Page 1

Jiho

česk

é di vad lo 2 010 +20 11


Jiho

česk

é di vad lo 2 010 +20 11


Jak se vám líbí


Vajgl Lenka Krฤkovรก


před dvěma lety upustilo od vydávání ročenek v důsledku ekonomické krize. Nedostatek finančních prostředků nutí šetřit ve všech institucích a v nejrůznějších položkách. Divadla krátí honoráře, znovu a znovu snižují náklady na inscenace a vedou nerovný zápas o to, aby bylo na co se v divadle dívat, a znovu mohla s odřeným tělem kulturní instituce finančně přežít. Ročenka nebo almanach je, zdá se, v takové situaci věc věru zbytná. Ale je opravdu na místě, že za zbytečnost považujeme zprávu o naší vlastní práci, jejím zasazení do kontextu vlastní historie, do kontextu společnosti, pro kterou je umění danou institucí vytvářeno? Vždyť v důsledku mažeme svou individuální i kolektivní paměť. A to jistě zbytné ani žádoucí není! Proto letos, po jisté odmlce, přichází Jihočeské divadlo s ohlédnutím za posledními dvěma lety, které považujeme nejen za hodné připomenutí, ale především uvědomění si výjimečnosti divadelních událostí v našich souborech, jejich proměnách uměleckých, personálních i projektových, které vynesly (bez přehnaného sebevědomí) naše divadlo na vrchol jeho dosavadní historie, ale i do popředí českých divadelních scén. To, že se na tomto úspěchu podílejí všechny čtyři umělecké soubory, je velikým úspěchem naprosté většiny interních i externích členů a spolupracovníků Jihočeského divadla. Tento almanach nechť je jim poděkováním, stejně tak i všem spokojeným divákům a všem těm, kteří v nejrůznějších podobách a situacích podporovali a podporují Jihočeské divadlo materiálně, vlivem a šířením své spokojenosti s naší prací. V neposlední řadě, ať je tato sebereflexe zprávou všem těm, kteří v budoucnu budou Jihočeské divadlo spravovat umělecky i finančně, že v nelehkých dobách se dařilo budovat sebevědomou a plnohodnotnou uměleckou instituci, která se dokázala vymanit z historicky jí přisouzené regionálnosti a vytvářet z místa svého působení kulturní centrum.

Jihočeské divadlo

Jiří Šesták, ředitel Jihočeského divadla

5


Balet9 ÄŒinohra31 Opera79 Loutkohra115


Inscenace Bolero (Bolero) Petronela Bogdan


Tradiční tvář baletu Jihočeského divadla se radikálně změnila. V roce 2009 dostala jihočeská metropole České Budějovice historickou šanci poskytnout zázemí novému mezinárodnímu uměleckému tělesu komorního formátu a evropské úrovně v čele s maďarským choreografem Attilou Egerházim.

Balet

Vybudovat nový soubor nebylo tak těžké – s Egerházim přichází pestrá mezinárodní společnost sólistů Hungarian Ballet Theater, další třetinu tvoří nejlepší tanečníci původního jihočeského baletního souboru Libuše Králové a poslední skupinu tvoří nejlepší absolventi konzervatoře Taneční centrum Praha, které si Egerházi na českých jevištích pečlivě vychovává již od roku 1999. Daleko těžší je zajistit souboru alespoň základní podmínky k práci – ve skromném prostředí regionálně financovaného vícesouborového divadla neplatí žádné profesionální standardy evropského divadla – ekonomické, personální ani provozní. Je třeba neustále improvizovat, utahovat již dávno utažené opasky a snažit se uvařit prakticky z vody úžasnou jihočeskou bramboračku! A jak tohle jídlo poctivě naservírovat poměrně loajálnímu a mimořádně trpělivému publiku? A jak podchytit nového potenciálního diváka, který i v té nejzapadlejší šumavské hájovně se správně seřízeným satelitem může být přímým divákem úžasných světových představení všech žánrů na těch nejvzdálenějších jevištích? A jak znovu získat a přesvědčit ty skeptiky, kteří již živou kulturu definitivně škrtli ze svého kalendáře? Co tedy Egerházi s 16 statečnými uvařil v uplynulých dvou letech? Tři celovečerní tituly vyšly vstříc tradici a očekávání běžného diváka: srozumitelný celovečerní příběh je stále ještě jasným marketingovým vítězem na regionálních jevištích – zde tedy Pták Ohnivák (březen 2010), Sen noci svatojánské (červenec 2010 na otáčku v Českém Krumlově a scénická verze v únoru 2011 v DK Metropol) a konečně vánoční Louskáček (listopad 2011). Nebyla by to

9


10

žádná dramaturgická překvapení, kdyby to vše nevyprávěl umělec se specifickým moderním pohybovým slovníkem a poetickým viděním jevištního prostoru. I v těchto slavných a předem známých dramatických látkách nechává Egerházi velký prostor pro divákovu představivost, fantazii a vlastní invenci… Zvláště u Ptáka Ohniváka je to již velmi stylizovaná alegorie. Řada postav a zápletek je jen naznačena, napětí mezi postavami jen lehce visí ve vzduchu nebo je vtipně karikováno a méně zkušení diváci jistě rádi sáhnou po divadelním programu s obsahem baletu. Z hlediska hudebního materiálu se choreograf drží původních tradičních látek – tedy Igora Stravinského, Felixe Mendelssohna–Bartholdyho a Petra Iljiče Čajkovského, a také scénář (opět s výjimkou Stravinského Ptáka Ohniváka) poctivě respektuje očekávání diváků. Další kapitolou – pro Egerháziho vlastně již typickou – jsou komponované večery tanečního divadla složené z jednoaktových děl na náročnou hudbu a víceméně abstraktní obsah. Hudební složka má až postmoderní rozptyl a většinou vůbec nebyla původně určena k tanečnímu zpracování: vedle Antonína Dvořáka uslyšíme Jeana Sibelia a Maurice Ravela, ale také Elvise Presleyho a Ninu Simone. Základem uměleckého slovníku je zde ale především Egerháziho invence, mimořádně citlivá práce s hudbou, rytmem a celkovou atmosférou, které dokáže zhmotnit prostřednictvím nevyčerpatelné pohybové dynamiky. Vrcholem uměleckého vyjádření je brilantní partnerská práce, která vždy obsahuje vyváženou dramatickou, emocionální i čistě estetickou složku choreografického díla. Choreografovi se daří vyhýbat se také obvyklé slabině moderního tanečního repertoáru – převaze závažných, filosoficky zatížených a mnohdy depresivních témat, či sžíravých osobních výpovědí. Vtipné pohybové bonmoty, humor a nadsázka jsou samozřejmou součástí díla všude tam, kde to je účelné a charakteristické pro konkrétní situaci. V neposlední řadě je zde excelentní choreografický klub, vytvořený specielně pro jihočeskou metropoli. Především tu máme samotného Jiřího Kyliána a jeho kultovní Un Ballo a dále jeho umělecké děti – významný sólista Nederlands Dans Theater a Grand Ballet Canadian Mário Radačovský (choreografie Dinner) a Václav Kuneš (Neen–Ya), mladší představitel slavné Kyliánovy nizozemské choreografické líhně. Radačovský se po bolestných zkušenostech ve Sloven-


ském národním divadle snad již definitivně vrací do Střední Evropy jako umělecký ředitel s privátním projektem nového souboru Balet Bratislava a Kuneš již tři roky buduje sice velmi komorní, ale velmi výraznou skupinu 420people, která je alegorií na českou telefonní předvolbu, již čeští krajánci v cizině tak často používají. Obě umělecké osobnosti i jejich soubory se stávají přirozenými partnery Attily Egerháziho při budování dalšího výrazného evropského centra tanečního umění. Ano, mám na mysli České Budějovice. Nejmladšími úlovky doplňujícími spektrum výjimečných tvůrčích osobností jsou laureáti evropských choreografických konkurzů, kterým ale v české kotlině musíme připravit kvalitní pracovní podmínky a ke všemu odhodlané interprety. To se kupodivu zatím daří a švédská umělkyně Lidia Wos (Smile) a belgičan Samuel Delvaux (Sens Interdit) se v posledních 5 letech pravidelně na česká jeviště rádi vracejí. Vícesouborová divadelní instituce má výjimečnou pozici – může integrálně propojit prestiž a potenciál několika divadelních žánrů, tvůrců a osobností a podobně jako antické divadlo zapůsobit komplexně, a to buď pouze koordinovaně, nebo dokonce společně. Balet je ovšem ve vícesouborovém divadle mnohde chápán jako roztomilá nenáročná Popelka. Ale vzpomeňme si, jak ten příběh končí! Pokud se týká tanečního divadla, je v posledním desetiletí neustále ostřelováno různými postmoderními pohybovými aktivitami, které se tváří jako současné trendy a nepříjemně dezorientují či doslova deptají tradičního tanečního a baletního diváka. Proto se musíme důsledně věnovat osvětě, tvořit a propagovat především díla inteligentní, emocionální a humanistická, zkrátka dokonale řemeslně zpracovaná, laskavá k divákovi a současně náročná, která osloví velmi širokou cílovou skupinu – od šéfredaktora Dance Magazine až po skladníka ze supermarketu. Takovou kulturní komunitu, na které musí být postavena a ospravedlněna existence každého divadla. Regionální živá kultura má mimořádný potenciál překonat současnou globální mediální břečku. Musí ovšem tvrdě respektovat základní pravidla šoubyznysu a současně mít odvahu čerpat z místních etnických kořenů, zdůrazňovat všechny výjimečnosti a genius loci svého regionu. Právě jižní Čechy byly vždy průsečíkem mnoha protikladných společenských vlivů, slovanské a germánské kultury,

11


češtiny a němčiny, tvrdých horalů i důmyslných rybníkářů, nablyštěných šlechtických sídel i svébytné lidové architektury, náboženských třenic i osvícenských tradic – prostě ideální podhoubí pro kulturu a špičkovou divadelní instituci. Realizace takových plánů vyžaduje značnou koncentraci uměleckého, organizačního i ekonomického potenciálu. To je hlavní slabina jakékoliv regionální transformace přesto, že formálně zde jsou obrovské možnosti čerpat naplno státní, veřejné i soukromé dotace a hlavně evropské strukturální fondy. Koordinace dotací pro regionální kultury je zatím vážným problémem většiny politiků i donátorů, producentů a umělců. Balet a taneční divadlo mají při realizaci těchto plánů optimální pozici a kapacitu z hlediska jazykového, společenského i čistě uměleckého, ovšem pokud dostanou poctivou šanci.

12


Inscenace Taneční delikatesy (Un ballo) Linda Schneiderová Viktor Svidró


Inscenace Bolero (Closed Curtain) Jakub Sadílek, Filip Löbl, Viktor Svidró Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek


Inscenace Bolero (Podivuhodný mandarín) Linda Schneiderová


Přehled premiér 2010 — 2011

Pták Ohnivák Podivuhodný mandarín Pták Ohnivák Attila Egerházi

PODIVUHODNý mANDAríN Režie a choreografie: Attila Egerházi Hudba: Béla Bartók Nastudování, asistenti choreografa: Linda Schneiderová, Béla Kéri Nagy Scéna: György Árvai Kostýmy: Andrea T. Haamer Světelný design: Péter Kovács Gerzson Inspice: Zdeňka Dubská

18

Osoby a obsazení: Dívka: Linda Schneiderová / Petronela Bogdan Mandarín: Viktor Svidró Kumpáni: Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek, Péter Rovó Chlapec: Jakub Sadílek Stařec: Germans Filipovs / Filip Löbl / Attila Egerházi / Sergej Škalikov

PTák OHNIVák Režie, choreografie a scéna: Attila Egerházi Hudba: Igor Stravinskij Nastudování, asistenti choreografa: Linda Schneiderová, Béla Kéri Nagy Kostýmy: Andrea T. Haamer Světelný design: Péter Kovács Gerzson Projekce: Jan Burian, Samiha Maleh Inspice: Zdeňka Dubská Osoby a obsazení: Dívka: Petronela Bogdan Chlapec: Zdeněk Mládek

Ohnivák: Linda Schneiderová / Cristina Porres Mormeneo Kostěj: Viktor Svidró / Béla Kéri Nagy Fúrie: Barbora Coufalová, Světlana Mládková, Cristina Porres Mormeneo, Barbora Šťastná / Naďa Kabelová, Nikol Šneiderová Dívky: Petronela Bogdan, Barbora Coufalová, Naďa Kabelová, Monika Kadlecová, Světlana Mládková, Anna Oubramová–Ondráčková, Cristina Porres Mormeneo, Barbora Šťastná Chlapci: Béla Kéri Nagy, Filip Löbl, Šimon Kubáň, Zdeněk Mládek, Péter Rovó, Jakub Sadílek, Viktor Svidró Attila Egerházi získal za režii a choreografii inscenace Cenu Divadelních novin. Uváděno ve spolupráci: Magyar Balettszínházért Alapítvány (Nadace Hungarian Ballet Theatre). Premiéra 19. března 2010 v DK Metropol. —

Sen noci svatojánské Attila Egerházi Felix Mendelssohn-Bartholdy Režie a choreografie: Attila Egerházi Hudba: Felix Mendelssohn-Bartholdy Asistenti choreografie: Linda Schneiderová, Béla Kéri Nagy Scéna a kostýmy: Kristina Novotná Světelný design: Attila Egerházi Inspice: Zdeňka Dubská Osoby a obsazení: Titania: Linda Schneiderová / Světlana Mládková / Nikol Šneiderová / Cristina Porres Mormeneo Oberon: Zdeněk Mládek / Viktor Svidró


Puck: Cristina Porres Mormeneo / Petronela Bogdan Hermia: Petronela Bogdan/ Cristina Porres Mormeneo / Nikol Šneiderová Helena: Barbora Coufalová Demetrius: Viktor Svidró / Šimon Kubáň Lysander: Jakub Sadílek / Filip Löbl Egeus: Béla Kéri Nagy Theseus: Sergej Škalikov / Vojta Srb j.h. / Jaroslav Kukrál j.h. Hippolyta: Světlana Mládková / Barbara Bokrossy j.h. / Naďa Kabelová Oslík, Thisbe: Péter Rovó Řemeslníci: Patrik Čermák, Šimon Kubáň, Filip Löbl / Zdeněk Mládek, Jakub Liška j.h. Víly: Natálie Housková, Naďa Kabelová, Anna Oubramová – Ondráčková, Nikol Šneiderová, Barbora Šťastná / Natálie Stejskalová j.h. Uváděno ve spolupráci: Taneční centrum Praha – konzervatoř o.p.s. Premiéra 14. července 2010 před Otáčivým hledištěm Český Krumlov. —

Taneční delikatesy In and out Attila Egerházi Neen-Ya Václav kuneš Un ballo Jiří Kylián

IN AND OUT Choreografie, scéna a světelný design: Attila Egerházi Hudba: Antonín Dvořák

Asistent choreografie: Linda Schneiderová Kostýmy: Andrea T. Haamer Světelný design: Loes Schakenbos Obsazení: Petronela Bogdan, Béla Kéri Nagy / Anna Oubramová, Ondráčková, Filip Löbl; Světlana Mládková, Zdeněk Mládek / Barbora Coufalová, Viktor Svidró; Cristina Porres Mormeneo, Jakub Sadílek / Nikol Šneiderová, Šimon Kubáň; Linda Schneiderová / Barbora Coufalová, Viktor Svidró / Cristina Porres Mormeneo, Péter Rovó

NEEN-YA Choreografie: Václav Kuneš Hudba: Nina Simone Nastudování: Rei Watanabe Asistent choreografie: Kéri Nagy Béla Kostýmy: Marianne Nilsson Světelný design: Loes Schakenbos Obsazení: Nikol Šneiderová / Linda Schneiderová; Světlana Mládková / Barbora Coufalová; Cristina Porres Mormeneo / Petronela Bogdan; Šimon Kubáň / Jakub Sadílek

UN BALLO Choreografie: Jiří Kylián Hudba: Maurice Ravel Nastudování: Shirley Esseboom Asistent choreografie: Linda Schneiderová Kostýmy: Joke Visser Scéna a světelný design: Kees Tjebbes Obsazení: I. duet Petronela Bogdan, Jakub Sadílek / Anna Oubramová, Ondráčková, Péter Rovó II. duet Cristina Porres Mormeneo, Béla Kéri Nagy / Barbora Coufalová, Šimon Kubáň

19


II. duet Linda Schneiderová / Barbora Coufalová, Viktor Svidró / Světlana Mládková, Zdeněk Mládek Petronela Bogdan, Barbora Coufalová, Naďa Kabelová, Světlana Mládková, Cristina Porres Mormeneo, Anna Oubramová – Ondráčková, Linda Schneiderová, Nikol Šneiderová, Barbora Šťastná; Filip Löbl, Béla Kéri Nagy, Šimon Kubáň, Zdeněk Mládek, Péter Rovó, Jakub Sadílek, Viktor Svidró Uváděno ve spolupráci: Magyar Balettszínházért Alapítvány (Nadace Hungarian Ballet Theatre). Premiéra 15. října 2010 v Art Palace Budapešť Premiéra 19. listopadu 2010 v DK Metropol. —

