Issuu on Google+

festivalové noviny

2

56. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 17. června 2014

Foto František Renza

Návrat andělů na zámecké návrší

Litomyšl – město s geniem loci. A ten není na prodej. Za žádné peníze. Rodí se staletí, žije v bolestech i radostech, protože kopíruje život lidí. Bez nich je prázdným pojmem. Jen oni mu dodávají charisma. Mozaiku ducha Litomyšle skládá i střípek s obrazem piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže. Tyčí se na zámeckém návrší, renesančním psaníčkům na dohled, a dnes už zase sebevědomě vzhlíží k nebesům. Dlouhá desetiletí čekal na obnovu, jeho historie byla velmi pohnutá. Několikrát vyhořel a v padesá-

tých letech, po násilném vyhnání piaristů, stal se pouhým tělem bez duše. Loci strádalo bez svého génia. Všechno se ale změnilo patnáctého června 2014. Symbolicky v Roce české hudby, 670. výročí založení Biskupství litomyšlského a 300. výročí zahájení stavby chrámu. Teď byl znovu vysvěcen. Tato věta se ovšem dá číst i takhle – systematickou, někdy i únavnou a vyčerpávající prací mnoha lidí se dílo podařilo dokončit. Slavnostní mši celebroval kardinál Miloslav Vlk a mimořádnost události zdůraz-

nila mimořádná hudba. Zámecké návrší zaplavily tóny Mozartovy Korunovační mše a Dvořákových Biblických písní, perel české i světové koncertní literatury. Andělé se po letech vrátili do piaristického barokního skvostu a rozprostřeli svá ochranná křídla nad městem. Genius loci se nadechl k novému životu. A jestli budeme za tři týdny bilancovat a hovořit o vrcholech letošního ročníku Smetanovy Litomyšle – patnáctý červen mezi nimi chybět rozhodně nebude.

S LO V O Ř E D I T E L E S M E TA N O V Y L I T O M Y Š L E

Jan Pikna

Vážení návštěvníci, přelom června a července, krásné období raného léta s počínajícími prázdninami a příslibem blížící se dovolené, si mnoho milovníků hudby spojuje s návštěvou Litomyšle. Říká se, že kdo jednou navštíví festival v úžasném prostředí zámku, je trvale lapen a vrací se každý rok. Litomyšl je malebné městečko, pyšnící se dlouhou historií, bohatou kulturní tradicí, řadou věhlasných rodáků či osobností, které zde žily a působily. Není však žádným skanzenem, proslavila se i moderní architekturou a současným uměním. Také historické kulisy nezůstaly prázdné, v Litomyšli tepe spolkový život a množství kulturních a společenských akcí by zahltilo i mnohem větší

město. Z přebytku tak Litomyšl otevírá náruč příchozím a návštěvník je lehce vtažen domácí pohostinnou atmosférou. Smetanova Litomyšl není jen obyčejným hudebním festivalem. Vůně večerních parfémů se mísí s vůní kvetoucích stromů, klarinetům a hobojům občas přidá třetí hlas skřivan a na repliku koloratury zdálky odpoví zámecký páv. Někdy hvězdná obloha a vlahý večer, jindy hřmění nedaleké bouřky, pleskání kapek na plachtu zastřešení a chlad svádějící k choulení. K tomu hudba burácející v akustice zámeckého nádvoří i lehce se vznášející k otevřenému nebi… Vítejte na festivalu s geniem loci.


S LO V O G E N E R Á L N Í H O Ř E D I T E L E Č E S K É T E L E V I Z E

Petr Dvořák

Mimořádné umělecké počiny mohou jen obtížně existovat bez autorské odvahy, bez dokonalého řemesla nebo bez otevřeného dialogu. Jako člověk, který se roky pohybuje v oblasti filmové a televizní praxe, vím, jak obtížné je vytvořit takovou

atmosféru, která všechny tyto parametry spojí v jediný celek. Přesně o to však usilujeme v České televizi a přesně proto fandíme Smetanově Litomyšli, která dík pečlivé dramaturgii, prvotřídním interpretům i krásnému prostředí takovou kombinaci představuje. Věřím, že i partnerství, které festivalu tradičně Česká televize poskytuje, přispívá k tomu, že se o tomto svátku operní hudby dozvídá stále více lidí. Podpora kvalitního umění je jednou ze základních priorit České televize. I proto jsme na podzim loňského roku spustili samostatný kanál ČT art, abychom mohli kulturu podporovat uceleně a systematicky. Věřím, že díky tomu budeme moci operní hudbu nabídnout i těm divákům, kteří jejímu kouzlu ještě nepropadli. Ze Smetanovy Litomyšle proto odvysíláme například Symfonické tance českých kla-

