Page 1

Marta Boučková

Deník psychologa


Žádný strom neroste do nebe Právě jsem se vrátila z dovolené a vlastně mě nikdy nenapadlo, kolik společného může mít výběr hotelu pro strávení příjemné dovolené s výběrem partnera pro celý život. Považte: Když se vám podaří relativně rychle a brzy natrefit na ten pro vás ideální hotel, v  prvních dnech i měsících se zdá, že máte vyhráno. Ale je to jako s tím pro vás prvním ideálním partnerem. Nemáte-li příliš mnoho zkušeností s jinými, pak ani netušíte, jakou kliku jste měli. Před dvěma lety se mému muži při hledání místa pro naši dovolenou podařilo objevit na internetu hotel, který mohl splnit naše očekávání. Zabalili jsme kufry a společně s  letitými přáteli jsme vyrazili. Před dovolenou jsme samozřejmě byli náležitě unavení i natěšení, ale pořád ještě dostatečně střízliví, neboť propagační fotky jsou pořád jenom fotky, a po zkušenostech s českými cestovními kancelářemi jsme byli i připravení na určitou dávku zklamání. A to se nekonalo - všechno bylo jako z prospektu! Dovolená v  hotelu snů ale nezůstala bez následků. Ty na sebe nechaly čekat přesně rok. A tak na podzim v roce jedna po objevení pro nás ideálního hotelu (což 5

jsme si ovšem ještě plně neuvědomovali) jsme opět začali hledat, kde si odpočineme tentokrát. Byli jsme „obohaceni“ o vědomí, jak by měl vypadat náš „hotelový standard“. Ocitli jsme se ve fázi očekávání, posílené ještě o fakt, že naše očekávání se skutečně zakládala na již jednou prožité realitě. Měli jsme pocit, že víme, a vlastně jsme i věděli, co můžeme chtít, a že to, co chceme, je možné. Převedu-li tohle téma do oblasti partnerských vztahů, pak tu máme příběh o jednom z prvních vážných vztahů, které člověk navázal a nějaký čas i zažíval. V jeho průběhu si ujasnil, co mu může vztah dát i co od něho očekává. Laicky řečeno, nastavil si laťku. A byl-li vztah prožívaný jako spokojený a šťastný, tak i pěkně vysoko. Nicméně ani vztah, který je prožíván jako uspokojující, není automaticky chráněn před ukončením z  důvodu „pálení dobrého bydla“. A dobré bydlo pálí ještě intenzivněji, když člověk nemá životní zkušenost, která by přispěla ke zjištění, že se skutečně jedná o dobré bydlo. Ale to bohužel se vztahy nikdy nevíme. Koneckonců mnoho z nás se domnívá, že mají život jen jeden, a tak se snaží ho mít pro sebe co nejlepší, a hlavně dospět k jistotě, že mají skutečně to nejlepší a nic nepropásli. Tohle by mohlo být jedním z těch nejhořlavějších polínek, která naše teplá bydla ohrožují. Ve vztazích se to může projevit váháním, zda se ještě nepoohlédnout po někom lepším, než je ten, který v tuto chvíli stojí po Vašem boku. A začne buď nekonečné hledání po opuštění dobrého bydla, nebo věčná nespokojenost při setrvání na stávajícím bydle, což nikdy nedovolí člověku zhodnotit kvalitu tohoto bydla. To nekonečné hledání může časem přinést i kruté poznání, že dobré bydlo už člověk 6


