Page 1


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 5

Laddiemu a Roseymu – kéÏ vybojujete své bitvy a ukováte svá vlastní kfiídla


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Strรกnka 7

KNIHA PRVNร


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 9

1 SIMON Na autobus jdu pû‰ky a sám. KdyÏ odjíÏdím, je kolem toho spousta papírování. Celé léto si bez doprovodu dospûlého a propustky od královny nesmíme ani skoãit do Tesca – a na podzim v dûcáku prostû nûco podepí‰u a mÛÏu si jít. „On chodí do zvlá‰tní ‰koly,“ vysvûtluje jedna úfiednice druhé, kdyÏ odcházím. Sedí v kukani z plexiskla a já jí ‰oupnu papíry ‰kvírou pod ok˘nkem. „Do ‰koly pro tûÏké delikventy,“ dodá ‰eptem. Ta druhá ani nezvedne hlavu. KaÏdé záfií je to stejné, a pfiitom nikdy nejsem ve stejném ústavu dvakrát. Poprvé, kdyÏ mi bylo jedenáct, mû do ‰koly doprovodil samotn˘ Mág. Dal‰í rok ale prohlásil, Ïe se na Watford dokáÏu dopravit sám. „Zabil jsi draka, Simone. Pár pfiestupÛ a kus pû‰ky jistû zvládne‰.“ Já toho draka zabít nechtûl. Myslím, Ïe by mi nic neudûlal. (Stále se mi o nûm obãas zdává. Shofiel zevnitfi, jako kdyÏ propálíte cigaretou papír a plamen se po nûm postupnû ‰ífií, aÏ ho pohltí.) Dojdu na zastávku, a zatímco ãekám na první autobus, sním mátovou ãokoládu. Z tohohle autobusu pfiestupuju na jin˘. A z toho na vlak. 9


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 10

R A I N B O W R O W E L L O VÁ

Jakmile se ve vlaku usadím, pokusím se usnout, s ta‰kou na klínû a nohama poloÏen˘ma na protûj‰ím sedadle – jenomÏe pár fiad za mnou mû pofiád pozoruje nûjak˘ chlap. Cítím jeho pohled, ‰imrá mû v zátylku. MoÏná jen úchyl. Nebo policajt. Anebo lovec hlav, kter˘ se dozvûdûl o jedné z odmûn, které jsou na mû vypsané… („Proã se jim vlastnû fiíká lovci hlav?“ zeptal jsem se Penelopy, kdyÏ jsme s prvním takov˘m svedli boj. „ProtoÏe kdyÏ tû chytí, smí si nechat tvoji hlavu,“ odpovûdûla. „Nebo aspoÀ zuby.“) Pfiestoupím do jiného vagonu a uÏ se nesnaÏím usnout. Jak se blíÏím k Watfordu, jsem ãím dál netrpûlivûj‰í. Rok co rok zvaÏuju, Ïe vyskoãím z vlaku a do ‰koly se prostû odãaruju, i kdybych mûl skonãit v kómatu. Mohl bych na vlak seslat Hoì sebou, ale to je i za normálních okolností dost vrto‰ivé zaklínadlo, a prvních pár kouzel ze zaãátku ‰kolního roku mi vÏdycky vychází je‰tû hÛfi neÏ obvykle. Správnû bych mûl pfies léto usilovnû trénovat – drobná, provûfiená kouzla, kdyÏ se nikdo nedívá. Tfieba si v noci rozsvítit lampiãku. Nebo promûnit jablko v pomeranã. „Zavazuj si kouzlem tkaniãky a zapínej knoflíky,“ poradila mi sleãna Possibelfová. „A tak podobnû.“ „Já mám knoflík jen jeden,“ fiekl jsem na to, a pak zrudnul, kdyÏ sklouzla pohledem k m˘m dÏínÛm. „Tak pouÏívej magii v domácnosti,“ pokraãovala. „Umyj nádobí. Vyle‰ti pfiíbory.“ Ani jsem se nenamáhal s vysvûtlováním, Ïe v létû dostávám jídlo pouze na tácech a k nûmu plastov˘ pfiíbor (lÏíci a vidliãku, zásadnû bez noÏe). S procviãováním magie jsem se letos v létû taky nenamáhal. Je to nuda. A je to na nic. A niãemu to nepomáhá. KdyÏ 10


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 11

NEDEJ SE

trénuju, nestává se ze mû lep‰í kouzelník. Jenom ve mnû pak snáz bouchnou saze… Nikdo neví, proã se moje magie projevuje tak, jak se projevuje. Proã exploduje jako bomba, místo aby mnou proudila jako potÛãek nebo jak to krucinálfagot funguje v‰em ostatním. „Já nevím,“ fiekla mi Penelopa, kdyÏ jsem se jí zeptal, jak by popsala svoji magii. „Pfiipadá mi to nejspí‰, jako Ïe mám v sobû studnu. Tak hlubokou, Ïe nedohlédnu na dno, nedovedu si ho ani pfiedstavit. Ale nespou‰tím dolÛ vûdro, prostû jen v duchu nasaju vodu vzhÛru. V tu chvíli ji mám k dispozici – kolik chci, dokud se soustfiedím.“ Penelopa je soustfiedûná pofiád. Navíc má pofiádnû velkou moc. Agáta ne. AspoÀ ne takovou. A o své magii nerada mluví. Jednou o Vánocích jsem ale Agátu otravoval dlouho do noci, uÏ byla únavou úplnû zpitomûlá, a tehdy mi fiekla, Ïe seslat kouzlo je pro ni jako zatnout sval a drÏet ho zaÈat˘. „Jako croisé devant,“ vysvûtlila. „Ví‰?“ Zavrtûl jsem hlavou. LeÏela na vlãí koÏe‰inû pfied krbem, stulená jako hezouãké koÈátko. „To je z baletu,“ fiekla. „Jako kdyÏ drÏím pozici, co nejdéle to jde.“ Baz mi fiekl, Ïe pro nûj to je jako ‰krtnout sirkou. Nebo zmáãknout spou‰È. Nefiekl mi to jen tak. Stalo se to, kdyÏ jsme v páÈáku bojovali v lese s chimérou. Zahnala nás do kouta a Baz nemûl dost síly, aby ji vyfiídil sám. (Na chiméru nemá dost síly ani sám Mág.) „Dûlej, Snowe!“ hulákal na mû Baz. „Udûlej to. Nech to kurva bouchnout. Teì!“ „NemÛÏu,“ pokou‰el jsem se mu vysvûtlit. „Tak to nefunguje.“ 11


