Page 1


PROLOG PŘI MILOSTI A PADLÝCH PRAPORECH

B

ayrd stiskl minci mezi palcem a ukazováčkem. Hluboce jej znervózňova­ lo, když cítil, jak se kov mačká. Zvedl palec. V tvrdé mědi byl nyní jasně vidět otisk odrážející chabé světlo pochodní. Připadal si promrzlý, jako by strávil celou noc ve sklepě. Zakručelo mu v břiše. Opět. Zvedl se severní vítr a plameny pochodní se zatřepotaly. Bayrd seděl zády k vel­ kému balvanu poblíž středu válečného ležení. Hladoví muži si s mumláním ohřívali ruce u ohňů; zásoby se už dávno zkazily. Další si poblíž začali na zem rozkládat jako sušící se prádlo všechny své kovové věci - meče, přezky zbroje, kroužkové košile. Snad doufali, že až vyjde slunce, promění materiál zpátky do normálního stavu. Bayrd z toho, co bývalo mincí, vytvaroval prsty kuličku. Světlo nás ochraňuj, pomyslel si. Světlo ... Pustil kuličku na trávu, pak se natáhl a zvedl kameny, s nimiž pracoval. „Chci vědět, co se tady stalo, Karamel" vybuchl urozený pán Jarid. Jarid a jeho poradci stáli nedaleko před stolem pokrytým mapami. ,,Chci vědět, jak se dostali tak blízko, a chci hlavu té zatracené temné družky, té aessedaiovské královny!" Jarid bouchl pěstí do stolu. Kdysi neměl v očích tak šílenou horlivost. Všechen ten tlak ztracené zásoby, zvláštní věci po nocích - ho měnil. Za Jaridem ležel na hromadě velitelský stan. Jaridovy vlasy - které mu během vyhnanství narostly - volně poletovaly a tvář zalévalo mihotavé světlo pochodní. Kabát mu ještě pokrývaly zbytky suché trávy, jak se plazil ze stanu ven. Bezradní sloužící dloubali do železných stanových kolíků, které - stejně jako všechen kov v táboře - byly teď na dotek měkké. Železná oka na konci napínacích šňůr se natáhla a ulomila jako teplý vosk. Noc páchla čímsi špatným. Zatuchlostí, jako místnosti, do nichž po celé roky nikdo nevstoupil. Vzduch na lesní pasece by neměl páchnout jako starý prach. Bay­ rdovi opět zakručelo v břiše. Světlo, tak strašně rád by si dal něco k jídlu! Zaměřil pozornost na práci a jedním z kamenů udeřil o druhý. Držel kameny tak, jak ho to jako chlapce naučil jeho dědeček. Pocit kamene na­ rážejícího na kámen pomáhal zahánět hlad a zimu. Alespoň na něco bylo v tomhle světě pořád spolehnutí.


