Page 1


zrozeni republiky.indd 2

10.07.18 10:54


františek emmert

zrození republiky národní revoluce 1918

KNIŽNÍ KLUB

zrozeni republiky.indd 3

10.07.18 10:54


Copyright © František Emmert, 2018 Photos © ČTK, Archiv Národního muzea, Archiv hlavního města Prahy, Archiv města Brna All rights reserved ISBN 978-80-242-6203-1

zrozeni republiky.indd 4

10.07.18 10:54


obsah

7 Úvod

zrozeni republiky.indd 5

15

Masaryk a česká státoprávní otázka

23

Přípravy na založení odboje (1914)

33

Exilová centrála v Ženevě (1915)

43

Národní rada československá v Paříži (1916)

55

Založení legionářského vojska v Rusku (1917)

63

Československá armáda (1917–1920)

85

Americká podpora (1918)

99

Domácí Národní výbor (1916–1918)

115

Říjen 1918

127

Vyhlášení samostatnosti (28.–30. říjen 1918)

145

Prozatímní správa (listopad a prosinec 1918)

181

Situování nového státu (1919 a 1920)

1 97

Chronologie událostí Od začátku první světové války do července 1920

10.07.18 10:54


zrozeni republiky.indd 6

10.07.18 10:54


Úvod

Říjen 1918 na pražské Národní třídě. (Zdroj ČTK)

zrozeni republiky.indd 7

10.07.18 10:54


8  / 

ZROZENÍ REPUBLIKY

Největší zásluhu na vytvoření samostatného československého státu v roce 1918 měl český (později československý) zahraniční odboj, semknutý kolem svého zakladatele a vůdčí osobnosti profesora pražské univerzity a bývalého poslance rakouského parlamentu Tomáše Garrigua Masaryka. Tato složka protirakouského národního hnutí za první světové války sehrála zcela nezastupitelnou úlohu zejména tím, že napomohla získat mezinárodní uznání nového státu ze strany vítězných dohodových mocností, bez kterého by se Československo nemohlo objevit na mapě světa. Zahraniční odboj, působící v letech 1915 až 1918 pod hlavičkou Českého komitétu zahraničního a později Národní rady československé na území dohodových, ale také několika neutrálních států, byl ve své době skromně nazýván jako „zahraniční akce“, či dokonce jen jako „exil“. Působil autonomně a nezávisle na domácí politické reprezentaci, která až do ledna 1918 vystupovala vůči Vídni spíše opatrně, umírněně a skrytě. Domácí odboj prakticky neexistoval, s výjimkou nepočetné Maffie, pevně vázané na Masarykovu „zahraniční akci“ jako její domácí zpravodajská síť a agentura ovlivňující české kulturní a společenské elity ve prospěch československé myšlenky. Avšak také Maffie se předem vzdala jakýchkoli násilných či ozbrojených akcí. Toho se držela až do konce války. Během čtyř let existence se zahraniční odboj rozrostl z původní neformální idealistické skupinky několika intelektuálů na rozvětvenou, dobře organizovanou a institucionálně ukotvenou organizaci s pobočkami v řadě zemí po celém světě, respektovanou spojeneckými státníky a disponující vlastními vojenskými jednotkami. V nich sloužily desetitisíce dobrovolníků, zejména z řad rakousko-uherských zajatců a českých a slovenských krajanů z USA a Ruska. Přesto exilová politická reprezentace zůstávala až do konce roku 1918 relativně málo početná – navzdory svému mimořádnému, rozhodujícímu významu. Z předválečných domácích politiků či veřejně známých osobností odešli během války do zahraničí pouze jednotlivci, a to většinou hned na jejím začátku (Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Lev Sychrava, Josef Dürich a několik dal-

