Page 1


S brokovnicí v ruce lásku nezískáš

Alois Cízler, pro všechny kamarády Lojza, se narodil 5. dubna 1909 v Chrástu, který leží 12 km severovýchodním směrem od Plzně. Tamní malebná krajina je umocňována sceneriemi a zákoutími, kterým dominují řeky Klabava i Berounka. Kromě krajinné krásy se zde místní mohou pochlubit i železničním mostem vybudovaným v roce 1893, jehož projektantem prý měl být architekt světoznámého významu Gustav Eiffel - autor mnohem známější stavby, umístěné v centru Paříže. Měl, ale žel, nejspíš nebyl. .. Lojza pocházel z početné rodiny, která měla svého času dost problémů uživit se, neboť v rodině pracoval jen otec a matka i vzhledem k šesti dětem byla v domácnosti. Po obecné i měšťanské škole se vyučil zámečníkem. Černé řemeslo mu učarovalo. To jeho starší bratr Stanislav, křestním jménem po otci, měl k černému řemeslu daleko. Dělal číšníka a rád Lajzovi říkával: ,,Bráško - ře­ meslo má zlaté dno, ale musíš si umět vybrat. Snad spíš to mé než tvé, i když ho mám dennodenně proloženo pivem, alkoholem, oblaky cigaretového kouře a někde i notně zašpiněnou a poplivanou podlahou. To podle toho, v jaké cenové skupině se zrovna nacházíš ... Ale vyplatí se! Tvé řemeslo by se vyplatilo jen za předpokla­ du, že bys udělal nějakou hodně naditou ,káču', z níž by se penízky jen hrnuly." Rád s mladším bráškou špásoval, rád si ho dobíral. Bylo to mezi nimi takové nepsané pra-

5


Příběhy z poválečné Šumavy 2

vidlo pomyslného soutěžení, než to ten mladší z bratrů odevzdaně vzdal s tím, že to stejně nemá žádnou cenu! Oba měli dávno za sebou léta mladických nerozvážností, přesto pořád měl Standa navrch. Oženil se a založil rodinu. Měli s manželkou dvě děti, neposedné kluky, a tak u nich bývávalo velice veselo. O chod jeho domácnosti se vzorově starala jeho manželka Ludmila, Lajzova švagrová. Neustále kluky kárala a nabádala, co mají i nemají dělat, ale v závěru to stejně nebylo moc platné. Klukům spíše vadilo neustálé cestování s otcem za prací, pochopitelně že za prací pro něho lepší, ale to děti ve svém věku vůbec nechápaly. Spíš jim vadily ztráty dobrých kamarádů a přizpůsobování se novému a novému prostředí i učitelům. Ve výčtu mnoha měst kolem Plzně i vzdálených Karlových Varů se po válce objevilo i Srní, pro ně pustina na výspě Šumavy, zastrčená stranou všeho dění. Standovi dávno uplynula čtyřicítka a léta se nachýlila k padesátce, takže se na bouřlivé roky začal dívat i trochu klidněji, vážil si chvilek rodinného štěstí i spokojenosti. Našel si prostě poklidnější práci u „hoteliéra" Karla Mařase v Srní v hotelu „Vydra", kde měl i poměrně slušný služební byt. Psal se rok 1946 a jeho mladší bratr Lojza stále nevěděl, kde zakotvit, kde se zabydlet. Nakonec slovo dalo slovo a Lojza začal dělat ve stejném hotelu vrátného, domovníka, topiče, prostě „holku pro všechno"! Byl šikovný, i když občas to dokázal s partou kamarádů pořádně „roztočit". Svobodný, bez závazků, dokonce nevoják, který uměl číst a psát. Nedivte se, negramotnost v té době byla ještě značně vysoká, zejména u těch, kdo se