Žádný strom neroste do nebe Právě jsem se vrátila z dovolené a vlastně mě nikdy nenapadlo, kolik společného může mít výběr hotelu pro strávení příjemné dovolené s výběrem partnera pro celý život. Považte: Když se vám podaří relativně rychle a brzy natrefit na ten pro vás ideální hotel, v  prvních dnech i měsících se zdá, že máte vyhráno. Ale je to jako s tím pro vás prvním ideálním partnerem. Nemáte-li příliš mnoho zkušeností s jinými, pak ani netušíte, jakou kliku jste měli. Před dvěma lety se mému muži při hledání místa pro naši dovolenou podařilo objevit na internetu hotel, který mohl splnit naše očekávání. Zabalili jsme kufry a společně s  letitými přáteli jsme vyrazili. Před dovolenou jsme samozřejmě byli náležitě unavení i natěšení, ale pořád ještě dostatečně střízliví, neboť propagační fotky jsou pořád jenom fotky, a po zkušenostech s českými cestovními kancelářemi jsme byli i připravení na určitou dávku zklamání. A to se nekonalo - všechno bylo jako z prospektu! Dovolená v  hotelu snů ale nezůstala bez následků. Ty na sebe nechaly čekat přesně rok. A tak na podzim v roce jedna po objevení pro nás ideálního hotelu (což 5

jsme si ovšem ještě plně neuvědomovali) jsme opět začali hledat, kde si odpočineme tentokrát. Byli jsme „obohaceni“ o vědomí, jak by měl vypadat náš „hotelový standard“. Ocitli jsme se ve fázi očekávání, posílené ještě o fakt, že naše očekávání se skutečně zakládala na již jednou prožité realitě. Měli jsme pocit, že víme, a vlastně jsme i věděli, co můžeme chtít, a že to, co chceme, je možné. Převedu-li tohle téma do oblasti partnerských vztahů, pak tu máme příběh o jednom z prvních vážných vztahů, které člověk navázal a nějaký čas i zažíval. V jeho průběhu si ujasnil, co mu může vztah dát i co od něho očekává. Laicky řečeno, nastavil si laťku. A byl-li vztah prožívaný jako spokojený a šťastný, tak i pěkně vysoko. Nicméně ani vztah, který je prožíván jako uspokojující, není automaticky chráněn před ukončením z  důvodu „pálení dobrého bydla“. A dobré bydlo pálí ještě intenzivněji, když člověk nemá životní zkušenost, která by přispěla ke zjištění, že se skutečně jedná o dobré bydlo. Ale to bohužel se vztahy nikdy nevíme. Koneckonců mnoho z nás se domnívá, že mají život jen jeden, a tak se snaží ho mít pro sebe co nejlepší, a hlavně dospět k jistotě, že mají skutečně to nejlepší a nic nepropásli. Tohle by mohlo být jedním z těch nejhořlavějších polínek, která naše teplá bydla ohrožují. Ve vztazích se to může projevit váháním, zda se ještě nepoohlédnout po někom lepším, než je ten, který v tuto chvíli stojí po Vašem boku. A začne buď nekonečné hledání po opuštění dobrého bydla, nebo věčná nespokojenost při setrvání na stávajícím bydle, což nikdy nedovolí člověku zhodnotit kvalitu tohoto bydla. To nekonečné hledání může časem přinést i kruté poznání, že dobré bydlo už člověk 6


měl, ale vrátit se zpátky většinou nelze. Poznat dobré „hotelové bydlo“ je tedy jednoznačně snazší. Tady prostor pro bezpečné hledání a experimentování rozhodně je. Stačí prolistovat několik dalších katalogů, posedět chvíli na internetu nebo osobně navštívit ještě pár nových hotelů. A nakonec víte! Možná budete o pár korun lehčí, méně odpočinutí a trochu naštvaní po nevyvedených dovolených v nehostinných hotelích, ale v zásadě bez velké citové újmy a plně odhodlaní vrátit se do „stejné řeky“. Navíc za napravení chyby a navrácení se do stále otevřené a vstřícné náruče svého ideálního hotelu budete s  největší pravděpodobností i odměněni. Vrátit se tam totiž můžete kdykoli a nikdo vám nebude nic vyčítat. Ba naopak budou rádi, že jste zase zpátky. A to se vám ve vztahu v reálném životě stane málokdy.

