Page 1


Sixtinsk á k aple Antonio Paolucci

KNIŽNÍ KLUB


Scripta Maneant

Euromedia Group

Prezident Raffaele Martena

Překlad Alena Jíchová

Výkonný ředitel Giorgio Armaroli Šéfredaktor Federico Ferrari Koordinace fotografické kampaně a výrobní podpora Gianni Grandi

Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Sazba TypoText, s. r. o., Praha

Grafická úprava Alessia Rossi, Gianni Grandi

Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 8976. publikaci

Edizioni Musei Vaticani

ISBN 978-80-242-5738-9 www.universum.cz

Vedení redakce Antonio Paolucci, Barbara Jatta, Arnold Nesselrath, Paolo Nicolini Text Antonio Paolucci Text Antonia Paolucciho je převzat z knihy Roma, Musei Vaticani, 2 svazky, 2010. S laskavým svolením Istituto della Enciclopedia Italiana Treccani, Řím.

Euromedia Group, a. s., 2017 Nádražní 896/30, 150 00, Praha 5, Česká republika www.knizniklub.cz

Koordinace redakčních prací Federico Di Cesare Redakce Valerio Brienza, Carla Cecilia, Cristina D’Andrea Fotografie pro tento svazek pořídilo nakladatelství Scripta Maneant – Carlo Vannini, Ghigo Roli. Vedoucí výroby: Gianni Grandi. Všechny fotografie jsou majetkem Governatorato dello S. C. V.  – Direzione dei Musei a chráněny copyrightem (Foto © Governatorato dello S. C. V. – Direzione dei Musei. Všechna práva vyhrazena.) Oddělení reprodukcí a práv – Vatikánská muzea Rosanna Di Pinto, Filippo Petrignani

© Edizioni Musei Vaticani 2016 Città del Vaticano www.museivaticani.va

© Scripta Maneant 2016 Via dell’Arcoveggio, 74/2 - 40129 Bologna, Italy Tel. +39 051 223535 | www.scriptamaneant.it

Všechna práva vyhrazena. Překlady, ukládání na elektronická média, reprodukce a úplné či částečné adaptace jakýmikoli prostředky (včetně mikrof ilmů a fotokopií) jsou přísně zakázány ve všech zemích.


Úvodem

Fotografie v této knize jsou výsledkem fotografické kampaně, která se uskutečnila v  Sixtinské kapli od prosince  2015 do ledna 2016. Nové technologie při ní použité umožnily dosáhnout úžasných výsledků, zaručily dosud nejvěrnější a  nejpravdivější reprodukci mistrovských děl, jež obdivujeme v  tomto prostoru. Inovativní giga­pixelová technologie se stala zárukou mimořádné úrovně při reprodukci fresek v měřítku 1 : 1 a až do dnešního dne nevídaného pohledu na celou výzdobu Sixtinské kaple v  absolutní ostrosti a barevné přesnosti. Výjimečně složitá práce fotografů a specialistů při postprodukci snímků trvala půldruhého měsíce. Ještě víc ji oceníme, když si uvědomíme její technicko­‑logistickou náročnost v  kontextu rozličných funkcí muzejních, liturgických a  ceremoniálních, které Sixtinská kaple naplňuje. Výsledek je tedy plodem společného ­úsilí a stálé spolupráce mezi profesionály pověřenými tímto delikátním a fascinujícím úkolem a kustody a správci mimořádného kulturního statku, jímž tento svatostánek je. Všichni, kdo se projektu zúčastnili, se chtějí se čtenáři podělit o radost z dosažených výsledků, o jedinečný pohled na Sixtinskou kapli, který nabízejí tyto stránky: pohled mimořádně blízký a intimní, jaký byl až dodnes umožněn pouze velkým mistrům, kteří před mnoha staletími vytvořili tato úžasná nadčasová díla. Vydavatelé


