Page 1


3. KAPITOLA

JÁ, NEBOHÝ VRAH „V úterý 18. května byl horký den a maminka Pecu zastihla, jak tady u dřevníku štípe třísky. Monotónně třísky. Pomyslela si: Hergot, takový teplo, co to dělá? Odpověď nenašla. Našla ji de facto až 24 hodin poté.“ Bohumil Ulrich, bratr a strýc zavražděných

Zločiny v rodině jsou ty nejhorší, které kriminálka musí řešit. Znám to z vyprávění vyšetřovatelů i operativců, a pokud v případu navíc figurují děti, jen málokterý kriminalista to ustojí bez emocí. Hned dva takové nezapomenutelné případy řešila východočeská kriminálka. V Předměřicích nad Labem v roce 1986 ubodal svou ženu, tři její děti a jedno společné nejmladší dítě, Vladimír Lulek. Sebelítostivý slaboch a alkoholik spáchal tento děsivý zločin po předchozím vyhrožování a násilnických výpadech vůči své rodině. Rodině, kterou měl jako otec a manžel chránit. Za čtyřnásobnou vraždu dostal tehdy trest smrti a stal se posledním vrahem, na kterém byl v Čechách rozsudek smrti také vykonán. Případ, který tehdy kriminálka řešila, byl tak otřesný, že po jeho uzavření všichni doufali, že s podobným zločinem se hned tak nesetkají. Uplynulo ale pouhých sedm let a tým východočeské mordparty spěchal do stejných míst. Do Plotišť, jen dva kilometry vzdálených od Předměřic. Psal se rok 1993 a další otec rozhodl o osudu vlastní rodiny. Jednačtyřicetiletá Zdena se dvěma dcerami – devatenáctiletou Petrou a čtrnáctiletou Radkou – zemřely rukou táty a manžela, kterému důvěřovaly. ­Bohužel jejich

77

Legendy kap03.indd 76-77

02.11.17 19:48


3. KAPITOLA

JÁ, NEBOHÝ VRAH „V úterý 18. května byl horký den a maminka Pecu zastihla, jak tady u dřevníku štípe třísky. Monotónně třísky. Pomyslela si: Hergot, takový teplo, co to dělá? Odpověď nenašla. Našla ji de facto až 24 hodin poté.“ Bohumil Ulrich, bratr a strýc zavražděných

Zločiny v rodině jsou ty nejhorší, které kriminálka musí řešit. Znám to z vyprávění vyšetřovatelů i operativců, a pokud v případu navíc figurují děti, jen málokterý kriminalista to ustojí bez emocí. Hned dva takové nezapomenutelné případy řešila východočeská kriminálka. V Předměřicích nad Labem v roce 1986 ubodal svou ženu, tři její děti a jedno společné nejmladší dítě, Vladimír Lulek. Sebelítostivý slaboch a alkoholik spáchal tento děsivý zločin po předchozím vyhrožování a násilnických výpadech vůči své rodině. Rodině, kterou měl jako otec a manžel chránit. Za čtyřnásobnou vraždu dostal tehdy trest smrti a stal se posledním vrahem, na kterém byl v Čechách rozsudek smrti také vykonán. Případ, který tehdy kriminálka řešila, byl tak otřesný, že po jeho uzavření všichni doufali, že s podobným zločinem se hned tak nesetkají. Uplynulo ale pouhých sedm let a tým východočeské mordparty spěchal do stejných míst. Do Plotišť, jen dva kilometry vzdálených od Předměřic. Psal se rok 1993 a další otec rozhodl o osudu vlastní rodiny. Jednačtyřicetiletá Zdena se dvěma dcerami – devatenáctiletou Petrou a čtrnáctiletou Radkou – zemřely rukou táty a manžela, kterému důvěřovaly. ­Bohužel jejich

77

Legendy kap03.indd 76-77

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH

Ohledání místa činu

S Bohumilem Ulrichem, bratrem a strýcem zavražděných jsme se při natáčení potkali na dvoře rodinné usedlosti v Plotištích

otec Pavel Peca byl žárlivý, sobecký alkoholik s poruchou osobnosti. Nikdo z vyšetřovacího týmu nezapomene na způsob, jakým zúčtoval se životy svých nejbližších, a především na to, jak nakonec litoval jen sám sebe. Věděli jsme, že tento případ se zapsal do kriminalistické historie devadesátých let, a že musí v úvodní sérii Legend kriminalistiky na České televizi rozhodně zaznít. Jsem Hradečák, a protože se v mediálním světě pohybuji už od devadesátých let, příběh Pecovy rodiny jsem znal nejen z vyprávění mordparty. Čas od času jsem potkával pana Bohumila Ul-

78

Legendy kap03.indd 78-79

richa – novináře s velkým citem po český jazyk a literaturu a především bratra zavražděné Zdeny – za svobodna Ulrichové. Nesl těžký osud rodiny statečně, přesto i na něm bylo rok od roku více patrné, že tragédie zasáhla všechny velmi hluboko. Když jsem ho oslovil a poprosil, jestli by nám celý příběh neodvyprávěl, s konečným rozhodnutím velmi váhal. O to víc si vážím toho, že i přes svůj složitý zdravotní stav s naším povídáním souhlasil a riskoval, že znovu zjitřené emoce mu ještě přitíží. S Bohumilem Ulrichem jsme se při natáčení potkali na dvoře rodinné usedlosti v Plotištích. Na místě, kde dnes žije, a se kterým se pojí nejkrásnější i nejděsivější vzpomínky jeho života. Tady na rodinném statku vyrůstal se svojí sestrou Zdenou. Když se později oženil a odstěhoval se za svou rodinou, zůstala tu Zdena s rodiči. Později už jako Pecová – tu žila i s manželem Pavlem Pecou a dvěma dcerami. Děti Zdeny a Bohumila si na dvoře společně hrály a rodinu Ulrichových časem ještě více stmelil i rozvod Zdeny s Pecou, který následoval po jeho alkoholických výpadech a nevěře. Pavel Peca odtud ale nikdy úplně neodešel a po pár letech se jeho cílem stalo získat rodinu zpět za každou cenu.

79

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH

Ohledání místa činu

S Bohumilem Ulrichem, bratrem a strýcem zavražděných jsme se při natáčení potkali na dvoře rodinné usedlosti v Plotištích

otec Pavel Peca byl žárlivý, sobecký alkoholik s poruchou osobnosti. Nikdo z vyšetřovacího týmu nezapomene na způsob, jakým zúčtoval se životy svých nejbližších, a především na to, jak nakonec litoval jen sám sebe. Věděli jsme, že tento případ se zapsal do kriminalistické historie devadesátých let, a že musí v úvodní sérii Legend kriminalistiky na České televizi rozhodně zaznít. Jsem Hradečák, a protože se v mediálním světě pohybuji už od devadesátých let, příběh Pecovy rodiny jsem znal nejen z vyprávění mordparty. Čas od času jsem potkával pana Bohumila Ul-

78

Legendy kap03.indd 78-79

richa – novináře s velkým citem po český jazyk a literaturu a především bratra zavražděné Zdeny – za svobodna Ulrichové. Nesl těžký osud rodiny statečně, přesto i na něm bylo rok od roku více patrné, že tragédie zasáhla všechny velmi hluboko. Když jsem ho oslovil a poprosil, jestli by nám celý příběh neodvyprávěl, s konečným rozhodnutím velmi váhal. O to víc si vážím toho, že i přes svůj složitý zdravotní stav s naším povídáním souhlasil a riskoval, že znovu zjitřené emoce mu ještě přitíží. S Bohumilem Ulrichem jsme se při natáčení potkali na dvoře rodinné usedlosti v Plotištích. Na místě, kde dnes žije, a se kterým se pojí nejkrásnější i nejděsivější vzpomínky jeho života. Tady na rodinném statku vyrůstal se svojí sestrou Zdenou. Když se později oženil a odstěhoval se za svou rodinou, zůstala tu Zdena s rodiči. Později už jako Pecová – tu žila i s manželem Pavlem Pecou a dvěma dcerami. Děti Zdeny a Bohumila si na dvoře společně hrály a rodinu Ulrichových časem ještě více stmelil i rozvod Zdeny s Pecou, který následoval po jeho alkoholických výpadech a nevěře. Pavel Peca odtud ale nikdy úplně neodešel a po pár letech se jeho cílem stalo získat rodinu zpět za každou cenu.

