Page 1

|dok| rEvUE 4.10

|úvodník| První celovečerní dokument Nanuk, člověk primitivní z roku 1922 byl z  velké části inscenovaný. Od samého počátku dokumentární film používal z  metod filmu hraného, co pro něj bylo zrovna potřebné. V  posledních letech je naopak viditelný trend, kdy si hrané filmy propůjčují některé dokumentaristické postupy natáčení nebo vyprávění, aby posílily dojem autenticity i upoutaly na možné reálné pozadí příběhu či postav. Tuto prostupnost reflektuje Doc-fi – nová sekce 14. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, na nějž vás v  tomto čísle Dok.revue zveme. Kromě klasických kinosálů hostí projekce dokumentů také jihlavské domácnosti. Váš domácí festival je každý den nejdřív orientační hrou a pak neobvyklým setkáním s  filmem, hostiteli a režisérem. Na zvláštním místě proběhnou i autorská čtení – ze svých knih budou Ludvík Vaculík, Arnošt Lustig, Pavel Kolmačka, Emil Hakl a Stanislav Dvorský předčítat v  autobusu – divadelní Autobuf zaparkuje na náměstí. A výbušné a neodolatelně vtipné bude samozřejmě i slavnostní zahájení a zakončení festivalu v  režii a moderaci divadla Vosto5. Zatímco v říjnu můžete na webových stránkách České televize zdarma vidět deset divácky nejúspěšnějších českých dokumentů a hlasovat o tom, který získá Cenu desetiletí, v listopadu zabruste na internetový portál DocAllianceFilms.com, který pro vás chystá dokumentární překvapení. Těšíme se na setkání v  Jihlavě od 26. do 31. října.

Dok.revue

Voyeurské okno k sousedům O žánrech docusoap, reality show a voyeurismu, který zaplavil televizní obrazovky. Rozhovor s Milanem Krumlem o nové programové sekci MFDF Jihlava

Ten byl čím dál neklidnější a nebezpečnější, až to vyvrcholilo 11. zářím. Ale ani teroristické útoky nepřišly z ničeho nic. Svět kolem nás se komplikoval a fikce na to vůbec nereagovala. A lze za zásadní zlom považovat reality show Big Brother? Ano. To, že se reality tv prosadila jako velmi účinná zbraň na všech typech televizích – veřejnoprávních i komerčních – za to vděčí dvěma formátům: sérii Big Brother a soutěži Chcete být milionářem. Big Brother ukázal, že je možné denně v televizi vysílat něco, o čem by vám o pět let dřív všichni řekli, že je totální nuda. Najednou se ukázalo, že kromě diváckého potenciálu v sobě má i mnoho dalších motivů, které jsou podle mě záležitostí spíš sociologů a psychologů.

4.10

Kdy se žánry docusoap a reality show začaly objevovat v televizi? Od samých začátků, kdy se televize stala masovým médiem. Talentové show se vysílají v Americe už od konce čtyřicátých let. Televize vždy vytvářely nabídku, která byla na jedné straně postavena na fikci, tedy na příbězích, které mají povahu pohádek, a na druhé straně na formátech, v nichž vystupoval obyčejný člověk z ulice.

Proč se diváci najednou upnuli k hrdinům, se kterými se mohli identifikovat? V Holandsku dělali výzkum mezi diváky, proč se na reality tv vlastně dívají, a většina z nich odpověděla, že je to, jako by nahlíželi k sousedům. Televize vlastně jen otevřela toto okno. A je to samozřejmě okno voyeurské. Proto když se zeptáte většiny lidí na reality show, tak vám řeknou: Big Brother, no fuj! Jo? A je pravda, že aby se ten formát v televizích ze začátku udržel, tak degeneroval. Výběr soutěžících byl čím dál tím divnější. Najednou už nešlo o lidi, které jste mohli potkat na ulici.

Nyní ale zažíváme největší rozvoj těchto žánrů. Hlavní zlom přišel na konci devadesátých let, kdy se fikce vyčerpala natolik, že o ni diváci ztratili zájem. Příběhy byly stále stejné, narativní metody, které se používaly, také. Diváci měli pocit, že svět, který se na ně valí z obrazovky, je moc A v čem byla soutěž Chcete být milionářem kašírovaný, zatímco ten kolem nich takový nebyl. přelomová? pokračování na str. 2

