Issuu on Google+

festivalové noviny

3

56. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 23. června 2014

Hvězdy přejí Litomyšli

Zdá se, že tam vládne systém a pořádek, což ovšem nevylučuje, že s námi Bůh občas nehraje kostky. Takový je vesmír. Bezbřehý a úchvatný ve všech svých podobách. Skrývá tajemství – o nich my lidé nedokážeme ani snít, protože si je nedovedeme představit – a nevydává je dobrovolně. Rád o ně zápasí a ještě raději vyhrává. Do svého hájemství pouští jen ty nejlepší. A že jich bylo, za ta tisíciletí, kdy se lidičkové jeho záhady snaží rozluštit! Mezi ty, kdož

dostali vesmírnou vstupenku, náleží i litomyšlský rodák Zdeněk Kopal. A také britský skladatel Gustav Holst. Jejich prach se už sice dávno třpytí mezi hvězdami na noční obloze, ale dílo, které na Zemi zanechali, se letos propojí s městem, jehož vesmírem se na čtyři týdny stala hudba. Zvedněme oči s básníkem: Ty třepotné, smavé hvězdičky / tak čiperně na mě hledí / ach prosím vás, je to pravda vše / co lidé prý o vás vědí?

Zvedněme oči k červnové festivalové obloze: Mars v souhvězdí Panny, Venuše se skrývá, Jupiter je viditelný v Blížencích, Saturn odhalí svou tvář před půlnocí ve Vahách, Uran se předvede tři hodiny před východem Slunce v Rybách a Neptun ještě o hodinu dřív ve Vodnáři. Pluto dopluje na druhé zámecké nádvoří ve středu 25. června v půl osmé večer spolu se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Zpívající planety. Kdo by jejich koncertu odolal…

S L O V O M I N I S T R A K U LT U R Y Vážení přátelé Smetanovy Litomyšle,

Daniel Herman

je mi velkou ctí vás pozdravit u příležitosti letošního 56. ročníku Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl, nad nímž jsem rád převzal osobní záštitu a který ministerstvo kultury podpořilo i finančně. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl je po Pražském jaru nejstarším hudebním festivalem pořádaným na území České republiky, a nejen proto si zaslouží čestné místo v kalendáriu našich

nejvýznamnějších kulturních akcí. Desítky ročníků festivalu již jasně prokázaly jeho vynikající dramaturgickou a uměleckou úroveň i oblibu, jíž se těší u širokého publika. Úchvatné prostředí renesančního litomyšlského zámku se svou skvělou akustikou i další zajímavá prostředí umocní zážitek z vystoupení špičkových interpretů. Přeji vám proto, abyste toho z pestrého festivalového programu stihli co nejvíce a odnesli si nezapomenutelné kulturní zážitky.


S LO V O N A P Ř I V Í TA N O U

Vážení přátelé, nadační fond Bohemian Heritage Fund se letos počtvrté vrací do Litomyšle jako spolupořadatel festivalu Smetanova Litomyšl. S velkou radostí a zároveň respektem sledujeme, že se této tradiční akci daří udržovat si vysokou kvalitu

a každý rok přicházet nejen s promyšlenou dramaturgií, ale současně program posunout vždy o něco dál, a spoluurčovat tak moderní trend živé české kultury. Na letošní ročník jsme se všichni těšili s velkým očekáváním. Nejen pro to, že se jedná opět o ročník jubilejní; festival slaví 65. výročí od svého založení a 40. výročí od svého znovuobnovení. Kromě toho Smetanova Litomyšl po dlouhém čekání konečně rozezní nové koncertní prostory revitalizovaného zámeckého návrší – poprvé se letos veřejnosti otevře nově zrekonstruovaný piaristický chrám Nalezení sv. Kříže. Smetanova Litomyšl v rámci svých oslav myslí především na vás, diváky. Program představí mimo jiné poklady české hudby, která v rámci Roku české hudby tvoří srdce festivalové dramaturgie. Slavnostní zaha-

jovací České operní gala v podání sólistů a orchestru Národního divadla představí to nejlepší z našeho skladatelského a interpretačního umění, rovněž závěrečné Velké finále potěší milovníky české hudby. Vážíme si toho, že naši mecenáši s námi sdílejí pocit zodpovědnosti za kultivaci českého kulturního prostředí, a umožňují tak tuto úroveň dosahovat. Nové členy letos přivítal i mecenášský klub festivalu. Také jim patří naše poděkování, stejně jako celému organizačnímu týmu, díky němuž se do Litomyšle rok co rok všichni vracíme a prožíváme sváteční chvíle, které se stávají nedílnou součástí našeho společenského a kulturního života. Pavel Smutný předseda správní rady Bohemian Heritage Fund, nadační fond

Nenechte si ujít v nejbližších dnech Programová nabídka festivalu Smetanova Litomyšl pro následující dny Úterý 24. 6. Gypsy Baroque Externí koncert ve Svitavách Unikátní projekt dvou virtuózních souborů vychází z hudby barokní éry a hudby etnické – především cikánského folklóru. V nápaditých aranžmá a improvizacích zazní i proslulá díla romantismu. Účinkují: Cigánski Diabli a Barocco sempre giovane. Koncert začíná v 19.30 hodin v Kulturním centru Fabrika Svitavy

2

Bedřich Smetana – The Greatest Hits

Stvoření

Středa 25. 6. Planety a Česká rapsodie Gustav Holst: Planety, op. 32, symfonická suita se závěrečným ženským sborem. Bohuslav Martinů: Česká rapsodie, H118, kantáta pro baryton, smíšený sbor, velký orchestr a varhany na slova bible, Jaroslava Vrchlického a písně Svatý Václave. Účinkují: Roman Janál, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr Petr Fiala, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, diriguje Rastislav Štúr. Koncert začíná v 19.30 na II. zámeckém nádvoří. K pořadu je připraven lektorský úvod 18.30 v Zámecké jízdárně, vstup volný

Pátek 27. 6. Richard Wagner: Bludný Holanďan Potkal-li jsi loď na moři, rudé plachty má a černý stožár... Romantická opera o třech jednáních na vlastní skladatelův text. Festivalová premiéra, premiéra inscenace v ND Brno 27. 9. 2013 Účinkují: Jiří Sulženko, Maida Hundeling Ivan Choupentich, Kevin Short , Jitka Zerhauová, Petr Levíček, Janáčkova Opera Národního divadla Brno, režie Roman Polák, dirigent Jakub Klecker. Režie: Roman Polák Představení začíná ve 21.00 na II. zámecké nádvoří. K pořadu je připraven lektorský úvod ve 20.00 v Zámecké jízdárně.

Sobota 28. 6. Jiří Janků, Petr Svojtka: Bedřich Smetana – The Greatest Hits Komický muzikál pro zpívající činoherce získal v roce 2013 na Grand Festivalu smíchu v Pardubicích cenu za nejoblíbenější inscenaci publika – Komedie diváků. Účinkují: Pavel Juřica, Jiří Klem, Veronika Svojtková, Veronika Kubařová, Radim Kalvoda a další. Dále Městská divadla pražská a Divadlo ABC. Představení začíná v 16.00 hodin ve Smetanově domě.