79

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH

Nejpravděpodobnější vražedná zbraň – sekera – stála opřená o vanu v koupelně pokrytá krevními stopami

Rozhovor s Bohumilem Ulrichem byl velmi emotivní, ale netušil jsem, jak moc mě zasáhne ve svém závěru. Nakonec nás totiž vzal na místo, kam celá léta téměř nikdo nevkročil. Do bytu v nové přístavbě vedle stodoly, kde Peca se sekerou čekal, až se jeho žena a dcery vrátí domů, aby je mohl zabít. Když pak během procházení místnostmi s pláčem popisuje, jak se domov tří žen změnil ve smrtelnou past, ze které není úniku, je jasné, že pro Bohumila Ulricha vzpomínky na události onoho dne nikdy nevyblednou: „Tady vlastně všichni žili. Tady si dala Radka ručník, takhle se pootevřely dveře, ruka chňapla a dveře se zavřely. Pojďte. Tady to vypadalo úplně jinak před dvaceti lety. Tady byla koupelna, tady byla Zdenda, tady byl stůl... no... a tady až do týhle vejšky byla krev, teď to budu říkat trošku otrle. Tady byla krev, všude tratoliště krve, tady ležela Péťa, tady ležela Zdena a teď přišlo to strašný, kdy ta svině vleče Radku sem, přes dvě mrtvoly a tady, když jsme to

80

Legendy kap03.indd 80-81

V této ložnici Peca zabil svou čtrnáctiletou dceru Radku

uklízeli, tady byl do ztracena otisk prstů. Radka v pudu sebezáchovy se chtěla dostat ven. On jí dal sedm ran do hlavy a ještě jí částečně amputoval prsty.“

KOPRETINY NA ROZLOUČENOU Devatenáctý květen 1993, pozdní odpoledne. Královéhradecká mordparta, soudní lékař i státní zástupce si to odpoledne pamatují jako poklidné a prosluněné, s téměř letní atmosférou. Den, který nevěstil nic zlého, se ale v drama proměnil po zoufalém telefonátu na linku 158. Státní zástupce Miroslav Antl byl právě se svými kamarády na hřišti, kde se sešli na sportovní odpoledne, a vzpomíná: „Náhle

81

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH

Nejpravděpodobnější vražedná zbraň – sekera – stála opřená o vanu v koupelně pokrytá krevními stopami

Rozhovor s Bohumilem Ulrichem byl velmi emotivní, ale netušil jsem, jak moc mě zasáhne ve svém závěru. Nakonec nás totiž vzal na místo, kam celá léta téměř nikdo nevkročil. Do bytu v nové přístavbě vedle stodoly, kde Peca se sekerou čekal, až se jeho žena a dcery vrátí domů, aby je mohl zabít. Když pak během procházení místnostmi s pláčem popisuje, jak se domov tří žen změnil ve smrtelnou past, ze které není úniku, je jasné, že pro Bohumila Ulricha vzpomínky na události onoho dne nikdy nevyblednou: „Tady vlastně všichni žili. Tady si dala Radka ručník, takhle se pootevřely dveře, ruka chňapla a dveře se zavřely. Pojďte. Tady to vypadalo úplně jinak před dvaceti lety. Tady byla koupelna, tady byla Zdenda, tady byl stůl... no... a tady až do týhle vejšky byla krev, teď to budu říkat trošku otrle. Tady byla krev, všude tratoliště krve, tady ležela Péťa, tady ležela Zdena a teď přišlo to strašný, kdy ta svině vleče Radku sem, přes dvě mrtvoly a tady, když jsme to

80

Legendy kap03.indd 80-81

V této ložnici Peca zabil svou čtrnáctiletou dceru Radku

uklízeli, tady byl do ztracena otisk prstů. Radka v pudu sebezáchovy se chtěla dostat ven. On jí dal sedm ran do hlavy a ještě jí částečně amputoval prsty.“

KOPRETINY NA ROZLOUČENOU Devatenáctý květen 1993, pozdní odpoledne. Královéhradecká mordparta, soudní lékař i státní zástupce si to odpoledne pamatují jako poklidné a prosluněné, s téměř letní atmosférou. Den, který nevěstil nic zlého, se ale v drama proměnil po zoufalém telefonátu na linku 158. Státní zástupce Miroslav Antl byl právě se svými kamarády na hřišti, kde se sešli na sportovní odpoledne, a vzpomíná: „Náhle

81

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH pomalu proti nám jelo policejní auto a mě okamžitě napadlo, že se něco stalo. Vzali mě na místo činu k domu v nedalekých Plotištích a říkali, že tam ani nepůjdou, že to tam je údajně hrozný. Tam jsme se sešli se soudním lékařem a s dalšími.“ Miroslav Antl se v autě od policistů dozvěděl, že v bytě v přístavbě rodinné usedlosti nalezli zakrvácená těla tří žen. Událost nahlásil soused s babičkou mrtvých žen. Když přes okno spatřili bezvládná zakrvácená těla, zalarmovali policii. Před vraty domu v Plotištích se tak během chvíle sjely policejní hlídky z obvodu a z městského oddělení a vzápětí tu byl i tým mordparty. Soudní lékař Radovan Havel vzpomíná, jak při jeho příjezdu všichni stáli v hloučku před domem: „My jsme s Mirkem Antlovým spolupracovali na spoustě případů a v řadě případů si pomáháme trošku – jak to říct – ne humorem, ale snažíme se to odlehčit, protože z toho by se člověk jinak musel časem zbláznit. Ne, že bysme vtipkovali, ale snažíme se udržet nadhled. Tenkrát si pamatuju, že jsem vystoupil z toho vozidla a Mirek Antl, tehdy krajský státní zástupce, se tvářil nesmírně vážně. Tak já jsem se snažil říct něco v tom smyslu, že nás zase něco potkalo, máme zkaženej večer a tak... A on říká: Radku, je jich tam nějak strašně moc.“

… Za mordpartu Správy Východočeského kraje sem s kriminalisty přijeli i operativci Jaroslav Vlk a Jan Lomnický. Dovnitř s nimi šel kvůli zajištění stop i kriminalistický technik, následovali je i státní zástupce a soudní lékař. Jen stěží vzpomínají na první okamžiky, kdy vstoupili do bytu Pecových, a shodně tvrdí, že pohled, který se jim naskytl, z paměti nikdy nevymažou. Po vstupu do kuchyně spatřili na zemi ležící paní Zdenu, opodál v obývacím pokoji potom ležela starší dcera, devatenáctiletá Petra a vzadu v ložnici ležela čtrnáctiletá Radka. „Obrovský množství krve všude. Prakticky všude. Nebylo možný se orientovat. Těla nebyla na jednom místě, byly po celým bytě, takže člověk vidí jedno tělo a očima hledá další. A teď

82

Legendy kap03.indd 82-83

Peca s dcerami u moře

ví, že tam je ještě někde jedno, takže to je kombinace profesionální práce a kombinace zvláštního strachu z toho, že je tam toho trochu moc na jednoho člověka. Bylo toho moc na nás všechny,“ vzpomíná soudní lékař Havel. Kriminalistický technik se zatím snaží na videokameru zachytit všechny důležité stopy a zadokumentovat místo činu. Nejpravděpodobnější vražedná zbraň – sekera – stojí opřená o vanu v koupelně pokrytá krevními stopami. Po bytě se povalují pohozená lana – jedno s uvázanou smyčkou, na stole leží lahvička se rtutí. Až po chvíli se kriminálka začne zabývat papíry v kuchyni na stole. Při čtení dopisu hrůza okolo ještě naroste. Drastickou smrt svým nejbližším připravil nejspíš vlastní táta a manžel! Operativci Vlk, Lomnický a Žerovnický tedy okamžitě vyrazili do terénu. „My jsme si přečetli dopis, kterej tam ležel na stole, a rozeběhlo se pátrání. Pátrání se dalo do éteru přes operačního důstojníka a operační důstojník poslal po městě Hradci Králové jednotlivý

83

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH pomalu proti nám jelo policejní auto a mě okamžitě napadlo, že se něco stalo. Vzali mě na místo činu k domu v nedalekých Plotištích a říkali, že tam ani nepůjdou, že to tam je údajně hrozný. Tam jsme se sešli se soudním lékařem a s dalšími.“ Miroslav Antl se v autě od policistů dozvěděl, že v bytě v přístavbě rodinné usedlosti nalezli zakrvácená těla tří žen. Událost nahlásil soused s babičkou mrtvých žen. Když přes okno spatřili bezvládná zakrvácená těla, zalarmovali policii. Před vraty domu v Plotištích se tak během chvíle sjely policejní hlídky z obvodu a z městského oddělení a vzápětí tu byl i tým mordparty. Soudní lékař Radovan Havel vzpomíná, jak při jeho příjezdu všichni stáli v hloučku před domem: „My jsme s Mirkem Antlovým spolupracovali na spoustě případů a v řadě případů si pomáháme trošku – jak to říct – ne humorem, ale snažíme se to odlehčit, protože z toho by se člověk jinak musel časem zbláznit. Ne, že bysme vtipkovali, ale snažíme se udržet nadhled. Tenkrát si pamatuju, že jsem vystoupil z toho vozidla a Mirek Antl, tehdy krajský státní zástupce, se tvářil nesmírně vážně. Tak já jsem se snažil říct něco v tom smyslu, že nás zase něco potkalo, máme zkaženej večer a tak... A on říká: Radku, je jich tam nějak strašně moc.“