dok.rEvUE 1


rozhovor Milan Kruml

se ocitli v programu až po desáté hodině, a to už Reality s cílem věšina diváků dává spíše přednost zahraničním filmům nebo seriálům. Naopak mediální odezva byla opravdu velmi silná. Ale byla do značné míry Část pořadů reality tv označujete jako ty „s cítypicky česká. lem“. S jakými cíly pracují? Doplnil bych „s pozitivním cílem“. Diváci by V čem? neměli být jen svědky nějakého příběhu. Každý Zlatý hoši vyprávějí na můj vkus některé pří- v sobě má mít prvek napětí, takové to „jestli to běhy až příliš brutálně, ale to je dané prostředím, dobře dopadne“. Divák by měl hrdinům držet ve kterém se odehrávají. Pojmenovávají neschop- palce, motivován zjištěním, že je možné dokázat nost rodičů nechat svoje děti vyrůstat a nepromí- věci, které by si ani nedokázal představit. A to tat do nich své představy a nenaplněné ambice. může sahat od banálních věcí, týkajících se třeba Zajímavá je i pozice trenéra, k němuž se vztahují života na vesnici, až po skutečné zlepšení něčího jak rodiče, tak majitelé klubu, kteří také chtějí života nebo jeho životní situace. Ve Finsku se mluvit do toho, jak má vypadat výchova potenciál- třeba vysílal pořad, jehož hrdiny byli čtyři mladí ních hokejových hvězd. Přijde mi farizejské roz- muzikanti, kteří se zabývali vážnou hudbou. To hořčovat se, že trenér řve a používá slovník, který byl celý jejich život. Od televize dostali nabídku, by se u malých dětí používat neměl, a pak toho aby vytvořili rockovou kapelu. A když to do tří trenéra vyhodit a myslet si, že je problém vyřešen. měsíců dokáží, vystoupí jako předkapela jedné Nejde přeci o jednoho konkrétního trenéra. To z nejtvrdších hardrockových skupin nejen ve FinVeřejnoprávní laboratoř samé se odehrává ve většině případů, kdy rodiče sku. Došlo k velmi zábavné konfrontaci dvou huČeská společnost vnímá žánry reality tv jako cpou své děti do tenisových a jiných škol a očeká- debních světů, v pořadu vystupovala spousta pokleslé a určené primárně pro komerční tele- vají, že z nich budou jednou hvězdy, které je známých hudebníků z klasické i rockové scény, vize. Vy ale říkáte, že v zahraničí je tomu jinak. budou živit, které dokáží, co oni nedokázali. Ale kteří jim dělali poradce. Šlo o zajímavý příběh, který ukázal, že vše je dost těžká proU žádného formátu na světě fese, i to být rockovým hudebníkem. není řečeno, zda je určený pro koMilan Kruml (*1961), původmerční, nebo veřejnoprávní televizi. ním povoláním novinář, prošel A z těch společensky vážnějších Rozhoduje vždy pouze míra vkusu redakcemi Mladého světa, témat? a schopností, jak s ním pracovat. Týdne a MF Dnes, později začal Naopak ve Švédsku dostal od Třeba se soutěží Stardance přišla pracovat jako mediální analytik televize místní boxer určitou sumu BBC, která platí za vzor televizím pro TV Nova, dnes pro společpeněz, s níž měl v té nejhorší čtvrti ve veřejné služby. Kdyby tento formát nost Media Pro Pictures, vlastStockholmu, se spoustou přistěhovymyslela Česká televize, strhne se něnou CME. Je dramaturgem valců a kriminalitou, najít skupinu netu obrovský křik. K tomuto dělení Noci filmových nadějí. Na FSV zaměstnaných kluků, kteří jsou třeba ale přispěl i Vladimír Železný, který UK vede semináře Dějiny telei členy nějakého pouličního gangu, vyna tu notu léta hrál a rozděloval budovat s  nimi basketbalové hřiště vizní zábavy a Kritika médií. filmy na ty pro Novu a pro ČT. To je a vydělat peníze na jeho vybavení samozřejmě absurdní. Jestliže máte prestižní televizní stanici, která nabízí kvalitní po- u nás se debata zastavila na jediné kauze. Přitom jinak, než že by je někde ukradli. řady v kategorii dokument nebo původní televizní jde o nenaplněné ambice rodičů, kteří manipulují film, měla by přicházet i s výjimečnými projekty s vlastními dětmi. A ty se přitom nemůžou bránit. V čem je pro vás důležitá sekce jihlavského fesČeská společnost má tendenci vyřešit problém tivalu, která bude mapovat současné světové pov oblasti zábavy. vždy co nejrychleji a bez bolesti. doby cross-žánrových formátů? V Česku nejsme žádná hlavní ulice světové tePřivítal byste, kdyby ČT vyvíjela nové televizní O tom koneckonců vypovídají i veřejnoprávní levizní tvorby, jsme spíš její výspa. K nám se formáty? Nova nebo Prima nemohou tolik riskovat, pro- Ptáčata, která jsou zajímavá už tím, že se vě- spousta pořadů, pokud vůbec, dostává s velkým zpožděním. S reality tv nemáme moc velké zkutože každý risk je stojí moc peněz a ohrožuje je- nují stejně starým dětem. Je to zajímavá konfrontace. Otázkou je, jestli šenosti, protože se jich moc nevysílalo, a když už, jich existenci. U veřejné televize se risk předpokládá. Je součástí její činnosti, protože veřejno- obě témata nejsou příliš nepříjemná pro diváky. tak vždy vyvolaly velikou debatu. I na Slovensku Netušili jsme, že téma hokejové přípravky je to lepší, protože tam probíhá daleko ostřejší boj právní televize posouvá dál celou branži. Má přicházet s novými nápady, protože má peníze, čas bude tak silné. A u Ptáčat je to podobné jako se mezi oběma hlavními komerčními stanicemi, a prostředky na to, aby riskovala. Potíž je, když všemi sociálními tématy. Velká část lidí si myslí, takže obě televize musejí rychleji uvádět nové forzjistíte, že veřejná televize není schopná ničeho že se o to má postarat stát, proto mu přece pla- máty, víc riskovat a hledat, co by ze světa mohly jiného než dělat podobné věci, jaké dělají ko- tíme daně. Proč bychom se tím my měli zabývat použít. Jsou zkrátka několik kroků před námi. merční stanice. To je problém. Veřejnoprávní te- a znepokojovat se? Pokud to nefunguje, tak levize má přemýšlet o alternativě. Očekává se, že zkrátka nezafungoval stát. Ze zahraničí ale známe Třeba v sérii s názvem Krev, pot a takeaways spoustu zajímavých formátů, na které ještě není se dozvíme, jak se v Asii vyrábí jídlo, které je tou laboratoří, která zkouší nové věci. naše společnost připravená. známe z našich restaurací a obchodů. Když toto téma zpracuje klasický dokument, Od začátku září nabízí Nova i Česká televize své bude se na něj dívat zlomek lidí, protože je to podoby formátu docusoap. Veřejnoprávní tele- Co to přesně znamená? Zásadně by to ovlivnilo sledovanost, diváci by začne po deseti minutách nudit. Bude jim chybět vize sleduje v sérii nazvané Ptáčata třídu 2. B, se na takové pořady ani nedívali. Témata týkající osobní zkušenost. V tomto pořadu diváky zastuv níž převažují romské děti, komerční televize natáčí hokejovou přípravku pražské Slavie. Jak se těžkých nemocí nebo umírání jsou u nás špatně puje skupina několika teenagerů, která jim ji jste spokojený se zájmem, který vyvolali vaši přijímána, musejí se zpracovávat pomalu. Většina zprostředkovává. Potřebujete někoho, komu vělidí vám totiž řekne – to nechci vidět, já chci od říte, kdo je jako vy. Takových pořadů přibývá, proZlatý hoši? tože svět kolem nás se najednou začíná zkoumat Nejsem úplně spokojen s tím, jak si na Nově televize zábavu. nikoliv klasickým dokumentem, ale vlastně tím vedli. Očekávání byla větší. Ale asi je to i tím, že