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 12

R A I N B O W R O W E L L O VÁ

„Ale funguje, himlhergot!“ „Neumím to prostû nahodit,“ hájil jsem se. „Zkus to.“ „To nejde, hernajs.“ Ohánûl jsem se meãem – v patnácti uÏ jsem to s ním dost slu‰nû umûl – jenÏe chiméra nemûla hmotné tûlo. (ProtoÏe takovouhle smÛlu mám pofiád. Zaãnete u sebe nosit meã, a v‰ichni va‰i nepfiátelé jsou rázem z mlhy a pavuãin.) „Zavfii oãi a ‰krtni sirkou,“ zavelel Baz. Schovávali jsme se za nûjakou skálou. Baz sesílal jedno kouzlo za druh˘m, prakticky je prozpûvoval. „CoÏe?“ „To mi fiíkávala matka. ·krtni ve svém srdci zápalkou, pak rozdm˘chej plamen.“ U Baze je v‰echno vÏdycky o ohni. Nechápu, Ïe mû je‰tû nespálil na ‰kvarek. Nebo neupálil na hranici. KdyÏ jsme chodili do tfieÈáku, s oblibou mi vyhroÏoval vikinsk˘m pohfibem. „Ví‰, co to je, Snowe? Zapálená hranice, kterou po‰lou na ‰iré mofie. Uspofiádáme ti to v Blackpoolu, aby se mohla pfiijít podívat i v‰echna ta normální chátra, se kterou se kamarádí‰.“ „Trhni si,“ fiíkával jsem a snaÏil se ho neposlouchat. Chátra sem, chátra tam, mezi normály jsem nikdy Ïádné kamarády nemûl. V normálním svûtû se mi v‰ichni pokud moÏno klidí z cesty. Penelopa tvrdí, Ïe cítí moji moc a instinktivnû se jí vyh˘bají. Jako psi, ti se taky svému pánovi nikdy nepodívají do oãí. (Ne Ïe bych byl nûãí pán – tak to nemyslím.) Zato u kouzelníkÛ je to pfiesnû naopak. Ti vÛni magie zboÏÀujou. Musím se hodnû snaÏit, aby mû zaãali nenávidût. U v‰ech kromû Baze. Ten je imunní. MoÏná si proti mnû vytvofiil rezistenci za tûch sedm let, co spolu ve ‰kole bydlíme v jednom pokoji. 12


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 13

NEDEJ SE

Tu noc, co jsme bojovali s chimérou, na mû Baz jeãel tak dlouho, aÏ to ve mnû bouchlo. Oba jsme se o pár hodin pozdûji probudili v zaãernalé jámû. Ze skály, za kterou jsme se schovávali, zbyl jen prach a z chiméry obláãek páry. Anebo moÏná prostû zmizela. Baz prohla‰oval, Ïe jsem mu spálil oboãí, ale podle mû se mu vÛbec nic nestalo – byl jako ze ‰katulky. Typické.

13


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 14

2 SIMON Pfies léto si zakazuju myslet na Watford. Po prvním roce, to mi bylo dvanáct, jsem na nûj myslel celé léto. Vzpomínal jsem na v‰echny, co jsem ve ‰kole poznal – na Penelopu, Agátu, na Mága. Na vûÏe a na krajinu kolem. Na svaãiny. Na mouãníky. Na magii. Na to, Ïe já umím kouzlit. Byl jsem nemocn˘, jak jsem na Watfordskou ‰kolu magick˘ch umûní pofiád myslel – dnem i nocí – aÏ mi to zaãalo pfiipadat jako sen. Jen dal‰í fantazie, aby mi líp utíkal ãas. Jako kdyÏ jsem sníval, Ïe ze mû jednou bude fotbalista. Nebo Ïe se pro mû vrátí rodiãe, mí opravdoví rodiãe… Táta by byl fotbalista. A máma nûjaká prachatá modelka. A vysvûtlili by mi, Ïe si mû nemohli nechat, protoÏe byli na dítû moc mladí a jemu by to zniãilo kariéru. „Ale pofiád se nám po tobû st˘skalo, Simone,“ fiekli by. „Hledali jsme tû.“ A pak by mû odvezli do svého paláce. Fotbalov˘ palác… Kouzelnická internátní ‰kola… Za bílého dne vám obojí pfiijde jako hovadina. (Zvlá‰È kdyÏ jste se právû vzbudili v pokoji se sedmi dal‰ími odkopnut˘mi dûtmi.) To první léto jsem vzpomínku na Watford rozdrtil na krvavou ka‰i, a pak na podzim pfii‰ly moje papíry a peníze na autobus, a s nimi vzkaz od samotného Mága… Opravdové. V‰echno to bylo opravdové. 14