… Za mordpartu Správy Východočeského kraje sem s kriminalisty přijeli i operativci Jaroslav Vlk a Jan Lomnický. Dovnitř s nimi šel kvůli zajištění stop i kriminalistický technik, následovali je i státní zástupce a soudní lékař. Jen stěží vzpomínají na první okamžiky, kdy vstoupili do bytu Pecových, a shodně tvrdí, že pohled, který se jim naskytl, z paměti nikdy nevymažou. Po vstupu do kuchyně spatřili na zemi ležící paní Zdenu, opodál v obývacím pokoji potom ležela starší dcera, devatenáctiletá Petra a vzadu v ložnici ležela čtrnáctiletá Radka. „Obrovský množství krve všude. Prakticky všude. Nebylo možný se orientovat. Těla nebyla na jednom místě, byly po celým bytě, takže člověk vidí jedno tělo a očima hledá další. A teď

82

Legendy kap03.indd 82-83

Peca s dcerami u moře

ví, že tam je ještě někde jedno, takže to je kombinace profesionální práce a kombinace zvláštního strachu z toho, že je tam toho trochu moc na jednoho člověka. Bylo toho moc na nás všechny,“ vzpomíná soudní lékař Havel. Kriminalistický technik se zatím snaží na videokameru zachytit všechny důležité stopy a zadokumentovat místo činu. Nejpravděpodobnější vražedná zbraň – sekera – stojí opřená o vanu v koupelně pokrytá krevními stopami. Po bytě se povalují pohozená lana – jedno s uvázanou smyčkou, na stole leží lahvička se rtutí. Až po chvíli se kriminálka začne zabývat papíry v kuchyni na stole. Při čtení dopisu hrůza okolo ještě naroste. Drastickou smrt svým nejbližším připravil nejspíš vlastní táta a manžel! Operativci Vlk, Lomnický a Žerovnický tedy okamžitě vyrazili do terénu. „My jsme si přečetli dopis, kterej tam ležel na stole, a rozeběhlo se pátrání. Pátrání se dalo do éteru přes operačního důstojníka a operační důstojník poslal po městě Hradci Králové jednotlivý

83

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH

Svůj úmysl připravit ženě a milovaným dcerám drastickou smrt vyjádřil předem Peca v dopise, který operativci našli na kuchyňském stole

hlídky z obvodních oddělení a hlídkovou službu, aby se po tomto člověku podívali, protože jsme měli důkladnej popis a věděli jsme, co to je za člověka. Revíroval se celý terén v okolí Plotišť, kam to bylo možný, protože byly známý místa, která Pavel Peca navštěvoval,“ vzpomíná Jan Žerovnický.

… V plotišťském domku zatím stále probíhá ohledačka a kriminalisté zkoumají i Pecův uvzlykaný dopis. Ukáže se, že patnáct stránek rukou

84

Legendy kap03.indd 84-85

Ukáže se, že patnáct stránek neuvěřitelného dopisu psal Peca dokonce v mezidobí, kdy spáchal jednotlivé vraždy

psaného textu psal dokonce v mezidobí, kdy spáchal jednotlivé vraždy. Zabil tedy nejprve starší dceru Petru, a vzápětí i bývalou manželku. Po vraždě si sedl, psal dopis a čekal na čtrnáctiletou Radku. CITACE Z DOPISU PAVLA PECI „Brečím už zase znovu, protože už jsem zabil svou nejmilejší bytost Petrušku a za chvíli Zdenušku. Ta prosila, abych zavolal doktora, ale bohužel už to nejde. Měl jsem ten život taky rád, ale jinak nemůžu, když mi dnes řekla, že k němu (Vaškovi) zase bude chodit. Tak mi asi prasklo v hlavě a bez ní bych nemohl žít.“

85

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH

Svůj úmysl připravit ženě a milovaným dcerám drastickou smrt vyjádřil předem Peca v dopise, který operativci našli na kuchyňském stole

hlídky z obvodních oddělení a hlídkovou službu, aby se po tomto člověku podívali, protože jsme měli důkladnej popis a věděli jsme, co to je za člověka. Revíroval se celý terén v okolí Plotišť, kam to bylo možný, protože byly známý místa, která Pavel Peca navštěvoval,“ vzpomíná Jan Žerovnický.

… V plotišťském domku zatím stále probíhá ohledačka a kriminalisté zkoumají i Pecův uvzlykaný dopis. Ukáže se, že patnáct stránek rukou

84

Legendy kap03.indd 84-85

Ukáže se, že patnáct stránek neuvěřitelného dopisu psal Peca dokonce v mezidobí, kdy spáchal jednotlivé vraždy

psaného textu psal dokonce v mezidobí, kdy spáchal jednotlivé vraždy. Zabil tedy nejprve starší dceru Petru, a vzápětí i bývalou manželku. Po vraždě si sedl, psal dopis a čekal na čtrnáctiletou Radku. CITACE Z DOPISU PAVLA PECI „Brečím už zase znovu, protože už jsem zabil svou nejmilejší bytost Petrušku a za chvíli Zdenušku. Ta prosila, abych zavolal doktora, ale bohužel už to nejde. Měl jsem ten život taky rád, ale jinak nemůžu, když mi dnes řekla, že k němu (Vaškovi) zase bude chodit. Tak mi asi prasklo v hlavě a bez ní bych nemohl žít.“

85

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH což samozřejmě musíme dělat, že to je razantní násilí sekerou, ale toho nejhrubšího kalibru. Ten člověk opravdu tam spáchal masakr. Ony byly mrtvé okamžitě. Prakticky po těch úderech do hlavy.“

DOPADENÍ PECI

Radka a Petra

„On to tam popisuje. Popisuje, jak je musel zabít, jak mu manželka ubližovala, a ještě ten dopis končí: Miluji tě, miluji tě, miluji tě. Dopis byl plný sebelítosti, že to musel udělat. Z toho vlastně vyplývalo, že on spáchá sebevraždu,“ vzpomíná Miroslav Antl na chvíle, kdy přemýšleli o tom, co Peca plánoval a kam mohl zmizet. Plné ruce práce má stále soudní lékař Radovan Havel. Zadokumentovat všechna zranění na tělech mámy a dcer potrvá hodiny. Tento nepříjemný, ale důležitý proces, pomůže kriminalistům objasnit, jakým způsobem byl útok veden, a později, v případě konfrontace s výpovědí pachatele, může jeho verzi potvrdit či vyvrátit. Devatenáctiletá Petra zemřela po devíti sečných ranách, jednačtyřicetiletá matka Zdena utrpěla sedm ran a čtrnáctiletá Radka deset ran. Všechny směřovaly do hlavy. Podle soudního lékaře byla vražedným nástrojem téměř jistě sekera: „Tam bylo na první pohled jasné, aniž bych ještě na ně šáhnul,

86

Legendy kap03.indd 86-87

Operativec Jaroslav Vlk vzpomíná, jak věci najednou dostaly spád: „Ve vysílačce jsme dostali zprávu, že trojnásobný vrah Pavel Peca se nachází nedaleko restaurace U Vrtule tady ve Věkoších.“ Neuplynuly ani dvě hodiny od zahájení vyšetřování a operativci Jaroslav Vlk s Janem Lomnickým už v autě směřují do nedalekých Věkoš. Předpoklad že Pavel Peca nejspíš někde spáchal sebevraždu, jak sliboval, se ukázal jako lichý a Jaroslav Vlk ukazuje místo mezi stromy vedle restaurace: „Zhruba tady někde Pavel Peca 19 května 1993 seděl na bobku, takhle měl ruce a tady stáli policisté v uniformě z obvodního oddělení, který ho zajišťovali. Tady se choval naprosto slušně. Nekladl žádnej odpor při zatýkání, když se odvážel potom k nám na výslech na mordpartu na krajskou správu, tak vůbec se nebránil, nebyl agresivní, furt jenom brečel.“ K prvnímu výslechu tak za Pecou na policejní služebnu přijíždí i vyšetřovatel a státní zástupce a očekávají zlomeného člověka. Miroslavu Antlovi to první setkání uvízne v paměti: „Tam ten začátek výslechu je vždycky k osobě. Tak on povídal ten svůj život a zase litoval sebe a mně připomínal, že jsme se viděli na nějaké přednášce, já jsem si ho nepamatoval, ani jsem neměl důvod. Teď už si ho pamatuju samozřejmě. A tehdy, když dostával otázky, jak to bylo ten kritický den a jak to bylo na místě činu, tak popisoval spontánně, zajíkal se, občas se dal do pláče, ale to nebyl pláč nad tím, co udělal, ale nad tím, jak oni mu ubližovali.“

… 87

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH což samozřejmě musíme dělat, že to je razantní násilí sekerou, ale toho nejhrubšího kalibru. Ten člověk opravdu tam spáchal masakr. Ony byly mrtvé okamžitě. Prakticky po těch úderech do hlavy.“