7

RADMILA Proč psychologové často dávají tak „nepopulární rady“ První den po dovolené, a hned nová klientka. Do jednoho z mých dvou modrých křesílek určených klientům se usadila hezká drobná brunetka. Mluvila pomalu a vážila téměř každé slovo, které opustilo výrazně namalované rudé rty. Už po několika minutách vyprávění jejího trápení, které ji přivedlo do mé pracovny, bylo jasné, že se aktuální problém snaží řešit opravdu s chladnou hlavou a se vší zodpovědností, která mu vzhledem k  jeho závažnosti přísluší. Na mou otázku, jak jí mohu pomoci já, mi okamžitě a bez zaváhání odpověděla: „Vy to uvidíte nezaujatě, a proto mi můžete poradit, jak se rozhodnout a co mám udělat. A navíc jste odborník, a tak…“ Tady se, pravda, na chvíli zarazila, ale i po tomhle zaváhání se opět vrátila do svého promyšleného scénáře a dodala: „…mi určitě dobře poradíte.“ A mne na oplátku zase lehce zamrazilo. Důvod mého mrazení nebyl v  tom, že bych tuhle nebo jí podobnou odpověď ještě nikdy neslyšela, ale právě v  tom, jak často ji dostávám. I po několika letech praxe mi stále tenhle lehký mrazík přebíhá po zádech vždy, když se objeví klient, který si jde pro jasnou 8


měl, ale vrátit se zpátky většinou nelze. Poznat dobré „hotelové bydlo“ je tedy jednoznačně snazší. Tady prostor pro bezpečné hledání a experimentování rozhodně je. Stačí prolistovat několik dalších katalogů, posedět chvíli na internetu nebo osobně navštívit ještě pár nových hotelů. A nakonec víte! Možná budete o pár korun lehčí, méně odpočinutí a trochu naštvaní po nevyvedených dovolených v nehostinných hotelích, ale v zásadě bez velké citové újmy a plně odhodlaní vrátit se do „stejné řeky“. Navíc za napravení chyby a navrácení se do stále otevřené a vstřícné náruče svého ideálního hotelu budete s  největší pravděpodobností i odměněni. Vrátit se tam totiž můžete kdykoli a nikdo vám nebude nic vyčítat. Ba naopak budou rádi, že jste zase zpátky. A to se vám ve vztahu v reálném životě stane málokdy.

7

RADMILA Proč psychologové často dávají tak „nepopulární rady“ První den po dovolené, a hned nová klientka. Do jednoho z mých dvou modrých křesílek určených klientům se usadila hezká drobná brunetka. Mluvila pomalu a vážila téměř každé slovo, které opustilo výrazně namalované rudé rty. Už po několika minutách vyprávění jejího trápení, které ji přivedlo do mé pracovny, bylo jasné, že se aktuální problém snaží řešit opravdu s chladnou hlavou a se vší zodpovědností, která mu vzhledem k  jeho závažnosti přísluší. Na mou otázku, jak jí mohu pomoci já, mi okamžitě a bez zaváhání odpověděla: „Vy to uvidíte nezaujatě, a proto mi můžete poradit, jak se rozhodnout a co mám udělat. A navíc jste odborník, a tak…“ Tady se, pravda, na chvíli zarazila, ale i po tomhle zaváhání se opět vrátila do svého promyšleného scénáře a dodala: „…mi určitě dobře poradíte.“ A mne na oplátku zase lehce zamrazilo. Důvod mého mrazení nebyl v  tom, že bych tuhle nebo jí podobnou odpověď ještě nikdy neslyšela, ale právě v  tom, jak často ji dostávám. I po několika letech praxe mi stále tenhle lehký mrazík přebíhá po zádech vždy, když se objeví klient, který si jde pro jasnou 8


