Page 1


PROLOG Sen se vrátil, neÏ zaãalo pr‰et. MuÏ dé‰È nesly‰el. Sen ho zcela pohltil. Znovu si vybavil tu paseku v sicilském lese, vysoko nad Taorminou. Vynofiil se z lesa a ‰el zvolna doprostfied paseky, jak bylo dohodnuto. V pravé ruce drÏel pfiíruãní kuffiík. Uprostfied se zastavil, poloÏil kuffiík na zem, ustoupil ‰est krokÛ a poklekl. Jak bylo dohodnuto. Kuffiík obsahoval miliardu lir. Trvalo mu ‰est t˘dnÛ, neÏ vyjednal propu‰tûní dítûte. Ve srovnání s vût‰inou pfiípadÛ to ‰lo pomûrnû rychle. Mnohdy se vyjednávání vleãe mûsíce. ·est t˘dnÛ strávil ve spoleãnosti odborníka fiímské policie, rodilého Sicilana, ov‰em ve sluÏbách andûlÛ, a radil se s ním o taktice. Ve‰keré rozhovory s únosci obstarával policista. Koneãnû bylo propu‰tûní dítûte dojednáno. Byla to dcerka milánského klenotníka, unesená z letního rodinného sídla u pláÏe Cefal u` . Vyjednávání s mafií skonãilo na necelém milionu dolarÛ, kdyÏ pÛvodnû poÏadovaná suma byla pûtkrát vy‰‰í. Na opaãné stranû paseky se objevil muÏ. Byl neoholen˘, maskovan˘, vypadal drsnû a mûl pfies rameno zavû‰enou luparu. Za ruku vedl desetiletou dívenku. Byla bosá, vydû‰ená, bledá, ale jinak zfiejmû neutrpûla vût‰í újmu. AlespoÀ ne fyzickou. Ti dva ‰li k nûmu. Vidûl, jak na nûj zpoza masky bandita upírá oãi, jeÏ vzápûtí tûkají po lese v pozadí. Mafián se zastavil u kuffiíku a zavrãel na dûvãátko, aÈ klidnû stojí. Poslechla ho. Její velké tmavé oãi visely na zachránci. UÏ to nebude dlouho trvat, holãiãko. Jen vydrÏ. Bandita chvatnû zalistoval svazky bankovek v kuffiíku. Upokojil se, kdyÏ zjistil, Ïe nebyl podveden. Vysok˘ muÏ s dívenkou se na sebe podívali. Zamrkal a ona se nepatrnû usmála. Bandita zavfiel kuffiík a zaãal pozadu ustupovat. Stalo se to v okamÏiku, kdy mizel mezi stromy. NezpÛsobil to fiímsk˘ policista, ale místní obãan. Ozvalo se vy‰tûknutí pu‰ky, bandita s kuffiíkem se zapotácel a upadl. Jeho

3


kumpáni byli poschováváni mezi borovicemi za ním, aby ho kryli. Spustili stfielbu. Ve vtefiinû se nad pasekou rozpoutalo peklo. „K zemi!“ zafival italsky, ale nesly‰ela ho, nebo podlehla panice a pokou‰ela se k nûmu dobûhnout. Vyskoãil a snaÏil se pfiekonat tûch ‰est metrÛ, které je dûlilo. Málem to dokázal. UÏ se jí pravou rukou témûfi dot˘kal, uÏ uÏ ji málem strhl do bezpeãí vysoké trávy; vidûl strach v tûch velk˘ch oãích, ústa ve v˘kfiiku odhalila drobné zoubky. A pak na jejích letních ‰atiãkách vykvetla karmínová rÛÏe. Padla na zem, jako by ji nûkdo zezadu srazil. Vrhl se na ni a kryl ji tûlem, dokud neustala palba a mafián nezmizel v lese. Sedûl tam a drÏel ji, choval to kfiehké bezvládné tûlíãko v náruãí, plakal a fival na nic nechápající místní policajty: „Ne, ne, Kriste JeÏí‰i, uÏ ne.“

4


1

LISTOPAD 1989 a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a Zima toho roku pfii‰la brzy. UÏ koncem mûsíce pfiivál vítr ze severov˘chodních stepí její první posly, ktefií se prohánûli nad stfiechami, aby provûfiili pfiipravenost Moskvy. Budova generálního ‰tábu na Frunzeho ulici ãíslo devatenáct, impozantní andezitová stavba z tfiicát˘ch let, vzhlíÏela k mnohem modernûj‰í osmipodlaÏní pfiístavbû naproti pfies ulici. Náãelník generálního ‰tábu stál u okna v posledním patfie staré budovy, zamy‰lenû pozoroval venkovní neãas a jeho nálada si ponurostí nezadala s pfiicházející zimou. Mar‰álovi Ivanu K. Kozlovovi bylo sedma‰edesát let, o dva roky víc neÏ byla oficiální dÛchodová hranice, ale v Sovûtském svazu, stejnû jako v‰ude jinde, podobné zákony neplatily pro ty, ktefií je vytváfieli. Poãátkem roku vystfiídal ve funkci starého mar‰ála Achromejeva. Tato zmûna vyvolala údiv u vût‰iny vojensk˘ch ‰piãek. Ti dva byli naprosto odli‰ní. Zatímco Achromejev byl mal˘, vyzábl˘ intelektuál, Kozlov byl hfimotn˘ bûlovlas˘ obr, voják kaÏd˘m coulem, voják, kter˘ se vojákem narodil. Aãkoli byl pfied sv˘m jmenováním aÏ ãtvrt˘m muÏem v armádní hierarchii, pfieskoãil dva pfiípadné následníky, ktefií byli ti‰e uklizeni do dÛchodu. Nikdo nemûl pochybnosti o tom, proã byl jmenován do nejvy‰‰í armádní funkce: od sedmaosmdesátého do devûtaosmdesátého roku s pfiehledem a odbornû fiídil staÏení sovûtsk˘ch vojsk z Afghánistánu. Odsun probûhl bez jak˘chkoli skandálÛ, vût‰ích poráÏek nebo (a to bylo nejdÛleÏitûj‰í) v novinách rozmazávané ztráty národní tváfie, aãkoli vlci Alláhovi pronásledovali Rusy aÏ k prÛsmyku Salang. Tato operace mu získala v Moskvû obrovsk˘ kredit a vynesla ho do zorného úhlu samotného generálního tajemníka. V dobû, kdy si touto sluÏbou vydob˘val mar‰álskou hÛl, dal si sám sobû slavnostní slib: uÏ nikdy nepovede svou milovanou Sovûtskou armádu k ústupu. Vûdûl, Ïe bez ohledu na pitomá

5


slohová a rétorická cviãení ve sdûlovacích prostfiedcích byl Afghánistán poráÏkou. A právû vyhlídka na dal‰í hrozící poráÏku mu kalila náladu, kdyÏ za dvojit˘m oknem pozoroval ledové ãásteãky, nepfietrÏitû bubnující na sklo. Pfiíãinou jeho ponuré nálady byla zpráva, která teì leÏela na jeho psacím stole, zpráva, jejíÏ zpracování pfied ãasem svûfiil jednomu ze sv˘ch nejschopnûj‰ích chránûncÛ, mladému generálmajorovi, kterého si pfiivezl do generálního ‰tábu pfiímo z Kábulu. Kaminskij byl akademicky vzdûlan˘ myslitel a dokonal˘ organizátor, z nûhoÏ mar‰ál udûlal druhého nejvy‰‰ího muÏe v odboru logistiky. Jako zku‰en˘ váleãník Kozlov vûdûl, Ïe bitvy se nevyhrávají odvahou, obûÈmi, nebo dokonce chytrostí generálÛ, ale tím, Ïe správná v˘zbroj bude ve správnou dobu na správném místû a bude jí tam hodnû. V mysli mu vytanula hofiká vzpomínka, kdyÏ jako osmnáctilet˘ voják sledoval dokonale vyzbrojené Nûmce, jak ztékají obranné valy jeho vlasti, a jak Rudá armáda, oslabená Stalinov˘mi ãistkami z osmatfiicátého roku, vyzbrojená stafiiãk˘mi zbranûmi, zbyteãnû krvácí v úsilí zastavit ten pfiíval. Jeho vlastní otec zahynul pfii pokusu udrÏet neudrÏitelnou pozici u Smolenska s obyãejnou pu‰kou proti Guderianov˘m hfimotn˘m pancéfiov˘m jednotkám. Pfiísahal si, Ïe pfií‰tû uÏ budou mít moderní v˘zbroj a v dostateãném mnoÏství. Této my‰lence zasvûtil celou svou vojenskou kariéru a nyní stál v ãele pûti sloÏek Sovûtské armády: pozemních vojsk, námofinictva, letectva, strategického raketového vojska a raketové obrany vlasti. A celá tato úderná síla teì stála tváfií v tváfi moÏné budoucí poráÏce, protoÏe na mar‰álovû psacím stole leÏela tfiísetstránková zpráva. âetl ji dvakrát – poprvé pfies noc ve svém spartánském bytû na Kutuzovovû tfiídû a pak znovu ráno v kanceláfii, kde ihned po pfiíchodu vyvûsil telefon. Odvrátil se od okna a ráznû pfie‰el k velkému psacímu stolu, kter˘ stál v ãele konferenãního stolu. Znovu se zaãetl do posledních stránek zprávy: SHRNUTÍ: Na‰e prognóza tedy nefiíká, Ïe by se planeta ve dvaceti nebo tfiiceti letech ocitla bez ropy; tvrdíme, Ïe Sovûtsk˘ svaz vyãerpá své zásoby bûhem pfií‰tích sedmi ãi osmi let. Klíã k tomuto tvrzení spoãívá v pfiehledu zásob, kter˘ jsme uvedli v˘‰e, a pfiedev‰ím ve sloupci ãísel nadepsaném koeficient R/P. Tento koeficient rezerv v produkci se urãí vydûlením roãní produkce té které zemû