siků dirigované Liborem Peškem. K mé radosti převzala Česká televize také záštitu nad operním představením Příhody lišky Bystroušky, které osloví i mladé diváky. Česká televize má jako jediné médium u nás dlouholetou tradici v poměrně náročné tvůrčí disciplíně, totiž ve snímání koncertů, ve kterých se i režisér musí řídit hudební partiturou. Přesto bychom vedle záznamů vystoupení chtěli ve spolupráci se Smetanovou Litomyšlí vytvořit i jiné formáty. Plánujeme tak například i tři samostatné krátké dokumenty, který letošní ročník zmapují. Jsem si jist, že ty největší zážitky si z festivalu určitě odnesou ti, kteří se jej zúčastní osobně. Dík České televizi dáme ale tuto příležitost na moment i všem ostatním, kteří ho navštíví alespoň prostřednictvím televizní obrazovky.

Kultura v lepších časech, to je kanál ČT art ČT art přináší divákům to nejlepší, co hudební scéna nabízí. V pravidelných časech se setkávají s klasickou, rockovou i populární hudbou, a to nejen formou záznamů koncertů a recitálů, ale i profilů význam-

ných osobností hudebního světa, rozhovorů s předními interprety či formou filmových příběhů o jejich životě. Hudbu propojuje pravidelný magazín Terra Musica. V cyklu Hudební klub ČT art předsta-

vuje žánry, jako jsou jazz, world music, reggae, ska či blues. K experimentům míří Tečka páteční noci. Kulturní kanál vybírá také to nejlepší z obsáhlých archivů.

Nenechte si ujít v nejbližších dnech Programová nabídka festivalu Smetanova Litomyšl pro následující dny Středa 18. 6. Zpívejte, lidičky, ty české písničky… Dvě scénická pásma sestavená z klasických i současných českých písní pro malé i větší zpěváky. K. Hašler: Plují mraky do daleka Jaroslav Uhlíř / Zdeněk Svěrák: Jedeme vlakem Účinkuje: Dětská opera Praha Koncert začíná v 18.00 na II. zámeckém nádvoří Čtvrtek 19. 6. Návraty domů Baletní triptych na hudbu českých klasiků. Choreografie: Pavel Šmok, Nataša Novotná, Jiří Kylián Účinkují: Ivo Kahánek, Eva Krestová, Markéta Kubínová, Igor Františák, Jan Ostrý, Jan Souček, Martin Petrák, Rostislav Mikeška, recitační sbor: Q VOX mužské vokální kvarteto: Tomáš Badura, Petr Julíček, Tomáš Krejčí / Jiří Miroslav Procházka, Vítězslav Šlahař a Soubor baletu Národního divadla moravskoslezského Ostrava Představení začíná ve 19.30 ve Smetanově domě. Pátek 20. 6. a sobota 21. 6. Bedřich Smetana: Čertova stěna Komicko-romantická opera o třech dějstvích na libreto Elišky Krásnohorské. Účinkují: Ivan Kusnejr / Martin Bárta, 2

Návraty domů

Symfonické tance českých klasiků

Anna Nitrová / Michaela Kapustová, Ladislav Elgr / Luciano Mastro, Eva Dřízgová-Jirušová / Dana Burešová, Václav Morys / Jan Vacík, Petra Perla Nôtová / Lucie Kašpárková, Martin Gurbaľ / Zdeněk Plech, Ulf Paulsen / Peter Mikuláš a Soubor opery Národního divadla moravskoslezského Ostrava. Představení začíná vždy ve 21.00 na II. zámeckém nádvoří. Před programem je možno navštívit lektorský úvod v zámecké jízdárně. Začátek ouvertury je v 20.00, vstup volný.

Josefu Adamovi ze Schwarzenbergu a jeho dceři Marii Terezii II. Účinkují: Alice Martini, Lucie Rozsnyó, Jaroslav Březina, sólistky souboru Hartig Ensemble a barokní orchestr Musica Florea. Představení se koná vždy ve 20.00 na zámku Nové Hrady u Litomyšle. V rámci vstupného lze využít možnost dopravy z Litomyšle – více na www.baroknidivadlo.cz

Pátek 20. 6., sobota 21. 6., neděle 22. 6. Večer na zámku v Nových Hradech Večer v kouzelném prostředí rokokového zámečku s ukázkami dobové zábavy a občerstvením. V přírodním divadle bude uvedena novodobá světová premiéra komorní opery Giuseppe Scarlattiho Armida z roku 1766 ve dvou dějstvích na libreto Marca Coltelliniho, dedikované knížeti

Neděle 22. 6. Symfonické tance českých klasiků Bedřich Smetana: Tance / výběr Klement Slavický: Moravské taneční fantazie Leoš Janáček: Lašské tance Antonín Dvořák: Slovanské tance / výběr Účinkují: Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením Libora Peška. Představení začíná v 19.00 na II. zámeckém nádvoří. Před programem je možno navštívit lektorský úvod v zámecké jízdárně. Začátek ouvertury je v 17.30, vstup volný.


