnění tohoto cíle je zajištění dohody se zdravotními pojišťovnami o dlouhodobě udržitelném nastavení financování systému psychiatrické péče. Omezit stigmatizaci duševně nemocných a oboru psychiatrie obecně. Hlavním předpokladem pro naplnění tohoto cíle je vytvoření dlouhodobých a efektivních destigmatizačních a vzdělávacích programů. Mezi hlavní rizika u tohoto cíle řadíme především nedostatečnou alokaci finančních prostředků pro destigmatizační a vzdělávací programy a jejich následnou nedostatečnou účinnost.

Zvýšit spokojenost uživatelů s poskytovanou psychiatrickou péčí. Hlavním zaměřením je zlepšení komunikace odborné veřejnosti s duševně nemocnými a jejich rodinami. Klíčová opatření jsou zaměřena na edukaci odborné veřejnosti a vyšší provázanost zdravotních a sociálních služeb. Zvýšit efektivitu psychiatrické péče včasnou diagnostikou a identifikací skryté psychiatrické nemocnosti. Pro dosažení cíle je nezbytné zlepšit a rozšířit pregraduální i postgraduální vzdělávání lékařů a odborných pracovníků mimo oblast psychiatrie tak, aby se zvýšila schopnost odhalovat psychiatrickou nemocnost, což způsobí včasnou léčbu a předání duševně nemocného do péče odborníkům. Zvýšit úspěšnost plnohodnotného začleňování duševně nemocných do společnosti (zejména zlepšením podmínek pro zaměstnanost, vzdělávání a bydlení aj.). Opatření vedoucí k naplnění cíle zahrnují zejména lepší provázanost mezi zdravotní a sociální oblastí, zavedení pilíře CDZ a rozšíření sítě poskytovatelů psychiatrické péče. Zlepšit provázanost zdravotních, sociálních a dalších návazných služeb. Předpokladem pro úspěšné dosažení cíle je zajištění spolupráce nezdravotnických složek státní správy (resortů) a územních samospráv při přípravě a realizaci organizačních změn a opatření. Potenciálním rizikem je naopak nedostatek součinnosti všech zainteresovaných stran.


téma: centrum duševního zdraví Humanizovat psychiatrickou péči. Rozvoj péče poskytované v rámci CDZ a dalších extramurálních služeb, optimalizace sítě a modernizace lůžkového fondu s vazbou na definovaný cílový stav patří mezi klíčová opatření pro dosažení cíle humanizace péče. Neméně důležitým aspektem v rámci humanizace je zlepšení podmínek péče ve stávajících zařízeních, jako jsou psychiatrické nemocnice a psychiatrická oddělení nemocnic, a to za pomoci investic do kultivace tamějšího prostředí. Pilíře strategie Strategie reformy psychiatrické péče v ČR má za globální cíl zlepšit kvalitu života duševně nemocných prostřednictvím restrukturalizace služeb a sítě zařízení poskytujících péči napříč celou společností. Pro děti a dorost pak reforma znamená restrukturalizaci současné intramurální péče, vybudování plnohodnotné základní sítě ambulantní péče a vytvoření návazné extramurální péče s provázaností do vzdělávacího systému ČR. V implementaci Strategie se počítá s rozvojem CDZ jako dalšího pilíře služeb, který rozšiřuje stávající péči, komplexně ji doplňuje a přibližuje ji duševně nemocným. Strategie se tak ve výsledku opírá o čtyři základní pilíře: 1. Ambulantní péče Psychiatrické, psychologické a klinickopsychologické ambulance představují primární psychiatrickou péči, která nezastupitelně zajišťuje péči pro většinu klientů psychiatrických služeb. Odborná zdravotní péče je primárně určena docházejícím pacientům a ve většině případů je poskytována subjekty soukromého sektoru na základě smlouvy se zdravotní pojišťovnou, přičemž velká část této péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. 2. Centra duševního zdraví (CDZ) Centra duševního zdraví jsou souborem vzájemně propojených služeb poskytovaných jednou nebo více organizacemi zajišťujících v daném regionu služby osobám s vážným psychickým onemocněním – severe mental ilness (dále jen SMI). Primárním posláním CDZ je poskytování psychiatrických zdravotnických a přímo navazujících sociálních služeb s cílem maximální podpory začlenění klientů do jejich vlastního sociálního prostředí. 3. Psychiatrická oddělení nemocnic Akutní lůžková psychiatrická péče je takový typ péče, který je poskytován bezprostředně po vzniku či zhoršení psychické poruchy vyžadující hospitalizaci osob, které o tuto péči požádají nebo psychiatrickou péči odmítají, ale v důsledku projevů jejich duševní poruchy ohrožují sebe nebo své okolí. Poskytují konsiliární servis pro nemocnici. 4. Psychiatrické nemocnice Psychiatrické nemocnice jsou lůžková zdravotnická zařízení poskytující komplexní psychiatrickou péči. Zdravotní služby jiných odborností jsou poskytovány jako podpůrný servis s cílem zajistit komplexní zdravotní péči o pacienty ze spádové oblasti. Zaměřují se převážně na následnou a specializovanou lůžkovou péči. Mohou poskytovat akutní péči pro přiměřenou územní spádovou oblast. Centra duševního zdraví Centra duševního zdraví jsou novým nízkoprahovým pilířem pro poskytování zdravotně-sociálních služeb. Tímto pilířem se rozšiřuje systém péče v ČR a přibližuje ji tak blíže duševně nemocným. Poskytuje individualizovanou péči zejména vážně duševně nemocným, koordinuje dostupné služby s ohledem na potřeby klientů v jejich přirozeném prostředí.