Milionář byl po letech první soutěží, kde se – a to po strašných bojích – nedělal casting na soutěžící. Tam mohl skutečně přijít kdokoliv z ulice. Do té doby se soutěžící vybírali podle vědomostí, cílem bylo objevit hrdinu, který je zajímavý a má encyklopedické znalosti a vydrží hodně kol, tím se měla udržovat sledovanost. V Milionáři ne. Ten ukazuje, že i obyčejný člověk může být natolik schopný, že na vše odpoví a vyhraje milion nebo třeba deset milionů. A když se podíváte na ty, kdo vyhráli, vždy měli znalosti ze zeměpisu a historie i ze šoubyznysu. Pouze s univerzitním vzděláním jste uspět nemohli. Vypadli byste na páté otázce, která by zněla: Jak se jmenuje manželka Karla Gotta? Šlo o to, aby soutěžícím nebyly lhostejné impulsy, které se na nás valí ze všech stran – ze seriózních i bulvárních novin, z televize, z rádia.

2 dok.rEvUE


rozhovor Milan Kruml

|sport| Přes 270 snímků, nejvíce ve čtrnáctileté historii, nabízí program 14. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava. Jen výčet jejich názvů vydá na několik tiskových stran. Myslíte, že by byl nudný? Kdepak, filmové tituly jsou tak pozoruhodné, že z nich lze sestavit i – v tomto případě pokleslou – báseň, inspirovanou dokumenty z hlavní festivalové soutěžní sekce: Opus Bonum // Neskutečný les / Zádumčivost a divočina / Přísaha //   Nájemný vrah – Pokoj 164 / Střílení na slona / Krvavé lekce // Touha po světle / Výstup na nebe / Bůh tohle neříká //. Sestavte svou báseň složenou z názvů jihlavských filmů. Jejich přehled najdete na www.dokument-festival.cz. V porotách jihlavského festivalu záměrně v duchu otevřenosti dokumentárních filmů vedle režisérů či filmových kritiků každoročně zasedají reprezentativní osobnosti české společnosti, letos mimo jiné legenda české filmové kritiky Galina Kopaněva, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal, kanadský filmař Mike Hoolboom, chartista a zakladatel Spolku Šalamoun John Bok, slovenská fotografka Lucia Nimcová nebo filmový experimentátor a průvodčí nočních transevropských vlaků Martin Ježek, jeho osudová žena Hedvika a desetiletý syn Mikoláš. Průhlednými bytostmi, jejichž filmovou retrospektivu v Jihlavě uvidíte, jsou bolivijský režisér Jorge Ruiz, japonský experimentátor Ichiro Seuoka a maďarský filmař András Szirtés. Zatímco restaurovanou filmovou kopii Ruizova nejslavnějšího filmu Vrať se, Sebastiano zapůjčila Americká filmová akademie a projekci uvede Ruizův syn, Szirtés své filmy natáčí na nejrůznější typy filmových kamer – od těch lumierovských na kliku po digitální, filmové kopie sám vyvolává i schraňuje ve svém budapešťském ateliéru. Jeho filmové dílo reprezentuje filmovou vášeň, technologické proměny kinematografie i osobní příběh východoevropského emigranta, který před komunismem odešel do New Yorku, aby zde v  dialogu s Jonasem Mekasem natáčel své osmičkové deníkové filmy. Témata denacifikace Rumunska, z různých perspektiv nahlížená východoevropská totalitní minulost i kapitalistická přítomnost, emancipace slovenských Romů, portréty mladých indických boxerů toužících po zlatých medailích z londýnské olympiády i zamyšlení nad každodenními banalitami, které poukazují na to temné v nás – to vše zkoumají připravované filmy z východoevropského regionu, které již po desáté představí East European Forum, největší setkání středo- a východoevropských dokumentárních tvůrců s předními evropskými a severoamerickými televizními producenty, distributory, nákupčími a zástupci filmových fondů. Příležitostí, jak vyřešit tradiční festivalové trauma permanentního unikání filmů, je pro filmové profesionály určený trh East Silver, který je zaměřen na kinematografie zemí střední a východní Evropy, ale nabízí ve zdigitalizované podobě i festivalový program. East Silver v průběhu roku reprezentuje vybrané dokumenty z východoevropského regionu na téměř dvou desítkách světových festivalů, širokou škálu nejnovějších filmů pak představí přímo v Jihlavě. Od roku 2009 uděluje ceny na podporu distribuce s názvem Stříbrné oko neboli Silver Eye. „Být lampou, toužil bych svítit i jinam, než mi určil inženýr,“ říká výtvarník Viktor Karlík, autor festivalových cen, které jsou nápadně podobné pouličním lampám. Šest se jich i letos udělí na slavnostním zakončení festivalu 30. října, které bude letos od 20 hodin přenášet Česká televize.