6


produkující ropu stávajícími zásobami dotyãné zemû. Poãítá se obvykle v miliardách barelÛ. Ukazatele z konce roku 1985 – bohuÏel západní ukazatele, protoÏe abychom zjistili, co se dûje na Sibifii, musíme bez ohledu na mé úzké kontakty s na‰ím ropn˘m prÛmyslem sahat k západním informacím – prozrazují, Ïe v tomto roce jsme vyprodukovali 4,4 miliardy barelÛ ropy, coÏ by nám pfii stejné roãní produkci umoÏnilo ãerpat zásoby dal‰ích ãtrnáct let. Tento pfiedpoklad je v‰ak optimistick˘, neboÈ produkce, a tím i odãerpávání zásob se od té doby zv˘‰ily. Souãasn˘ stav zásob nám vystaãí na sedm aÏ osm let. Pfiíãiny vzrÛstu poptávky jsou dvû. Za prvé vzrostla prÛmyslová v˘roba, pfiedev‰ím v oblasti spotfiebního zboÏí, jak bylo poÏadováno politbyrem od uvedení nové ekonomické reformy. Za druhé má nበprÛmysl, a nejen v tradiãních, ale i v nov˘ch odvûtvích, nadmûrnou spotfiebu paliv a energie. Na‰e v˘roba je celkovû velmi energeticky neefektivní a v mnoha odvûtvích má zastaral˘ strojov˘ park vliv na vût‰í spotfiebu energie. Rusk˘ automobil má kupfiíkladu tfiikrát vût‰í hmotnost neÏ jeho americk˘ protûj‰ek – ne proto, jak se pí‰e, Ïe máme kruté zimy, ale proto, Ïe na‰e ocelárny nedokáÏou vyrobit tenãí plech. Tím pádem se na jeho v˘robu spotfiebuje více elektrické energie vyrábûné z ropy a na silnici má vût‰í spotfiebu benzinu. ALTERNATIVY: Jaderné reaktory vyrábûly 11 procent elektrické energie v Sovûtském svazu a poãítalo se se zv˘‰ením produkce na dvacet i více procent do roku 2000. AÏ do âernobylu. âtyfiicet procent na‰í jaderné energie bohuÏel vyrábûly závody postavené podle téhoÏ vzoru jako âernobyl. Od té doby byla vût‰ina z nich zavfiena, aby mohly b˘t provedeny úpravy – a je velice nepravdûpodobné, Ïe tyto elektrárny budou kdy znovu otevfieny – a dal‰í stavby byly zastaveny. V dÛsledku toho na‰e produkce, místo aby se zdvojnásobila, klesla na sedm procent a dále upadá. Máme nejvût‰í zásoby zemního plynu na svûtû, ale problém je v tom, Ïe jsou vût‰inou uloÏeny v extrémních podmínkách Sibifie a dostat je na povrch je znaãnû nákladné. Potfiebujeme, ale nemáme rozsáhlou síÈ plynovodÛ, jimiÏ bychom dostali plyn do na‰ich mûst, továren a elektráren. Na poãátku sedmdesát˘ch let, kdy ceny ropy po jóm-kippúrské válce závratnû vzrostly, nabídli jsme západní

7


Evropû dlouhodobé dodávky zemního plynu plynovodem. To by nám bylo umoÏnilo zbudovat potfiebné rozvody, neboÈ Evropa byla pfiipravena cel˘ projekt financovat. Av‰ak vzhledem k tomu, Ïe by to Americe nepfiineslo Ïádné v˘hody, Spojené státy tuto iniciativu zabily hrozbami rozsáhl˘ch sankcí proti kaÏdému, kdo by s námi spolupracoval, a tím skonãil cel˘ projekt. V souãasné dobû, kdy nastala takzvaná obleva, by podobn˘ návrh mohl b˘t politicky pfiijateln˘, ale ceny ropy na Západû jsou nízké a nበplyn tam nepotfiebují. âasem by se pod hrozbou tenãících se zásob mohly západní ceny zv˘‰it tak, Ïe by nበplyn mohl prorazit, ale to uÏ bude pro Sovûtsk˘ svaz pfiíli‰ pozdû. V‰echny nabízející se alternativy jsou tedy prakticky neproveditelné. Zemní plyn ani jaderná energie nepfiispûjí k na‰í záchranû. Naprostá vût‰ina na‰ich prÛmyslov˘ch odvûtví a ti z na‰ich partnerÛ, ktefií jsou na nás energeticky závislí, jsou neodvolatelnû odkázáni na ropná paliva a na‰e suroviny. SPOJENCI: Struãnû se zmíníme o na‰ich spojencích ve stfiední Evropû, o státech, které západní propagandisté naz˘vají na‰imi satelity. Aãkoli jejich celková produkce – pocházející pfiedev‰ím z rumunsk˘ch zdrojÛ u Ploje‰ti – dosahuje dvou miliard barelÛ roãnû, je to ve srovnání s jejich skuteãn˘mi potfiebami kapka v mofii. Zbytek odebírají od nás, coÏ je jedním z faktorÛ, které je drÏí v na‰em tábofie. Abychom zmírnili tlak, kter˘ na nás vyvíjejí, sankcionovali jsme po pravdû fieãeno nûkolik barterov˘ch dohod mezi nimi a Stfiedním v˘chodem. Pokud se jim v‰ak nûkdy podafií dosáhnout v této oblasti nezávislosti na na‰ich dodávkách, a je to jen otázka ãasu, a to velmi krátkého, pohltí v˘chodní Nûmecko, Polsko, âeskoslovensko, Maìarsko, a dokonce i Rumunsko kapitalistick˘ tábor. O Kubû ani nemluvû. Mar‰ál Kozlov vzhlédl od zprávy na nástûnné hodiny. Jedenáct. Ceremoniál na leti‰ti uÏ pomalu zaãíná. Rozhodl se tam nejít. Nebyl na Ameriãany nijak zvûdav˘. Napfiímil se, vstal a vrátil se k oknu. Kaminského zprávu si vzal s sebou. Byla stále klasifikována jako pfiísnû tajná, a Kozlov teì uÏ vûdûl, Ïe pfiísnû tajná musí zÛstat i nadále. Byla pfiíli‰ v˘bu‰ná, neÏ aby se mohla roznést po budovû generálního ‰tábu.

8


V dfiívûj‰ích dobách by dÛstojník, kter˘ by sepsal tak otevfienou zprávu, mohl mûfiit svou kariéru v mikronech, ale Ivan Kozlov, aã tvrd˘ konzervativec takfika ve v‰em, upfiímnost nikdy netrestal. Tuto vlastnost také oceÀoval na generálním tajemníkovi; i kdyÏ nesná‰el ty jeho novotáfiské my‰lenky, Ïe dá rolníkÛm televize a hospodyním praãky, musel uznat, Ïe Michailu Gorbaãovovi ãlovûk mohl fiíci cokoli, aniÏ by si vyslouÏil jednosmûrn˘ lístek do Jakutska. Zpráva Kozlovem skuteãnû otfiásla. Vûdûl, Ïe ekonomika v perestrojce nedoznala Ïádn˘ch zlep‰ení. Jako voják strávil Ïivot pfiipoután k armádû, která mûla vÏdy pfiednostní právo na pfiírodní zdroje, materiál i technologii, takÏe byla prakticky jedinou sloÏkou Ïivota zemû, kde se dala uplatÀovat kontrola kvality. Skuteãnost, Ïe vysou‰eãe vlasÛ jsou Ïivotu nebezpeãné a boty civilistÛ dûravé, ho nechávala chladn˘m. Ale teì je na obzoru krize, z níÏ nebude vyÀata ani armáda. Vûdûl, Ïe závûr zprávy bude onou povûstnou osinou. Stoupl si k oknu a pokraãoval ve ãtení. ZÁVùR: Máme ãtyfii moÏnosti a v‰echny jsou dost chmurné. 1. MÛÏeme pokraãovat v produkci na souãasné úrovni s jistotou, Ïe do osmi let vyãerpáme zásoby, a pak vstoupíme na celosvûtov˘ trh jako zákazníci. MÛÏe se tak stát v té nejhor‰í moÏné dobû, kdy celkové ceny ropy zahájí svÛj nemilosrdn˘ a nevyhnuteln˘ nárÛst do neuvûfiiteln˘ch v˘‰í. Nákup byÈ i ãásti na‰ich ropn˘ch potfieb by pohltil ve‰keré na‰e valutové rezervy, sibifiské zlato i v˘nosy z tûÏby diamantÛ. Nezbylo by na nákup obilí a moderních strojÛ, coÏ by bylo v pfiímém rozporu s pfiedstavou politbyra o modernizaci prÛmyslu. Svou pozici si nemÛÏeme ulehãit ani barterov˘mi dohodami. Pfies 55 procent svûtov˘ch ropn˘ch zásob je na území pûti stfiedov˘chodních státÛ, jejichÏ domácí potfieby jsou v pomûru k jejich zdrojÛm mizivé, takÏe to budou ony, kdo brzy znovu ovládnou trhy. Kromû zbraní a nûkter˘ch surovin je pro nû sovûtské zboÏí nezajímavé, proto na‰e potfieby nelze uspokojit barterov˘mi dohodami. Museli bychom platit v tvrdé mûnû, a to nemÛÏeme. Nakonec je tfieba upozornit na strategické nebezpeãí závislosti na jakémkoli vnûj‰ím zdroji, zvlá‰tû kdyÏ si uvûdomíme charakter i historické chování dotyãn˘ch pûti státÛ Stfiedního v˘chodu. 2. Mohli bychom opravit a zmodernizovat na‰e souãasná v˘robní zafiízení, abychom dosáhli vy‰‰í efektivnosti,

9


a tím sníÏili spotfiebu, aniÏ bychom ztratili v˘hody. Na‰e v˘robní zafiízení jsou zastaralá, vût‰inou v havarijním stavu, a moÏná obnova zásobníkÛ nepfiichází v úvahu z dÛvodu nadmûrné tûÏby. (Kupfiíkladu pfii dne‰ních cenách vynakládáme na na‰ich nejlep‰ích tûÏebních polích tfii dolary na kaÏd˘ dolar, o kter˘ by mohla poklesnout v˘roba. Na‰e rafinerie spotfiebují v prÛmûru tfiikrát vût‰í mnoÏství energie pfii v˘robû jedné tuny paliva neÏ jejich americké protûj‰ky.) Museli bychom pfiebudovat na‰e tûÏební zafiízení, rafinerie i infrastrukturu ropovodÛ, abychom prodlouÏili tûÏbu o dal‰ích deset let. Museli bychom zaãít hned a náklady by byly astronomické. 3. Museli bychom vynaloÏit ve‰keré úsilí na opravu a modernizaci tûÏební technologie. Nejslibnûj‰í zónou co do nov˘ch loÏisek je Arktida, ale zdej‰í tûÏební podmínky jsou je‰tû mnohem hor‰í neÏ na Sibifii, absolutnû neexistuje Ïádn˘ ropovod, kter˘ by odsud dopravil ropu k odbûrateli, a i prÛzkumné práce v této oblasti uÏ mají pûtilet˘ skluz. Náklady by byly opût obrovské. 4. Mohli bychom pfiejít na zemní plyn, kterého máme prakticky neomezené zásoby, nejvût‰í na svûtû. Museli bychom v‰ak obrovsky investovat do tûÏebních zafiízení, technologie, kvalifikace lidí, plynovodní infrastruktury a konverze statisícÛ továren na zemní plyn. Nakonec tedy vystává otázka, kde získat finanãní zdroje na náklady, zmínûné v bodech 2, 3 a 4. JestliÏe je dáno, Ïe tvrdá mûna musí b˘t pouÏita na dovoz obilí, abychom uÏivili své lidi, a zbytek utratí politbyro na nákup moderní technologie, musí b˘t finanãní zdroje nalezeny internû. A jestliÏe politbyro chce je‰tû investovat do modernizace prÛmyslu, mÛÏe jako obvykle podlehnout poku‰ení nalézt zdroje ve vojenském rozpoãtu. ZÛstávám v úctû, soudruhu mar‰ále Petr V. Kaminskij (generálmajor) Mar‰ál Kozlov ti‰e zaklel, zavfiel desky a zahledûl se na ulici. PfieháÀka ustala, ale vítr byl stále siln˘. Mar‰ál vidûl, jak osm poschodí pod ním si malí chodci pfiidrÏují u‰anky a se sklonûn˘mi hlavami spûchají po Frunzeho ulici.