Čtvrtek 26. 6 Jan Jirásek: Lukášovy pašije Rekonstrukce původních Lukášových pašijí J. S. Bacha a Carla Orffa pro sólisty, chlapecký a smíšený sbor a orchestr. Účinkují: Jaroslav Březina, Tomáš Kořínek, Jiří Sulženko, Zdeněk Plech, Český chlapecký sbor Boni pueri, sbormistr Pavel Horák, Pražský filharmonický sbor, sbormistr Jaroslav Brych, Komorní filharmonie Pardubice pod vedením Marka Ivanoviće. Koncert začíná v 19.30 v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže

Bludný Holanďan

Sobota 28. 6. Joseph Haydn: STVOŘENÍ A Bůh stvořil nebe a zemi... Provedení mimořádně úspěšné inscenace baletu-oratoria Uwe Scholze. Účinkují: Andrea Široká (Gabriel / Eva), José Manuel (Uriel), Jan Štáva (Raphael / / Adam), Sólisté a sbor souboru baletu Národního divadla Brno, Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno, sbormistr Josef Pančík. Představení začíná ve 21.00 na II. zámeckém nádvoří. K pořadu je připraven lektorský úvod ve 20.00 hodin v zámecké jízdárně, vstup volný


100.

VÝROČÍ NAROZENÍ ZDEŇKA KOPALA

Záhadné dvojhvězdy Může se to zdát nepravděpodobné, ale i hvězdy rády žijí v páru. Tak jako lidé. A stejně jako oni trpí vztahovými problémy. Ty člověčí řešívají obvykle psychologové, hvězdné „párové krize“ náleží do kompetence astronomů, kteří se náročnými matematickými a pozorovacími metodami snaží rozkrývat všechna jejich tajemství. Jedním z těch, kdo posunul hranice poznání v tomto oboru, byl i litomyšlský rodák Zdeněk Kopal. Od jeho narození uplynula letos rovná stovka let.

My bychom vzhůru k nebesům… Stejně tak jako se Kopal vyznává ze své lásky k rodnému městu, vzpomíná Litomyšl na něj. Dalo by se říci, že prožívá „kopalovský“ rok: v den astronomových narozenin se konalo pietní shromáždění u jeho hrobu na pražském Slavíně, na slavného rodáka zavzpomínali litomyšlští v místech, kde stával jeho rodný dům. Dnes tam najdete velmi působivou plastiku ve tvaru dvojhvězdy – objektu Kopalova zkoumání – a světelný displej kopírující půdorys domu, kde prožil část svého dětství. Promítají se na něm poučky a vzorce, připomínka jeho vědeckého díla. Plastika dvojhvězdy je vyrobena z uhlíkového vlákna, jež se využívá pro stavbu kosmických lodí. Pro studenty základních a středních škol byla vyhlášena vědomostní soutěž Kopalova sazka, filatelisté jistě rádi do své sbírky zařadí známku s portrétem Zdeňka Kopala a na podzim Litomyšl uvítá hned dvě vědecké konference: Living Together: Planets, Host Stars and Binaries, kterou organizuje spolu s Masarykovou univerzitou a Astronomickým ústavem AV ČR, a konferenci České astronomické společnosti, jejíž součástí bude přednáška Jiřího Grygara s názvem Kopalova cesta z Litomyšle na Měsíc. V regionálním muzeu pak bude k vidění výstava z Kopalovy pozůstalosti. K oslavám se nemohla nepřipojit Smetanova Litomyšl – zařadila do svého programu premiéru hudebně-literárního pořadu s názvem Hvězdný prach Zdeňka Kopala (23. června v 19.30). V Zámecké jíz-

Kopalův žák Jiří Grygar při slavnostním odhalení světelného banneru, který od letošního dubna doplňuje plastiku Dvojhvězda

Foto Pavel Vopálka

„V Litomyšli to bylo, kde se autor těchto vzpomínek narodil 4. dubna 1914 a kde poprvé otevřel své mladé oči na tento náš starý vesmír. Tam také strávil několik z těch let, během nichž se utvářela jeho osobnost a v nichž rád dlí ve svých vzpomínkách,“ píše slavný astronom a matematik, který se podílel mimo jiné i na přípravách amerického vesmírného programu Apollo, v knize O hvězdách a lidech.

Plastika Dvojhvězda výtvarníka Federica Díaze, stojící v místě Kopalova rodného domu v Havlíčkově ulici v Litomyšli

Zdeněk Kopal

dárně se sejde Kopalův žák, astronom a popularizátor vědy Jiří Grygar, s recitátorem Alfrédem Strejčkem a v doprovodu Big bandu Václava Kozla a s knihami veršů Karla Hynka Máchy a Jana Nerudy pozvou návštěvníky na vesmírnou výpravu. Cesta k dvojhvězdám A čím se profesor Kopal vlastně zabýval? Nám laikům není jednoduché podstatu jeho práce vysvětlit. Pokusil se o to například profesor Vladimír Vanýsek, Kopalův kolega: „Největší význam Kopalova díla tkví ve studiu základních vlastností těsných dvojhvězd. Jeho práce z čtyřicátých a padesátých let jsou průkopnické, umožňují pochopit vývoj nejen dvojhvězdných systémů, ale hvězd vůbec. Je pochopitelné, že rychlý vývoj pozorovací a zejména pak výpočetní techniky značně rozšířil naše poznatky o těchto systémech a mnohé z původních názorů a teorií byly již překonány. Avšak základní myšlenky formulované Kopalem mají trvalou platnost.“ Chybělo však málo a svět mohl o nadaného astronoma přijít, protože… se

chtěl věnovat entomologii: Jako gymnaziální student (to už se s rodiči přestěhoval do Prahy) totiž sbíral brouky a v červenci 1928 se vracel domů na Smíchov z Národního muzea, kam se šel pochlubit svou sbírkou. Protože byl vychován k šetrnosti, rozhodl se neutrácet za lístek na tramvaj a raději se vydal pěšky. Na Národní třídě potkal muže, který za korunu umožnil kolemjdoucí pohlédnout dalekohledem na sluneční skvrny. Onu korunu ušetřil Zdeněk za lístek! To, co v dalekohledu spatřil, ho omámilo. „K rozhodnutí nechat brouky a zkameněliny a začít studovat oblohu jsem pravděpodobně dospěl během těch několika osudových minut," vzpomínal posléze. Když NASA odměňovala vzorky měsičního prachu odborníky, kteří se zasloužili o realizaci projektu Apollo, nezapomněla ani na Zdeňka Kopala. A ten odjel ke hrobu „velkého snílka“ Julese Vernea, jehož knihy ho jako chlapce fascinovaly, a kousek Měsíce mu věnoval.

Profesor Kopal publikoval během svého života na 400 vědeckých prací a 50 knih. Kniha O hvězdách a lidech patří k nejznámnějším.

