DESIGN STUDIO ESTATE 27
a švýcarský architekt Le Corbusier, jehož jméno je svázáno s brutalistickým stylem, studentkám doporučoval, aby se na škole věnovaly především keramice, vyšívání a výrobě hraček. Rok Bauhausu Ženy nicméně na Bauhausu úspěšně tvořily, o čemž svědčí výstava věnovaná německé textilní umělkyni a bývalé studentce Bauhausu Anni Albers, která až do konce ledna probíhala v londýnském muzeu Tate Modern. Po desetiletí Křeslo Barcelona od Miese van der Roheho, které je dodnes v produkci.
zapomenutá výtvarnice se ve své práci vracela ke starobylým technikám tkaní, jež využívala
úhelné doly v Essenu, soukromé vily ve Stuttgartu, ale také dělnické čtvrti v Berlíně. Bauhaus měl značný dopad na dění i za hranicemi, a to třeba hned v Československu – z myšlenek hnutí vycházely Odborná škola grafická v Praze i Škola uměleckých řemesel v Bratislavě. Kvůli židovskému původu některých profesorů se Bauhaus rozšířil do Izraele a s idejemi školy se ve dvacátých letech seznamovali i studenti Pekingské univerzity. Na světových jevištích se hrály balety sochaře a choreografa Oskara Schlemmera, které dekonstruovaly základní články pohybu a tance. Domácnosti si vybavovaly interiéry lampami od Williama Wagenfelda s průhledným cylindrickým stojanem nebo křesly od van der Roheho a Lilly Reich, která se skládala ze dvou obdélníkových polštářů na lehkém rámu z jednolitého kusu oceli. Tato zlatá éra Bauhausu však trvala jen do roku 1933, tedy do zrodu třetí říše. Nacistům byla škola trnem v oku z několika důvodů: Jednak byly její modernistické a kosmopolitní tendence považovány za neněmecké a podle tehdejší terminologie za „degenerované“, jednak ji Hitler chápal jako líheň komunistů a sociálních liberálů v Německu. To byla zčásti pravda a především na začátku třicátých let na škole sílily hlasy sympatizující s idejemi třídní revoluce, samotné prostředí školy se však rozhodně nepřibližovalo proklamované společenské utopii, jíž měly komunismus i Bauhaus v plánu svou prací docílit. Tento rozpor se projevoval třeba ve vztahu Bauhausu k ženám, které měly na školu formálně přístup, v praxi však nebyly jejich příspěvky pokládány za rovnocenné. Walter Gropius byl kupříkladu přesvědčen, že ženy nejsou schopny myslet trojrozměrně,
Snímek od fotografa Luxe Feiningera, který na Bauhausu zachycoval život studentů.