9

Organizace CDZ • Vybudovat regionální síť CDZ kombinujících psychiatrické, klinicko psychologické a návazné sociální služby. • Vybudovat systém koordinace práce a spolupráce složek poskytujících sociální a zdravotní služby v rámci i vně CDZ (např. koordinace uživatelů při užívání psychiatrických a sociálních služeb, a to za účasti uživatelů péče). • Definovat regionální zodpovědnosti u terénních a komunitně oriento­vaných služeb. • CDZ mají především fungovat samostatně, mají být umístěna v běžném občanském prostředí, popřípadě jako součást psychiatrických oddělení nemocnic, psychiatrických nemocnic či jako specializované jednotky péče pro jednotlivé disciplíny. Mohou být též provozována jako součást psychiatrických ambulancí. Za předpokladu splnění náležitých akreditačních standardů se psychiatrické ambulance mohou v CDZ transformovat. • Umístění ambulantní části CDZ primárně v běžné zástavbě. • CDZ poskytují nízkoprahovou péči. • Implementovat programy začleňování rodin do poskytované péče CDZ. • Implementovat programy pro zapojování uživatelských organizací do podpory CDZ – uživatelé se stávají partnerem poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb. • CDZ primárně nefungují jen s vlastními zaměstnanci, ale mohou si nasmlouvat i služby od jiných pilířů a partnerů. • CDZ jsou primárně určena pro uživatele se závažným duševním onemocněním (SMI), paralelně mohou v jednotlivých CDZ vznikat specializované služby pro další cílové skupiny (adiktologie, pedopsychiatrie, poruchy příjmu potravy, gerontopsychiatrie). Poskytované služby CDZ • Služby v rámci CDZ jsou poskytovány zejména v přirozeném prostředí klienta a také v zařízení CDZ. Péče je založena převážně na multidisciplinárním týmu. • Terénní tým (intervence: vyšetření, koordinace péče – case management, krizová intervence, zprostředkování hospitalizace, asertivní práce v terénu, práce s rodinou, psychiatrická rehabilitace včetně podporovaného vzdělávání a podporovaného zaměstnávání). • Krizové centrum (intervence: krizová telefonická intervence, krizová lůžka). • Denní péče – zdravotnický denní stacionář nebo denní centrum (intervence: psychoterapie individuální, skupinová, rodinná, volnočasové a vzdělávací programy, kognitivní rehabilitace). • Psychiatrická ambulantní péče. • Služby klinického psychologa. • Služby dětského klinického psychologa. • Svépomocné programy (uživatelé, rodinní příslušníci) Mezi další služby mohou patřit: psychogeriatrický stacionář, specializované pedopsychiatrické služby, AT (adiktologický) denní stacionář, stacionář pro poruchy příjmu potravy (PPP), odlehčovací služby a poradenství pro všechny cílové skupiny. Dostupnost Vybudovat jedno CDZ na cca 100 000 obyvatel, v některých regionech jedno CDZ na 80 000 obyvatel, s cílem efektivního poskytování definovaných služeb a péče. V režimu 24/7 (provoz 24 hodin 7 dní v týdnu) budou mít přímou regionální vazbu danou časovou dostupností a polohou. Dojezd: 30 minut veřejnou dopravou. Strategie reformy psychiatrické péče, verze 21


10

téma: centrum duševního zdraví

Jsme o kus dál O Strategii reformy psychiatrické péče jsme hovořili s předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP a ředitelem Psychiatrické nemocnice Bohnice MUDr. Martinem Hollým. Co nového Strategie přináší, co se podle vašeho názoru povedlo? Je potřeba říct, že se jedná o materiál kompromisní. Na Strategii intenzivně pracovalo pět základních skupin stakeholderů a myslím, že na to je výsledek celkem dobrý. Podařilo se prosadit a do jisté míry přesněji definovat samostatný projekt komunitní péče jako nový pilíř psychiatrické péče. Centra duševního zdraví mají primárně vznikat v běžné zástavbě a fungovat v přirozeném prostředí klientů. Strategie zřetelně akcentuje posun péče směrem k pacientům, ale není tam plamenný výkřik, že zrušíme léčebny. Výsledný materiál považuji za dobrý návod jak udělat vyváženou péči v  přechodovém období, v horizontu nejbližších osmi let. První dva roky bychom měli věnovat hlavně analýzám, abychom věděli, co měníme. Bohužel tato data zatím nemáme a všechny reformní materiály, které mluvily o dalším vývoji, mluvily bez změření a zvážení reálného stavu. Co se nepovedlo? Nepodařilo se nám dostatečně oddělit Strategii od čerpání evropských fondů. Většina obav, které se ozývají ze všech stran, se týká toho, komu půjdou ty velké peníze. Netýkají se toho, že je Strategie obsahově špatná. Tento materiál slouží také jako podklad k čerpání fondů, bez naděje na získání pomoci bez strukturálních fondů by vůbec nevznikl a dává nějaké mantinely, kam by evropské peníze měly jít a kam ne. Na druhou stranu potřeba reformy a evropské dotace jsou jasně oddělené věci. To se nám nepodařilo dostatečně zdůraznit. V červených deskách bude Strategie sloužit pro získání podpory z evropských fondů a v modrých deskách je to materiál, kde je uvedeno, jakou psychiatrii chceme mít bez ohledu na to, jestli peníze najdeme nebo nenajdeme. Koho počítáte do základní skupiny „stakeholderů“, která diskutovala o Strategii? Jsou to ambulantní psychiatři, zástupci komunitní péče, psychiatrických oddělení a psychiatrických nemocnic. Mimo těchto čtyř pilířů ještě uživatelé a rodiče. Zapojovalo se do debat také ministerstvo práce a zdravotní pojišťovny? Do pracovní skupiny patří ještě zástupci MPSV a zdravotních pojišťoven, ale to nebyli moc hlasití stakeholdeři. Nezapojovali se do debaty tak intenzivně jako i ostatní.