VZPOMÍNKA NA SVĚTLO

Urozený pán Jarid k němu zalétl zamračeným pohledem. Bayrd byl jedním z de­ seti mužů, na nichž Jarid dnes v noci trval jako na strážcích. ,,Já Elaininu hlavu dostanu, Karame," řekl Jarid, obraceje se zpátky ke kapitánům. ,,Tahle nepřirozená noc je práce těch jejích čarodějnic." „Její hlavu?" ozval se stranou Eriho pochybovačný hlas. ,,A jak přesně ti někdo její hlavu přinese?'' Urozený pán Jarid se obrátil, stejně jako ostatní kolem stolu ozářeného světlem pochodní. Eri zíral za oblohu; na rameni měl znak útočícího zlatého kance s rudým oštěpem v pozadí. Byl to znak osobní stráže urozeného pána Jarida, ale Eriho hlas nezněl zrovna uctivě. ,,Čím ji o tu hlavu připraví, Jaride? Zubama?'' Při těch příšerně neukázněných slovech celý tábor ztichl. Bayrd se zarazil a pře­ stal tlouct kameny. Ano, proslýchalo se, jaký pomatenec se z urozeného pána Jarida stal. Ale tohle? Jarid zaprskal a tvář mu zrudla vzteky. ,,Jak si dovoluješ takhle se mnou mluvit? Ty, jeden z mé vlastní stráže?" Eri si dál prohlížel zataženou oblohu. ,,Srážím ti dvouměsíční mzdu," obořil se na něho Jarid, ale hlas se mu třásl. ,,De­ graduju tě a určuju na službu u latrín, dokud nerozhodnu jinak. Jestli mi ještě jednou budeš odmlouvat, vyříznu ti jazyk." Bayrd se v chladném vzduchu zachvěl. Eri byl to nejlepší, co v jejich zbytcích vzbouřenecké armády zbylo. Ostatní stráže šoupaly nohama a upíraly pohled k zemi. Eri pohlédl směrem k urozenému pánovi a usmál se. Neřekl ani slovo, ale nějak ani nemusel. Vyříznout mu jazyk? Každičký kousek kovu v táboře změkl jako sádlo. Jaridův vlastní nůž ležel na stole, pokroucený a zprohýbaný- když ho vytahoval z po­ chvy, natáhl se a ztenčil. Jaridův kabát volně povlával ve větru; míval sthbrné knoflíky. „Jaride ..." řekl Karam. Mladý urozený pán z méně významného rodu věrného Sarandům měl hubenou tvář a velké rty. ,,Opravdu si myslíš . .. opravdu si myslíš, že tohle byla práce Aes Sedai? Všechen kov v táboře?" „Samozřejmě," obořil se na něj Jarid. ,,Co jiného by to bylo? Neříkej mi, že věříš těm táborovým povídačkám? Poslední bitva? Pehe." Pohlédl zpátky ke stolu. Tam, rozvinutá a v rozích zatížená kameny, ležela mapa Andoru. Bayrd se znovu obrátil ke svým kamenům. Prásk, prásk, prásk. Břidlice a žula. Dalo práci najít od obou vhodné kusy, ale děda Bayrda naučil rozeznávat všemožné kameny. Stařík cítil jako zradu, když Bayrdův otec odešel a stal se řezníkem ve měs­ tě, místo aby pokračoval v rodinném řemesle. Měkká hladká břidlice. Hrbolatá zvrásněná žula. Ano, na některé věci bylo na světě stále spolehnutí. Na pár věcí. V této době se na moc věcí spoléhat nedalo. Kdysi neochvějní urození páni byli nyní měkcí jako ... nu, měkcí jako kov. Na ob­ loze vířila temnota a stateční muži - muži, k nimž Bayrd dlouho vzhlížel - se třásli a fňukali po nocích. ,,Dělám si starosti, Jaride," řekl Davies. Urozený pán Davies, starší muž, se nejvíc ze všech blížil postavení Jaridova důvěrníka. ,,Už celé dny jsme nikoho neviděli. Žádného sedláka, žádného královnina vojáka. Něco se děje. Něco zlého." ,,Poslala lidi pryč," zavrčel Jarid. ,,Připravuje se udeřit." ,,Já myslím, že si nás nevšímá, Jaride," řekl Karam s pohledem upřeným na ob-

10

RoB Johu. Stále tam vířil; viděl čisté nebe. ,,P Znamení. .. " „Snaží se nás zrn Sedai." Tábor náhle zahE řezník necítil, ale " a porcování mužů ! přesunul od jednohc Prásk, prásk, prG Eri se obrátil. Jru zaječet přísnější trei Nebýval vždycky který urozený pán � na s úctou následov, Eri dlouhými krc ,,Kam si myslíš, Eri si sáhl na rar světla pochodní, do Většina mužů v teplu a světlu. Pár 2 nebo pruhy kůže jal Vstali, aby sledo ,,zběh," vyprskl proto, že je to těžké ,,Muži hladovějí, ,, To si uvědomi: o problémech." Jari me muset zaútočit v. Most. Obsadíme hc který dneska večer Bayrd mžoural c beze zbraní. Balili J začali trousit z táb< nebo přezek 'na zbn „Elain se neodv přesvědčit sám seb< co jsi hlásil, Šive. I Bílý Most. Ano, Bí Obsadíme, ho, r, v západním Andor se to místo jmenuj, nos. ,,Slyšel jsem, i a budu mít armádu, se svými čarodějní,


o

lem. Bayrd byl jedním z de­ rážcích. ,,Já Elaininu hlavu /itánům. ,,Tahle nepřirozená nlas. ,,A jak přesně ti někdo