prožitkovým, přes třetí osobu. Přiznává se autor, který pak prožívají, spíš než hrají, obyčejní lidé. Třeba když modelka z nějakého malého města který se neskrývá vzadu za kamerou. uprostřed Ameriky přichází do velké newyorské Naopak velmi rozporuplné je téma pořadu modelingové agentury a vy sledujete, jestli uspěje. Jak žijí ti druzí, v němž bohatá britská rodina financuje život jedné chudé rodiny – dokonce Do velkých koncernů nahlíží americká série Šéf v díle, který budeme uvádět na festivalu, sub- v přestrojení. To je velmi pozitivní formát. A funguje ve chvíli, vencuje zajištěná bílá rodina afroamerickou kdy sledujete tak velkou firmu, v níž ti nejnižší svobodnou matku několika dětí. úředníci nikdy ani neviděli svého šéfa. Po všech Je to kontroverzní, ale každý ten pořad je těch šílených krizích a průšvizích velkých společtřeba posuzovat z hlediska společnosti, v níž ností má obrovskou hodnotu firma, jejíž šéf ji zná vznikl. V Anglii jsou nůžky mezi bohatými a chuod zdola až nahoru. A není mu zatěžko dělat tu nejdými rodinami mnohem rozevřenější než u nás. horší práci jako jeho nejhůř placený dělník. V AngBohatí opravdu nevědí, jak žijí chudí. Nezajímá je lii i v Americe to má obrovský úspěch, protože to, nemají důvod se vypravit na jejich sídliště. divák potřebuje vědět, že ještě někde funguje svět Britská společnost je mnohem diferencovanější tak, jak si ho představoval, že existují ti hodní zodz hlediska příjmů a postavení. U nás by nikdo nepovědní šéfové, kteří od rána do večera sedí v kanvěřil, že nějaká rodina, která bydlí ve vile v Čerceláři a myslí na svou firmu – jako bossové starého nošicích, neví, jak bydlí ti, kteří mají deseti- střihu, pro které je firma opravdu důležitá. Ne jako násobně menší příjem. To je přece nevěrohodné. dnešní manažeři, kteří sedí někde v Hongkongu Ale v Británii ne. nebo jsou součástí jetsetu, lítají po světě a firma je pro ně něco, co jim dává jen prachy. Kriminální série Indianopolis 187 používá narativní postupy a estetické strategie fikč- Naopak malým firmám slouží britský pořad ního seriálu, stavbou i vizualitou vypadá Nahá kancelář, který zkoumá vztahy na praúplně jako Kriminálka New York, jde vůbec covišti prostřednictvím situace, kdy všichni stráví společně jeden pracovní den nazí. o reality tv? Jde o příklad reality tv postavených na zkouIndianapolis 187 je nejúspěšnější kriminální útvar ve Spojených státech, má osmdesátipro- mání prostředí, které bylo dlouho mimo zájem tecentní úspěšnost vyřešení případů. A ta série je levizí, tedy o pracovní prostředí. Určitě k tomu zajímavá právě tím, že pracuje s reálnými lidmi přispěl i Rick Gervais se svým sitcomem Kancl. i případy. V televizi se postupně začíná stírat roz- Najednou se ukázalo, že prostředí, které by se díl mezi fikcí a non-fikcí z hlediska vizualizace mohlo zdát totálně nudné, kde jsou úřednice, sea narace. Hrané seriály působí dojmem autentické kretářky, nějací šéfové a v poledne všichni chodí reality a naopak v non-fikčních pořadech se použí- někam na oběd nebo si zalijí nudle horkou vodou, vají dokonalé záběry, kdy máte pocit, že ty scény může být neuvěřitelně zábavné a dramatické. museli aranžovat předem. Ale stírají se i rozdíly A formát Nahá kancelář je takový urychlovač v tom, co je hrané. Třeba MTV dnes vysílá seriály, vztahů na pracovišti. Ale nechtěl bych se ho účast-mh-askteré mají předem napsaný a vymyšlený příběh, nit, to vám říkám rovnou. tXt Ekonomystika