3


ROZHOVOR SE ZDEŇKOU KALOVOU

Foto František Renza

Procházka s paní Kajetánou

Na Smetanově Litomyšli hraje jednu z hlavních rolí. Přes svou proslulost nemá hvězdné manýry, budí přirozený respekt a úctu. Řeč je o státním zámku Litomyšl. O jeho tajemstvích i běžném životě nám vyprávěla jeho kastelánka Zdeňka Kalová. Jak se shání místo kastelánky? Musíte si počkat na konkurz. Já jsem nejprve šest let prováděla na zámku ve svém rodišti – v Rájci nad Svitavou – a tam jsem propadla kouzlům památek natolik, že jsem nechtěla dělat nic jiného. Vystudovala jsem dvě školy se zaměřením na historii a muzejnictví, několik let jsem pracovala pro Národní památkový ústav, a když se objevila nabídka jít do Litomyšle, odjela jsem na konkurz do Pardubic. A pak jsem se stěhovala sem…

Bydlíte na zámku? Ne. Litomyšlský zámek nemá kastelánský byt. Bydlím na opačném konci města a mám úplně moderní byt s ústředním vytápěním a představte si, že ani z jednoho okna není vidět na zámek! V říjnu to budou dva roky, co jsem tady. Loňský festival byl vaší premiérou? Ano a jsem docela ráda, že šlo o zkrácenou verzi. Letos se vracíme k původní době trvání, jsem zvědavá, jak to dopadne.

To se vám nedivím. Dveře zámku se netrhnou od rána do večera, na II. nádvoří bývá živo dlouho do noci a všude spousta lidí… Letos navíc jezdí spousta turistů, za což jsme pochopitelně rádi. Musím koordinovat běžný provoz zámku a do toho řeším, kam si mají hudebníci složit nástroje, co s pobíhajícími dětmi členek souborů, které nesehnaly hlídání, nebo například kde zkrátit stromy, které byly součástí scény Janáčkovy opery Příběhy lišky Bystroušky a které se na scénu nevešly. A také nesmím zapomenout reprezentovat zámek, to když přijede například generální ředitelka Národního památkového ústavu. Budete mít vůbec čas si zajít na nějaké představení? Mám raději divadlo než klasické koncerty, takže se třeba moc těším na Rusalku. Mnoho návštěvníků přijíždějících na festival si zajisté nenechá ujít ani prohlídky zámku. Co jste pro ně v letošním roce připravili? Nabízíme základní a prodloužené prohlídky, připravujeme noční prohlídky do zámeckého divadla a připomínáme si jeho slavnostního otevření. Dále nabízíme speciální program pro mladší školní děti, a tím jsou Prohlídky s paní Kajetánou. Šlo o skutečnou historickou postavu, jmenovala se Kajetána

4


z Fünfkirchenu a žila v Litomyšli v první polovině 19. století. Celý koncept je velmi jednoduchý: jde o zkrácené prohlídky, na kterých děti mají možnost poznat, jak se žilo v minulosti, a popovídat si s paní Kajetánou, která upřímně žasne nad tím, že se v 21. století létá letadlem a podobně. Je potřeba si dětskou prohlídku dopředu zarezervovat? Určitě, kolegyně si musí předem připravit potřebné rekvizity. Veškeré informace najdete na našich webových stránkách www.zamek-litomysl.cz. Myslíte si, že díky podobným akcím vychováte své budoucí návštěvníky a zájemce o historii? Jsem si tím skoro jista. Teď nám dorostly dvě generace porevolučních dětí, které byly vychovány v tom, že na zámky se jezdilo dřív a že správná zábava je zajít do supermarketu. Důsledky pak vidím v praxi. Je velmi těžké v této generaci sehnat průvodce, které baví historie, jsou nadšení a komunikativní. Proto si myslím, že by bylo dobré s těmi mladšími navštěvovat hrady a zámky a ukazovat jim všechny hezké věci, které se tam ukrývají, a seznamovat je s historií. Aby nebyli lhostejní a dohlédli dál než na konec zábavního parku. Prohlídky s paní Kajetánou jsou součástí programu Škola na zámku. O co se přesně jedná? V Litomyšli už několik let probíhá revitalizace zámeckého návrší. Po rekonstrukci následuje doba udržitelnosti, kdy investor musí prokázat, že jsou rekonstruované prostory využívány pro původní záměr. Škola na zámku je projekt, v jehož rámci je nabízena zážitková pedagogika – například ve výtvarném, literárním, hudebním či historickém modulu. Učitelé se svými žáky si mohou objednat jednodenní i vícedenní pobyty – zkrátka jsou to takové školy v přírodě se zajímavým programem.

Revitalizace zámeckého návrší je v Litomyšli hojně skloňovaný pojem. Líbí se vám výsledek? Některé věci se mi moc líbí, například obnova piaristického kostela Nalezení sv. Kříže, k jiným mám výhrady. Třeba k laminátovým potůčkům v zámecké zahradě. Asi jsem konzervativní. Kolik návštěvníků loni přijelo na zámek? Platících návštěvníků bylo třicet šest tisíc. Zámecký areál je volně přístupný, a když k tomu připočteme festivalové diváky a návštěvníky, dostaneme se na číslo mnohem vyšší. Musím to třikrát zaťukat na dřevo, ale jejich počet stoupá. Mají speciální požadavky, nebo si vystačíte s programem, který nabízíte? Maximálně se snažíme vyjít vstříc odborníkům, restaurátorům, pro které pořádáme stavebně historické prohlídky. Pro zájezdy zase připravujeme prohlídky v průběhu celého roku, tedy v době, kdy je zámek pro veřejnost normálně uzavřen. Lidé hledají dobrodružství a tajemství. Co jim může litomyšlský zámek nabídnout? Tajemství litomyšlského zámku jsou již téměř všechna objevena, takže v tuto chvíli žádné adrenalinové či strašidelné prohlídky nenabízíme, přístupné jsou nejhezčí části a sklepení a podzemí v rámci prohlídky expozice Olbrama Zoubka... Který exponát na zámku je nejcennější? To je těžké. Kdybychom měli brát uměleckou hodnotu a stáří dohromady, tak by to byla Madonna z Kadaně. Ta je ale zatím ukrytá v depozitáři. Ceníme si všech věcí, jichž se původní majitelé zámku dotýkali. Aktuálně se nám například podařilo získat další portréty majitelů a členů rodiny Františka Josefa Valdštejn-Vartemberka. Karolína Smetanová

Netradiční hold Smetanovi Bývá zvykem, že se k uctění památek mimořádných osobností přistupuje s úctou a pokorou. Když se k tomu však přidá mladistvý zápal a smysl pro humor, může z toho vzejít událost, jaká se odehrála v pátek 20. června na Smetanově náměstí. Událost, o níž se bude mluvit pochvalným tónem. Studenti pedagogické školy a členové pěveckého sboru KOS holdovali Bedřichu Smetanovi s lehkou nadsázkou: předvedli litomyšlskému publiku „znamenitou, nikdy před tím nevídanou komedii“ na téma průvodu komediantů z Prodané nevěsty. Došlo i na „opravdového indiána z Otahitánských ostrovů“ a na

drezúru amerikánského medvěda. Jako mluvčí se u mikrofonu vystřídali místostarosta a dramaturg Smetanovy Litomyšle Vojtěch Stříteský, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Miluše Horská a ředitel Národního divadla moravskoslezského Ostrava Jiří Nekvasil, který režíroval řadu smetanovských inscenací včetně Čertovy stěny, jež byla v rámci festivalu uvedena týž večer. Setkání u pomníku Bedřicha Smetany ukončil sborový zpěv písně Proč bychom se netěšili… Průtrž mračen, která se uprostřed skladby spustila, jako by se ironicky ptala, zda všichni přítomní myslí své „těšení se“ vážně. Mysleli – a vydrželi zpívat do poslední noty.