zrozeni republiky.indd 8

ších). Jejich protirakouská a protimaďarská činnost na území „nepřátelských“ dohodových států byla domácími císařskými a královskými úřady chápána jako vlastizrada a hrozil jim trest smrti. Vzhledem k nejistému výsledku války měli tito nepočetní emigranti jen málo dalších následovníků. Museli se proto spoléhat především na pomoc významných osobností z řad krajanů, kteří na území dohodových zemí žili již před válkou, a také na své vlivné zahraniční přátele. V polovině roku 1917 zahraniční odboj zaznamenal první velký úspěch. Svět obletěla zpráva o bojovém vystoupení československé jednotky v bitvě u Zborova. O existenci odboje a vznikajícího národního vojska za hranicemi říše se konečně dozvěděla i česká veřejnost. Dosavadní spontánní nespokojenost s válkou a hospodářským strádáním se přeměnila v celospolečenskou podporu politického programu s cílem dosáhnout vlastní československé státnosti. Zareagovali také domácí politici, kteří v červenci 1918 ustavili Národní výbor československý a začali sledovat stejný cíl jako zahraniční odboj. Jejich úlohou bylo v okamžiku kapitulace Rakousko-Uherska a mezinárodního uznání nového státu převzít na domácí půdě moc, oficiálně vyhlásit nový stát a zajistit návrat exilu. Vše mělo proběhnout bez násilí a ozbrojeného boje. Ten byl veden pouze legionáři na frontách první světové války. Na konci války se zahraničnímu odboji dostalo ze strany dohodových mocností úplného uznání jako dalšího člena mezinárodní aliance s právem uzavírat dohody a vystupovat jménem budoucího státu jako jeho řádná politická reprezentace. Významně k tomu přispěla právě existence vlastního legionářského vojska a jeho nasazení na frontě v posledních dvou válečných letech. Tím zahraniční odboj získal autoritu nad domácími politiky, kteří nemohli vyhlásit nový stát sami. Dokonce museli uznat, že jsou politicky podřízeni vedení zahraničního odboje. Administrativní centrum odboje sídlilo od roku 1915 až do konce války v Paříži, avšak rozhodující události vedoucí k vytvoření a mezinárodnímu uznání Československa se odehrály v roce 1918 ve Washingtonu. Americký prezident Woodrow Wilson zahrnul požadavek plné československé

10.07.18 10:54


ÚVOD  

samostatnosti mezi mírové podmínky určené Rakousko-Uhersku. Bez souhlasu s vytvořením Československa by s ním nebylo možné uzavřít příměří. Tím bylo rozhodnuto o budoucím situování československého státu. Samotný proces vyhlašování československé státnosti a ustavení prvních prozatímních vrcholných orgánů provázely zmatky dané koncem války a neexistujícím přímým spojením mezi zahraničním odbojem a domácí reprezentací. Československo bylo vyhlášeno radikálními socialisty již v době generální stávky, poté Masarykem ve Washingtonu a nakonec ještě do třetice „muži 28. října“ v Praze. Také „první prozatímní vláda“ vznikla nadvakrát, nejprve v zahraničí a poté doma. Vedle toho krátce fungovala také slovenská vláda. Přímý kontakt a politická jednání mezi zahraničním odbojem a domácí politickou reprezentací v Praze byl navázán v historický den 28. října 1918 na schůzce v Ženevě, na které delegace obou stran debatovaly o vnitřní podobě nového státu. Zvítězila Masarykova vize plně demokratické republiky v čele s prezidentem, s garancí občanských a politických práv pro všechny občany. Ve stejný den byla v Praze nečekaně vyhlášena československá samostatnost a Národní výbor československý převzal moc v zemi. Začala nenásilná národní revoluce, která vyvrcholila v polovině listopadu ustavením revolučního parlamentu, jmenováním prozatímní vlády a volbou prezidenta. V těch dnech nevznikal pouze nový stát, ale také se rodil zcela nový model politického uspořádání. Monarchii nahradila republika, autoritářský režim demokratizace, dědičné výsady a vliv církve snahy o právní stát a zavedení všeobecného volebního práva. Před prozatímní mocí stály obrovské výzvy. Německojazyčné pohraničí českých zemí se chtělo odtrhnout, na Slovensku panovala až do polo-