Ekonomická krize z jiné strany V uplynulých dvou letech vznikly desítky dokumentárních filmů věnujících se ekonomickým otázkám – některé brilantně analyzující a objevující nečekané souvislosti, jiné otevřeně proklamující jednostranný výklad, ale taky filmy o přístupu jednotlivců, vynalézavých osobních postojích k  neudržitelnému životnímu stylu či poukazující na neviditelné dopady ekonomické krize. Zvláštní programová sekce 14. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava pod názvem Ekonomystika představuje nejrůznější perspektivy: poutavá studie Williama Karla 1929 rozebírá pád newyorské burzy v tomto černém roku novodobé ekonomiky, francouzsko-švýcarský film ClevelandprotiWall Streetu vypráví příběh amerického města Cleveland, které podalo žalobu na 21 bank, protože je viní za svou špatnou ekonomickou situaci. Aktuální téma otevírá Neuromarketing: Občané pod vlivem ukazující běžně používané postupy a technologie při marketingových průzkumech a kampaních, jejichž pozice se v době ekonomického útlumu ještě posílila.

Jiný svět Ekonom Joseph Stiglitz, který analyzuje následky globalizace ve filmu režiséra Jacquese Sarasina Cesta kolem světa s Josephem Stiglitzem, pro francouzský časopis Télérama vysvětluje: „Nestavím se proti globalizaci, ale proti způsobu, jakým byla provedena. Mám za to, že může být účinnější a uctivější. V tomto směru se připojuji k heslu alterglobalistů. – Ano, existuje alternativa, ’jiný svět je možný‘. Ale myslím, že dnes, v době krize, je kritika excesů tržní ekonomiky do značné míry sdílená. Je vidět rostoucí konsenzus pro vytvoření nových pravidel, která se budou týkat také rozvíjejících se zemí.“ A dále v rozhovoru dodává: „Nemá smysl zdržovat se pozitivními aspekty. Každý den o nich píší Financial Times. Ale vážně, snažil jsem se ukázat, že pozitivní a negativní účinky globalizace se všude prolínají. Je to zřejmé, když přijedete do Číny, ale platí to také v  mém rodném městě Gary, kde indický Mittal zachraňuje americká pracovní místa a kde starosta doufá, že přitáhne čínské investory. Nespokojuji se ale stížnostmi. pokračování na str. 5 Navrhuji řešení.“

dok.rEvUE 3


sitUační rECEnzE Lepší než Chaplinova Moderní doba

Lepší než Chaplinova Moderní doba

RK: Z ekonomického pohledu je postavení fabriky v Nošovicích určitě přínos nejen pro zaměstnance, kteří v tomto regionu práci shánějí obtížněji, ale určitě i pro místní dodavatele, ale toť vše. Nenabízí takřka žádné další hodnoty, ať pro své zaměstnance, nebo pro své okolí. Sice se samozřejmě snaží tvářit vstřícně a podniká různé PR kroky v tomto směru, ale většinou jen pro to, aby bylo co založit do firemního archivu, což plyne už ze samé podstaty takového podniku, přece jen jde pouze o peníze. VM: Postavení fabriky Hyundai je zásahem do fungování regionu i rozvojovým krokem, film ale není v těchto otázkách výzvou k dialogu. Je to ryze autorský – názorový film, jednostranný a schematický. TF: V tomto směru mi přijde film poněkud matoucí. Staví do kontrastu chladný svět výroby aut a zemité pěstitele zelí. Ale ve skutečnosti jsou Nošovice kousek od Frýdku-Místku, na okraji ostravské aglomerace a přes všechny výhrady přispívá k řešení nezaměstnanosti, která tam opravdu je velkým problémem. Takže ač to neříkám úplně rád, považuji stavbu fabriky spíš za rozvojový krok.