Foto Pavel Vopálka

Vyšehradská inspirace Smetanovský den v Litomyšli se nenesl jen výhradně v hudebním duchu. V hotelu Zlatá hvězda proběhla vernisáž díla litomyšlského výtvarníka a sochaře Jiřího Dudychy, které vzniklo na objednávku mecenášů manželů Šnajdrových, majitelů hotelu Zlatá hvězda. Plastika je inspirována symfonickou básní Vyšehrad a je k vidění ve velkém sále. Nové umělecké dílo představil sám autor společně s místostarostou Litomyšle a dramaturgem festivalu Smetanova Litomyšl Vojtěchem Stříteským. 5


MIMOŘÁDNÝ PROJEKT

Klasika je (nejen) cool V knize Výchova dívek v Čechách popisuje hlavní hrdina situaci, kdy jako pedagogický dozor doprovází třídu pubertální mládeže na výchovný koncert. Mladíci a slečny však projevují pramalé nadšení, takže jim učitel ze zoufalství povolí poslouchat walkmany. „Počkejte ale, až zhasnou!“ volá za nimi nešťastně, ovšem jeho svěřenci se sluchátky na uších se již vlní v rytmu techna… Děj románu se odehrává v devadesátých letech 20. století, tedy v době, kdy na náš trh začaly ve velkém pronikat moderní technologie a stávaly se ekonomicky přístupnějšími pro širší vrstvy obyvatelstva. Populární hudba, podporována rozvojem soukromých rádií, se valila do uší i těch, kteří o to nestáli, stala se věcí, kterou bylo módní mít stále při sobě. Po walkmanech přišly discmany, po nich minidisky, dále miniaturní mp3 přehrávače… Nyní náš život, potažmo i hudební vkus, ovládají počítače. Dnes by pan učitel musel své

placený Spotify, kde poslouchají Stravinského v podání různých orchestrů, čtou internetové hudební magazíny a svým dětem stahují do tabletu výukové hudební aplikace. Klasická hudba a moderní technologie se nutně nevylučují, naopak se zdá, že jejich vztah může fungovat na stejném principu jako manželství z rozumu. Zatím za nejslibnější linii potomků, která z tohoto svazku vznikla, lze považovat internetová rádia. Jejich množství je ohromující: posluchači si mohou zvolit „stanici“ podle výběru a bez přerušování reklamami. Hudební aplikace jsou rozsáhlým rodinným klanem, ve kterém sem tam narazíte na černou ovci s nevalnou pověstí. Důvodů je několik: volná autorská práva a volná ruka tvůrce bez znalosti širšího kontextu. Při stahování aplikací je tedy dobré mít na paměti stejná pravidla jako při nákupu potravin – ověřuje se původ a jejich složení. Osobnímu vkusu se překážky nekladou: ze široké nabídky můžete vybrat například přehrávací aplikace (Klasická hudba pro děti ke spánku, Sto největších klasických hitů, ale i album Anny Netrebko), výukové aplikace pro nejmenší děti i pro studenty uměleckých škol (od zábavného hraní na hudební nástroje po teorii hudební vědy) nebo odborné aplikace pro profesionální hudebníky. V rámci objektivity je nutno

žáky přesvědčovat, aby si vypnuli zvonění svých mobilních telefonů, aby nefotili průběh představení, nebo aby jeho záznam nedávali na YouTube. Navrch by si na Facebooku o sobě přečetl nějakou nelichotivou kritiku. Na druhou stranu by byl možná potěšen, že někteří z jeho bývalých „walkmanových studentů“ mají před-

6

autorů, podle žánrů (např. operní rádia) nebo podle časového období. Samozřejmě že v této plodné zahradě, jež místy zarůstá v nepřehlednou džungli, je potřeba proklestit cestu rozhodným dramaturgickým zásekem. Tuto variantu reprezentuje například veřejnoprávní D-dur, která vysílá dvacet čtyři hodin denně klasickou hudbu od renesance až po díla 21. století. Na přípravě jeho programu se podílejí zkušení dramaturgové stanice Vltava. Přehled dalších internetových rádií zaměřených na vážnou hudbu naleznete například na webových stránkách www.play.cz Další zajímavou možností jsou hudební streamovací služby. Výše uvedený Spotify si získal renomé díky husarskému kousku: dokázal přemluvit nadnárodní hudební firmy, aby mu poskytly práva na přehrávání skladeb jejich interpretů. Od konce loňského roku můžete v této službě najít i české interprety a nabídka v oblasti vážné hudby se utěšeně rozrůstá. Spotify je možné si stáhnout do počítače, ale i do mobilů a tabletů. Za poplatek si tak můžete poslouchat hudbu podle vašeho

podotknout, že většina těchto nástrojů je k dispozici pouze v angličtině. Klasika je zkrátka cool, protože kdyby nebyla, k žádné svatbě (byť z rozumu) by nikdy nedošlo. Moderní manžel si díky ní uvědomuje své limity (dobře ví, že sebelepší technologie nedokáže nahradit posluchačský zážitek živého koncertu) a ona se naopak stává sebevědomější a objevuje nové cesty. Jednou z nich může být i koncert v rámci festivalu Smetanova Litomyšl, který se odehraje 23. června a v němž jsou mobily povinnou výbavou. Klasika JE cool.