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 15

NEDEJ SE

Proto jsem si to dal‰í léto, po druhém roce na Watfordu, úplnû zakázal na magii myslet. Na celé mûsíce. Prostû jsem se od ní odfiízl. Nescházela mi, netouÏil jsem po ní. Rozhodl jsem se, Ïe si návrat do svûta mágÛ nechám na záfií jako velké pfiekvapení, jestli na to dojde. (A do‰lo. Zatím pokaÏdé.) Mág zpoãátku fiíkal, Ïe mû moÏná v budoucnu zaãne nechávat pfies léto ve Watfordu – anebo mû dokonce bude brát k sobû, aÈ uÏ tráví prázdniny kdekoli. Pak do‰el k závûru, Ïe bude lep‰í, kdyÏ kaÏd˘ rok strávím nûjak˘ ãas mezi normály. Abych si udrÏel kontakt s jazykem a zÛstával ve stfiehu. „Stráznû vybrousí tvé ostfií, Simone.“ Bral jsem to tak, Ïe myslí skuteãné ostfií, mÛj Meã MágÛ. âasem mi do‰lo, Ïe tím myslel mû. Já jsem to ostfií. MágÛv meã. A netu‰ím, jestli mû ty prázdniny po dûtsk˘ch domovech nûjak vybru‰ují… Vyvolávají ve mnû hlavnû pofiád vût‰í hlad. Prahnu po Watfordu jako, já nevím, jako po Ïivotû. Baz a jeho strana – v‰echny ty staré bohaté rody – nevûfií, Ïe kdokoli jin˘ dokáÏe rozumût magii tak jako oni. Myslí si, Ïe kromû nich by s ní nikdo nemûl zacházet. Ale tak jako já magii nikdo nemiluje. Îádn˘ jin˘ kouzelník ani ãarodûjka – nikdo ze spoluÏákÛ, nikdo z jejich rodiãÛ – neví, jaké to je, Ïít bez magie. To vím jen já. A udûlám cokoli, abych se pokaÏdé mohl vrátit domÛ a najít ji tam. SnaÏím se na Watford nemyslet, kdyÏ jsem pryã – ale letos v létû to bylo skoro nemoÏné. Po v‰em, co se za poslední rok událo, jsem nechápal, jak mÛÏe Mág vÛbec brát ohled na nûjak˘ konec ‰kolního roku. Kdo pfieru‰í válku, aby poslal dûti domÛ na prázdniny? 15


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 16

R A I N B O W R O W E L L O VÁ

Já uÏ navíc nejsem dítû. Podle zákona jsem mohl odejít z ústavní péãe v ‰estnácti. Mohl jsem si nûkde pofiídit vlastní byt. Tfieba v Lond˘nû. (Peníze nejsou problém. Mám cel˘ pytel ‰otãího zlata – pofiádnû velk˘, jako krosna, a zmizí, jen kdyÏ se ho snaÏíte podstrãit jinému kouzelníkovi nebo ãarodûjce.) Mág mû ale poslal do dal‰ího dûcáku, jako vÏdycky. Celé ty roky se mnou zachází jak s kuliãkou pod skofiápkami. Jako bych tam mûl b˘t v bezpeãí. Jako by mû Pleticha nemohl prostû pfiivolat, nebo co to vlastnû teì na konci ‰kolního roku se mnou a Penelopou udûlal. „On tû mÛÏe pfiivolat?“ obofiila se na mû Penny, jakmile jsme mu unikli. „I kdyÏ mezi vámi stojí voda? To pfiece nejde, Simone. Pro to neexistuje Ïádn˘ precedent.“ „AÏ mû pfií‰tû pfiivolá jako blb˘ho veverãího démona, tak mu to urãitû povím!“ odsekl jsem. Penelopa mûla tu smÛlu, Ïe mû zrovna drÏela za loket, kdyÏ mû unesl, a vzalo ji to s sebou taky. Neb˘t toho, Ïe jí to tak rychle myslí, nevyvázli bychom Ïiví. „Simone,“ fiekla tehdy, kdyÏ jsme koneãnû sedûli ve vlaku do Watfordu. „Tohle je váÏná vûc.“ „U Siegfrieda a zatracen˘ho Roye, Penny, to já pfiece vím. Pleticha mû má na háku. Já vÛbec nevím, která bije, zato on to ví na minutu pfiesnû.“ „Jak je moÏné, Ïe o nûm pofiád víme tak málo,“ vztekala se. „Je to takov˘…“ „Zlofiád,“ napovûdûl jsem jí okamÏitû. „Je to Zlofiád Pleticha, a tak dále.“ „PfiestaÀ dûlat fóry, Simone. Tohle je váÏná vûc.“ „Já vím, Penny.“ KdyÏ jsme dorazili na Watford, Mág si nás vyslechl a ujistil se, Ïe nemáme Ïádná zranûní, ale pak nás poslal pryã. Prostû… domÛ. 16


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 17

NEDEJ SE

Postrádalo to logiku. TakÏe jsem, jak jinak, na Watford myslel celé léto. Na v‰echno, co se stalo, a v‰echno, co se mÛÏe stát, a v‰echno, co je v sázce… Vfielo to ve mnû. Ale nedovolil jsem si myslet na to dobré, víte? To dobré vás pfiipraví o rozum, jak se vám po tom st˘ská. Vedu si v duchu seznam – v‰eho, co mi nejvíc schází – a nesmím se na nûj ani oãkem podívat, dokud nejsem asi tak hodinu od Watfordu. Potom si ho bod po bodu procházím. Trochu jako kdyÏ se nofiíte do studené vody. Jen vlastnû naopak – jako kdyÏ se nofiíte do nûãeho opravdu pfiíjemného, aby to na vás nebyl moc velk˘ ‰ok. Zaãal jsem si ten seznam dobr˘ch vûcí sestavovat, kdyÏ mi bylo dvanáct, a nûco uÏ bych asi mûl vy‰krtnout, ale je to tûωí, neÏ byste si mysleli. KaÏdopádnû teì uÏ jsem pfiibliÏnû hodinu od ‰koly, a tak ten seznam v duchu vytáhnu a opfiu si ãelo o chladné okno vlaku. Po ãem na Watfordu se mi nejvíc st˘ská: 1. Vi‰Àové vdoleãky NeÏ jsem pfii‰el na Watford, vi‰Àové vdoleãky jsem nikdy neochutnal. Jen rozinkové – a nejãastûji úplnû obyãejné bez niãeho, vÏdycky kupované, a pak je nûkdo je‰tû moc dlouho nechal v troubû. Na Watfordu dostanete ãerstvû upeãené vi‰Àové vdoleãky kaÏd˘ den k snídani, kdyÏ chcete. A pak je‰tû k odpolední svaãinû. Po vyuãování se totiÏ v jídelním sále podává svaãina, neÏ jdeme na krouÏky, na fotbal a dûlat si úkoly. Na svaãinu vÏdycky chodím s Penelopou a Agátou a jako jedin˘ si ty vdoleãky dávám. „Za dvû hodiny bude veãefie,“ kárá mû Agáta i po v‰ech tûch letech. Penelopa se jednou pokusila spoãítat, kolik vdoleãkÛ jsem za celou dobu na‰eho 17