MUDr. Martin Hollý, ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice a předseda výboru Psychiatrické společnosti

Není to chyba, že další klíčoví hráči, kteří drží peníze a rozhodovací pravomoci, se do diskuse moc nezapojili? Slyšel jsem kritiku, že ve Strategii jsou vykreslené krásnější zítřky, ale žádné garance, že se něco stane. Samozřejmě je to možné tak vnímat. Je možné říct, tak jste si to hezky nakreslili, ale stejně to půjde do šuplíku. Také lze tvrdit, že se jedná o materiál vytvořený jenom proto, aby se vyspravily léčebny. Jiní zase říkají, že je to účelový materiál, aby se tady postavilo sto center duševního zdraví. Klíčový posun vidím v tom, že se na obsahu Strategie těch pět skupin shodlo. Sice s různými výhradami, ale v zásadě se na tom plus mínus těch pět skupin shodlo. Což se dosud nikdy nestalo. Už nemůžeme být odstřeleni přes jednoduchý argument, vy sami se nedohodnete, tak co po nás chcete. Navíc v pracovní skupině byly zastoupeny jak pojišťovny, tak MPSV a zvedli pro to ruku. Startovací pozice k dalšímu vyjednávání jak s MPSV tak s pojišťovnou je lepší než dřív. Pro uchopitelný a srozumitelný materiál je možné snadněji vyjednávat politickou podporu. Jsme o kus dál. Na tiskové konferenci na téma Reforma systému psychiatrické péče, která se konala v Senátu koncem srpna, se předseda občanského sdružení Kolumbus Jan Jaroš vyslovil proti „zlatým klecím“, ke kterým by mohla vést ve Strategii zmíněná humanizace léčeben. Co říkáte na tuto kritiku ze strany pacientů? Vnímám jistou nekonzistentnost tohoto vyjádření. Pamatuji se, že na několika seminářích k reformě jasně verbalizoval obavu pacientů z toho (a má na to udělaný nějaký výzkum), že by se léčebny překotně rušily. Teď to vnímám jako postoj opačný, abychom proboha nezlepšovali prostředí pro pacienty. Ale i u jiných skupin stakeholderů se jejich počáteční názor během debat vyvinul nebo posunul. Jak se díváte na stanovisko Platformy pro transformaci systému péče o duševní zdraví? Dnes mi přišel vizuál plakátu na happening ke Dni duševního zdraví (Platforma je spolupořadatelem happeningu před budovou ministerstva zdravotnictví, pozn. red.) a musím říct, že mě to trochu mrzí. Na jednu stranu rozumím té obavě a vím, že je v zásadě dobře, aby se na každé riziko upozorňovalo, ale nemůžu si pomoct, prohlášení platformy mi přišlo nevyvážené, v zásadě bylo jenom kritické. Když se to čte podrobně, tak se tam najdou dvě věty, že se konečně něco děje, dobře, a pak je tam celá stránka kritiky. Tento postoj Platformy chápu jako aktivistický, ne jako racionálně debatní. Jako aktivisté používáme často hyperbolu k tomu, abychom upozornili na nějaký problém, ale není to objektivní hodnocení. Tam někam si to musím zařadit, abych vnímal smysluplnost toho stanoviska. V čem má podle vašeho názoru Platforma pravdu a v čem ne? Rozumím taky obavám lidí kolem komunitní péče, že někdo chce jenom nalít peníze do stávajících institucí, protože Strategie málo akcentuje deinstitucionalizaci a připouští také jiné vysvětlení dalšího vývoje. Ale v situaci řekněme křehkého konsensu vyrukovat s takovouto nediplomatickou kritikou, to vnímám jako neopatrný krok. Už mám podobný dopis od ambulantních lékařů. Je pro mě otázkou, co je důležitější, jestli mít ze svého pohledu všechno úplně vyhovující, nebo skutečnost, že vznikla nějaká křehká dohoda. Tam já mám odlišný názor než mluvčí Platformy, protože si myslím, že to je materiál, kde bychom si chvíli měli hýčkat tu shodu. Má-li se to někam posunout, tak to nesmí být hned rozstříleno. Rozumím tomu, že „zlepšení podmínek péče ve stávajících zařízeních, jako jsou psychiatrické nemocnice a psychiatrická oddělení nemocnic, a to za pomoci investic do kultivace tamějšího prostředí“ to je ta skulina ve Strategii, kterou při zjednodušujícím pohledu může někdo využít k tomu, že je potřeba primárně humanizovat léčebny. K tomu, že ten materiál je úzce


téma: centrum duševního zdraví zdravotnický – na ministerstvu zdravotnictví se nic jiného nedalo dělat. Racionálně obojí vnímám, jde spíš o formu. Musím říct, že ta mi vnitřně trochu ztěžuje investice do dalších debat. Co se nelíbí ambulantním psychiatrům? Kritizují Centra duševního zdraví jako systémový prvek. Vzkazují přes svého předsedu, že s tím jasně nesouhlasí. Obávají se toho, že Centra duševního zdraví jim budou brát zdroje, že pojišťovna bude Centrum duševního zdraví vnímat jako referenční pracoviště a že se z Centra duševního zdraví stane arbitr, co má a nemá v regionu fungovat, to znamená, že jim bude někdo dělat šéfy. Konkrétně vyjadřují obavu z toho, že v reformě budou selektivně a výhradně podporována Centra duševního zdraví, že CDZ budou podporována jak z prostředků Evropské unie, tak následně ze strany zdravotního systému, že nově vzniklá CDZ budou v regionech k sobě stahovat nově vzniklé úvazky u zdravotních pojišťoven i s úhradami, že úhrady pro CDZ půjdou na úkor již existujících psychiatrických ambulancí a že psychiatrickou péči v regionech budou finálně řídit pracovníci CDZ a budou přidělovat pacienty jednotlivým ambulantům. Hrozí podle vás, že takhle nějak by to mohlo skutečně dopadnout? Zažili jsme spoustu byrokratických šimlů, kteří z nepochopení složitosti a mnohovrstevnatosti psychiatrické péče to klidně mohou takhle pojmout. Proč budeme řešit rozvoj sítě ambulantních psychiatrů, když máme Centra duševního zdraví? Ta nás stejně stojí dost. Myslím, že to je reálnější riziko, než že by se pozlatily léčebny. Tuto