10


Bylo to uÏ skoro pûtaãtyfiicet let, kdy jako dvaadvacetilet˘ poruãík motostfielecké divize pfiijel s âujkovem do Berlína, vylezl na stfiechu Hitlerova kancléfiství a strhl poslední vlajku s hákov˘m kfiíÏem, která se tfiepetala nad mûstem. V nûkolika historick˘ch knihách byla dokonce fotografie zachycující tento jeho ãin. Od té doby si krÛãek po krÛãku probojovával cestu k vy‰‰ím a vy‰‰ím hodnostem. V roce 1956 pomáhal potlaãovat maìarskou revoluci, pak slouÏil na Ussuri pfii konfliktu s âínou, poté byl s posádkou ve v˘chodním Nûmecku, odtud byl pfievelen daleko na v˘chod do Chabarovska, pak velel JiÏní armádû v Baku a odtud uÏ se dostal do generálního ‰tábu. Platil ãlenské pfiíspûvky, pfiestál mrazivé noci v nejodlehlej‰ích koutech impéria, rozvedl se s Ïenou, která jej odmítla následovat, a na Dálném v˘chodû pohfibil druhou Ïenu. Jeho dcera si vzala dÛlního inÏen˘ra, ne vojáka, jak doufal, a jeho syn se odmítl stát vojákem z povolání. Pûtaãtyfiicet let sledoval Sovûtskou armádu, jak se stává podle jeho pfiesvûdãení nejúdernûj‰í bojovou silou na celé planetû, urãenou k obranû vlasti a zniãení nepfiátel. Jako mnozí konzervativci i on vûfiil, Ïe jednoho dne budou ty zbranû, které pro nûho a jeho muÏe vyrobily tûÏce pracující masy, muset b˘t pouÏity. Dokud je ve funkci, nesmí nic a nikdo zlehãovat v˘znam jeho milované armády. Mar‰ál byl naprosto oddán stranû – nebyl by, kde byl, kdyby nebyla – ale pokud by si nûkdo, dokonce i ze souãasného vedení strany, myslel, Ïe oklestí vojensk˘ rozpoãet o miliardy rublÛ, musel by k takovému ãlovûku pfiehodnotit vztah. âím víc myslel na poslední stránky zprávy, kterou drÏel v ruce, tím víc musel myslet na Kaminského. Jakkoli byl bystr˘, pfiehlédl pátou alternativu. Kdyby Sovûtsk˘ svaz pfievzal politickou kontrolu nad bohat˘m stávajícím ropn˘m zdrojem, nad územím, které je v souãasné dobû mimo jeho hranice, získal by v˘hradní právo na import ropy z tohoto zdroje za cenu, kterou by si mohl dovolit, to znamená, Ïe by ji nadiktoval, a to v‰echno provedl pfied vyãerpáním vlastních zdrojÛ. PoloÏil zprávu na konferenãní stÛl a pfie‰el k mapû svûta, která zabírala polovinu zdi proti oknÛm. Dlouze a peãlivû ji studoval, zatímco ãas spûl k poledni. Jeho zrak se vÏdycky zastavil na jednom místû. Nakonec mar‰ál Kozlov ode‰el k psacímu stolu a domácím telefonem zavolal svého poboãníka.

11


„¤eknûte generálmajorovi Zemskovovi, aÈ ke mnû pfiijde – a hned.“ Usadil se na Ïidli s vysok˘m opûradlem a dálkov˘m ovladaãem zapnul televizi, která stála na stojanu vlevo od jeho psacího stolu. Na prvním kanálu se objevily zábûry z Ïivého televizního zpravodajství z Vnukova, leti‰tû pro prominenty poblíÏ Moskvy. Letadlo vzdu‰n˘ch sil Spojen˘ch státÛ ãíslo jedna s doplnûn˘mi pohonn˘mi hmotami stálo na plo‰e pfiipraveno k rolování. Byl to nov˘ Boeing 747, kter˘ toho roku nahradil star˘ vyslouÏil˘ typ 707. Dokázal uletût vzdálenost mezi Moskvou a Washingtonem bez mezipfiistání, a to star˘ typ nedokázal. MuÏi z 89. zásobovací perutû, která stfieÏí a udrÏuje prezidentovu letku na Andrewsovû letecké základnû, stáli kolem letounu pro pfiípad, Ïe by se nûkter˘ z pfiíli‰ nad‰en˘ch RusÛ pokusil nahlédnout nebo dát nûco dovnitfi. Ale Rusové se chovali jako dokonalí dÏentlmeni, a to po celou dobu tfiídenní náv‰tûvy. Nûkolik metrÛ od konce kfiídla prezidentova letadla stálo malé pódium, jemuÏ dominoval fieãnick˘ pult. U nûho stál generální tajemník Komunistické strany Sovûtského svazu Michail Sergejeviã Gorbaãov, kter˘ právû konãil svÛj projev na rozlouãenou. Po jeho boku sedûl host, John J. Cormack, prezident Spojen˘ch státÛ americk˘ch. S jeho ocelovû ‰ed˘mi vlasy si pohrával vítr. Po boku obou muÏÛ stálo dvanáct dal‰ích ãlenÛ politbyra. Pfied pódiem byla na jedné stranû rozestavena ãestná stráÏ milice, obãanské policie ministerstva vnitra, MVD; dal‰í ãestná jednotka na druhé stranû pódia byla sloÏena z ãlenÛ vedení Pohraniãní stráÏe, podléhající KGB. V úsilí dodat celé události bûÏn˘ ráz bylo pfiizváno dvû stû inÏen˘rÛ, technikÛ a leti‰tního personálu, ktefií tvofiili dav a uzavírali ãtyfiúhelník. ¤eãník se v‰ak díval do televizních kamer a do objektivÛ fotografÛ a novináfiÛ, ktefií stáli v prostoru mezi obûma ãestn˘mi stráÏemi. NeboÈ toto byla v˘znamná událost. Krátce po své lednové inauguraci oznámil pfiekvapiv˘ vítûz listopadov˘ch voleb John Cormack, Ïe by se rád se‰el se sv˘m sovûtsk˘m protûj‰kem a Ïe je pfiipraven pfiiletût za ním do Moskvy. Michail Gorbaãov bez prodlení souhlasil a k svému uspokojení bûhem tfiídenní náv‰tûvy zjistil, Ïe tenhle vysok˘, stroh˘ Ameriãan je ãlovûk, s nímÏ se dá jednat, jak fiekla paní Thatcherová.

12


A tak zkusil proti vÛli bezpeãnostních a ideologick˘ch poradcÛ riskovat a vyhovûl osobní Ïádosti amerického prezidenta, kter˘ chtûl v Ïivém televizním vystoupení oslovit obãany Sovûtského svazu, aniÏ by pfiedkládal text k odsouhlasení. Av‰ak prakticky Ïádné vysílání sovûtské televize není Ïivé; témûfi v‰echno je peãlivû prostfiíháno, pfiipraveno, prokádrováno a nakonec schváleno jako vhodné pro lidské oko. NeÏ oficiálnû souhlasil s Cormackovou podivnou Ïádostí, poradil se s televizními odborníky. Byli stejnû pfiekvapeni jako on, ale uklidnili ho, Ïe za prvé bude prezidentovu projevu rozumût jen hrstka sovûtsk˘ch obãanÛ (a pfieklad mÛÏe b˘t modifikován, kdyby prezident za‰el pfiíli‰ daleko), a za druhé mÛÏe b˘t projev vysílán s osmi ãi desetivtefiinov˘m zpoÏdûním v obraze i zvuku, a kdyby prezident pfiece jen za‰el pfiíli‰ daleko, mÛÏe b˘t vysílání náhle pfieru‰eno. Nakonec bylo dohodnuto, Ïe pokud by si generální tajemník takové pfieru‰ení pfiál, po‰krábe se ukazováãkem na bradû a ostatní obstarají technici. To se pochopitelnû nevztahovalo na tfii americké televizní ‰táby a na britsk˘ ‰táb z BBC, ale na tom nezáleÏelo, neboÈ jejich materiály se k sovûtsk˘m lidem nikdy nedostanou. Gorbaãov ukonãil svou fieã vyjádfiením pfiátelství k americkému lidu a trvalé touhy po míru mezi Spojen˘mi státy a Sovûtsk˘m svazem. Pak se obrátil ke svému hostu. John Cormack vstal, Rus ho pokynem ruky pozval k mikrofonu na fieãnickém pultu, uvolnil mu místo a sám se posadil vedle. Americk˘ prezident se postavil za mikrofon. Nemûl zjevnû Ïádné poznámky. Jen zdvihl hlavu, zahledûl se pfiímo do objektivu sovûtsk˘ch televizních kamer a zaãal mluvit. „MuÏi, Ïeny a dûti Sovûtského svazu, posly‰te mû.“ Mar‰ál Kozlov ve své kanceláfii vyskoãil ze Ïidle a upfienû se zahledûl na obrazovku. Na pódiu se Michailu Gorbaãovovi zachvûlo oboãí, neÏ znovu nabyl ztraceného klidu. V kabinû za televizní kamerou poloÏil mlad˘ muÏ, kter˘ mohl b˘t absolventem Harvardu, ruku pfies mikrofon a ti‰e se nûco zeptal star‰ího státního úfiedníka v civilu, kter˘ zavrtûl hlavou. John Cormack totiÏ nemluvil anglicky; proná‰el svÛj projev plynulou ru‰tinou. PfiestoÏe nikdy rusky nemluvil, pfied pfiíjezdem do Sovûtského svazu se v soukromí své loÏnice v Bílém domû nauãil nazpamûÈ projev o pûti stech slovech; zkou‰el si jej s magnetofonem a konzultoval s odborníky tak dlouho, dokud nedosáhl naprosté plynulosti a dokonalého pfiízvuku, aãkoli nerozumûl

