Page 1

dok rEvUE 4.11

rozhovor

úvodník Protože tato Dok.revue vychází u příležitosti jubilejního 15. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, který i letos proběhne v posledním říjnovém týdnu, připomeňme si, co vnesla Ji.hlava nového mezi české filmové festivaly. V roce 2000 věnovala jako první českým dokumentům soutěžní sekci. O rok později dala základ Industry sekci, která je dodnes největší mezi českými festivaly. Při této příležitosti se zformoval tým, který založil Institut dokumentárního filmu, jenž dodnes podporuje východoevropské filmaře. Dále Ji.hlava založila tradici vydávání odborných i popularizačních knižních titulů. Spustila webovou stránku pro streamování a stahování dokumentárních a experimentálních filmů, která se následně stala jednou z klíčových aktivit Doc Alliance, spojení pěti evropských dokumentárních festivalů, u jejíhož zrodu rovněž stála. Letos zakládá Inspirační fórum pro hledání nových námětů. Inspirujte (se)! Dok.revue

Boj na poli umění, ne politiky Říkají Rafani v rozhovoru o svém prvním filmu „31 konců / 31 začátků“ Považujete se za angažované umělce? Částečně určitě. Ale nejde o angažovanost, jaká se od nás očekává. Co se týká společné tvorby, ať už jsou to výstavy, nebo nový film, angažovanost tam nikdy není na začátku. My si vážíme toho, co dělají Guma guar, ty za skutečnou aktivistickou skupinu považujeme. Ale sami bychom se tak neoznačili. Angažovaní jsme jako jedinci, ne jako skupina.

A proč? Aktivistická nebo angažovaná umělecká tvorba často vede ke zploštění. Aspoň to tak vnímáme. Zajímá nás boj na poli umění, ne v reálné politice. Ptám se na to právě proto, že slovo angažovaný je dnes i mezi umělci bráno jako sprosté slovo, lidi se vůči němu dost často vymezují. Pokud někdo to, co děláme, označí jako angažované umění, nemáme s tím problém. Ale sami to vnímáme jinak. Umění nebo film nebo literatura jsou důležité v pojmenovávání světa, vytvářením pojmů a struktur, jejichž pomocí se lze orientovat. Pro nás aktivistický potenciál je v proměně myšlení, ne světa. A jak se to má s angažovaností studentů? Většina z vás se pohybuje na univerzitní půdě… Vždy, když se taková otázka položí, mám pocit, že musím odpovědět z takového toho dědkovského nadhledu,

dok 1


rozhovor

Rafani – Boj na poli umění, ne politiky

čehož bych se rád vyvaroval. Já bych to nekomentoval. Správně. To bychom byli dědci. My jsme tady za sebe, ne za studenty. Nechme stranou angažovanost, ale lze říct, jak se dnes chová většina studentů? Většina z nich se chová normálně, chce školu dostudovat, mít titul a uplatnit se v profesi. Přičemž většina se neuplatní, protože už na škole nejsou aktivní. Není ten váš film už taky „takovej dědkovskej“? Nevybírali jste lidi pro svůj film jako autority, které nám mají rozšířit paletu přemýšlení? To určitě pro výběr těch lidí nebylo klíčové. Chtěli jsme koncipovat metaforu města a vybrali si nějaké pojmy, které reprezentují jednotlivé oddíly našeho traktátu. Ten má své teze obsazené konkrétními postavami. Vybraní odpovídají zčásti našemu vkusu a zčásti příslušnému pojmu. Ovšem ne všichni s natáčením souhlasili.