LETNÍ STAGIONA NA NOVÝCH HRADECH

Kouzla půvabné Armidy Krásný park, vzadu se rozbíhá několik stinných cest, na konci kterých je vidět velkolepý vstup do začarovaného paláce Armidina. Na jedné straně je průzračný pramen, který tvoří jezero, na jehož rozkvetlých březích jsou bohatě prostřené stoly a žertují tam půvabné nymfy, jenž škodolibě zmizí téměř hned poté, co se otevře opona. Těmito slovy začíná libreto Marka Coltelliniho (1724–1777), italského literáta a zpěváka. I přes své umělecké ambice byl mužem, který uměl zůstat nohama na zemi – o jeho praktičnosti svědčí i fakt, že vlastnil jednu z nejdůležitějších tiskáren v zemi, a o jeho obchodnímu duchu zase to, že zde tiskl díla jinde zakázána. Jeho Armida však vyšla v privilegované tiskárně pana Giana-Tommmase di Tratten v roce 1766 a vznikla na objednávku kulturně osvíceného knížete Josefa Adama ze Schwarzenbergu, majitele zámku v Českém Krumlově. „Toto dramma per musica má pouze dvě jednání a tři jednající osoby, což je u vážných oper té doby dost neobvyklé. Implikuje to komornější přístup k tématu, vhodném pro soukromé uvedení v prostředí zámeckých divadel,“ píše v úvodním slově k představení režisérka a choreografka novodobé světové premiéry Armidy Helena Kazárová. Hudbu k opeře složil Giuseppe Scarlatti (asi 1718–1777), jenž pocházel ze slavného rodu italských hudebníků. Po té, co roku 1739 úspěšně zahájil kariéru skladatele v Římě, uváděl svá díla ve Florencii, Pise, Lucce, Turíně, Benátkách, Milánu a ve svém rodišti – v Neapoli. Od roku 1757 se až do své smrti zdržoval ve Vídni, kde byl uznáván nejen jako operní skladatel, ale také vyhledáván jako učitel zpěvu a hry na klávesové nástroje. Napsal přes třicet oper, které ve valné většině upadly v zapomnění. Kníže Josef Adam ze Schwarzenbergu mu svěřil hudební výchovu svých dětí a podporoval i uvádění jeho děl –

Armidin příběh inspiroval nejen hudebníky, ale i malíře

kromě opery buffa Dove è amore è gelosia (1768), později přejmenované na L’amor geloso, byla na schwarzenberském dvoře za řízení Josefa Traniho uvedena jeho opera Armida. „Kníže Schwarzenberg si toto komorní dílo objednal, aby v něm zazářila jeho teprve devatenáctiletá dcera Marie Terezie II. ze Schwarzenbergu, které Giuseppe Scarlatti pravidelně dával lekce zpěvu a dostával za ně vysoký honorář,“ vysvětluje Helena Kazárová. Vzhledem ke svému společenskému postavení se nemohla mladá Marie Terezie II. stát profesionální pěvkyní, protože by ztratila naději na společensky rovný sňatek, a tak její milující otec hledal jiné cesty, jak nechat dceřin talent zazářit. Proto pořádal hudební představení jak ve vídeňském paláci, tak i v krumlovském zámeckém divadle. Kromě Marie Terezie II. v Armidě excelovaly další hvězdy šlechtického nebe: roli Ri-

nalda zpívala hraběnka Marie Anna z Dietrichsteinu a hrabě Christian Salburg se představil coby Ubaldo. Scarlattiho Armida ovšem nepatří mezi díla, která na sebe mají v archivech nechat usedat prach: její novodobá světová premiéra se stala součástí letošního ročníku festivalu Smetanova Litomyšl a odehraje se v půvabném prostředí rokokového zámečku Nové Hrady (přesněji řečeno v přírodním divadle zámeckého parku). Představení bude spojeno s ukázkami dobové zábavy a občerstvením. Titulní role Armidy se ujme Alice Martini, Rinalda zazpívá Lucie Rozsnyó a Ubalda Jaroslav Březina. Dále se představí sólistky souboru Hartig Ensemble, a všechny účinkující doprovodí barokní orchestr Musica Florea pod vedením Marka Štryncla. Na setkání s Armidou se můžete těšit ve dnech 20. 6, 21. 6. a 22. 6. Více informací najdete na www.baroknidivadlo.cz

Romantické prostředí zámku v Nových Hradech přímo vybízí k provedení barokní opery

