Page 1

OK1OHK aneb Prdec.cz ve vzduchu Jistě řada z vás registrovala uprostřed září bláznivý pokus čtveřice příslušníků Královéhradecké sekce volného sdružení radioamatérů z Pardubic a Hradce Králové – Prdec.cz, kdy jsme si předsevzali a také uskutečnili radioamatérský let balónem. Rád bych zde proto popsal, jak nás to vůbec napadlo, jaké byly přípravy a hlavně pak, jak to v koši balónu probíhalo. Začalo to vše asi před třemi lety, měl jsem dva roky po padesátinách, už jsem se s tím stihnul psychicky smířit a vymýšlel jsem, co si nechám od rodiny nadělit k půlkulatému výročí. V té době vznikla v Hradci společnost, která pořádala vyhlídkové lety balónem, často jsem na ně na rybách ze svého oblíbeného místa na levém břehu Labe pod Hradcem koukal, až bylo jasno – rodina mně pošle do nebes v balónu. Jen jsem se děsil toho, že bych letěl v koši se zcela neznámými lidmi, přece jenom rád své zážitky sdílím s rodinou nebo přáteli. Proto jsem postupně kontaktoval známé, ale vše mělo dlouho naprosto mlhavé obrysy. Až jsem se v lednu 2012 pracovně setkal se zkušeným pilotem balónu, Davidem Línkem z České Skalice – donebes.cz a po vyřešení odborných záležitostí jsme přešli do volné debaty o balonovém létání. Svěřil jsem se mu se svým snem a slibem rodiny zasponzorovat let balónem, no a jen tak mezi řečí jsem se ho zeptal, jestli by mu, pokud bych s ním letěl, nevadilo, že bych zkusil během letu pár spojení na 145 MHz FM z ruční radiostanice s kamarády z radioklubu. Reakce byla až nečekaně kladná, hned se ptal, kam se až mohu dovolat, jestli až do Austrálie atd. To jsem ho zklamal s tím, že by to byly jen desítky kilometrů po republice, ale byl tu první impuls a začal jsem přemýšlet, že bychom se vlastně s kamarády mohli domluvit a zorganizovali jsme čistě radioamatérský let, kdy bychom si zavysílali na několika bandech, KV i VKV, ve fonii i v CW. No a vzhledem k tomu, že jsme v našem radioklubu OK1OHK parta lidí, které není žádný šílený nápad cizí, pravidelně pořádáme pánské radioamatérské jízdy (ostrov Römö v Dánsku, ostrov Pag v Chorvatsku, křižník Belfast na Temži v Londýně – vysílali jsme jako GB2RN), nebyl problém se na nejbližší schůzce domluvit o balónové radioamatérské expedici. Času nebylo mnoho, věděli jsme, že rozumné je letět buď na jaře, nebo pak až na podzim, letní měsíce je častá termika a létá se až před setměním nebo velice brzy ráno. Nehledě na to, že v létě jsme měli různě někdo dovolenou, další pořádali letní tábor, my v práci předělávali rozvody sítě a také se pilot chystal na mistrovství světa v balónovém létání v USA. Výhodou oproti konkurenci má spolek donebes.cz v tom, že disponuje dvojicí balónů, menším s košem pro 4 pasažéry a pilota, větší pak pro šest pasažérů. Vše zprvu vypadalo na klidný privátní let malým balónem s trojicí pasažérů. A vzhledem k tomu, že jsme naším ztřeštěným nápadem pilota zaujali, slíbil nám vystoupat do větší výšky, než jsou běžné vyhlídkové lety – zhruba do dvou kilometrů. Akci jsme naplánovali spolu s Vojtou, OK1ZHV, Martinem, OK1FMS a mojí maličkostí - Zdeňkem OK1NZJ. Původně jsme se domlouvali o menším balónu, pasažéři jsme byli v podstatě čtyři – čtvrtého zastupovala technika a drobnější nadváha moje a Vojtova . Vybavení pro krátké vlny – pouze pásmo 20 metrů - byl transceiver Yaesu FT 857, drátovou anténu typu Zeppellin navrhnul a odzkoušel Martin OK1FMS. Rádio mělo být napájeno cca 40 Ah zapouzdřeným olověným akumulátorem. Na provoz v pásmech 2 metry měl Vojta připravenou Yaesu FT 817 s lehkou portable dvouprvkovou yagi anténkou podle Ondry OK1CDJ, no a na 70 cm jsem chystal ručku Alinco DJ596 s pendrekem. Místo startu nebylo pevně stanoveno – mělo se odvíjet podle směru větru – při jižním větru by se startovalo pod Hradcem, při severním od České Skalice (aby nás vítr nezanesl blízko Pardubického letiště či do Polska). Standardní let balónem trvá podle podmínek asi hodinu až hodinu a půl. První termín startu byl naplánován