Na 31 koncích / 31 začátcích je vidět, kami, tezemi, útržky. A tím je dána i struktura filmu. I ve výpovědích jsme že k nim přistupujete jinak, řekněme používali jen jejich výseky, stříhali konceptuálněji, než bývá u filmařů jsme ve slovech, protože nám šlo o ty zvykem. Dokument pro nás byl opravdu jen výseče, o fragmenty. pracovní název. Zjistili jsme, že k jeho Filmový traktát struktuře jsme vlastně přistupovali jako k další výstavě. Když koncipujete Forma je překvapivá, je vidět, že výstavu, tak také vytváříte její dramafilm je dělaný jinak, než je zvykem. turgii a vlastně pracujete s časem diSami na jeho konci říkáte, že byste se vákovy návštěvy v galerii. báli, aby to celé nepůsobilo moc teleMají vaše performance vyznít už na vizně. Proč jste se vlastně rozhodli místě, nebo až v galerii? udělat dokument? Obvykle je pro nás konečným výstuMy raději mluvíme o filmovém trakpem až dokumentace. Samotná perfortátu než o dokumentu, to je trochu mance je nahodilým fyzickým aktem zavádějící. Dokument je pro nás tak ši- na náhodném místě. A to se týká i pároká kategorie, že „už je to tak vy- lení černobílé české vlajky na Václavprázdněný, až to úplně ztratilo svůj ském náměstí. Kolemjdoucí divák totiž smysl“, kdybychom mluvili slovy ně- jistou subtilnost těch akcí nemůže kterých lidí v našem filmu. Ale k filmu postřehnout. Když jdu po ulici, také nejsme se dostali jednoduše. Tím, že po- dokážu odlišit chování podivína a percházíme z výtvarné scény a dlouhá léta formera. Až když to čtu v jiném rámci a vnímám jako umění, začne konkrétní situace či výjev dávat smysl.

Nechceme nikoho přesvědčovat

Okraj a střed Kdo a proč nechtěl být ve vašem filmu? A co má společného třeba Michal Viewegh s anarchistou Ondřejem Slačálkem, kteří ve filmu vystupují? Samozřejmě že spolu nesouvisejí. Ti lidé jsou obsazení. A Michal Viewegh byl dokonce přeobsazen. Původně jsmě chtěli scenáristu Petra Jarchovského, ale ten nám odmítl. A co pro vás zastupuje Michal Viewegh? Chtěli jsme, aby většina lidí reprezentovala alternativní a okrajovou scénu. A protože má film strukturu města, jeho linie směřuje z jeho vnějšku přes satelity na okraji a periferie do středu. Ten je vnímán jako střed moci, definic, sídlo hegemonie a normativity. Michal Viewegh, ale například i Vít Havránek a Vladimír 518 tak účinkují v roli tohoto pomyslného středu. Teprve okolo něj se rozprostírá periferie, ta protisíla. A právě za ni je tam třeba Ondřej Slačálek. Výběr lidí, kteří ve filmu vystupují, mi připadá zajímavý. Část lidí znám z televize, od někoho jsem něco četla, někteří z nich jsou mí kamarádi nebo chodili s někým známým do školy. Proto je to i fragmentární, protože člověk má město spojené se vzpomín-

dok 2

Marek Meduna (1973), Jiří Franta (1978), David Kořínek (1970), členové umělecké skupiny Rafani. Od roku 2000, kdy byla v Praze založena, se v ní vystřídala řada členů. Jejich tvorba je kolektivní, angažovaná a velmi různorodá tematicky i formou. Dosud nacházela výraz především ve fotografii, videu a akcích ve veřejném prostoru, z nichž k nejznámějším patří Kálení Rafanů ve Veletržním paláci. Od roku 2007 přestali u svých projektů používat text, ke kterému se nyní svým prvním filmem 31 konců / 31 začátků vrátili.

děláme performance, si je i sami dokumentujeme. A postupně jsme od čistého záznamu skutečnosti přešli k promyšlené práci s obrazem, zvukem či střihem. Tak jsme se dostali k novým výrazovým prostředkům, k novému jazyku. Až jsme došli k závěru, že bychom mohli vykročit ze světa výtvarného umění a zkusit vstoupit do jiného média, zkusit udělat film.