Sixtinská kaple

K

aždý den navštíví Sixtinskou kapli nejméně dvacet tisíc lidí a v období vrcholné turistické sezony to bývá i pětadvacet tisíc. Pocházejí z  nejrozmanitějších kulturních prostředí a  hovoří rozličnými jazyky. Někteří z nich se hlásí k různým náboženstvím, jiní jsou bez vyznání. Sixtinská kaple je osu­dovým lákadlem, je to předmět touhy mezinárodní komunity milovníků muzeí, cestujících ve jménu takzvané kulturní turistiky. Nicméně Sixtinská kaple, byť je součástí muzejní trasy, není muzeum. Je to církevní prostor, vysvěcená kaple. Ba co víc, právě ona je skutečným místem identity římskokatolické církve. Neboť právě zde se celebrují významné obřady, zde se shromažďují kardinálové ke konkláve, aby zvolili papeže. A sou­časně je tato kaple i syntézou katolické teologie. Dějiny světa (od Stvoření po Poslední soud) jsou zde zobrazeny spolu s osu­dem Člověka vykoupeného Kristem. Sixtinská kaple je příběhem spasení každé­ho z nás, je to potvrzení primátu římského papeže, je vyjádřením doby sub gratia církve, která přijímá, proměňuje a vytváří vlastní dobu sub lege Starého zákona. Je to archa nové a konečné úmluvy, kterou Bůh uzavřel s křesťanským lidem. Nikoli náhodou chtěl architekt Baccio Pontelli, který v letech 1477 až 1481 navrhoval na místě původní kaple stavbu té dnešní, dát Sixtinské kapli rozměry ztraceného jeruzalémského Chrámu, jak se nám zachovaly v Bibli. Ti, kdo vstoupí do Sixtinské kaple, se vlastně ocitnou uprostřed obrovské teologicko­‑kulturní hádanky, kterou je obtížné rozluštit na první pohled. Jsou tu výjevy (Stvoření člověka, Prvotní hřích), které se v paměti toho, kdo se dívá (pokud tedy divák pochází ze zemí s  katolickou kulturou), vynoří v  nesouvislých útržcích, jež v ní od dětství zůstaly z katechismu. A  jsou zde i  další (Sibyly, Proroci, některé epizody ze Starého i Nového záko­na), které běžný návštěvník vůbec nezná. A potom je tu Michelangelo, jenž ja­ko zářivé světlo zastiňuje všechno kolem

13


a pohlcuje svou monumentální slávou veškerou pozornost, čímž ztěžuje komplexní pochopení symbolického systému, jehož je sám součástí. Návštěvníka, kterého hned po vstupu do Sixtinské kaple vtáhne do svého středu dav a  šum spousty lidí, se zmocní zmatek, úžas a  rozpaky. Mou radou i  pro toho, kdo sem přichází poprvé a  na pouhou hodinku, je uvolnit se, odpoutat se, jak jen to je možné, od tlačenice a hluku, dopřát si čas a znovu a znovu se dívat na výjevy na freskách, a pak se k nim opět vracet a snažit se je umístit do správné doby, do dějin, do náboženského učení, z něhož čerpaly výraz a význam. Tyto stránky by se měly číst před návštěvou kaple, a pokud si je přečtete až po ní, měly by vám pomoci pochopit důvody, které vedly mezi patnáctým a  šest­ náctým stoletím k  mimořádnému vzepětí lidského umění a spirituality. Chtějí pomoci při pochopení jak poselství, jež zdejší obrazy nabízejí, tak stylů a  umělců (Michelangela, ale rovněž Botticelliho a Perugina, a také Ghirlandaia a Signo­relliho), kteří tomuto poselství dali podobu.

14

[6-7] Sandro Botticelli

Výjevy z Mojžíšova života detail

[8-9] Michelangelo Buonarroti

Ignudo nad Sibylou Kumskou detail

[10-11] Michelangelo Buonarroti

Poslední soud: Kajícník detail [12]

Sixtinská kaple

Celkový pohled od vstupní stěny


Pietro Perugino

Papež Alexandr I.