na časné ranní hodiny v sobotu 28. dubna, měl foukat mírný jižní větřík se startem v okolí Hradce a přistáním v podhůří Orlických hor, vše slibovalo pohodový let. Bohužel – Vojtův tatínek šel na akutní operaci, Vojta ho musel zastoupit v péči o nemocnou maminku, tak jsme let na poslední chvíli odložili na září, až budou zase příznivější povětrnostní podmínky a hlavně se Vojtovi zlepší zdravotní stav rodičů. Neznamená to ale, že jsme zaháleli, já s Vojtou jsme chystali záznamovou foto a video techniku, Martin usoudil, že nejlépe vyzkouší anténu tak, že ji podrobí ostrému provozu v Chorvatsku, kam pod průhlednou záminkou dovolené vyvezl rodinu. Skončily prázdniny, dovolené, pilot pan David se vrátil z mistrovství světa balónového létání v USA – kde ač na MS poprvé, tak v konkurenci 100 balónů obsadil krásné 21. místo. Náš tým se mezitím rozrostl o kamaráda Jirku OK2PBL z Uničova, pilot proto přislíbil větší balón, aby se naše vypracované postavy vešly do koše a ještě zbyl prostor pro techniku a nezbytný pohyb po koši. Další termín letu byl stanoven na úterý, 11. září v podvečer. Podle předpokládaného směru větru jsme vybrali plochu pro start, aby nás vítr nesl nad Hradcem dále směrem k Rozkoši, zaktivizovali Jirku OK2PBL, aby odpoledne byl v Hradci. Zároveň jsem napsal první příspěvek do oklistu. Podle předpovědi počasí měla od úterní noci přecházet od západu fronta se srážkami, ale v okamžiku, kdy by se dostala k nám, už bychom byli dávno zpátky a doma. S čím se ale nedalo předem počítat, byly lokální a místy velice silné bouřky z vedra spojené s krupobitím. Jedna taková začala kolem 15-té hodiny vznikat nad Železnými horami a nekompromisně směřovat na Hradec. Vzhledem k tomu, že každý balónář může začít úder blesku do balónu jen jednou za život, zrušili jsme i tento let. Nový pokus o start byl určen na pondělí, 17. září. Vítr měl vát slabý jihozápadní, opět se zvolil start pod Hradcem, přelet města a pokračování kamsi na severovýchod. Martin OK1FMS, zkušený hasič a záchranář, vybral menší, před zvědavci skrytou, louku pod Hradcem v lokalitě 50°11'29.633"N, 15°48'49.592"E. Já