!m stolu ozářeného světlem cího zlatého kance s rudým pána Jarida, ale Eriho hlas � Zubama?'' ichl. Bayrd se zarazil a pře­ se z urozeného pána Jarida ůeš takhle se mnou mluvit? d, ale hlas se mu třásl. ,,De­ jinak. Jestli mi ještě jednou tilepší, co v jejich zbytcích ma a upíraly pohled k zemi. \Neřekl ani slovo, ale nějak t v táboře změkl jako sádlo. ý-když ho vytahoval z po­ !tru; míval stříbrné knoflíky. �znamného rodu věrného ;Jíš ... opravdu si myslíš, že 1 bylo? Neříkej

mi, že věříš ilédl zpátky ke stolu. Tam, iU.

rísk, prásk. Břidlice a žula. učil rozeznávat všemožné a stal se řezníkem ve měso, na některé věci bylo na oc věcí spoléhat nedalo. u, měkcí jako kov. Na ob­ dlouho vzhlížel - se třásli vies, starší muž, se nejvíc y jsme nikoho neviděli. i"e. Něco zlého." oohledem upřeným na ob-

ROBERT JORDAN

&

BRANDON SANDERSON

Johu. Stále tam vířila mračna. Bayrdovi to připadalo jako celé měsíce, co naposledy viděl čisté nebe. ,,Proč by se namáhala? Naši muži hladovějí. Jídlo se pořád kazí. Znamení. . . " „Snaží se nás zmáčknout," řekl Jarid, oči vášnivě vytřeštěné. ,,Tohle je práce Aes Sedai." Tábor náhle zahalil klid. Ticho, až na zvuk Bayrdových kamenů. Nikdy se jako řezník necítil, ale ve stráži svého urozeného pána nalezl domov. Porcování krav a porcování mužů si bylo překvapivě podobné. Znepokojovalo jej, jak snadno se přesunul od jednoho k druhému. Prásk, prásk, prásk. Eri se obrátil. Jarid si ho podezřívavě změřil pohledem, jako by byl připravený zaječet přísnější trest. Nebýval vždycky takový, že ne? napadlo Bayrda. Chtěl pro svoji ženu trůn, ale který urozený pán by nechtěl? Bylo těžké vnímat víc než jen jméno. Bayrdova rodi­ na s úctou následovala Sarandy po celá pokolení. Eri dlouhými kroky vyrazil z velitelského stanoviště pryč. ,,Kam si myslíš, že jdeš?" zavyl Jarid. Eri si sáhl na rameno a strhl odznak stráže rodu Sarandů. Zahodil ho a vyšel ze světla pochodní, do noci směrem k severním větrům. Většina mužů v táboře nešla spát. Seděli kolem ohňů, neboť chtěli být nablízku teplu a světlu. Pár z nich se v keramických hrncích pokoušelo vařit trsy trávy, listí nebo pruhy kůže jako něco, cokoli, co se dalo sníst. Vstali, aby sledovali Eriho odchod. „Zběh," vyprskl Jarid. ,,Po tom všem, čím jsme si prošli, teď odchází. Jenom proto, že je to těžké." ,,Muži hladovějí, Jaride," zopakoval Davies. „To si uvědomuju. Díky, že mi s každým zatraceným vydechnutím vykládáš o problémech." Jarid si rozechvělou dlaní otřel čelo a pak jí udeřil do mapy. ,,Bude­ me muset zaútočit na jedno z měst; nedá se před ní utéct, když teď ví, kde jsme. Bílý Most. Obsadíme ho a doplníme zásoby. Její Aes Sedai musejí být po tom kousku, který dneska večer předvedly, unavené, jinak by už zaútočila." Bayrd mžoural do tmy. Další muži stáli a zvedali hole nebo obušky. Někteří šli beze zbraní. Balili přikrývky, přehazovali si přes ramena rance s oblečením. Pak se začali trousit z tábora, tiše, jako zástup duchů. Žádné řinčení kroužkových košilí nebo přezek'na zbroji. Všechen kov byl pryč. Jako by byl zbaven duše. „Elain se neodváží vytáhnout proti nám silou," řekl Jarid, který se snad snažil přesvědčit sám sebe. ,,V Caemlynu určitě dochází k roztržkám. Všichni ti žoldnéři, co jsi hlásil, Šive. Možná nepokoje. Elenia bude samozřejmě pracovat proti Elain. Bílý Most. Ano, Bílý Most bude dokonalý. Obsadíme, ho, rozumíte, a rozdělíme zemi napůl. Tam budeme verbovat a muže v západním Andoru přinutíme, aby se přidali pod náš prapor. Půjdeme do ... jak se to místo jmenuje? Dvouříčí. Tam bychom měli najít schopné lidi." Jarid nakrčil nos. ,,Slyšel jsem, že urozeného pána neviděli už desítky let. Dejte mi čtyři měsíce a budu mít annádu, se kterou se musí počítat. Dost silnou, aby se neodvážila na nás se svými čarodějnicemi zaútočit ..."