20

Sen noci svatojánské Attila Egerházi Felix Mendelssohn-Bartholdy Režie a choreografie: Attila Egerházi Hudba: Felix Mendelssohn-Bartholdy Dirigenti: Basil H. E. Coleman, Martin Peschík Asistenti choreografie: Linda Schneiderová, Béla Kéri Nagy Scéna a kostýmy: Kristina Novotná Světelný design: Attila Egerházi Inspice: Zdeňka Dubská Osoby a obsazení: Titania: Linda Schneiderová / Světlana Mládková / Nikol Šneiderová / Cristina Porres Mormeneo Oberon: Zdeněk Mládek / Viktor Svidró Puck: Cristina Porres Mormeneo / Petronela Bogdan

Hermia: Petronela Bogdan / Cristina Porres Mormeneo / Nikol Šneiderová Helena: Barbora Coufalová / Nikol Šneiderová Demetrius: Viktor Svidró / Šimon Kubáň Lysander: Jakub Sadílek / Filip Löbl Egeus: Béla Kéri Nagy Theseus: Sergej Škalikov / Vojta Srb j.h. / Jaroslav Kukrál j.h. Hippolyta: Světlana Mládková / Barbara Bokrossy j.h. / Naďa Kabelová Oslík, Thisbe: Péter Rovó Řemeslníci: Patrik Čermák, Šimon Kubáň, Filip Löbl / Zdeněk Mládek, Jakub Liška j.h. Víly: Natálie Housková, Naďa Kabelová, Anna Oubramová – Ondráčková, Nikol Šneiderová, Barbora Šťastná / Natálie Stejskalová j.h. Orchestr opery Jihočeského divadla Koncertní mistři Václav Plášil (housle) a Josef Žák (violoncello) Uváděno ve spolupráci: Taneční centrum Praha – konzervatoř o.p.s. Premiéra 4. února 2011 v DK Metropol. —

Bolero 1 + 1, Bolero, Closed Curtain, Painted Rainbow Attila Egerházi Dinner Mário Radačovský

1+1 Choreografie: Attila Egerházi Hudba: Artie Shaw, Elvis Presley Kostýmy: Andrea T. Haamer Světelný design: Attila Egerházi Obsazení: Cristina Porres Mormeneo, Zdeněk Mládek


PAINTED RAINBOw Choreografie: Attila Egerházi Hudba: J. Sibelius Nastudování a asistent choreografa: Linda Schneiderová Kostýmy: Andrea T. Haamer Světelný design: Péter Kovács Gerzson Obsazení: Linda Schneiderová / Nikol Šneiderová / Světlana Mládková; Petronela Bogdan / Barbora Šťastná / Natálie Housková; Anna Oubramová, Ondráčková / Cristina Porres Mormeneo, Barbora Coufalová

DINNER Choreografie: Mário Radačovský Hudba: Y. Tiersen, P. Lapointe Nastudování a asistent choreografie: Béla Kéri Nagy Kostýmy: Andrea T. Haamer Světelný design a scéna: Mário Radačovský Obsazení: Linda Schneiderová / Světlana Mládková / Petronela Bogdan; Viktor Svidró / Béla Kéri Nagy; Barbora Coufalová / Barbora Šťastná / Dalma Wéninger; Nikol Šneiderová / Natálie Housková; Béla Kéri Nagy / Šimon Kubáň / Péter Rovó; Cristina Porres Mormeno / Anna Oubramová–Ondráčková; Zdeněk Mládek / Péter Rovó

Mládek, Viktor Svidró, Jakub Sadílek / Šimon Kubáň

BOLERO Choreografie: Attila Egerházi Hudba: Maurice Ravel Nastudování a asistent choreografa: Linda Schneiderová Kostýmy: Andrea T. Haamer Scéna: György Árvai Obsazení: Petronela Bogdan / Anna Oubramová – Ondráčková; Barbora Coufalová / Světlana Mládková Cristina Porres Mormeneo / Nikol Šneiderová; Béla Kéri Nagy / Péter Rovó; Viktor Svidró / Šimon Kubáň; Zdeněk Mládek / Jakub Sadílek Uváděno ve spolupráci: Magyar Balettszínházért Alapítvány (Nadace Hungarian Ballet Theatre). Premiéra 8. dubna 2011 v Jihočeském divadle. —

Louskáček Attila Egerházi Petr Iljič Čajkovskij

Režie a choreografie: Attila Egerházi Hudba: Petr Iljič Čajkovskij CLOSED CURTAIN Nastudování: Linda Schneiderová Choreografie: Attila Egerházi Hudební nastudování: Jan Zbavitel Hudba: N. Porpora, J. S. Bach Dirigenti: Jan Zbavitel / Josef Zaplatílek Nastudování a asistenti choreografa: Kostýmy: Andrea T. Haamer Linda Schneiderová, Béla Kéri Nagy Scéna: György Árvai Kostýmy: Andrea T. Haamer Světelný design: Attila Egerházi Světelný design a scéna: Attila Egerházi Asistenti choreografa a baletní mistři: Obsazení: Petronela Bogdan, Barbora Linda Schneiderová, Béla Kéri Nagy Coufalová, Světlana Mládková, Cristina Inspice: Zdeňka Dubská Porres Mormeneo, Nikol Šneiderová / Osoby a obsazení: Naďa Kabelová, Dalma Wéninger Princezna Klára: Petronela Bogdan / Béla Kéri Nagy, Fillip Löbl, Zdeněk Cristina Porres Mormeno

21


22

Princ Louskáček: Viktor Svidró / Zdeněk Mládek Drosselmayer / Rádce: Zdeněk Mládek / Péter Rovó Tatínek / Král: Béla Kéri Nagy Maminka / Královna: Světlana Mládková / Naďa Kabelová Klára: Sabina Bočková j.h. / Adéla Abdul Khalegová j.h. Fric: Jakub Sadílek / Šimon Kubáň Louskáček: Péter Rovó / Jakub Sadílek Příšerák (Myší král): Šimon Kubáň / Filip Löbl Čarodějnice: Barbora Coufalová / Nikol Šneiderová Čarodějničtí učni: Filip Löbl, Patrik Čermák j.h. / Jakub Liška j.h. Broučci: Naďa Kabelová, Anna Oubramová, Natálie Housková, Dalma Wéninger, Světlana Mládková Sněhové vločky: Nikol Šneiderová, Cristina Porres Mormeneo, Barbora Coufalová, Natálie Housková, Dalma Wéninger / Anna Oubramová, Petronela Bogdan, Světlana Mládková Španělský tanec: Cristina Porres Mormeneo, Šimon Kubáň / Barbora Coufalová, Viktor Svidró Arabský tanec: Natálie Housková, Dalma Wéninger Čínský tanec: Nikol Šneiderová, Filip Löbl / Jakub Sadílek Trepak: Barbora Coufalová / Anna Oubramová, Péter Rovó / Filip Löbl; Valčík růží j.h. Adéla Abdul Khalegová, Sabina Bočková, Tereza Chlapcová, Kristýna Stránská, Patrik Čermák, Jakub Liška, Aleš Krátký, David Sklenička Sněhulák: Jakub Sadílek / Šimon Kubáň Orchestr opery Jihočeského divadla Uváděno ve spolupráci: Landestheater Niederbayern Passau, Taneční centrum Praha – konzervatoř o.p.s.

Premiéra 11. listopadu 2011 v DK Metropol. Premiéra 19. listopadu 2011 v Landestheater Niederbayern Passau. — Další premiéry v roce 2010, 2011: Uváděno ve spolupráci s Magyar Balettszínházért Alapítvány (Nadace Hungarian Ballet Theatre). Bitka Choreografie: Béla Kéri Nagy; Black in white Choreografie: Attila Egerházi; Close Curtain Pas-de-deux Choreografie: Attila Egerházi; Frozen Roses Choreografie: Attila Egerházi; Hungarian Dance Choreografie: Attila Egerházi; Les Bras de Mer Choreografie: Petr Zuska; Mirabell Pas-de-deux Choreografie: Attila Egerházi; Nocturno Choreografie: Attila Egerházi; Run Through Choreografie; Attila Egerházi; Serenáda Choreografie: Attila Egerházi; Smile Choreografie: Lidia Wos; Something Stupid Choreografie: Attila Egerházi; Swans Choreografie: Linda Schneiderová, Béla Kéri Nagy; Zero Gravity Choreografie: Attila Egerházi Hostující baletní mistři a asistenti: Shirley Esseboom (NL), Gyula Harangozó (HU), Václav Kuneš (CZ/NL), Jeanne Solan (USA/NL), Juhani Teräsvuori (FIN), Silvia Tzankova (AUT), Rei Watanabe (JAP/NL)


Členové a hosté uměleckého souboru 2010 — 2011

Hosté: Taneční Centrum Praha – konzervatoř: Abdul Khalegová Adéla Bočková Sabina Bokrossy Barbara Čermák Patrik Chlapcová Tereza Krátký Aleš Liška Jakub Sklenička David Stejskalová Natálie Stránská Kristýna

Egerházi Attila – umělecký šéf baletu Schneiderová Linda – zástupce šéfa baletu, asistentka choreografa, baletní mistr Kéri Nagy Béla – sólista, asistent choreografa, baletní mistr Škalikov Sergej – baletní mistr, pohybová spolupráce pro operní představení Naďa Kabelová – baletní mistrt, a další: pohybová spolupráce pro operní Kukrál Jaroslav představení Mráčková Hana – tajemnice-produkční Schneider Jan Sojka Vladimír Srb Vojtěch Baletní soubor: Bogdan Petronela – sólistka Kéri Nagy Béla – sólista Mládek Zdeněk – sólista Porres Mormeneo Cristina – sólistka Schneiderová Linda – sólistka Svidró Viktor – sólista Coufalová Barbora – demisólistka Kabelová Naděžda – sólistka s povinností sboru, baletní mistr Mládková Světlana – demisólistka Rovó Péter – demisólista Sadílek Jakub – demisólista Šneiderová Nikol – demisólistka Filipovs Germans – sbor Housková Natálie – sbor Kadlecová Monika – sbor Kubáň Šimon – sbor Löbl Filip – sbor Oubramová-Ondráčková Anna – sbor Šťastná Barbora – sbor wéninger Dalma – sbor Izugrafova Lyudmyla – korepetitorka Rajecký Vlastimil – korepetitor Sládek Radim – korepetitor

23


Statistika titulů* za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2011 Bolero Počet představení: 6 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 1312 %: 86,1 Carmen Počet představení: 9 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 2344 %: 49

Viva balet II Počet představení: 1 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 226 %: 89 — Celkem Počet představení: 60 Prodáno celkem: 18759 * bez zájezdových představení

Louskáček Počet představení: 5 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 2417 %: 90,1

24

Pták ohnivák Počet představení: 12 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 2474 %: 42,2 Sen noci svatojánské Počet představení: 8 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 2159 %: 50,7 Sen noci svatojánské OH Počet představení: 9 Kapacita sálu: 644 Prodáno celkem: 5508 %: 95 Taneční delikatesy Počet představení: 10 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 2319 %: 43,6

Plakát představení Taneční delikatesy Fotografie: Petr Hasal design: Marek Vácha


Louskáček Petronela Bogdan Viktor Svidró


Sen noci svatojánské Péter Rovó


Macbeth Ondřej Volejník


Během posledních několika sezon se potvrdilo, že činohra Jihočeského divadla patří k nejvýraznějším souborům svého druhu u nás. Umělecký program tvoří několik vnitřně provázaných dramaturgických linií, které procházejí napříč sezonami. Záměry vedení souboru se zřetelně vyjevují při ohlédnutí zpět. klíčový je důraz na současné dramatické texty domácí i světové. Při jejich zařazování na dramaturgický plán se projevuje přirozená tendence rozvíjet možnosti hereckého ansámblu, uspokojit nároky publika a zároveň se nepodbízet, čímž by postupně došlo ke snížení těchto nároků.

Činohra

Nové hry domácích autorů

Uvádění původních českých (a slovenských) her není pro činohru Jihočeského divadla proklamovaná povinnost, ale základní kámen při sestavování repertoáru. V novém tisíciletí se (prvního) uvedení na jevištích Jihočeského divadla dočkala úctyhodná řada titulů: Husák útočí M. Oščatky, Příběhy obyčejného šílenství P. Zelenky, Kašpar Hauser J. Vedrala, Muž sedmi sester O. Šubrtové a M. Glasera, Poslední večeře P. Trtílka, Sajns fikšn M. Pally, Odcházení V. Havla a Krátká spojení V. Fekete. Na počátku roku 2010 odstartoval projekt s názvem Český rok. Volně navazující řada tří inscenací, které se snažily atraktivní uměleckou formou reflektovat problémy naší současné společnosti. Hra Očištění od Petra Zelenky, která tuto sérii v režii šéfa činohry Martina Glasera zahájila, získala cenu Alfreda Radoka pro nejlepší

31


32

nově uvedenou českou hru. Očištění vzniklo na objednávku jednoho z polských divadel, ale budějovická inscenace byla jeho českou premiérou. Po roce od úspěšného uvedení Havlova Odcházení se tak na repertoáru ocitla další novinka jednoho z nejrenomovanějších současných domácích dramatiků. Komplikované charaktery hlavních rolí v obou hrách ztvárnil Jiří Šesták, v Očištění mu byl hlavním protihráčem Zdeněk Kupka, v Odcházení skvělou partnerkou Věra Hlaváčková. — Zelenkovo Očištění není tradiční psychologické drama, mnohem víc splňuje parametry morality. Jde v zásadě o modelovou hru, která částečně pracuje s typizací postav a hyperbolou. (...) Zelenka využívá známých rekvizit reality show a jiných voyeurských radovánek z obrazovky, aby stvořil svět řídící se podivnými pravidly, v nemž se lidé nechávají dobrovolně manipulovat. (...) Režisér Martin Glaser vsadil na civilní pojetí situací, čímž zdůraznil všechny hořkosměšné prvky příběhu. Děj se odehrává v jakési uvěřitelné rovině, ale zároveň z ní po chvíli vyběhne neodbytný pocit absurdity. Zelenkova hra sice nic nezamlčuje, ale v podstatě v ní není prostor pro naturalismy, a ani režie se v ničem podobném samoúčelně nevyžívá. Jana Machalická, V televizi lze zatleskat i úchylovi, Lidové noviny 19. 2. 2010. — Zároveň Český rok představoval impuls k rozvíjení soudobé české dramatiky, což je dlouhodobou snahou vedení činohry Jihočeského divadla. Po Očištění následoval Vajgl, napsaný na objednávku činohry Jihočeského divadla. V autorské inscenaci režisér Jan Jirků a dramaturgyně Adéla Balzerová originálně zpracovávali téma inscenovaných procesů v padesátých letech, konkrétně tzv. borského povstání, přičemž se nevyhýbali zobrazení paralel s naší současností. Inscenace Vajgl byla v rámci přehlídky České divadlo oceněna titulem Počin roku. Výjimečnou hereckou příležitost v postavě organizátora všeho dění kapitána Šafarčíka využil Martin Hruška, který vytvořil nejednoznačnou postavu, jež vyvolávala u diváků reakce na široké škále od naprostého opovržení k osvobozujícímu smíchu. Z výše uvedeného vyplývá, že tato snaha nezůstala bez povšimnutí odborné veřejnosti. Získání ceny je samozřejmě potěšující, skutečné zadostiučinění mohli ale tvůrci pocítit při přečtení ohlasů


Utěšitel Martin Hruška


Očištění Dana Verzichová Tomáš Drápela Bibiana Šimonová


36

diváků, z nichž někteří byli třeba v popsaných historických událostech osobně zainteresováni. Celková odezva byla pochopitelně rozporuplná, ale jsou případy (a Český rok byl právě jedním z nich), kdy i negativní ohlas je přínosem, je-li konstruktivní. Cílem uvedení inscenací v rámci Českého roku totiž rozhodně nebylo publikum pobavit. Poslední inscenací této linie bylo drama slovenského autora Viliama Klimáčka s prostým a výmluvným názvem Komunismus. V režii hostujícího Iva Krobota (bývalého šéfa jihočeské činohry) ji soubor uvedl na konci října 2010. Zajímavé je, že v rozpětí několika týdnů hru uvedla i další divadla – pražské Divadlo v Celetné a Městské divadlo Zlín. Tento fakt i reakce diváků na jednotlivých představeních dávala tušit, jak současné je téma naší minulosti, a že nenechává lidi chladnými, ať už se s jeho konkrétním ztvárněním ztotožňují, či nikoli. I v roce 2011 rozšířil soubor svůj repertoár o novou českou hru. Groteskní podobenství o touze po hrdinství v dnešní době nazvané Utěšitel nabídlo další hlavní roli Martinu Hruškovi, jeho temného protihráče hrál Ondřej Veselý. Stejně jako před několika lety v případě úspěšné a dosud uváděné inscenace Muž sedmi sester, také nyní se Martin Glaser a Olga Šubrtová coby dramatičtí autoři velmi volně inspirovali v literatuře, a sice románem amerického spisovatele Nathanaela Westa Utěšitelka. Hru otiskl odborný časopis pro studium scénického umění Disk. — Přes určité výhrady představuje břitká a místy cynická satira Utěšitel – tvůrci použili žánrové určení ‘groteska’, ale v některých momentech hra funkčně hraničí i s thrillerem – na jevišti Jihočeského divadla v Českých Budějovicích významný pokus o aktuální realizaci aktuálního dramatického díla a patří nepochybně k těm hrám, které z paměti jen tak nevymizí. Postupná ztrátu snů a iluzí je zoufalá věc, která z člověka přestává dělat člověka a stahuje jej někam mezi maškary, pod kterými není nic, protože zoufalství vše ostatní už dávno pohltilo. Utěšitel nenabízí pomoc a už vůbec ne uklidnění, dokonce žádnou možnost, zkrátka neutěšuje – a to je jedna z jeho významných vlastností: dokáže klást takové otázky, které zalezou pod kůži a člověk se jich nezbaví, protože na ně nemůže přilepit rychlou odpověď. Jana Cindlerová: Marná oběť?, Disk 37, 2011.


