Page 1


-------------,

.,,,

o

TRUHLA PLNA ZLATAKU

... prásknutí starých domovních vrat se rozlehlo celou ulicí. Rána byla tak silná, že mnozí chodci překvapeně zvedli hlavu, aby se podívali, co se to děje. Nezpozorovali však nic tak zvláštního, snad jen to, že před pražským domem U dvou sloupů v sousedství výstavného Kolovratského paláce na Ovocném trhu stojí u teď už zavřených vrat mladá žena, podle vzhledu patrně služka, s malým uzlíkem na zemi u nohou. Už na první pohled bylo zřejmé, oč se tady jednáženička byla zkrátka vyhozena ze služby. To se tehdy stejně jako dnes stávalo vcelku běžně, a tak kolemjdoucí po zjištění příčiny rozruchu klidně pokračovali dál svou cestou. Když si služka všimla, že ji lidé pozorují, nejdřív vzdorně pohodila hlavou, aby dala najevo, že ji vyhazov nemůže nijak rozházet. Pak se sklonila pro svůj malý uzlík, který si hodila přes rameno, a s velkopanským gestem poté odcházela prostředkem ulice. Po několika krocích se ještě otočila, a aby dala všem najevo, co si právě myslí o své předchozí paní, vyplázla jazyk směrem k domu, z něhož byla právě vyhnána. Teprve pak se konečně odhodlala k odchodu a zamířila pryč, bezpochyby někam jinam, kde si jejích služeb budou víc vážit. Nikdo ze svědků této scény nemohl tušit, že se jedná o ouverturu smutného příběhu, o kterém se po Praze už brzy bude všude mluvit. Bylo jaro roku 1729. Svět byl v pohybu. Johann Sebastian Bach dokončil právě minulého roku své známé Francouzské suity, v Čechách tehdy působili slavní malíři Petr Brandl

7


1724 vytiskl knihu o historii pražských kostelů, dílo týnského faráře Floriána Hammerschmida. Ani on sám, ani farář však nepředložili rukopis cenzuře. Prodej tohoto foliantu byl tedy záhy zakázán a komise se pustila do podrobného čtení vydaného díla. I když tam nakonec nebylo nalezeno nic závadného, trvala celá záležitost skoro čtyři roky a znamenala pro autora i tiskaře celou řadu nepříjemností. I přes tyto drobné potíže však Wickhardt díky své zručnosti získal slušný majetek a byl také majitelem pěkného pražského domu U dvou sloupů, který stál na Starém Městě pražském, na Ovocném trhu, hned vedle Kolovratského paláce. Tento dům zde však už nehledejte. Byl spolu se sousedním domem U dvou zlatých klíčů zbořen a roku 1865 na tomto místě vyrostl velký obchod s oděvy firmy Salzer a syn, který později převzala firma Rothberger. Ani tento dům zde však dnes už nestojí. Byl zbořen roku 1929 a v jeho místech je dnes obchodní pasáž Myslbek, spojující Příkopy s Ovocným trhem. Někdy bývá Wickhardtův dům U dvou sloupů mylně zaměňován s domem U dvou kamenných sloupů, ten však stával v Kaprově ulici. Po bratrově smrti se dědičkou veškerého majetku, uloženého v několika truhlicích uvnitř pevně uzamčeného domu, stala jeho sestra Marie. Byla to lakomá stařena, která žila nyní osaměle v prázdném domě. Ženy tohoto postavení bývají obvykle nazývány „stará panna", a to byl právě případ Marii Katariny Wickhardtové. Narodila se roku 1657, takže v době našeho příběhu jí bylo 72 let. Pamatovala vládu už třetího císaře, jednak Leopolda I., který nastoupil na trůn právě v roce jejího narození, poté krátkou vládu Josefa I. a pak od roku 1711 i panování císaře Karla VI., otce Marie Terezie. Wickhardtová nebyla provdána,

10


Praha roku 1729 byla čilým barokním městem. Stopy velkého požáru, založeného francouzskými paliči roku 1689, už téměř zmizely a mnohé zdejší staré domy dostaly při následné opravě či přestavbě novou, módní tvář. Některé z nich se teď ještě narychlo opravovaly a vylepšovaly, vždyť právě na podzim onoho roku mělo dojít v Praze během velkolepé církevní slavnosti k dlouho očekávané kanonizaci sv. Jana Nepomuckého. Byla to tehdy událost prvního řádu, na niž se těšilo mnoho lidí. Pražané měli rádi ony velké pompézní slavnosti, které baroko tak dobře umělo. Před šesti lety došlo roku 1723 v Praze ke korunovaci císaře Karla VI. českým králem. To byl pro celou Prahu velký svátek a teď se tedy chystala další velkolepá podívaná, spojená se jménem velmi oblíbeného světce Jana Nepomuckého. Ale ještě předtím byla Praha náhle vzrušena temnou a truchlivou událostí. Když dopoledne 18. července klepal pouliční prodavač mléka na vrata domu U dvou sloupů, nikdo mu neotevřel. Bylo mu to divné, vždyť stará Wickhardtová přece každý den v tuto hodinu nakoupila dva žejdlíky mléka. Mlékař nejdřív zdvořile klepal na dveře, ale když nikdo neotevíral, začal posléze bušit do vrat pěstí. Ani to však nebylo nic platné. Zevnitř domu se neozval ani hlásek. Bylo to tak podivné, že mlékař zaklepal na dveře u sousedů a udiveně ohlásil, co se mu stalo. Také sousedům se to zdálo zvláštní, a tak kdosi nakonec došel celou věc ohlásit na magistrát. Už záhy se pak před domem objevil rychtář se dvěma pomocníky. Dveře byly po marném klepání nakonec otevřeny násilím. Když se tak stalo a úřední osoby vkročily dovnitř, už záhy bylo jasné, proč na mlékařovo klepání nikdo neotevíral. Stará panna zde ležela na zemi mrtvá. Její doširoka otevřené oči se dívaly

12

Vraždy něžnou rukou - Hrdelní zločiny žen, které kdysi vzrušily veřejnost  
Vraždy něžnou rukou - Hrdelní zločiny žen, které kdysi vzrušily veřejnost