13


ani slovu. I na b˘valého profesora BfieãÈanové ligy to byl pozoruhodn˘ v˘kon. „Pfied padesáti lety byla va‰e zemû, va‰e milovaná vlast, vojensky napadena. Va‰i lidé bojovali a umírali, nebo Ïili jako vlci v lesích. Va‰e Ïeny a dûti pfieb˘valy ve sklepích a Ïivily se odpadky. Miliony zahynuly. Va‰e zemû byla poniãena. Aãkoli mé zemi se nikdy nic podobného nepfiihodilo, dávám vám své slovo, Ïe chápu, jak musíte nenávidût válku a bát se jí. Pûtaãtyfiicet let jsme mezi sebe stavûli zdi, pfiesvûdãovali sami sebe, Ïe ten druh˘ by nás mohl napadnout. A vybudovali jsme hory – hory oceli, zbraní, tankÛ, lodí, letadel a bomb. A zdi lÏí byly stále vy‰‰í, aby ospravedlnily ty hory oceli. Jsou stále lidé, ktefií tvrdí, Ïe ty zbranû jsou nezbytné, protoÏe jednoho dne je budeme potfiebovat k vzájemnému zniãení. No ja skaÏú, my pajìóm drugím puÈóm.“ Publikum na leti‰ti Vnukovo málem sly‰itelnû vzdechlo. Prezident Cormack si vûtu ,Ale já fiíkám, Ïe pÛjdeme jinou cestou‘ vypÛjãil od Lenina a znal ji kaÏd˘ sovûtsk˘ ‰kolák. Prezident pokraãoval v projevu hrou se slovem cesta. „Mám na mysli cestu postupného odzbrojení a míru. Máme jen jednu planetu, kde mÛÏeme Ïít, a je to krásné planeta. Buì na ní mÛÏeme spoleãnû Ïít, nebo spoleãnû zemfiít.“ Dvefie Kozlovovy kanceláfie se ti‰e otevfiely a zavfiely. Asi padesátilet˘ dÛstojník, dal‰í z mar‰álov˘ch chránûncÛ a nejlep‰í odborník na plánování, zÛstal stát u dvefií a ti‰e pozoroval dûní na obrazovce. Americk˘ prezident konãil svÛj projev. „Nebude to snadná cesta. Budou na ní kameny a v˘moly. Ale na jejím konci ãeká mír a bezpeãnost pro obû na‰e zemû. Zachováme si zbranû na vlastní obranu, které v‰ak nebudou staãit na útok, a kdyÏ to budeme vûdût a budeme si to moci ovûfiit, pak mÛÏeme pfiedat sv˘m dûtem a vnukÛm svût, kter˘ bude skuteãnû opro‰tûn od toho pfií‰erného strachu, kter˘ jsme proÏívali v minul˘ch padesáti letech. Pokud pÛjdete po této cestû se mnou, pak vám mohu slíbit za v‰echny Ameriãany, Ïe pÛjdeme ruku v ruce. A tady je ta má ruka, Michaile Sergejeviãi.“ Prezident Cormack se obrátil ke generálnímu tajemníkovi Gorbaãovovi a podal mu pravou ruku. Rusovi nezbylo neÏ mu vyjít vstfiíc. KdyÏ si potfiásli rukama, s ‰irok˘m úsmûvem objal Ameriãana levou paÏí. Rusové jsou podivní lidé, schopní velké paranoie a xenofobie, ale také velk˘ch citÛ. První poru‰ili ticho leti‰tní pracovníci. Zaãali vá‰nivû tleskat a jásat a za nûkolik vtefiin uÏ poletovaly

14


vzduchem koÏe‰inové u‰anky, jak se civilisté, zvyklí na tvrd˘ dril, pfiestali ovládat. K nim se pfiidali milicionáfii; uchopili pu‰ky levou rukou, postavili se do pohovu a zaãali mávat ‰ed˘mi, rudû lemovan˘mi ãepicemi. Jednotky KGB upíraly zraky vedle pódia, kde stál jejich nejvy‰‰í velitel, generál Vladimir Krjuãkov. Nevûdûl, co má dûlat, protoÏe politbyro povstalo. Vstal tedy také a pfiidal se v potlesku k ostatním. Pohraniãníci to vzali jako pokyn (chybnû, jak se pozdûji ukázalo) a pfiidali se v jásotu k milicionáfiÛm. Nûkde mezi pûti ãasov˘mi pásmy je následovalo osmdesát milionÛ sovûtsk˘ch muÏÛ a Ïen. „âort vazmí,“ zaklel mar‰ál Kozlov, hmátl po ovladaãi a vypnul televizi. „Nበmilovan˘ generální tajemník,“ poznamenal ironicky generálmajor Zemskov. Mar‰ál zachmufienû pok˘val hlavou. Vstal, obe‰el psací stÛl a z konferenãního stolu sebral zprávu. „Tohle si vezmûte a pfieãtûte,“ fiekl. „Je to pfiísnû tajné a pfiísnû tajné to zÛstane. Existuje pouze originál a jedna kopie, kterou mám já. Vûnujte zvlá‰tní pozornost tomu, co Kaminskij pí‰e v závûru.“ Zemskov pfiik˘vl. Podle mar‰álovy zachmufienosti usuzoval, Ïe pÛjde o víc neÏ o pouhé pfieãtení. Byl fiadov˘m plukovníkem, kdyÏ si ho na cviãení ve v˘chodním Nûmecku v‰iml mar‰ál Kozlov. Cviãení simulovalo boj mezi jednotkami Sovûtské armády dislokovan˘mi na v˘chodonûmeckém území a v˘chodonûmeckou lidovou armádou, která zastupovala útoãící Ameriãany a v pfiedchozích stfietnutích deptala své sovûtské bratry ve zbrani. Tentokrát mûli Rusové útoãící jednotky obklíãit. Plán akce obstarával Zemskov. Jakmile se Kozlov ocitl v budovû na Frunzeho ulici, nechal poslat pro toho brilantního stratéga a adoptoval ho do svého ‰tábu. Odvedl mlad‰ího muÏe k nástûnné mapû. „AÏ s tím skonãíte, pfiipravíte mi nûco jako zvlá‰tní náhradní plán. Ve skuteãnosti bude tento ZNP do nejmen‰ích detailÛ, do posledního muÏe, pu‰ky a kulky vypracovan˘ plán na invazi do cizí zemû a její okupaci. Máte na to dvanáct mûsícÛ.“ Generálmajor Zemskov zdvihl oboãí. „To urãitû nebude tak dlouho trvat, soudruhu mar‰ále. Mám k dispozici –“ „Nemáte k dispozici nic neÏ vlastní oãi, ruce a mozek. Konzultovat ani radit se nesmíte s nik˘m. KaÏdou potfiebnou

15


informaci musíte získat oklikou. Budete pracovat sám, bez jakékoli podpory. Bude to trvat mûsíce a na konci této doby mi pfiedáte zprávu, která bude existovat pouze v jediném exempláfii.“ „Chápu, a ta zemû?“ Mar‰ál poklepal na mapu. „Tady. Tahle zemû musí jednou patfiit nám.“ Houston, hlavní mûsto amerického ropného prÛmyslu a podle nûkter˘ch lidí i svûtového obchodu s ropou, je zvlá‰tní urbanistick˘ útvar, neboÈ nemá jedno centrum, ale dvû. Na v˘chodû je Downtown, obchodní, bankovní, spoleãenské a prÛmyslové centrum, jeÏ z dálky vypadá jako soubor tfipytiv˘ch mrakodrapÛ, které vyrÛstají z ploché a bezv˘razné plánû jihozápadního Texasu k bledûmodrému nebi. Na západû leÏí Galleria, nákupní, restauraãní a rekreaãní centrum, jemuÏ dominují mrakodrapy Post Oak, Westin a Transco. Je v nûm také nejvût‰í nákupní stfiedisko na svûtû, které dalo tomuto centru jméno – Galleria. Dvû mûstská centra dûlí pfiedmûstská oblast s pfiízemními rodinn˘mi domky a parkovi‰ti. Hledí na sebe pfies ty ãtyfii míle jako dva pistolníci, ktefií se chystají na souboj kdo s koho, ale nemohou se odhodlat k v˘stfielu. Architektonicky Downtownu dominuje nejvy‰‰í mrakodrap, Texas Commerce, pûtasedmdesátipodlaÏní kolos z ‰ed˘ch mramorov˘ch desek a tmavo‰edého skla, pfii v˘‰ce 316,5 metru nejvy‰‰í stavba na západ od Mississippi. Druh˘ nejvy‰‰í je Allied Bank, pûta‰edesátipodlaÏní vûÏ ze zeleného reflexního skla. Kolem nich stojí dvacet dal‰ích mrakodrapÛ rÛzného vzhledu: vypadají jako novogotické svatební dorty, tuÏky z reflexního skla, nebo jako úplnû pitomé stavby. Nepatrnû niωí neÏ Allied Bank je Pan-Global, jehoÏ vrchních deset poschodí je obsazeno staviteli a vlastníky mrakodrapu, spoleãností Pan-Global Oil Corporation, dvacátou osmou nejvût‰í ropnou spoleãností v Americe a devátou nejvût‰í v Houstonu. S celkov˘m majetkem ve v˘‰i tfii a ãtvrt miliardy dolarÛ se Pan-Global fiadila v Houstonu za Shell, Tenneco, Conoco, Enron, Coastal, Texas Eastern, Transco a Pennzoil. V jednom se v‰ak od v‰ech ostatních spoleãností li‰ila; byla stále v majetku a pod kontrolou svého zakladatele. Byli tu sice akcionáfii a ãlenové správní rady, ale majitel si stále udrÏoval