NÁVŠTĚVA U RAKOUSKÝCH PŘÁTEL

Sen z Grafeneggu Všechno začalo před dvěma lety, kdy se sešli pořadatelé festivalu Smetanova Litomyšl a Pavel Smutný, předseda správní rady nadačního fondu Bohemian Heritage Found. Plánovalo se. Bylo potřeba promyslet, jakou podobu bude mít festival, až se na zámeckém návrší zamete poslední stavební prach a revitalizovaný prostor se spojí s tepem města. A tehdy poprvé do Litomyšle zavítal rakouský Grafenegg. Zatím ve vyprávění Pavla Smutného. Navštívil tamní hudební festival, ve srovnání se Smetanovou Litomyšlí teprve sedmileté dítko, a nešetřil chválou. „Velmi se mu tam líbilo,“ říká Jan Pikna, ředitel festivalu Smetanova Litomyšl, „a domníval se, že bychom v Grafeneggu mohli načerpat inspiraci. Aniž bychom ještě cokoli podnikli, obrátili se na nás tamní organizátoři s žádostí o spolupráci. Oslovili i Pražské jaro, Dvořákovu Prahu a Bratislavské hudobné slávnosti. A my jsme si řekli – proč ne.“ Na návštěvě Bylo před Velikonocemi, když se litomyšlští do Rakouska vypravili, chumelilo však jak v prosinci, nicméně Grafenegg neztratil nic na své přitažlivosti. „Připadali jsme si jak v Jiříkově vidění,“ dodává Eva Piknová, „ale šokující překvapení přišlo ve chvíli, když jsme se začali dozvídat, jak festival funguje.“ Grafenegg voní hudbou. Celoročně. Intenzivně. Má totiž prostředky na drahé parfémy. Za kratičkou dobu své existence se tam vystřídali nejvýznamnější interpreti, dirigenti a ansábly ze všech koutů světa. Jen pro zajímavost: Ramón Vargas, Česká filharmonie, Jiří Bělohlávek a Magdaléna Kožená, Rudolf Buchbinder, Kent Nagano, Petrohradský symfonický orchestr… to jen namátkou z letošního programu.

Wolkenturm – největší aréna pod širým nebem v Evropě

turu, a díky prostředkům, které pro tuto příležitost uvolnil, vznikl Grafenegg.“ Kulturní fenomén dalece přesahující zdejší oblast, vznikl na zelené louce. A to doslova. V miniaturním městečku, jehož základ tvoří malebný zámek a zahrada, vyrostly dvě významné budovy určené pro pořádání koncertů a mnoha dalších akcí: aréna zvaná Wolkenturm, největší pod širým nebem v Evropě, a zastřešené auditorium. Cílem je odlákat kulturně přeexponované Vídni hudbymilovné publikum. A přitáhnout sousedy z Česka i Slovenska. Zámek, park, Wolkenturm a auditorium jsou dějištěm kulturních akcí po celý rok. Byznys je byznys. I když se týká kultury. „Grafenegg dostává státní dotace ve výši 75 % na celý projekt, letní festival je jen jednou z jeho součástí a na jeho samostatný účet plyne dalších 65 % finančních prostředků. O něčem takovém se nám může jen snít,“ říká Jan Pikna. Však se také grafenežští nestačili divit, když naopak zjistili, s jakým rozpočtem Smetanova Litomyšl festival připravuje. Za málo peněž hodně muziky, takové by mohlo být už mnoho let jeho motto. „Jinak jsme si hodně podobní,“ pokračuje Jan Pikna, „malí, mimo metropoli, spousta věcí nás inspirovala.

Foto Alexander Koller, Alexander Haiden

Jak to dělají Kde na to berou? Stejnou otázku, a dosti drásavě podbarvenou, si kladla návštěva z Litomyšle. Pak se mozaika úspěchu začala seskádávat. „Štědré dotace,“ konstatuje lakonicky Jan Pikna, „dolnorakouský region se rozhodl, že bude podporovat kul-

Foto Alexander Koller, Alexander Haiden

„Sny často ukazují události, které jsou ve skutečnosti nemožné nebo nepravděpodobné a jsou obvykle mimo kontrolu spící osoby. Vycházejí z vnějších i vnitřních podnětů, vzpomínek a představ spícího.“ Tolik citace ze slovníku. A jak to souvisí se Smetanovou Litomyšlí? Překvapivě jednoduše.

Více informací o Grafeneggu a zdejším festivalu najdete na www.grafenegg.com

Třeba ouvertury, které u nás už letos fungují, a velmi úspěšně. Chtěli bychom postupně realizovat i ideu vtáhnout více návštěvníků do Litomyšle, zajistit jim celodenní program, jehož vyvrcholením by byl večerní koncert. To by mimo jiné ale znamenalo zajistit jim stravování. V Grafeneggu funguje spousta skvělých restaurací, a to nikoli v městečku. Tam snad naopak není ani jediná hospoda.“ Společná budoucnost? Skvělé zázemí, štědré dotace, snaha expandovat. To jsou základní kameny, o něž se projekt Grafenegg opírá. Dobrá zpráva je, že se Smetanova Litomyšl na tento fenomén napojila, i když zatím nesměle, a začíná se otvírat světu „Dohodli jsme se na spolupráci, příští rok u nás bude hostovat jejich rezidenční orchestr, ten náš, Česká Simfonietta, zase pojede do Rakouska,“ říká Jan Pikna. Uvažuje se též o možnostech zapojit se společně do grantových projektů EU, které předpokládají mezinárodní spolupráci. A další se uvidí. Grafenegg má budoucnost jistou. Tamní zámek a jeho zahrady si pro své účely festival pronajal na pětačtyřicet let. „Závidím jim,“ říká Eva Piknová, „že můžou v klidu plánovat, pilovat a vylepšovat, a to bez stresů. Fascinovalo mě, jak tam každý metr čtvereční slouží festivalu, kdežto my musíme o každý centimetr prostoru bojovat, platit nájmy, přesvědčovat. Obrovská příležitost, kdy se dělal projekt zámeckého návrší a festival se mohl stát jeho nosným tématem, byla, myslím, promarněna. Škoda. Ale přála bych si alespoň, aby se do Grafeneggu jeli podívat naši politici a nechali se hodně inspirovat. Opravdu hodně.“ Sny často ukazují události… nemožné? Kdo ví. Budoucnost dokáže kolikrát překvapit. 7


KOUZELNÁ LITOMYŠL VÁCLAVA ŽMOLÍKA

Na klavír? Nebo na housličky? Každý, kdo má rád dílo Bedřicha Smetany, dobře ví, že se tento velikán české národní hudby narodil 2. března roku 1824 v Litomyšli, že jeho otec byl sládek, a že na svět tudíž přišel v místním pivovaru!

Interiér Smetanova rodného bytu

To jsou věci notoricky známé. Ovšem v jeho rodném bytě se můžete dozvědět ledacos, co vás možná překvapí. Víte třeba, že se o jeho narození v rodině tradovala docela zajímavá historka? Jeho mamince, paní Smetanové, se měl ve snu zjevit anděl, který jí zvěstoval, že se jí narodí syn, dodejme, že toužebně očekávaný syn, a dokonce jí prý i vyjevil, že tento chlapec bude mít hudební nadání. Proto se na něho Smetanovi velmi těšili. Proč byl tak toužebně očekáván? Tak to si zaslouží vysvětlení: Bedřich byl první syn pana Františka Smetany. Po deseti dcerách, představte si to! A mimochodem, po něm přišlo na svět ještě dalších sedm dětí, a to obojího pohlaví. Zázračné dítě Smetanovi žili v Litomyšli do Bedřichových sedmi let a už v tomto raném věku se prokázalo chlapcovo hudební nadání. To bylo tak: Jeho tatínek hrával v kvartetu a hudbymilovná společnost se scházela právě v bytě u Smetanů. A malý Bedřich svého tatínka nejednou překvapil, když na housličky, které mu nechali rodiče vyrobit, dokázal zahrát už ve čtyřech anebo pěti letech tytéž skladby, které hrála hudební společnost na odpoledních dýcháncích. Jako malý chlapec, „zázračné dítě“, pak koncertoval před vrchností na sousedním zámku anebo v Litomyšli na Karlově, v místech, kde dnes stojí Smetanův dům. Tam si také odbyl své první veřejné vystoupení. To mu bylo šest. U příležitosti akademie filozofů zahrál předehru ke kdysi slavné opeře francouzského skladatele Daniela Aubera Němá z Portici. Ovšem nemyslete si, malý Bedřich měl s otcem i spory. Tatínek totiž chtěl, aby 8

synek začal hrát na klavír. Jenže jemu se líbily housličky! Škorpili se kvůli tomu, ale nakonec otec Bedřicha přemluvil. A bylo to jistě dobře. Dětství v blahobytu Bedřichovy housličky, stejně jako klavír, na který hrál, můžete v jeho rodném bytě vidět. Jsou tu i další autentické předměty