zajistil kolegu, který nás doveze na místo startu, svoji XYL Jindru na fotodokumentaci, Vojta zase pozemního člena týmu Vláďu, OK1IVZ, který měl v doprovodném vozidle monitorovat náš let a hlavně nás po přistání vrátit domů a do reality. V 17 hodin v podvečer jsme se všichni sešli na louce. Nejprve bylo potřeba pomoci pilotovi připravit balón – rozprostřít ho na louce, mírně nafoukat studeným vzduchem a pak za pomoci dvojice hořáků a dvou párů silných rukou v rukavicích, které balón držely, ohřát vzduch v balónu. Mezitím jsme do koše stěhovali veškeré zařízení, vše v nárazuvzdorném obalu. Těsně před půl šestou jsme dostali pokyn k nastoupení, každý jsme urvali jeden roh koše balónu, o který jsme se dělili s propan-butanovými lahvemi, pilot zapálil hořáky a odpoutali jsme se od země. Na kochání se letem nebyl čas, Vojta OK1ZHV ihned vytáhnul FT817, protože skládací yaginu zapomněl v práci, připojil pendrek a začal volat výzvu na pásmu 145 MHz FM. Martin OK1FMS spustil z koše „Zeppellinku“ zatíženou PET lahví s vodou, připojil k FT857-ce klíč a začal si plnit svůj sen vysílat CW z horkovzdušného balónu. Já jsem ještě napodobeninou stativu Gorilapod z Lidlu  připevňoval ke koši jednoduchou HD kamerku, která měla monitorovat po dobu 60 ti minut dění pod námi. Pak jsem zapnul rádio – ručku Alinco DJ-596 a začal zkoušet štěstí na pásmu 70 cm FM. Jediný Jirka OK2PBL, klidný a vyrovnaný Moravák, měl čas kochat se startem i krásným pohledem na vzdalující se Hradec, Nastala radioamatérská bitva na třech pásmech v cw a fonii, pilot samozřejmě musel každých pár minut zapínat na pár desítek sekund hořáky, v tu chvíli jsme mohli maximálně volat výzvu, ale volající stanice nebylo v tu chvíli slyšet ani ve sluchátkách. Ale vše jsme naprosto v pohodě zvládali, já jsem ještě průběžně pořizoval i fotodokumentaci Hradce a okolí pod námi a předával mikrofon i Jirkovi OK2PBL. Díky tomu jsme ani neměli čas pořádně vnímat samotný start, ten proběhnul tak rychle a s takovým stoupáním, že než jsme si uvědomili, co se děje, tak jsme byli v kilometrové výšce. Pan David dostál svému slibu a vystoupali jsme