16


rozhodující slovo a v celé spoleãnosti nebyl nikdo, kdo by dokázal jakkoli oslabit jeho moc. Dvanáct hodin poté, co mar‰ál Kozlov instruoval svého strategického plánovaãe, stál o osm ãasov˘ch pásem na západ u prosklené stûny apartmá ve vlastní budovû Cyrus V. Miller a díval se ven. âtyfii míle na západ se v mlÏném oparu pozdního listopadového odpoledne r˘sovala budova Transco. Cyrus Miller je‰tû chvíli postál a pak pfie‰el po vysokém koberci k svému psacímu stolu a ponofiil se do ãtení zprávy, která tu leÏela. Pfied ãtyfiiceti lety, kdyÏ zaãal prosperovat, se Miller nauãil, Ïe moc je uloÏena v informacích. Vûdût, co se dûje, ale pfiedev‰ím co se bude dít, poskytuje ãlovûku vût‰í moc neÏ politick˘ úfiad nebo peníze. Tehdy zaloÏil uvnitfi vlastní rozrÛstající se spoleãnosti v˘zkumné a statistické oddûlení a obsadil je nejbystfiej‰ími analytiky z fiad absolventÛ americk˘ch univerzit. S pfiíchodem poãítaãového vûku vybavil toto oddûlení nejmodernûj‰ími databankami, v nichÏ bylo uloÏeno obrovské mnoÏství informací z ropného prÛmyslu i jin˘ch prÛmyslov˘ch oblastí, obchodní náleÏitosti, národohospodáfiské údaje, trÏní trendy, vûdecké objevy a jména lidí – statisíce jmen lidí ze v‰ech oblastí Ïivota, ktefií by mu mohli b˘t nûkdy uÏiteãní. Tu zprávu pro nûj sepsal Dixon, mlad˘ absolvent Texaské státní univerzity s pronikav˘m intelektem, kterého zamûstnal pfied deseti lety a kter˘ rostl se spoleãností. PfiestoÏe byl dobfie placen, Dixon svého zamûstnavatele ve zprávû nijak ne‰etfiil. To v‰ak Miller oceÀoval. UÏ popáté se vrátil k Dixonov˘m závûrÛm. Závûr je ten, pane, Ïe svobodnému svûtu prostû dochází ropa. ·irok˘m masám AmeriãanÛ zÛstává tato skuteãnost utajena díky vládní politice, která udrÏuje pfiedstavu, Ïe ropa bude levná vûãnû. DÛkaz úbytku zásob je v pfiiloÏené tabulce celkov˘ch zásob. Z jednaãtyfiiceti zemí produkujících ropu má jen deset zásoby na více neÏ tfiicet let. I tento odhad je v‰ak optimistick˘, neboÈ pfiedpokládá produkci v souãasné v˘‰i. Faktem zÛstává, Ïe spotfieba, a tím pádem i tûÏba stoupá, takÏe nejprve odpadnou producenti s niωími zásobami a ti ostatní budou muset zv˘‰it tûÏbu, ãímÏ vyãerpají své zásoby dfiíve. Radûji bychom tedy mûli pfiedpokládat, Ïe onûch deset zemí má zásoby na dvacet let.

17


Neexistuje prostû Ïádná alternativa energetick˘ch zdrojÛ, která by mohla svobodn˘ svût vãas zachránit. V pfií‰tích tfiech desetiletích to vypadá na ekonomickou smrt Západu. Amerika rychle spûje ke katastrofû. V období, kdy spoleãenství OPEC vyhnalo cenu ze dvou na ãtyfiicet dolarÛ za barel, americká vláda pochopitelnû v‰emoÏnû podnûcovala domácí v˘zkum, vyhledávání loÏisek, tûÏbu a rafinaci. Po krizi v OPEC a zv˘‰ení tûÏby v Saúdské Arábii se Washington doslova koupal v umûle levné ropû ze Stfiedního v˘chodu a nechal domácí prÛmysl zajít na úbytû. Tato krátkozrakost bude mít nedozírné následky. Americkou odpovûdí na zlevnûní ropy byla zv˘‰ená poptávka, vy‰‰í dovoz ropy a ropn˘ch produktÛ a pokles domácí produkce, naprosté zastavení prÛzkumu, zavírání rafinerií a následná nezamûstnanost, hor‰í neÏ v roce 1932. I kdyby Amerika zaãala okamÏitû aplikovat krizov˘ scénáfi, i kdyby rozsáhle podnûcovala a mohutnû investovala, trvalo by deset let, neÏ by se obnovil kvalifikovan˘ lidsk˘ potenciál, neÏ by se upravil a mobilizoval strojov˘ park a neÏ bychom se vymanili z nynûj‰í naprosté závislosti na Stfiedním v˘chodû. Neexistuje v‰ak jedin˘ náznak, Ïe by se Washington chystal podpofiit takovou obnovu národní ropné produkce. Má pro to tfii dÛvody – v‰echny mylné. a) Vyhledání nov˘ch americk˘ch zdrojÛ ropy by pfii‰lo na dvacet dolarÛ za barel, zatímco saúdskoarabská nebo kuvajtská nás stojí 16 dolarÛ pfii jejich v˘robních nákladech – 10-15 centÛ za barel. Pfiedpokládá se, Ïe tato situace potrvá donekoneãna. Tento pfiedpoklad je v‰ak chybn˘. b) Pfiedpokládá se, Ïe arabské zemû a zvlá‰tû Saúdská Arábie budou pokraãovat v obrovském nákupu americk˘ch zbraní, technologie, zboÏí a sluÏeb pro vlastní sociální a obrannou infrastrukturu, a tím udrÏovat obûh petrodolarÛ. Tak tomu ov‰em nebude. Jejich infrastruktura je ve skuteãnosti dobudována, nemají uÏ za co dolary utrácet. Jejich nedávné (1986 a 1988) dohody s Brity o dodávkách bojov˘ch letounÛ Tornado nás jako dodavatele zbraní odsunuly na druhé místo. c) Pfiedpokládá se, Ïe království a sultanáty Stfiedního v˘chodu jsou dobr˘mi a loajálními spojenci, ktefií nás nikdy nezaskoãí a nezvednou znovu ceny a jejich vlády nikdy

18


nepadnou. Jejich flagrantní vydírání Ameriky od tfiiasedmdesátého do pûtaosmdesátého roku v‰ak jasnû ukazuje, jací jsou; a v oblasti nestálé tak jako Stfiední v˘chod mÛÏe do konce t˘dne padnout jak˘koli reÏim. Cyrus Miller se zahledûl na papír. Nelíbilo se mu, co si právû pfieãetl, ale vûdûl, Ïe je to pravda. Jako domácí producent a rafinér ropy v minul˘ch ãtyfiech letech krutû (jak se domníval) strádal. Îádn˘ nátlak amerického ropného prÛmyslu nepfiesvûdãil Kongres, aby poskytl smlouvy o pronájmu v Arktické národní chránûné oblasti na Alja‰ce, kde jsou nejslibnûj‰í vyhlídky na nalezení nov˘ch ropn˘ch loÏisek. Nenávidûl Washington a v‰echny jeho úfiady. Podíval se na hodinky. PÛl páté. Stiskl tlaãítko na ovládacím panelu umístûném na pracovním stole a na protûj‰í stûnû se v t˘kovém obloÏení ti‰e rozsvítila obrazovka s pûta‰edesáticentimetrovou úhlopfiíãkou. Navolil si zpravodajsk˘ kanál CNN, kde probíhala hlavní relace. Prezidentské letadlo se lehce dotklo pfiistávací dráhy na Andrewsovû letecké základnû poblíÏ Washingtonu a ocitlo se znovu na americké pÛdû. KdyÏ zpomalilo a odvrátilo mohutn˘ trup od pfiistávací dráhy, smûfiovala jeho pfiíì k míli vzdálen˘m budovám leti‰tû. Po tomto zábûru se na obrazovce objevil drmolící hlasatel, kter˘ opûtovnû referoval o prezidentovû projevu pfied odletem z Moskvy. Na dÛkaz jeho slov zafiadila CNN v deseti minutách, neÏ letadlo dokonãilo cel˘ manévr, záznam prezidentova projevu v ru‰tinû s anglick˘mi titulky, vãetnû zábûrÛ na hlaholící a jásající leti‰tní personál a milice a také na Michaila Gorbaãova, jak spontánnû objímá svÛj americk˘ protûj‰ek. Ocelovû ‰edé oãi Cyruse Millera ani nemrkly. Ani v naprostém soukromí neprozradily nenávist k tomu novoanglickému aristokratovi, kter˘ se pfied rokem tak neãekanû vyhoupl do prezidentského kfiesla a teì dovedl politiku détente dokonce dál, neÏ se odváÏil Reagan. KdyÏ se na obrazovce objevil prezident Cormack ve dvefiích letadla a kdyÏ odeznûly pozdravné tirády, Miller opovrÏlivû pra‰til do vypínaãe na ovládacím panelu. „Ty bol‰evickej parchante,“ zavrãel a vrátil se k Dixonovû zprávû.

19


Ve skuteãnosti je dvacetiletá hranice vyãerpání zásob v‰ech svûtov˘ch producentÛ, vãetnû onûch deseti, irelevantní. Prudk˘ vzestup cen nastane za deset let nebo i dfiíve. Poslední zpráva z Harvardovy univerzity pfiedpovídá cenu padesáti dolarÛ za barel (tedy dne‰ních dolarÛ) je‰tû pfied rokem 1999 oproti souãasn˘m ‰estnácti. Zpráva byla opatrná, ale pfiesto mírnû optimistická. Vyhlídka na dopad, jak˘ budou mít takové ceny na Ameriãany, vyvolává noãní mÛry. Co udûlá Ameriãan, aÏ po nûm budou chtít dva dolary za galon benzinu? Jak bude reagovat farmáfi, aÏ mu fieknou, Ïe nemÛÏe nakrmit prasata nebo sklidit obilí nebo dokonce vytápût dÛm v krut˘ch seversk˘ch zimách? Máme pfied sebou sociální revoluci. I kdyby Washington schválil mohutnou obnovu domácího ropného prÛmyslu, stejnû máme pfii souãasné spotfiebû pouze pûtileté zásoby. Evropa je na tom je‰tû hÛfie: kromû Norska (jedné z onûch deseti zemí se zásobami nad tfiicet let, zaloÏen˘mi na pomûrnû nízké tûÏbû z mofiského dna) má Evropa zásoby na tfii roky. Tichomofiské státy se spoléhají v˘hradnû na dovoz ropy a mají obrovské kapitálové rezervy. V˘sledek? Mexiko, Venezuela, Libye, v‰ichni se budou obracet ke stejnému zdroji: ‰esti zemím Stfiedního v˘chodu. Írán, Irák, Abú Dhabí a Neutrální zóna mají ropu, ale klíãem k OPEC bude Saúdská Arábie. Její dne‰ní produkce ãiní 170 miliard barelÛ, coÏ je 25 % svûtové produkce. Bûhem deseti let, v nichÏ jedenatfiicet státÛ jeden po druhém vyãerpá své zásoby, vzroste podíl saúdské produkce na 50 % a Saúdská Arábie s více neÏ stolet˘mi zásobami bude kontrolovat svûtové ceny ropy, a tím pádem také Ameriku. Pfii pfiedpokládaném zv˘‰ení cen kolem roku 1995 bude Amerika dováÏet dennû ropu za 450 milionÛ dolarÛ, které zaplatí Saúdské Arábii a Kuvajtu. To znamená, Ïe stfiedov˘chodní dodavatelé budou pravdûpodobnû vlastnit ta americká prÛmyslová odvûtví, jejichÏ potfieby budou uspokojovat. Amerika bude bez ohledu na vysok˘ stupeÀ v˘voje, ‰piãkovou technologii, Ïivotní úroveÀ a vojenskou moc ekonomicky, finanãnû a strategicky, a tudíÏ i politicky závislá na málo lidnatém, zpáteãnickém, polonomádském, zkorumpovaném a nevypoãitatelném národû, kter˘ nemÛÏe kontrolovat.

