Page 1


1

Hanoj, Vietnam Nicole cítila ve vzduchu opojnou vůni planých gardénií, jejichž zelené listy a voňavé bílé květy zakrývaly částečně zastíněnou zahradu. Vykoukla z okna ložnice a zahlédla dole otce, jak kontroluje, jestli je venku všechno dokonalé. Pořád to byl hezký muž, s nakrátko ostříhanými tmavými vlasy jen trochu poprášenými stříbrem, díky nimž vypadal obzvlášť distingovaně. Bylo sice k vzteku, že využívá její osmnácté narozeniny, aby se předvedl se zahradou, ale musela uznat, že to připravil krásně. Ve francouzských oknech jejich medově zbarvené vily hořely vonné svíčky a v zahradních jezírkách se odrážela barevná světla z rozvěše­ ných lampionů, které visely na šňůrách mezi dvěma mohutnými okrasnými plumériemi. Nicole se naposledy podívala do zrcadla a zamyslela se. Má si na jednu stranu do dlouhých černých vlasů připnout květ fuchsie, který by ladil s jejími šaty s čínským límečkem, jež si na dnešní den ušila? Živůtek jí lnul k tělu jako druhá kůže, a když se pohnula, sukně se vlnila těsně nad podlahou. Nicole poslouchala, jak Edith Piaf v rádiu zpívá „Hymne a l'amour", znovu vyhlédla z okna a spatřila svou sestru Sylvii. Ta teď kráčela vedle otce a ti dva nakláněli hlavy k sobě, jako to dělávali často. Nicole se na chvíli cítila odstrčená a potlačila krátký záchvěv žárlivosti. Už by na to mohla být zvyklá, jenže její sestra prostě vypadala líp, i kdyby si ani nevyčistila zuby nebo neučesala vlasy: o to se už postaraly její kaštanové vlny, jemně - cizelované lícní kosti a dokonale vytvarovaný francouzský nosík. Vysoká štíhlá Sylvie zdědila otcův francouzský vzhled, kdežto Nicole připomínala jejich dávno zesnulou vietnamskou matku a styděla se za svou

9


jantarovou pokožku. Zatáhla ramena, setřásla ty pocity ze sebe a vyšla z ložnice. Nedovolí, aby jí tento den něco pokazilo. Když procházela rozlehlou místností s vysokým stropem, vedoucí do zahrady, vzduch jí nad hlavou ochlazovaly dva ventilátory s měděnými lopatkami. Tahle místnost byla s tejně jako zbytek jejich domu elegantní a plná vzácných starožitností. Nicole z otevřených dveří zahlédla své dvě přítelkyně ze školy, Helenu a Francine, jak si v rohu zahrady stydlivě pohrávají s vlasy. Šla se s nimi obejmout a políbit. Zatímco švitořily o zkouškách a chlapcích, zahrada se začala zaplňovat. Když se Nicole konečně dívkám omluvila, viděla, že francouzštÍ hosté už dorazili a ted popíjejí a pokuřují, zatímco pár bohatých Vietnamců se procházelo a předvádělo své sváteční šaty. Všimla si vysokého muže se širokými rameny ve světlém lněném obleku, který přistoupil k její sestře. Něco na něm Nicole přimělo, aby na něj chvíli jen zírala. Pak si uhladila vlasy, narovnala ramena a vykročila k nim. Sylvie se dotl<la mužovy paže a usmála se. ,,Dovol, představím ti svou sestru Nicole'.' Host natáhl k Nicole pravici. ,,Jsem Mark Jenson. Hodně jsem o vás slyšel'.' Dívka mu stiskla ruku a pohlédla do tváře, ale intenzivní modř jeho očí ji tak zarazila, že se musela odvrátit. ,,Mark je z New Yorku. Seznámili jsme se, když jsem tam byla," vykládala Sylvie. ,,Cestuje po celém světě'.' ,,Tak vy máte narozeniny?" zeptal se Mark a usmál se na Nicole. Dívka polkla a snažila se najít svůj hlas, ale Sylvie je naštěstí přerušila. ,,Tamhle je někdo, s kým si musím promluvit'.' Z amávala na zavalitou ženu na druhé straně zahrady, pak se obrátila k Markovi a se smíchem se dotkla jeho ruky. ,,Hned se vrátím. Nicole se o tebe zatím postará'.' Mark se zdvořile usmál. Vzduch na chvíli jako by až příliš zhoustl a Nicole zradil dech. Přešlápla z nohy na nohu, pak si ho prohlédla pořádně a snažila se moc nemrkat. Jeho oči měly bar-