 

obavu ambulantních lékařů sdílím a je to něco, co se musí hodně hlídat. Mohlo by to vést až k tomu, že úzkostný neurotik, který není tak nemocný, aby o něj musela pečovat komunitní služba, bude půl roku čekat na vyšetření odborníkem. Protože není ten těžce duševně nemocný. A těchto lidí máme 80 procent a taky na ně musíme myslet. Ambulance psychiatrů slouží spíše depresivním a úzkostným lidem. Každá skupina poskytovatelů péče to vidí přes svoji většinovou ­klientelu. Jak to vidíte z pozice ředitele psychiatrické nemocnice? Nemyslím si, že bych nevnímal, že věci jdou dělat i jinak, ale velmi obtížně si dokážu představit, že by někteří naši pacienti bydleli jinde než v ústavu, který může být vlídnější, ale myslím si, že péče ve vlídném ústavu je pro ně efektivně zajištěná. Pracovníci v komunitní péči se postarají o schizofrenika, ale jistě ne o člověka, který k tomu má gangrénu nohy, těžký diabetes nebo selhávající plíce. To je skupina pacientů, kteří musí být někde hospitalizovaní, i když ne v řádu let, ale někde léčeni být musí. Zatím jsem nedostal odpověď na to, jestli v Terstu jsou interní a chirurgická oddělení tak otevřená, že tam mají lidi s vážnou duševní nemocí a pečují o jejich tělesný stav. A mobilní tým dochází na oddělení a vysvětluje jim tu psychiatrickou problematiku. Dokážu si to představit, ale nedokážu si představit, že by to v nejbližších dvaceti letech akceptovali naši internisti a chirurgové. To se nařídit nedá, jde o změnu kultury, musí k tomu dorůst. To je problém akceptace duševně nemocných v somatické medicíně. I lidi s Parkinsonovou chorobou, to je neurologické onemocnění, jsou u nás. Josef Gabriel

Strategie reformy psychiatrické péče má zelenou

P

racovní skupina pro přípravu Strategie reformy psychiatrické péče, která působí na ministerstvu zdravotnictví, dokončila během léta práci na nejdůležitější části Strategie. „Materiál ke Strategii reformy psychiatrické péče byl na začátku září odsouhlasen výborem Psychiatrické společnosti a vzápětí byl jednohlasně přijat pracovní skupinou ministerstva zdravotnictví,“ říká MUDr. Martin Hollý, předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP a současně ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice. Členové výboru Psychiatrické společnosti i ministerské pracovní skupiny podle něj projednali pouze hlavní obsahovou část Strategie. „Celý materiál bude širší. Přibude ještě zdůvodnění, proč se vlastně reformuje péče o duševně nemocné – mělo by se hodně podobat vstupní zprávě z prosince loňského roku. Další částí je

implementační rámec, kde bude podrobněji popsáno, co si vlastně v jednotlivých oblastech reálně představujeme, včetně časového plánu. Doufám, že se tam objeví i nějaká finanční úvaha, kolik by to mohlo stát,“ uvádí M. Hollý. Strategie však podle něj není „plán pětiletky“, její důležitou vlastností musí být schopnost pružně reagovat na aktuální situaci. V současnosti probíhá na ministerstvu zdravotnictví interní připomínkové řízení. Zatím se k materiálu vyjádřily jednotlivé zúčastněné odbory bez toho, že by se něco zásadního změnilo. Koncem září by měl definitivní text Strategie schválit ministr zdravotnictví MUDr. Martin Holcát. „Strategie by měla být oficiálně publikována jako materiál schválený ministerstvem zdravotnictví 10. října ke Dni duševního zdraví,“ říká M. Hollý.  –ga–

11


příběh

Leslee Mitchell, flickr.com

12

I se schizofrenií se dá žít Už na škole jsem měla problémy s tím, že jsem nevycházela se svými vrstevníky. Často jsem utíkala do svého světa a hodně jsem studovala psychologii a různé spirituální techniky.

S

cházely jsme se v té době s kamarádkou, snažily jsme se uvést do minulých životů a pokoušely jsme se navzájem uspat, říkaly jsme nahlas věci, co vidíme. A ona to sepisovala. Už v té době jsem měla první problémy, ozvučené myšlenky, třeba když jsem usínala. Od dvanácti jsem měla silné deprese, které jsem řešila alkoholem v kombinaci s různými dostupnými léky. Chtěla jsem tímto způsobem spáchat sebevraždu. Říkala jsem si, pokud se to nepovede, mohu skočit z mostu, měla jsem i jedno místo vyhlídnuté, ale bála jsem se té bolesti. Pak se objevil bývalý přítel, který mě hodně podporoval a snažil se, abych nemusela být s rodinou a byla u něj. Když jsem byla s ním, prohlubovaly se mé problémy s jídlem, kdy jsem postupně čím dál méně jedla, aniž bych věděla, že si tím vyvolám mentální anorexii. On mě v tom podporoval, říkal mi, že takhle hubená vypadám dobře. Z 55 jsem zhubla na 42 kilo.