zrozeni republiky.indd 9

/  9

viny roku 1919 nepřehledná situace. Dávali o sobě vědět radikální socialisté, kteří požadovali ještě větší společenské změny po vzoru bolševického Ruska. Objevovaly se nejrůznější excesy, násilné přehmaty a pokusy o atentáty a lokální vzpoury. Došlo k roztržce, a dokonce krátké válce s Polskem. Panovala nejistota ohledně státních hranic, kterou vyřešily až mírové smlouvy podepsané v Paříži. Republice připadla nová území, zejména Hlučínsko a Podkarpatská Rus. Přetrvávalo válečné hospodářství a nedostatek potravin, přitom bylo nutné co nejrychleji oddělit měnu a zajistit hranice. Prohlubovaly se politické i osobní spory mezi samotnými zakladateli státu. Základy nového systému vznikaly bez zástupců menšin, zejména tří milionů Němců, a rovněž bez dostatečného zastoupení Slováků a Rusínů. Zrodil se koncept čechoslovakismu. Dnes už víme, že nebyl trvale životaschopný, protože hluboce podceňoval národní cítění Slováků, ale ve své době plnil svoji historickou úlohu. Navzdory všem těžkostem nový stát směřoval k prvním parlamentním volbám, řádné vládě a ústavě. V únoru 1920 se Československo definitivně stalo plně demokratickým, právním státem. Nešlo ovšem pouze o dokončení jednoho z mnoha nových státoprávních projektů, které byly po první světové válce v Evropě realizovány. Situování Československé republiky podle Masarykových politických idejí přineslo mnohem hlubší společenské změny než pouhé vytvoření nového státu. Československá společnost zamířila ke svobodě, občanské rovnosti a humanistickému pojetí demokracie. Na dvacet let se ve svém regionu stala ostrovem stability, vlády práva a respektu ke každému jednotlivci. Její rozvoj přerušila až vnější agrese v letech 1938 a 1939. Z tehdejšího „zlatého věku“ čerpáme inspiraci pro náš stát dodnes.

10.07.18 10:54


10  / 

zrozeni republiky.indd 10

ZROZENÍ REPUBLIKY

10.07.18 10:54


ÚVOD  

/  11

Vítání republiky před Besedním domem v Brně. (Zdroj ČTK)

zrozeni republiky.indd 11

10.07.18 10:54


12  / 

ZROZENÍ REPUBLIKY

Národní revoluce na pražském Václavském náměstí. (Zdroj ČTK)

zrozeni republiky.indd 12

10.07.18 10:54


ÚVOD  

zrozeni republiky.indd 13

/  13

10.07.18 10:54


zrozeni republiky.indd 14

10.07.18 10:54


1. kapitola

Masaryk a česká státoprávní otázka

Pohlednice se členy americké pobočky českého Sokola vydaná u příležitosti Masarykovy návštěvy Chicaga v květnu 1918. (Zdroj ČTK)

zrozeni republiky.indd 15

10.07.18 10:54


16  / 

ZROZENÍ REPUBLIKY

Státní znak Rakouska (nikoli Rakousko-Uherska) používaný v letech 1915 až 1918. Znaky jednotlivých českých zemí na něm nebyly umístěny vedle sebe.

ničí o české otázce, avšak protirakouský separatismus v předválečném období zásadně odmítal. Neztotožňoval se s názory předáků z České strany státoprávně pokrokové, kteří již před rokem 1914 požadovali úplné osamostatnění českých zemí. Tento požadavek tehdy nenalézal podporu ani u velké většiny české veřejnosti. Masaryk se v předválečném období rozešel také se svým bývalým spolupracovníkem rusofilem Karlem Kramářem, předsedou druhého z českých poslaneckých klubů v rakousProjevy české svébytnosti před 28. 7. 1914 Rakousko-uherský císař František Josef I. Myšlenka na založení českého (československého) zahraničního protirakouského odboje s konečným cílem vystoupení českých zemí a Slovenska z monarchie a dosažení vlastní státnosti se zrodila v Praze krátce po vypuknutí první světové války. Stárnoucí profesor Masaryk, který tou dobou zastával post poslance Říšské rady ve Vídni, a od roku 1911 byl dokonce předsedou jednoho ze dvou českých poslaneckých klubů, tehdy radikálně pozměnil svůj dosavadní umírněný postoj k české státoprávní otázce. Masaryk byl vždy výrazným vlastencem, který přednášel k akademické veřejnosti doma i v zahra-