kultury jasně pojmenovaná a v tu chvíli jako divák jednoznačně fandím těm paním s motykami prostě proto, že se nenechaly zblbnout. VM: Představitelé továrny ve filmu žádné hodnoty nereprezentovali, pouze byli zachyceni (role mluvčího) jako hlupáci, takže není co srovnávat a pojmenovávat. RK: To, co ve filmu souznělo s mojí osobní zkušeností, je zejména předstírání činnosti, aby zaměstnanec vypadal zaměstnaně i v momentě, kdy na práci opravdu nic nemá. Krom toho absence lidského přístupu, v tomto případě ještě znatelnější než v jiných podobných továrnách. Mlč, buď rád, že si vyděláš své, pokud se ti u nás nelíbí, za branou stojí další. Pracovník roven automatickým robotům s tím, že oproti stroji má jednu zásadní nevýhodu – občas se zamyslí, a dokonce i něco požaduje. Krom toho přístup nadřízených – scéna s na špičkách balancujícím Ondrou a pánem v plášti mi připomněla pokus studentů psychologie, rozdělených na dozorce a vězně.

sitUační rECEnzE

Vše pro dobro světa a Nošovic – nový film režiséra Víta Klusáka, sociální groteska zkoumající souvislosti stavby a současného provozu automobilky Hyundai v moravských Nošovicích, bude mít světovou premiéru v  rámci soutěže Česká radost na 14. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava. O vyjádření k filmu jsme požádali bývalého politika, který pracuje ve velké finanční skupině, novináře, který se dlouhodobě věnuje ekologickým tématům, a obyvatele Jihlavy, jehož živobytí je spojeno s automobily. Je více než zjevné, že film bude vzbuzovat protichůdné reakce a diskusi napříč společností. Nadnárodní koncern ve vztahu k regionu

Robert Kafka: Menší místní firma se o své okolí většinou zajímá opravdově, nemůže si dovolit obvyklý postup nadnárodního koncernu, protože by to na ni samozřejmě mělo zpětný vliv. Pak působí úsměvně, když podobný moloch oslovuje své dodavatele a partnery s dotazníky, jak se jim firma jeví. Tomáš Feřtek: Pokud vím, srovnatelné projekty se staví skoro vždy na zelené louce, bez zvláštního ohledu na krajinný ráz a rozdíly v míře ostrakizace zaměstnanců jsou dány spíš kulturními rozdíly mezi dejme tomu Němci a Korejci než dobrými úmysly a kultivovaností některé z firem. Korporátní kultura je v tomto směru už významně globalizovaná a v zásadě se nijak významně neliší. Vladimír Mlynář: To, že korejská firma má jiné pracovní i kulturní vzorce chování než české firmy, je jasné a bylo by to určitě zajímavé téma, ale o tom film bohužel není.

4 dok.rEvUE

Nezapomenutelná scéna

RK: Lidský řetěz při nakládání zelí na valník. Situace podobná práci u pásu, ale veliký rozdíl v pracovní atmosféře – smějící se a zpívající ženy, na druhé straně plotu by jim asi do smíchu příliš nebylo. VM: Nezapomenu je asi silné slovo, ale působila na mě scéna, kdy jedna z návštěvnic fabriky kolegyni vypráví, že nepojede na bratrův pohřeb, neb by jí propadl zaplacený zájezd. TF: V hlavě mi zůstal ten kluk, který je za odmlouvání potrestán prací na lince a tančí na špičkách, aby vůbec dosáhnul na auto plující nad ním. K tomu nadháněč jeho věku s vysílačkou a přísným výrazem. Lepší než Chaplinova Moderní doba. Hodnoty přístupu k práci a pracovnímu prostředí RK: Zcela jistě bych do této fabriky pracovat nešel. Když pominu, že to není typ firmy, ve které bych chtěl pracovat, nesmířil bych se s pozicí výrobního nástroje, kdy jakákoliv osobní invence není žádaná. Těžko by se asi mezi dělníky Hyundai našel některý, kterého jeho práce naplňuje a který je na svou firmu hrdý. Navíc rozdíl kultur je zde příliš značný, český dělník se svými návyky se velmi těžko přiblíží asijskému. TF: Možná nejpřesnější a nejvtipnější mi přišla ona závěrečná „reklama na zelí“ natočená ve velkohubém Hyundai stylu. Tam je ta pitomost a směšnost korporátní

V čem film vystihuje současnou českou společnost?