Problémy a problémy

Hned po škole jsem nastoupila do práce, ale věděla jsem, že se v ní neudržím. Nebyla to práce pro mě, pracovala jsem jako prodavačka v textilu. Měla jsem tam problémy v kolektivu. Také další podobné práce pro mě byly hodně náročné, nevěděla jsem ještě, že jsem nemocná. V poslední práci před nemocí jsem začínala propadat anorexii, nejedla jsem a neměla energii cokoliv dělat. Pracovala jsem v obchodě asi rok. Ještě když jsem byla v léčebně, chodila mi

nemocenská, ale pak mě propustili. V té době před nemocí jsem už brala lexaurin, věděla jsem, že bych do toho neměla pít, a přesto při návštěvě u bratra mého přítele jsem se dost napila a padla do stavu, kdy jsem všechno vnímala, ale nemohla jsem otevřít oči. Takhle to trvalo asi 24 hodin, přítel nevěděl, co se mnou je, až jsem se konečně probudila. V té době jsem to přikládala tomu, že jsem vypila asi dva litry kaktusového džusu, tak jsem si myslela, že jsem se otrávila. Ale ona to byla kombinace alkoholu s lexaurinem.

Kde je metro?

Hodně jsem v té době cestovala po městě, protože jsem nemohla být ani u svých rodičů ani u rodiny přítele, často jsem se objevila v Bohnicích, někdy jsem jezdila sem a tam z konečné na konečnou, skoro jsem ani nevěděla, že existuje metro a ptala se lidí, kde metro je. Připadala jsem si jako z jiné doby, že cestuji časem anebo se vracím do minulých životů, a bylo to tak silné, že jsem každý den zažívala nový příběh. Připadala jsem si jako Kleopatra nebo nějaká bohyně, lidem kolem mě se měnily duhovky na různé barvy. Nebavila jsem se se svou rodinou, jen s přítelovou rodinou, jeho máma se bála, že se o mě bude muset starat celý život, tak mě u přítele pomlouvala. Měla jsem z ní pocit, že mě chce tyranizovat. Třeba mi vynadala, že neperu prádlo v pračce, když mi to předtím sama zakázala. Nebo jsem vymalovala a ona všude viděla jen šmouhy. Pak mi řekla, nepřeju si, abys tu byla, když syn není doma. Nakonec jsem to už nemohla vydržet, tak jsem zavolala mámě po dvou měsících, co jsem s ní nekomunikovala, aby pro mě přišla, že mi je hodně špatně. Když mě odvedla domů, vůbec nerozuměla tomu, co říkám, byla jsem totálně zmatená, tělo mě neposlouchalo a bylo velmi zesláblé. Tak mamka zavolala záchrannou službu, aby se na mě podívali, aniž by věděla, že mě


příběh odvezou nejprve na Bulovku a poté do léčebny v Bohnicích. Nerozuměla jsem tomu, proč v léčebně jsem, nemyslela jsem si, že mám psychickou poruchu, jen jsem myslela, že má silná bolest hlavy je důvod, proč jsem zmatená.

Náhody? Pro mě ne

V léčebně se mi vůbec nelíbilo, byla jsem na pokoji s dalšími sedmi ženami. Nasadili mi spoustu nových léků, po kterých mi bylo ještě hůře. Byla jsem ve stavu, kdy jsem o sobě vůbec nevěděla, chodili za mnou kamarádi, chodila za mnou rodina, já jsem je odháněla. Když už mi bylo o něco lépe, seděla jsem ve společenské místnosti u televize a luštila křížovky. V jedné křížovce mi vyšlo v tajence „deli“, byla to soutěž o sladkosti. Přesně v okamžiku, kdy jsem křížovku vyluštila, přišla za mnou jedna spolubydlící a přinesla mi pistáciovou tyčinku deli, že mi jí posílá muž, kterému se líbím. Tehdy jsem těmto náhodám přikládala velký význam a bylo to pro mě, jako bych používala telepatii. Nikdy jsem toho muže neviděla, možná je to škoda. Řídila jsem se pořád různými symboly, sledovala barvy aut, pozorovala lidi okolo sebe a myslela si, že mě řídí a neverbálně říkají, co mám dělat. V noci jsem nemohla spát, protože jsem slyšela různé hlasy, které si mezi sebou povídaly, někdy říkaly slova nebo i věty, ale nic mi nepřikazovaly. Pak jednou, když jsem sledovala televizi a přišlo mi, že se všechno týká mě, udělalo se mi špatně a musela jsem si dojít za sestrou pro lék na zklidnění. Když jsem byla na pavilónu, měla jsem svoji oblíbenou mikinu, na které bylo číslo 23, které pro mě bylo nějakým způsobem přitažlivé. Přišla za mnou skupina lékařů s tím, že mě přesunou na pavilón 23 na žádost mé rodiny.

Chci mít nad sebou kontrolu

Tam se to začalo hodně zlepšovat, dobrovolně jsem vstoupila do studie, kde se testoval nový lék, Zyprexa. Ta mi zůstala doteď, když mi ji na krátký čas později zkoušeli vysadit, objevily se problémy znova. Během čtyř měsíců, co jsem strávila v léčebně, jsem přibrala asi

13

30 kilo, z 42 na 72. Bylo to pro mě velmi těžké, nebyla jsem schopná se tak přijmout – nebyla jsem vůbec zvyklá na takovou váhu. Když mě propustili z léčebny, přišla jsem o práci a postupem času i o přítele, docházela jsem do Esetu na denní stacionář. Tam jsme byli dobrá parta a po každém sezení jsme se scházeli v hospodě a popíjeli až do večera. Seznamovala jsem se strašně rychle s různými lidmi, dnes si o tom období myslím, že jsem měla manickou epizodu. Byla jsem v té době přehnaně sebevědomá a myslela jsem jen na sebe, na možný návrat nemoci jsem nemyslela. Stavy, kdy jsem o sobě nevěděla, mě ale nakonec dovedly k tomu, že jsem přestala pít úplně. Chci totiž mít nad sebou kontrolu. Poté, co mi byla diagnostikována paranoidní schizofrenie, zlepšily se mé vztahy s rodinou. Rodiče o něco později pochopili, že to, že nechodím do práce, není lenost, ale spíš to, že na to nestačím. Dokonce si o schizofrenii hodně přečetli a začali mě podporovat.