Současná světová dramatika

Další tendencí, kterou lze v jihočeské činohře soustavně sledovat dlouhou řadu let a označit za přirozenou, nikoli však samozřejmou, je uvádění současných her světové dramatiky. Z široké žánrové i tematické nabídky dominují v dramaturgických plánech budějovické činohry temně groteskní texty (s „erbovním“ autorem Martinem McDonaghem, jehož hry byly uvedeny již třikrát) na jednom pólu a výrazně poetické hry na pólu druhém. V posledních dvou letech byly uvedeny netradiční, méně známé texty promlouvající specifickým jazykem, které poskytují poměrně výjimečné herecké příležitosti. Na jaře 2010 uvedla činohra ve studiových prostorách Malého divadla groteskní komedii Slepice předního ruského dramatika Nikolaje Koljady ve velmi kvalitním překladu Gabriely Palyové a v režii Michala Langa, který se souborem spolupracuje pravidelně. Inscenace se těší mimořádnému diváckému zájmu a při udílení Jihočeských Thálií za rok 2010 získala jak cenu odborné poroty, tak diváků, stejně jako představitelka hlavní role Daniela Bambasová, která v inscenaci předvedla komediální stránku svého širokého hereckého rejstříku a perfektní řemeslnou výbavu. V této komorní inscenaci je ale důraz položen na precizní hereckou souhru všech zúčastněných, takže by bylo nespravedlivé nezmínit i její kolegy, kteří mají na celkovém výsledku nezanedbatelný podíl – Věra Hlaváčková, Teresa Branna, Ondřej Volejník a Roman Nevěčný vytvořili postavy, které vzbuzují u diváků smích i lítost zároveň. Další současnou komedií na repertoáru se stala adaptace filmu ikony dánské kinematografie Larse von Triera Kdo je tady ředitel? V autorské úpravě a inscenaci Olgy Šubrtové a Martina Glasera hraje hlavní roli Zdeněk Kupka. Inteligentní komedie, která v atraktivní zápletce spojuje prostředí počítačové firmy a divadelního světa, je nejen zábavnou podívanou, ale také hrou s přesahem, který z inscenace přirozeně vystupuje, aniž by byl prvoplánově zdůrazňován. Na jaře následujícího roku byl v české premiéře uveden další pozoruhodný současný text – crazy komedie polského autora Michala Walczaka Lov na losa. Režíroval ho čerstvý absolvent DAMU Mikoláš Tyc, který tak odstartoval dlouhodobější spolupráci se souborem činohry (na jaře 2012 ho zde čeká inscenace Škola základ života). Lov na losa je rovněž tím typem komedie, který klade určité nároky na

37


38

vnímavého a otevřeného diváka a zároveň pobaví poměrně neotřelým a spontánním humorem. Svou specifickou formou klade i velké nároky na přesný herecký styl, který se podařilo ve většině situací všem zúčastněným hercům skvěle naplnit. Podle dosavadních údajů o návštěvnosti si tento titul uváděný v Malém divadle našel své publikum podobně jako Koljadova Slepice. Groteskní drsnost předchozích inscenací vyvažuje v repertoáru křehká hra Slaměná židle od skotské autorky Sue Glover, kterou dramaturgie navázala na uvedení Harowerovy hry Nože ve slepicích. Na závěr sezony 2010-11 ji inscenoval další mladý tvůrce, Adam Rut, který se záhy stal kmenovým režisérem Jihočeského divadla a přivedl si s sebou část tvůrčího týmu, zejména novou dramaturgyni souboru Kristýnu Čepkovou. Slaměná židle, která se i přes jistou zvláštnost stala vítaným oživením repertoáru, vypovídá poetickým jazykem o napůl smyšlených, ale historicky podchycených událostech na odlehlém skotském ostrově. Autorka zde dává za dramatických okolností vyniknout čtyřem výrazným postavám, které ztvárnily zkušené herecké opory souboru Bibiana Šimonová, Daniela Bambasová, Pavel Oubram i hostující čerstvá absolventka DAMU Markéta Frösslová. Zvíře. Snad se smí říct spodní. / Na druhý pohled / Těžkej nářez. Specifickou formou představování současných her je podoba scénického čtení nebo inscenačních črt. U diváků zatím nepříliš populární způsob uvádění moderní dramatiky se činoherní soubor pokusil zatraktivnit, když na sklonku roku 2010 zrealizovalo Jihočeské divadlo unikátní projekt, který se inspiroval inscenováním tzv. „sitespecific“ představení. Tři mladí režiséři – Adam Rut, Mikoláš Tyc a Pavel Ondruch měli za úkol v krátkém čase a v neobvyklém prostoru korespondujícím s tématem hry vytvořit scénickou skicu nejnovějších her z německojazyčného prostředí, které vybral dramaturg Zdeněk Janál a jejichž překlady vznikly přímo pro tento projekt. Jedinečná představení, která měla vždy premiéru a derniéru zároveň, se odehrála tři týdny po sobě (v podzemí školní budovy, na plaveckém stadionu a v posilovně v boxerském ringu) a zaznamenala nečekaně velký zájem diváků, zejména v mladší věkové kategorii.


Rok na vsi Dana Verzichovรก


Rok na vsi Věra Hollá, Teresa Branna Jiří Šesták, Jan Hušek


Slepice Teresa Branna


Velká klasika na jevišti Jihočeského divadla

Uvádění velkých klasických děl české i světové dramatiky nebo adaptace zásadních děl prozaických je v programové skladbě činoherního souboru logickým vrcholem předešlých dramaturgických linií. Co do počtu tyto tituly záměrně nedominují, o to silnější je pak jejich postavení v celkovém kontextu činoherního repertoáru. Vskutku zásadními hereckými příležitostmi se staly dvě hlavní postavy slavného románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy, jehož dramatizaci (Ivana Rajmonta a Martina Velíška) uvedla činohra na jaře 2011. U obou hlavních představitelů – Lenky Krčkové a Ondřeje Veselého – lze hovořit takřka o zlomovém bodě jejich herecké kariéry. Režiséru Michalu Langovi se povedlo stvořit výjimečně čistou inscenaci, ryzí divadlo, které se opírá o silnou předlohu, citlivě vyložené situace a především doslova intenzívní herecké výkony. Soubor se zde skutečně ukazuje v té nejlepší formě. — Ve snaze o nalezení žánru Petrolejových lamp v Jihočeském divadle lze snad použít označení „jevištní balada“: s literárním žánrem inscenaci spojuje pochmurný děj s  tragickým zakončením, který je vzdor svému realistickému základu obrazný, vzdor dobovému zakotvení obecně lidský; je to příběh každého člověka v každé době, který se snad dotýká jakési hlubinné podstaty. Ne však od počátku: po úvodních symbolických náznacích režisér krouží příběh pěkně zeširoka a postupně mu dovoluje nabírat spád; po určitou dobu má přitom divák pocit, že jej zadržuje – a tím zvyšuje napětí – až k neúnosnosti (viz jasné symptomy Pavlovy choroby, které na rozdíl od diváka Štěpka nevidí). (...) Celkový dojem ponurosti umocňuje i hudba Michala Langa, jejíž minimalismus a silný emocionální účin jakoby předjímá a postupně i doprovází podivné záměry vrtkavého a nevyzpytatelného osudu. Pravděpodobně jsem nebyla jediná, kdo v  závěru inscenace cítil dojetí, nebo spíše možná lítost, dokonce vztek. Ne přímo nad samotným Štěpčiným přece tak ojedinělým osudem, ale nad tou nespravedlností, se kterou se odvíjejí lidské osudy a která se vzpouzí jakémukoli rozumovému uchopení. Je to tedy asi přece jen lítost nad Štěpkou a v jejím zastoupení nad sebou samým, za něhož Štěpka vedla marný boj.“ Jana Cindlerová: Marná oběť?, Disk 37, 2011.

43


44

S novou sezonou 2011/12 se činohra po letech pustila do české venkovské klasiky. Začalo totiž zkoušení Roku na vsi, coby patrně nejzalidněnější činoherní inscenace v dějinách Jihočeského divadla. Režisér Břetislav Rychlík nezaměnitelným způsobem zdramatizoval a posléze inscenoval románovou kroniku bratří Mrštíkových s podtitulem balada pro celou dědinu. — Románová kronika bratří Mrštíků je jednou z nejskvostnějších kapitol klasické české literatury. Dílo trpké, diktované úzkostí z proměny řádu v dravost, dílo dokumentární a do jisté míry dílo monumentální. Dějištěm je smyšlená obec Habrůvka na pomezí Moravského Slovácka a Hané. Jejím předobrazem byla malá zapadlá vesnice Diváky, kde Alois Mrštík učiteloval a Vilém dobrovolně opustil svět. Rok na vsi je dílo zdánlivě idylické. Je plné groteskních dějů, padajících plotků, zmatených obecních účtů, jedinečných osudů neuvěřitelně krutých a ironických. Jeden rok v jedné vesnici pod jedním nebem a celý vesmír se tam odehrává. Také tady pulzují lidské touhy, vášně, lásky, nenávisti, sny i všednodenní banality a přízemnosti. Tady se jako pod zvětšovacím sklem nahlíží pod povrch lidských duší. Tady se hřeší, stejně jako se naplňují boží přikázání. Dějiny probíhají i v nejzapadlejších koutech. Rok na vsi – opírající se o osudy celku, z nichž se vynořují osudy jednotlivců: V prvé řadě tragický vztah záletného hostinského Cyrila Rybáře a místní milovnice Vrbčeny. Vztah, který končí likvidací majetku a rodiny druhdy úspěšného podnikatele a vposledku i jeho sebevražednou smrtí. Osudy zamilované jeptišky sestry Amáty a starého vdovce Kunze končící svatbou. Osudy nezdárného starostova syna Antoše i jeho bezmocných rodičů. Osudy dobrodinky vesnice Frau Ebr i novoty nechápajícího stařičkého faráře. Osudy chudého krejčího Studýnky, muže s největším srdcem, stejně jako osudy opilce a slabocha Vrbky. Osudy lidí z vesnice, jejich tragikomických radních. Osudy pomlouvačných bab i furiantských mužů. Rok na vsi – balada plná syrové poezie, střepin v blátě, perliček na dně. (z rozhovoru s Břetislavem Rychlíkem) — Břetislav Rychlík byl v tomto konkrétním případě víc než režisérem a spoluautorem textu, byl také přirozeným znalcem a svérázným vypravěčem původem z moravského Slovácka, z čehož vyplývala


řada dalších okolností vzniku této inscenace. Celý tvůrčí tým a herecký soubor měl možnost se o tom přesvědčit v rámci inspirační cesty „po stopách bratří Mrštíků“. Na jevišti se v rámci Roku na vsi objevil celý soubor, včetně několika hostů a živé muziky. Hostem z nejmilejších, který vlastně ani hostem není, je v roli Vondračky paní Dagmar Neumannová, která se na divadelní prkna vrátila v úctyhodných devadesáti letech. Komediální repertoár

Základním a nejpřirozenějším východiskem pro zařazení konkrétního titulu do dramaturgického plánu činohry je přesně pojmenované téma. Dvojnásob to platí u cíleně rozšiřovaného repertoáru komediálních titulů. Záměrné vyloučení nenáročných bulvárních komedií z dramaturgických úvah sice značně zužuje výběr, v dlouhodobém horizontu ale kultivuje diváckou obec. Komediální repertoár pochopitelně patří k nejvyhledávanějším položkám měsíčních hracích plánů – úspěšné tituly plní desítkami repríz divadelní sály Jihočeského divadla několik let. I v komediálním repertoáru dominují současné hry: Tlustý prase, Testosteron, Bůh masakru, Perfect days. K divácky nejúspěšnějším titulům patří původní adaptace klasiků českého moderního románu. Muž sedmi sester podle stejnojmenné prózy Jaroslava Havlíčka přenesený do současnosti Martinem Glaserem a Olgou Šubrtovou a oblíbená hudební retrokomedie Saturnin Jana Jirků a Miroslava Oščatky. Činohra na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově

Samostatnou kapitolou práce činoherního souboru představuje umělecký provoz Otáčivého hlediště v Českém Krumlově. To v letech 2010 a 2011 patřilo dramatickému básníkovi básníků Williamu Shakespearovi, konkrétně jeho královské tragédii Macbeth a něžné komedii Jak se vám líbí. Těmito inscenacemi vysílá činohra Jihočeského divadla jasný signál o své snaze vrátit se k myšlenkám, které stály u zrodu této jedinečné divadelní stavby. Macbetha na točnu režijně přivedl Martin Glaser. — Režie dává nahlédnout do nitra postav i pomocí výrazné výtvarné stylizace. V metaforách a pointách vizuálně efektních situací má zlo, s nímž Macbeth svádí prohraný boj, rozmanitou podobu. Je

45


Macbeth


Macbeth Petr Ĺ porcl


všudypřítomné a nelze se ho zbavit. Jsou to podivné předzvěsti: zvuky a hlasy, které se vynořují z temných zákoutí, světlo, jež se kříží a prudce vybíhá z nečekaných skulin, výrazná hudba. (...) Dalším velkým plusem inscenace je obsazení dvou hlavních postav. Macbetha hraje Ondřej Volejník a jeho ženu Lady Macbeth Věra Hlaváčková. Jejich touha po moci není nijak zběsilá, myšlenka na ni a na vraždu se prostě jen tak narodila a nelze se jí zbýt. Volejník hraje Macbetha v zajímavé rozpolcenosti, zpočátku je submisivní i výbojný zároveň, pak už divoce bojuje s přízraky a odpoutává se od reality. Lady Macbeth v podání Věry Hlaváčkové je přízračná bytost od začátku, její voskově bledá tvář s tmavě nalíčenýma očima má neproniknutelný výraz, patologická mysl prostupuje veškerým jejím jednáním, až se jí zmocní definitivně. Inscenace drží svou bezvýchodnou výpověď a pochmurný styl důsledně až do konce: zatímco vítězové slaví, trojice čarodějnic se jako personifikované zlo vítězně šklebí, neboť nové oběti už dorazily. Jana Machalická, O zlu, které se vkrádá do duše, Lidové noviny, 19. 8. 2010. — Představitel titulní role Ondřej Volejník byl za svůj výkon oceněn Jihočeskou Thálií a to rovněž ze strany odborné i divácké. Následujícího léta měl činoherní soubor vzácného hosta, světově uznávaného režiséra Davida Radoka, který v Krumlově inscenoval „hru o lásce“ – Shakespearovo Jak se vám líbí. Výsledná inscenace byla zvolena „Sukcesem léta“ v odborné anketě Divadelních novin. — Inscenace má rysy pohádky, jenže pohádky hrané s odhalenými kartami: ukazuje se krásná iluze a zároveň to, že jde o iluzi. Mezi reálnými stromy, které divadelní svícení mění na kulisy, stojí na neskutečně zeleném (i za to může svícení), jinak skutečném trávníku figurky oveček, které jsou jak živé, a k tomu všemu zní věrohodný ptačí zpěv a všeliké zvířecí zvuky, vyluzované lidmi. Strhne-li se bouře, tak vidíme stroj na dýmání i látku, která se vlní v reálném porostu coby hustší mlha, přičemž plechy hřmí nám divákům na očích. A magický lesopark má i své pomocné síly, svůj personál divadelní techniky, zde převlečený za lesní bytosti v zeleno-hnědém maskování: jsou vtělením iluze i její parodie. Karel Král, Svět a divadlo 5/2001: Jak se vám zdá.

