Page 1


Co ajak zkoumat-Otázka intimity Věř,

Augustine, jak člověk zemře, tak přestává být vůbec ješitným. Když tak dnes vidím, že ze mne žije dvacet uměleckých kritiků a un iverzitních docentů,je mi trochu krušno. Tenhle druh lidí byl mi již zaživa dosti podivný. Teď budou ještě pročuchávat moje špinavé košile.

Takto nechal Gellner roku 1912 ve své povídce Obchod mrtvolami1 reagovat přízrak zesnulého básníka Hoblara umořeného nemocí bídy, souchotinami, na radostné oznámení jeho dosud živého literárního kolegy Augustina Klokana, že kulturní veřejnost se po pěkně vypraveném vydání Hoblarova díla dočká brzy i vydání jeho korespondence. Z repliky vysvítá zjevná nechuť k využívání biografických pramenů privátní povahy při sekundární reflexi literárního díla i k těm znalcům literatury, kterým žádná sféra intimity tvůrce není svatá, nechuť, již můžeme v tomto případě připsat nejen postavě básníka Hoblara, ale pravděpodobně i jeho stvoři ­ teli. Těžko se v tomto ohledu obecně sdílené averzi literátů divit, těžko se ovšem divit také literárním historikům, že se k onomu „pročuchávání špinavých košil" při své práci nezřídka uchylují; ani tato práce se ostatně využívání pramenů třeba i velmi intimní povahy programově vyhýbat nebude, pokud prameny tohoto typu bude možné využít k interpretaci procesů Gellnerovy tvorby a jejích souvislostí. Pro reflexi Gellnerova vlastního díla představovaly biografické souvislosti od počátku interpretačně svůdný klíč, a to s ohledem na výrazně konfesijní stylizaci jeho - obzvláště rané - lyriky. Toto téma od počát­ ku hrálo důležitou roli při utváření obrazu Františka Gellnera v kulturní paměti (už v souvislosti s posmrtným vydáním Gellnerových spisů tak měl recenzent potřebu konstatovat, že ,,[m]álokdy přiléhá život básníka tak dokonale k jeho dílu, jako tomu bylo v případě Františka Gellnera"2 a v některých sekundárních pracích nerozlišitelně splývá lyrický subjekt s autorem textu) 3• Zejména posmrtná literárněhistorická reflexe [GELLNER, František]: Obchod mrtvolami. Lidové noviny 20, 1912, 53, 24. 2. (ráno), s. 1-2, cit. s. 1, signováno: F. G. MONZER, Jan: Franti šek Gellner: Spisy. Naše doba 36, 1928-1929, č. 1, 15. 10. 1928, s. 54-55, cit. s. 54. Viz vyjádřen í Kamilla Reslera, který nabízí interpretační kl íč k básni XXX z Radostí života (Já nehledal jsem vilnou Frynu) mj . takto: ,,Gellnerovi neš lo toho večera o vilnou rozkoš, hledal jen tělesné ukojení." - RESLER, Kam ill: Gellnerův životn í trud [rukopis], 1953, LA PNP, fond Kamill Resler. č.