3


ROZHOVOR

Každý konec má svůj začátek

Rozhodli se skončit. Název jejich turné – Začínáme končit – tomu tedy alespoň napovídá. Jistěže jednou své kariéře a společnému koncertování zamávají… nejdřív však v roce 2034! Alespoň tak to tvrdí Dagmar Pecková. A Štefan Margita neodporuje. Ale ať je to, jak je, právě teď jsou rozhodnuti rozdávat radost, předávat energii, kterou objevili sami v sobě a v hudbě, jíž se věnují bezmála celý svůj život. Sedmnáctého června se jejich hlasy ponesou nádherným prostorem chrudimských klášterních zahrad. Letos jste se vydali na velkou hudební tour. Poprvé společně, nebo spolupracujete už dlouho? Štefan Margita: Jezdívali jsme spolu na koncerty už dřív, byli jsme třeba v Hongkongu, Japonsku… ale velké koncertní turné jsme spolu nikdy nedělali, to je poprvé. Společné turné, společný nápad? ŠM: Nápad to byl můj, chtěl jsem s Dášou koncertovat, zavolal jsem jí tedy, ona hned souhlasila, ale název.... Dagmar Pecková: Název jsem vymyslela já. Ale jen na vysvětlenou: my nechceme končit, my začínáme! „Hlasy“ tenor a mezzosoprán spolu tak často nekoncertují, nebo ano? ŠM: Většinou se koncerty dělají ve spojení tenor – soprán, ale já jsem si přál změnu. Zkombinovali jsme tedy mezzosoprán – tenor a myslím, že jsme udělali dobře, protože náš první společný koncert, který se nedávno konal v Košicích, byl nádherný. Košice jsou vaše rodné město, Chrudim, kam se zanedlouho přesunete, je zase rodné město Dagmar Peckové. Chcete se tímto způsobem vracet ke svým kořenům? ŠM: Ne, to je náhoda, prostě to tak vyšlo, ale byla to krása, protože to, co s námi 4

publikum dělalo, bylo až dojemné. A navíc, Dáša zpívala v Košicích poprvé! DP: Ano, byl to můj debut a budu se tam vracet – i po dvaceti letech! A co Chrudim? Nemáte přece jen trému? Ono přijet po letech do rodných měst, to může být kolikrát ošidné… DP: Chrudim i lidi tam mám strašně ráda, a vždycky když tam vystupuju, je atmosféra uvolněná, nádherná, myslím, že mě tam mají rádi. A toho si člověk musí vážit, i když zpívá všude po světě, protože pokaždé, když se vrátí do rodného místa a setká se se srdečností a ne se závistí, je to nádherné. Repertoár koncertu jste také sestavovali společně? ŠM: Ano, dávali jsme ho dohromady společně, nebáli jsme se ani Janáčka a myslím, že se nám podařilo zařadit opravdové bomby. Domluvili jsme se, že do programu nedáme nic z muzikálů, jediné, co se tomuto žánru mírně blíží, jsou árie z Porgy a Bess. Je to velká opera, ale zároveň jsou ty árie obrovskými šlágry… DP: Janáček je moje srdeční záležitost a jsem strašně ráda, že se nám ho povedlo představit, soudím tedy podle nadšení v Košicích.

Dagmar Pecková na Smetanově Litomyšli 2011


Proč se lidé Janáčka bojí? ŠM: Ale to jenom tady u nás, stejně v Košicích jako v Praze. Zpíval jsem několikrát v Její pastorkyni i v Kátě Kabanové a bylo poloprázdno a je to strašná škoda, protože tento repertoár zpívám po celém světě a je vyprodáno. Nedostanete na ta představení vstupenky. Můžu jmenovat třeba Berlín. Zpíval jsem tam v Janáčkově Z mrtvého domu a těsně před představením stála venku tak stovka lidí a doufali, že na poslední chvíli lístky seženou. Úspěch byl tak velký, že se představení tuto sezonu znovu vrátilo na repertoár. A pak přijedete domů… Je to smutné. DP: Za Janáčkem musíte do Paříže nebo do Lisabonu… Čím myslíte, že to je? ŠM: Myslím, že se tady snaží udělat tradiční inscenaci a nikdy se to nepovede… A přitom třeba takové provedení Roberta Carsena! Říkal jsem si, tohle kdyby lidi u nás viděli, máme barák až po střechu narvaný!