Nechcete oslovit i diváky, kteří by na vaši výstavu nepřišli? Náhodný divák není žádná výhra. Většinou ho totiž umění nezajímá. A zajímat ho nebude ani po zhlédnutí nějakého prapodivného aktu. Bez dalších okolností mu to ani nic dát nemůže. A my navíc nechceme nikoho přesvědčovat, nevíme o žádných přesvědčeních. Rafani totiž nikoho nepřesvědčují. A co vás na dnešní době štve? Čím dál víc si uvědomujeme, že flexibilita pracovního trhu, která byla v minulých letech hodně adorována a společnost se k  ní upínala, vedla k tomu, že každý z nás má najednou několik pracovních úvazků a pracovních činností. A ty vedou k rozdrobenosti a nesoustředěnosti. To nás irituje. Člověk má pak úplně rozesranou hlavu. A s kýmkoli ze svého okolí mluvíš, všichni jsou na tom podobně. Vede to k  prokrastinaci, chronickému odsouvání plněných úkolů a povinností. A dá se s tím něco dělat? Třeba proto jsem si nekoupil iPad, ale dvě lampičky do pokoje. Abych se vrátil k četbě literatury. To je pro mě osobně důležité. Tereza Reichová


česká radost

rOcK žiVOtA Jan Gogola, 2011 FilmFRONTMAN je portrétem Oldy Říhy, zakladatele skupiny Katapult, a podobně jako úspěšná kapela má i dokument svoje hard rockové a pop rockové okamžiky, přibližující duši stárnoucího rockera.

záVOd Ke dNu Vít Janeček, 2011 FilmPRÁCE ukazuje život v průmyslových regionech, rozvrácené globální konkurencí, a oproti převažující neoliberální rétorice představuje jiné české myšlení o ekonomické krizi a jejich důsledcích. .

geNerAce SiNgleS Jana Počtová, 2011 FilmSAMOTA v záběru jednoho roku ukazuje život nezadaných a osaměle bydlících mladých lidí. Je kolektivním portrétem mužů a žen, kteří žijí bez stálých partnerů, přestože přiznávají, že po nich touží.

PArOubKOVé Jan Látal, 2011

FilmVĚZENÍ souběžně sleduje osudy dvou mužů a jedné ženy v čase mezi ubíjející nudou kriminálu a svobodou, do níž se ale bývalí vězni vracejí poznamenaní.

MrtVá trAť Šimon Špidla, 2011 FilmSTAVBA se vydává na místa nikdy nedostavěné železniční tratě v nehostinné části ruské tajgy za polárním kruhem a spojuje vzpomínky s meditativní plavbou lodí za stopami asociální utopie.

tMář A jehO rOd Karel Vachek, 2011 FilmROMÁN Karla Vachka nás zavádí do prostředí kláštera, divadla a kasáren, kde zkoumá hranice mezi skutečnou, niternou vírou v Boha a institucionalizovaným náboženstvím, mezi mystikou a magií.

31 KONců / 31 zAČátKů Rafani, 2011

the MAKiNg OF Jan Foukal, 2011

FilmKOLEKTIV realizovala umělecká skupina Rafani a její traktát má strukturu města, přičemž každý z oddílů města/ filmu má svého reprezentanta, zástupce současného českého umění či myšlení.

FilmLISTOPAD je osobitou reflexí proměny ducha revoluce po dvaceti letech – filmová rekonstrukce střetu demonstrantů a veřejné bezpečnosti v den listopadového výročí se stává jen prázdnou hrou.

ultiMuM reFugiuM Ondřej Vavřečka, 2011 FilmKOLÁŽ si klade za cíl spojováním obrazů, myšlenek a emocí dosáhnout mnohovrstevnaté promluvy, která povede k reflexi současného světa (poslední útočiště?) a pozice člověka v něm.

POVídKy MAlOStrANSKé PO 130 letech

ePOchálNí Výlet PANA tříSKy dO ruSKA

Jakub Wagner, 2011 FilmMÍSTO se vrací do pražské čtvrti, aby konfrontoval její současný stav s duchem, který je díky školní četbě uložen hloboko v českém podvědomí.