a konkrétní radu, která má téměř vždy vyřešit mimořádně složitou a v zásadě velmi těžce řešitelnou situaci. Kdyby šlo jen o banalitu se snadným rozuzlením, tak by se klient neobracel na odborníka, to dá přece rozum, a navíc i příslušná nabízená služba se jmenuje psychologické poradenství. Poradenství, porada, rada – a tak klient žádá tedy radu, a ne ledajakou, ale vysoce profesionální a odbornou. Ale v tuhle chvíli už asi nestačí se důsledně zaobírat jen názvem oboru, ale je potřeba nahlédnout i pod pokličku, resp. ukázat jasně prstem a pojmenovat problémy či objednávky, se kterými se na psychologické poradce klienti obracejí. A objednávky to vskutku nejsou bezvýznamné a malicherné, ale navýsost zásadní. Nejde totiž o nic menšího, než je spokojenost v současném i budoucím životě klientů. A tady je zákonitě nejen „každá rada drahá“, ale, a to hlavně, její naplnění je závislé i na možnostech klienta samého. Nebudu rozebírat situace, kdy klient, i když svou vytouženou radu dostane, a vězte, že je-li dána, pak s vysokou mírou profesionální obezřetnosti, se jí neřídí. Důvodů může být mnoho, ale často je jedním z nich „neatraktivita“ rady. Klientovi se prostě tohle řešení nelíbí, čekal něco jiného, většinou snazšího, a zrovna tohle řešení je příliš náročné, mnohdy proto, že si žádá změnu přímo u něj, v jeho chování. A proto je psychologické poradenství více zaměřeno na pomoc k náhledu na klientovu situaci a otevření možností, jak k ní přistupovat a jaká řešení zvolit. Nejde jen o prosté „radění vševědoucího odborníka“, ale o poskytnutí pomoci k nalezení cesty k odpovědím, rozhodnutím a k jejich realizaci. I malá brunetka v mém křesílku chtěla dostat vyso9

ce odbornou a fundovanou radu, zda si nechat muže, s nímž teď žije, se kterým společně vybudovala milovaný dům a který nabízel spolehlivost a klid, nebo zvolit druhého, „nového“, který ji zahrnuje vášní, láskou a slibuje nové možnosti. Má se odstěhovat od jednoho k druhému, nebo zůstat tam, kde je? Oba muži mají svá pro i proti a je nadmíru těžké se rozhodnout jen pro jednoho. Ať už by volba padla na jednoho nebo na druhého, vždy k ní bude patřit i určitá ztráta a s tou se člověk těžko smiřuje. A tak i kdyby nakrásně odborník rozhodl (jako že by to v tomto případě zcela jistě ten fundovaný neudělal), klientka stejně bude tratit a to ji neuspokojí. Možná že by zde přece jen jedna rada pro brunetku byla: „určité teritoriální vzdálení se“ od obou pánů, tzn. samostatné bydlení, byt, ve kterém s ní nežije ani jeden z nich. Ale tahle rada situaci z pohledu klientky moc neřeší. Naopak to celé spíš komplikuje. Ona přece nechce být sama, ale volí jednoho z mužů, copak to ten fundovaný odborník nechápe, nebo jen špatně slyší?! Radu dostala, ale pro takovou si přece nešla. Tak to zkusí jinak. Svou objednávku lehce pozmění a možná tím i sama ukáže, že první radu zas tak moc nepotřebovala, protože odpověď už dávno má: „Dobře – bydlet sama, tak aspoň poraďte, jak to udělat, aby se aspoň na chvíli odstěhoval z  našeho domu můj muž. Mám ten dům ráda a bylo by to pro mne snazší, kdyby tam nebyl nebo nechtěl zůstat…“ Lidé mnohdy žádají i rady, které vlastně nepotřebují, a hledají jen někoho, na koho zkusí přehodit svůj díl zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí ve vlastním životě. A také si často víc přejí měnit ty druhé a jejich životy než měnit sebe. Asi dobře a neomylně tuší, že měnit sám 10