zrozeni republiky.indd 16

– Dne 8. 12. 1870 čeští poslanci Říšské rady ve Vídni vydali prohlášení, ve kterém se zastali Francie napadené Pruskem. – V letech 1870 a 1871 tři stovky Čechů bojovaly v  legii přátel Francie (Légion des Amis de la France) v prusko-francouzské válce. – V  roce 1912 se V. olympijských her ve švédském Stockholmu účastnila samostatná česká národní výprava vedle rakousko-uherské. – V roce 1913 začala Česká strana státoprávně pokroková požadovat osamostatnění českých zemí. – V květnu 1914 pokrokáři vydali Evropský manifest, ve kterém vyzvali vlády dohodových zemí, aby podpořily myšlenku „nezávislých Čech“.

10.07.18 10:54


MASARYK A ČESKÁ STÁTOPRÁVNÍ OTÁZKA  

kém parlamentu. Ten v období celorakouské ústavní krize a zablokování sněmů v letech 1911 až 1914 snil o spojení „velkých Čech“ s carským Ruskem, o vytvoření „Všeslovanské říše“ jako nejmocnějšího státu světa, a dokonce sepsal její ústavu. Masaryk jako realista naopak patřil mezi stoupence zachování podunajského soustátí. Věřil, že pro české země i český národ je ekonomicky i geopoliticky výhodnější zůstat uvnitř Rakouska a usilovat o větší míru jednoty Čech, Moravy i Slezska v rámci říše, o jejich společnou autonomii a zejména o demokratizaci, modernizaci a vnitřní reformu mnohonárodnostní monarchie jako celku a také o změnu jeho zahraničněpolitické orientace. Ostře odsoudil anexi Bosny a Hercegoviny v roce 1908, kritizoval navyšování vojenského rozpočtu i prohlubování spojenectví se sousedním císařským Německem. Stál v opozici vůči tehdejšímu vnitřnímu politickému modelu Rakousko-Uherska, které považoval za autoritářské, teokratické a zpátečnické, avšak nebyl proti jeho samotné státní existenci. V této souvislosti často připomínal české stavy ze 17. století, které rovněž neusilovaly o rozbití Rakouska, ale o jeho vnitřní reformu na celém území. Také Masarykův postoj vůči německé menšině v českých zemích zůstával do roku 1914 spíše smířlivý. Navrhoval nabídnout českým Němcům „úplně čestné vyrovnání“, zřejmě vlastní provin-

/  17

cii či kantony. Vzájemný vztah obou národností v českých zemích měl být podle jeho idealistické představy uspořádán po vzoru Švýcarska. Německy mluvící obyvatelé měli postupem času sami přijmout českou národní identitu definovanou územně a historicky, nikoli jazykově či etnicky. V tomto duchu se vyslovil již v 70. letech 19. století v rozhovorech se svým přítelem filozofem Edmundem Husserlem a později tyto ideje několikrát zopakoval. Vstup Rakousko-Uherska do první světové války a jeho otevřená agrese vůči slovanskému Srbsku a Rusku však náhle a překotně přepólovaly Masarykovu státoprávní koncepci. Ze stoupence zachování podunajského soustátí se během několika týdnů stal hlavní protagonista myšlenky osamostatnění českých zemí a jejich úplného vystoupení z mnohonárodnostní monarchie. Uvědomil si v plném rozsahu fatální závislost relativně slabého a vnitřními nacionalismy i předválečnou ústavní krizí rozpolceného Rakousko-Uherska na mnohem silnějším homogenním a dynamicky se rozvíjejícím císařském Německu. Tato závislost se záhy projevila i při vývoji vojenských operací. Německá armáda musela v roce 1914 téměř všude zasahovat ve prospěch slabší rakouské armády, která bez německé pomoci byla nucena dočasně ustupovat dokonce i na srbské frontě. Masaryk spatřoval v Německu a v rakouské závislosti na něm veliké nebezpečí pro další ­budoucnost