49


50

Role Orlanda znamenala významný krok pro mladého herce Jana Huška, který se tak stal novou posilou souboru. Rovněž v případě Otáčivého hlediště v Českém Krumlově se činoherní dramaturgii Jihočeského divadla daří rozvíjet původní dramatickou tvorbu. Martin Glaser a Olga Šubrtová jsou nejen coby inscenátoři, ale také jako autoři podepsáni pod řadou úspěšných inscenací. Přímo pro tuto specifickou scénu napsali dramatizaci kultovní zbojnické legendy Robin Hood či původní historickou komedii Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em), v níž ústřední dvojroli ztvárnil hostující Oldřich Vízner. Tato komedie se s úspěchem hrála několik letních sezon. V současné době pracuje tato autorská dvojice na divadelní adaptaci slavných příběhů Giovanniho Boccaccia Dekameron, jejíž premiéra se uskuteční v červnu 2012. Mnohé ohlasy odborné veřejnosti i diváků napovídají, že potřeba publika vnímat a sdílet vyprávěné a hrané příběhy je stále dost silná. Stejně tak je cenná snaha ze strany tvůrců o uspokojení této potřeby a intenzivní hledání příslušných uměleckých prostředků k naplnění hlediště i hlubšího smyslu tvorby. Působení stávajícího činoherního souboru Jihočeského divadla je toho, doufejme, důkazem.


Slaměná židle Markéta Frösslová Pavel Oubram


Petrolejové lampy Ondřej Veselý Lenka Krčková Ondřej Volejník Kristina Postlová


Odcházení


Přehled premiér 2010 — 2011

Očištění Petr Zelenka Režie: Martin Glaser Scéna: Jaromír Vlček Kostýmy: Lenka Rašková Hudba: Pavel Kalina Dramaturgie: Olga Šubrtová Představení řídí: Jan Saska Text sleduje: Markéta Vejdovcová

60

Osoby a obsazení: Michal, spisovatel: Jiří Šesták Monika, jeho žena: Jaroslava Červenková Kasia, sestra Moniky: Lenka Krčková Andrej, Michalův nakladatel: Zdeněk Kupka Alena, jeho žena: Taťána Kupcová Marta, televizní moderátorka: Bibiana Šimonová Dramaturg, její manžel: Jan Dvořák Maskérka, později moderátorka: Dana Verzichová Batko, kněz: Petr Šporcl Pavel, soused Michala a Moniky: Martin Hruška Eva, jeho žena: Věra Hlaváčková Mikuláš, syn Pavla a Evy: Kryštof Kudláček / Lukáš Přílepek Mladý muž na ulici Václav Liška Produkční: Daniela Bambasová Policista: Pavel Oubram Nová asistentka: Věra Hollá Diváci ve studiu: Teresa Branna, Věra Hollá, Tomáš Drápela, Jan Konrád, Pavel Oubram, Václav Liška a další Premiéra 12. února 2010 v Jihočeském divadle.

Vajgl Jan Jirků Adéla Balzerová Námět: Mikuláš Kroupa Režie: Jan Jirků Scéna: Pavel Kodeda Kostýmy: Tereza Venclová Hudba: Orchestra – Martin Vlk, Jiří Plánička Dramaturgie: Adéla Balzerová Představení řídí: Jaroslav Kukrál Text sleduje: Jan Saska Osoby a obsazení: Šafarčík: Martin Hruška Petelík: Václav Liška Píka: Jan Dvořák Broj: Petr Šporcl Černý: Pavel Oubram Brabec : Ondřej Veselý Klásek: Tomáš Drápela Květa: Dana Verzichová Jeníček: Petr Červinka Bachař: Jan Konrád Bachaři a muklové: technický prapor JD Spravedlnost: Věra Hollá Čert: Lenka Krčková Premiéra 1. dubna 2010 v Jihočeském divadle. —

Slepice Nikolaj Koljada Překlad: Gabriela Palyová Režie: Michal Lang Scéna: Jaroslav Milfajt Kostýmy: Tomáš Kypta Dramaturgie: Olga Šubrtová Představení řídí a text sleduje: Markéta Vejdovcová


Osoby a obsazení: Alla, herečka: Daniela Bambasová Diana, její přítelkyně, herečka: Věra Hlaváčková Nonna (Slepice), mladá herečka: Teresa Branna Fjodor, šéf činohry: Ondřej Volejník Vasilij, úředník divadla: Roman Nevěčný Dívka: Taťána Kupcová Mladík: Václav Liška

Seyton: Václav Liška Lékař: Petr Červinka Dvorní dáma: Věra Hollá První čarodějnice: Daniela Bambasová Druhá čarodějnice: Jaroslava Červenková Třetí čarodějnice: Bibiana Šimonová První vrah: Jan Konrád Druhý vrah: Václav Liška Třetí vrah: Josef Falta

Premiéra 16. dubna 2010 v Malém divadle.

Premiéra 4. června 2010 před Otáčivým hledištěm Český Krumlov.

macbeth

komunismus

William Shakespeare

Viliam Klimáček

Překlad: Martin Hilský Inscenační úprava: Olga Šubrtová, Martin Glaser Režie: Martin Glaser Scéna: Jaromír Vlček Kostýmy: Lenka Rašková Pohybová spolupráce, souboje: Petr Nůsek Dramaturgie: Olga Šubrtová Představení řídí: Jaroslav Kukrál, Jan Saska Text sleduje: Markéta Vejdovcová

Překlad: Karel Král Úprava: Ivo Krobot Režie: Ivo Krobot Scéna: Václav Špale Kostýmy: Alice Lašková Hudba, výběr hudby: Zdeněk Kluka Pohybová spolupráce: Živana Stupková Dramaturgie: František Řihout Dramaturgická spolupráce: Kateřina Suchanová Představení řídí a text sleduje: Markéta Vejdovcová

Osoby a obsazení: Duncan, skotský král: Petr Šporcl Malcolm, jeho starší syn, později skotský král: Tomáš Drápela Donalbain, Duncanův mladší syn: Josef Falta Macbeth: Ondřej Volejník Lady Macbeth: Věra Hlaváčková Banquo: Martin Hruška Macduff: Ondřej Veselý Lady Macduff: Dana Verzichová Lennox: Roman Nevěčný Ross: Pavel Oubram Angus: Jan Dvořák

Osoby a obsazení: On – Michal: Roman Nevěčný Ona – Alena: Jaroslava Červenková Syn – Viktor: Václav Liška Soused – Cibula: Petr Šporcl Muž: Martin Hruška Premiéra 22. října 2010 v Jihočeském divadle.

61


kdo je tady ředitel? Lars von Trier Překlad filmového scénáře: František Fröhlich Divadelní adaptace: Olga Šubrtová, Martin Glaser Režie: Martin Glaser Vizuální koncepce: Ivan Pinkava Technologická spolupráce: Pavel Krejčí Kostýmy: Tomáš Kypta Dramaturgie: Olga Šubrtová Představení řídí: Jaroslav Kukrál Text sleduje: Jan Saska

62

Osoby a obsazení: Kristofer: Zdeněk Kupka Ravn: Ondřej Volejník Lise: Lenka Krčková Heidi A.: Taťána Kupcová Mette: Dana Verzichová Gorm: Ondřej Veselý Nalle: Tomáš Drápela Spencer: Pavel Oubram Kisser: Věra Hlaváčková Finnur: Jan Dvořák Tlumočnice: Věra Hollá Premiéra 12. listopadu 2010 v Jihočeském divadle.

Utěšitel Martin Glaser Olga Šubrtová Volně podle námětu z novely Nathanaela Westa Miss Lonelyhearts. Režie a scéna: Martin Glaser Kostýmy: Tomáš Kypta Dramaturgie: Olga Šubrtová Představení řídí: Jan Saska Text sleduje: Markéta Vejdovcová Osoby a obsazení: Aleš: Martin Hruška Slávek: Ondřej Veselý Dana, Alešova přítelkyně: Taťána Kupcová Marie, Slávkova žena: Teresa Branna Věra, Alešova teta: Bibiana Šimonová Naďa, Alešova teta: Daniela Bambasová Ljubka, Alešova teta: Jaroslava Červenková Karel Mrzlík, kolega: Tomáš Drápela Zora Zárubová, neukojená žena: Lenka Krčková Robert Záruba, její invalidní manžel: Ondřej Volejník Václav Pitel, bezdomovec: Petr Šporcl Sousedka: Věra Hlaváčková Leoš Tichý, sebevrah: Pavel Oubram Klára, plachá žena: Věra Hollá Jaroslav, posluchač z Protivína: Jan Dvořák Policista: Václav Liška Dívka na zastávce: Věra Hollá Převaděči mrtvých: Václav Liška, Pavel Oubram, Ondřej Volejník Kolemjdoucí: Jan Konrád, Jan Dvořák, Daniela Bambasová, Tomáš Drápela, Jaroslava Červenková Česká premiéra 14. ledna 2011 v Jihočeském divadle.


Lov na losa Michał Walczak Překlad: Jiří Vondráček Režie: Mikoláš Tyc Dramaturgie: Milan Šotek Scéna: Karel Čapek Kostýmy: Petra Krčmářová Hudba: Igor Orozovič Pohybová spolupráce: Martin Pacek Hudební spolupráce: Josef Sychra Představení řídí a text sleduje: Jan Saska Osoby a obsazení: Konrád: Pavel Oubram Eliza: Dana Verzichová Romuald: Roman Nevěčný Myška: Jaroslava Červenková Jaroslav Past: Martin Hruška Premiéra 11. března 2011 v Malém divadle. —

Petrolejové lampy Jaroslav Havlíček Dramatizace: Martin Velíšek a Ivan Rajmont Režie a hudba: Michal Lang Scéna: Milan David Kostýmy: Tomáš Kypta Dramaturgie: Olga Šubrtová Představení řídí: Jaroslav Kukrál Text sleduje: Markéta Vejdovcová Osoby a obsazení: Štěpka: Lenka Krčková Pavel: Ondřej Veselý Kylián: Jan Dvořák

Anna, jeho žena: Bibiana Šimonová Malina: Petr Šporcl Jan: Ondřej Volejník Karla, děvečka, děvka: Věra Hollá Doktor Alois: Tomáš Drápela Helenka: Taťána Kupcová Trakl, starosta: Jan Konrád Xaver: Václav Liška Italský inženýr: Pavel Oubram Hanousková, kartářka: Daniela Bambasová Machoň, syfilitik: Roman Nevěčný Boženka: Teresa Branna Holčička: Agáta Dopitová / Kristina Postlová Premiéra 25. března 2011 v Jihočeském divadle. —

Slaměná židle Sue Glover Překlad: David Drozd Režie: Adam Rut Scéna: Magdalena Klára Hůlová Kostýmy: Aneta Grňáková Hudba: Jan Ryant Dřízal Dramaturgie: Kristýna Čepková Pohybová spolupráce: Lenka Vágnerová Představení řídí a text sleduje: Jan Saska Osoby a obsazení: Isabela, pastorova žena: Markéta Frösslová Aneas, pastor: Pavel Oubram Ráchel, nepohodlná manželka: Daniela Bambasová Oona, ostrovanka: Bibiana Šimonová Premiéra 6. května 2011 v Jihočeském divadle.

63


Jak se vám líbí William Shakespeare Překlad: Martin Hilský Inscenační úprava: David Radok a Olga Šubrtová Režie: David Radok Dramaturgie: Olga Šubrtová Scéna a kostýmy: Zuzana Ježková Hudba: Vojtěch Spurný Světelný design: Torkel Blomkvist Pohybová spolupráce: Ivana Dukić Asistent režie: Mikoláš Tyc Představení řídí: Jaroslav Kukrál, Jan Saska Text sleduje: Markéta Vejdovcová Produkce: Radka Váchová

64

Osoby a obsazení: Vévoda: Petr Šporcl Frederick: Roman Nevěčný Le Beau: Pavel Oubram Oliver: Ondřej Volejník Orlando: Jan Hušek Adam: Petr Červinka Šašek: Martin Hruška Jacques: Zdeněk Kupka Amiens: Jan Konrád Korin: Jiří Šesták Silvius: Václav Liška william: Tomáš Drápela Rosalinda: Zuzana Stavná Célie: Teresa Branna Fébé: Dana Verzichová Audrey: Taťána Kupcová Charles: Martin Hladík Dvořané, pasáčci ad.: Kristina Kukrálová, Zuzana Dvořáková, Kateřina Kuboušková, Marie Kurzová, Alžběta Šubrtová, Vladimír Bastl, Michal Dadura, Daniel Habrda, Michal Chrt, Ladislav Koťuk, Patrik Kroft,

Michal Kuboušek, Rudolf Pešek, Václav Rypl, Zdeněk Říha Premiéra 9. června 2011 před Otáčivým hledištěm Český Krumlov. —

rok na vsi Alois a Vilém Mrštíkové Dramatizace: Břetislav Rychlík Režie: Břetislav Rychlík Scéna: Martin Černý Kostýmy: Markéta Sládečková-Oslzlá Hudba: Petr Hromádka Pohybová spolupráce: Ladislava Košíková Dramaturgie: Olga Šubrtová, Kristýna Čepková Představení řídí: Markéta Vejdovcová Text sleduje: Jan Saska Osoby a obsazení: Rybář: Roman Nevěčný Rybářka: Jaroslava Červenková Stařenka Rybářová: Bibiana Šimonová Anežka: Dana Verzichová Martin: Pavel Oubram Starosta: Jiří Šesták Bílá macecha: Věra Hlaváčková Antoš: Václav Liška Vrbčena: Daniela Bambasová Vrbka: Ondřej Volejník Chocholáč: Tomáš Drápela Kunz: Petr Šporcl Sestra Amata: Lenka Krčková Frau Ebr: Jana Frouzová Starý Krištof: Jan Dvořák Studýnka: Martin Hruška Studýnková: Taťána Kupcová Farář: Miloš Maršálek Janek: Jan Hušek Maryška: Teresa Branna


Barbora: Věra Hollá Mareček: Jan Konrád Duffek: Ondřej Veselý Cihlářka: Jiřina Petrů Prudková: Jana Frouzová Vondračka: Dagmar Neumannová Tulák Doné: Michal Bumbálek Muzikanti: Eliška Bendová – klarinet, Petr Ferebauer – harmonika, Michal Kazár / Václav Plášil – housle Stárci a stárky: Jiří Cehák, Zuzana Dvořáková, Adam Hlaváč, Jana Kotrbatá, Žaneta Petrová, Lukáš Slepička Premiéra 4. listopadu 2011 v Jihočeském divadle.

Členové a hosté uměleckého souboru 2010 — 2011

Martin Glaser – šéf činohry / režisér Adam Rut – režisér Kristýna Čepková – dramaturg Olga Šubrtová – dramaturg Jaroslav Kukrál – tajemník / inspicient Jan Saska – inspicient/nápověda Markéta Vejdovcová – inspicient / nápověda Herecký soubor: Daniela Bambasová Teresa Branna Jaroslava Červenková Tomáš Drápela Jan Dvořák Věra Hlaváčková Věra Hollá Martin Hruška Jan Hušek Jan Konrád Lenka Krčková Taťána Kupcová Zdeněk Kupka Václav Liška Roman Nevěčný Pavel Oubram Bibiana Šimonová Dana Verzichová Ondřej Veselý Ondřej Volejník Hosté a emeritní členové: Josef Bulík Michal Bumbálek Petr Červinka Jakub Doubrava Petr Drholec Markéta Frösslová Jana Frouzová Jan Herget Milan Kačmarčík

65


Martin Kubačák Miloslav Maršálek Dagmar Neumannová Lukáš Pečenka Dana Pešková Jiřina Petrů Zuzana Stavná Jiří Šesták Petr Šporcl Oldřich Vízner Václav Vodička

Statistika titulů* za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2011

Bůh masakru Počet představení: 9 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 2079 % 90,9

66 Čarodějky ze Salemu Počet představení: 3 Kapacita sálu: 253 Prodáno celkem: 743 % 97,9 Donaha! Počet představení: 12 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 2995 % 98,3 Jak se Vám líbí Počet představení: 17 Kapacita sálu: 644 Prodáno celkem: 10619 % 97,5 Kdo je tady ředitel? Počet představení: 19 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 4446 % 92,1

Komunismus Počet představení: 13 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 2563 % 77,6 Kupec benátský Počet představení: 18 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 4415 % 96,6 Lov na losa Počet představení: 12 Kapacita sálu: 90 Prodáno celkem: 1070 % 99,1 Macbeth Počet představení: 26 Kapacita sálu: 644 Prodáno celkem: 14315 % 85,6 Mnoho povyku pro nic Počet představení: 3 Kapacita sálu: 253 Prodáno celkem: 758 % 99,9 Mobil Počet představení: 7 Kapacita sálu: 253 Prodáno celkem: 1417 % 80 Muž sedmi sester Počet představení: 13 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 3250 % 98,5 Na druhý pohled / scén. čtení Počet představení: 1 Kapacita sálu: 50 Prodáno celkem: 50 % 100


Očištění Počet představení: 15 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 2882 % 80,6

Rok na vsi Počet představení: 5 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 1240 % 97,7

Odcházení Počet představení: 3 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 588 % 77,4

Saturnin Počet představení: 5 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 1249 % 98,6

Osiřelý západ Počet představení: 2 Kapacita sálu: 90 Prodáno celkem: 144 % 80

Slaměná židle Počet představení: 9 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 1565 % 68,5

Perfect days Počet představení: 21 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 5117 % 96,1

Slepice Počet představení: 20 Kapacita sálu: 90/254 Prodáno celkem: 2117 % 92,2

Petrolejové lampy Počet představení: 13 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 3114 % 94,3

Sluha dvou pánů Počet představení: 27 Kapacita sálu: 644 Prodáno celkem: 17242 % 99,2

Pýcha a předsudek Počet představení: 1 Kapacita sálu: 253 Prodáno celkem: 251 % 99,2

Testosteron Počet představení: 6 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 1441 % 94,7

Rád to někdo horké? Počet představení: 16 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 3723 % 91,6

Těžkej nářez / scén. čtení Počet představení: 1 Kapacita sálu: 50 Prodáno celkem: 24 % 48

Robin Hood Počet představení: 16 Kapacita sálu: 644 Prodáno celkem: 10250 % 99,5

Tlustý prase Počet představení: 10 Kapacita sálu: 90 Prodáno celkem: 879 % 97,7

67


Uprchlíci Počet představení: 1 Kapacita sálu: 253 Prodáno celkem: 93 % 36,8 Utěšitel Počet představení: 13 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 2712 % 82,1 Vajgl Počet představení: 13 Kapacita sálu: 253 Prodáno celkem: 2344 % 71,2

68

Zvíře. Snad se smí říct spodní. / scén. čtení Počet představení: 1 Kapacita sálu: 50 Prodáno celkem: 24 % 48 Ženy Jindřicha VIII. Počet představení: 12 Kapacita sálu: 644 Prodáno celkem: 7554 % 97,7 — Celkem Počet představení: 363 Prodáno celkem: 113273 * bez zájezdových představení

Ivan Pinkava Robert V. Novák Plakáty k představením činohry Od podzimu 2007 spolupracují s činoherním souborem na vytváření jeho vizuální image dva špičkoví tvůrci. Fotograf Ivan Pinkava a grafický designer Robert V. Novák. Za tu dobu společně vytvořili několik mimořádných plakátových řad k desítkám inscenací.