a konkrétní radu, která má téměř vždy vyřešit mimořádně složitou a v zásadě velmi těžce řešitelnou situaci. Kdyby šlo jen o banalitu se snadným rozuzlením, tak by se klient neobracel na odborníka, to dá přece rozum, a navíc i příslušná nabízená služba se jmenuje psychologické poradenství. Poradenství, porada, rada – a tak klient žádá tedy radu, a ne ledajakou, ale vysoce profesionální a odbornou. Ale v tuhle chvíli už asi nestačí se důsledně zaobírat jen názvem oboru, ale je potřeba nahlédnout i pod pokličku, resp. ukázat jasně prstem a pojmenovat problémy či objednávky, se kterými se na psychologické poradce klienti obracejí. A objednávky to vskutku nejsou bezvýznamné a malicherné, ale navýsost zásadní. Nejde totiž o nic menšího, než je spokojenost v současném i budoucím životě klientů. A tady je zákonitě nejen „každá rada drahá“, ale, a to hlavně, její naplnění je závislé i na možnostech klienta samého. Nebudu rozebírat situace, kdy klient, i když svou vytouženou radu dostane, a vězte, že je-li dána, pak s vysokou mírou profesionální obezřetnosti, se jí neřídí. Důvodů může být mnoho, ale často je jedním z nich „neatraktivita“ rady. Klientovi se prostě tohle řešení nelíbí, čekal něco jiného, většinou snazšího, a zrovna tohle řešení je příliš náročné, mnohdy proto, že si žádá změnu přímo u něj, v jeho chování. A proto je psychologické poradenství více zaměřeno na pomoc k náhledu na klientovu situaci a otevření možností, jak k ní přistupovat a jaká řešení zvolit. Nejde jen o prosté „radění vševědoucího odborníka“, ale o poskytnutí pomoci k nalezení cesty k odpovědím, rozhodnutím a k jejich realizaci. I malá brunetka v mém křesílku chtěla dostat vyso9

ce odbornou a fundovanou radu, zda si nechat muže, s nímž teď žije, se kterým společně vybudovala milovaný dům a který nabízel spolehlivost a klid, nebo zvolit druhého, „nového“, který ji zahrnuje vášní, láskou a slibuje nové možnosti. Má se odstěhovat od jednoho k druhému, nebo zůstat tam, kde je? Oba muži mají svá pro i proti a je nadmíru těžké se rozhodnout jen pro jednoho. Ať už by volba padla na jednoho nebo na druhého, vždy k ní bude patřit i určitá ztráta a s tou se člověk těžko smiřuje. A tak i kdyby nakrásně odborník rozhodl (jako že by to v tomto případě zcela jistě ten fundovaný neudělal), klientka stejně bude tratit a to ji neuspokojí. Možná že by zde přece jen jedna rada pro brunetku byla: „určité teritoriální vzdálení se“ od obou pánů, tzn. samostatné bydlení, byt, ve kterém s ní nežije ani jeden z nich. Ale tahle rada situaci z pohledu klientky moc neřeší. Naopak to celé spíš komplikuje. Ona přece nechce být sama, ale volí jednoho z mužů, copak to ten fundovaný odborník nechápe, nebo jen špatně slyší?! Radu dostala, ale pro takovou si přece nešla. Tak to zkusí jinak. Svou objednávku lehce pozmění a možná tím i sama ukáže, že první radu zas tak moc nepotřebovala, protože odpověď už dávno má: „Dobře – bydlet sama, tak aspoň poraďte, jak to udělat, aby se aspoň na chvíli odstěhoval z  našeho domu můj muž. Mám ten dům ráda a bylo by to pro mne snazší, kdyby tam nebyl nebo nechtěl zůstat…“ Lidé mnohdy žádají i rady, které vlastně nepotřebují, a hledají jen někoho, na koho zkusí přehodit svůj díl zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí ve vlastním životě. A také si často víc přejí měnit ty druhé a jejich životy než měnit sebe. Asi dobře a neomylně tuší, že měnit sám 10


sebe je „setsakra velká a bolavá dřina“, která potřebuje velké odhodlání i odvahu. Aby si člověk troufl přivést na světlo pochybnosti, pojmenovat strachy i obavy a čelem se jim postavit, musí k tomu nazrát i čas. A než se tak stane, zkouší lidé jít cestou menšího odporu, která žádá po druhých, aby nám ten náš život usnadňovali. A proto tolik psychologů dává tak nepopulární „rady“, protože ty „rady-nerady“ vždy obracejí pozornost k tomu, kdo si změnu žádá.