Znaky českých zemí jako korunních zemí v rámci říše. Zleva: Království české, Markrabství moravské a Vévodství Horní a Dolní Slezsko.

zrozeni republiky.indd 17

10.07.18 10:54


18  / 

ZROZENÍ REPUBLIKY

českých zemí a pro další perspektivu českého národa jako svébytné a samosprávné entity, a to bez ohledu na výsledek války. Možná jej ovlivnily i jeho vlastní zkušenosti z okamžiku vyhlášení války. Ten jej zastihl během dovolené v německém lázeňském městečku Bad Schandau nedaleko českých hranic. Šokovalo ho tamní nadšení německých obyvatel i branců silně kontrastující se zděšením, obavami a depresivní náladou, jež panovala v Praze, do které se záhy vrátil. Krátce nato publikoval v intelektuálním časopise Naše doba úvahu Válka, v níž jmenoval jako hlavní důvody vypuknutí konfliktu hospodářské zájmy velmocí s konečným cílem dosáhnout neomezené kontroly nad světem. Ačkoli se pro první světovou válku ve své době vžilo pojmenování „velká válka“, Masaryk ji již tehdy předvídavě doplnil také přívlastkem „světová“… V Německu mohutněl a sílil všeněmecký nacio­ nalismus volající po vytvoření Velkého Německa na půdorysu bývalého Německého spolku (z let 1815 až 1866) čili s rakouským Předlitavskem, včetně českých zemí. Podle představ všeněmeckých nacionalistů měly Německo a Rakousko vytvořit společnou hospodářskou a politickou unii, popřípadě měly splynout v jeden stát. Krátce po vypuknutí války se v Německu stala bestsellerem kniha Mitteleuropa (Střední Evropa). Její autor, všeněmecký teoretik Friedrich Naumann v ní navrhoval nové uspořádání střední Evropy mezi Rýnem a Haličí pod německou dominancí, byť neněmecké národy si měly uchovat určitou míru autonomie. Hospodářsky a politicky mělo celý region opanovat Německo a svázat ho v jeden celek mimo jiné i vybudováním jednotné železniční sítě a zavedením společné měny. Vzápětí po vypuknutí války všeněmecké a ger­ manizační tendence významně zesílily také v Rakousku. Přizpůsobili se jim i mnozí rakouští politici. Přiživovaly je protičeské a protislovanské nálady, které válka vyvolala u části německy mluvících obyvatel říše. Nový předlitavský předseda vlády hrabě Karl von Stürgkh nastolil výrazný protičeský kurz. Němčina se opět stala jediným jednacím jazykem na vyšších úřadech v českých zemích. Později bylo Předlitavsko, zahrnující i české země, přejmenováno jednoduše na Rakousko.