Komedianti WeiLong Tao Jana Šrejma Kačírková


rok 2010 začal pro soubor opery Jihočeského divadla inscenací Suchého a Havlíkovy variace Erbenovy kytice s podtitulem „I povinná školní četba se může v převypravování tvůrců divadla Semafor stát velkou a hlavně inteligentní legrací!“ Tato inscenace v režii a choreografii martina Packa byla chápána jako společný projekt opery a činohry. Původně baladické skladby od Štědrého dne přes Polednici, Zlatý kolovrat k Vodníkovi a Svatební košili si zásluhou textu a hudby Ferdinanda Havlíka (a především režie) oblékly zbrusu nový, „post-postmoderní“ kabát.

Opera

Oproti tomu romantická hudební pohádka Antonína Dvořáka Čert a Káča byla v inscenaci Josefa Průdka (premiéra 26. 2. 2010) velkým iluzivním rodinným divadlem. Setkala se s velkým zájmem diváků, který podpořil i volný vstup pro dětské publikum. Svým režijním uchopením dala inscenace dobrou možnost prvního srozumitelného seznámení s žánrem opery pro nejmenší, ale byla i potěšením pro zkušené operní ctitele. Jedním z nich byl i Antonín Dvořák IV., pravnuk skladatele: Vážená opero Jihočeského divadla, po zhlédnutí vašeho nového nastudování Čerta a Káči mohu jen konstatovat, že se vám zcela naplnilo vaše přání. „Orchestr, sólisté, sbor i inscenace učinily vše, aby opera byla skvěle provedena.“ Jako pravnuk skladatele Antonína Dvořáka toto konstatování mohu s velkou radostí udělit i opeře Jihočeského divadla pro její nové nastudování pradědovy pohádkové opery. Vedle výborných pěveckých výkonů a citlivého hudebního provedení mne uchvátilo hlavně herecké a scénické provedení. Opera je skutečně pohádková, divák má stále co sledovat

79


80

a scéna i kostýmy skutečně velmi pohádkově a lidově dotváří celý pohádkový děj. Do tohoto pekla by se člověk skoro těšil a mohl by se divit, proč se tam kněžně nechce. Myslím, že i šlechetný záměr opery přivést na tuto pohádku dětského diváka se tímto provedením podaří naplnit plnou měrou. Přeji mnoho úspěšných repríz a hodně takto spokojených diváků. Z diváckých ohlasů, Čert a Káča, 8. 3. 2010 — Podobný názor sdílela i laická veřejnost: Návštěvy premiéry opery A. Dvořáka Čert a Káča jsem skutečně nelitovala. Konečně česká klasická opera a je ve výtečném režijním pojetí J. Průdka. Zábava od začátku až do konce na vysoké úrovni. V roli Káči mě okouzlila mladá mezzosopranistka Michaela Kapustová, která nejenže zpívá svěžím, průbojným mezzosopránem, ale postavu doplnila skvělou hereckou kreací venkovského děvčete. To nevídáme na našich scénách často. (...) Inscenace převyšuje hranice jihočeského kraje. Blahopřeji všem zúčastněným! Hana Janoušková / Z diváckých ohlasů, Čert a Káča, 4. 3. 2010 — Premiéra koncertního provedení Mozartových skladeb Missa brevis C dur (Korunovační mše) a moteta Exsultate jubilate v českobudějovické Katedrále sv. Mikuláše 13. 4. 2010 zněla pod taktovkou Martina Peschíka, účinkovali sólisté Iva Hošpesová / Eva Štruplová, Kateřina Bukovská, Romana Strnadová, Aleš Voráček, Jiří Pasovský / Peter Poldauf. Duchovní a koncertantní skladby W. A. Mozarta jsou vždy vítanou hlasovou hygienou pro všechny zpěváky. Provedení v katedrále se setkalo s velmi vstřícným diváckým přijetím, obdobně jako následné turné po jihočeském regionu – se stejným programem. Mozartova slavná opera Don Giovanni v podání světových hvězd zněla v červenci 2010 před Otáčivým hledištěm Český Krumlov a vznikla v koprodukci s Mezinárodním hudebním festivalem Český Krumlov (uváděna v italském originále). V inscenaci Jiřího Menzela vystoupili kromě domácích sólistů při tomto 19. festivalovém ročníku Aris Argiris (Řecko), Eric Jordan (USA), Fernando Portari (Brazílie), Elena Rossi (Itálie), vskutku pěvci světové úrovně, pod taktovkou italského dirigenta Antonella Allemandiho. Inscenace s hvězdami pod hvězdami se setkala s nadšeným diváckým přijetím.


Don Giovanni Miroslava Veselá Miloš Horák


82

Byla jsem v Krumlově již 4x na různých představeních a vždy jsem byla nadšená, představení je neopakovatelné, nádherné, tak jako operní hvězdy uchvátila točna, tak také pohltila mě a mého manžela. Poslední představení Don Giovanni bylo pro nás skutečným bonbonkem ze všech představení, které jsme na této scéně zhlédli. Děkujeme všem, kteří se zasloužili o to, že otáčivé hlediště může fungovat a dávat tak lidem krásné kulturní zážitky. Antonie Fabiánková / Z diváckých ohlasů, Don Giovanni (2010) / Otáčivé hlediště, 27. 7. 2010 — Také obec kritiků, ač jindy vůči tomuto „otáčivému fenomenu“ spíše skeptická, přiznala inscenaci její nepopiratelné kvality. Bylo to mé čtvrté představení na točně a přiznávám, že ve svých nejsilnějších chvílích dokázalo zviklat mé letité přesvědčení o pouhé turistické atraktivitě… Menzel virtuózně rozehrál jak prostor před Bellarií (výtečný nápad konfrontace „šmírujícího“ světa vesničanů se světem rautů horních deseti tisíc ve scéně závěrečné hostiny, příchod komtura i pointa infernálního ohňostroje), tak prostory anglického parku (sugestivní hra pochodní po areálu parku, honička na falešného Giovanniho, hřbitovní scéna). Svatební scéna měla naivní humor Brueghelových výjevů, jakoby zjemnělých rokokovými reji Norberta Grunda… Vladimír Just, Lidové noviny, 28. 7. 2010 — Menzelova režijní flegmatičnost má i svou nepopiratelnou noblesu a jisté výhody. Lze se soustředit na Mozartovu hudbu a slušné pěvecké výkony, aniž by nás vizuálně rozesmívala úporná snaha po originálních režijních tazích, které při takových hudebněrekreačních příležitostech stejně působí většinou nemístně. Marie Resslová, Hospodářské noviny, 27. 7. 2010 — Hned 1. 10. 2010 se v historické budově Jihočeského divadla uskutečnila replika inscenace Mozartovy opery oper Don Giovanni, opět v režii filmového a divadelního režiséra Jiřího Menzela. Od 90. let minulého století v Jihočeském divadle tento oscarový tvůrce uskutečnil již 6 činoherních režií, Don Giovanni se v Jihočeském divadle stal shodou okolností jeho prvou – tuzemskou – operní režijní prací. Jiří Menzel spolu s výtvarníky Jaroslavem Milfajtem (scéna) a Tomá-


šem Kyptou (kostýmy) na zdejším jevišti vyvolal téměř dokonalou iluzi unikátního českokrumlovského zámeckého barokního divadla a i při rozehrání komediálních akcí zachoval v hereckém projevu základní rámec barokního stylu. Velkou příležitost v titulní úloze využil domácí barytonista Alexandr Beň, českobudějovickému publiku se poprvé v úloze Donny Anny představila Jana Šrejma Kačírková, dnes už renomovaná česká sopranistka (a budějovická rodačka), dále se v inscenaci objevili další mladí pěvci, Miloš Horák a Lukáš Sládek (Leporello a Masetto), představující už nyní víc než příslib soudobého českého pěveckého umění. Menzelův Don Giovanni obohatil poté v letních měsících 2011 i divadelní sezonu před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, kde inscenaci navíc ozdobili v srpnových termínech zahraniční pěvci, tenorista Fernando Portari (Brazílie) a basista Eric Jordan (USA). Dirigentem představení byl Martin Peschík. — Režijně velmi dobře zvládnuté představení (aneb opera se dá dělat i jinak než v tradičně „sucharském“ pojetí). Viděli jsme představení 21. 8. 2011 a musím velmi pochválit zejm. Erica Jordana (v roli Leporella), který nejenže podal nádherný pěvecký výkon, navíc však předvedl i svůj komediální talent. Herecké umění (kromě bezchybného zpěvu) předvedla i Věra Likérová (Zerlina). Bezchybný koncert předvedli i Svatopluk Sem (Don Giovanni), Fernando Portari (Don Ottavio) a David Szendiuch (Masetto)... Představení bylo krásným zážitkem. Jana / Z diváckých ohlasů, Don Giovanni (2011) / Otáčivé hlediště, 24. 8. 2011 — Předvánoční čas roku 2010 pro operu Jihočeského divadla znamenal inovativní setkání s Pucciniho Bohémou. Inscenace jedné z nejoblíbenějších světových veristických oper (premiéra 17. 12. 2010) se stala koprodukční vlaštovkou s operou divadla J. K. Tyla v Plzni. Scéna akad. arch. Daniela Dvořáka, kostýmy Jana Kříže a především režie dlouholetého sólisty českobudějovické opery, barytonisty Oldřicha Kříže, významně obohatily a tematicky posunuly zaběhnuté realistické inscenační postupy znamenající u veristických oper dnes určité klišé. Jejich Bohéma byla – v duchu skladatelovy partitury – emotivním moderním divadlem, pro jehož divácký úspěch se stalo rozhodujícím angažmá vynikajících pěveckých představitelů hlavních

83


La Bohème Petra Šimková


86

rolí (kteří navíc v Budějovicích vesměs vystoupili poprvé) – Petry Šimkové (Mimi), Rafaela Alvareze (Rodolfo), Jiřího Hájka (Marcello), za nimiž nezůstali ve stínu ani domácí pěvci, zejména Eva Štruplová (Musetta), Alexandr Beň (Schaunard) a jiní. Kvalitní hudební nastudování bylo dílem šéfdirigenta orchestru opery Jihočeského divadla Martina Peschíka. V prosinci navíc uvedl operní soubor tradiční koncerty České mše vánoční J. J. Ryby Hej, mistře a cyklus českých vánočních koled Splnilo se písmo svaté v podání sólistů a sboru opery Jihočeského divadla a českobudějovického dětského sboru Jitřenka pod vedením O. Dubského, dirigent koncertu byl Martin Peschík. V poslední den roku pak Silvestrovské hudební gala. Účinkovali sólisté, sbor a orchestr opery Jihočeského divadla pod taktovkou Klause Linkela, pořadem provázela Ivana Šimánková. Předjarním repertoárovým osvěžením se pro soubor i diváky stala 25. 2. 2011 inscenace razantního literárního i hudebního přepisu poválečné operety U Veselého kamzíka skladatele Josefa Stelibského, jemuž jeho autor, komediograf Antonín Procházka, dal název Hledám děvče na boogie woogie. Ostravská režisérka Dagmar Hlubková – po úspěšných budějovických inscenacích operet Na tý louce zelený (jež se mimochodem na repertoáru operního souboru udržela plných sedm sezon) a Čardášová princezna – dodala svižné tempo a vtipný nadhled na komediální situace. Hudební úprava Martina Peschíka dala mimořádnou možnost orchestru opery Jihočeského divadla si s chutí zaswingovat a připomenout tak i řadu filmových šlágrů, které od 30. let 20. století v Čechách postupně zlidověly. Suma sumárum: vkusné retro suplující chemicky čistou zábavu! Počátek března 2011 byl pro celou českou mimopražskou operu ve znamení festivalu Opera 2011. Jihočeské divadlo prezentovalo 3. 3. 2011 na jevišti Stavovského divadla v Praze inscenaci činoherního režiséra Martina Glasera – Otello Giuseppa Verdiho. V hudebním nastudování Martina Peschíka znamenala pro domácí scénu výkladní skříň, rovněž dík razantnímu metaforickému scénografickému řešení Jaromíra Vlčka (scéna) a Samihy Malehové (kostýmy). Pro pěvce inspirativní režie, pro diváky navíc efektní light design, výsledkem reprezentativní inscenace řadící se do inovativního proudu českého operního divadla posledních let. Divadlo, které také dalo zároveň vynik-


Kytice Josef Průdek


La Bohème Kateřina Špilauer Hájovská


Don Pasquale Marie Fajtovรก


nout nejen krásným hlasům pěveckých hostů – WeiLonga Taa (Otello), Frederiky Friessové z Landestheater Niederbayern Passau (Desdemona, která pro pražské představení pohotově zaskočila za onemocnělou domácí zpěvačku), ale též pěvcům domácím, Alexandru Beňovi (v roli Jaga) či Aleši Voráčkovi (Cassio). Orchestr opery Jihočeského divadla se ve Stavovském divadle představil pod taktovkou Martina Peschíka. Na domácí scéně pak diváky potěšil Koncert tří generací. Společný hudební projekt Dechové harmonie Konzervatoře České Budějovice a dechového orchestru ZUŠ Český Krumlov spolu s dechovou sekcí orchestru opery Jihočeského divadla, dirigenti Pavel Havlík, Štefan Matunák, Zdenek Zavičák a Martin Peschík. Po uvedení v DK Metropol následovaly reprízy na dalších třech místech Jihočeského kraje – v Českém Krumlově, Cehnicích a Veselí nad Lužnicí. V historické budově ještě následoval Profilový večer opery Jihočeského divadla. Koncert mladých instrumentalistů violoncelisty Václava Žáka a klavíristky (korepetitorky opery Jihočeského divadla) Lilii Červené ve vrcholných dílech slovanského hudebního romantismu (A. Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, S. Rachmaninov: Rapsodie na téma Paganiniho pro klavír a orchestr). Orchestr opery Jihočeského divadla řídil Martin Peschík. Absolutním vrcholem celé operní sezony 2010/11, ale v jistém smyslu i doslova hvězdnou hodinou existence budějovické opery, se stala inscenace Leoncavallových Komediantů, zakladatelského díla italského operního verismu. Stalo se tak díky hudebnímu nastudování argentinského dirigenta Maria De Rose a pěvecké účasti jeho krajana, tenorové superstar Josého Cury v úloze Cania. Série pěti hvězdných představení proběhla před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově 5. – 10. 8. v režii Josefa Průdka. Účinkování Josého Cury předcházely hudební i jevištní zkoušky v Českých Budějovicích i v Českém Krumlově. José Cura s ansámblem opery Jihočeského divadla – spolu s dalšími hostujícími sólisty (Jana Šrejma Kačírková, Jiří Brückler, Josef Moravec, Marco Danieli) vzešlými vesměs z pěveckého konkursu, jemuž předsedal dirigent Mario De Rose – vytvořili ve spolupráci s Mezinárodním hudebním festivalem Český Krumlov nebývale kompaktní představení, které v různých složkách ukázalo nové, dosud před Otáčivým hledištěm nevyzkoušené možnosti. V jediném představení