pan PŘEKVAPIL Svědčí překvapení partnerství? Pan Překvapil byl poněkud nesvůj, když vstupoval do mé pracovny. Tím se zdánlivě nikterak nelišil od většiny mých klientů, ale přece jen „něco bylo trochu jinak“. Na první pohled totiž vypadal jako muž, který si dokáže se životem poradit a jen hodně málo věcí má zařazeno v kategorii NEMOŽNÉ. Rozhodně šlo o muže činu! Ale čím déle jsem si ho prohlížela, tím víc jsem věřila svému instinktu, že mne tenhle pán určitě překvapí. Po krátkém představení a uvelebení se v  nabídnutém křesle bylo jasno. Šlo o zaskočeného muže činu! Moje profese mě do určité míry zbavila schopnosti divit se, jak mohou být lidé odvážní při vymýšlení nejrůznějších překvapení pro své nejbližší. O do detailu připravených oslavách s desítkami gratulantů uschovaných ve tmě oslavencova domova, které se zcela minuly účinkem a skončily trapným tichem, o nevydařených narychlo zorganizovaných exotických výletech, které nepřinesly očekávaný radostný relax, nebo o hromadě „drobných“ dárků, zvláště šperků a hodinek, objevených v „nepravý čas nepravou osobou“ a přinášejících do vztahu podezřívání a žárlivost bych mohla vyprávět

11

12


sebe je „setsakra velká a bolavá dřina“, která potřebuje velké odhodlání i odvahu. Aby si člověk troufl přivést na světlo pochybnosti, pojmenovat strachy i obavy a čelem se jim postavit, musí k tomu nazrát i čas. A než se tak stane, zkouší lidé jít cestou menšího odporu, která žádá po druhých, aby nám ten náš život usnadňovali. A proto tolik psychologů dává tak nepopulární „rady“, protože ty „rady-nerady“ vždy obracejí pozornost k tomu, kdo si změnu žádá.

pan PŘEKVAPIL Svědčí překvapení partnerství? Pan Překvapil byl poněkud nesvůj, když vstupoval do mé pracovny. Tím se zdánlivě nikterak nelišil od většiny mých klientů, ale přece jen „něco bylo trochu jinak“. Na první pohled totiž vypadal jako muž, který si dokáže se životem poradit a jen hodně málo věcí má zařazeno v kategorii NEMOŽNÉ. Rozhodně šlo o muže činu! Ale čím déle jsem si ho prohlížela, tím víc jsem věřila svému instinktu, že mne tenhle pán určitě překvapí. Po krátkém představení a uvelebení se v  nabídnutém křesle bylo jasno. Šlo o zaskočeného muže činu! Moje profese mě do určité míry zbavila schopnosti divit se, jak mohou být lidé odvážní při vymýšlení nejrůznějších překvapení pro své nejbližší. O do detailu připravených oslavách s desítkami gratulantů uschovaných ve tmě oslavencova domova, které se zcela minuly účinkem a skončily trapným tichem, o nevydařených narychlo zorganizovaných exotických výletech, které nepřinesly očekávaný radostný relax, nebo o hromadě „drobných“ dárků, zvláště šperků a hodinek, objevených v „nepravý čas nepravou osobou“ a přinášejících do vztahu podezřívání a žárlivost bych mohla vyprávět

11

12

Deník psychologa - posaďte se…  
Deník psychologa - posaďte se…