V kterých městech se na vás domácí publikum může těšit? ŠM: V Brně, Zlíně, Olomouci, zájem projevila Bratislava, příští rok bychom měli být na Pražském jaru, přemýšlíme o Ostravě… A když bychom zalistovali vašimi pracovními kalendáři? DP: Po Chrudimi dovolená, potom Brno, pak koncert pro Jarmilu Novotnou v Litni, tam budu dokonce pět dní vyučovat. Potom natáčím nové CD s operními áriemi, samé ženské postavy to budou, prostě takový projekt ženy ženám, v to počítám i dirigentku Juliu Jones. ŠM: Před Chrudimí Vídeň, po Chrudimi Brno, protom Berlín, kde zpívám Janáčka Z mrtvého domu, a to až do prosince. Pak Zlín, Straussův Růžový kavalír v Baden Badenu, Praha, Metropolitní opera New York… … prostě plno až do roku 2034. DP: Končíme? Kolik nám to bude? Nevím, jak dalece plánuje Litomyšl, ale my… ŠM: No, uvidíme…

Štefan Margita (zcela vpravo) v opeře Boris Godunov, Chicago 2011

Koncert pro malé i větší Ve středu 18. 6. se v rámci litomyšlského festivalu koná koncert pro hudbymilovnou mladší generaci. Jsou pro ni připravena dvě scénická pásma sestavená z klasických i současných českých písní pro malé i větší zpěváky – v první části jde o program Plují mraky do daleka od Karla Hašlera, druhá část má název Jedeme vlakem a pochází z dílny populární autorské dvojice Jaroslav Uhlíř - Zdeněk Svěrák. Koncert začíná v 18.00 a rodiče nemusí mít obavy, že by jejich potomek dlouho ponocoval. Koncert končí ve 20.00.

Ouvertury: Trefa do černého! Historicky první ouvertura na Smetanově Litomyšli se konala u příležitosti uvedení opery Figarova svatba a k nesmírnému překvapení pořadatelů, ale i vystupujících hostů, o ni byl obrovský zájem. „Národní divadlo také pořádá ouvertury, ale nikdy jsem na nich neviděl tolik lidí, kolik jich přišlo sem. Je mi proto velkou ctí, že zde mohu být s vámi, “ přiznal šéfdramaturg opery ND Ondřej Hučín. Operu představil společně s dramaturgem Smetanovy Litomyšle Vojtěchem Stříteským. „Bylo to velmi zajímavé i pro nás, kdo jsme Figarovu svatbu v minulosti již slyšeli,“ svěřila se nám paní Dana Novotná, která přijala na festival z Prahy. Dobrou zprávou je, že ouvertury jsou připraveny i k dalším programům: 20. a 21. 6. – Čertova stěna ve 20.00 22. 6. – Symfonické tance českých klasiků v 17.30

25. 6. – Planety a Česká rapsodie v 18.30 26. 6. – Lukášovy pašije v 18.00 27. 6. – Bludný Holanďan ve 20.00 28. 6. – Stvoření ve 20.00 29. 6. – Na krásném modrém Dunaji v 18.00 30. 6. a 1. 7. – Rusalka ve 20.00 hodin 4. 7. – Vzkříšení v 18.30 5. 7. – Mesiáš ve 14.30 5. 7. – Návštěva v Teatro alla Scala v 19.30 6. 7. – Velké finále v 19.30 Lektorské úvody se konají v Zámecké jízdárně a vstup na ně je zdarma, pouze s platnou vstupenkou pro konkrétní pořad. 5


POHLED DO ZÁKULISÍ

Takhle se dělá festival ukončeno,“ píše se v jedné ze zpráv o průběhu festivalu. Na řádění živlů nezapomene ani mezzosopranistka Soňa Červená: „V Litomyšli jsem vystupovala několikrát, jednou s Bernsteinovým Kaddishem, zrovna v tom dramatickém počasí, kdy ze zámeckého nádvoří odletěla střecha. Uvedli jsme to pak příští sezonu.“ Expertem „přes počasí“ je na Smetanově Litomyšli Eva Piknová. Za léta, kdy důvěrně komunikuje s meteorology na pardubickém letišti, došla k poznání téměř nihilistickému – ani nejmodernější přístroje nad přírodou nevyzrají. Živly jsou prostě živly…

V podstatě je to nesmírně jednoduché. Rozhodnete se, že festival bude. V tu chvíli se začne odvíjet příběh, který můžeme směle nazvat adventurou. Jinými slovy – ne všechny události máte vždy pod kontrolou, ale víte jediné: musíte dojet do cíle. Ti, kdo kdy měli s přípravou festivalu co společného, a s nadsázkou můžeme říci, že v Litomyšli jsou to skoro všichni, vědí, co taková „zábava“ obnáší: jednat s orchestry, interprety, promyslet všechny technické detaily, zajistit propagaci, ale především – sehnat dostatek peněz. Každoroční boj, každoroční vítězství. Naštěstí pro nás hudbymilovné a pro českou kulturu. „Zažili jsme za ty roky leccos,“ vzpomíná dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský, „při zkoušce Jakobína jednou odešlo harmonium, naštěstí ho měli na kúru Církve československé bratrské, jindy ve Dvou vdovách Mumlalovi chyběla puška, ale dokázali jsme ji v krátké době sehnat. To ale nic nebylo proti tornádu, které nám festival málem zrušilo. Nikdy taky nezapomeneme

na situaci, kdy se Labutí jezero skoro tančilo na jezeře skutečném, protože přišla průtrž mračen a zaplavila jeviště. Tohle všechno stojí nervy. Ale ty skutečné nervy představují dnes mnohem hlubší problémy – finance a celková logistika, tedy jak, kdy a co postavit tak, aby to bylo co nejpraktičtější.“ 6