11


VZPOMÍNKA NA SVĚTLO

Bayrd zvedl kámen ke světlu pochodní. Trik v tom, jak vyrobit dobrý hrot oštěpu, bylo začít venku a propracovávat se dovnitř. Namaloval si správný tvar na břidlici křídou a pak ho opracovával směrem doprostřed, aby tvar dokončil. Tam jste pak místo úhozů přešli na klepání a odlupovali menší kousky. Jednu stranu dokončil už předtím; tato druhá polovina už byla téměř hotová. Té­ měř slyšel, jak mu jeho děda šeptá. Jsme z kamene, Bayrde. Bez ohledu na to, co říká tvůj otec. Hluboko v nitru jsme z kamene. Z tábora odešla většina vojáků. Bylo zvláštní, jak málo z nich mluvilo. Jarid si toho konečně všiml. Napřímil se, popadl jednu z pochodní a zvedl ji. ,,Co to dělají? Jdou na lov? Zvěř jsme neviděli už celé týdny. Že by šli klást pasti?" Nikdo neodpověděl. „Možná něco zahlídli," zamumlal Jarid. ,,Nebo si to možná myslí. Už nebudu snášet žádné řeči o zjeveních a dalších hloupostech; čarodějnice vytvářejí přízraky, aby nás vyděsily. To ... to musí být ono." Nedaleko se ozvalo šustění. Karam se hrabal ve svém zříceném stanu. Vynořil se s malým rancem. ,,Karame?" řekl Jarid. Karam na urozeného pána Jarida krátce pohlédl, pak sklopil oči a začal si k pasu přivazovat měšec. Zarazil se a zasmál a pak ho vysypal. Zlaté mince uvnitř se slily do jediné hroudy, jako prasečí uši ve sklenici. Karam si hroudu strčil do kapsy. Za­ lovil v měšci a vytáhl prsten. Krvavě rudý drahokam uprostřed byl stále v pořádku. ,,V dnešní době nejspíš nebude stačit ani na to, abych si za něho koupil jablko," zamumlal. ,,Žádám, abys mi řekl, co to děláš," zavrčel Jarid. ,,Je tohle tvoje práce?" Mávl rukou k odcházejícím vojákům. ,,Organizuješ vzpouru, je to tak?" „Tohle není moje práce," řekl Karam a vypadal zahanbeně. ,,A ve skutečnosti ani tvoje. Je mi... je mi to líto." Karam odešel ze světla pochodní. Bayrda to překvapilo. Urozený pán Karam a urozený pán Jarid byli přátelé už od dětství. Jako další odešel urozený pán Davies, který se rozběhl za Karamem. Chtěl se pokusit mladšího muže zastavit? Ne, srovnal krok s Karamem. Zmizeli v temnotě. ,,Za tohle vás budu štvát jako zvěř!" zaječel za nimi Jarid vřískavým hlasem. „Budu manželem královny! Nikdo vám ani žádnému příslušníkovi vašeho rodu po deset pokolení neposkytne přístřeší nebo pomoc!" Bayrd znovu pohlédl na kámen, který držel v ruce. Zbýval jen poslední krok, ohlazení. Dobrý hrot oštěpu musel být vyhlazený, aby byl nebezpečný. Vytáhl dal­ ší kus žuly, který si k tomu účelu našel, a opatrně jím začal přejíždět podél kraje břidlice. Zdá se, že si to pamatuju líp, než jsem čekal, napadlo ho, zatímco urozený pán Jarid dál řečnil. Na výrobě hrotu oštěpu bylo cosi mocného. Ten prostý čin jako by zaháněl bezna­ děj. Poslední dobou ležel na Bayrdovi a zbytku ležení stín. Jako kdyby ... jako kdyby nedokázal stát ve světle, byť by se snažil sebevíc. Každé ráno se budil s pocitem, jako by mu včera zemřel někdo milovaný. Takové zoufalství vás mohlo zničit. Ale když jste něco tvořili - cokoli - tak jste