91


92

(8. 8. 2011) se v Komediantech pod taktovkou Martina Peschíka představili také sólisté WeiLong Tao (Canio), Gabriela Kopperová (Nedda), Svatopluk Sem (Silvio), Alexandr Beň (Tonio). Jediný domácí sólista, tenorista Aleš Voráček, účinkoval v představeních s José Curou. Vynikající výkon podal rovněž sbor opery Jihočeského divadla, posílený o členy sboru Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem (sbormistr Josef Sychra) a členy artistické skupiny Zdeňka Vlčka. Na základě tohoto úspěchu – a po odchodu Martina Peschíka na post ředitele mariánskolázeňského Symfonického orchestru – přijal Mario De Rose nabídku ujmout se v Jihočeském divadle nově zřízené funkce generálního hudebního ředitele (od 1. 11. 2011). — Režisér Josef Průdek… rozehrál Komedianty od dramatického konce, kdy principála Cania po vraždě jeho ženy Neddy i jejího milence Silvia odvlekli v poutech na provaze dvě sličné jezdkyně na neméně sličných konících… Průdkova režie přesadila příběh kamsi do čtyřicátých let minulého století a její předností je přehledné vybudování situací a vztahů postav v konkrétním pěvecko-hereckém jednání. Ani José Cura nijak hvězdně z inscenace netrčel, nýbrž v ní organicky žil v řadě herecky velmi dobře zpracovaných akcí. K jeho cti nutno dodat, že stejně si vedl i pěvecky, nepředváděl pěveckou exhibici, ale využil svého příjemně zbarveného, temnějšího tenoru k živé emotivní charakteristice postavy, již nechyběla srdečná družnost, hrdá čest komediantského stavu i gradující zoufalství ze zrady milované Neddy. Je to ucelená dramatická postava, která dokazuje, že Cura má Cania dokonale osahaného, a z jistoty ho nemohly vyvést ani nástrahy krumlovského parku. Radmila Hrdinová, Právo, 8. 8. 2011 — Jihočeská inscenace je dílem zkušeného režiséra Josefa Průdka. Příběh divadla na divadle rozehrál velmi barvitě s houfem komediantů, hemžením klaunů a kejklířů i výstupy artistů, jejichž manuální virtuozitě se neustále tleská. Jiný svět vyvěrá z černé noci, která se snese ve druhém dějství. Režisér naprogramoval kontrastní střihy i kaleidoskopické střídání nálad, aby dosáhl účinného propojení divadla s životem. Inu, poutavá přírodní inscenace, hlediště se podle pokynů režiséra otáčí tam, kam on chce, je to opravdu atraktivní podívaná. Se sborem a orchestrem opery Jihočeského divadla


Komedianty velmi pečlivě nastudoval Curův dvorní dirigent a krajan Mario De Rose. Zdeněk Vokurka, Hudební rozhledy 11/2011 — 7. 10. 2011 se Leoncavallovi Komedianti vrátili – tentokrát pod režijní supervizí šéfa opery Miloslava Veselého – na druhou domovskou operní scénu Jihočeského divadla, do divadelního sálu DK Metropol. Štafetu po José Curovi převzal vynikající čínský tenorista WeiLong Tao. Ze sólistů, kteří nevystoupili v této Průdkově inscenaci před Otáčivým hledištěm, se představili barytonista Pavel Klečka (v roli Tonia) a sopranistka Kateřina Špilauer Hájovská (jako Nedda). Taktovky se ujal Martin Peschík. Prosinec 2011 je pak ve znamení rafinované operní komedie o tom, jak napálit ženitbychtivého starého mládence. Prostřední z trojice nejslavnějších belcantových skladatelů předverdiovské éry italské opery Gaetano Donizetti je autorem nesmrtelné opery buffo (tedy doslova šaškovské) Don Pasquale. Hudebního nastudování se tentokrát ujal významný český dirigent Jan Zbavitel, režie šéf opery Miloslav Veselý. Výtvarná složka inscenace je dílem hostujícího Jana Kříže. V titulní roli střídavě vystupují Pavel Klečka a Jevhen Šokalo. Po téměř půlstoletí se tak na jeviště historické budovy JD vrací komická opera, která spolu s Rossiniho Lazebníkem sevillským a Verdiho Falstaffem tvoří nejkomičtější mozaiku hudebního vtipu i zpěvního humoru italské opery 19. století. Premiérová uvedení 2. a 3. 12. 2011.

93


Komedianti Kateřina Špilauer Hájovská WeiLong Tao sbor a orchestr opery JD


Komedianti JosĂŠ Cura a sbor opery JD


Přehled premiér 2010 — 2011

kytice Jiří Suchý, Karel Jaromír Erben, Ferdinand Havlík Hudební úprava: Pavel Malhocký Hudební nastudování: Martin Peschík, Pavel Malhocký, Josef Sychra Režie a choreografie: Martin Pacek Scéna a kostýmy: Samiha Maleh Sbormistr: Josef Sychra Asistent režie: Jan Štěch Hudební příprava: Pavel Baxa, Vlastimil Rajecký Představení řídí: Zdeňka Dubská Text sleduje: Alena Vozábalová

102

Osoby a obsazení: Vypravěči: Světlana Juránková, Pavel Malhocký, Miloslav Veselý Orchestr a sbor opery JD

Štědrý den Hana: Taťána Kupcová Marie: Věra Hollá Koledníci a dívky: sbor opery JD

Polednice Recitátor: Jan Dvořák Polednice: Roman Nevěčný

Zlatý kolovrat Král: František Brantalík / Ondřej Veselý Dornička: Iva Hošpesová Daisy: Lenka Krčková / Romana Strnadová Poustevník: Josef Průdek Pachole: Teresa Branna / Petr Šindler Matka: Daniela Bambasová / Dagmar Volfová

Vodník Vodník: Jan Dvořák Dívka: Iva Hošpesová / Lenka Krčková Matka: Daniela Bambasová / Dagmar Volfová Truhlář: František Brantalík / Tomáš Drápela

Svatební košile Dívka: Teresa Branna / Věra Hollá Umrlec: Petr Dopita / Martin Hruška

Bludička Pán lesů: Josef Průdek Poutník: Miloslav Veselý Bludička: Romana Strnadová Jezinky: Rút Budínová, Věra Hollá, Michaela Korychová, Taťána Kupcová, Jana Málková, Zuzana Peschíková Premiéra 8. ledna 2010 v Jihočeském divadle. —

Čert a káča Antonín Dvořák Libreto: Adolf Wenig Hudební nastudování: Martin Peschík Režie: Josef Průdek Scéna: Pavel Krejčí Kostýmy: Edita Kurková Choreografie: Sergej Škalikov Sbormistr: Josef Sychra Asistent režie: Jan Štěch Hudební příprava: Pavel Baxa, Vlastimil Rajecký Představení řídí: Zdeňka Dubská Text sleduje: Ingeborg Pavelková Osoby a obsazení: Jirka, ovčák: Václav Janeček / Aleš Voráček Káča: Michaela Kapustová / Dagmar Volfová


Její máma: Vítězslava Bobáková / Kateřina Bukovská Marbuel: František Brantalík / Pavel Klečka Lucifer: Jan Kučera / Peter Poldauf Čert vrátný: Alexandr Beň / Pavel Klíma Kněžna: Kateřina Hájovská / Miroslava Veselá / Kateřina Falcníková Komorná: Iva Hošpesová / Eva Štruplová Maršálek: Josef Falta / Jan Mrkvička Muzikant: Pavel Klenka / Otakar Novák Balet, sbor a orchestr opery JD. Koncertní mistři: Václav Plášil – housle a Josef Žák – violoncello Premiérová uvedení 26. a 27. února 2010 v DK Metropol. —

Don Giovanni Wolfgang Amadeus Mozart Libreto: Lorenzo da Ponte Hudební nastudování: Antonello Allemandi Dirigenti: Antonello Allemandi / Martin Peschík Režie: Jiří Menzel Scéna: Jaroslav Milfajt Kostýmy: Tomáš Kypta Sbormistr: Josef Sychra Choreografie: Attila Egerházi Režijní spolupráce: Miloslav Veselý Asistent režie: Jan Štěch Představení řídí: Zdeňka Dubská Osoby a obsazení: Don Giovanni: Aris Argiris / Svatopluk Sem Leporello: Eric Jordan / Pavel Klečka Donna Anna: Simona Procházková / Elena Rossi

Don Ottavio: Fernando Portari / Aleš Voráček Il Commendatore: Bogdan Kurowski / Jevhen Šokalo Donna Elvira: Miroslava Veselá / Janette Zsigová Zerlina: Věra Likérová / Eva Štruplová Masetto: Lukáš Sládek / David Szendiuch Orchestr, sbor a balet JD. Koncertní mistři: Václav Plášil – housle, Josef Žák – violoncello, Václav Plášil – mandolina Nastudováno v italském originále. Premiérová uvedení 23. a 24. července 2010 před Otáčivým hledištěm Český Krumlov. —

Don Giovanni Wolfgang Amadeus Mozart Libreto: Lorenzo da Ponte Hudební nastudování: Martin Peschík Dirigenti: Martin Peschík / Josef Zaplatílek Režie: Jiří Menzel Scéna: Jaroslav Milfajt Kostýmy: Tomáš Kypta Sbormistr: Josef Sychra Choreografie: Attila Egerházi Režijní spolupráce: Miloslav Veselý Asistent režie: Jan Štěch Hudební příprava: Pavel Baxa, Lilia Červená Představení řídí: Zdeňka Dubská Text sleduje: Alena Vozábalová Osoby a obsazení: Don Giovanni: Alexandr Beň / Svatopluk Sem Leporello: Miloš Horák / Pavel Klečka

103


Donna Anna: Jana Kačírková Don Ottavio: Josef Moravec / Aleš Voráček Il Commendatore: Petr Dopita / Jevhen Šokalo Donna Elvira: Romana Strnadová / Miroslava Veselá Zerlina: Kateřina Bukovská / Silvia Lengová / Eva Štruplová Masetto: František Brantalík / Lukáš Sládek Orchestr, sbor a balet JD. Koncertní mistři: Václav Plášil – housle, Josef Žák – violoncello, Václav Plášil / Alois Postl – mandolina, Pavel Baxa / Lilia Červená – cembalo Nastudováno v italském originále. Premiéra 1. října 2010 v Jihočeském divadle. —

104

La Bohème Giacomo Puccini Podle románu Henri Murgera text napsali G. Giacosa a L. Illica

Marcello, malíř: Jiří Hájek / Svatopluk Sem Colinne, filosof: Petr Dopita / Miloš Horák Benoit, domácí: Peter Poldauf / Jevhen Šokalo Mimi: Kateřina Hájovská / Petra Šimková Musetta: Iva Hošpesová / Eva Štruplová Alcindoro: František Brantalík / Josef Falta Parpignol: Otakar Novák / Václav Janeček Seržanti: František Brantalík / Josef Falta, Jan Mrkvička / Jan Tůma Sbor a orchestr opery JD Koncertní mistři: Václav Plášil – housle a Josef Žák – violoncello. Spoluúčinkují členky Dětského pěveckého sboru Jitřenka pod vedením sbormistra MgA. Otakara Dubského. Nastudováno v italském originále. Uváděno ve spolupráci se souborem opery DJKT Plzeň. Premiérová uvedení 17. a 18. prosince 2010 v DK Metropol. —

Hudební nastudování a dirigent: Martin Peschík Režie: Oldřich Kříž Scéna: Daniel Dvořák Kostýmy: Jan Kříž Sbormistr: Josef Sychra Asistent režie: Jan Štěch Hudební příprava: Pavel Baxa, Lilia Červená, Josef Zaplatílek Představení řídí: Zdeňka Dubská Text sleduje: Ingeborg Pavelková

Hledám děvče na boogie woogie

Osoby a obsazení: Rodolfo, básník: Rafael Alvarez / Josef Moravec Schaunard, hudebník: Alexandr Beň / Oldřich Kříž

Podle operety „U Veselého kamzíka“ autorů Špilara, Mírovského, Tobise a Rohana napsal Antonín Procházka

Josef Stelibský Antonín Procházka

Texty písní: Jaroslav Mottl a Karel Melíšek


Hudební nastudování a instrumentace: Martin Peschík Dirigent: Josef Sychra / Josef Zaplatílek Režie: Dagmar Hlubková Scéna: Roman Víšek Kostýmy: Eliška Zapletalová Pohybová spolupráce: Petr Miler Sbormistr: Josef Sychra Asistent režie: Jan Štěch Hudební příprava: Pavel Baxa, Josef Zaplatílek Představení řídí: Michaela Freudenschussová Text sleduje: Alena Vozábalová Osoby a obsazení: Alexandr Myška, výrobce sýrů značky Bernardýn: Josef Průdek Marcela, jeho dcera: Romana Strnadová / Eva Štruplová Annie Dobrmanová, výrobkyně sýrů značky Dobrman: Dagmar Volfová Zuzana, její neteř: Iva Hošpesová Pavel Zemanský, syn majitele hotelů: František Brantalík / Bohdan Petrović Václav Nezbeda, pražský fotograf: Aleš Voráček Čížek, ředitel hotelu U Veselého kamzíka: Miloslav Veselý Anežka Zemanská, podvedená manželka: Vítězslava Bobáková / Miroslava Veselá Dr. Šalamoun, advokát: Václav Janeček / Peter Poldauf Alois, vrchní: Otakar Novák Tramp: Jan Mrkvička Sokolka: Kateřina Bukovská Hlas z reproduktoru: Stanislav Šárský Sbor a orchestr opery Jihočeského divadla. Koncertní mistři: Václav Plášil – housle a Josef Žák – violoncello Premiéra 25. února 2011 v Jihočeském divadle.

komedianti Ruggiero Leoncavallo Libreto: Ruggiero Leoncavallo Hudební nastudování: Mario De Rose Dirigenti: Mario De Rose / Martin Peschík Režie: Josef Průdek Scéna: Pavel Krejčí Kostýmy: Tomáš Kypta Sbormistr: Josef Sychra Pohybová spolupráce: Lenka Vágnerová Asistent režie: Jan Štěch Hudební příprava: Pavel Baxa, Lilia Červená, Josef Zaplatílek Představení řídí: Zdeňka Dubská Osoby a obsazení: Nedda (Colombina): Jana Šrejma Kačírková / Gabriela Kopperová Canio (Pagliaccio): José Cura / WeiLong Tao Tonio (Taddeo): Alexandr Beň / Marco Danieli Peppe (Arlecchino): Josef Moravec / Aleš Voráček Silvio: Jiří Brückler / Svatopluk Sem Orchestr a sbor Jihočeského divadla. Koncertní mistři: Václav Plášil – housle a Václav Žák – violoncello Baletní skupina pod vedením Sergeje Škalikova a členové baletu JD Péter Rovó a Šimon Kubáň. Artistická skupina pod vedením Zdeňka Vlčka. Nastudováno v italském originále. Premiéra 5. srpna 2011 před Otáčivým hledištěm Český Krumlov.

105


komedianti Ruggiero Leoncavallo Libreto: Ruggiero Leoncavallo Hudební nastudování: Martin Peschík Režie: Josef Průdek Režijní spolupráce: Miloslav Veselý Scéna: Pavel Krejčí Kostýmy: Tomáš Kypta Sbormistr: Josef Sychra Pohybová spolupráce: Lenka Vágnerová Asistent režie: Jan Štěch Hudební příprava: Pavel Baxa, Lilia Červená, Josef Zaplatílek Představení řídí: Zdeňka Dubská Text sleduje: Ingeborg Pavelková

106

Osoby a obsazení: Nedda (Colombina): Gabriela Kopperová / Kateřina Špilauer Hájovská / Jana Šrejma Kačírková Canio (Pagliaccio): WeiLong Tao Tonio (Taddeo): Alexandr Beň / Pavel Klečka Peppe (Arlecchino): Josef Moravec / Aleš Voráček Silvio: Jiří Brückler / Svatopluk Sem Orchestr a sbor Jihočeského divadla. Koncertní mistři: Václav Plášil – housle a Václav Žák – violoncello Baletní skupina pod vedením Sergeje Škalikova a členové baletu JD Péter Rovó a Šimon Kubáň. Nastudováno v italském originále. Premiéra 7. října 2011 v DK Metropol v Českých Budějovicích. —

Don Pasquale Gaetano Donizetti Libreto: Giovanni Ruffini, Gaetano Donizetti

Hudební nastudování: Jan Zbavitel Dirigenti: Martin Peschík, Jan Zbavitel Režie: Miloslav Veselý Scéna a kostýmy: Jan Kříž Sbormistr: Josef Sychra Pohybová spolupráce: Sergej Škalikov Asistent režie: Jan Štěch Hudební příprava: Pavel Baxa, Lilia Červená, Josef Zaplatílek Představení řídí: Michaela Freudenschussová Text sleduje: Alena Vozábalová Osoby a obsazení: Don Pasquale, starý mládenec: Pavel Klečka / Jevhen Šokalo Doktor Malatesta: Alexandr Beň / Jiří Hájek Ernesto, synovec Pasqualův: Tomáš Kořínek / Aleš Voráček Norina, mladá vdova: Marie Fajtová / Eva Štruplová Notář: František Brantalík / Josef Falta Majordomus: Jan Mrkvička / Pavel Tůma Kuchařka: Gabriela Burianová Služebná: Marie Klímová / Zdeňka Lapicová Garderobiérka: Michaela Korychová Sbor a orchestr opery JD. Koncertní mistři: Martin Červinka – housle a Jan Žák – violoncello Baletní skupina pod vedením Sergeje Škalikova a členové baletu JD Péter Rovó a Šimon Kubáň. Nastudováno v italském originále. Premiérová uvedení 2. a 3. prosince 2011 v Jihočeském divadle.