– třeba brýle, které známe z jeho podobizen, stůl, na němž komponoval, jehelníček jeho maminky anebo hodiny, jež se ke Smetanům dostaly docela kuriózně. Dali jim je majitelé zdejšího panství, jimž půjčili peníze. Smetanovi totiž byli dobře situovaní a uměli asi s penězi hospodařit. Vznešení dlužníci jim nakonec místo peněz vrátili – hodiny. Dodejme, že povolání sládka byla profese prestižní a výnosná, a tak se Smetanům dařilo opravdu dobře. Početná rodina proto nemusela bydlet jen v bytě v litomyšlském pivovaru, ale zakoupili ještě dům na náměstí. Navzdory všem romantickým historkám o nuzných začátcích velkých umělců, pocházel Bedřich Smetana ze zámožné rodiny. I byt v pivovaru byl na svou dobu docela veliký. Sestával z pracovny, salonu, ložnice, místnosti pro služebnou, komory a kuchyně. Vše je dnes vybaveno dobovým nábytkem a visí tu portréty Františka a Barbory Smetanových, Bedřicha i jeho četných sourozenců. Exponáty jsou jak z majetku zdejšího Regionálního muzea, tak zapůjčené z Muzea české hudby. A díky nim na vás dýchne atmosféra doby, kdy tu žila domácnost Smetanových.

Tip k navštívení RŮŽOVÝ PALOUČEK Nedaleko Litomyšle se nachází pietní místo, které proslavil Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých. Jedná se o památník českým bratřím, o kulturní památku Růžový palouček. Jak se k němu dostaneme? Po silnici z Litomyšle na Nové Hrady a Skuteč, v Morašicích je potřeba odbočit na Újezdec a pak pokračovat březovou alejí, která nás dovede až na místo. Park má rozlohu cca 350 m² a je specifickým tím, že na něm roste zvláštní druh růže, Rosa gallica – růže galská (někdy na-

zývaná i keltská, protože podle některých botaniků se vyskytuje na území dávného keltského osídlení). V okolí Litomyšle na ni ve volné přírodě jinde nenarazíte, takže jaký div, že ji naši předci považovali za něco mimořádného a její květy vetkli do řady legend a pověstí. Jedna z nich praví, že karmínovou barvu růží způsobily krvavé slzy českých bratří, kteří se na tomto místě loučili s českou zemí před odchodem do exilu. Každý, kdo by se odvážil růže vysekat, seslal by na sebe velké neštěstí. A ne že by se o to zdejší sedláci několikrát nepokusili! Za jejich troufalost je ale pokaždé stihl přísný trest. Po první světové válce byl Růžový palouček prohlášen za významné místo českých dějin a bylo rozhodnuto o stavbě pomníku. Ten byl odhalen 19. června 1921 a při této slavnostní události se zde prý sešlo až sedmdesát tisíc lidí. K obnovení slavností na Růžovém paloučku došlo pak až po roce 1989. Dnes zde můžete navštívit kulturní akce nebo si vychutnat energii tohoto kouzelného místa při poklidné procházce.


PŘEDSTAVUJEME

Lukášovy pašije rozezní piaristický chrám Litomyšl je magickou křižovatkou, na níž se potkávají příběhy. Kulturní, historické i (ne) obyčejně lidské. Máme velké štěstí, že je můžeme na sebe nechat působit. tát složil i pašije podle všech čtyř evangelistů. Lukášovy měly premiéru na Velký pátek 7. dubna 1730. Za Bachova života však byly tiskem vydány pouze pašije Matušovy, proto se u ostatních muzikologové o plném Bachově autorství vyjadřují jen opatrně. Z Lukášových pašijí se dochovaly pouze fragmenty.

Interiér znovuvysvěceného chrámu Nalezení sv. Kříže

„Ve čtvrtek 26. června 2014 se na Smetanově Litomyšli prolne pohnutá historie dvou významných barokních památek. Znovu zpřístupněným piaristickým chrámem Nalezení sv. Kříže se rozezní v české premiéře hudba Lukášových pašijí, která obloukem tří staletí spojuje skladatele Johanna Sebastiana Bacha, Carla Orffa a Jana Jiráska. Vzájemná propojenost Je zajímavé sledovat, jak si jsou příběhy litomyšlského chrámu a Bachovy skladby

podobné,“ vysvětluje ředitel festivalu Jan Pikna. V roce 1714 započali piaristé se stavbou monumentálního barokního kostela Nalezení sv. Kříže. Výzdobě dominovaly sochy čtyř evangelistů, Marka, Matouše, Lukáše a Jana z dílny Matyáše Brauna. Obdivuhodná sakrální stavba byla dokončena a vysvěcena 26. srpna 1722. V témže roce získal Johann Sebastian Bach místo městského hudebního ředitele v Lipsku. Jedním z jeho úkolů bylo komponovat skladby pro slavné mše zdejších kostelů. Kromě velkého množství kan-

Komorní filharmonie Pardubice

Projekt revitalizace zámeckého návrší v Litomyšli je spolufinancován z prostředků Evropské unie – Evropského fondu pro regionální rozvoj."