20


Cyrus Miller zavfiel zprávu, opfiel se a zahledûl se na strop. Kdyby mûl nûkdo tu odvahu mu fiíct, Ïe vychází z ultrapravicov˘ch pozic amerického politického spektra, vehementnû by ho odrazil. Aãkoli tradiãnû volil republikány, o politiku se zajímal jen do té míry, nakolik ovlivÀovala ropn˘ prÛmysl. Jeho politick˘m pfiesvûdãením, pokud se ho politika dot˘kala, byl patriotismus. Miller aÏ nekriticky miloval svÛj adoptivní stát Texas a svou vlast, kde se narodil. Do sv˘ch sedmasedmdesáti si neuvûdomil, Ïe miluje vysnûnou Ameriku, Ameriku ob˘vanou bíl˘mi anglosask˘mi protestanty, Ameriku tradiãních hodnot a nepokrytého ‰ovinismu. Pfii nûkolika denních modlitbách uji‰Èoval V‰emohoucího, Ïe nemá nic proti ÎidÛm, katolíkÛm, hispáncÛm nebo negrÛm – copak nezamûstnával na svém obytném ranãi v Hill Country u Austinu osm ‰panûlsky mluvících sluÏebn˘ch, nemluvû o nûkolika ãern˘ch zahradnících? – pokud znají své místo a drÏí se tam. Hledûl do stropu a zkou‰el si vybavit jedno jméno. Jméno muÏe, kterého potkal asi pfied dvûma roky na konferenci v Dallasu, muÏe, kter˘ mu fiekl, Ïe Ïije a pracuje v Saúdské Arábii. Mluvili spolu jen krátce, ale ten ãlovûk na nûj udûlal dojem. Vybavoval si jeho podobu – kolem sto osmdesáti centimetrÛ, o trochu men‰í neÏ on sám, podsadit˘, napjat˘, jako svinutá pruÏina, tich˘, pozorn˘, pfiem˘‰liv˘ ãlovûk s obrovskou znalostí Stfiedního v˘chodu. Kulhal a nosil hÛl se stfiíbrnou rukojetí. Dûlal nûco s poãítaãi. âím víc na nûj Miller myslel, tím více podrobností se mu vybavovalo. Mluvili spolu o vlastnostech Millerov˘ch poãítaãÛ Honeywell, ale ten ãlovûk dával pfiednost v˘robkÛm firmy IBM. Za nûkolik minut si Miller svolal lidi z v˘zkumného a statistického oddûlení a nadiktoval jim v‰e, na co si vzpomnûl. „Zjistûte mi, kdo to je,“ nafiídil jim. Na jiÏním pobfieÏí ·panûlska, kterému se fiíká Costa del Sol, uÏ se setmûlo. Aãkoli bylo dávno po turistické sezonû, celé pobfieÏí od Malagy po stovky mil vzdálen˘ Gibraltar bylo osvûtleno fietûzcem lamp, které musely z vrcholkÛ pobfieÏních hor vypadat jako ohniv˘ had, vinoucí se pfies Torremolinos, Mijas, Fuengirolu, Marbellu, Esteponu, Puerto Duquesu na La Lineu a Gibraltar. Na silnici mezi Malagou a Cádizem vedoucí mezi pláÏemi a horami se chvûjivû tfipytila svûtla osobních a nákladních vozÛ.

21


V západní ãásti pobfieÏních hor leÏí vinafiská oblast jiÏní Andalusie, kde se nevyrábí jerezské sherry, ale plné a silné ãervené víno. Stfiediskem oblasti je mûsteãko Manilva, z nûhoÏ je to jen pût mil k mofii, na které se odtud otevírá nádhern˘ v˘hled. Manilva je obklopena shlukem vesniãek, kde Ïijí lidé, ktefií obdûlávají pÛdu a peãují o révu. V jedné z tûchto vesniãek jménem Alcantara del Rio se domÛ vraceli lidé z vinic, unavení a rozbolavûlí po dlouhé celodenní práci. Bylo uÏ po sklizni, ale kefie se musely profiezat a o‰etfiit pfied nadcházející zimou. Práce namáhala hlavnû ramena a záda. Pfied návratem do roztrou‰en˘ch domkÛ se mnozí zastavili na sklínku a kousek fieãi v jediné místní cantinû. Alcantara del Rio toho kromû poklidu nemûla moc, ãím by se mohla py‰nit. Byl tu mal˘ bíl˘ kostelík, kter˘ spravoval star˘ knûz, se‰l˘ jako jeho obroãní statky. SlouÏil m‰e pro Ïeny a dûti a litoval, Ïe muωtí ãlenové jeho stádeãka dávají v nedûli pfiednost náv‰tûvû hospody. Dûti chodily do ‰koly v Manilvû. Kromû padesátky bíl˘ch domkÛ byla ve vsi jen Antoniova hospoda, nyní pfieplnûná dûlníky z vinic. Nûktefií pracovali pro druÏstva, která sídlila míle daleko, ostatní mûli vlastní pozemky, tûÏce pracovali a skromnû Ïili, neustále závislí na úrodû a cenách odbûratelÛ z mûst. Jako poslední vstoupil do baru vysok˘ muÏ, pok˘vl na pozdrav ostatním a usadil se na své Ïidli v rohu. Byl vy‰‰í neÏ v‰ichni ostatní, rozloÏit˘, asi pûtaãtyfiicetilet˘, s drsnou tváfií a posmû‰n˘ma oãima. Nûktefií rolníci mu fiíkali ,seÀore‘, ale Antonio, kter˘ se k nûmu prodíral s karafou vína a sklenicí, byl dÛvûrnûj‰í. „Muy buenos, amigo. Va bien?“ „Ola, Tonio,“ fiekl vysok˘ muÏ, „sí, va bien.“ Otoãil se, kdyÏ se z televizoru nad barem náhle ozvala hluãná hudba. Zaãínaly veãerní zprávy TVE, ‰panûlské televize, a muÏi ztichli, aby si poslechli, co je nového. Hlasatel nejdfiíve oznámil, Ïe prezident Cormack de Los Estados Unidos ukonãil svou náv‰tûvu Moskvy. Pak se objevil zábûr z Vnukova, jak jde prezident k mikrofonu a zaãíná mluvit. ·panûlská televize nemûla titulky, ale simultánní pfieklad do ‰panûl‰tiny. MuÏi v hospodû pozornû naslouchali. KdyÏ John Cormack skonãil a podal ruku Gorbaãovovi, kamera (v‰echny evropské státy vysílaly reportáÏ natoãenou BBC) zabrala jásající leti‰tní personál, milicionáfie a pak jednotky KGB. Na obrazovku se vrátil ‰panûlsk˘ televizní hlasatel. Antonio se obrátil k vysokému muÏi.

22


„Es un buen hombre, seÀor Cormack,“ fiekl a ‰iroce se usmál. Pak poplácal vysokého muÏe po zádech, jako by ve svém hostu vidûl muÏe z Bílého domu. „Sí,“ pfiik˘vl zamy‰lenû vysok˘ muÏ, „es un buen hombre.“ Cyrus V. Miller se nenarodil jako boháã. Pocházel z chudé coloradské farmy a jako chlapec byl svûdkem toho, jak otcÛv kousek pÛdy koupila dÛlní spoleãnost a zdevastovala jej sv˘mi stroji. Rozhodl se, Ïe kdyÏ je nemÛÏe bít, musí se k nim dát, a tak absolvoval Coloradskou báÀskou ‰kolu v Denveru, odkud vy‰el roku 1933 s diplomem a s tím, co mûl na sobû. Bûhem studia ho více zaujala ropa neÏ kamení, proto zamífiil na jih do Texasu. Tehdy je‰tû existovali prospektofii na vlastní pûst a smlouvy nebyly vázány souhlasy plánovacích úfiadÛ ani ekologick˘mi hledisky. V roce 1936 se mu podafiilo uzavfiít v˘hodnou smlouvu, od níÏ upustila spoleãnost Texaco. Obecnû se soudilo, Ïe spoleãnost kopala na nesprávném místû. Millerovi se podafiilo pfiesvûdãit jednoho vrtafie s vlastní soupravou, aby se k nûmu pfiidal, a umluvil banku, aby mu pÛjãila proti záruce vlastnictví pozemku. Musel si opatfiit je‰tû zásobník a za tfii mûsíce uÏ vrt bûÏel – a dobfie. Se vstupem Spojen˘ch státÛ do války v jedenaãtyfiicátém roce mûl zaji‰tûn˘ odbyt na celou maximální produkci a rázem byl bohat˘. Chtûl v‰ak víc. UÏ pfii vypuknutí války v devûtatfiicátém roce se dovûdûl o nûãem, co ve ãtyfiiaãtyfiicátém definitivnû upoutalo jeho pozornost. Brit jménem Frank Whittle vynalezl tryskov˘ motor s obrovsk˘m v˘konem a bez vrtule. Miller pfiem˘‰lel, jaké palivo bude asi pro tento motor nejvhodnûj‰í. V roce 1945 zjistil, Ïe Boeing/Lockheed získal práva na v˘robu Whittlova motoru a Ïe palivem nebude vysokooktanov˘ benzin, ale podfiadn˘ kerosin. Investoval vût‰inu penûz do levné a technologicky nenároãnû rafinerie v Kalifornii a spojil se s firmou Boeing/Lockheed, která shodou okolností zaãínala b˘t unavena blahosklonnou arogancí, s níÏ se setkávala u velk˘ch ropn˘ch spoleãností pfii sv˘ch Ïádostech o dodávky nového paliva. Miller se jim nabídl a spoleãnû vyvinuli nové palivo, které nazvali AVTUR. Millerova rafinerie se k jeho v˘robû dokonale hodila. KdyÏ byly vyrobeny první vzorky, vypukla korejská válka. Proudové letouny Sabre spolu s ãínsk˘mi Migy odstartovaly tryskov˘ vûk. Pan-Global se dostala na obûÏnou dráhu a Miller se vrátil do Texasu.