zrozeni republiky.indd 18

Císař schválil jeho nový státní znak, na kterém znaky jednotlivých českých zemí již nebyly umístěny vedle sebe, což vyjadřovalo zřejmou snahu nepřipustit v poválečném období jakoukoli českou jednotu a autonomii českých zemí v rámci Rakouska. V proslovech německojazyčných politiků byli Češi nazýváni zrádci, ozývaly se hlasy dát české země na dobu války pod policejní správu (to navrhoval například vrchní vojenský velitel arcivévoda Bedřich). Velký generální štáb nelibě komentoval hromadné dezerce českých vojáků na srbské i ruské frontě a rovněž zprávy o vznikajících malých českých výzvědných jednotkách na území dohodových států Francie a Ruska. Domácí čeští politici neprotestovali. Část se veřejně zapřísahala věrností císaři – stejně jako naprostá většina českého vyššího úřednictva –, jiní se stáhli do mlčení a téměř až do ilegality. Počátkem srpna navštívila deputace 166 českých a moravských okresních hejtmanů a starostů císařské místodržitelství v Praze, aby vyjádřila naprostou oddanost trůnu. Kramář s Aloisem Rašínem naproti tomu tajně doufali v „ruské osvobození“ českých zemí, které však Masaryka děsilo skoro stejně jako případné vítězství Německa ve světové válce. Jak napsal ve svém obsáhlém díle Rusko a Evropa, vydaném v německé Jeně rok před válkou, ruský absolutismus „je nemožné donutit mírnou cestou k obratu“ a po zkušenostech z roku 1905 předvídal Rusku další pokus o revoluci. Jeho absolutistickou formu vlády naprosto odmítal. Všechny vyjmenované události, trendy a podněty v létě roku 1914 přiměly Masaryka radikálně změnit postoj v otázce státoprávní koncepce. Od počátku mu bylo jasné, že česká (československá) samostatnost může být vybojována – intenzivní osvětou zpropagována a následně diplomaticky vyjednána – jedině v zahraničí před vládami dohodových zemí. Bylo nutné přejít na stranu „nepřítele“! Politický zápas na domácí půdě nebyl možný vzhledem k uzavření sněmů, omezení politického života, zavedení cenzury, a dokonce policejní internaci nejvýznamnějších národních radikálů. Válečný stav umožňoval udělovat „vlastizrádcům“ i nejvyšší tresty. Případné politické úsilí a iniciativa za vlastní stát se proto musely přesunout na cizí půdu mimo území Rakouska.

10.07.18 10:54


MASARYK A ČESKÁ STÁTOPRÁVNÍ OTÁZKA  

/  19

Profesor Tomáš Garrigue Masaryk.

zrozeni republiky.indd 19

10.07.18 10:54


20  / 

ZROZENÍ REPUBLIKY

Oznámení o vyhlášení války Srbsku 28. července 1914 ve zvláštním vydání plzeňského německojazyčného deníku. (Zdroj ANM)

zrozeni republiky.indd 20

10.07.18 10:54


MASARYK A ČESKÁ STÁTOPRÁVNÍ OTÁZKA  

/  21

První světová válka se od svého samého počátku vyvíjela jako nejstrašnější ozbrojený konflikt za několik posledních staletí. Na snímku rakouský moždíř Škoda 305 mm vyráběný v českých zemích. (Zdroj Wikimedia Commons)

zrozeni republiky.indd 21

10.07.18 10:54


zrozeni republiky.indd 22

10.07.18 10:54


2. kapitola

Přípravy na založení odboje (1914)

První česká jednotka v rámci ruské carské armády vznikla již v srpnu 1914. Tvořili ji Češi s ruským občanstvím. Masaryk si sestavení „české legie“ pod ruským vedením nepřál. (Zdroj ANM)