Filip Remunda, 2011 FilmRUSKO je ironickým svědectvím o současném Rusku a česko-ruských vztazích pohledem blšanského učitele, jenž se vydal po stopách dědy legionáře z Prahy až do Čity.

FilM jAKO brNO studenti prvního ročníku FAMU a Vít Klusák, 2011 FilmSTŘET se člení do sedmi kapitol a každá z nich reportážně portrétuje jednu skupinu prvomájové blokády neonacistického pochodu v Brně.

POd SluNceM tMA Martin Mareček, 2011 FilmAFRIKA zachycuje malá dobrodružství dvou Čechů v zambijské vesnici a znovu připomíná otázku po smyslu výprav bílých mužů, byť tentokrát nevedených dobyvačností, ale potřebou darovat a pomáhat.

VeNKu Veronika Sobková, 2011.

FilmPOLITIK pátrá po důvodech negativního mediálního obrazu Jiřího Paroubka a vystupují v něm Paroubkové dva: jeden skutečný a druhý virtuální, ztělesňující naše obavy, fobie i jen potměšilou krutost.

VyMezeNý PrOStOr Hana Železná, 2011 Film-SCÉNA je vizuální filmová esej inspirovaná Pražským Quadriennale 2011. V pohybu dává život nehybným věcem čekajících na člověka v různých zákoutích města, které se stává divadelní scénou.

dok 3


MFdF JIhLAvA

ZOON Politikon Opus bonum Soutěž o nejlepší světový (Země česká, dokumentární film domov můj)

Film Epilog začíná ve chvíli, kdy se padesátiletá matka tří dětí rozhodne přerušit léčbu raNové dokumenty o krásných koviny. I když jí na mysli leží budoucí zajištění rodiny, tak zbývající rok života chce prožít lidech nejen české politiky plně, v klidu a se smířenou myslí. Citlivý film Petr hájek v dokumentu Apoleny rychlíkové nepodléhá jen stínu smrti, ale vedle hlubokého vhledu do rodinných vztahů ukazuje sílu „Hájek na zámku, jednání člověka, uvědomujícího si smysl dní Petr v podzámčí“ v omezeném čase. (Epilogue, Belgie, 2011, režie „Film jako kazatelna o životě po pravici Klause, Manno Lanssens) o životě na pravici vůbec, o světě, který je D.O.S.T. Je to pro mě složitý film, ve kterém jsem nezvládla několik situací, učila se vlastní toleranci, několikrát jsem si vydechla a zase se nadechla, než abych se pouštěla do sporu a rušila tak Soutěž o nejlepší středomnou předem vybranou metodu pouhého pozorování jednoho z nejvyšších gatekeeperů.“ a východoevropský dokument

Mezi moři

bernd Posselt v dokumentu Petry Nesvačilové

„Řekni, kde ti Němci jsou“ „Na začátku byl pocit z toho, jak člověk stále něco nějak odsouvá. Myšlenky, lásku, věci i sám sebe. Na své cestě za odsunem jsem pak potkala bývalého předsedu Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernda Posselta a film se mi rozrostl do jeho rozměrů.“ Vladimír Špidla v dokumentu Viktora Portela

„Vladimír Špidla: běžec na svém místě“ „Na Vladimíru Špidlovi se mi vždycky líbilo, že není mužem velkých slov, že vytrvale běží za sociálně demokratický program a nedívá se moc na to, na kolikáté místo ve stranickém peletonu ho to vynese.“ Valtr Komárek v dokumentu Marka Skláře

„Listopadové komety“ „Zdatnému řečníkovi Valtru Komárkovi patřila v listopadu 1989 zaplněná náměstí, lidé si jej žádali za premiéra. Dnes vzpomíná, jaké jiné politické zájmy vynesly do křesla neznámého komunistického aparátčíka Čalfu a jak nakonec dal prostor vytrvale se hlásícím žákům Klausovi a Dlouhému.“