TF: Nepřijde mi v tomhle směru Klusákův film přehnaně pronikavý, ale musím uznat, že ukazuje výstižně pozoruhodnou míru českého (v tomhle případě vlastně spíš moravského) kompromisnictví, nestatečnosti a neochoty se ozvat. Na jedné straně ti, kteří sice brblají na „vetřelce“, ale přesto podepíšou, na druhé straně jejich sousedé v rolích nadnárodních nadháněčů a ukázňovatelů, to je docela povědomý obrázek z naší historie. VM: Pokud v něčem film vystihuje českou současnost, tak snad v povrchnosti pohledu na daný problém. Je to film řemeslně asi dobře natočený, ale podle mého názoru dost jednostranný, schematický a ideologizující. Je strašně snadné karikovat nadnárodní koncern a poetizovat venkovský život. Myslím, že věci jsou ale podstatně složitější a film je nezachycuje. Bohužel. RK: Nic objevného či neznámého, stále raději skloníme hlavu, abychom měli své malé jisté, v hospodě si zanadáváme a ráno opět stojíme se zalepenými víčky u píchaček.

Vladimír Mlynář, bývalý politik, momentálně pracuje ve finanční skupině PPF. Tomáš Feřtek, novinář a dramaturg, pracuje v oddělení vývoje Media Pro Pictures. Robert Kafka, řidič kamionu, momentálně zaměstnán v Aeroklubu Jihlava.


tXt Ekonomystika

básEň

Ji.hlava 2010 zblízka → příbuzenské vztahy → etnografické pozorování, svádění → popsat původní přirozenost člověka → mimořádní vizuální studie přírodních lidí Klasický antropologický snímek zachycuje vztahy mezi Křováky v africké poušti Kalahari, jejichž společenství neměnně žijící od střední doby kamenné umožňuje porozumět formování charakteristik lidstva. ŽERTOVNÝ VZTAH, John Marshall, USA, sekce antropologických filmů Divoké myšlení

Janov → přístavní čtvrť → oprýskaná, přízračná nálada → když kriminálník potká transsexuála → paměť lásky na magnetofonových záznamech → časoprostor města stvořený z archivních záběrů → opilci a prostitutky, něžní lidé z jeskyně → inscenované pasáže vložené do společného snu o městě → estetika vyvstávající ze zlomu mezi dokumentárním filmem a fikcí → film nahlíží na lidi tak, jak se jeví pohledem vykoupení Nostalgický film utkaný ze záběrů amatérů stejně jako z inscenovaných výjevů vypráví příběh lásky, který začal ve vězení, a ve vnějším světě pokračoval do chvíle, než drogová závislost přiblížila pád. VLČÍ CHŘTÁN, Pietro Marcello, Itálie, sekce filmů na hybridním pomezí dokumentu a fikce Doc-fi tvar → krajina proměnlivosti → algoritmus rychlosti dne → svět jako sluneční kulisa → zdůraznění (klamně?) objevitelského místa pozorovatele Hypnotické časosběrné záběry, v nichž rychlost pohybu kamery splývá se zdánlivým pohybem slunce, jež je středobodem filmu, umocňují demonstraci toho, jak je země v pohybu, jak světlo krájí stromy. HELIOCENTRICKÝ, Semiconductor, Velká Británie, sekce experimentálních dokumentů Fascinace

|dok| rEvUE 4.10

Redakční rada: Andrea Slováková, Petr Kubica, Marek Hovorka. Layout a sazba: Belavenir. Ilustrace: Michaela Kukovičová. Korektury: Jiří Fogl. Přepisy: Hanka Procházková. Font: Suitcasetype.com. Dok.revue vydává Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava ve spolupráci s týdeníkem Respekt, za podpory Státního fondu ČR pro podporu a  rozvoj české kinematografie a Ministerstva kultury ČR.

www.dokument-festival.cz

Lepší recept na kapitalismus „Dokumentarista Alexandru Solomon je nejvýznamnějším z rumunských tichých bojovníků, odhalovatelem zlořádů, jež chápe, že znechucení lze někdy lépe zprostředkovat inteligentní ironií nežli nabubřelostí. Kapitalismus – Naše vylepšená receptura je zatím jeho nejlepším snímkem, překvapujícím pohledem na milionáře tohoto balkánského národa a na způsob, jakým převzali korupci zavedenou bývalým diktátorem Nicolaem Ceausescu. Za starých časů loupeživí baroni raději upláceli politiky, než aby do politiky sami vstupovali. Dnes však ’hrdinové triumfálního kapitalismu‘ chápou, že daleko účinnější je obé zkombinovat. To samo o sobě vysvětluje, proč nikdo zapojený do 462 případů korupce zaznamenaných v Rumunsku nebyl nikdy odsouzen. Solomon mapuje současný nefungující systém, a to zpět až k revoluci v roce 1989, kdy se národ, uklidněn, že konečně došlo ke svržení tyranského režimu, nezatěžoval otázkami, odkud se vzaly osoby, které se dostávaly vzhůru. Ve velice efektivní fantazii si tvůrce představuje, jak se Ceausescu vrací do dnešního Rumunska. Nejprve je zděšen bujícím konzumerismem řvoucím z každého rohu Bukurešti. Při rozhovorech s různými mladými zástupci průmyslu, z nichž někteří jsou pozoruhodně samolibí ve svém neproniknutelném bohatství a moci, si však duch diktátora uvědomuje, že jeho systém ochrany a korupce je stále pevně na svém místě a ovládán lidmi, jejichž vazby na starou Securitate (útvar státní bezpečnosti) není těžké vysledovat,“ píše o Solomonově dokumentární eseji filmový časopis Variety. „Kdybych vám řekl, že Generace nula je nejlepším filmem o utrácení deficitu a národním dluhu, jaký kdy uvidíte, mysleli byste si, že si dělám legraci? Kolik konkurence však může v takové kategorii být? Dobře, v kategorii „fiskálních filmů“ moc konkurence není. Ale Generace nula by vyhrála, protože je to geniální film. Je to vlastně umělecké dílo, které náhodou hovoří o utrácení v červených číslech,“ rozplývá se online deník Fox news o dokumentárním filmu Stephena K. Bannona Generace nula.