12

RoB

s tím sváděli boj. 1 z nich nemluvil. To to, co tvrdil urozeni Bayrd vstal. Poz padal hrot oštěpu d zasáhlo tábor - a př učil děd. Ostatni stráže m budeš ochotný je uc Bayrd přikývl. břidlici." Jarid konečně př, Jste moje osobní stl S vražedným vý, zeného pána zezad1 sil. Ale Jarida nepu Bayrd vedle své připojili - osm mui ného pána vlekli zt kteří se nyní vytrác Na kraji tábora l vaz, který přinesl, z mu Morear nezacpi Bayrd přistoupil nemel, můj pane, ji padá utažený příliš zátku." Jarid Bayrda ro2 „Nejde o tebe, n ře. Ale, pochop, ne hle je prostě něco,< říct už dřív. Co se vyhodit celou kýtu Kývl na ostatní, dlicový výběžek a Bayrd se ohráti jsou čarodějnice, n na. Raději bych, at bude potřebovat v Je mi líto." Jarid v poutech ní vidět něco tako, „Lidem, které J „A že u sebe nejsp „Neměls nám stát


ROBERT JORDAN & BRANDON SANDERSON

tk: vyrobit dobrý hrot oštěpu, ť_si správný tvar na břidlici fYar dokončil. Tam jste pak

r-

a už byla téměř hotová. Téfe. Bez ohledu na to, co říká

álo z nich mluvilo. Jarid si lní a zvedl ji. ,,Co to dělají? iklást pasti?" I možná myslí. Už nebudu )dějnice vytvářejí přízraky, zříceném stanu. Vynořil se klopil oči a začal si k pasu Zlaté mince uvnitř se slily il.roudu strčil do kapsy. Za­ ostřed byl stále v pořádku. ;i za něho koupil jablko," tohle tvoje práce?" Mávl to tak?" ieně.,,A ve skutečnosti ani rilo. Urozený pán Karam hl za Karamem. Chtěl se nem. Zmizeli v temnotě. Jarid vřískavým hlasem. Mníkovi vašeho rodu po !býval jen poslední krok, I nebezpečný. Vytáhl dal­ čal přejíždět podél kraje o, zatímco urozený pán · jako by zaháněl bezna­ ako kdyby ... jako kdyby áno se budil s pocitem, ořili - cokoli - tak jste