DOPADENÍ PECI

Radka a Petra

„On to tam popisuje. Popisuje, jak je musel zabít, jak mu manželka ubližovala, a ještě ten dopis končí: Miluji tě, miluji tě, miluji tě. Dopis byl plný sebelítosti, že to musel udělat. Z toho vlastně vyplývalo, že on spáchá sebevraždu,“ vzpomíná Miroslav Antl na chvíle, kdy přemýšleli o tom, co Peca plánoval a kam mohl zmizet. Plné ruce práce má stále soudní lékař Radovan Havel. Zadokumentovat všechna zranění na tělech mámy a dcer potrvá hodiny. Tento nepříjemný, ale důležitý proces, pomůže kriminalistům objasnit, jakým způsobem byl útok veden, a později, v případě konfrontace s výpovědí pachatele, může jeho verzi potvrdit či vyvrátit. Devatenáctiletá Petra zemřela po devíti sečných ranách, jednačtyřicetiletá matka Zdena utrpěla sedm ran a čtrnáctiletá Radka deset ran. Všechny směřovaly do hlavy. Podle soudního lékaře byla vražedným nástrojem téměř jistě sekera: „Tam bylo na první pohled jasné, aniž bych ještě na ně šáhnul,

86

Legendy kap03.indd 86-87

Operativec Jaroslav Vlk vzpomíná, jak věci najednou dostaly spád: „Ve vysílačce jsme dostali zprávu, že trojnásobný vrah Pavel Peca se nachází nedaleko restaurace U Vrtule tady ve Věkoších.“ Neuplynuly ani dvě hodiny od zahájení vyšetřování a operativci Jaroslav Vlk s Janem Lomnickým už v autě směřují do nedalekých Věkoš. Předpoklad že Pavel Peca nejspíš někde spáchal sebevraždu, jak sliboval, se ukázal jako lichý a Jaroslav Vlk ukazuje místo mezi stromy vedle restaurace: „Zhruba tady někde Pavel Peca 19 května 1993 seděl na bobku, takhle měl ruce a tady stáli policisté v uniformě z obvodního oddělení, který ho zajišťovali. Tady se choval naprosto slušně. Nekladl žádnej odpor při zatýkání, když se odvážel potom k nám na výslech na mordpartu na krajskou správu, tak vůbec se nebránil, nebyl agresivní, furt jenom brečel.“ K prvnímu výslechu tak za Pecou na policejní služebnu přijíždí i vyšetřovatel a státní zástupce a očekávají zlomeného člověka. Miroslavu Antlovi to první setkání uvízne v paměti: „Tam ten začátek výslechu je vždycky k osobě. Tak on povídal ten svůj život a zase litoval sebe a mně připomínal, že jsme se viděli na nějaké přednášce, já jsem si ho nepamatoval, ani jsem neměl důvod. Teď už si ho pamatuju samozřejmě. A tehdy, když dostával otázky, jak to bylo ten kritický den a jak to bylo na místě činu, tak popisoval spontánně, zajíkal se, občas se dal do pláče, ale to nebyl pláč nad tím, co udělal, ale nad tím, jak oni mu ubližovali.“

… 87

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH

Později se dělal psychologický posudek na Pavla Pecu. Doktorka Štěpánka Tůmová, která ho vyšetřovala, si připomíná, že Peca v běžné komunikaci skutečně nepůsobil jako nebezpečný vrah: „To, že zabil i ty své dcery, to zase souvisí, bych řekla, se scestnou logikou těch porušených osobností. A když to velmi zjednoduším tu logiku: Když je nebudu mít já, nebude je mít nikdo. To začíná tou manželkou. Vidíte, často říkají tuto větu: Když nebude patřit mně, když je nebudu mít já. A co vyplývá z tohoto vyjádření? Že oni o tom druhém mluvěj jako o věci.“

… U prvního výslechu se Miroslav Antl velmi podivoval tomu, že Peca nespáchal sebevraždu. A samozřejmě se ho na to i zeptal. A došel k závěru, že Peca se litoval natolik, že nebyl schopen se zabít. Neoběsil se, protože se mu zdálo, že by ho lidi viděli přes otevřené okno na půdě, pak se chtěl utopit, ale zjistil, že je výborný plavec,

„Pan Peca byl připoután pouty k topení a já jsem čekal v tu chvíli jasnýho hromadnýho vraha. Proti mně stál člověk, který se mi upřeně díval do očí, slzel a litoval se: Doktore, vidíte, co se mi stalo?“ MUDr. Radovan Havel, soudní lékař

pak chtěl skočit pod vlak, jenže žádný nejel. Nakonec, když už ho prý nenapadlo nic jiného, šel čekat do hospody. „Já jsem se k němu choval odměřeně, bohužel vždycky jsem se musel chovat slušně, protože když jedete z nejhoršího a pak vidíte takovýho chudáčka, kterej lituje jenom sebe a kterej pláče, že není schopnej spáchat sebevraždu, ale nelituje toho, co udělal, je to hrozný,“ říká s neskrývaným opovržením Miroslav Antl.

88

Legendy kap03.indd 88-89

Miroslav Vaňura s operativcem Jaroslavem Vlkem na místě Pecova dopadení

Pavel Peca – ač opilý – do pozdních nočních hodin pokračuje ve spontánní výpovědi plné sebelítosti. Ve stejné době v jeho domově v Plotištích teprve končí podrobná dokumentace mrtvých těl a soudní lékař Radek Havel se chystá domů. „Když už jsem toho měl úplně dost a všechno to skončilo a myslel jsem, že pojedu domů, tak mě ještě požádala policie, abych vyšetřil pana Pecu. To se dělá, aby člověk prohlédl i pachatele, jestli na sobě nemá zranění a podobně. Takže jsem vešel do té místnosti, tam byl pan Peca připoután pouty k topení, takže jsem čekal v tu chvíli jasnýho hromadnýho vraha. Proti mně stál člověk, který se mně upřeně díval do očí, slzel a litoval se: Doktore, vidíte, co se mi stalo?“ Když kolem půlnoci těla Zdeny, Petry a Radky odváží pohřební služba, stojí Bohumil Ulrich na dvoře a stále nemůže uvěřit tomu, co se stalo. Během našeho natáčení na to vzpomíná uprostřed prázdného bytu, který kdysi byl domovem jeho sestry a neteří. „Najednou se rozhostilo nepředstavitelný ticho. My jsme s maminkou ulehli doma –

89

02.11.17 19:48


JÁ, NEBOHÝ VRAH

Později se dělal psychologický posudek na Pavla Pecu. Doktorka Štěpánka Tůmová, která ho vyšetřovala, si připomíná, že Peca v běžné komunikaci skutečně nepůsobil jako nebezpečný vrah: „To, že zabil i ty své dcery, to zase souvisí, bych řekla, se scestnou logikou těch porušených osobností. A když to velmi zjednoduším tu logiku: Když je nebudu mít já, nebude je mít nikdo. To začíná tou manželkou. Vidíte, často říkají tuto větu: Když nebude patřit mně, když je nebudu mít já. A co vyplývá z tohoto vyjádření? Že oni o tom druhém mluvěj jako o věci.“

… U prvního výslechu se Miroslav Antl velmi podivoval tomu, že Peca nespáchal sebevraždu. A samozřejmě se ho na to i zeptal. A došel k závěru, že Peca se litoval natolik, že nebyl schopen se zabít. Neoběsil se, protože se mu zdálo, že by ho lidi viděli přes otevřené okno na půdě, pak se chtěl utopit, ale zjistil, že je výborný plavec,

„Pan Peca byl připoután pouty k topení a já jsem čekal v tu chvíli jasnýho hromadnýho vraha. Proti mně stál člověk, který se mi upřeně díval do očí, slzel a litoval se: Doktore, vidíte, co se mi stalo?“ MUDr. Radovan Havel, soudní lékař

pak chtěl skočit pod vlak, jenže žádný nejel. Nakonec, když už ho prý nenapadlo nic jiného, šel čekat do hospody. „Já jsem se k němu choval odměřeně, bohužel vždycky jsem se musel chovat slušně, protože když jedete z nejhoršího a pak vidíte takovýho chudáčka, kterej lituje jenom sebe a kterej pláče, že není schopnej spáchat sebevraždu, ale nelituje toho, co udělal, je to hrozný,“ říká s neskrývaným opovržením Miroslav Antl.