zrozeni republiky.indd 23

10.07.18 10:54


24  / 

ZROZENÍ REPUBLIKY

Na podzim roku 1914 se Masaryk začal připravovat na svůj odchod do zahraničí a na založení exilu. Musel řešit naléhavé otázky spojené s jeho financováním, personálním obsazením, politickým programem, se zajištěním mediální podpory a budoucí politické akceptace ze strany dohodových vlád i domácích českých politiků. Nejprve vedl rozhovory s představiteli prakticky všech hlavních proudů české politiky, vyjma německých a katolických, které se po uzavření vídeňské Říšské rady sešly v Praze. Ta zůstala jediným místem, kde se o české politice mohlo alespoň diskutovat. Postupně se setkal s předáky a poslanci za národní socialisty, agrárníky, sociální demokraty i státoprávní pokrokáře (národní radikály). Většina z nich sice s jeho myšlenkou na odchod do zahraničí a založení politického exilu velmi opatrně souhlasila, nejvýrazněji pochopitelně státoprávní pokrokáři, avšak jednoznačnou podporu ani účast mu nepřislíbili. V nově nastalé situaci se orientovali buď otevřeně prorakousky, nebo skrytě ­prorusky. Velká část domácích českých politiků doufala, že jejich loajalita a veřejná věrnost trůnu za časů nadcházející války bude po jejím skončení císařem odměněna v podobě splnění českých státoprávních požadavků, tedy že české země (Čechy, Morava a Slezsko) budou po válce sjednoceny do jednoho územně administrativního celku a získají větší autonomii v rámci Předlitavska. Menší rusofilská skupinka naopak vkládala své naděje do ruského „osvobození“, a dokonce se na něj začala bláhově připravovat. Masaryk považoval oba přístupy za naprosto krátkozraké. V Rakousku zřetelně sílily germanizační tendence a od carského režimu se rozhodně nedalo očekávat osvobození od autoritářského modelu vládnutí. Profesor Masaryk se tehdy setkal dokonce i s rakouským místodržícím v Praze hrabětem Franzem Antonem Thun-Hohensteinem. Odvážně u něj protestoval proti cenzuře a proti germanizačním a všeněmeckým projevům některých rakouských politiků a vysokých důstojníků generálního štábu. Nicméně se svou ambiciózní a odvážnou vizí samostatného státu, vybojovaného v metropolích západních dohodových mocností, zůstá-

zrozeni republiky.indd 24

Charles Crane  Bohatý americký průmyslník a filan­ trop, který se již v  předválečném období zajímal o českou státoprávní otázku a o středoevropské Slovany a jejich jazyky a kulturu. Finančně podporoval například českého malíře Alfonse Muchu, a  umožnil tak vznik jeho Slovanské epopeje. V roce 1896 se v Praze poprvé osobně setkal s Masarykem. Později mu umožnil americké turné mezi českými krajany (ještě v předválečném období). Na podzim roku 1914 mu slíbil peníze na vydávání exilových tiskovin. Masaryk si od Cranea do budoucna sliboval také přístup k  nejvyšším americkým politikům. Průmyslník totiž v  roce 1912 spolufinancoval prezidentskou kampaň úspěšného kandidáta Thomase Woodrowa Wilsona, v pořadí 28. prezidenta USA. To mu zaručovalo přístup do jeho administrativy, kterého později využíval, zejména po vstupu USA do války. V  roce 1918 umožnil Masarykovi přístup přímo k osobě amerického prezidenta. Masaryka a  Cranea spojoval také mimořádný zájem o Rusko.

10.07.18 10:54


PŘÍPRAVY NA ZALOŽENÍ ODB OJE (1914)  

val Masaryk téměř osamocen. Sdíleli ji s ním jen jeho nejvěrnější stoupenci z redakce časopisu Čas a z jeho České strany pokrokové, tzv. realisté (například její předseda Přemysl Šámal, mladý docent pražské univerzity Edvard Beneš či doktor Václav Bouček). Vzhledem k nedostatku finančních prostředků Masaryk neuvažoval, že by do zahraničí odešla početnější skupina. Rozhodl se, že se do ciziny vypraví sám, doprovázen pouze jednou ze svých dcer, Olgou. Nechtěl dokonce ani žádat o materiální a politickou podporu české a slovenské krajanské spolky zavedené již před válkou na území dohodových zemí (zejména ve Francii či Rusku). Přál si zůstat na nich politicky nezávislý. Od počátku se chtěl v zahraničí situovat jako nový politický suverén a ostatní skupiny si postupem času podřídit. Aby mohl začít, potřeboval vlivné podporovatele z dohodových zemí. V průběhu podzimu roku 1914 Masaryk dvakrát navštívil neutrální Nizozemsko, ve kterém navázal kontakt se svými významnými zahraničními přáteli, kteří mu mohli se založením a etablováním exilu pomoci. Během první návštěvy, která se uskutečnila již v září, si vyměnil korespondenci se svým francouzským přítelem, profesorem a bohemistou Ernestem Denisem a dále s britskými přáteli, dvojicí novinářů a historiků Henrym Wickhamem Steedem a Robertem Williamem Seton-Watsonem. Tím se z rakouského pohledu dopustil „vlastizrady“. Navázal kontakt s občany „nepřátelských mocností“ a seznámil je se svými záměry politicky vystoupit proti vlastní zemi. Zahraniční přátelé byli ochotní poskytnout mu mediální podporu. Finanční, mediální i politickou pomoc Masarykovi přislíbil také jeho dlouholetý americký přítel Charles Crane. Koncem října 1914 se Masaryk do Nizozemska vrátil. Tentokrát se v Rotterdamu osobně setkal se Seton-Watsonem. Společně zkoncipovali první memorandum o českém národě, které britský novinář následně s datem 5. listopadu rozeslal vládám dohodových zemí (avšak bez jakékoli odezvy). Seton-Watson ho podepsal pouze svým jménem a o Masarykovi se v něm zmiňoval anonymně pouze jako o svém „informátorovi“, aby ho neohrozil a Masaryk se mohl vrátit do Prahy. Dokonce se pokusili sepsat