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 18

R A I N B O W R O W E L L O VÁ

studia na Watfordu snûdl, ale neÏ se dobrala v˘sledku, pfiestalo ji to bavit. KdyÏ tam ty vdoleãky jsou, nedokáÏu jim zkrátka odolat. Jsou mûkké, lehouãké, se ‰petkou soli. Obãas se mi o nich zdává. 2. Penelopa Dfiív tohle místo na seznamu patfiilo hovûzí peãeni. Pfied pár lety jsem se ale rozhodl, Ïe se omezím na jednu potravinovou poloÏku. Jinak mÛj seznam vypadal jako ta písniãka o jídle z muzikálu Oliver! a já jsem z nûj dostával takov˘ hlad, aÏ mi kruãelo v bfii‰e. Asi bych mûl mít v˘‰ Agátu neÏ Penelopu, Agáta je moje holka. JenÏe Penelopa se dostala na seznam dfiív. Skamarádila se se mnou hned první t˘den, na hodinû kouzeln˘ch slov. KdyÏ jsme se poprvé potkali, nevûdûl jsem, co si o ní mám myslet – buclatá holãiãka se svûtle hnûdou pletí a jasnû rezav˘mi vlasy. Na nose mûla ‰piãaté br˘le, jaké byste si vzali, kdybyste ‰li na ma‰karní za ãarodûjnici, a pravou ruku jí tíÏil velikánsk˘ fialov˘ prsten. SnaÏila se mi pomoct se zadan˘m úkolem a já jsem na ni asi akorát zíral. „Já vím, Ïe jsi Simon Snow,“ prohlásila. „Mamka mi fiekla, Ïe tady bude‰. Povídala, Ïe mበopravdu velkou moc, nejspí‰ vût‰í neÏ já. Jmenuju se Penelopa Bunceová.“ „Nevûdûl jsem, Ïe nûkdo jako ty se mÛÏe jmenovat Penelopa,“ plácl jsem úplnû hloupû. (Ten rok jsem plácal samé hlouposti.) Nakrãila nos. „Jak by se mûl ‚nûkdo jako já‘ jmenovat?“ „Nevím.“ VáÏnû jsem nevûdûl. KdyÏ jsem pfiedtím potkal nûjakou holku, co vypadala jako ona, jmenovala se Sánví nebo Aditi – a rozhodnû nebyla zrzka. „Sánví?“ „Nûkdo jako já se mÛÏe jmenovat v‰elijak,“ odvûtila Penelopa. 18


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 19

NEDEJ SE

„Aha,“ fiekl jsem. „Jasnû, promiÀ.“ „A s vlasy si mÛÏe dûlat, co chce.“ Pohodila rezav˘m culíkem a vrátila se k úkolu. „Abys vûdûl, zírat na nûkoho není slu‰né, i kdyÏ je to tvoje kamarádka.“ „My jsme kamarádi?“ zeptal jsem se. Nejvíc asi z údivu. „Pomáhám ti s uãením, ne?“ To je fakt. Zrovna mi pomohla zmen‰it fotbalov˘ míã do velikosti cvrnkací kuliãky. „Myslel jsem, Ïe mi pomáhá‰, protoÏe jsem natvrdlej,“ fiekl jsem. „Natvrdlí jsou v‰ichni,“ odtu‰ila. „Pomáhám ti, protoÏe jsi mi sympatick˘.“ Pozdûji vy‰lo najevo, Ïe vlasy si takhle pfiebarvila omylem, kdyÏ zkou‰ela nové kouzlo – ale nechala si je zrzavé cel˘ první rok. Druh˘ zkusila modrou. Penelopina máma je Indka a táta Angliãan – vlastnû jsou Angliãani oba, indická vûtev její rodiny Ïije v Lond˘nû uÏ stra‰nû dlouho. Pozdûji mi prozradila, Ïe rodiãe ji varovali, aÈ se ode mû ve ‰kole drÏí dál. „Mamka fiíkala, Ïe nikdo doopravdy neví, odkud ses vzal. A Ïe mÛÏe‰ b˘t nebezpeãn˘.“ „Proã jsi ji neposlechla?“ zeptal jsem se. „ProtoÏe nikdo neví, odkud ses vzal, Simone! A mÛÏe‰ b˘t nebezpeãn˘!“ „TvÛj pud sebezáchovy má co dohánût.“ „Taky mi tû bylo líto,“ dodala. „DrÏel jsi hÛlku obrácenû.“ Po Penny se mi st˘ská kaÏdé léto, i kdyÏ vím, Ïe bych na ni nemûl myslet. Mág fiíká, Ïe mi bûhem prázdnin nikdo nesmí psát ani volat, ale Penny se vÏdycky podafií poslat mi nûjakou zprávu. Jednou posedla takového dûdulu v krámû, toho, co si pofiád zapomíná zubní protézu – mluvila pfiímo jeho ústy. Samozfiejmû bylo fajn ji sly‰et, ale vydûsilo mû to tak pfií‰ernû, Ïe jsem ji poprosil, aÈ uÏ to rad‰i nedûlá a nechá si to pro pfiípad nouze. 19