Větru dešti neporučíš Počasí. S logistikou a penězi souvisí víc než těsně. Překvapí pokaždé, vždy spolehlivě, záleží jen na míře, jakou k tomu zvolí. Od tropických veder po tornádo, a nepřeháníme ani v nejmenším. „Červnová část festivalu se odehrávala za velmi příznivého počasí, téměř bez dešťů a v příjemné teplotě. V červenci ale nastoupila úmorná vedra s večerními bouřkami, které komplikovaly průběh pořadů. Dvě představení opery Královna víl v Nových Hradech musela být odehrána v náhradním prostoru barokního špýcharu, bouře velmi nepříjemně zasáhla do představení opery Jakobín na zámeckém nádvoří, které muselo být dokonce po prvním dějství předčasně

Potíže s hvězdami? Vystřídalo se jich v Litomyšli bezpočet. Domluva s nimi nebývá vždy jednoduchá. Ne proto, že by snad umělci světového renomé cíleně předváděli, co to jsou ony pověstné hvězdné manýry, ale jejich pracovní diáře jsou plné na několik let dopředu. Ve stejném časovém rytmu musí proto pracovat i dramaturg festivalu. Předvídat, kombinovat, telefonovat, mailovat, jednoduše být také v předstihu. Díky systematické práci festivalového štábu už mnoho význačných hudebních osobností z nejrůznějších konců světa dobře ví, kde těžko vyslovitelná Litomyšl leží. Přesto jsou stále tací, kdož tu ještě nikdy nevystupovali, a je pochopitelné, že organizátoři takové umělce svému publiku rádi představují. Letos například přijede hvězdná sestava z Teatro alla Scala – sopranistka Oksana Dyka, tenorista Stefano Secco, barytonista Vincenzo Taormino a dirigent Alessandro Ferrari. Jejich vystoupení symbolicky startuje nový projekt – návštěvy předních světových operních domů. Prozradit můžeme, že se podíváme i do pověstné newyorské Metropolitní opery.


Když adventura míří do cíle Napadlo vás, co se děje, když dozní poslední tóny festivalového koncertu či opery? Nastupují „řemeslníci“, tedy tým deseti až dvanácti léty sehraných dobrovolníků, který rozebere scénu, rozbourá orchestr, vše zabalí, naloží, aby okamžitě mohl rozbalovat a sestavovat, protože: každý orchestr má jiný počet vystupují-

cích, každá scéna je jiná, mění se počet sedadel v hledišti, neboť například hraje-li se opera, sedí orchestr tam, kde je normálně první až sedmá řada... A to stále dokola, noc co noc, až do rána, až do posledního dne festivalu. „Nedivte se, že jsme všichni rádi, když festival skončí. Sejdeme se na prázdném nádvoří, vyprávíme si historky, únava postupně začne opadat a než se

rozejdeme, už se těšíme na další ročník, protože ono je to svým způsobem výjimečné, že v tak malém městě a s tak skromnými prostředky děláme tak velký festival. Řada lidí si to uvědomuje, a proto rádi pro festival pracují,“ dodává Vojtěch Stříteský. Nenazval velký humanista Erasmus Rotterdamský svou knihu Chvála bláznovství? Že by pobýval v Litomyšli?

REVITALIZACE ZÁMECKÉHO NÁVRŠÍ

Jako Fénix z popela

Nově upravený prostor před piaristickým chrámem a kolejí dle návrhu arch. Josefa Pleskota