15


16

[nahoře] Boční stěny s freskami z 15. století

Cyklus s příběhy ze života Ježíše Krista a portréty papežů nad ním


17

[dole] Boční stěny s freskami z 15. století

Cyklus s příběhy z Mojžíšova života a portréty papežů nad ním


18


19


20


Fresky z 15. století

U

mění patnáctého století, známého též jako quattrocento, je v Sixtinské kapli v současné době zastoupeno dvanácti panely, po šesti na každé straně. Jde o  střední části výzdoby dvou stěn, neboť v  jejich horním pásu je uvnitř falešných nik umístěno postupně za sebou dvacet osm portrétů papežů v  životní velikosti, nástupců svatého Petra. Tento sled římských pontifiků původně ­začínal u zadní stěny, u té, na kterou později Michelangelo namaloval Poslední soud. Tam byli společně s Kristem a svatým Petrem vyobrazeni Linus a Anaklét, první papeži následující po Petrovi. Uprostřed pak bylo umístěno Nanebevzetí Panny Marie, vrcholné dílo Pietra Perugina, jež bylo později také odstraněno, aby mohl Michelangelo dokončit svou monumentální fresku. Rovněž velké příběhy byly původně početnější: místo dnešních dvanácti jich bylo šestnáct. Čtyři výjevy namalované na stěně, kde je dnes Poslední soud, a na vstupní stěně (Příběh o záchraně Mojžíše z vod Nilu, Narození Krista, Zmrtvýchvstání Krista a  Spor o  Mojžíšovo tělo) byly zničeny  – první dva musely uvolnit prostor pro Michelangelovo dílo, druhé dva zanikly v  roce 1522, když se zřítila část vstupního portálu. Zmrtvýchvstání Krista a  Spor o  Mojžíšovo tělo, umístěné dnes na vstupní stěně, jsou repliky z konce 16. století, které vytvořili Hendrick van den Broeck a Matteo da Lecce v pozdně manýristickém stylu. Ikonografický záměr výzdoby Sixtinské kaple z 15. století je zcela jasný: Mojžíš a Kristus jsou dva zákonodárci – Mojžíš ve Starém zákoně a  Ježíš v  Novém zákoně. První Zákon je předobrazem a  předpovědí druhého, posledního a  konečného, který ustanovil Kristus a  který církev spravuje a  chrání podle legitimního práva daného apoštolským nástupnictvím (řadou papežů začínající svatým Petrem). Významná je skutečnost (strategické umístění není náhodné), že první pohled návštěvníka po vstupu do Sixtinské kaple padne na výjev Předání klíčů, vytvořený Pietrem Peruginem. Tato scéna je

[18-19] Pietro Perugino

Mojžíšův návrat do Egypta detail

21

[protější strana] Sandro Botticelli

Výjevy z Mojžíšova života detail


22

ikonografickým závěrem série příběhů na pravé stěně. Na rozlehlém prostranství, starobylém jako majestát Říma a zdůrazněném šikmou perspektivou, která má ohnisko v  budově o  centrálním půdorysu na pozadí, se setkávají dvě velkolepé postavy. První z nich je Kristus, který svěřuje svému vikáři klíče od Nebeského království, a tou druhou svatý Petr, který je vkleče přijímá. Vše v  této epizodě z  evangelií „Tibi dabo claves“ je harmonické, vznešené, ponořené v hlubokém tichu. Primát Petra, a tedy i římských papežů  – skála, na níž je postavena katolická církev  – je zobrazen s majestátní prostotou a okouzlující přirozeností. Návštěvník, jehož oči sledují stěny pokryté freskami objednanými papežem Sixtem IV., musí mít neustále na paměti jednu důležitou věc, a  to, že příběhy Mojžíše a  Krista jsou navzájem propojeny, jeden je zrcadlovým odrazem druhého. Pokud na pravé straně namaloval Pietro Perugino Křest Kristův, pak na protější straně je Mojžíšův návrat do Egypta, vytvořený stejným malířem. Obě tyto epizody jsou začátkem těch dvou příběhů. A  tak to pokračuje i  dál: naproti Botticelliho Pokušení Krista se nachází dílo stejného autora – Výjevy z Mojžíšova života (Pokušení Mojžíše), kde Mojžíš zaslepený zuřivostí zabíjí. Přechod přes Rudé moře Biagia d’Antonia je předznamenáním Ghirlandaiova Povolání prvních apoštolů, zatímco freska s  Předáním desek Zákona je předzvěstí Kázání na hoře (obě díla namaloval Cosimo Rosselli). Proti Peruginově fresce Předání klíčů je Potrestání Kóracha, Dátana a  Abírama Sandra Botticelliho, zatímco Poslední večeře Cosima Rosselliho je umístěna naproti výjevu Mojžíšův testament, vytvořenému Lukou Signorellim. Podle katolické nauky a teologie předpovídá Stará smlouva příchod Mesiáše; je to očekávání a  předzvěst evangelií. Tento koncept, který prochází celou historií křesťanského myšlení a  podpírá je jako obrovitý architráv, není nikde jinde vyjádřen s tak přesvěd­ čivou působivostí. Proniknout do významů Sixtinské kaple patnáctého století lze na  dvou rovinách, které jsou obě nezbytné a  dosažitelné. Mám na  mysli rovinu teologicko­‑biblickou a  rovinu historicko­‑umě­ leckou. Tu první lze shrnout následujícím způsobem: „Cappella magna“ římského papeže, stejných rozměrů jako ztracený jeruzalémský Chrám, je archou Nové úmluvy, je syntézou a symbolem poslání a osudu církve, je vyjádřením dějin spásy. Protilehlé cykly s epizodami ze života Mojžíše a Krista nám vyprávějí, jak Nový zákon využil a definitivně překonal Starý zákon. Nepřetržitá řada papežů následujících po Petrovi nás ubezpečuje,