s tím sváděli boj. To byl jeden způsob, jak se ... mu postavit. Tomu, o němž nikdo z nich nemluvil. Tomu, který - jak všichni věděli - byl za tím vším, bez ohledu na to, co tvrdil urozený pán Jarid. Bayrd vstal. Později bude chtít v ohlazování pokračovat, ale ve skutečnosti vy­ padal hrot oštěpu dobře. Zvedl dřevěné ratiště - kovová čepel odpadla, když zlo zasáhlo tábor - a připevnil hrot na místo přesně tak, jak ho před těmi dávnými roky učil děd. Ostatní stráže na něj hleděly. ,,Budeme potřebovat další," řekl Morear. ,,Jestli budeš ochotný je udělat." Bayrd přikývl. ,,Cestou odtud se můžeme zastavit u úbočí, kde jsem našel břidlici." Jarid konečně přestal vřískat a ve světle pochodní viděli jeho vytřeštěné oči. ,,Ne. Jste moje osobní stráž. Nebudete mi vzdorovat!" S vražedným výrazem v očích Jarid skočil po Bayrdovi, ale Morear a Rosse uro­ zeného pána zezadu chytili. Rosse vypadal, že ho jeho vlastní rebelantský čin vydě­ sil. Ale Jarida nepustil. Bayrd vedle svého lůžka vylovil pár věci. Potom kývl na ostatní a ti se k němu připojili - osm mužů osobní stráže urozeného pána Jarida, kteří prskajícího uroze­ ného pána vlekli zbytky ležení. Míjeli kouřící ohně a zřícené stany, opuštěné muži, kteří se nyní vytráceli do trny ve větším počtu a mířili na sever. Do větru. Na kraji tábora Bayrd vybral pěkný statný strom. Mávl na ostatní a ti vzali pro­ vaz, který přinesl, a urozeného pána Jarida ke stromu přivázali. Muž drmolil, dokud mu Morear nezacpal ústa roubíkem z kapesníku. Bayrd přistoupil blíž. Do podpaží zasunul Jaridovi měch s vodou. ,,Moc sebou nemel, můj pane, jinak ti to upadne. Měl bys být schopný ten roubík vytlačit - nevy­ padá utažený příliš těsně - a naklonit měch tak, aby ses mohl napít. Podívej, vytáhnu zátku." Jarid Bayrda rozzuřeně pozoroval. ,,Nejde o tebe, můj pane," řekl Bayrd. ,,Vždycky jsi s mojí rodinou zacházel dob­ ře. Ale, pochop, nemůžeme dovolit, abys nás pronásledoval a dělal nám potíže. To­ hle je prostě něco, co musíme udělat, a ty v tom všem bráníš. Možná měl někdo něco říct už dřív. Co se dá dělat. Občas necháš maso viset příliš dlouho, a pak je nutný vyhodit celou kýtu." Kývl na ostatní, kteří se rozběhli posbírat pokrývky. Rossovi ukázal nedaleký bři­ dlicový výběžek a řekl mu, na co se dívat, když hledáte dobrý kámen na hrot oštěpu. Bayrd se obrátil zpět ke zmítajícímu se urozenému pánovi Jaridovi. ,,Tohle ne­ jsou čarodějnice, můj pane. Tohle není Elain ... myslím, že bych jí měl říkat králov­ na. Raději bych, aby mi seděla v hospodě na klíně, než abych se jí klaněl, ale Andor bude potřebovat vládkyni, za kterou půjde do Poslední bitvy, a tvoje žena to není. Je mi líto." Jarid v poutech celý zplihl a zdálo se, že ho hněv opouští. Teď brečel. Bylo zvlášt­ ní vidět něco takového. ,,Lidem, které potkáme - jestli nějaké potkáme - řeknu, kde jsi," slíbil Bayrd. ,,A že u sebe nejspíš máš nějaké šperky. Možná pro tebe přijdou. Možná." Zaváhal. „Neměls nám stát v cestě. Vypadá to, že každý kromě tebe chápe, co přichází. Drak

13


VZPOMÍNKA NA SVĚTLO

se znovu zrodil. Stará pouta jsou zpřetrhaná, staré přísahy pryč ... a já budu spíš

viset, než abychAndoru dovolil táhnout do Poslední bitvy beze mě."

Bayrd odkráčel do noci, s novým oštěpem přehozeným přes rameno. Stejně mě váže přísaha starší, než ta k tvojí rodině. Přísaha, kterou by nemohl zlomit ani sám Drak Byla to přísaha k zemi. Měl kameny v krvi a jeho krev byla v kamenechAndoru. Bayrd shromáždil ostatní a vydali se na sever. Za nimi do noci fňukal osamělý urozený pán, zatímco ležením začínali procházet duchové.