Film Stát jsem já! je o anarchistech, samozvaných knížatech i osamělých bláznech, kteří na okraji globalizace vyhlásili válku státům tím, že si založili svůj vlastní. Používají své zákony, jazyky a mince, vedeni podivínstvím, různými ideologiemi či představami o alternativních způsobech soužití vymezují svůj prostor, který jen dokazuje, že na začátku je individuální svoboda a na konci stát. (Der Staat bin ich!, Rakousko, 2011, režie Paul Poet)

Italský filmový režisér a scenárista je považován za jednoho z největších imaginativních realistů padesátých a šedesátých let minulého století. Jeho krátké filmy beze slov vzdávají hold životu těch nejchudších rolníků, rybářů, pastýřů a horníků v jižní Itálii. Na jihlavském festivalu obdrží Cenu za přínos světové kinematografii.

Zvláštní uvedení Výjimečné světové a české dokumentární filmy Snímek Není to film, propašovaný na letošní festival v Cannes, byl natočen s Džafarem Panahím v jeho teheránském bytě, kde slavný režisér čekal na rozhodnutí soudu o svém odvolání. V jednom dni pil čaj, telefonoval, díval se na televizi a uvítal návštěvu. Všechny nejvšednější okamžiky se stávají výjimečnými s vědomím rozsudku k šesti letům vězení a zákazu dvacet let natáčet filmy. (In film nist, Írán, 2011, režie Jafar Panahi, Mojtaba Mirtahmasb)

Strana zelených v dokumentu daniely Matějkové

Fascinace

„Zelení 2003–2005“

Laboratoř estetických

„V roce 2002 jsem s řadou přátel vstoupila přístupů k dokumentu do chátrající Strany Zelených. Rozhodla jsem se, že budu dění uvnitř strany sledovat a důFilmový experiment Spálenej fešák se vrací sledně zaznamenávat. Předkládám Vám konk postavě Jana Palacha, který se v lednu 1969 centrát ze stranického života.“ upálil na protest proti okupaci Československa. Přibližuje jeho osobní peklo ve dnech stráveKůrovci ve filmu hany Novákové ných v bolestech v nemocnici, kdy byl také vy„Národní Galerie Šumava“ slýchán policií. Autor, který film ze super 8mm „Film se snaží optikou ironické revize reha- pásu sám promítne, kombinoval převzatý mabilitovat postavu lýkožrouta. Brouk je předsta- teriál se záběry míst spjatých s posledními Palaven jako tvůrce svérázných dřevorytů a děj filmu chovými dny a zvukovými nahrávkami výslechů. se odehrává na pozadí rejdů různých ‘prodavačů (Spálenej fešák, Česká republika, 2011, režie Martin Ježek) dříví’ a jejich prodloužených rukou a hlav.“

dok 4

„Nejvíc mě na italské kinematografii dráždí sklon k iracionálnu. K opaku toho, čemu se říká „umění na míru člověka“. Samozřejmě jsou tu jisté tlaky, určité klima, jež se odráží v psychickém uzpůsobení autorů, ale řekl bych, že do jisté míry jsou za to, co se děje, zodpovědní i autoři sami. Mám už dost toho heroického vyjadřování nespokojenosti, které se mi občas zdá tak neplodné. Nemám rád to okázalé mučednictví, extrémismus a protest pro protest, protože nakonec to všechno vede k jakémusi hermetismu, k nihilismu a k negaci…“ Vittorio de Seta

„Usiloval jsem o určitou asketičnost, abych se vyhnul podezření, že upadám do téhož prohřešku, který filmem obžalovávám: totiž chorobné zvědavosti tváří v tvář ceremoniálu poprav. Vybudoval jsem film jako kantátu nebo takové bezvěrecké oratorium. Gregoriánské chorály, které tvoří hudební doprovod, mají připomínat morální příkazy, jež kryly zločiny v naší španělské minulosti, v našich dějinách.“ Basilio Martín Patino Otec moderního španělského dokumentu původně vystudoval filosofii a teprve potom filmovou školu. Proslavil se především třemi protirežimními snímky ze sedmdesátých let, které osobně uvede na jihlavském festivalu – Písně pro poválečnou dobu (1971), Ctihodní kati (1973) a Vůdce (1977). Jeho filmy ukazují pravou tvář frankistického režimu nikoliv sumou objektivních dat, ale originální prací s archivními materiály a subjektivním přístupem k historickým tématům.