2 3

22-23


k nim staví autorovu opravdovou lásku (že se jedná o Marii Majerovou, už se má ovšem čtenář dovtípit sám): Předmětem tohoto jeho poznání byla především žena, ovšem žena oněch nemnoha kategorií, které donedávna byly jediné pří­ stupny mládeži bohémské a poloproletářské. Lze-li tohoto omeze­ ní, sociálně tak pochopitelného a obvyklého, litovati se zřetelem ke Gellnerovi-člověku, poněvadž v těchto poměrech zkvétá zříd­ ka skutečné štěstí milostné, nelze zároveň pochybovati o tom, že v těchto stycích se ženami chudými a opovrženými seznámil se Gell­ ner nejhlouběji s rubem života a zocelil svou citovost k veliké oprav­ dovosti. Skutečná láska potkala Františka Gellnera jen jedna - ,,na světě žádná jiná". Jeho rozum však, usoudiv, že žena nemá býti chyt­ řejší muže, poradil mu, aby dal přednost „staromládenectví".5 Kamill Resler ve své rukopisné monografii o Gellnerovi pak zase dohle­ dává konkrétní životní inspirace (tj. konkrétní ženy) k jednotlivým Gell­ nerovým milostným básním.6 Jsou to také právě biografické souvislosti, bez nichž se výklad Gellne­ rova díla dodnes u popularizačních prací určených širší veřejnosti či škol­ ní mládeži neobejde, a není bez zajímavosti, že i v šíře pojatých kompen­ diích v pasážích pojednávajících o literatuře počátku století bývá dodnes právě Gellner jako jediný autor mezi svými generačními druhy vybaven poměrně obsáhlými biografickými informacemi.7 Zjevně tedy česká kul­ turní paměť podléhá nereflektovanému kolektivnímu dojmu, že osudy básníkovy v tomto případě představují klíč k rozumění jeho dílu. Pasti narativu životního příběhu autora

Skutečnost, že reálie Gellnerova života hrají tak důležitou úlohu v recep­ ci jeho prací, vede k tomu, že při pokusu sekundárně zkoumat obraz toho­ to tvůrce a procesy, kterými byl postupně utvářen, nelze zúplna vystačit se strukturalistickým přístupem historických konkretizací literárního díla, S

6 7

NEUMANN, Stanislav Kostka: František Gellner. Úvodní slovo k večeru jeho poezie, jejž uspořádal Kmen v Umělecké besedě. Rozpravy Aventina 4, 1928-1929, č. 10, listopad 1928, s. 95-96. Podobně o věci Neumann píše též v textu O Františku Gellnerovi. Literární rozhledy 12, 1927-1928, č. 3, prosinec 1927, s. 71-72, kde se Neumann rovněž zmiňuje o Gellnerově jediné „skutečné lásce", která však byla „příliš chytrá" (oba texty po drobných úpravách převzaty do knihy Vzpomínky I. Fr. Borový, Praha 1931). RESLER, Kamill: Gellnerův životní trud [rukopis], 1953, LA PNP, fond Kamill Resler. Srov. např. kapitolu Jiřího Holého Počátek století v populárně naučném kompendiu L EHÁR, Jan - STICH, Alexandr - JANÁČKOVÁ, Jaroslava - HOLÝ, Jiří: Česká literatura od počátků k dnešku. Lidové noviny, Praha 2000, s. 447-490, zde s. 461-473; nebo školní příručku Svoz1L, Bohumil: Česká literatura ve zkratce 3. Brána, Praha 2000, s. 67-80.

24-25


jak jej představil Felix Vodička,8 neboť obzvláště pro období od roku 1914 dále nepokrývá oblast, jež bude předmětem našeho zájmu, zcela stoprocentně. Vodička se zabývá téměř výhradně proměnami konkrétního díla jakožto estetického objektu, případně obdobnými proměnami celku autorského díla, jehož jednota je vyjádřená kategorií „struktura ,autora"'. Ve Vodičko­ vě uvažování jsou přitom uvozovky u slova „autor" zcela namístě, výslovně vysvětluje, že mu nejde o psychofyzického autora, ale pouze o textově imanentní kategorii zastřešující celek autorského díla; u této sjednocující entity literárních textů je však podle něj třeba konfrontovat její dobové konkretizace s příslušným vývojem estetické normy právě tak jako při literárněhis­ torickém zkoumání jednotlivých děl. 9 Při psaní o literatuře, a obzvláště tom s popularizačními cíli, se ovšem předmětem, o němž se také (ale mnohdy vlastně především) píše, v naprosté většině případů stává právě i samotná postava autora, tj. živoucí, vnětextová bytost pohybující se v reálném světě. Zdá se dokonce, že obzvlášť v textech obracejících se mimo úzce odborné literárněvědné kruhy je nesmírně obtížné o takovém autorovi nepsat, což platí obecně pro texty počátku 20. stejně jako 21. století, přičemž ty mladší ze zmíněných tak činí jaksi navzdory teoretické reflexi, která v průběhu 20. století výrazně zproblematizovala celý koncept autorského subjektu. Petr A. Bílek ve svém úvodním exkurzu ke sledování života obrazu jedné z nejprominentnějších osobností kánonu české literatury, totiž Boženy Němcové, hovoří o obrazu, který je „umístitelný kamsi mezi póly psychofyzického autora a produktora textu", ,,na pomezí biografického a textového obrazu, ale také na pomezí odbornosti a zvědavosti"; tento obraz autora vzniká institucionálně „v prvních desetiletích 20. století především školou, literární kritikou, a veřejným povědomím a zájmem, v desetiletích posledních především pak působením školy a médií", 10 aje silou podstatně formující tradici veškerého dalšího psaní o „životě a díle". Petr A. Bílek přiléhavě mluví až o jakési literárněhistorické hagiografii autorů, která se utužuje zejména u těch nejkanoničtějších.11 K těm sice František Gellner