Světová premiéra Piaristický kostel v Litomyšli v roce 1775 vyhořel a podobně jako z Bachova díla z něj zůstalo pouhé torzo. Usilovnou prací piaristů byl však postupně rekonstruován a navrácen duchovnímu životu. O vzkříšení Lukášových pašijí se zase pokusil německý skladatel Carl Orff, když je v roce 1932 nově orchestroval a autorsky doplnil. Během bombardování Berlína za druhé světové války však Orffovy partitury shořely a dochoval se pouze jejich klavírní výtah s autorskými poznámkami. Rovněž piaristický kostel v Litomyšli opět vyhořel. Po posledním požáru v roce 1883 byl již opraven jen provizorně a po roce 1948 zchátral tak, že se dokonce uvažovalo o jeho demolici. Od konce šedesátých let nebyl přístupný veřejnosti. Na lepší časy se začalo blýskat až v 90. Johann Sebastian Bach letech 20. století, kdy se chrám dočkal obnovy střech a vnějšího pláště, a v roce 2010 se díky evropské dotaci konečně začal opravovat také interiér. Náhoda tomu opět chtěla, že ve stejné době byl Bavorským rozhlasem osloven český skladatel Jan Jirásek, aby zrekonstruoval Lukášovy pašije. Podle Bachova rukopisu a konceptu Orffa složil skladbu, která měla v roce 1995 světovou premiéru v Mnichově. Ta česká se odehraje letos na festivalu Smetanova Litomyšl. „Piaristický chrám byl 15. června znovu vysvěcen kardinálem Miloslavem Vlkem,“ připomíná Jan Pikna nedávnou slavnostní událost, která vzbudila velký zájem nejen místních obyvatel. „Českou premiérou Lukášových pašijí budou obě památky vzkříšeny, společně se probudí k dalšímu životu,“ uzavírá Jan Pikna. Pro úplnost dodejme, že koncert začíná v 19.30 v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže. Evangelistu zazpívá Jaroslav Březina, Petra Tomáš Kořínek, Ježíše Jiří Sulženko a Piláta Zdeněk Plech. Spolu s nimi vystoupí český chlapecký sbor Boni pueri a Pražský filharmonický sbor. Komorní filharmonii Pardubice bude řídit Marko Ivanović. 9


SMETANOVA VÝTVARNÁ LITOMYŠL

Petr Kvíčala a jeho ZIG ZAG věcí, co se zde odehrávaly, byly formáty, které obíhaly podél stěn. O to víc mě provokoval můj původní záměr. Prý jste si udělal papírový model celé galerie, abyste měl co nejpřesnější představu, jak bude vaše výstava vypadat… Ano. Výstava je médium. Mým záměrem není spočítat si, kolik se mi nabízí výstavních metrů čtverečních a přivézt sem deset nebo patnáct obrazů. Důležitá je specifičnost místa a této architektury. Návštěvníky na první pohled zaujmou ornamenty vysekané do trávníků kolem galerie. Můžete nám říct něco k jejich vzniku? Jde o nemladší z trojice ornamentů, který jsem objevil v roce 2011. V podstatě se jedná o paralelní cikcak linie, se kterými pracuji již dvanáct let. Ornamenty se proměňují v závislosti na úhlu, ze kterého je divák sleduje. Umění sluší i zelená louka. Zvláště když vnímaví umělci a architekti využijí jejího kontrastu s moderní budovou a propojí vzájemné energie. To je i případ White Gallery v Osíku u Litomyšle, kde aktuálně vystavuje malíř Petr Kvíčala. Vystavujete na Smetanově výtvarné Litomyšli poprvé? Ano, i když spojení s výtvarnou Litomyšlí nebylo tím hlavním impulsem. Ten vzešel od Myrtina Jandy, majitele White Gallery, který mi nabídl, abychom připravili výstavu, a já se o konceptu Smetanovy výtvarné Litomyšle dozvěděl až dodatečně. Získalo vás tedy renomé zdejší galerie. Čím? White Gallery je jedna z nejlepších galerií v republice. A je to zejména kvůli vysoké profesionalitě, i když některým uměleckým kruhům se může zdát, že je trochu na okraji – u vesnice Osík. Ale ono to vůbec nevadí. Nevadí, že není v Praze či v Brně, protože zdejší program je naprosto špičkový. Vystavovali zde dnes již klasikové – Kolíbal, Šimotová, Sýkora… Proto když mě Martin Janda oslovil, velmi mě to překvapilo, protože jsem

Předloha ornamentů v trávě

10

z pohledu jeho dosavadního programu úplný mladík. Ale jeho důvěra mě velice potěšila. Před rokem a půl jsem navíc uvažoval o tom, kde bych měl zájem vystavovat, a White Gallery bylo jedno ze dvou vytipovaných míst. A ejhle, stačí si pomyslet a už vám přijde nabídka! Co se vám na tomto prostoru nejvíce líbí? Kdysi jsem tady byl na výstavě Adriany Šimotové a Theodora Pištěka, a když jsem to tu procházel, napadlo mě, že kdybych tady měl někdy v budoucnu vystavovat, připravil bych si něco na míru této galerie, protože je to neutrální prostor. A hned mě napadlo, že bych celou čelní, vstupní stěnu pojednal jako jednu velkou kresbu tužkou. Když jsem dostal nabídku a začal přemýšlet konkrétněji, došly mi dvě věci: zdejší prostor vybízí ke ztišení, tady je ideální místo pro výstavu ticha. A také jsem si všiml, že většina těch

Poprvé jste své cikcak linie představil před několika lety v Brně. O tom se vyprávějí legendární historky. Bylo to v rámci první Muzejní noci. Před Moravskou galerii se na silnici pokládal nový asfalt a mě napadlo využít celou ulici pro ornamenty. Vzal jsem své studenty a nakoupil jsem spoustu bílé barvy, o níž jsem věděl, že ji déšť bez problému smyje, a začal jsem natahovat špagáty a malovat. Srocovali se lidé, přijela policie ale naštěstí vyběhl z galerie informovaný vrátný a všechno bylo v pořádku. A oni se otočili a odjeli. A jak se ulice rekonstruovala, na chodnících zůstaly pytle s dlažebními kostkami. Lidé z nich začali v těch ornamentech stavět různé pyramidy a šipky a nakonec se z toho stal neuvěřitelný happening, který trval celou noc. Druhý den ráno jsem zjistil, že někdo zastavěl hradbou kostek magistrátní auta, která nemohla vyjet. Pak začaly vycházet noviny s titulky typu: „Magistrát požaduje za způsobenou škodu dva miliony, Kvíčala se jenom směje.“

ZIG ZAG ve White Gallery


Vraťme s k výstavě ve White Gallery. Původní návrh pomalovat stěny jemnou kresbou tužkou jste evidentně opustil. Vyzkoušel jsem si to na tom papírovém modelu a s výsledkem jsem nebyl spokojený. Souběžně s tím, jsem v hlavně nosil ideu, převést jeden z cikcak ornamentů do 3D. A pak jsem šel ještě dál a napadlo mě vytvořit prostorový objekt, další dominantu výstavy a protiváhu k trávníku. Zajímalo mě, jak se ty ornamenty zalomením promění. A výsledek vidíte. Je dělaný přesně na míru galerie. Zároveň jsem dostál svému cíli jít proti tomu zklidnění a tichosti tohoto prostoru a vytvořil jsem plastiku Zig Zag 3,2 s určitým nádechem brutalismu.

PETR KVÍČALA Výtvarník Petr Kvíčala (1960) se od poloviny osmdesátých let zabývá ornamentem. Inspirace krajinou ho dovedla k extrémně redukovanému výtvarnému jazyku. Jeho základním prvkem jsou ornamentální linie, které dlouhodobě nejrůznějším způsobem kombinuje. Rytmus opakujících se linií a barevných ploch odkazuje k pravěkému umění a lidovému ornamentu, současně i ke klasické modernistické malbě a abstrakci. Od roku 1995 se věnuje realizacím v architektuře a spolupracuje s významnými českými i zahraničními architekty. Jeho práce jsou zastoupeny ve veřejných i soukromých sbírkách. Od roku 1994 působí na fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde vede ateliér malířství.