skoro do dvou kilometrů. Oproti běžným zvyklostem se ale s přibývající nadmořskou výškou snižovala rychlost větru téměř až na nulu, chvíli jsme se proto skoro bez pohybu vznášeli nad severovýchodem Hradce, tak s námi klesnul na cca 1000 metrů nad terénem a v této výšce proběhnul zbytek letu. Osobně jsem měl smíšené pocity prvních jen pár desítek sekund letu, pak jsem si uvědomil, že je to vlastně jedno, jestli jsem 50 nebo 2000 metrů nad zemí a celý zbytek letu se jen kochal, vysílal a fotil. Vojta zůstal celý let věrný svému dvoumetru, já se s Martinem krátce po polovině letu vystřídal na pásmu 20 metrů. Přešel jsem do Martinova rohu koše, ten mně naprosto u vytržení z toho, jaký zažil z balónu krásný pileup stanic cw provozem, předal sluchátka a mikrofon. Ano, do koše menšího balónu bychom se asi vešli, ale určitě bychom si nemohli v koši měnit místa . Zavolal jsem první výzvu na 20m SSB a jako by to pan David tušil, ihned se ozvalo „OK1NZJ/AM, this is VK5…“ Měl jsem kliku, zjevně byl „zavěšený“ na mém kmitočtu a jako první na mě zareagoval. Nastal boj, jak pilot musel průběžně zapínat hořáky, v tu chvíli mu ani ve sluchátkách nebylo rozumět, ze sufixu jsem pobral dvě písmena ze tří. Poprosil jsem Martina, přeci jenom má mladší a trénovanější uši, společnými silami – já ho nadehnal, Martin ulovil – se nám podařilo spojení dokončit. Pak už si mě našly evropské stanice, OK amatéři, Anglie, Španělsko, no a poté, co mě někdo zjevně nahlásil na dx cluster, i radioamatéři z Ruska. V tu chvíli začal pileup a pro mě, který je zvyklý na to, že se ze svého domácího QTH snažím často marně vertikálou a max. 100 watty pileupem dovolat na zajímavou call, začal i boj o holý radioamatérský život, tentokrát ale z té lepší stránky. Po celou dobu to byla hlavně hradba stanic z UA, jak z evropské, tak asijské části Ruska, kterými občas prokouknul silnější blízký OK amatér. Z fantastického vysílání mě do reality vtáhli Vojta s Martinem – aniž jsem to vnímal, pilot se pomalu chystal přistát a oba kolegové vytahovali drátovku zpátky do koše. Poslední dvě spojení jsem dělal už jen na torzo antény, ačkoliv jsem se musel na pásmu omluvit, že právě přistáváme, pileup neutichal. Pan David se projevil jako PAN PILOT, kousek od vesničky Výrava našel asi 20-ti metrový pás posekané kukuřice v jinak obrovském lánu a tam balón s milimetrovou přesností posadil. Jeho kolega se čtyřkolkou a přívěsem se vyškrábal k nám na pole, společnými silami jsme sbalili balón a naložili na přívěs. Pak jsme si vychutnali tradiční ceremonii povýšení do „šlechtického stavu“. Martin OK1FMS už jednou letěl, ze dřívějška má titul baron z Malšovy Lhoty. Zbývající trojici povýšil pan David do šlechtického stavu se jmény Vojta von Výrava, Jiří von Výrava a Zdeněk von Výrava. Asistovat musela i trojice živlů – země, voda a oheň. Hlínou z místa přistání nám posypal hlavu, těm, kteří měli vlasy, se je úspěšně pokusil zažehnout zapalovačem. Naštěstí místo polití vodou zvolil šampaňské, které jsme pak my, na které v Hradci nečekalo auto, museli vypít do dna. Po nezbytném fotografování jsme slezli na silnici, kde nás čekal Vláďa OK1IVZ, naskládali se mu do auta a celou dobu až do Hradce jsme nezavřeli pusy a jeden přes druhého ventilovali fantastické zážitky z letu. Když jsem se večer vrátil domů, obrovským překvapením byl mail, který jsem našel v doručené poště, psal mně Gene, KC3RT z QTH nedaleko Pittsburghu – „Just a quick note to say that I copied OK1NZJ/AM at 1636z today. Your sigs were 55 with QSB. The strange thing is that your sigs were louder and stronger than anyone else from EU. I tried to call you several times but I couldn't get over the EU wall. Maybe next time. I understand you were in a balloon. How much power and what kind of antenna were you using? 73 Gene KC3RT“ Trocha statistiky – na KV 20 watty spojení Evropa, po jednom QSO Jižní Amerika (CW) a Austrálie (SSB), pileup, který jsme z pozice volajícího ještě nezažili. Doba letu byla podle GPS záznamníku 1 hodina 27 minut, uletěli jsme 16,1 km, maximální rychlost byla 29,44 km/h, průměrná pak 11,09 km/h, maximální nadmořská výška 1921m.