IO


vu safírů, což vytvářelo ještě jasnější kontrast k tmavě snědému odstínu pokožky. ,,Takže; hlesla po chvíli. Mark nemluvil, jen si ji dál prohlížel. Nicole najednou znejistěla a dotkla se své brady. Nemá něco na obličeji? ,,Nečekal jsem, že budete tak hezká; ozval se. „Ach," špitla zmateně. "To určitě nejsem~ Ale co čekal, a proč od ní vůbec něco čekal? »Sylvie mi o vás vyprávěla, když byla ve Státech~ Její myšlenky se pozvolna rozplétaly. Samozřejmě že o ní Sylvie mluvila. Je přirozené hovořit o rodině, zvlášť když je někdo tak daleko od domova. Usmála se. ,,Pak víte, že jsem černá ovce~ Odhodil si z očí pramen vlasů, který mu přes ně stále klouzal. ,,Vážně jsem zaslechl něco o ohni a stanu~ Jeho mírné škádlení přimělo Nicole zakrýt si pusu rukou. ,,Panebože, ne! To vám vážně vykládala?" Zasmál se. ,,Bylo mi teprve třináct a byla to nehoda. Ale tohle není fér, vy jste o mně poslouchal takové historky, a já o vás nevím vůbec . " nic. Tělem jí proběhl záchvěv. Mark jako by ho cítil taky a natáhl k ní ruku, ale Nicole si vzápětí uvědomila, že jen ukazuje směr. ,,Co kdybychom si vzali šampaňské, a vy mě tudy provedete? A já vám povím všechno, co budete chtít vědět~ Když vykročili, to vnitřní napětí, které cítila od chvíle, kdy si byli představeni, trochu povolilo. Jenom litovala, že si nevzala vysoké podpatky. Se svými sotva sto šedesáti centimetry si vedle něj připadala maličká. Přistoupil k

nim číšník v bílém obleku. Mark si vzal z podnosu dvě sklínky a podal obě Nicole. ,,Nebude vám vadit, když si zapálím?" Zavrtěla hlavou. ,,Nemluvíte jako lidi z New Yorku~

II


Mark vytáhl balíček chesterfieldek, jednu si zapálil a vzal si od Nicole skleničku. Jejich prsty se dotkly a Nicole cítila, jak jí spodní částí nahé paže projel elektrický výboj. · ,,Taky nejsem z New Yorku. Můj otec má malou mléčnou farmu v Maine. Vyrůstal jsem tam na severu'.' ,,A co vás odtamtud odvedlo?" Zastavil se. ,,Asi touha po dobrodružství. Když matka zemře­ la, otec se sice snažil, ale už to nikdy nebylo totéž'.' Tón jeho hlasu se změnil a Nicole v něm poznala potlačený smutek. ,,Mně taky zemřela matka;' nabídla mu útě chu. Přikývl. ,,Sylvie mi říkala'.' Na chvíli zavládlo ticho. Mark si povzdychl a usmál se, jako by si vzpomínal. ,,Dělal jsem všechny ty běžné věci, co se dělají na venkově - rybařil , lovil -, ale doopravdy byly mojí vášní motorky. Závodění, motokros. Čím nebezpečnější trať, tím víc mě to bavilo'.' ,,A nevyboural jste se?" Zasmál se. ,,Často. Ale nikdy jsem si moc vážně neublížil. Vět­ šinou zlomený kotník a pár prasklých žeber'.' Stála u něj tak blízko, až mohla cítit z jeho p okožky něco horkého a kořeněného. Něco na něm v ní probouzelo pocit štěstí, ale pootočila se a zadívala se na oblohu posetou hvězdami. Poslouchala zvuk cikád a noční ptáky, kteří šustili ve větvích stromů. Mark ustoupil o krok dál a Nicole si všimla, že mladík díky své výšce chodí podobně uvolněným, nonšalantním způsobem jako Američané ve filmech. Krokem, který vyjadřoval nenucenost a sebedůvěru. „Říká se, že květen je v Hanoji poslední měsíc jara, ale dnes je tak horko, jako by už bylo léto. Nechcete jít radši dovnitř?" zeptala se. ,,V takový večer jako dneska?" Cítila se rozjařená a rozesmála se.Jeho krátké, světle hně dé vlasy se trochu vlnily a teď jiskřily zlatavými záblesky. Někdo zapálil pochodně a odlesk plamenů se mu roztančil v obličeji i ve vlasech.

12

Krámek s hedvábím  
Krámek s hedvábím