Foto František Renza

Jsou tací, kdož litomyšlské zámecké návrší nazývají Olivetskou horou – podobnost tu jistě je, tak jako ona majestátně vládne Jeruzalému, dominuje návrší Litomyšli. Zdejší zámecký areál najdete od roku 1999 na Seznamu světového dědictví UNESCO. Zámek je unikátní, s dokonale zachovalými arkádami, geneticky se tento typ budov váže k Itálii a má mimořádnou architektonickou hodnotou. Staletí se na budovách podepsala, ne vždy se využívaly k tomu, k čemu byly původně určeny, což logicky ani možné nebylo. K revitalizaci se tedy přistoupilo s cílem, a jednalo se o projekt mimořádný, náklady se pohybovaly kolem čtyř set milionů korun, znovuoživit toto mimořádné místo a zapojit ho do života moderního města. V únoru 2010 podepsal tehdejší ministr kultury Riedelbauch rozhodnutí o přidělení dotace a symbolicky předal starostovi města píšťalu ze vzácných varhan umístěných v piaristickém kostele Nalezení sv. Kříže a zároveň partituru Händelova Mesiáše s přáním, aby se slavné Hallelujah znovu rozeznělo chrámem, až andělé opět vstoupí na zámecké návrší. V úterý 5. července 2011 ve 14 hodin pak došlo k symbolickému předání klíčů od jedenácti objektů na zámeckém návrší stavební firmě, a postupná rekonstrukce se mohla rozběhnout. Je červen 2014 a rozhlédnete-li se kolem sebe, můžete se na vlastní oči přesvědčit, že po všech stránkách náročné stavební dílo bylo úspěšně dokončeno. Zámecký pivovar, jízdárna, zahrady, piaristická kolej, chrám Nalezení sv. Kříže... a mnohé další objekty vám během festivalu Smetanova Litomyšl přátelsky otevřou svou náruč. A je vskutku na co se těšit – za všechny připravované akce jmenujme dvě mimořádné: závěrečný koncert, Velké finále, si budete moci 6. července vychutnat nejen v obvyklém prostoru, tedy na II. zámeckém nádvoří, ale i v obnovených zámeckých zahradách. A o den dřív, 5. července, se ve zrekonstruovaném chrámu Nalezení sv. Kříže rozezní Hallelujah. I tento koncert je mimořádný. Přijměte tedy naše pozvání.

Foto Pavel Vopálka

Víc než tisíc let tu už pulzuje život, a to se všemi vzestupy a pády. Zámecké návrší. Ještě loni tady byly ohrady a stavební písek prášil na vyleštěné střevíce festivalových hostů, letos je ale všechno jinak. Jedenáct historických objektů prošlo pečlivou rekonstrukcí a návrší se představuje v celé své obnovené nádheře. Nic nebrání tomu, aby se kamenná krása oděla do roucha stejně krásných tónů.

Zásadní rekonstrukcí prošel sál zámecké jízdárny. Vestavěný posuvný objekt umožňující spolu s nastavitelnými stropními panely měnit akustické a prostorové parametry sálu je dílem ateliéru HŠH.

7


KOUZELNÁ LITOMYŠL VÁCLAVA ŽMOLÍKA

Po stopách hraběte Portmona

Nacházejí se v něm dvě místnosti, které si jistý Josef Portman, onen předobraz šetrného hraběte Portmona, nechal vymalovat v letech 1920 až 1924 od Josefa Váchala, dnes slavného výtvarníka. A ten to vzal z gruntu. Jeho malby jsou všude – na stěnách, stropech, okenních parapetech, na dveřích i na nábytku. Popsat je, není ovšem snadné. Výjevy jsou totiž navzájem propletené a jeden přechází v druhý. Inspirací tvůrci bylo nejen křesťanství, ale i hinduismus nebo okultismus. Je tu Panna Maria, ďáblíci, skřeti, spleť lidských těl, smrtka, duše stoupající z těla, poslední soud i džungle, ba dokonce i takřka realistická horská krajina. O té restaurátoři před lety zjistili, že je reálná. Váchal se nechal inspirovat scenériemi z okolí řeky Soča v dnešním Slovinsku, kde bojoval za první světové války. Ve výjevech najdete i odkazy na Váchalova díla. Třeba na Krvavý román. Ve stejném duchu jako výmalba je i nábytek, který Josef Váchal rovněž vytvořil. Vyzdobil ho figurálními i rostlinnými motivy a i na něm uvidíte různá zvířata a ďáblíky anebo nápisy, které odkazují k účelu toho kterého kusu, ať už je to knihovna, šatní skříň anebo stůl. Génius a jeho mecenáš Připomeňme si, kdo byl zmiňovaný umělec a kdo jeho mecenáš. Josef Váchal zanechal bezesporu významnou stopu v českém umění 20. století. Vynikl zejména jako dřevorytec, grafik a tvůrce krásných knih. A také psal. Byl ovlivněn expresionismem, ale i symbolismem anebo secesí. A zajímal se o okultismus. Josef Portman pracoval jako důchodenský úředník, byl amatérský tiskař a hlavně milovník a sběratel umění. Váchala bezmezně obdivoval. Tedy zprvu. Proto ho roku 1920 pozval, aby vymaloval dvě místnosti v jeho domě. Oba muži se ovšem nakonec nerozešli v dobrém. Když Váchal udělal ze svého někdejšího obdivovatele a mecenáše škudlivého hraběte, odmítl si Portman jeho knihu koupit. A bylo po přátelství. Ložnice s ďáblíky Je zajímavé, že obě místnosti, vymalované snad jen kromě podlahy slavným umělcem, Josef Portman běžně obýval. V jedné skladoval svou rozsáhlou sbírku výtvarných děl, ve druhé měl ložnici. Po jeho smrti byly osudy domu docela pohnuté. Nejprve v 70. letech minulého století vyhořel. Pak sice přešel do majetku Národní galerie, ale ta neměla peníze na jeho opravu. O záchranu chátrající památky se 8