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 20

R A I N B O W R O W E L L O VÁ

3. Fotbalové hfii‰tû Teì uÏ nestíhám hrát fotbal tak ãasto jako dfiív. Nejsem zas tak dobr˘, abych nastupoval za ‰kolní t˘m, a navíc jsem vûãnû aÏ po u‰i v rÛzn˘ch intrikách a mrzutostech, anebo musím pryã kvÛli nûjakému úkolu od Mága. (TûÏko na vás bude v bránû spoleh, kdyÏ si mÛÏe ten parchant Pleticha kdykoli usmyslet, Ïe vás unese.) Ale sem tam si zaãutám. A hfii‰tû máme dokonalé. Parádní trávník. Na jediné rovince ‰iroko daleko. PoblíÏ rostou pûknû stinné stromy, pod ty si mÛÏete sednout a sledovat utkání… Baz hraje ve ‰kolním t˘mu. Pochopitelnû. Zmetek. Na hfii‰ti je pfiesnû takov˘ jako v‰ude jinde. Siln˘. Elegantní. Svinsky nemilosrdn˘. 4. Moje ‰kolní uniforma Tu jsem dal na seznam ve dvanácti letech. Abyste rozumûli, kdyÏ jsem dostal svoji první uniformu, poprvé v Ïivotû mi nûjaké obleãení doopravdy padlo, poprvé jsem mûl na sobû sako a kravatu. Najednou jsem si pfiipadal vy‰‰í, úplnû jako nûjak˘ aristokrat. AspoÀ dokud do pokoje nenakráãel Baz, mnohem vy‰‰í neÏ já a aristokratiãtûj‰í neÏ my v‰ichni dohromady. Studium na Watfordu trvá osm let. Prváci a druháci nosí pruhovaná saka – dva odstíny fialové a dva zelené –, k tomu tmavû ‰edé kalhoty, zelen˘ svetr a ãervenou kravatu. AÏ do ‰esÈáku musíte ven nosit slamák – vlastnû jen proto, aby se ukázalo, jestli svedete na klobouk dost dobfie seslat Jako pfiibit˘. (Za mû to vÏdycky dûlala Penny. Kdybych to zakouzlil já, musel bych s tou zatracenou vûcí na hlavû i spát.) VÏdycky kdyÏ na podzim vstoupím do na‰eho pokoje, ãeká tam na mû zbrusu nová uniforma. Bude leÏet na poste20


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 21

NEDEJ SE

li, ãistá, naÏehlená, a perfektnû mi padne, bez ohledu na to, jak moc jsem se zmûnil nebo vyrostl. Vy‰‰í roãníky – takÏe teì uÏ i já – nosí zelená saka s bílou paspulkou. A pod to ãerven˘ svetr, kdyÏ chceme. Dobrovolná je i pelerína, tu jsem si na sebe nikdy nevzal, pfiipadal bych si jako kokot, ale Penny ji nosí ráda. Pr˘ si v ní pfiipadá jak Stevie Nicks. Mám uniformu rád. Líbí se mi, Ïe kaÏd˘ den vím, co si obléct. Netu‰ím, v ãem budu chodit pfií‰tí rok, aÏ na Watfordu skonãím… Pfiem˘‰lím, Ïe se pfiidám k druÏinû Mágov˘ch muÏÛ. Ti mají vlastní uniformu – nûco na zpÛsob Robina Hooda zkfiíÏeného s agentem tajné sluÏby. Mág ale tvrdí, Ïe tudy má cesta nevede. Takhle on mluví. „Tudy tvá cesta nevede, Simone. Je ti souzeno nûco jiného.“ Pfieje si, abych se od ostatních drÏel co nejvíc stranou. Absolvoval samostatn˘ v˘cvik. Zvlá‰tní hodiny. Myslím, Ïe by mû ani nenechal studovat na Watfordu, kdyby tam nebyl fieditelem – a kdyby nebyl pfiesvûdãen˘, Ïe tam jsem nejvíc v bezpeãí. Kdybych se zeptal Mága, v ãem mám po Watfordu chodit, nejspí‰ by mû vymódil jak superhrdinu… Já se na to nikoho ptát nebudu. Je mi osmnáct. DokáÏu se obléct sám. Nebo mi s tím pomÛÏe Penny. 5. MÛj pokoj Správnû bych mûl fiíct „nበpokoj“, ale po bydlení s Bazem se mi nest˘ská. Pokoj a spolubydlícího vám na Watfordu pfiidûlí hned v prváku a uÏ se nemûní. Nemusíte si nikdy sbalit vûci ani sundat plakáty. 21


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 22

R A I N B O W R O W E L L O VÁ

Bydlet v jednom pokoji s nûk˘m, kdo mû chce zabít uÏ od té doby, co nám bylo jedenáct, je… No, je to dost na houby, co? Ale Tyglík mûl moÏná v˘ãitky svûdomí, Ïe ke mnû vybral Baze (nemyslím to doslovnû, Tyglík snad Ïádné vûdomí ani svûdomí nemá), protoÏe jsme dostali nejlep‰í pokoj v celém Watfordu. Bydlíme na Masopustní koleji, na samém kraji ‰kolního areálu. Budova má tfii a pÛl patra, je z kamene a my máme pokoj aÏ úplnû nahofie, v takové vûÏiãce s v˘hledem na vodní pfiíkop. Do vûÏiãky se víc neÏ jeden pokoj nevejde, ale zas je vût‰í neÏ jiné studentské loÏnice. A dfiív tam bydleli profesofii, takÏe má vlastní koupelnu. Dûlit se s Bazem o koupelnu vlastnû není zas taková tragédie. Sice si ji na celé ráno zabírá pro sebe, ale uklízí po sobû, a protoÏe nemá rád, kdyÏ mu sahám na jeho vûci, má je uloÏené. Penelopa tvrdí, Ïe na‰e koupelna voní cedrem a bergamotem, za coÏ urãitû mÛÏe Baz, protoÏe já teda ne. ¤ekl bych vám, kudy Penny do na‰eho pokoje chodí – holky se na kluãiãí koleje nedostanou a kluci zas na holãiãí – ale pofiád je‰tû to nevím. Asi je to tím jejím prstenem. Jednou jsem vidûl, jak se s jeho pomocí probourala do jeskynû, takÏe moÏné je v‰echno. 6. Mág I Mága jsem dal na seznam ve dvanácti. A mockrát jsem zvaÏoval, Ïe bych ho vyfiadil. Tfieba v ‰esÈáku, kdyÏ mû v podstatû kompletnû ignoroval. Kdykoli jsem s ním chtûl mluvit, fiekl mi, Ïe má zrovna nûco dÛleÏitého. Obãas mi to fiíká i teì. Já to chápu. Je fieditel. A víc neÏ to – stojí v ãele Snûmu, tudíÏ má technicky vzato na starost cel˘ svût mágÛ. A není pfiece mÛj táta. Nic takového… 22