6


S brokovnicí v ruce lásku nezískáš

hned v prvé vlně nahrnuli do československého pohraničí po odsunu zdejších Němců, rodilých „Šumaváků". Nic ve zlém, ale do pohraničí se tehdy při osídlování přestěhovala všelijaká existence ... Vláda se to tenkrát snažila řešit i pragmaticky, a tak nabídla možnost pře­ sídlení českým i slovenským národnostním menšinám z ostatních zemí, jakými bylo Rumunsko i Zakarpatská Ukrajina. Lojza byl bez vyznání, národnosti české, nemajetný a netrestaný, což pan hoteliér Mařas, pocházející odkudsi od Semil, náležitě ocenil a přijal ho do stavu zaměstnanců hotelu „všemi deseti"! Do Srní i Prášil za první republiky jezdila pražská „smetánka" za dobrodružstvím i zocelit své chatrné plíce na čers­ tvém, čistém, šumavském vzduchu. Hoteliér Mařas byl za Lojzu rád, časem poznal, že je všeuměl, a tak ho také jaksepatří využíval. Zkoušky na kotle ústředního topení byly pro něho hračkou, zvládl je bravurně. Tenkrát takovéto topení bylo velice módní a moderní záležitostí. Jen s ženskými se Lojzovi jaksi nedařilo . .. Co takový samotný chlap, a nadto v zastrčeném koutě Šumavy, kde byla nouze o ženy i dívky. Co mu zbývalo? Z práce do práce a volno jen okořeněné posezením s kamarády v hospodě, kam nakonec neměl ani tak daleko. Měl ji v baráku, jak často úsměvně říkávali s bratrem, který zde dělal vrchního. Ve vztahu k ženám se doslova choval jako „slon v porcelánu". Rozhodně však mu střepy nepřinesly žádné štěstí, spíš naopak ... Přesto pár vztahů Lojza vystřídal, ale žádný z nich mu nevydržel dlouho, maximálně půl roku - a bylo po nadějích ... Navíc ženy zde provdané si každý normální mužský hlídal. Na tan-

7


Příběhy z poválečné Šumavy 2

covačkách

a různých posezeních neměli zdejší přírodou zocelení muži k ráně daleko a hospodské rvačky zde bývaly velice časté. Jednou se na Sedle, kousek od hotelu „Vydra", zniče­ honic objevila švarná žena, o které se proslýchalo, že je v rozvodovém řízení se svým manželem, který měl být toho času na vojně. Bydlela u své tety Marie Bertoldové a její dcery Steinerové, která u své matky žila sama se svými dvěma dětmi. Krásou, příjemným vzhledem i slušným vystupováním jen oplývala. Netrvalo dlouho a nastalo rojení kolem chalupy v ústraní, blízko nádrže, která zde sloužila jako zásobárna vody k výrobě elektrické energie - dole, na Čeňkově pile. Prostě muži z celého okolí byli rázem na nohou v předhánění a nadbíhání Františce Smídlové. I Lojza se stal podstatně kurážnější než kdykoliv předtím, i když veřejně zatím nedal nijak najevo, že si na Františku také myslí ... Někdy se dokonce choval jako ze řetězu utržený vzteklý pes. Neměl v povaze své city okázale prezentovat na veřejnosti ani o nich mluvit. Spíše se sám pasoval do role jejího nového partnera. Dalo se spíš říct, že zde plnil roli až příliš jednostrannou. Přímočaré, věcné jednání mu bylo cizí, nebýt jednoho opravdu kritického dne či brzkého rána, ale o tom později ... Františce Šmídlové se Lojzovo nesmělé nadbíhání sice zdálo trochu zvláštní, ale nevěnovala mu žádnou extra pozornost. Jen nad vším mávla rukou: ,,Však se to nějak vyřeší..." A přesně tak to i dopadlo. Lojza si ke své smůle přizval nedobrého rádce - alkohol, kterým se snažil zakrýt svůj žal a marnou snahu přiblížit se krásné

8

Příběhy z poválečné Šumavy 2  
Příběhy z poválečné Šumavy 2