23


Také se oÏenil. Maybelle byla proti svému manÏelovi kfiehká bytost, ale byla to právû ona, kdo tfiicet let manÏelství vládla domácnosti, a on ji bezmeznû miloval. Nemûli dûti – Maybelle si myslela, Ïe je pfiíli‰ malá a útlá, neÏ aby mohla nosit dítû – a on to respektoval, neboÈ povaÏoval za ‰tûstí, Ïe jí mÛÏe splnit v‰echno, co si vymyslí. KdyÏ v osmdesátém roce zemfiela, jeho Ïal byl neuti‰iteln˘. V té chvíli se obrátil k Bohu. Nikoli k organizované vífie, ale pfiímo k Bohu. Zaãal s V‰emohoucím mluvit a zjistil, Ïe mu Pán odpovídá, osobnû mu radí, jak má zmnoÏit své statky a slouÏit Texasu a Spojen˘m státÛm. Unikalo mu, Ïe rady shÛry jsou vÏdy totoÏné s tím, co chtûl sly‰et, a Ïe Stvofiitel s ním blaÏenû sdílí jeho ‰ovinismus, pfiedsudky a bigotnost. Miller se stále vyh˘bal tomu, aby se z nûj stal karikaturní typ Texasana. Nekoufiil, pil stfiídmû, byl pohlavnû zdrÏenliv˘, konzervativní v oblékání i v fieãi, vûãnû zdvofiil˘ a o‰klivil si hrubé v˘razy. Na jeho psacím stole ti‰e zabzuãel domácí telefon. „Tak tedy ten ãlovûk, jehoÏ jméno jste po nás chtûl, pane Millere. KdyÏ jste se s ním setkal, pracoval v Saúdské Arábii pro IBM. V IBM nám potvrdili, Ïe musí jít o téhoÏ muÏe. Od firmy uÏ ode‰el a pracuje jako konzultant na volné noze. Jmenuje se Easterhouse – plukovník Robert Easterhouse.“ „Najdûte ho,“ fiekl Miller. „Po‰lete pro nûj. Nezajímá mû, co to bude stát. Pfiiveìte mi ho.“

2

LISTOPAD 1990 a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a Mar‰ál Kozlov sedûl nehybnû za psacím stolem a prohlíÏel si ãtyfii muÏe, ktefií sedûli po dvojicích proti sobû u konferenãního stolu. V‰ichni ãtyfii byli zaãteni do pfiísnû tajn˘ch materiálÛ pfied sebou. Tûmto ãtyfiem muÏÛm Kozlov dÛvûfioval, musel jim vûfiit – v sázce byla jeho kariéra a moÏná i víc. Na levé stranû blíÏ k nûmu sedûl zástupce náãelníka ‰tábu, kter˘ s ním pracoval zde v Moskvû, ale jinak byl vrchním velitelem celé jiÏní oblasti Sovûtského svazu s lidnat˘mi muslimsk˘mi republikami sousedícími s Rumunskem, Tureckem, Íránem a Afghánistánem. Vedle nûho sedûl náãelník vrchního velení jiÏní posádky se sídlem v Baku, kter˘ pfiiletûl do Moskvy v pfiesvûdãení, Ïe se jedná o bûÏnou schÛzi ‰tábu. JenÏe na této

24


schÛzce nebylo nic bûÏného. NeÏ pfii‰el Kozlov pfied sedmi lety do Moskvy, sám velel v Baku. A muÏ, kter˘ si teì proãítal plán Suvorov, vdûãil za své jmenování Kozlovovu vlivu. Proti této dvojici sedûli dal‰í dva muÏi, ktefií byli také ponofieni do ãetby. BlíÏe k mar‰álovi sedûl muÏ, na jehoÏ loajalitû a zapojení nejvíce záleÏelo, mûl-li Suvorov uspût. Byl to zástupce náãelníka GRU, kter˘ velel ozbrojen˘m sloÏkám této vojenské kontrarozvûdky. GRU, stálá soupefika KGB, odpovídala za ve‰keré ozbrojené sloÏky, vojenské kontrarozvûdky doma i v zahraniãí i za vnitfiní bezpeãnost uvnitfi ozbrojen˘ch sil. Je‰tû dÛleÏitûj‰í pro plán Suvorov byla skuteãnost, Ïe GRU kontrolovala zvlá‰tní jednotky Specnaz*), jejichÏ nasazení na samém zaãátku realizace plánu Suvorov – pokud mûl kdy b˘t realizován – by bylo rozhodující. Byli to právû muÏi ze Specnaz, ktefií v zimû devûtasedmdesátého roku pfiiletûli na kábulské leti‰tû, vtrhli do prezidentského paláce, zavraÏdili afghánského prezidenta a instalovali na jeho místo sovûtskou loutku Babraka Karmala, kter˘ okamÏitû zvefiejnil antedatovanou prosbu o internacionální pomoc pfii potlaãování nepokojÛ. Kozlov si vybral zástupce, protoÏe náãelník GRU byl star˘ harcovník z KGB nastrãen˘ do generálního ‰tábu a nikdo nepochyboval o tom, Ïe s kaÏdou pikantní novinkou, která by mohla u‰kodit generálnímu ‰tábu, pohotovû odcupká za sv˘mi kamarády z KGB. MuÏ z GRU pfiijel pfies mûsto z budovy velitelství severnû od ústfiedního leti‰tû. Vedle muÏe z GRU sedûl dal‰í ãlovûk, kter˘ pfiijel ze severního okraje Moskvy, kde sídlilo jeho velitelství. Jeho jednotky mûly sehrát v plánu Suvorov také velice dÛleÏitou roli: byl to zástupce velitele vzdu‰n˘ch útoãn˘ch sil (VDV), neboli paradesantních jednotek, které by obsadily dvanáct mûst jmenovan˘ch v plánu Suvorov a pfiipravily podmínky pro následn˘ vzdu‰n˘ most. V této fázi nebylo zapotfiebí zapojovat protivzdu‰nou obranu, vojska PVO, neboÈ se nepfiedpokládalo, Ïe Sovûtsk˘ svaz bude napaden. Nebylo zapotfiebí zapojovat ani strategické raketové jednotky, se kter˘mi se nepoãítalo. Postaãí motostfielecké divize, dûlostfielectvo a obrnûné jednotky, jichÏ mûlo nejvy‰‰í velení JiÏní armády k dispozici dostatek. MuÏ z GRU dokonãil ãtení a zdvihl oãi od svazku. Zdálo se, Ïe chce promluvit, ale mar‰ál ho zarazil v˘mluvn˘m gestem *) jednotky zvlá‰tního urãení – specialnogo naznaãenija – pozn. pfiekl.

25


ruky. Oba pak setrvali v mlãení, dokud ostatní tfii neskonãili s ãetbou. SchÛze zaãala pfied tfiemi hodinami ãtením zkrácené verze Kaminského zprávy. Zachmufienost, s jakou pfiijímali její závûry, byla zcela na místû, neboÈ v minul˘ch dvanácti mûsících uÏ se nûkteré pfiedpovûdi naplnily. Do‰lo ke sníÏení dotací na tûÏbu a nûkterá vojenská cviãení byla odsunuta na neurãito (zru‰ena) pro nedostatek pohonn˘ch hmot. K slíbenému obnovení provozu v jadern˘ch elektrárnách nedo‰lo, sibifiská ropná pole stále produkovala mírnû nad normu a arktick˘ prÛzkum umíral na nedostatek techniky, kvalifikované pracovní síly a finanãního zaji‰tûní. GlasnosÈ, perestrojka, tiskové konference a povzbuzování ze strany politbyra, to v‰echno neúnavnû pokraãovalo, ale vybudovat z ruského impéria dobfie fungující mechanismus vyÏadovalo mnohem více. Po krátké diskusi nad Kaminského zprávou rozdal Kozlov ãtyfii sloÏky s plánem Suvorov, kter˘ pfiipravil za devût mûsícÛ od minulého listopadu generálmajor Zemskov. Dal‰í tfii mûsíce studoval plán mar‰ál, dokud neusoudil, Ïe situace na jih od hranic Sovûtského svazu je taková, Ïe kladnû ovlivní podfiízené dÛstojníky pfii posuzování smûlého plánu. V‰ichni uÏ dokonãili ãetbu a tázavû se dívali na mar‰ála. Nikdo z nich nechtûl promluvit jako první. „Dobrá,“ fiekl Kozlov opatrnû. „Nûjaké pfiipomínky?“ „No,“ zkusil to zástupce náãelníka ‰tábu, „skuteãnû by nám to umoÏnilo získat takov˘ ropn˘ zdroj, kter˘ by nám mûl vystaãit aÏ do poloviny pfií‰tího století?“ „Tohle je aÏ konec,“ prohlásil Kozlov. „Ale co proveditelnost plánu?“ Podíval se na muÏe z velení JiÏní armády. „Invaze a dobytí – nevidím v tom Ïádn˘ problém,“ fiekl ãtyfihvûzdiãkov˘ generál z Baku. „Z tohoto hlediska je plán brilantní. Pfiípadn˘ poãáteãní odpor by byl lehce zdolán. Ale jak bychom tûm bastardÛm vládli pak? Jsou to pfiirozenû blázni. Museli bychom pouÏívat mimofiádnû tvrd˘ch metod.“ „To by se zafiídilo,“ pronesl Kozlov klidnû. „Museli bychom pouÏít etnick˘ch RusÛ,“ fiekl para‰utista. „Stejnû v na‰ich jednotkách slouÏí jen oni a Ukrajinci. Myslím, Ïe ze zcela zfiejm˘ch dÛvodÛ nemÛÏeme svûfiit provedení takového úkolu divizím z muslimsk˘ch republik.“ Ozvalo se souhlasné zamruãení. Pak promluvil muÏ z GRU. „Obãas pfiem˘‰lím o tom, jestli ty muslimské divize vÛbec mÛÏeme dál pouÏívat. To je dal‰í dÛvod, proã se mi líbí plán