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 23

NEDEJ SE

Ale nemám nikoho, kdo by mûl k nûãemu takovému blíÏ. Mág za mnou jako první pfii‰el do normálního svûta a vysvûtlil mi (aspoÀ to teda zkusil), kdo jsem. Pofiád se o mû stará, nûkdy si to dokonce ani neuvûdomuju. A nic mi nedodá takovou jistotu, jako kdyÏ si na mû najde ãas a opravdu si se mnou popovídá. Líp se mi bojuje, kdyÏ je u toho on. Líp mi to myslí. V jeho pfiítomnosti jako bych vûfiil tomu, co mi od zaãátku tvrdí – Ïe jsem nejmocnûj‰í kouzelník, jakého kdy svût mágÛ nosil. A Ïe v‰echna ta moc je dobrá, anebo pfiinejmen‰ím jednou bude. Îe se z toho srabu nakonec vyhrabu a víc malérÛ vyfie‰ím, neÏ zpÛsobím. Mág je taky jedin˘, kdo mû smí v létû kontaktovat. 7. Magie Nemyslím nutnû svoji magii. Ta je pofiád se mnou a upfiímnû fieãeno, zrovna moc útûchy v ní nenacházím. To, po ãem se mi st˘ská, kdyÏ nejsem na Watfordu, je mít magii prostû v‰ude kolem sebe. KaÏdodenní bûÏnou magii. Lidi, co kouzlí na chodbách a na hodinách. To, Ïe nûkdo pfii veãefii po‰le na druh˘ konec stolu talífi párkÛ a ten tam doletí, jako by byl zavû‰en˘ na nitkách. Svût mágÛ ve skuteãnosti není svût jako takov˘. Nemáme mûsta. Ani vlastní ãtvrti. Kouzelníci a ãarodûjky odjakÏiva pfieb˘vají mezi obyãejn˘mi lidmi. Je to tak bezpeãnûj‰í, to aspoÀ tvrdí Penelopina máma. Díky tomu se nevzdálíme od zbytku svûta víc, neÏ je zdrávo. To se pr˘ stalo vílám. UÏ je nebavilo pofiád nûco fie‰it s ostatními, a tak se na pár století stáhly do lesÛ a uÏ nena‰ly cestu zpátky. Jediné místo, kde kouzelníci a ãarodûjky Ïijí pospolu, pokud tedy nejsou pfiíbuzní, je Watford. Existuje pár magick˘ch spolkÛ a partají, kaÏdoroãních spoleãensk˘ch akcí, 23


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 24

R A I N B O W R O W E L L O VÁ

a tak podobnû. Ale jedinû na Watfordu jsme nepfietrÏitû pohromadû. Proto se taky v posledních dvou letech v‰ichni párujou jak ‰ílení. Penny fiíká, Ïe kdo nepotká svÛj protûj‰ek na Watfordu, mÛÏe taky skonãit sám – anebo ve dvaatfiiceti jezdit na v˘lety pro nezadané za krásami magické Británie. Nechápu, proã se kvÛli tomu Penny vÛbec rozru‰uje, sama má od ãtvrÈáku kluka v Americe. (Na Watfordu byl na v˘mûnném pobytu.) Micah hraje baseball a má tak dokonale symetrick˘ obliãej, Ïe byste na nûm mohli z fleku pfiivolat démona. KdyÏ je Penny doma, mluví spolu prostfiednictvím videochatu, a kdyÏ je ve ‰kole, Micah jí skoro dennû pí‰e. „Ano,“ namítá Penny, „ale on je Ameriãan. Ti neberou manÏelství stejnû jako my. Klidnû se na mû mÛÏe vyka‰lat kvÛli nûjaké hezké normálce, kterou potká na Yale. Mamka fiíká, Ïe takhle pfiicházíme o magii – vy‰umí v nerozváÏn˘ch americk˘ch manÏelstvích.“ Penny cituje svoji mámu asi stejnû ãasto, jako já cituju Penny. Obû jsou paranoidní. Micah je spolehliv˘ kluk. OÏení se s Penelopou – a potom si ji bude chtít odvézt s sebou domÛ. To by nás mûlo rozru‰ovat. Ale to odboãuju… Magie. KdyÏ odjedu, st˘ská se mi po magii. KdyÏ jsem sám, magie je nûco soukromého. Moje bfiemeno, moje tajemství. Na Watfordu je magie vzduch, kter˘ d˘cháme. Tam jsem díky ní souãástí nûãeho vût‰ího, ne ten, kdo se li‰í. 8. Ebb a kozy Pasaãce koz Ebb jsem zaãal vypomáhat ve druhém roãníku. A toulat se venku s kozami byla jeden ãas moje nejoblíbenûj‰í ãinnost. (Z ãehoÏ mûl Baz druhé Vánoce.) Ebb je nejmilej‰í ãlovûk na celém Watfordu. Mlad‰í neÏ uãitelé. A neãekanû 24