MFdF JIhLAvA

básEň Bruder Schwester po tom, kdo nevěří na zázraky, zůstane peří v hrobě, sestřičko, nemám tělo, jen rány, v zahradě zahrad krev ze mě kvete a srdce mi v slunci tluče, když spolu umíráme (Německo, 2010, režie Maria Mohr)

Gunnar Goes God poušť umývá rozum pískem, když bůh není, děti jsou daleko, žena je daleko, spí vedle tebe, jedeš autem, než se rozbiješ, mnich líže kámen a ví, jak chutná, chceš být mnichem, budeš kamenem (Norsko, 2010, režie Gunnar Hall Jensen)

Reality TV Představí nejzajímavější světové televizní pořady z žánru reality. Letošní výběr má širší zaměření – vedle docu soapů to budou také ukázky mockumentů a social reality. Výjimečnou podívanou je britský fikční dokument Zajetí prince Harryho, zabývající se možnými reakcemi na únos prince Harryho při výkonu vojenské služby v Afghánistánu. Další fikční dokument Třetí světová válka je úvahou o tom, jak by se vyvíjely dějiny, kdyby nepadly komunistické režimy. Americké docu soapy Ty pravé hospodyně z NY a Ženy mafiánů se věnují životu žen v různém sociálním postavení – druhý titul zachycuje osudy manželek zatčených mafiánů. Sociální reality reprezentuje americká Nejlepší škola, pořad o vztahu místní komunity k podfinancované  veřejné škole a britská reality Poslanci do paneláku, v němž se poslanec parlamentu dobrovolně ocitne mezi nejchudšími obyvateli Británie. Milan Kruml

Akta Krajina

Lenka Dolanová:

Dialog s démony nástrojů. Steina a Woody Vasulkovi Ve spolupráci s Nakladatelstvím AMU vydává MFDF Ji.hlava. „Naše realita by měla být taková, o níž můžeme snít jako o utopii. To celé je paradox, protože já nevím, proč těmto strojům sloužím, a zcela jistě nechci, aby ony sloužily mně. Ochotně se však podrobuji tomuto procesu práce s nimi, nechávám je mluvit, nechávám je žít.“ Woody Vasulka

dok rEvUE 4.11

Redakce: Soňa Mikulová, Andrea Slováková, Petr Kubica, Marek Hovorka. Korektury: Anna Vondřichová. Přepisy: Hanka Procházková. Ilustrace: Michaela Kukovičová. Design: Belavenir. Font: Suitcasetype.com. Dok.revue vydává Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava ve spolupráci s týdeníkem Respekt, za podpory Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie a Ministerstva kultury ČR.