26


Suvorov. UmoÏÀuje nám totiÏ, abychom zastavili pronikání islámského fundamentalismu do na‰ich jiÏních republik. Eliminovali bychom pfiímo jeho zdroj. Mí lidé tvrdí, Ïe v pfiípadû války bychom se na muslimské divize pravdûpodobnû nemohli spolehnout vÛbec.“ Generál z Baku s tímto tvrzením nehodlal nijak polemizovat. „Zatracen˘ Arabáci,“ zavrãel. „Jsou ãím dál hor‰í. Místo obrany jihu trávím polovinu ãasu potlaãováním náboÏensk˘ch boufií v Ta‰kentu, Samarkandu a A‰chabádu. Stra‰nû rád bych tu pra‰ivou Alláhovu stranu rozmetal pfiímo doma.“ „TakÏe,“ shrnul dosavadní jednání mar‰ál Kozlov, „plán má hned tfii klady. Jeho uskuteãnûní by nám pomohlo vyfie‰it problémy na exponované jiÏní hranici, zajistilo by nám ropu do poloviny pfií‰tího století a vyfie‰ilo by jednou provÏdy problém fundamentalismu. Ví nûkdo o nûjak˘ch záporech?“ „A co reakce Západu?“ zeptal se paradesantní generál. „Ameriãané by kvÛli tomu mohli zaãít tfietí svûtovou válku.“ „To bych nefiekl,“ odporoval muÏ z GRU, kter˘ mûl se Západem z pfiítomn˘ch nejvíce zku‰eností, neboÈ se jeho studiu léta vûnoval. „Ameriãtí politikové jsou hluboce závislí na vefiejném mínûní, a vût‰ina AmeriãanÛ si dnes myslí, Ïe pro Írán není nic dost ‰patné. To je názor ‰irok˘ch mas.“ V‰ichni ãtyfii muÏi znali dobfie nedávnou historii Íránu. Po smrti ajatolláha Chomejního se v Teheránu rozpoutal tvrd˘ politick˘ boj, z nûhoÏ vy‰el vítûznû krvav˘ islámsk˘ soudce Chalchálí, znám˘ z televizních zábûrÛ, jak posmû‰nû shlíÏí na mrtvá tûla AmeriãanÛ, ktefií zahynuli pfii neúspû‰ném pokusu zachránit rukojmí z amerického velvyslanectví. Chalchálí se rozhodl udrÏet si svou kfiehkou pozici rozpoutáním dal‰í hrÛzovlády za pomoci Ga‰t-e-Sarallag (Krvav˘ch hlídek). KdyÏ uÏ to nakonec vypadalo, Ïe se mu nejkrutûj‰í z tûchto revoluãních gard vymknou z ruky, exportoval je do zahraniãí, aby tam páchaly zvûrstva na americk˘ch obãanech a ‰kody na majetku. Toto váleãné taÏení po Stfiedním v˘chodû a po Evropû probíhalo uÏ ‰est mûsícÛ. V dobû, kdy se pût sovûtsk˘ch vojákÛ setkalo, aby posoudili moÏnost invaze do Íránu a následné okupace, byl Chalchálí nenávidûn témûfi cel˘m národem, kter˘ uÏ mûl dost Svatého teroru. Na Západû nebyla jeho pozice o nic lep‰í. „Myslím si,“ fiekl muÏ z GRU, „Ïe kdybychom chtûli Chalchálího povûsit, Ameriãané nám darují provaz. Washington by

27


mohl b˘t poboufien˘, kdybychom vstoupili do Íránu, ale kongresmani a senátofii by poslechli hlas lidu a poradili by prezidentovi, aby se drÏel zpátky. A taky nezapomeÀte, Ïe jsme teì s Ameriãany nejlep‰í kamarádi.“ Konferenãní stÛl pobavenû zahuãel a Kozlov se ke sv˘m generálÛm pfiidal. „Tak kde by se mohla objevit nûjaká opozice?“ zeptal se. „Vûfiím,“ fiekl generál z GRU, „Ïe z Washingtonu by nevze‰la, kdybychom je postavili pfied hotovou vûc. Ale myslím, Ïe by nám bránila Novaja plo‰ãaì; muÏ ze Stavropolu by plán odmítl.“*) Pût vojákÛ zamy‰lenû pok˘valo hlavami. MuÏ z GRU zesílil hlas. „V‰ichni dobfie víme, Ïe v tûch dvanácti mûsících, které uplynuly od náv‰tûvy toho zatraceného Cormacka, pracují ministerské t˘my na detailech smlouvy o rozsáhlém odzbrojení. Gorbaãov za ãtrnáct dní letí do Ameriky, aby v‰echno napevno domluvil, takÏe by pak mohl vûnovat dostateãné zdroje na rozvoj na‰eho ropného prÛmyslu. A kdyÏ vûfií, Ïe mÛÏe získat ropu touto cestou, proã by torpédoval svou milovanou smlouvu s Cormackem tím, Ïe by nám dal zelenou na invazi do Íránu?“ „Pokud smlouvu získá, bude ji ústfiední v˘bor ratifikovat?“ zeptal se generál z Baku. „V souãasné dobû má ústfiední v˘bor pod palcem,“ zavrãel Kozlov. „V posledních dvou letech byla témûfi celá opozice zlikvidována.“ SchÛzka skonãila tímto pesimistick˘m závûrem. Jednotlivé kopie plánu Suvorov byly sebrány a zamãeny do mar‰álova trezoru; generálové se vrátili na svá místa, odhodláni mlãet, pozorovat a ãekat. O dva t˘dny pozdûji mûl Cyrus Miller také schÛzku, i kdyÏ jen s jedním ãlovûkem, dlouholet˘m pfiítelem Melvillem Scanlonem. Znali se od korejské války. Scanlon byl tehdy mlad˘ a divok˘ podnikatel z Galvestonu, kter˘ vloÏil své skrovné jmûní do nûkolika mal˘ch tankerÛ. (Tehdy v‰ak byly v‰echny tankery malé.) *) Novaja plo‰ãaì neboli Nové námûstí je sídlem ústfiedního v˘boru a zmínka o Stavropolu se vztahovala ke generálnímu tajemníkovi Michailu Gorbaãovovi, kter˘ odtud pochází – pozn. pfiekl.

28


Miller mûl kontrakt na dodávku svého nového tryskového paliva letectvu Spojen˘ch státÛ. Kerosin mûl b˘t dodán na japonské pobfieÏí, odkud ho mûly tankery námofinictva pfiepravit do obléhané JiÏní Koreje. Miller dal Scanlonovi smlouvu na dopravu a ten dokázal divy. Prohnal své zrezivûlé tankery Panamsk˘m prÛplavem, v Kalifornii naloÏil AVTUR a pfievezl jej pfies Pacifik. Je‰tû pfied cestou do Japonska dopravil v‰ak t˘miÏ lodûmi z Texasu do Kalifornie dostateãné zásoby ropné suroviny pro strojní zpracování, takÏe tankery byly vytíÏené a Miller mûl stále z ãeho vyrábût. Tfii tankery zmizely v Pacifiku, ale nebyly vysloveny Ïádné otázky a oba muÏi vydûlali slu‰né sumy, neÏ byl nakonec Miller donucen prodat licenci na v˘robu vût‰ím spoleãnostem. Ze Scanlona se stal mocn˘ zprostfiedkovatel a pfiepravce ropy, nakupoval a pfiepravoval zásilky po celém svûtû, hlavnû v‰ak z oblasti Perského zálivu do Ameriky. Po roce 1981 dostal Scanlon v˘prask, kdyÏ Saúdská Arábie vyhlásila, Ïe její ropu budou z Perského zálivu vozit jen lodi plující pod arabsk˘mi vlajkami. Toto opatfiení, jemuÏ nahrávala stávající politická situace, mûlo zajistit, aby jednotlivé zemû mûly vût‰í kontrolu neÏ ropné spoleãnosti. Scanlon byl pfiitlaãen ke zdi a pfiinucen prodat nebo pronajmout své tankery Saúdské Arábii a Kuvajtu za nezajímavé ceny. PfieÏil, ale zanevfiel na Saúdskou Arábii. Zbylo mu stále nûkolik tankerÛ, které kfiiÏovaly mezi Persk˘m zálivem a Spojen˘mi státy pfieváÏnû s ropou spoleãnosti Aramco, coÏ jim umoÏÀovalo vyhnout se nafiízení o plavbû pod arabskou vlajkou. Miller stál u svého oblíbeného vyhlídkového okna a pozoroval mûsto, které se rozkládalo pod ním. Cítil se jako BÛh, kdyÏ se díval na zbytek lidstva z takové v˘‰ky. Na opaãné stranû místnosti se v koÏeném kfiesle rozvaloval Scanlon a poklepával prstem na Dixonovu zprávu, kterou právû doãetl. Stejnû jako Miller vûdûl, Ïe cena arabské ropy dosáhla v˘‰e dvaceti dolarÛ za barel. „Souhlasím s tebou, star˘ brachu. Dostáváme se do naprosté závislosti na tûch bastardech. A co si sakra ve Washingtonu myslí, Ïe se dûje? Jsou snad slepí?“ „Z Washingtonu Ïádná pomoc nepfiijde, Mele,“ fiekl Miller klidnû. „Chce‰-li je‰tû za svého pozemského bytí vûci zmûnit, rad‰i to udûlej sám. Ale museli jsme k tomu opravdu dospût tak kru‰nou cestou?“ Mel Scanlon vytáhl kapesník a otfiel si ãelo. Bez ohledu na klimatizaci mûl sklony k pocení. Na rozdíl od Millera dával

29


pfiednost tradiãnímu texaskému obleãení – stetsonu, stuÏce místo kravaty, navaÏské sponû na stuÏce a sponû na pásku a botám na vysokém podpatku. Ke své smÛle v‰ak nemûl zrovna ideální postavu – byl mal˘ a tlust˘; ale za zevnûj‰kem starého dobráka byl ukryt prohnan˘ mozek. „Nevím, jak bys chtûl pfiemístit tyhlety obrovské zásoby,“ supûl. „Hasa je v Saúdské Arábii, a to je fakt.“ „Ne, já nemyslím zmûnu geografickou, ale politickou,“ fiekl Miller. „Mám na mysli politickou kontrolu, a tím i moÏnost diktovat ceny saúdské a následnû i svûtové ropy.“ „Politickou kontrolu? Pfiedat ji jiné bandû ArabákÛ?“ „Ne, pfievzít ji sami,“ fiekl Miller. „Jestli má na‰e zemû pfieÏít, musíme kontrolovat svûtové ceny ropy a udrÏovat je na úrovni, kterou si mÛÏeme dovolit, a to znamená kontrolovat vládu v Rijádu. To stra‰livé poklonkování bandû pasákÛ koz uÏ trvá pfiíli‰ dlouho. Musí se to zmûnit, a Washington to neudûlá. Ale tohle by mohlo.“ Vzal ze svého stolu svazek papírÛ, peãlivû srovnan˘ v nenadepsan˘ch kartonov˘ch deskách. Scanlon svra‰til ãelo. „Já uÏ nechci Ïádnou zprávu, Cyrusi,“ protestoval. „Pfieãti si to,“ naléhal Miller. „Zlep‰i si náladu.“ Scanlon vzdychl a ráznû otevfiel desky. Na první stranû byl prost˘ nadpis: D E S T R U K C E A PÁ D S A Ú D O V C Ò „Svatá prostoto,“ fiekl Scanlon. „âti,“ pobídl ho ti‰e Miller. „Tohle je o Svatém teroru.“ ISLÁM. Islámské náboÏenství (to znamená odevzdání se do vÛle BoÏí) vzniklo bûhem pÛsobení proroka Mohameda kolem roku 622 na‰eho letopoãtu a dnes má mezi osmi sty tisíci aÏ miliardou vûfiících. Na rozdíl od kfiesÈanství nemá Ïádné vysvûcené knûze; jeho duchovními past˘fii jsou laici, uznávaní pro své morální a intelektuální kvality. Mohamedova nauka je zaznamenána v koránu. SEKTY. Devadesát procent muslimÛ jsou sunité (ortodoxní). Nejv˘znamnûj‰í men‰inou jsou ‰íité (pfiívrÏenci). Základní rozdíl mezi nimi je ten, Ïe sunité se fiídí zaznamenan˘mi v˘roky Prorokov˘mi, znám˘mi jako hadíthy (tradice),

30

Vyjednavač  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you