88

Legendy kap03.indd 88-89

Miroslav Vaňura s operativcem Jaroslavem Vlkem na místě Pecova dopadení

Pavel Peca – ač opilý – do pozdních nočních hodin pokračuje ve spontánní výpovědi plné sebelítosti. Ve stejné době v jeho domově v Plotištích teprve končí podrobná dokumentace mrtvých těl a soudní lékař Radek Havel se chystá domů. „Když už jsem toho měl úplně dost a všechno to skončilo a myslel jsem, že pojedu domů, tak mě ještě požádala policie, abych vyšetřil pana Pecu. To se dělá, aby člověk prohlédl i pachatele, jestli na sobě nemá zranění a podobně. Takže jsem vešel do té místnosti, tam byl pan Peca připoután pouty k topení, takže jsem čekal v tu chvíli jasnýho hromadnýho vraha. Proti mně stál člověk, který se mně upřeně díval do očí, slzel a litoval se: Doktore, vidíte, co se mi stalo?“ Když kolem půlnoci těla Zdeny, Petry a Radky odváží pohřební služba, stojí Bohumil Ulrich na dvoře a stále nemůže uvěřit tomu, co se stalo. Během našeho natáčení na to vzpomíná uprostřed prázdného bytu, který kdysi byl domovem jeho sestry a neteří. „Najednou se rozhostilo nepředstavitelný ticho. My jsme s maminkou ulehli doma –

89

02.11.17 19:48


5. KAPITOLA

ORLICKÉ VRAŽDY „To nebyla žádná organizovaná skupina. To byla taková náhodná setkání a oni se znali zejména z posilovny u plaveckého stadionu v Podolí.“ JUDr. Pavel Kučina, bývalý vyšetřovatel

Organizovaný zločin, vraždy, krádeže, drogy a masivní podvody – Československo po sametové revoluci zachvátila vlna svobody, která s sebou přinesla podsvětí bez zábran a bez morálních hranic. Kriminalita čtyřikrát narostla a lumpové a zbohatlíci utráceli desetitisíce v luxusních klubech, kterým vládlo podsvětí. Patřil k nim i proslulý Discoland Sylvie Ivana Jonáka, ale zdaleka to nebylo jediné místo, kde se v Praze scházeli slavní a mocní s těmi všehoschopnými. Při nekonečných oslavách se tahalo za politické nitky, ale spřádaly se tu i plány na likvidaci nepohodlných lidí a movitých podnikatelů. Kluby milovala i parta kšeftmanů a kamarádů z posilovny v pražském Podolí. Nenápadnému seskupení kolem Karla Kopáče se později neřeklo jinak než „orličtí vrazi“. Kriminalista Jan Štoček, se kterým jsme na Orlické přehradě natáčeli, byl takovým hlavním „dělníkem“ případu. Doslova totiž s kolegy oběhal podstatnou část vyšetřování a i díky jeho urputnosti vše dospělo k finálnímu rozkrytí případu, kterému věnoval několik let své profesní kariéry. Když jsme s ním natáčeli, dokonce mi ukazoval lano, kterým sudy tahali z vody a které si nechal jako artefakt

125

Legendy kap05.indd 124-125

02.11.17 19:56


5. KAPITOLA

ORLICKÉ VRAŽDY „To nebyla žádná organizovaná skupina. To byla taková náhodná setkání a oni se znali zejména z posilovny u plaveckého stadionu v Podolí.“ JUDr. Pavel Kučina, bývalý vyšetřovatel

Organizovaný zločin, vraždy, krádeže, drogy a masivní podvody – Československo po sametové revoluci zachvátila vlna svobody, která s sebou přinesla podsvětí bez zábran a bez morálních hranic. Kriminalita čtyřikrát narostla a lumpové a zbohatlíci utráceli desetitisíce v luxusních klubech, kterým vládlo podsvětí. Patřil k nim i proslulý Discoland Sylvie Ivana Jonáka, ale zdaleka to nebylo jediné místo, kde se v Praze scházeli slavní a mocní s těmi všehoschopnými. Při nekonečných oslavách se tahalo za politické nitky, ale spřádaly se tu i plány na likvidaci nepohodlných lidí a movitých podnikatelů. Kluby milovala i parta kšeftmanů a kamarádů z posilovny v pražském Podolí. Nenápadnému seskupení kolem Karla Kopáče se později neřeklo jinak než „orličtí vrazi“. Kriminalista Jan Štoček, se kterým jsme na Orlické přehradě natáčeli, byl takovým hlavním „dělníkem“ případu. Doslova totiž s kolegy oběhal podstatnou část vyšetřování a i díky jeho urputnosti vše dospělo k finálnímu rozkrytí případu, kterému věnoval několik let své profesní kariéry. Když jsme s ním natáčeli, dokonce mi ukazoval lano, kterým sudy tahali z vody a které si nechal jako artefakt

125

Legendy kap05.indd 124-125

02.11.17 19:56


ORLICKÉ VRAŽDY na památku. K Orlické přehradě má zvláštní vztah dodnes a vrací se tam pravidelně. Při natáčení nám dělal dokonalého průvodce a jízdu člunem po hladině přehrady doprovázel řadou zajímavostí, které se do televizního sestřihu nevešly. Vzpomínal také na hlavní osobnost skupiny, Kopáče a následující slova Honzy Štočka asi nejlépe dokládají, o jakého hochštaplera ve skutečnosti šlo: „Nástup demokracie si každej vysvětloval jinak. Někdo to uvítal s tím, že bude moct cestovat, bude si shánět literaturu, kterou chtěl, někdo na druhou stranu zase to chápal tak, že si může dělat, co chce. Byl zrušenej trest smrti, takže Kopáč říkal: Trest smrti byl zrušenej, tak jsme si říkali, že když nás chytí, oni nás stejně pustí.“ Josef Mareš na dobu svých začátků na kriminálce také vzpomíná jako na období, které „orlické vraždy“ typicky vystihovaly: „Byli lidi, který se vrhli na podnikání legálně, ale jejich podnikání spočívalo v tom, že si někoho chtěli vytipovat, normálně ho zabít, zasudovat, jak říkal Kuna, dát ho dolů a mít z toho peníze. Oni to měli jako formu byznysu.“

… Orlické vraždy se zkrátka staly symbolem kriminality devadesátých let. Pro média a veřejnost začal případ nálezem mrtvého těla v sudu na dně přehrady pod Žďákovským mostem v létě roku 1995. Pro kriminalisty samotné ale tenhle případ začal o mnoho let dříve a v rámci vyšetřování to pro ně znamenalo vyřešit mnoho neznámých – poprvé řešili složité technické problémy při lovení těl z padesátimetrové hloubky pod vodou, odráželi zájem médií, která málem zhatila pozatýkání podezřelých, potýkali se s prorůstáním podsvětí do vlastních řad a poprvé v historii kriminalistiky zjišťovali, co s lidským tělem udělá louh. My jsme se při jeho převyprávění v Legendách kriminalistiky chtěli na legendární případ podívat o trochu víc očima kriminalistického týmu. Protože na vyšetřování případu se podílela celá řada kriminalistů, techniků a dalších pro-

126

Legendy kap05.indd 126-127

Kopáč během svého krátkého působení u URNY jezdil na Žďákovský most, kde v rámci výcviku skákali na laně z mostu. Vědělo se, že hloubka pod mostem je okolo padesáti metrů, a kriminálka předpokládala, že by mohlo jít o správné místo, kde by mohly být sudy s lidskými těly nalezeny.

fesních odborníků a zároveň činnost skupiny kolem Kopáče měla mnoho dějových odboček a souvislostí s jinými případy, bylo od počátku jasné, že všechno se do půlhodinové epizody nevejde. Snad se nám ale podařil trochu širší pohled z hlediska policejní práce. Jednu zajímavost ústy Josefa Mareše si ale neodpustím – při vyšetřování „orlických vražd“ se potvrdilo, že české zločinecké podsvětí je vlastně „malý rybník“. „Někdo tý partě měl poradit, že když se dá tělo do louhu, tak se úplně rozpustí, a dokonce měl připravit i první pytel velkej, protože ten louh se špatně sháněl, jenom v malejch množstvích, a oni potřebovali velkej pytel. Naším šetřením se ukázalo, že právě tenhle dotyčnej byl pan Roubal. Takže ony ty osobnosti se nějakým způsobem přitahujou.“

127

02.11.17 19:56


ORLICKÉ VRAŽDY na památku. K Orlické přehradě má zvláštní vztah dodnes a vrací se tam pravidelně. Při natáčení nám dělal dokonalého průvodce a jízdu člunem po hladině přehrady doprovázel řadou zajímavostí, které se do televizního sestřihu nevešly. Vzpomínal také na hlavní osobnost skupiny, Kopáče a následující slova Honzy Štočka asi nejlépe dokládají, o jakého hochštaplera ve skutečnosti šlo: „Nástup demokracie si každej vysvětloval jinak. Někdo to uvítal s tím, že bude moct cestovat, bude si shánět literaturu, kterou chtěl, někdo na druhou stranu zase to chápal tak, že si může dělat, co chce. Byl zrušenej trest smrti, takže Kopáč říkal: Trest smrti byl zrušenej, tak jsme si říkali, že když nás chytí, oni nás stejně pustí.“ Josef Mareš na dobu svých začátků na kriminálce také vzpomíná jako na období, které „orlické vraždy“ typicky vystihovaly: „Byli lidi, který se vrhli na podnikání legálně, ale jejich podnikání spočívalo v tom, že si někoho chtěli vytipovat, normálně ho zabít, zasudovat, jak říkal Kuna, dát ho dolů a mít z toho peníze. Oni to měli jako formu byznysu.“