liony lidí z jejich domovů a práce a dále prohloubila propast mezi bohatými a chudými, nebyla náhodou. Byl to zločin… V jedné úžasné pasáži sledujeme vedení Goldman Sachs vypovídající před Kongresem a připouštějící, že v době největší bubliny na trhu nemovitostí prodávali svým klientům cenné papíry jištěné nemovitostmi, o nichž věděli, že se pravděpodobně stanou bezcenné. Ve skutečnosti byly téměř jistě nastaveny tak, aby se bezcennými staly, neboť Goldman sázel své vlastní peníze na obrovský propad na trhu s nemovitostmi, v jehož důsledku se cenný papír, který prodával svým největším institucionálním klientům, měl obrátit v pouhý cár. Tak se stalo, že došlo k likvidaci penzijních fondů státních a místních zaměstnanců, zatímco nejvyšší vedení investičních bank – dokonce i těch, které padly – odkráčelo se stovkami milionů dolarů,“ lákal online filmový magazín Film Salon v reportáži z filmového festivalu v Cannes, kde byl Inside Job velmi diskutovaným dokumentem.

Příběhy zvláštních jednotlivců

Časopis Indiewire upozorňuje na Kolaps, film Chrise Smitha, a jeho kontroverzní hlavní postavu Michaela C. Rupperta, což je „bývalý pracovník LAPD s temnou, jen napůl odhalenou minulostí, zahrnující pokusy o atentát a střety se CIA, jenž přichází na plátno, aby se podělil o dlouho vypracovávanou teorii o nadcházejícím globálním propadu, kterou již celá léta propaguje na svých přednáškách, ve zpravodajích a blozích“. V akčním osobním dokumentu Člověk bez dopadu na životní prostředí ukazují režiséři Laura Gabbertová a Justin Schein poutavý příběh: „Koncem roku 2006 newyorský autor literatury faktu Beavan přesvědčil svoji skeptickou a zdráhavou manželku a novinářku Michelle Conlinovou, módní návrhářku a milovnici kávy, aby se spolu s jejich dvouletou dcerou Isabelou přidala k jeho jednoročnímu projektu No Impact Man. Ve snaze omezit na minimum svůj neudržitelný konzumní způsob života a vytvořit nulový dopad na životní prostředí se Beavan rozhodne, že rodina bude jíst pouze místní potraviny, vyrobené v dosahu 250 mil od města New York, vzdá se všech forem motorové dopravy (a bude místo nich používat kola nebo koloběžky), omezí a následně přestane produkovat odpad díky kompostování a nakonec se odpojí od „Charles Ferguson je zde, aby světu řekl, že krize, sítě a vypne ve svém bytě elektřinu,“ zve na projekci která stála biliony dolarů na majetku, vyhnala mi- Hollywood Reporter.

tXt

Nekompromisní Inside Jobs

Úvod do dokumentárního filmu je klíčová kniha teorie dokumentárního filmu, která je však napsaná natolik přehledně a čtivě, že je jako příručka základní orientace v této oblasti kinematografie ideální pro všechny čtenáře se zájmem o audiovizuální kulturu. Autor, významný filmový teoretik a původně vystudovaný medik Bill Nichols nabízí praktickou taxonomii, rozvádí různé metody a postupy dokumentaristů, otevírá i etické otázky a definuje základní pojmy. Literatury věnované non-fikční kinematografii není v češtině moc. Jihlavský festival vydal dvě monografické knihy (věnované legendárnímu francouzskému režiséru Jeanu-Lucu Godardovi a přednímu českému dokumentaristovi Karlu Vachkovi) a taky jedinou historii světového dokumentu, knihu Guy Gauthiera Dokumentární film – jiná kinematografie. Šest let vycházel sborník DO, který byl prostorem pro teoretickou a kritickou reflexi dokumentárního filmu. Letos v spolupráci s NAMU vychází u nás zatím jediná kniha teorie dokumentárního filmu.

dok.rEvUE 5

Dokrevue 4  

Documentary magazine

Dokrevue 4  

Documentary magazine

Advertisement