Členové a hosté uměleckého souboru 2010 — 2011

Mario de Rose – generální hudební ředitel Veselý Miloslav – šéf opery Peschík Martin – šéfdirigent Zahradníková Blanka – tajemnice Sychra Josef – sbormistr Baxa Pavel – šéfkorepetitor, asistent dirigenta Rajecký Vlastimil – korepetitor Zaplatílek Josef – korepetitor Červená Lilia – korepetitorka Řihout František – dramaturg Dubská Zdeňka – inspicientka Vozábalová Alena– nápověda Sólisté: Hájovská Kateřina Beň Alexandr Chromčáková Kateřina Janeček Václav Strnadová Romana Štruplová Eva Veselá Miroslava Volfová Dagmar Hošpesová Iva Voráček Aleš Novák Otakar Brantalík František Bobáková Vítězslava Dopita Petr Poldauf Peter Stálí hosté: Jevhen Šokalo Pavel Klečka Josef Moravec weiLong Tao Svatopluk Sem Josef Průdek Rafael Alvarez Jana Šrejma Kačírková

Petra Šimková Miloš Horák Richard Haan Jiří Hájek Gabriela Kopperová Michaela Kapustová Jiří Brückler Lukáš Sládek Bohdan Petrović Orchestr: Rychetník Jiří Kolářová Zuzana Bílek Milan Bouchnerová Zuzana Böhmová Věra Bürger Josef Pešková Marie Cibula Josef Eiblová Marie Frák Rastislav Hovorka Pavel Jirsa Zdeněk Kačírková Pavla Kazár Michal Klíma Jaroslav Klíma Josef Koltsová Larisa Kovář Otakar Krejčík Josef Tauerová Jiřina Vargová Marie Ochmanová Lenka Ondřich Roman Plášil Václav watzková Marie Petřvalský Libor Sládek Daneš Škoda Zdeněk Bulán Karel Štochl Petr Študlar Milan Vrubel Zdeněk watzko Karel Žák Josef Žáková Marie

107


Kříž Oto Procházková Jaroslava Kačírek Igor Zikmunda Jiří Bílková Lana Korbel Jan Hoch Pavel Zíka Petr Zavřel Zdeněk Hejn Martin Valenta Miroslav Petřík Michal Koldínský Pavel Borovanská Dana Lapice Tomáš Červinka Martin

108

Sbor: Budínová Rut Čechová Alena Freudenschussová Michaela Klíma Pavel Burianová Gabriela Klímová Marie Lapicová Zdeňka Tůma Pavel Bártová Jolana Korychová Michaela Pasovský Jiří Peschíková Zuzana Juránková Světlana Málková Jana Mrkvička Jan Vrzal Pavel Dušek Pavel Šindler Ivo Falta Josef Guruncz Josef Štěch Jan Externí sbor opery: Hejdová Petra Hondlíková Jiřina Jančík Adam Jakeš Jan Kolářová Lucie

Kuthan Tomáš Klenka Pavel Nová Petra Petrlíková Petra Randák Lukáš Skála Květoslav Toms Viktor Volf Milan Záveský Václav Zahradníková Blanka Plachý Zeněk Malá Vladimíra Orchestr – externí členové: Čekan Oto Čurda Václav Pichlík Jiří Prchal František Široký Tomáš Vyroubal Petr Žák Václav ml. Zach František Suda Petr


Statistika titulů za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2011

Astrologové Počet představení: 5 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 910 % 71,8 Bohéma Počet představení: 9 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 2839 % 59,3 Cikánský baron Počet představení: 1 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 462 % 86,8 Čarostřelec Počet představení: 4 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 1120 % 52,6 Čarostřelec OH Počet představení: 13 Kapacita sálu: 644 Prodáno celkem: 7817 % 93,8 Čert a Káča Počet představení: 13 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 4514 % 70,5 Don Giovanni Počet představení: 17 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 3761 % 87,1

Don Giovanni OH Počet představení: 18 Kapacita sálu: 644 Prodáno celkem: 9470 % 82,4 Don Pasquale Počet představení: 2 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 413 % 81,3 Hledám děvče na boogie woogie Počet představení: 13 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 2976 % 96,7 Komedianti Počet představení: 4 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 1223 % 57,5 Komedianti OH Počet představení: 7 Kapacita sálu: 644 Prodáno celkem: 4230 % 94,4 Kytice Počet představení: 21 Kapacita sálu: 253 Prodáno celkem: 4720 % 92,1 Mam’zelle Nitouche Počet představení: 8 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 1697 % 83,6 Na tý louce zelený Počet představení: 4 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 795 % 78,3

109


Otello Počet představení: 9 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 2356 % 49,2 Pošťácká pohádka Počet představení: 7 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 1374 % 77,4 Profilový večer opery Počet představení: 1 Kapacita sálu: 254 Prodáno celkem: 241 % 94,9 Ptáčník Počet představení: 1 Kapacita sálu: 532 Prodáno celkem: 320 % 60,2

110

— Celkem Počet představení: 157 Prodáno celkem: 51795 * bez zájezdových představení


Don Pasquale Marie Fajtovรก


Don Giovanni Svatopluk Sem Pavel KleÄ?ka


Žába carevna Lenka Pokorná


Loutkohra V tvorbě loutkohry lze s trochou zjednodušení vysledovat čtyři základní linie, které se vzájemně ovlivňují, prolínají, čí dokonce překrývají. Jejich společným jmenovatelem je autorské divadlo. Scénáře všech inscenací byly psány přímo pro Jihočeské divadlo, některé dokonce vznikaly ve spolupráci s herci v průběhu zkušebního procesu. Adaptace klasických pohádek a slavných děl české i světové literatury pro děti a mládež

Dramaturgie loutkohry se úspěšně snaží, aby naplňování její hlavní programové linie nekončilo pouze u výběru titulu, který vhodně zapadá do učebních osnov českého jazyka a literatury základních i středních škol. Dbá na to, aby texty, které patří ke klenotům světové literatury pro děti a mládež, byly vždy inscenovány ve výtvarně výrazném stylu. Velký důraz také klade na hudebně-pohybovou složku inscenace. Pečlivě volí sehrané inscenační týmy, či naopak promyšleně propojuje umělce, kteří spolu dosud ještě nepracovali, ale jejichž způsoby uvažování o světě a divadle jsou si vzájemně blízké. K nejvýraznějším inscenacím minulých sezon, které stále zůstávají na repertoáru Jihočeského divadla, patří Červená Karkulka režiséra Martina Františáka, Ronja, dcera loupežníka Zdeňka Jecelína (s oběma se soubor zúčastnil festivalu Dítě v Dlouhé), Ostrov pokladů a Bílý tesák Konráda Popela. V letech 2010 a 2011 se k těmto inscenacím přiřadily další tituly. Jako první tak trochu punkový, tak trochu muzikál Tom Sawyer na motivy stejnojmenného románu Marka Twaina z autorské dílny Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka, který režíroval druhý z nich.

115


116

Oba nedávní absolventi DAMU mají již za sebou například oceňované Staré pověsti české, které nastudovali v Naivním divadle Liberec (Cena za scénář z festivalu Skupova Plzeň 2010), či mateřinku ?Zakaj – Proč?, kterou hraje Lutkovno Gledališče ze slovinského Mariboru. Tom Sawyer byl přitom jen začátkem jejich spolupráce s loutkohrou Jihočeského divadla, následovali Vyhnanci a vyděděnci, další projekt se nachází ve stádiu příprav. — Všechny písně, zkomponované Ondřejem Müllerem v duchu punku, hraje kapela naživo. Jedná se o drásavé výpovědi plné villonovské rozervanosti. … (Inscenace) se vyznačuje úsměvnou nadsázkou (hostie mají podobu chipsů; bratr Nancy se stylizuje do Zorro mstitele a trojice rebelantů zase do třech mušketýrů šermujících místo kordů s natěračskými štětkami). I maloměšťáctví je zobrazeno s roztomilým kouzlem – upjatá staropanenská tetička Polly v seriózním kostýmku a v papučích skáče pravidelně přes plůtek, zalévajíc se zpěvem výpěstky ve svých truhlících. Tom Sawyer disponuje režijní i scénografickou nápaditostí (Tereza Venclová) a solidními hereckými výkony, z nichž zaujme především ctnostná a přísná teta Polly Denisy Posekané a Jiří Šponar jako Sid… Vašíčkova inscenace přináší zpověď revoltujícího teenagera, který si prochází utrpením dospívání, setkává se s nepochopením dospělých, a tak mu nezbývá než provokovat, toužit po svobodě a životě podle vlastních vizí… Silvie Vojíková: Expanze dívčích hrdinek, časopis Loutkář č. 2/2011 — Dalším titulem je adaptace známé ruské pohádky Žába carevna, kterou napsal i režíroval Konrád Popel a která výrazovými prostředky popkultury reaguje na stále větší pronikání kýče do umění pro děti, aniž by současně cokoliv ztratila ze síly své klasické předlohy. Inscenace pro nejmenší děti inspirovaná postavami Jiřího Trnky Kocourova zahrada vznikla z těsné spolupráce režiséra Jana Jirků s hercem a překladatelem Markem Matějkou. Výsledkem je hravé, částečně improvizované představení, které staví na přímé interakci s malými diváky a mění se s každou reprízou. Hned při vstupu do divadla se děti setkávají s Kocourem jako s typem líného, věčně ospalého strejdy, poněkud nerudného, ale současně velmi zábavného, s kterým stojí za to si hrát, protože má nápady, které dostatečně ocení právě jen děti.


Jidáš Iškariotský, zrádce


No comment!


Kocourova zahrada Dominik Linka


Zatím posledním přírůstkem se stala adaptace knihy Čarodějka Jennifer americké spisovatelky a ilustrátorky Elaine L. Konigsburgové, která jako dosud jediná obdržela v jednom roce (1968) Newbery Medal i Newbery Honor, prestižní ceny udělované American Library Association. Druhou z nich právě za Čarodějku Jennifer, v originále nazvanou Jennifer, Hecate, Macbeth, william McKinley, and Me, Elizabeth. Na českých jevištích se Čarodějka Jennifer objevila vůbec poprvé. Autorkou dramatizace a režisérkou je Tereza Karpianus, nedávná absolventka oboru činoherní režie na DAMU, která ke spolupráci na inscenaci přizvala generačně spřízněné umělce – výtvarnici Alžbětu Hanzlovou a skladatele Davida Hlaváče. Loutkové inscenace režiséra Jevgenije Ibragimova pro děti i dospělé

V září 2010 nastoupil jako nový kmenový režisér loutkohry Jevgenij Ibragimov, jenž ve své dosavadní tvorbě mnohokrát prokázal, že se nebojí náročných textů a témat, která se dotýkají jádra lidské existence, že je umí kongeniálně interpretovat a inscenovat srozumitelnou, divácky vděčnou formou. Využívá přitom velmi často prostředků čistě loutkového divadla, o němž se v Čechách běžně soudí, že je dobré přinejlepším jako zábava pro nejmenší, a jehož bohatá tradice se v důsledku tohoto myšlení postupně vytrácí. S osobou Jevgenije Ibragimova se do Českých Budějovic vrátilo špičkové loutkářské řemeslo. Remake jeho slavné inscenace Jidáš Iškariotský, zrádce podle novely Leonida Andrejeva měl premiéru 31. 10. 2010 v Tallinnu na festivalu Trialogos a o půl roku později získal Cenu za týmovou práci s loutkou na festivalu Visiting Arlekin v Omsku. Inscenace byla také pozvána na přehlídku Přelet nad loutkářským hnízdem, kterou pořádá česká sekce UNIMA. — Inscenace se snaží o co nejobjektivnější pohled na Jidášovo chování: ke každému lidskému skutku lze přiřadit bezpočet motivací, a tudíž v závěru zůstane nezodpovězená otázka, jaké popudy vedly Jidáše ke zradě, když Ježíše miloval, prahl po jeho lásce a i v poslední chvíli chtěl být od své zrady odvrácen. Jak však lze někoho soudit, když i ctností se honosící apoštolové se zcela nectnostně přou a in-

121


122

trikují. A tak se lidská bytost ocitá v nelichotivém světle hříchu, chyb, egoismu a prospěchářství. (…) Ibragimova režie těží z precizní a detailní práce s loutkami. Každou repliku provází alespoň minimální gestikulace nebo pohyb. Loutky provádí s realistickou důsledností i nejrůznější činnosti (mletí mouky, pečení placek, šití, oblékání). … Silvie Vojíková: Baladický příběh o temnotách lidské duše, časopis Loutkář č. 4/2011. — Dalším projektem J. Ibragimova byl No comment!, scénická koláž o tom, že tu nikdy nejsme sami a plody svých vlastních skutků jíme. I ta se brzy po uvedení dočkala vavřínů. Z Mezinárodního festivalu divadel pro děti, který se každoročně koná v srbské Subotici, si soubor přivezl Cenu za týmovou práci s loutkou a Cenu za nejlepší výtvarné řešení loutek pro autorku výpravy Kateřinu Štolcpartovou. V září a říjnu 2011 vznikala Abeceda – originální loutkářský cirkus, oživlé muzeum, které malého i velkého diváka seznamuje s různými technikami loutkového divadla od hry lidských rukou, přes animaci běžných materiálů a předmětů, jakými jsou pruhy molitanu, vidličky či bagety, po složitější manekýny a náročné marionety. V této inscenaci může divák vidět en face další nové posily souboru, které v předchozích Ibragimových opusech zůstávaly schované pod loutkářskými kuklami: režisérovu ženu Danu Chroustovou a manžely Budlanu Baldanovou a Vjačeslava Zubkova. Oba absolventi petrohradské Státní akademie divadelních umění dosud sbírali divadelní zkušenosti i vavříny především ve Švýcarsku. Stále trvá jejich spolupráce s tamějším špičkovým tanečním souborem DRIFT. Kašpárek v rohlíku aneb Bejbypank

Hudebně divadelní projekt scénáristy a režiséra Davida Dvořáka, jehož kolébkou jsou České Budějovice a jedním z producentů Jihočeské divadlo. Kašpárek v rohlíku během posledních čtyř let zasáhl velkou část českých dětí a jejich rodičů a těší se širokému, poměrně významnému mediálnímu ohlasu. Pod souhrnný název Kašpárek v rohlíku se v současné době zahrnují: dva samostatné kabarety loutkohry Jihočeského divadla (Kašpárek v rohlíku a Kašpárek v rohlíku 2: Kašpárek navždy!), hudební skupina, jejímiž členy jsou herci loutkohry Jihočeského divadla


a řada profesionálních muzikantů (Ondřej Pečenka, Filip Nebřenský, Jiří Hradil) a zpěváků (Jan Kalina, Milan Cais, Radoslav Banga, Márdi, Blanka Šrůmová, Lenka Dusilová, Tonya Graves), dvě audio CD, dva samostatné silvestrovské pořady České televize a divadelní inscenace Kašpárek v rohlíku: Dneska to roztočíme připravená v roce 2010 speciálně pro Otáčivé hlediště v České Krumlově. Kašpárek v rohlíku se objevil na řadě předních českých festivalů (ale i třeba na slovenské Pohodě) a v letech 2010 a 2011 několikrát vyprodal Novou scénu Národního divadla a pražskou Lucernu. Plenérové inscenace v Českém Krumlově a Zlaté Koruně

Pro Otáčivé hlediště v Českém Krumlově loutkohra Jihočeského divadla zatím připravila tři projekty: prvním byl Kocour v botách (2006), druhým Cesta kolem světa (2008, obnovená premiéra 2011), a posledním Kašpárek v rohlíku: Dneska to roztočíme! (2010). — Je to divadlo, je to muzika, je to nářez a je to fenomén i hnutí… Skvěle pojatá choreografie představení „Dneska to roztočíme!“, jež obsáhla zámecké zahrady a mistrně využila otáčivé hlediště jako prostředku pro fantaskní cestu do podstaty show-businessu. Výrobna hvězd, které se v inkubátorech z popelnic klubou v nočním parku z bělostných obřích balónů, skvělá klauniáda tří sousedů z kontejnerů a muzika, jež baví jak děti, tak jejich rodiče. Pavlína Wolfová: Bejbypankáči na krumlovské točně, Reflex, 16. 10. 2010. — Téměř kompletní kapela Kašpárek v rohlíku, pěvečtí hosté ze skupin Sto zvířat (Jan Kalina), Tatabojs (Milan Cais – současně i výtvarník scény) a Gipsy.cz (Radoslav Banga), herečka Barbora Poláková jako Paní Show, Tomáš Měcháček, Petr Vaněk a Tomáš Jeřábek jako Pan Žlutý, Pan Černý a Pan Modrý, sousedé z kontejnerů na tříděný odpad. Plus celý soubor loutkohry, dětské baletky a několik dalších hereckých hostů, tak vypadalo obsazení dosud nejambicióznějšího divadelního projektu Kašpárka v rohlíku. V představení zazněla většina v předchozích kabaretech nepoužitých písní z obou CD a většina dosavadních hitů. Další hudbu složil častý spolupracovník loutkohry skladatel Martin Horáček (Ronja, dcera loupežníka, Havrane z kamene, Dr. Jekyll a Mr. Hyde,