Z čeho je objekt vytvořen? Z hliníku. Spotřeboval jsem půl tuny leteckého materiálu. A neptejte se, kolik to stálo!

Cesta po planetách Britský skladatel Gustav Holst začal pracovat na své nejslavnější suitě, Planetách, v roce, kdy se v Litomyšli narodil Zdeněk Kopal. Hudební skladatel, jehož silně ovlivnila astrologie, a věhlasný astronom. Oběma jim učaroval vesmír, oba zkoumali jeho zákonitosti, i když naprosto odlišnými cestami, oba zanechali dílo, které je hodné úcty a obdivu. A po sto letech, která jsou pro ně rozdílně důležitá, se sešli na zámeckém návrší v Litomyšli. Příběh Zdeňka Kopala jsme přiblížili na straně třetí, pokusme se, alespoň ve zkratce, představit Gustava Holsta. Vlastně se jmenoval von Holst, protiněmecké nálady v Británii počátkem první světové války ho však přiměly ta tři písmena ze svého příjmení vygumovat. Studoval hudbu v Londýně, zpočátku byl ovlivněn Griegem, Wagnerem, Straussem, výrazně Stravinským a Ravelem. Do jeho hudby ale pronikl i hinduismus, spiritualismus a lidová píseň. Z takové synergie muselo vzejít něco výrazně osobitého a Planety jsou toho důkazem. O lidech jako on se dá říct, že jsou osudem zkoušení. Jako jeden z mála skladatelů ne-

hrál Holst na klavír. Ne proto, že by to neuměl, učil se od dětství, a jeho otec byl dokonce klavírista excelentní, ale v době dospívání onemocněl neurologickou chorobou, která způsobila částečnou nehybnost jeho pravé ruky. Začal tedy s hrou na trombón. Přestože měl astma. Také slabý zrak, trpěl depresemi a zažívacími problémy, které se nezlepšily, ani když se stal přísným vegetariánem. Budeme-li o jeho strádání uvažovat globálně, může nás napadnout, že k dílu, které přetrvá staletí, se snad člověk dopracuje pouze přes bolest.

Jako by klidný, vyrovnaný, bezproblémový život postrádal jakýkoli tvůrčí potenciál. Zdá se ovšem také, že Gustav Holst, jehož velmi mrzelo, že Planety zastínily jeho další dílo (a není se co divit, čítá na dvě stě položek – mimo jiné i opery, balety, sborové zpěvy), měl navzdory svým životním komplikacím značný smysl pro humor. Kdo jiný, než člověk, jenž dokáže ironizovat sám sebe, by se nerozpakoval žadatelům o podpis rozdávat kartičky, na nichž si přečetli: „Moje ruka mi bohužel neumožňuje se podepsat.“ Mars – válečník, Venuše – zvěstovatelka míru, Merkur – okřídlený posel, Jupiter – přinášející veselí, Saturn – zástupce stáří, Uran – kouzelník, Neptun – mystik. Všech sedm planet se 25. 6. roztančí na II. zámeckém nádvoří. Přijďte splynout s vesmírem… 11


PŘEDSTAVUJEME

Ve stopách Magdaleny Dobromily Ač je to svým způsobem fascinující, k oněm dvěma křestním jménu není potřeba dodávat příjmení. Všichni tu dámu známe. Přestože podle její kuchařky dnes vaří málokdo a beletristické dílo zajímá jen literární vědce a historiky, nezmizela z našeho povědomí. Na rozdíl od jiných obrozenců ve své době slavných a významných. Jméno Rettigová jaksi přirozeně splynulo s pojmem tradiční česká kuchyně, ať si s tím hlavu láme kdo chce, jak chce. Historie si kandidáty na nesmrtelnost vybírá sama a nenechá se ničím a nikým ovlivnit. Rettigová je fenomén, výzva, kterou nemohli v Litomyšli přejít mávnutím roky. Magdalena Dobromila tady strávila posledních jedenáct let svého života a mnoho zdejších dívek prošlo jejími, dnes bychom

Rettigovka — trochu jiná restaurace

nechtěl dát na náměstí křupavou husičku (loni se sešlo 521 jedlíků!), ochutnat „vzorky“ přihlášené do soutěže o nejlepší svíčkovou a bábovku a kotlíkový guláš? Gastronomické slavnosti jsou týdenní květnovou akcí, určenou pro laiky i odborníky a vrcholí gastrofestivalem na Smetanově náměstí. Víc informací je k nalezení na www.gastroslavnosti.cz. Tou druhou zajímavostí je Rettigovka – restaurace, kavárna, jídelna, ale také zajišťuje rozvoz jídla. Je mimořádná ve své jinakosti. Sama se představuje jako první sociální podnik v Litomyšli, a to proto, že zaměstnává ty, jímž život zkomplikoval zdravotní nebo psychický problém. Jídelníček připomíná menu zdravých výživ, tolik poslední dobou oblíbených. Nabídka je široká. Po obědě rozhodně nevynechejte žloutkové věnečky, jsou vynikající! A pokud se budete chtít občerstvit během návštěvy litomyšlského zámku, v jeho areálu najdete detašované pracoviště Rettigovky – zbrusu novou Šlechtickou kavárnu s „aristokratickými“ pochoutkami. Příjemné objevování.

řekli kulinárními kurzy a absolvovalo výuku ručních prací. A jako by nad městem doposud držela ochrannou ruku, nebo zdviženou vařečku – dobře se tu vaří a výborně peče. Povidlové buchty, jež tady automaticky koupíte v každé pekárně, by mohly tvrdě konkurovat proslavenému vídeňskému Café Hawelka. A to na nich postavilo své know-how! Odkaz paní Magdaleny je evidentně inspirující a návštěvník profituje. Vyjmenovat všechna místa, kde se v Litomyšli dobře jí a sladce hřeší, by bylo na tomto prostoru nemožné. Proto se zmíníme jen o dvou zajímavostech. Spojníkem je právě jméno Magdaleny Dobromily Rettigové. Tou první jsou Gastroslavnosti. Jejich motto „Chuť a estetika, tradice a experiment v gastronomii podle Magdaleny Dobromily Rettigové“ mluví za vše. První ročník se konal před dvěma lety, a už se festival jídla stačil v regionu etablovat. Kdo by si

Gastroslavnosti se v Litomyšli konají teprve krátce, ale již získaly mnoho příznivců

Těšte se na příště Čtvrté číslo Festivalových novin vychází v neděli 29. června. Kromě jiného se můžete těšit na: • Rozhovor s Vojtěchem Stříteským • Koncert na přání • Rozhovor s Jiřím Vejvodou • Kouzelná Litomyšl Václava Žmolíka … a na mnoho dalšího!

Generální partner festivalu

56. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemia Heritage Fund.

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2014 • V nákladu 5000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Šárka Vieweghová, Karolína Smetanová • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl


Festivalové noviny 2014 č. 3