… Orlické vraždy se zkrátka staly symbolem kriminality devadesátých let. Pro média a veřejnost začal případ nálezem mrtvého těla v sudu na dně přehrady pod Žďákovským mostem v létě roku 1995. Pro kriminalisty samotné ale tenhle případ začal o mnoho let dříve a v rámci vyšetřování to pro ně znamenalo vyřešit mnoho neznámých – poprvé řešili složité technické problémy při lovení těl z padesátimetrové hloubky pod vodou, odráželi zájem médií, která málem zhatila pozatýkání podezřelých, potýkali se s prorůstáním podsvětí do vlastních řad a poprvé v historii kriminalistiky zjišťovali, co s lidským tělem udělá louh. My jsme se při jeho převyprávění v Legendách kriminalistiky chtěli na legendární případ podívat o trochu víc očima kriminalistického týmu. Protože na vyšetřování případu se podílela celá řada kriminalistů, techniků a dalších pro-

126

Legendy kap05.indd 126-127

Kopáč během svého krátkého působení u URNY jezdil na Žďákovský most, kde v rámci výcviku skákali na laně z mostu. Vědělo se, že hloubka pod mostem je okolo padesáti metrů, a kriminálka předpokládala, že by mohlo jít o správné místo, kde by mohly být sudy s lidskými těly nalezeny.

fesních odborníků a zároveň činnost skupiny kolem Kopáče měla mnoho dějových odboček a souvislostí s jinými případy, bylo od počátku jasné, že všechno se do půlhodinové epizody nevejde. Snad se nám ale podařil trochu širší pohled z hlediska policejní práce. Jednu zajímavost ústy Josefa Mareše si ale neodpustím – při vyšetřování „orlických vražd“ se potvrdilo, že české zločinecké podsvětí je vlastně „malý rybník“. „Někdo tý partě měl poradit, že když se dá tělo do louhu, tak se úplně rozpustí, a dokonce měl připravit i první pytel velkej, protože ten louh se špatně sháněl, jenom v malejch množstvích, a oni potřebovali velkej pytel. Naším šetřením se ukázalo, že právě tenhle dotyčnej byl pan Roubal. Takže ony ty osobnosti se nějakým způsobem přitahujou.“

127

02.11.17 19:56


ORLICKÉ VRAŽDY

ZAČÁTEK – INFORMACE Z PODSVĚTÍ Pro operativce z pražské kriminálky případ „orlických vrahů“ začal v listopadu roku 1993, kdy se na poradě na policejním prezídiu probírala informace ze severočeského podsvětí – že jakýsi Černý má provádět vraždy podnikatelů na objednávku. A protože pražská kriminálka právě jednu takovou vraždu řešila, začala se o Černého zajímat. Vyšetřovatelem byl tehdy Josef Mareš a vzpomíná si, že informace ho zaujala nejen kvůli vraždě, kterou právě šetřil: „Tam padla zmínka, že takovej člověk existuje, kterej se prostě nebojí ničeho. A když se pan Černý začal rozpracovávat na tu naši vraždu, tak se zjistilo, že teoreticky funguje v nějakejch dalších zmizeních a v nějakejch dalších věcech.“ Jan Štoček coby operativec v terénu si Černého v Praze našel a šel si ho prohlédnout, když jel ráno do práce: „Postavil jsem se v autobusu vedle něj a tak jsem si ho prohlížel. V žádném případě jako pachatel vražd mi nepřipadal. Člověk si představuje vraha jako 190 centimetrů vysokýho, vyholená hlava, už s tím výrazem zabijáka, kdežto tento člověk byl jinej. On měl dokonce několik přezdívek a jedna z těch přezdívek byla Milísek. Taky byla ale přezdívka Pacient.“ Operativci Štoček a Havlovič se nespokojili s informacemi severočeského podsvětí a své sítě rozhodili i v Praze. To co se jim doneslo vzápětí, je rozhodně neuklidnilo a jen se ujistili o tom, že jdou po žhavé stopě. Dozvěděli se, že několik lidí, které by měl mít Černý na svědomí, skončilo na dně Orlické přehrady, a že Černý je členem organizované skupiny. Při dalším prověřování se ukázalo, že Ludvík Černý se pohybuje ve společnosti dalších lidí známých z pražského podsvětí. Jedním z nich byl Karel Kopáč – bývalý člen zásahové jednotky, fanoušek bojových umění, milovník zbraní a kultu vypěstovaného těla se dlouho živil jako vyhazovač a osobní strážce podnikatelů. Opera-

128

Legendy kap05.indd 128-129

Sud vylovený z Orlické přehrady

tiva pokračovala v monitorování jejich činnosti s nadějí, že získají usvědčující důkazy a v lednu 1994 došlo ke zlomu. „Najednou se k nám dostalo, že Kopáč měl autonehodu a že bude ochrnutej. Já mu to nepřeju, ani dneska, ale nabízí se vám situace, jestli toho nepůjde využít, protože co vás může napadnout? Teď mě budete platit, protože jsem se kvůli vám naboural, a že by mohlo dojít ke sporu tady v tom seskupení,“ vysvětluje Jan Štoček. Kriminalisté spoléhali na to, že v partě známých z posilovny jsou nejrůznější individua a jejich komplikované povahy povedou nakonec ke střetu mezi nimi. Pozdější vyšetřovatel Pavel Kučina měl možnost poznat je blíže: „To nebyla žádná organizovaná skupina. To byla taková náhodná setkání a oni se znali zejména z posilovny u plaveckého stadionu v Podolí. Do posilovny chodil i Ludvík Černý, ale sám Kopáč o něm říkal: On neposiloval, on byl takovej sušinka, on spíš chodil na solárko.“ K partě patřil i Vladimír Kuna a Petr Chodounský.

129

02.11.17 19:56


ORLICKÉ VRAŽDY

ZAČÁTEK – INFORMACE Z PODSVĚTÍ Pro operativce z pražské kriminálky případ „orlických vrahů“ začal v listopadu roku 1993, kdy se na poradě na policejním prezídiu probírala informace ze severočeského podsvětí – že jakýsi Černý má provádět vraždy podnikatelů na objednávku. A protože pražská kriminálka právě jednu takovou vraždu řešila, začala se o Černého zajímat. Vyšetřovatelem byl tehdy Josef Mareš a vzpomíná si, že informace ho zaujala nejen kvůli vraždě, kterou právě šetřil: „Tam padla zmínka, že takovej člověk existuje, kterej se prostě nebojí ničeho. A když se pan Černý začal rozpracovávat na tu naši vraždu, tak se zjistilo, že teoreticky funguje v nějakejch dalších zmizeních a v nějakejch dalších věcech.“ Jan Štoček coby operativec v terénu si Černého v Praze našel a šel si ho prohlédnout, když jel ráno do práce: „Postavil jsem se v autobusu vedle něj a tak jsem si ho prohlížel. V žádném případě jako pachatel vražd mi nepřipadal. Člověk si představuje vraha jako 190 centimetrů vysokýho, vyholená hlava, už s tím výrazem zabijáka, kdežto tento člověk byl jinej. On měl dokonce několik přezdívek a jedna z těch přezdívek byla Milísek. Taky byla ale přezdívka Pacient.“ Operativci Štoček a Havlovič se nespokojili s informacemi severočeského podsvětí a své sítě rozhodili i v Praze. To co se jim doneslo vzápětí, je rozhodně neuklidnilo a jen se ujistili o tom, že jdou po žhavé stopě. Dozvěděli se, že několik lidí, které by měl mít Černý na svědomí, skončilo na dně Orlické přehrady, a že Černý je členem organizované skupiny. Při dalším prověřování se ukázalo, že Ludvík Černý se pohybuje ve společnosti dalších lidí známých z pražského podsvětí. Jedním z nich byl Karel Kopáč – bývalý člen zásahové jednotky, fanoušek bojových umění, milovník zbraní a kultu vypěstovaného těla se dlouho živil jako vyhazovač a osobní strážce podnikatelů. Opera-

128

Legendy kap05.indd 128-129

Sud vylovený z Orlické přehrady

tiva pokračovala v monitorování jejich činnosti s nadějí, že získají usvědčující důkazy a v lednu 1994 došlo ke zlomu. „Najednou se k nám dostalo, že Kopáč měl autonehodu a že bude ochrnutej. Já mu to nepřeju, ani dneska, ale nabízí se vám situace, jestli toho nepůjde využít, protože co vás může napadnout? Teď mě budete platit, protože jsem se kvůli vám naboural, a že by mohlo dojít ke sporu tady v tom seskupení,“ vysvětluje Jan Štoček. Kriminalisté spoléhali na to, že v partě známých z posilovny jsou nejrůznější individua a jejich komplikované povahy povedou nakonec ke střetu mezi nimi. Pozdější vyšetřovatel Pavel Kučina měl možnost poznat je blíže: „To nebyla žádná organizovaná skupina. To byla taková náhodná setkání a oni se znali zejména z posilovny u plaveckého stadionu v Podolí. Do posilovny chodil i Ludvík Černý, ale sám Kopáč o něm říkal: On neposiloval, on byl takovej sušinka, on spíš chodil na solárko.“ K partě patřil i Vladimír Kuna a Petr Chodounský.