Na oběžné dráze

Zažila jsem ještě další dvě epizody nemoci. Při druhé to bylo tak, že se můj nynější přítel vrátil z ciziny ze služební cesty a našel mě v pokoji ležící, zmatenou, všude nepořádek… místo pozdravu jsem mu řekla, že na oběžné dráze jsou dvě mateřské lodi a že se mnou komunikují. Řekl, že je to vážná situace, a asi o týden později jsem nastoupila na svoji druhou hospitalizaci, kde jsem měla obzvlášť problém s mluvením. V té době jsem si myslela, že mluvení je za trest a že všechno, co řeknu, může být použito proti mně nebo uškodit jiným. Asi čtrnáct dní jsem nebyla schopna vypravit ze sebe souvislou větu, až psaní mých myšlenek mi pomohlo navázat kontakt se spolubydlící, která mi také velmi pomohla. Psaní mi stále velmi pomáhá a je mým koníčkem. Teď mám už několik let na své onemocnění náhled a myslím si, že i se schizofrenií se dá žít. Snažím se podporovat lidi ve svém okolí a předat jim něco ze svých zkušeností a z pohledu na život. Petra

Roman nechce žít sám

R

oman trpí paranoidní schizofrenií. Jeho psychiku výrazně poznamenaly dvě nešťastné události, které prožil v útlém dětství. Bylo mu něco přes rok, když mu zemřela matka a zhruba tři roky, když při autonehodě zahynul i otec. Od té doby bydlel u své babičky v malé obci Věžničky na Benešovsku.

Nemoc se ohlásila na vojně

První třídu vychodil Roman v normální základní škole, ale pak začal mít psychické problémy a musel dojíždět do zvláštní základní školy v okresním městě. „Po ukončení základní školy jsem se vyučil zedníkem, ale tuto práci jsem pak dělal jen asi tři roky,“ uvádí Roman. Propuknutí jeho onemocnění zřejmě odstartoval nástup na vojenskou základní službu. „Na vojně jsem byl jen pět měsíců. Krátce poté, co mě propustili, mě odvezli do psychiatrické léčebny v Havlíčkově

Brodu, kde jsem strávil celý rok,“ vypráví Roman. V léčebně mu diagnostikovali paranoidní schizofrenii a dostal plný invalidní důchod. Když z léčebny odešel, byla jeho babička již po smrti. Roman se obával bydlet sám, a proto uvítal možnost žít ve Středisku křesťanské pomoci mladým v krizi ve Vlašimi. „V chráněném bydlení jsem byl nejprve na společném pokoji s jinými klienty, později jsem dostal pokoj samostatný. V Exodu se mi líbilo, žel chráněné bydlení tam poskytovali pouze klientům do 30 let. I když mě tam nechali o dva roky déle do mých dvaatřiceti, nakonec jsem musel toto zařízení stejně opustit,“ říká Roman.

Našel si své místo

Přestože byl a stále je plně svéprávný, žít sám se kvůli svému schizofrennímu onemocnění neodvážil. Podařilo se ho naštěstí umístit v Integrovaném centru sociálních

služeb v obci Odlochovice na Benešovsku, které je příspěvkovou organizací Hlavního města Prahy. Tady žije Roman již sedm let a cítí se zde spokojený. Bydlí v samostatném, pěkně zařízeném pokoji s televizí, sociální zařízení a kuchyňku využívá společné s několika dalšími klienty. „Já si ale stejně sám nevařím, stravovat se chodím do společné jídelny,“ říká Roman. Život s pomocí personálu a pod jeho dohledem mu vyhovuje. Bere pravidelně léky a necítí, že by jeho osobní svoboda byla nějak omezována. Ke svému invalidnímu důchodu si přivydělává přímo v ústavu. „Pomáhám na poloviční čtyřhodinový úvazek našim údržbářům. Protože si nejsem jistý, zda bych zcela samostatný život se svou nemocí zvládl, je pro mě bydlení v Odlochovicích ideálním řešením a žádnou změnu do budoucího života neplánuji,“ uzavírá Roman Míka. Luboš Hora


14

bláznivé umění

Jsem jako ty Výstava uměleckých děl pacientů se schizofrenií putovala z Prahy do Brna a odtud do dalších měst České republiky. Jejím cílem bylo přiblížit veřejnosti vnitřní svět lidí s duševním onemocněním.

P

utovní výstava Jsem jako ty, která představuje umělecká díla, především obrazy vytvořené autory s psychiatrickou zkušeností, odstartovala 13. května v pražském obchodním domě Kotva. Návštěvníci velkých obchodních center na mnoha místech České republiky (Pardubice, Brno, Ostrava, Praha) a také na Slovensku se od poloviny května postupně seznamovali s díly duševně nemocných umělců tvořících z potřeby vyjádřit vlastní zážitky vymykající se zkušenosti zdravých lidí. Výstava uspořádaná z iniciativy společnosti Janssen-Cilag tak umožnila nejširší veřejnosti nahlédnout do duše lidí s psychotickým onemocněním, nejčastěji schizofrenií. „Je pravda, že u lidí trpících schizofrenií pozorujeme zvýšenou citlivost vnímání a často expresivní výtvarný projev. Když se na obraz podíváme, má sílu. Jediným úmyslem autora bylo vydat ze sebe emoce, vlastní pocity,“ uvádí kurátor výstavy Ing. arch. Milan Jíša.