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 25

NEDEJ SE

mocná na nûkoho, kdo se rozhodl po zbytek Ïivota starat o kozy. „Co s tím má co dûlat moc?“ fiíkává Ebb. „V‰ichni vysok˘ lidi taky nemusejí povinnû hrát koãiãkovou.“ „Myslí‰ ko‰íkovou?“ (Ebb Ïije na Watfordu, a tak není vÏdycky úplnû v obraze.) „To mበpra‰È jako uhoì. Nejsem Ïádnej voják. Nevím, proã bych se mûla Ïivit bojem jen proto, Ïe umím dát pofiádnou ránu.“ Mág prohla‰uje, Ïe vojáci jsme v‰ichni, kaÏd˘, kdo má v sobû jen ‰petku magie. Proto je podle nûj nebezpeãné Ïít postaru – kouzelníci a ãarodûjky si zvesela dûlali, co chtûli, zacházeli s magií jako s hraãkou nebo nûãím, na co mají automaticky právo, místo jako s nûãím, co musí chránit. Ebb nevyuÏívá na pastvû psa. Pouze svoji hÛl. Vidûl jsem ji otoãit celé stádo jedin˘m mávnutím ruky. Zaãala mû to uãit – jak zahnat kozy jednu po druhé zpátky, jak jim v‰em naráz vnuknout pocit, Ïe uÏ se zabûhly moc daleko. Pfied dvûma roky na jafie mû dokonce nechala pomáhat, kdyÏ se rodila kÛzlata… Teì uÏ nemám na Ebb moc ãasu. Na seznamu vûcí, po kter˘ch se mi st˘ská, ale kozy i ji nechávám. âistû proto, abych na nû mohl chvilku v klidu vzpomínat. 9. ·eveliv˘ les Ten bych mûl vyfiadit. ·eveliv˘ les mi mÛÏe b˘t u prdele. 10. Agáta Agátu bych moÏná mûl vyfiadit taky. UÏ se blíÏím k Watfordu. Za pár minut budeme na nádraÏí. Tam na mû bude ãekat nûkdo ze ‰koly a odveze mû… 25


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 26

R A I N B O W R O W E L L O VÁ

Agátu jsem si dfiív nechával nakonec. Celé léto jsem vydrÏel na ni nemyslet a pak jsem ãekal aÏ skoro k Watfordu, neÏ jsem ji vpustil zpátky do hlavy. To proto, abych celé léto nepfiesvûdãoval sám sebe, Ïe je pro mû aÏ moc dobrá. Ale teì… já nevím, moÏná je Agáta opravdu aÏ moc dobrá, pfiinejmen‰ím pro mû. Na konci minulého ‰kolního roku, tûsnû pfiedtím, neÏ mû a Penny unesl Pleticha, jsem vidûl Agátu v ·evelivém lese s Bazem. Nejspí‰ jsem uÏ pfiedtím vycítil, Ïe mezi nimi nûco je, ale nikdy bych nevûfiil, Ïe mû takhle zradí – Ïe pfiekroãí tuhle mez. Nemûl jsem ãas si o tom s Agátou promluvit – nejdfiív mû jaksi unesli, naãeÏ jsem prchal. A pak byly prázdniny a já s ní nemohl mluvit, protoÏe s nik˘m mluvit nesmím. A teì nevím… Nevím, co pro mû Agáta znamená. Ani nevím, jestli se mi po ní vÛbec st˘skalo.

26


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 27

3 SIMON Na nádraÏí na mû nikdo neãeká. Teda nikdo, koho bych znal – stojí tu znudûn˘ taxikáfi s kusem kartonu, na kter˘ napsal Snow. „To jsem já,“ fieknu. Zatváfií se pochybovaãnû. Nevypadám zrovna jako typick˘ fouÀa ze soukromé ‰koly, zvlá‰È kdyÏ na sobû nemám uniformu. Mám moc krátké vlasy – na konci ‰kolního roku si je vÏdycky oholím –, nosím laciné tenisky a nevypadám dostateãnû otrávenû, neudrÏím pohled nehnutû na jednom místû. „To jsem já,“ zopakuju. Trochu grázlovsky. „Chcete vidût prÛkaz?“ S povzdechem ceduli skloní. „Jestli chce‰ vysadit uprostfied niãeho, mladej, já se s tebou hádat nebudu.“ Nasednu si dozadu a ta‰ku si poloÏím na vedlej‰í sedadlo. Taxikáfi nastartuje a zapne rádio. Zavfiu oãi. Vzadu se mi v autû dûlá nevolno, i kdyÏ mám dobr˘ den, a ten dneska nemám – jsem nervózní a k jídlu jsem mûl jenom ãokoládu a pytlík s˘rovo-cibulov˘ch kfiupek. UÏ tam budu. Tohle zaÏívám naposled. Podzimní návrat na Watford. Budu se sem vracet dál, ale ne takhle, ne jako kdyÏ pfiijíÏdím domÛ. V rádiu zaãne hrát „Candle in the Wind“ a fiidiã si zpívá. 27


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 28

R A I N B O W R O W E L L O VÁ

Svíce ve vûtru je nebezpeãné kouzlo. Kluci ze ‰koly tvrdí, Ïe se dá pouÏít, kdyÏ potfiebujete vût‰í, no, víte co, v˘drÏ. JenÏe staãí dát dÛraz na nesprávnou slabiku a zaloÏíte poÏár, kter˘ nepÛjde uhasit. Opravdov˘ poÏár. Já to zkou‰et nebudu, ani kdybych to snad potfieboval. Dvojsmysly mi nikdy ne‰ly. Auto vjede do v˘molu a se mnou to hodí dopfiedu, chytím se sedadla pfied sebou. „Pásy,“ houkne fiidiã. Zapnu si pás a rozhlédnu se. Vyjeli jsme z mûsta, kolem nás je volná krajina. Polknu a povolím ramena. Taxikáfi si uÏ zase zpívá, teì hlasitûji, jako by do toho opravdu dával srdce. Napadá mû, jestli bych nemûl o bezpeãnosti jízdy fiíct pro zmûnu nûco já jemu. Zahuãíme do dal‰ího v˘molu, málem se pra‰tím hlavou o strop. Jsme na polní cestû. Tudy se do Watfordu bûÏnû nejezdí. Mrknu do zrcátka na fiidiãe. Nûco je ‰patnû – kÛÏi má tmavû zelenou a rty ãervené jako syrové maso. Pak se na nûj podívám pfiímo, jak tam pfiede mnou sedí. Obyãejn˘ taxikáfi. Kfiivé zuby, rozpleskl˘ nos. Zpívá s Eltonem Johnem. Zas do zrcátka. Zelená kÛÏe. âervená pusa. Hezké rysy popové hvûzdy. Goblin. Neãekám, aÏ se ukáÏe, co má v plánu. Sáhnu si k boku a zaãnu mumlat kouzelnou formuli, která pfiivolává Meã MágÛ. Je to neviditelná zbraÀ – vlastnû víc neÏ neviditelná. Dokud nevyslovíte zaklínadlo, vÛbec tam není. Goblin zafiíkávání zaslechne a na‰e pohledy se v zrcátku stfietnou. Zazubí se a sáhne do bundy. Kdyby tu se mnou byl Baz, urãitû by vypoãítal celou plejádu kouzel, která bych v tuhle chvíli mohl pouÏít. Jistû existuje nûjaká francouzská fráze, se kterou by to ‰lo jako po 28