123


No comment!), choreografie byly společným dílem jiného oblíbeného hosta souboru, Lenky Vágnerové z DOT 504 (Ronja, dcera loupežníka, Dr. Jekyll a Mr. Hyde, Cesta kolem světa) a hlavního mozku Bejbypanku Davida Dvořáka. Ten byl spolu se Zdeňkem Jecelínem také autorem scénáře a režisérem. Velké divácké a příznivé kritické pozornosti se v červenci 2011 těšil originální historický kabaret loutkohry Jihočeského divadla Vyhnanci a vyděděnci. Speciálně pro bývalý cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně ho vytvořil tým, který stál za úspěšným muzikálkem Tom Sawyer, jen výtvarnici Terezu Venclovou nahradil kolega Kamil Bělohlávek. Kabaret byl uváděn v rámci širšího projektu Jihočeského kraje s názvem Rožmberský rok. — Přiznávám, že jsem dočista podlehl kouzlu hry spjaté s prostředím, ačkoli mi někde vzadu cosi našeptávalo, že jde o další smělý pokus, jak se nějak vypořádat s Rožmberským rokem… To jistě ne-

124

sporně také. Ale vedle toho jde… o zdařilý pokus zprostředkovat kousek naší historie i lidem, kteří – často i z nedostatku jiných příležitostí – tráví vodáckou dovolenou v kempu u piva. A když říkám zdařilý, myslím tím fakt, že i přes gejzír vtipů hra držela vysokou intelektuální úroveň, neplýtvala, jak je dnes moderní, vulgaritou, povětšinou stejně nefunkční. Ač nevodák, snažil jsem se vžít do role těch, kteří vystoupali od řeky ke klášteru a – naprosto nic neočekávajíce – stali se svědky jedné z letošních kulturních událostí. Řádění loutkohry nastavilo jistě nejen pro mne vysokou laťku kulturnímu létu na jihu. Tomáš Veber: Monty Python po jihočesku je báječný, Jihočeský deník, 2. 7. 2011; hodnocení Deníku: 90%


Kašpárek v rohlíku Dneska to roztočíme


Kašpárek v rohlíku Dneska to roztočíme Jan Hönig


Přehled premiér 2010 + 2011

Žába carevna Konrád Popel Režie: Konrád Popel Scéna, kostýmy a loutky: Jan Štěpánek Hudba: Ladislav Mrlík Dramaturgie: Zdeněk Jecelín Asistent režie: Ewa Kociemska 0bsazení: Barbora Zachová, Tereza Peterková, Lenka Pokorná, Jan Hönig, Petr Hubík, Dominik Linka Premiéra 26. února 2010 v Malém divadle.

128

Tom Sawyer Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček volně podle románu Marka Twaina Režie: Jakub Vašíček Scéna, kostýmy a loutky: Tereza Venclová Hudba: Ondřej Müller Dramaturgie: Tomáš Jarkovský Dramaturgická spolupráce: Zdeněk Jecelín Asistent režie: Ewa Kociemska Osoby a obsazení: Nancy: Lucie Škodová Sid: Jiří Šponar

Huckleberry Finn: Petr Hubík Basák: Dominik Linka Bicák: Lukáš Zahradník Teta: Denisa Posekaná Farář: Ivo Haman Premiéra 30. dubna 2010 v Malém divadle. —

kašpárek v rohlíku: Dneska to roztočíme! Scénář a režie: David Dvořák a Zdeněk Jecelín Spolupráce na scénáři: Marek Matějka, Jiří Šponar, Barbora Poláková a další Scéna: Milan Cais Kostýmy: Edita Kurková a Matěj Němeček Hudba: Kašpárek v rohlíku a Martin Horáček Zvukové efekty: Roman Hron Pohybová spolupráce: Lenka Vágnerová Produkce: Bára Lišková Asistent režie: Ewa Kociemska Osoby a obsazení: Olina: Denisa Posekaná Broňa: Jiří Šponar René: Jan Hönig Soňa: Lucie Škodová Olin: Dominik Linka Rybana: Tereza Peterková Ribana, dvojče Rybany: Marie Štípková Onder, bicák: Ondřej Pečenka Filip, basák: Filip Nebřenský Jura, klávesák: Jiří Hradil


Lady Ambice, paní show: Barbora Poláková / Eva Leimbergerová Hlavní točmistr: Marek Matějka Umělecká šéfová baletu: Barbora Zachová Dvojník Broni: Petr Hubík Dvojník Broni: Jan Krejza / Martin Juřena Dvojník Broni: Ivan Dolejšek Dvojník Olina: Ivo Haman Dvojník Oliny: Lenka Pokorná Siláci: Jan Krejza, Eduard Hubený, Ivan Dolejšek, Martin Juřena Silačka: Šárka Pospíchalová st. Pan Žlutý: Tomáš Měcháček / Tomáš Jeřábek Pan Černý: Petr Vaněk / Tomáš Jeřábek Pan Modrý: Tomáš Jeřábek / Ondřej Bauer

kocourova zahrada

Premiéra 19. června 2010 před Otáčivým hledištěm Český Krumlov.

Premiéra 20. listopadu 2010 v Malém divadle.

Jidáš Iškariotský, zrádce

Tady je krakonošovo!

Šauoch Ibrahim

Překlad: Táňa Nová Vypravěč: Jiří Šesták

Režie: Konrád Popel Scéna: Jaroslav Čermák Kostýmy: Edita Kurková Hudba: Martin Horáček Dramaturgie: Zdeněk Jecelín Asistent režie: Ewa Kociemska

Obsazení: Jan Hönig, Jiří Šponar, Petr Hubík, Dana Chroustová, Tereza Peterková

Obsazení: Posekaná Denisa, Škodová Lucie, Haman Ivo, Hönig Jan, Linka Dominik

Premiéra 9. listopadu 2010 v Malém divadle.

Premiéra 26. února 2011 v Malém divadle.

Na motivy novely Leonida Andrejeva.

Jan Jirků a Marek Matějka Režie: Jan Jirků Scéna, kostýmy a loutky: Jan Jirků, Marie Jirků Hudba: Martin Vlk Dramaturgie: Adéla Balzerová Dramaturgická spolupráce: Zdeněk Jecelín Asistent režie: Ewa Kociemska Obsazení: Marek Matějka, Denisa Posekaná, Dominik Linka

Konrád Popel

129


No comment! Abeceda Šauoch Ibrahim

Šauoch Ibrahim

Režie: Jevgenij Ibragimov Výprava: Kateřina Štolcpartová Scénická hudba, hudební dramaturgie a zvukový design: Martin Horáček Dramaturgie: Zdeněk Jecelín

Režie: Jevgenij Ibragimov Výprava: Vjačeslav Zubkov Dramaturgie: Zdeněk Jecelín Asistent režie: Ewa Kociemska

Obsazení: Budlana Baldanova, Dana Chroustová, Petr Hubík, Marek Matějka, Jiří Šponar, Vjačeslav Zubkov Premiéra 26. března 2011 v Malém divadle. —

Vyhnanci a vyděděnci 130

Obsazení: Budlana Baldanová, Dana Chroustová, Vjačeslav Zubkov Premiéra 8. října 2011 v Malém divadle. —

Čarodějka Jennifer Elaine L. Konigsburgová

Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček

Podle literární předlohy v překladu Jarmily Emmerové

Námět: Zdeněk Jecelín Režie: Jakub Vašíček, Tomáš Jarkovský Výprava: Kamil Bělohlávek Hudba: Ondřej Müller Dramaturgie: Zdeněk Jecelín Produkce: Bára Lišková Asistent režie: Ewa Kociemska

Režie: Tereza Karpianus Výprava: Alžběta Hanzlová Hudba: David Hlaváč Dramaturgie: Zdeněk Jecelín Pohybová spolupráce: Klára Klepáčková Asistent režie: Ewa Kociemska

Osoby a obsazení: Mniši: Michal Dudek, Jan Hönig, Petr Hubík, Dominik Linka, Lukáš Zahradník Opat: Marek Sýkora Selky: Tereza Peterková, Dana Chroustová, Denisa Posekaná, Lucie Škodová Lípa Kapucínka: Jiří Šponar Jan Žižka: Eduard Hubený

Osoby a obsazení: Elizabeth: Tereza Peterková Jennifer: Denisa Posekaná Maminka: Lenka Pokorná Cynthie: Lucie Škodová Dolores: Budlana Baldanova Tom: Jan Hönig Johann: Petr Strnad

Premiéra 30. června 2011 na nádvoří kláštera Zlatá Koruna.

Premiéra 26. listopadu 2011 v Malém divadle.


Členové a hosté uměleckého souboru 2010 — 2011

Strnad Petr Sýkora Marek Vaňek Petr

Lišková Barbora – vedoucí UTP a produkční, od 1. 3. 2011 vedoucí loutkohry Jecelín Zdeněk – dramaturg a režisér, do 28. 2. 2011 umělecký šéf loutkohry, od 1. 4. 2011 zástupce vedoucího loutkohry pro věci umělecké Ibragimov Jevgenij – režisér Kociemska Ewa Renata – tajemnice loutkohry, inspicientka, asistentka režie

Hostující hudebníci: Banga Radoslav Cais Milan Hlaváč David Hradil Jiří Kalina Jan Mareda Michal Nebřenský Filip Oliva Břetislav Pečenka Ondřej Zahradník Lukáš

Herecký soubor: Baldanová Budlana Chroustová Dana Peterková Tereza Pokorná Lenka Posekaná Denisa Škodová Lucie Zachová Barbora Haman Ivo Hönig Jan Hubík Petr Linka Dominik Matějka Marek Šponar Jiří Zubkov Viacheslav Hosté: Drápelová Stanislava Leimbergerová Eva Poláková Bára Štípková Marie Vanýsková Jana Bauer Ondřej Dudek Michal Gottwald Jakub Jeřábek Tomáš Langmajer Lukáš Liška Václav Měcháček Tomáš Nevěčný Roman

Umělecko-technický provoz: Pospíchalová Šárka Klimešová Petra Dolejšek Ivan Hazuka Jan Hron Roman Hubený Eduard Jirák Martin Juřena Martin Kopecký Jiří Krejza Jan Ateliéry: Kurková Edita Podlipská Kateřina Štolcpartová Kateřina Vačkářová Drahoslava Kreml Jan Martinovský Jakub

131


Statistika titulů* za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2011

Abeceda Počet představení: 6 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 513 %: 85,5 Andělíček Toníček Počet představení: 26 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 2548 %: 98 Bílý Tesák Počet představení: 15 Kapacita sálu: 100/90 Prodáno celkem: 1316 %: 89,5

132

Blb Počet představení: 11 Kapacita sálu: 90 Prodáno celkem: 586 %: 59,2 Bylo nebylo Počet představení: 2 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 154 %: 77 Cesta kolem světa – OH Počet představení: 14 Kapacita sálu: 644 Prodáno celkem: 7142 %: 79,2 Čarodějka Jennifer Počet představení: 6 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 593 %: 98,8

Červená Karkulka Počet představení: 13 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 1211 %: 93,2 Dlouhý, Široký a Bystrozraký Počet představení: 23 Kapacita sálu: 100 (150, 300) Prodáno celkem: 2330 %: 91,4 Dr. Jekyll a Mr. Hyde Počet představení: 6 Kapacita sálu: 90 Prodáno celkem: 509 %: 93,2 Havrane z kamene Počet představení: 2 Kapacita sálu: 90 Prodáno celkem: 139 %: 73,2 Jidáš Iškariotský, zrádce Počet představení: 11 Kapacita sálu: 90 Prodáno celkem: 749 %: 79,8 Kašpárek v rohlíku Počet představení: 17 Kapacita sálu: 100 (200, 215) Prodáno celkem: 1923 %: 98,6 Kašpárek v rohlíku: Dneska to roztočíme! – OH Počet představení: 16 Kapacita sálu: 644 Prodáno celkem: 8149 %: 79,1


Kašpárek v rohlíku 2 Počet představení: 13 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 1238 %: 97,5

Tom Sawyer Počet představení: 26 Kapacita sálu: 90/100 Prodáno celkem: 2174 %: 89,1

Kocourova zahrada Počet představení: 24 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 2201 %: 91,7

Vánoční Abeceda Počet představení: 10 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 966 %: 96,6

Kytice – inscenované čtení Počet představení: 3 Kapacita sálu: 60 Prodáno celkem: 171 %: 89,5

Vyhnanci a vyděděnci Počet představení: 9 Kapacita sálu: 140/160 Prodáno celkem: 738 %: 58,6

No comment! Počet představení: 10 Kapacita sálu: 80 Prodáno celkem: 509 %: 64,4

Žába carevna Počet představení: 16 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 1474 %: 92,1

O veliké řepě a další pohádky ze Špalíčku Počet představení: 21 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 2185 %: 90,3

— Celkem Počet představení: 337 Prodáno celkem: 43037

133

Ronja, dcera loupežníka Počet představení: 27 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 2606 %: 96,5 Tady je Krakonošovo Počet představení: 10 Kapacita sálu: 100 Prodáno celkem: 913 %: 91,3

* bez zájezdových představení


Tom Sawyer Petr Hubík Lucie Škodová Dominik Linka


Kašpárek v rohlíku Dneska to roztočíme


Komedianti (zkouška) José Cura


Jihočeské divadlo děkuje za podporu a spolupráci svému zřizovateli, Statutárnímu městu České Budějovice, ministerstvu kultury Čr, Jihočeskému kraji a všem partnerům, kteří mu umožňují uměleckou práci. Seznam partnerů Jihočeského Divadla Budějovický Budvar n.p., České Budějovice

Jednota, spotřební družstvo České Budějovice Kolovrat ČR, s.r.o., Chýnov Agentura A.R.G.O., Praha

Jaderná elektrárna Temelín člen Skupiny ČEZ

Bonus program České spořitelny, Praha

Robert Bosch, spol. s r.o., České Budějovice

Tiskárna Typodesign, České Budějovice

Kooperativa, pojišťovna, a.s., České Budějovice

ZAT a.s., Příbram

Seznam partnerů Nadačního Fondu Jihočeského Divadla

TranSoft a.s., České Budějovice

Anytrade, spol. s r.o., Benešov

Generali pojišťovna, a.s., České Budějovice

BELIS, s.r.o., České Budějovice

Jihočeské letiště České Budějovice

Centrum lékařské genetiky s.r.o,

ČSOB a.s., České Budějovice

Hoch Reklama 1 899, České Budějovice Exclusive hotels Hotel Budweis České Budějovice GTS Novera a.s., Praha

MUDr. Karel Čutka, České Budějovice Ing. Luděk Čermák, Mgr. Alena Čermáková, České Budějovice Eliška Červenková


EGE, spol. s r.o., České Budějovice

Zřizovatelem Jihočeského divadla je Statutární město České Budějovice.

EGEM s.r.o., České Budějovice Josef Hospergr, Blatná JOBING s.r.o., Brno MADETA, a.s., České Budějovice X Terra Group, s.r.o. Dolní Třebonín

Seznam partnerů Nadačního Fondu Baletu Jihočeského Divadla

Jihočeské divadlo podporuje Jihočeský kraj a Ministerstvo kultury ČR Generálním sponzorem Jihočeského divadla je národní podnik Budějovický Budvar. Hlavním partnerem Otáčivého hlediště Český Krumlov je Jaderná elektrárna Temelín. Tato publikace vznikla za podpory

Kámen a písek, spol. s r.o., Český Krumlov Ing. Antonín Schneider, Praha

Mediální partneři Český rozhlas - České Budějovice Bohemia Promotion, České Budějovice

Nadačního fondu Jihočeského divadla.


Antonello Allemandi a orchestr opery JD


koncepce Martin Glaser grafický design Belavenir, Praha 2012

Zdeněk Jecelín (loutkohra) fotografie Petr Hasal (balet, loutkohra, opera), Libor Sváček (balet), Petr Zikmund (balet, loutkohra), Petr Neubert, Patrik Borecký, Ivan Pinkava (činohra) statistika a personalistika Monika Grauerová, Jana Špulková, Hana Mráčková, Jaroslav Kukrál, Blanka Zahradníková, Bára Lišková technická redakce Jana Špulková, Věra Ernstová Vydalo Jihočeské divadlo za přispění Nadačního fondu Jihočeského divadla v roce 2012. Zřizovatelem Jihočeského divadla je Statutární město České Budějovice. tisk T. A. Print

česk

(činohra), František Řihout (opera),

Jiho

Kristýna Čepková a Martin Glaser

é di vad lo 2 010 +20 11

texty Antonín Schneider (balet),


Jihočeské divadlo 2010+2011  

Almanach Jihočeského divadla v Českých Budějovicích

Jihočeské divadlo 2010+2011  

Almanach Jihočeského divadla v Českých Budějovicích

Advertisement