zrozeni republiky.indd 25

/  25

politický program budoucího exilu, jehož ústředním bodem se mělo stát vystoupení českých zemí z Rakousko-Uherska a jejich spojení se Slovenskem. Debatovali spolu o „minimálním programu“ pro případ, kdyby Německo a Rakousko-Uhersko ve válce zůstaly sice poraženy, ale jako státy zůstaly zachovány, a o „maximálním programu“ za situace, kdy by obě ústřední mocnosti byly ve válce zcela rozdrceny. Samostatný československý stát měl přitom vzniknout v obou případech. Od samého počátku Masaryk do uvažovaného státu zahrnoval i Slovensko. Během druhé návštěvy Nizozemska Masaryk navázal spojení také s ruskými a britskými novináři ochotnými psát ve prospěch budoucího českého exilu. Listopad a část prosince 1914 Masaryk strávil v Praze, ačkoli riskoval prozrazení svých „velezrádných aktivit“ v Nizozemsku a možné zatčení. V bytě doktora Václava Boučka se scházel s ostatními předními realisty a redaktory Času a seznámil je se svými plány. Společně debatovali o dalším možném vývoji. Masaryk odhadoval, že světový válečný konflikt potrvá asi tři roky. Jak dnes víme, vojenské a hospodářské možnosti válčících zemí odhadl vcelku správně, válka trvala čtyři roky. O jejím ukončení ovšem rozhodl vstup USA do konfliktu, o kterém se tehdy v Praze nediskutovalo. Masaryk před svými spolupracovníky zopakoval přesvědčení, že nelze všechny naděje sázet na jedinou, a to ruskou kartu. Z východní fronty začaly přicházet první zprávy o zastavení ruského postupu směrem ke Slovensku a českým zemím, takže se plány českých rusofilů začínaly hroutit. Masaryk vycítil, že nastává nejvyšší čas odejít do emigrace. Zakoupil si jízdenku do Itálie a rozloučil se se svými stoupenci. S Karlem Kramářem se již nestihl setkat. Svého zřejmě nejbližšího spolupracovníka mladého Edvarda Beneše pověřil tajným úkolem vybudovat domácí odbojovou organizaci, která by jej do zahraničí zásobila zprávami z domova (včetně informací zpravodajského charakteru) a na domácí půdě by se jako vlivová agentura pokoušela skrytě působit ve prospěch cílů exilu.

10.07.18 10:54


zrození republiky národní revoluce 1918 František Emmert Redigoval Jakub Hladík Odpovědný redaktor Filip Hladík Technický redaktor Jiří Staněk Grafická úprava, obálka a sazba z písem Tyfa Text a Preissig 1918 Stará škola (www.staraskola.net) Počet stran 208 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9999. publikaci Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první

Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

zrozeni republiky.indd 208

10.07.18 10:59

Zrození republiky – Národní revoluce 1918  
Zrození republiky – Národní revoluce 1918