129

02.11.17 19:56


ORLICKÉ VRAŽDY

Káď se sudem

Analýza sudu

V té době se prověřovala podezřelá úmrtí a mizení lidí z jejich okolí. Karel Kopáč byl například bodyguardem pohřešovaného podnikatele Aleše K., ale neexistovaly důkazy o jeho účasti na podnikatelově zmizení a nikdo z galérky neměl odvahu říct něco víc. Mezitím operativci zachytili další informace z podsvětí. „Ta činnost toho Černýho gradovala a on tam potom veřejně chodil a nabízel: ,Potřebuju prachy, udělám kohokoliv, dejte mi zakázku, dejte mi třeba i rodinu s dětma,‘“ vzpomíná Jan Štoček na období, kdy začalo jít do tuhého. Obavy z reálnosti těchto zpráv, potvrdil i Josef Mareš, když vzpomínal na rozhovor s rozhořčeným Honzou Štočkem: „Že tohle všechno prostě vypovídá svědek a co s tím já, vyšetřovatel, budu dělat. Tak jsem jim vysvětlil, že těch důkazů je málo, a Honza Štoček byl tenkrát trochu roztrpčenej z mýho přístupu. A říká: Co jako máme dělat? Říkám: Kdyby se tam našly ty sudy, tak by to možná pomohlo – potvrdila by se výpověď svědka. Honza Štoček nelenil, obcházel potápěče, policejní potápěči neměli přístroje ani možnosti se

130

Legendy kap05.indd 130-131

do té hloubky potopit, no a on pak přišel s tím, že má potápěče z banské záchranné služby, kteří se tam potopí.“ Určitá naděje, že Orlická přehrada je opravdu místem, kde se skupina zbavuje těl, tu byla. Kopáč během svého krátkého působení u URNY jezdil na Žďákovský most, kde v rámci výcviku skákali na laně z mostu. Vědělo se, že hloubka pod mostem je okolo padesáti metrů, a kriminálka předpokládala, že by mohlo jít o správné místo.

AKCE BIFENYL Protože ani měsíce usilovného pátrání nepřinesly nové důkazy, bylo brzy jasné, že bez těl v sudech případ pokročí. V červenci roku 1995 se kriminálka rozhodla pro tajnou akci s krycím názvem BIFENYL. Všichni doufali, že budou mít štěstí a na rozlehlém dně Orlické

131

02.11.17 19:56


ORLICKÉ VRAŽDY

Káď se sudem

Analýza sudu

V té době se prověřovala podezřelá úmrtí a mizení lidí z jejich okolí. Karel Kopáč byl například bodyguardem pohřešovaného podnikatele Aleše K., ale neexistovaly důkazy o jeho účasti na podnikatelově zmizení a nikdo z galérky neměl odvahu říct něco víc. Mezitím operativci zachytili další informace z podsvětí. „Ta činnost toho Černýho gradovala a on tam potom veřejně chodil a nabízel: ,Potřebuju prachy, udělám kohokoliv, dejte mi zakázku, dejte mi třeba i rodinu s dětma,‘“ vzpomíná Jan Štoček na období, kdy začalo jít do tuhého. Obavy z reálnosti těchto zpráv, potvrdil i Josef Mareš, když vzpomínal na rozhovor s rozhořčeným Honzou Štočkem: „Že tohle všechno prostě vypovídá svědek a co s tím já, vyšetřovatel, budu dělat. Tak jsem jim vysvětlil, že těch důkazů je málo, a Honza Štoček byl tenkrát trochu roztrpčenej z mýho přístupu. A říká: Co jako máme dělat? Říkám: Kdyby se tam našly ty sudy, tak by to možná pomohlo – potvrdila by se výpověď svědka. Honza Štoček nelenil, obcházel potápěče, policejní potápěči neměli přístroje ani možnosti se

130

Legendy kap05.indd 130-131

do té hloubky potopit, no a on pak přišel s tím, že má potápěče z banské záchranné služby, kteří se tam potopí.“ Určitá naděje, že Orlická přehrada je opravdu místem, kde se skupina zbavuje těl, tu byla. Kopáč během svého krátkého působení u URNY jezdil na Žďákovský most, kde v rámci výcviku skákali na laně z mostu. Vědělo se, že hloubka pod mostem je okolo padesáti metrů, a kriminálka předpokládala, že by mohlo jít o správné místo.

AKCE BIFENYL Protože ani měsíce usilovného pátrání nepřinesly nové důkazy, bylo brzy jasné, že bez těl v sudech případ pokročí. V červenci roku 1995 se kriminálka rozhodla pro tajnou akci s krycím názvem BIFENYL. Všichni doufali, že budou mít štěstí a na rozlehlém dně Orlické

131

02.11.17 19:56


ORLICKÉ VRAŽDY přehrady najdou stěžejní důkaz. Aby nevyplašili podezřelé, hledání sudů maskovali rouškou ekologického průzkumu. Akce měla trvat týden a 11. července začala prohledáváním paty přehrady. Pomocí echolokátoru a dalšího vybavení tým kriminálky s dalšími odborníky a potápěči prověřovali každý podezřelý předmět, všímali si poničených betonových hran nad hladinou a snažili se odlišit terénní nerovnosti. U paty přehrady se ale nic nenašlo, a tak se pátrání hned druhý den přemístilo pod Žďákovský most a 12. července se začalo pracovat na nejpravděpodobnějším místě, kde se Karel Kopáč se svou skupinou mohl zbavovat těl. „Když se podíváte ze Žďákovskýho mostu, to je obrovská plocha veliký hloubky. Tomu skoro nikdo nevěřil, že se nám to podaří. My jsme si dole na pramici přivázali lanko, to lanko se uvázalo na mostě na zábradlí na sud s vodou, naplnili jsme dvěstělitrovej sud a ten jsme hodili,“ popisuje pátrání Jan Štoček.

„Ta činnost toho Černýho gradovala a on tam potom veřejně chodil a nabízel: ,Potřebuju prachy, udělám kohokoliv, dejte mi zakázku, dejte mi třeba i rodinu s dětma.‘“ kpt. Bc. Jan Štoček, kriminalista

S hledáním začínali kriminalisté zhruba v polovině mostu – od místa, kde zatím jen odhadovali, že uprostřed noci mohli Černý s Kopáčem zastavit a sudy vyhodit. Nebylo ale v silách týmu s tehdejším vybavením a technickými možnostmi prohledat celé dno, takže všechno muselo šlapat jako hodinky, aby se nepromarnil čas. Pod Žďákovským mostem byli vyvázaní nepřetržitě, aby nemuseli každý večer balit miniponorky, skafandry a ostatní vybavení. Báňská záchranná služba odváděla profesionální práci, i když tým pracoval pod nesmírným tlakem. Stále hrozilo prozrazení a práci s echolotem, který propátrával dno, pátrání komplikovaly pod

132

Legendy kap05.indd 132-133

Kriminalista Jan Štoček během natáčení na Orlické přehradě

mostem zatopené stavby a železné konstrukce. Po třech dnech už většině lidí začalo docházet, že akce Bifenyl může skončit bezúspěšně. „Bez toho sudu, bez těla oběti bysme těžko dělali vraždu. Možná nějakej trestnej čin zbavení osobní svobody. To byla alfa a omega najít ty sudy,“ říká Jan Štoček a dodává: „Už byl čtvrtek, blížil se pátek, konec lovení a já už byl takovej – ne zoufalej, ale už jsem pomalu rezignoval. Přesně pamatuju na ten detail hlášení -–protože bylo rádiový spojení ze dna na ponton -–kdy ten jeden kluk hlásil: ,Mám sud a je na něm svár.‘ Tak to jsem ožil.“

… Ještě týž den pražská a středočeská kriminálka se soudním lékařem, sud v náročných podmínkách převezla a otevřela. Uvnitř skutečně nalezli torzo lidského těla. Všechny spekulace o mrtvolách v sudech

133

02.11.17 19:56


ORLICKÉ VRAŽDY přehrady najdou stěžejní důkaz. Aby nevyplašili podezřelé, hledání sudů maskovali rouškou ekologického průzkumu. Akce měla trvat týden a 11. července začala prohledáváním paty přehrady. Pomocí echolokátoru a dalšího vybavení tým kriminálky s dalšími odborníky a potápěči prověřovali každý podezřelý předmět, všímali si poničených betonových hran nad hladinou a snažili se odlišit terénní nerovnosti. U paty přehrady se ale nic nenašlo, a tak se pátrání hned druhý den přemístilo pod Žďákovský most a 12. července se začalo pracovat na nejpravděpodobnějším místě, kde se Karel Kopáč se svou skupinou mohl zbavovat těl. „Když se podíváte ze Žďákovskýho mostu, to je obrovská plocha veliký hloubky. Tomu skoro nikdo nevěřil, že se nám to podaří. My jsme si dole na pramici přivázali lanko, to lanko se uvázalo na mostě na zábradlí na sud s vodou, naplnili jsme dvěstělitrovej sud a ten jsme hodili,“ popisuje pátrání Jan Štoček.