Talmanes přitáhl Selfarovi otěže, až se kůň roztančil a pohazoval hlavou. Grošák působil nedočkavě. Možná vycítil úzkost svého pána. Noční vzduch zhoustl kouřem. Kouřem a křikem. Talmanes pochodoval s Ban­ dou podél silnice, přecpané uprchlíky umazanými od sazí. Valili se jako trosky, uná­ šené bahnitou řekou. Muži z Bandy sledovali uprchlíky ustaraným pohledem. ,,Klid!" zakřičel na ně Talmanes. ,,Nemůžeme až do Caemlynu běžet. Klid!" Pochodoval s muži tak rychle, jak si troufal, téměř klusem. Zbroj jim řinčela. Elain s sebou odvedla na Merrilorské pole polovinu Bandy, včetně Esteana a poloviny jezdectva. Možná čekala, že bude muset rychle ustupovat. Nu, Talmanes by pro jezdectvo neměl v ulicích valného využití, neboť byly nepo­ chybně stejně ucpané jako tato silnice. Selfar frkal a potřásal hlavou. Už byli blízko; městské hradby přímo před nimi - v noci černé - držely uvnitř hrozivé světlo. Bylo to, jako by se město změnilo v ohniště. Při milosti a padlých praporech, napadlo Talmanese a zachvěl se. Nad městem se vznášela ohromná mračna kouře. To bylo zlé. Mnohem horší, než když Aielové zaútočili na Cairhien. Talmanes konečně popustil Selfarovi uzdu. Grošák chvíli cválal podél cesty; pak si Talmanes zdráhavě vynutil průchod na druhou stranu, nevšímaje si proseb o po­ moc. Čas strávený s Matem jej přiměl si přát, aby toho těmto lidem mohl nabídnout víc. Bylo vážně zvláštní, jaký měl Matrim Cauthon na člověka účinek. Nyní Talma­ nes hleděl na prosté lidi zcela jinak. Možná to bylo tím, že si stále nebyl zcela jistý, jestli Mata považovat za urozeného pána. Na druhé straně cesty se zahleděl na hořící město a čekal, až ho jeho muži do­ stihnou. Mohl je nechat všechny jet na koních - přestože nebyli vycvičení coby jez­ dectvo, všichni muži v Bandě měli na cestování na dlouhé vzdálenosti koně. Dnes v noci se toho ale neodvážil. Když na ulicích číhali trolloci a myrddraalové, Talma­ nes potřeboval, aby byli jeho muži okamžitě schopní boje. Na křídlech dlouhých zástupů pikenýrů pochodovali kušiníci s nabitými zbraněmi. Nevystaví muže útoku trolloků, bez ohledu na to, jak naléhavý jejich úkol je. Ale kdyby přišli o ty draky ... Světlo nás ozařuj, pomyslel si Talmanes. Se vším tím kouřem, jenž nad nimi vířil, město vypadalo, jako by vřelo. Některé části V nitřního Města - které se zvedalo na pahorku do výše a bylo vidět přes hradby - však přesto ještě nebyly v plamenech. Palác ještě nehořel. Bylo by možné, že se tam vojáci drží? Od královny nepřišla žádná zpráva, a pokud Talmanes viděl, městu nedorazila žádná pomoc. Královna to zjevně ještě nevěděla, což bylo zlé.

14

RoE Hodně, hodně zl1 Před sebou Talm kouše! vymanit z hl „Prosím, dobrý J chovině v severním „Musím se dosta ,,Mí dobří lidé," pokud chcete, abyc k tomu zatraceným Uprchlíci se zdrá vlasý Sandip byl je však dnes tvářil zac ,,Sandipe," řekl. Nedaleko se shn ,,Žoldnéři," zabr by chtěl hnout prstt „O to se postará kašlali, svírali sktc zeslábne. Caemlyn budou ve srovnání „Talmanesi," řel cest ven. Pokud do ,,Já vím. Ale ... " Zástupem uprch zesílil. Talmanes st cké postavy. „Světlo!" vyhrk „Trolloci," odJ)I zmocnit brány a 22 zmocnili všech... Už tohle byl ma v útěku, bylo by to „Hoďte s sebou hami pobídl Selfar Kdekoli jinde by s hlédl nikoho jinéh< pokojů a vařila jíd tvrdé stoličce u bo předtím, než se Is2 třískami, než má A lsamův promá� u zdi, dostatečně ulici venku, veče1 na stěnách domů.

Kolo času 14 - Vzpomínka na Světlo  
Kolo času 14 - Vzpomínka na Světlo