Vzhledem ke stísněným podmínkám v koši jsme nebyli schopni vést plnohodnotný deník, jen jsme si zapisovali pořadí značek, které nás volaly, nic víc. Prosíme tedy všechny, kteří s námi měli spojení, aby nám poslali svůj QSL lístek, via byro nebo direkt, na 100% všem odpovíme. No, a pokud by chtěl někdo náš nápad zopakovat, tak pár postřehů, které by vám mohly pomoci. Bavil jsem se na Facebooku s Jamesem, KA0HOO, ten mi psal „A HAM balloon - flight is marvelous, I can only imagine...“ Ne, rozhodně to není nic nereálného a nedostupného a příprava nebyla o nic obtížnější než jakýkoliv náš předchozí výlet. Prvotní je samozřejmě najít vhodného partnera z řad pilotů balónů. My jsme se dohodli s panem Davidem Línkem - www.donebes.cz – musíme konstatovat, že se skutečně jedná o HAM – friendly společnost s perfektními piloty, kteří díky sportovnímu létání dovedou zvládat i chování balónu v situacích, do kterých se balón v běžném pasažérském provozu nedostane. Běžně létají v regionu východních Čech, ale v případě objednání celého koše mohou letět prakticky kdekoliv v ČR. Další je výběr techniky – samozřejmě, každý použije, co má k dispozici, včetně antény, nám se 100% osvědčila Martinova Zeppellin anténa. Podstatně důležitější je její upevnění v koši, nelze předem odhadnout místo a podmínky přistání, veškerá technika proto musí být v dostatečně polstrovaných obalech, aby při případném tvrdším přistání nikoho nezranila nebo se sama nepoškodila. Rovněž tak musí být vše připevněno k úchytům v koši a zabezpečeno před pádem. Raději i tužka na provázku kolem krku a případné brýle na šňůrce . Počítejte s hlukem hořáků, pokud jsou zapáleny na plný výkon, je velice omezen poslech. No a pak výběr místa startu – my jsme ho vybírali podle předpokládaného směru a síly větru sami, tak abychom mohli přeletět naše město. Jak nám psal pilot, ideální je, aby plocha byla chráněná před větrem a ve směru letu nebyly blízké překážky. Martin je zvyklý vybírat plochu pro přistání vrtulníku záchranářů, takže bez problémů vybral dostačující lokalitu pro start. Podmínky v balónu – častý je mýtus „pořádně se oblékni, ve výšce fouká a je tam zima“. Balón letí ve výšce, kde je zhruba o jeden až tři stupně méně než u země. No a je unášen větrem, takže se pohybuje jen vzhledem k zemi, v balónovém koši je po celou dobu bezvětří. Navíc máte nad hlavou plynový hořák o velkém výkonu, není potřeba se obávat, že by vám byla zima na hlavu. Poslední věc je obrnit se trpělivostí, mít vše připravené a čekat na počasí vhodné pro let balónem. No a krátce před startem to hlavně dát vědět ostatním radioamatérům v OK listu. Krátký článek o našem letu je na www.prdec.cz – sekce Archív – září 2012. Fotogalerie je na http://ok1ohk.zonerama.com. Hodinový záznam letu zrychlený pětinásobně je na youtube, soubor se jmenuje Balon02 a je od uživatele Network73, popř. použijete odkaz ze stránky Prdec. A zážitky – radioamatérský koníček je fantastická věc, kde si každý najde to svoje, band i druh provozu, vysílání z balónu je zajímavá zkušenost, samotný let je něco fantastického a jako Hradecký „Votrok“ musím konstatovat, že Hradec Králové je nádherné město a obdivuji všechny architekty, kteří se na jeho stavbě podíleli. A co letos? – uslyšíte-li poslední tři dny v červenci 2013 švédskou call SJ9WL nebo norskou LG5LG z nesmírně HAM lukrativní lokality Morokulien na hranicích Švédska a Norska - www.sj9wl-lg5lg.com, klidně volejte česky, za mikrofonem – klíčem – klávesnicí (SSB, CW, DIGI) bude jeden z nás čtyř a už teď se těšíme na spojení do České republiky! Zdeněk, OK1NZJ – fotografie OK1NZJ, XYL Jindra, Martin OK1FMS


Příprava před startem

Závěrečná fáze nafukování balónu horkým vzduchem – Martin OK1FMS, kolega Péťa a pan David


Minuta před startem, každý ve svém koutku koše

Těsně po startu


Martin, OK1FMS

Vojta, OK1ZHV


Zdeněk, OK1NZJ


Jirka, OK2PBL

Hradec Králové z balónu


ZĂĄznam trasy naĹĄeho letu

Ok1ohk ve vzduchu  

OK1NZJ, OK1ZHV, OK1FMS, OK2PBL - radioamatérský let balónem.