Paralelní světy

Výstava Jsem jako ty reprezentuje aktuální českou tvorbu v linii uměleckého směru Art Brut. Patří sem umělecky hodnotná díla vytvořená lidmi bez formálního uměleckého vzdělání, často trpícími duševním onemocněním nebo žijícími na okraji společnosti. Podle Milana Jíši jejich tvorbu charakterizuje velká osobitost a obsahová originalita. Vedle obrazů Zdeňka Koška, který patří mezi světově nejznámější autory Art Brut, jsou na výstavě k vidění například obrazy Hany Cimplové, Milana Jíši, Radka Deáka nebo Ivety Horváthové a mnoha dalších umělců, kteří začali tvořit během svého duševního onemocnění. „Jsou to lidé, kteří jsou vystaveni velkému vlivu nemoci, díky níž se noří do paralelních světů, což je na druhou stranu nesmírně zatěžuje v konfliktech se skutečným světem,“ říká Milan Jíša. Léčba nemoci podle něj vidění paralelních světů často neutralizuje, konflikty ve vnímání skutečnosti se zmírňují, ale nastupují vlny únavy a ztráty některých vjemů a prožitků. „Pokud se schizofrenik umělecky vyjadřuje, pak jeho dílo často představuje volání o pomoc. Jeho

zážitky prostě přerůstají možnosti jednoho těla a duše,“ dodává Milan Jíša.

Kde se bere tvořivost schizofreniků

Podle některých odborníků, kteří se zabývají vlivem dědičnosti na vznik schizofrenie, je toto onemocnění daní za lidskou schopnost řeči, za to, že máme geny pro přirozený jazyk a kreativitu. „Jakoby schizofrenie byla negativní daní, kterou rodina platí za genetickou výbavu k tvůrčí neotřelosti,“ říká psy­chiatr prof. Cyril Höschl. U některých lidí, kteří mají vrozenou dispozici k psychickému onemocnění, je podle něj neotřelosti a nekomformního myšlení až příliš mnoho. Společně s dalšími faktory jako je například neuroinfekce v době před porodem a kouření marihuany v adolescenci, tak může genetická dispozice vést k propuknutí choroby. „Existuje strašně zajímavá studie z osmdesátých let na Islandu, kterou stojí za to připomínat. Došla k překvapivému závěru, že mezi příbuznými lidí nemocných schizofrenií se vyskytují významné tvůrčí osobnosti, jako jsou slavní malíři, spisovatelé a vědci, daleko častěji než v příbuzenstvu zdravé populace,“ uvádí prof. Höschl a z významných výtvarníků, kteří trpěli psychickým onemocněním, jmenuje například Vincenta van Gogha. „Typickými příznaky schizofrenie jsou halucinace. Člověk slyší hlasy, které si o něm povídají, které komentují jeho jednání, nařizují, něco zakazují. Protože vlivem onemocnění je realita chybně zpracovávána, přikládá nemocný člověk věcem význam, který pro ostatní lidi nemají,“ vysvětluje prof. Höschl. Schizofrenici podle něj vidí ve věcech symboly, které, jak se domnívají, jsou ostatním skryty, respektive přikládají věcem smysl, který v nich dříve neviděli. „Nemocní se schizofrenií mají často úžasně zajímavý výtvarný projev,“ říká prof. Höschl, ale připomíná, že za to někdy platí i pokusy o sebevraždu, jako Vincent van Gogh.

Jak se schizofrenií žít?

To, zda schizofrenik žije únosný nebo neúnosný život, záleží podle kurátora výstavy Milana Jíši jednak na léčbě, jednak na

Milan Jíša: Saturnův den celkovém přístupu společnosti k duševně nemocným lidem. „To je věc celé řady společenských organizací, institucí i jednotlivců a tady má maše společnost do budoucnosti ještě veliké úkoly,“ konstatuje Milan Jíša. Výstava Jsem jako ty má upozorňovat veřejnost na tvůrčí síly duševně nemocných lidí a současně bojovat proti jejich diskriminaci. Možnosti léčení schizofrenie se v posledních letech zlepšují hlavně díky účinkům antipsychotik. V současné době je možné jejich podávání formou tablet nebo injekcí. „Problémem při podávání tablet je fakt, že přibližně u poloviny pacientů hrozí, že je samovolně vysadí. Na druhé straně právě tablety považují pacienti za přirozenější. Pravidelné docházení na dlouhodobě působící injekce však výrazně snižuje výskyt hospitalizací a dobu jejich trvání,“ uvádí prof. Höschl. Důležité podle něj je, jak pacient na léčbu reaguje, jak spolupracuje s lékařem, zda na injekce skutečně dochází a také jak se k nemocnému staví jeho rodina a přátelé. Obrovská zátěž, s níž duševně nemocní lidé žijí, se podle Milana Jíši objevuje i ve vystavených dílech. „Všimněte si na našich obrazech jedné věci – jenom několik z nich užívá perspektivu. Je to podle mého názoru tím, že schizofrenici a jiní duševně nemocní často postrádají životní perspektivu. Nevidí ji vnitřně. Najít perspektivu je pro ně nesrovnatelně těžší než pro zdravé lidi. Když dokáží perspektivu vyjádřit, má perspektivní úběžník v cestě nějakou zeď nebo jsou tam figury, které vybočují z měřítka a podobně. Domnívám se, že bychom se měli zaměřit na to, aby doba, která přijde, přinesla schizofrenikům do života perspektivu,“ říká Milan Jíša. –red–


bláznivé umění

15

Ryba s ušima Motto:

Objevim se uprostřed – Paranoe plavu si po vodě a se mnou plave Noe nikdo si nás nevšímá a nikdo nesleduje jenom ryba s ušima kolem nás poletuje Punk-rocková kapela Mimo realitu z Roudnice nad Labem, refrén skladby Paranoie z alba Mimobraní

L

idé s vážným duševním onemocněním často zápasí s úzkostmi, depresemi, bludy a halucinacemi, které by člověku bez psychiatrické zkušenosti nahnaly strach jako podmořské příšery. Ne nadarmo se mluví o temných hlubinách lidské duše. Na druhou stranu je zátěž psychické poruchy u řady jednotlivců vyvážena zvláštní zvýšenou citlivostí a neotřelým viděním věcí v souvislostech, které zdravým lidem unikají. Výstava Ryba s ušima v Kulturním centru Chaberský dvůr (Dolní Chabry, Praha 8) toho byla dokladem.