„Ta činnost toho Černýho gradovala a on tam potom veřejně chodil a nabízel: ,Potřebuju prachy, udělám kohokoliv, dejte mi zakázku, dejte mi třeba i rodinu s dětma.‘“ kpt. Bc. Jan Štoček, kriminalista

S hledáním začínali kriminalisté zhruba v polovině mostu – od místa, kde zatím jen odhadovali, že uprostřed noci mohli Černý s Kopáčem zastavit a sudy vyhodit. Nebylo ale v silách týmu s tehdejším vybavením a technickými možnostmi prohledat celé dno, takže všechno muselo šlapat jako hodinky, aby se nepromarnil čas. Pod Žďákovským mostem byli vyvázaní nepřetržitě, aby nemuseli každý večer balit miniponorky, skafandry a ostatní vybavení. Báňská záchranná služba odváděla profesionální práci, i když tým pracoval pod nesmírným tlakem. Stále hrozilo prozrazení a práci s echolotem, který propátrával dno, pátrání komplikovaly pod

132

Legendy kap05.indd 132-133

Kriminalista Jan Štoček během natáčení na Orlické přehradě

mostem zatopené stavby a železné konstrukce. Po třech dnech už většině lidí začalo docházet, že akce Bifenyl může skončit bezúspěšně. „Bez toho sudu, bez těla oběti bysme těžko dělali vraždu. Možná nějakej trestnej čin zbavení osobní svobody. To byla alfa a omega najít ty sudy,“ říká Jan Štoček a dodává: „Už byl čtvrtek, blížil se pátek, konec lovení a já už byl takovej – ne zoufalej, ale už jsem pomalu rezignoval. Přesně pamatuju na ten detail hlášení -–protože bylo rádiový spojení ze dna na ponton -–kdy ten jeden kluk hlásil: ,Mám sud a je na něm svár.‘ Tak to jsem ožil.“

… Ještě týž den pražská a středočeská kriminálka se soudním lékařem, sud v náročných podmínkách převezla a otevřela. Uvnitř skutečně nalezli torzo lidského těla. Všechny spekulace o mrtvolách v sudech

133

02.11.17 19:56


ORLICKÉ VRAŽDY

Miroslav Vaňura a bývalý vyšetřovatel orlických vražd Pavel Kučina

s louhem se staly drsnou realitou. Soudní lékař Jiří Hladík vzpomíná na okamžiky, kdy se na dvoře pitevny maximálně opatrně uřízl vršek sudu a uvnitř vzápětí skutečně spatřili lidské tělo: „To tělo bylo bez přístupu vzduchu uložený v louhu, takže ten louh působil, ale ty struktury tělní byly velmi dobře zachovány. Takže to tělo bylo, i kosti a zuby. Když jsme vypouštěli tekutinu, tak jsme to dělali přes sítka a tam se našly dvě celoplášťové střely.“

ZADRŽENÍ SKUPINY Na radost z nálezu a zajišťování dalších důkazů, ale kriminalistický tým bohužel už neměl čas. Nález na Žďákovském mostě totiž unikl do médií a tak plán kriminálky s taktickým postupem vzal za své. „Ta vize byla taková, že si nejdřív vytáhneme všechny tři sudy,

134

Legendy kap05.indd 134-135

všechno si připravíme a potom budeme pokračovat. Tady se to strašně urychlilo, takže od té soboty, co nás objevili, tak jsme nikdo asi dva nebo tři dny nespali. Připravovali jsme návrhy na zadržení, návrhy na domovní prohlídky, v té době se zadrželo 12 nebo 13 lidí,“ odhaduje vyšetřovatel Josef Mareš. Po víkendu se rozběhl bleskový zátah na členy gangu – ve vazbě skončili Ludvík Černý, Vladimír Kuna, Petr Chodounský i Kopáčova sestra Meierová. U Karla Kopáče zasahoval útvar rychlého nasazení – zabarikádoval se totiž ve svém domě a vyhrožoval sebevraždou. Kdyby své výhrůžky naplnil a zastřelil se, jeho komplicové by vinu svalili na něj a vyvázli by nejspíš s minimálními tresty. „S ním pak probíhalo složité vyjednávání, nakonec se to povedlo a díky tomu se po 14 dnech od zadržení rozhodl mluvit. A i díky němu se to rozkrylo úplně celé,“ připomíná Josef Mareš dramatické momenty okolo dopadení skupiny, kdy se Kopáč při zatýkání postřelil do rozkroku. Protože tělo bylo nalezeno v sudu ve středních Čechách, rozhodlo se tehdy, že celý případ bude dále řešit středočeská kriminálka, případu se ujal plukovník Josef Doucha (později od policie odešel kvůli údajným kontaktům s podsvětím) a hlavním vyšetřovatelem, který měl na starost veškerou agendu a přípravu spisu, se stal Pavel Kučina.

… Výslechy probíhaly souběžně, ale kromě Kopáče, který vypovídal víceméně věrohodně, všichni svalovali vinu jeden na druhého. Záleželo tedy i na svědectví dalších lidí a vyšetřovací tým měl před sebou další hodiny práce. Právě na Kopáče vzpomíná jeden z vyšetřovatelů František Jonáš: „Já jsem k tomu Kopáčovi časem našel cestu, myslím si, že mu na tom životě už moc nezáleželo. Navíc ten vztah, jak já jsem s ním hovořil, tak jsem ho dostal i do citovejch situací, kdy von si myslel, že by bylo vhodné, aby k tomu pohovořil. A to taky nakonec i udělal.“

135

02.11.17 19:56


ORLICKÉ VRAŽDY

Miroslav Vaňura a bývalý vyšetřovatel orlických vražd Pavel Kučina

s louhem se staly drsnou realitou. Soudní lékař Jiří Hladík vzpomíná na okamžiky, kdy se na dvoře pitevny maximálně opatrně uřízl vršek sudu a uvnitř vzápětí skutečně spatřili lidské tělo: „To tělo bylo bez přístupu vzduchu uložený v louhu, takže ten louh působil, ale ty struktury tělní byly velmi dobře zachovány. Takže to tělo bylo, i kosti a zuby. Když jsme vypouštěli tekutinu, tak jsme to dělali přes sítka a tam se našly dvě celoplášťové střely.“

ZADRŽENÍ SKUPINY Na radost z nálezu a zajišťování dalších důkazů, ale kriminalistický tým bohužel už neměl čas. Nález na Žďákovském mostě totiž unikl do médií a tak plán kriminálky s taktickým postupem vzal za své. „Ta vize byla taková, že si nejdřív vytáhneme všechny tři sudy,

134

Legendy kap05.indd 134-135

všechno si připravíme a potom budeme pokračovat. Tady se to strašně urychlilo, takže od té soboty, co nás objevili, tak jsme nikdo asi dva nebo tři dny nespali. Připravovali jsme návrhy na zadržení, návrhy na domovní prohlídky, v té době se zadrželo 12 nebo 13 lidí,“ odhaduje vyšetřovatel Josef Mareš. Po víkendu se rozběhl bleskový zátah na členy gangu – ve vazbě skončili Ludvík Černý, Vladimír Kuna, Petr Chodounský i Kopáčova sestra Meierová. U Karla Kopáče zasahoval útvar rychlého nasazení – zabarikádoval se totiž ve svém domě a vyhrožoval sebevraždou. Kdyby své výhrůžky naplnil a zastřelil se, jeho komplicové by vinu svalili na něj a vyvázli by nejspíš s minimálními tresty. „S ním pak probíhalo složité vyjednávání, nakonec se to povedlo a díky tomu se po 14 dnech od zadržení rozhodl mluvit. A i díky němu se to rozkrylo úplně celé,“ připomíná Josef Mareš dramatické momenty okolo dopadení skupiny, kdy se Kopáč při zatýkání postřelil do rozkroku. Protože tělo bylo nalezeno v sudu ve středních Čechách, rozhodlo se tehdy, že celý případ bude dále řešit středočeská kriminálka, případu se ujal plukovník Josef Doucha (později od policie odešel kvůli údajným kontaktům s podsvětím) a hlavním vyšetřovatelem, který měl na starost veškerou agendu a přípravu spisu, se stal Pavel Kučina.

… Výslechy probíhaly souběžně, ale kromě Kopáče, který vypovídal víceméně věrohodně, všichni svalovali vinu jeden na druhého. Záleželo tedy i na svědectví dalších lidí a vyšetřovací tým měl před sebou další hodiny práce. Právě na Kopáče vzpomíná jeden z vyšetřovatelů František Jonáš: „Já jsem k tomu Kopáčovi časem našel cestu, myslím si, že mu na tom životě už moc nezáleželo. Navíc ten vztah, jak já jsem s ním hovořil, tak jsem ho dostal i do citovejch situací, kdy von si myslel, že by bylo vhodné, aby k tomu pohovořil. A to taky nakonec i udělal.“

135

02.11.17 19:56

Legendy kriminalistiky - Pohled do zákulisí vyšetřování nejznámějších zločinů divokých 90. let  
Legendy kriminalistiky - Pohled do zákulisí vyšetřování nejznámějších zločinů divokých 90. let