8

9

10

Srov. zejména jeho programovou stať Literární historie,její problémy a úkoly z roku 1942 a materiálově založenou studii Problematika ohlasu Nerudova díla (z roku 1941), aplikující teoretickou rozvahu o vztahu dobové estetické normy a konkretizaci estetického objektu na proměny ohlasu díla Jana Nerudy. Oba texty in VODIČKA, Felix: Struktura vývoje (2., rozšířené vydán8. Edd. Dagmar Magincová - Čestmír Pelikán. Dauphin, Praha 1998, s. 17-77, 283-321. VODIČKA, Felix: Problematika ohlasu Nerudova díla. ln týž: Struktura vývoje (2., rozšířené vydán8. Edd. Dagmar Magincová - Čestmír Pelikán. Dauphin, Praha 1998, s. 283-321, zde s. 310. BÍLEK, Petr A.: Obraz Boženy Němcové - pár poznámek k jeho emblematické redukci. ln P10RECKÝ, Karel (ed.): Božena Němcová a její Babička. Sborník příspěvků

z Ill. kongresu světové literárněvědné bohemistiky Hodnoty a hranice. v české literatuře, česká literatura ve světě, Praha 28. 6. - 3. Z 2005, sv. 3. Ústav pro českou literaturu, Praha 2006, s. 11-23, cit. s. 11-12. Tamtéž, s. 12. Svět

11

Co a jak zkoumat - -


02 Fotografie Františka Gellnera.

jistě nepatří, určité rysy „hagiografického zpracování" jeho osudu nicmé­ ně - jak bude ještě dále ukázáno - významně podpořil nejasný konec jeho života. Nabízí se při této příležitosti vznést k úvaze otázku, zda ale­ spoň částečně neovlivňuje místo toho kterého autora v dějinách národ­ ní literatury míra potenciální působivosti jeho životního příběhu a také to, zda nejen texty autora, ale i jeho osudy mohou být interpretovány v souřadnicích rozumění blízkých dané době. Reflexe Gellnerova životní­ ho příběhu do artikulovaného přijetí jeho díla výrazně vstoupila zejmé­ na v poválečných letech, zcela bez zajímavosti ovšem není ani recepce díla ještě za autorova života, už proto, že v některých ohledech ustavuje konstanty, jež se budou i v pozdějších sekundárních textech opakovat, a vedle toho naopak poskytuje srovnání stran toho, co časem v souvis­ losti s vnímáním Gellnerova díla ustoupilo do pozadí. Zkoumání sekundárního gellnerovského materiálu nabízí možnost zahlédnout na jednom konkrétním případu cesty ustavování kultur­ ní paměti. Způsob, jakým ta část účastníků literárního provozu, která nakládá s obrazem Františka Gellnera aktivně a z pozic institucionální autority (tj. zejména literární kritici i šířeji publicisté, vydavatelé, literární

26-27

František Gellner: Text – obraz – kontext  
František Gellner: Text – obraz – kontext