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 29

NEDEJ SE

másle. Jakmile se mi v ruce objeví meã, zatnu zuby, máchnu s ním nad pfiedním sedadlem a useknu napÛl otoãenému goblinovi hlavu – i s opûrkou. Voilà. Goblin je‰tû chvíli svírá volant. Ten se pak zaãne divoce toãit. Chvála magii, není mezi námi Ïádná pfiepáÏka – rozepnu si pás, vrhnu se pfies sedadlo (do prostoru, kde mûl goblin pfiedtím hlavu) a volant chytnu. Goblin má asi dál nohu na plynu, sjeli jsme z cesty a pofiád zrychlujeme. SnaÏím se nás stoãit zase zpátky, jenÏe neumím fiídit. Strhnu volant doleva a taxík narazí bokem do dfievûného plotu. Do obliãeje mi vyletí airbag a odhodí mû dozadu, auto dál nûco drtí, nejspí‰ pofiád ten plot. Kde by mû napadlo, Ïe umfiu takhle… NeÏ staãím vymyslet, jak se zachránit, taxík zastaví. LeÏím napÛl na podlaze, pra‰til jsem se hlavou o ok˘nko a pak je‰tû o sedadlo. AÏ o tomhle budu vyprávût Penny, pfieskoãím ten moment, kdy jsem si rozepnul bezpeãnostní pás. Za‰átrám nad hlavou a nahmatám kliku. Dvefie se otevfiou a já se vykulím z taxíku a Ïuchnu po zádech do trávy. Vypadá to, Ïe jsme prorazili plot a udûlali hodiny v nûjakém poli. Motor pofiád bûÏí. S úpûním se vyhrabu na nohy, prostrãím ruku ok˘nkem k palubní desce a vypnu ho. Vepfiedu je pûkn˘ svinãík. Airbag cel˘ od krve. Mrtvola taky. Já taky. Prohledám goblinovi bundu, ale kromû balíãku Ïv˘kaãek a noÏe na koberce nenajdu nic. Tohle na Pletichu nevypadá – ve vzduchu necítím ani stopu jeho ‰tiplavé pfiítomnosti. Pofiádnû se nadechnu, abych mûl jistotu. TakÏe nejspí‰ dal‰í pokus o pomstu. Goblini po mnû jdou od té doby, co jsem Snûmu pomohl vystrnadit je z Essexu. (Îrali v klubech na záchodcích opilce a Mág se obával, aby nezanikla místní hant˘rka.) Tipuju, Ïe aÏ mû nûjak˘ goblin úspû‰nû odkrágluje, stane se králem. 29


NedejSeKor2

7/9/16 5:13 PM

Stránka 30

R A I N B O W R O W E L L O VÁ

Tenhle se koruny nedoãká. MÛj meã se zasekl do sousední sedaãky, a tak ho vytrhnu a nechám ho po svém boku zas zmizet. Potom si vzpomenu, Ïe tam mám je‰tû ta‰ku, vytáhnu ji a otfiu si krev do ‰ed˘ch teplákÛ, neÏ sáhnu dovnitfi a vylovím hÛlku. NemÛÏu tady takovou spou‰È nechat a uchovávat nûco jako dÛkazní materiál asi nemá cenu. Natáhnu hÛlku nad taxík a cítím, jak mi pod kÛÏí vzlíná magie. „Spolupracuj,“ za‰eptám. „Pryã, prokletá skvrno!“ Vidûl jsem, jak se Penelopa tímhle kouzlem zbavuje nepfiedstaviteln˘ch vûcí. V mém podání zmizí jen trochu krve z teplákÛ. No, aspoÀ nûco. Magie se mi hromadí v paÏi – hustá, aÏ se mi tfiesou prsty. „No tak,“ zamumlám a ukáÏu hÛlkou. „AÈ uÏ tû tu nevidím!“ Z hÛlky a koneãkÛ prstÛ zasr‰í jiskry. „Do hajzlu s tím…“ Protfiepu si zápûstí a znovu ukáÏu hÛlkou. V‰imnu si, Ïe v trávû u m˘ch nohou se válí goblinova hlava, teì uÏ zelená, jak má b˘t. Goblini jsou po ãertech hezcí. (V‰ichni ãerti jsou koneckoncÛ ‰tramáci.) „Taxikáfie jsi nejspí‰ seÏral, co?“ podotknu a odkopnu hlavu k autu. PaÏi mám v jednom ohni. „Jako pára nad hrncem!“ kfiiknu. Ucítím, jak mi od zemû nûco horce proudí k prstÛm, a taxík zmizí. Hlava taky. I plot. A cesta… Po hodinû, cel˘ zpocen˘ a pofiád pokryt˘ zaschlou gobliní krví a tím prá‰kem, co se sype z airbagÛ, pfied sebou koneãnû spatfiím ‰kolní budovy. (Nakonec zmizel jen kousek té polní cesty, a ta stejnû nestála za fieã. Staãilo najít hlavní silnici a dojít po ní aÏ sem.) V‰ichni normálové si myslí, Ïe Watford je hyperexkluzivní soukromá internátní ‰kola. CoÏ vlastnû taky je. Cel˘ areál halí zastírací kouzla. Ebb mi jednou vysvûtlila, Ïe jak vynalézáme nová zaklínadla, sesíláme je zároveÀ na ‰kolu. Chrání 30

Nedej se  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you