Sixtinsk á k aple


že Novou smlouvu hlídá a spravuje církev, kterou založil sám Kristus (výjev s předáním klíčů). Avšak ještě před těmito dějinami bylo Stvoření světa a po dějinách nastane pro všechny a  pro každého Poslední soud. Toto je druhá část Sixtinské kaple, část, která se týká pouze Michelangela a která získala podobu ve dvou etapách mezi lety 1508 a 1512 (strop) a mezi lety 1536 a 1541 (Poslední soud). Ale předtím, než se pustíme do Michelangelovy výzdoby kaple, je nutné, abychom byli připraveni na pochopení druhé roviny, té v  pravém slova smyslu historicko­‑umělecké, kterou nám předkládá kaple Sixta IV. Můžeme prohlásit, že 15. srpna 1483, o svátku Nanebevzetí Panny Marie, kdy papež posvětil právě dokončený cyklus maleb, ještě vonících barvami, vstoupila do Říma renesance. Těch dvanáct výjevů velkých rozměrů, sladěných do jednoho celku moudrým vedením, které je sjednotilo a  vyvážilo, a  přitom nenarušilo sty­ lovou rozdílnost a  směřování každého z  autorů, tvoří souborné dílo, jaké předtím nebylo v Římě k vidění. Sixtovi malíři přinesli do Vatikánu perspektivu, naturalismus, iluzionismus, kompoziční a scénografické umění, lásku k barvám, ten nekonečný a nekonečně svůdný svět viditelné krásy a lidských postojů, citů a vášní. Je snadné představit si obdiv a údiv, jaký fresky v kapli musely vzbu­­ dit u papežského dvora a v římském a italském uměleckém prostředí. Fresky v Sixtinské kapli vytvořené (je nezbytné to připomenout) v  neuvěřitelně krátkém čase, mezi podzimem roku 1481 a  létem roku 1483, vskutku tvoří nejvýjimečnější malířskou antologii italské renesance v jejím vrcholném bodě. Pietro Perugino je tu zastoupen třemi výjevy (Křest Kristův, Mojžíšův návrat do Egypta, Předání klíčů), další z velkých tvůrců fre­­ sek  té doby Domenico Ghirlandaio jedním (Povolání prvních apoštolů). Z Florenťanů a Toskánců je třeba jmenovat také Cosima Rosselliho, autora Předání desek Zákona, Kázání na hoře a Poslední večeře, dále Biagia d’Antonia s  dramaticky expresionistickým Přechodem přes Rudé moře, a Luku Signorelliho, jemuž při práci na výjevu Mojžíšův testament pomáhali Bartolomeo della Gatta a Botticelli. Zvláštní prostor je vyhrazen Sandrovi Botticellimu, jeho výrazné kresbě, plynulým a  melodickým liniím, které vytvářejí podivuhodně živé scény naplněné citem, grácií, neklidem a  vášní. Vy­ tvořil tři fresky: Výjevy z Mojžíšova života, Pokušení Krista a Potrestání Kóracha, Dátana a Abírama. Tyto tři velké malby v  téměř dokonale zachované podobě, které Botticelli namaloval na vrcholu svých uměleckých sil, představují

Fresky z 15. století

23


nejvýznamnější část jeho tvorby, srovnatelnou pouze s proslulými mistrovskými výtvory uchovávanými v galerii Uffizi. Proto radím, abyste Botticellimu, stejně jako Peruginovi, stejně jako Ghirlandaiovi a ostatním toskánským a umbrijským mistrům 15. století, kteří vyzdobili Sixtinskou kapli, věnovali dostatek času, a nedali se hned uchvátit Michelangelem. A to i proto, že nejlepším způsobem, jak porozumět stylu Buonarrotiho, je pochopit nejprve kulturní kontext, z  něhož vycházel. A skutečně v tomto shromáždění výjimečných tvůrců – Ghirlandaia, do jehož dílny vstoupil mladistvý Michelangelo jako učedník, Botticelliho a Perugina, které osobně poznal – byl základ pro závratný vzestup, který během doby o málo delší než dvacet let vedl k vytvoření stropních fresek.

24

[protější strana] Sandro Botticelli

Papež Sixtus II. detail

Sixtinsk á k aple


25


26


27


[26-33] Pietro Perugino

Mojžíšův návrat do Egypta celek a detaily

28


29


OBSAH

  5

Úvodem

  13

Sixtinská kaple

  21

Fresky z 15. století

133 Strop 221

Poslední soud

Sixtinská kaple (miniverze)  
Sixtinská kaple (miniverze)