Vernisáž prodejní výstavy

Šlo o prodejní výstavu umělecky hodnotných výtvarných děl, která vymodelovali, nakreslili, utkali či jinak vytvořili pacienti a terapeuti Psychiatrické nemocnice Bohnice. Návštěvníci si zde mohli prohlédnout a koupit nejrůznější esteticky hodnotné předměty od korálků po rituální masku. „Vystavené exponáty nebyly vytvořeny konkrétně pro tuto výstavu. Jde spíš o ukázku toho, co vzniká v terapeutických dílnách a na odděleních v rámci pracovní rehabilitace a terapie. Prezentovaly se zde všechny terapeutické dílny – keramická, košíkářská, dřevařská a truhlářská, textilní, šperkařská, svíčkařská, sklářská, knihařská, tkalcovská a arteateliér,“ říká organizátor výstavy Luboš Chlad.

Koho to napadlo

Nápad nazvat výstavu Ryba s ušima vzešel od terapeutky Jiřiny Procházkové. „Tenhle název se mi líbil od samého začátku. Je to něco neuchopitelného, něco, nad čím každý

esprit

časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné

Ročník XVII, číslo 5–6 Vychází: 1. 10. 2013 Cena výtisku: Zdarma MK ČR 13874, ISSN 1214-2123

může sám hloubat a tím dávat názvu svůj rozměr,“ říká Luboš Chlad. Jiřina Procházková se velkou měrou podílela i na přípravě výstavy. „Chtěli jsme ukázat, že mezi námi žijí lidé trpící duševním onemocněním, které je často omezuje v zaměstnání, narušuje rodinný život, vztahy atd. Zároveň jsou to lidé, kteří vnímají okolní svět někdy trochu po svém, a právě to nám může rozšířit naše poznání,“ říká Jiřina Procházková. Ryba s ušima je podle ní především krásná představa. „Je to tajemný tvor, který žije ve vodě, tedy v jiném prostředí než je to naše. Má jemnou kůži, je citlivý a zranitelný. Nemá sice takové uši, jaké jsme vyrobili rybě na výstavu, ale slyší a vnímá i to, co je pod povrchem. Má ústa, ale nemluví. My můžeme jen tušit, co prožívá,“ objasňuje svůj nápad na pojmenování výstavy terapeutka.

Propojování různých světů

V kulturním centru vystavovali spolu s pacienty svá díla také terapeuti. „Abychom mohli lidem ukázat nejen šikovné ruce pacientů, domluvili jsme se, že propojíme výstavu s výtvory terapeutů. Má to mnoho rovin, ale tou nejdůležitější je, že se v uměleckých dílech stírají rozdíly mezi oběma světy,“ vysvětluje Luboš Chlad. Odhadnout, co vytvořili pacienti a co terapeuti bylo skutečně těžké. „Terapeuti, kteří pracují v terapeutických dílnách,

vydavatel

Česká asociace pro psychické zdraví Vladislavova 12, Praha 1, 110 00 Tel.: 777 783 019, E-mail: esprit@capz.cz Josef Gabriel Kamila Heinzová grafik: Josef Gabriel ml. Tisk: Tiskárna Pratr, a. s.

jsou lidé tvořiví, výtvarně nadaní a zároveň empatičtí. Proto si toto povolání vybrali a zároveň je obohacuje na duši, bohužel ne finančně. Díky dlouholeté práci s pacienty se utvářejí jejich životní postoje, které  se přenášejí do jejich tvorby,“ směje se Jiřina Procházková. Terapeuti podle ní přicházejí stále s novými nápady, které se mimo jiné odvíjejí od dosažitelnosti materiálu, z kterého mohou tvořit. Například papírenská dílna zpracovává staré noviny na ruční papír, nebo z papírové hmoty vyrábí třeba bižuterii. Klien­tům přináší práce v terapeutických dílnách v prvé řadě pohodu, uklidnění, odpoutání se od vlastních problémů. „Výtvarná díla jsou zvláštní svým specifickým viděním světa. Odrážejí vnitřní svět svých autorů. Na obrazech často můžeme vidět hrůzy a děsy, které jejich tvůrce pronásledují,“ říká Jiřina Procházková. Ne každý pacient podle ní ale vytváří sochy nebo obrazy. „Především zde vzniká spousta drobných užitkových předmětů a výrobků uměleckých řemesel. Ne každý pacient je šikovný. Terapeut musí vymyslet pro každého takový postup, aby práci zvládnul. Nemůže ho neustále opravovat, tím by ho odradil. Musí ho naopak povzbuzovat. Vznikne výrobek, který není rozhodně dokonalý, ale má svůj zvláštní půvab a přitažlivost,“ uvádí Jiřina Procházková. –ga–

Redakce si vyhrazuje právo krácení a úpravy příspěvků způsobem, který nezmění jejich smysl. Nevyžádané materiály nevracíme. Názory autorů uveřejněné v článcích se nemusí shodovat s názory ČAPZ. Své názory, připomínky a články zasílejte nejlépe e-mailem nebo na adresu redakce.

šéfredaktor: Korektorka:

Časopis Esprit vychází za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.


16


Esprit 5-6 2013