dokument-festival.cz

Tradiční sekce Do historie připomene třemi filmy osobnost Vladimíra Krajiny (1905 – 1993), vědce, politika a jednoho z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje za 2. světové války. Vynikající botanik působil ve dvacátých a třicátých letech na řadě světových univerzit, díky stipendiu americké univerzity v  Yale mohl osm měsíců bádat na Havajských ostrovech, kde natočil film Aloha-oe. Snímek, pojmenovaný podle havajského pozdravu na rozloučenou, bude přesně osmdesát let od své premiéry v říjnu 1931 uveden v Jihlavě. Už od počátku nacistické okupace se podílel na demokratickém odboji, kterému se věnuje snímek Akta Vladimír Krajina (2011). Na otázku, co měli společného Krajina odbojář a Krajina botanik, odpovídá jeho režisér Pavel Kačírek: „Jako botanik byl spíše statistik, který pracoval v terénu a sbíral materiály, což mu možná pomáhalo při sbírání a předávání šifrovaných zpráv exilové vládě v Londýně. Jeho odbojovou činnost však musíme chápat v širším kontextu boje za svobodu a demokratické ideály Masarykovy republiky. Nepochybně měl velké charisma a dokázal nadchnout a přesvědčit pro své myšlenky okolí, ať už jako poválečný významný protivník komunistů, nebo později jako zakladatel systému přírodních rezervací a průkopník trvale udržitelného rozvoje v Kanadě.“ Krajinovy teoretické zásluhy v oblasti botaniky a úspěšné ekologické projekty přírodních rezervací, jimž se zcela oddal v druhé polovině svého života, připomene kanadský dokument Lesy a Vladimír Krajina režiséra Toma Radforda z roku 1978.

Sudetští Němci: Dny odsunu Další kapitola sekce Do historie uvede filmové týdeníky a dokumenty z let 1945–1947 zachycující odsun německého obyvatelstva z Československa. Ukáže odsun v jeho autenticitě (přesněji v autenticitě dobové rétoriky) tak, jak jej zachytili a jak o něm ve své době informovali českoslovenští zpravodajové. Pro diváka to znamená ocitnout se mezi promítanými obrazy (vidět), které byly určeny poválečným očím, a současnou interpretací (přemýšlet). Uvidí podpis dekretů prezidentem Benešem, šot o výbuchu cukrovaru v Krásném Březně, připisovaný německým záškodníkům, i unikátní materiál ze sběrného tábora v Mariánských Lázních, kde komentář hrdě hlásí, že „... Němci jsou zvyklí na větší životní prostor, proto jich v krytých vagonech jede maximálně třicet“.

Nedej se Nedej se, jeden z nejstarších dokumentárně-publicistických cyklů, je jediný investigativní ekologický pořad ČT. Nedej se nedává slovo kmotrům, ale místním sdružením, vzniklým na záchranu ohrožené lokality či nazrálého problému, zpravidla s celostátním přesahem (kauzy typu obřích spaloven namísto zanedbané recyklace, příčin stupňujících se povodní, miliardových podvodů s lesními tendry). Převažují tu přírodovědné, nikoli politické argumenty. Argumenty, jež se do hlavních vysílacích časů nedostanou. Proto relace, tak milovaná vědci, je nemilovaná politiky. A proto přistál na její adresu bezpočet stížností i žalob: příznačné je, že ani jeden ze soudů pořad neprohrál. Vladimír Just

Luxusní večírek 1986 Fragment privátního videa je záznamem z oslav narozenin manželky tehdejšího předsedy vlády Lubomíra Štrougala. Amatérský snímek je jedinečným svědectvím o tom, jak se bavili mocní na sklonku komunistické éry, co jedli, co pili, co si vyprávěli, čemu se smáli. Večírku se zúčastnili také výkonní umělci Jan Wagner, Jiřina Bohdalová, Dagmar Veškrnová a Jiří Krampol. (Prostý záznam)

---------------------------------------------------------------------------

Radiodokument Ve spolupráci s Českým rozhlasem proběhne na jihlavském festivalu ve dnech 27. až 29. 10. přehlídka tuzemských i zahraničních rozhlasových dokumentů spojená s tematickými diskusemi s pozvanými autory radiodokumentů. Vybrané pořady připomenou tvorbu nestora české dokumentaristiky i mladé generace, oživí minulost skrze svědectví pamětníků a otevřou diskusi o přesahu rozhlasu a rozhlasového dokumentu do filmu, televize a nových médií.

FAMU Katedra dokumentární tvorby FAMU přijímá přihlášky ke studiu a talentové práce do 30. listopadu. www.famu.cz

dok 5


Dokrevue 4  

Dokrevue 4

Advertisement
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you