Page 1


Rodinny_podnik_2017

10.11.2017

13.32

Strรกnka 8


Rodinny_podnik_2017

10.11.2017

13.32

Stránka 9

Nevûsta bohatá na vlákninu

Byla jsem tenkrát dûvãe jako lusk. Nebo rad‰i holka jako kytka? Nebo snad krev a mlíko? Já nevím, ale lusk se mi moc nezdá. Nechápu, co je na nûm tak bájeãného. Jako útlé dítû jsem se naprala syrov˘ch fazolov˘ch luskÛ a bylo mi celou noc, jak ve mnû fazole nabobtnaly, tak stra‰nû ‰patnû, Ïe si troufám fiíct, Ïe mi v celém pohnutém Ïivotû nebylo hÛfi. MoÏná ov‰em, Ïe Ïádoucnost dûvãat tkví právû v jisté proporãnû vyváÏené nabobtnanosti. Je-li tomu tak, byla jsem pfiece jen spí‰ jako lusk neÏ kytka, neboÈ nabobtnalá jsem byla na správn˘ch místech utû‰enû. NezmiÀuji se o tom z je‰itnosti. Je to fakt hodn˘ zaznamenání vzhledem k moÏnostem odbytu. ¤eãeno jednodu‰e, jako lu‰tûnina jsem ‰la na draãku. Perspektivních ÏenichÛ jsem mûla jako kvítí. VÛbec se nepamatuji, Ïe by se na‰el optimista, kter˘ by si s m˘m srdéãkem chtûl jen zahrávat. V‰ichni byli celí diví do Ïenûní. Rodiãe z toho kupodivu nemûli Ïádnou radost. Od chvíle, kdy se u nás objevil první vydû‰en˘ mládenec s lístky do biografu, vedli nabádavé fieãi, Ïe se nesmím vdát, dokud nebudu mít po maturitû, pak po vysoké ‰kole, a myslím, Ïe kdybych jim popfiála sluchu, nevdala bych se, dokud bych nemûla po pohfibu. Pfies tyto ponuré perspektivy se Ïeni‰i rojili kolem domu jak komáfii nad baÏinou. Samozfiejmû. Jako lusk jsem byla bohatá nevûsta. Na vlákninu. 9


Rodinny_podnik_2017

10.11.2017

13.32

Stránka 10

KdyÏ jsme odjeli na dovolenou, kde si rodiãe, utrmáceni od neustálého bdûní nad lilií mé nevinnosti, hodlali odpoãinout, bylo to je‰tû hor‰í. První Ïenich pfiijel se zlomen˘m srdcem na kole, druh˘ se tfiemi zlomen˘mi Ïebry a maminkou autem a tfietí se zlomen˘m charakterem a vydrancovanou penûÏenkou vlakem. Pfiijímala jsem je uprostfied paseky zalité sluncem na pafiezu jako carevna pfii sly‰ení, zatímco tatínek obcházel smrãinu s oãima na ‰Èopkách, hofice lituje, Ïe jako dirigent vládne pouze taktovkou, a nikoliv brokovnicí. Nerada bych nyní vzbudila dojem, Ïe jsem snad byla holka do vûtru a Ïe bylo zapotfiebí moji ctnost tak bedlivû stfieÏit. Naopak. Na celé té vûci bylo nejlegraãnûj‰í, Ïe moje kvetoucí vnady je‰tû snily svÛj dûtsk˘ sen s palcem v puse a se Ïenou jsem mûla zatím spoleãné pouze potû‰ení z trápení usouÏen˘ch mladíkÛ. Ostatnû tatínek se mi pozdûji pfiiznal, Ïe nechodil bdít nad mou nevinností, n˘brÏ nad hol˘m Ïivotem. Mûl pr˘ strach, Ïe nûkterému nápadníkovi ze silné konkurence selÏou nervy a v návalu Ïárlivosti mû uprostfied je‰tûrek a malin u‰krtí. Chudák tatínek! Maminka se do obrann˘ch akcí nepletla, zato bylo z jejích rádoby nenápadn˘ch otázek jasné, Ïe by kandidátÛm manÏelství nejradûji rozdala velmi podrobné dotazníky, které by museli do t˘dne odevzdat spolu s potvrzením o zdravotním stavu, v˘‰i v budoucnu pfiedpokládan˘ch pfiíjmÛ a v˘tahu z trestního rejstfiíku. Vzhledem k mnoÏství uchazeãÛ by moÏná nebylo k zahození stokorunové zápisné do seznamu ãekatelÛ. (Není jistû tûÏké uhodnout, Ïe poslední nápad je mÛj. ·koda Ïe pfii‰el pozdû!) 10


Rodinny_podnik_2017

10.11.2017

13.32

Stránka 11

Buì jak buì, prázdniny ubûhly, minul rok, absolvovala jsem, pfiijala angaÏmá v praÏském Realistickém divadle a stále je‰tû nebylo ani pomy‰lení, Ïe by mû rodiãe pustili s mlad˘m muÏem na dovolenou. Pfied kaÏd˘m kolektivním v˘letem za spoluÏákem na Moravu nebo na hory jsem byla podrobena kfiíÏovému v˘slechu – kam, kdy, do kdy, s k˘m. AÏ zaãínalo hrozit nebezpeãí, Ïe vzácn˘ lusk peãliv˘m pûstitelÛm pfiezraje, nebo samovolnû pukne vzteky. A tak jsem jednoho dne pfiivlekla svého favorita domÛ, postavila ho pfied rodiãe a rezolutnû prohlásila: „Tenhle. A hned.“ A byla svatba.

11

Rodinný podnik  
Rodinný podnik