Foto Pavel Vopálka

Každý, kdo četl nejznámější dílo Josefa Váchala, tedy Krvavý román, moc dobře ví, že okresním městem L. v něm je Litomyšl, a nejspíš si vzpomene i na šetrného hraběte Portmona. Muž, který byl jeho předobrazem, v kouzelném východočeském městě vskutku žil. A navíc tu budoucím generacím zanechal dům, jenž si zaslouží navštívit. Stojí v ulici Terézy Novákové a na první pohled se vám bude zdát docela nenápadný a ve své starosvětskosti nejspíš i nevtíravě půvabný. Uvnitř vás ale čeká skutečné překvapení!

V Portmoneu se ocitnete uprostřed výtvarného světa Josefa Váchala na začátku 90. let minulého století zasloužil známý nakladatel Ladislav Horáček. Rozhodně to nebyl úkol snadný. Jak třeba převézt cenné malby? Aby zůstaly neporušeny, byly z vnějšku překryty pásy gázy a na nich sneseny ze stěn a stropů. Obě místnosti tak potom mohly být nově vy-

štukovány, čímž se odstranily nerovnosti v omítce. Malby byly mezitím restaurovány a následně naneseny na původní místa. Vše se díky umu restaurátorů povedlo a od roku 1993 je v Portmoneu Museum Josefa Váchala. A jak říkám, rozhodně stojí za návštěvu.

Tip k navštívení RODNÝ DŮM BEDŘICHA SMETANY Návštěvníci koncertů a dalších akcí Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl, které se odehrávají na II. nádvoří litomyšlském zámku, mají možnost prohlédnout si Rodný byt Bedřicha Smetany. Zpřístupněn je vždy hodinu před zaháje-

ním představení a o přestávkách. Jednotné snížené vstupné je 20 Kč. Co vše je možné zde zažít? Například zahrát si na pianino Rudolf Kotík, vyrobené v Praze kolem roku 1904 – všechny prvky a komponenty nástroje včetně strun a mechaniky jsou původní, což zajisté přijde hudebním nadšencům velmi vhod – seznámit se s novým interaktivním programem, který hravou formou přiblíží život a dílo skladatele Bedřicha Smetany, případně zanechat svůj vzkaz v netradiční pamětní knize Vivat Smetana! Ta je určena všem obdivovatelům Bedřicha Smetany, kteří mají příležitost vyjádřit svůj vztah k jeho životu a dílu. Cílem je shromáždit vzpomínky, pocity lidí, které ovlivnila Smetanova hudba nebo jejichž osud se protnul s osudem skladatelovým. Uvedené akce připravilo Regionální muzeum v Litomyšli.


POHLED DO HISTORIE

Jiráskovo město příběhů Přesně padesát let poté, co se v Litomyšli narodil Bedřich Smetana, přišel na zdejší gymnázium mladý suplent Alois Jirásek. Psal se rok 1874, letos je tomu už sto čtyřicet let. V Litomyšli se tomu prostě nedá vyhnout. Ať se v tomto podivuhodném městě vydáte jakýmkoli směrem, jste lapeni do sítě příběhů a je jen na vás, který z nich svými kroky budete číst. Kříží se tu příběhy obrozenců i osvícených správců města posledních dekád, příběh Jednoty bratrské i Pernštejnů, reformace i rekatolizace, příběhy smetanovské, váchalovské... A také příběhy jiráskovské. Stačí se dobře dívat. Každý, kdo se vydá na zámecké návrší ze Smetanova náměstí uličkou okolo pošty, je lapen do této sítě: tam, kde je dnes na náměstí Česká spořitelna, Jirásek bydlel, a když mineme dějiště jedné z nejmilejších autorových maloměstských idyl, Na staré poště, vede naše cesta přímo k němu: naslouchá šumění vzrostlých stromů, stejně jako když si při tvorbě Lucerny psal do zápisníků poznámky o jejich tajemné řeči. Ten zamyšlený muž z bronzu je už vzdálen všemu světskému, předal nám vše, co o Litomyšli napsal, ať už to byly osudy zdejších studentů-filozofů, nebo obrozenců kolem F. L. Věka, smutný osud Marie Dobromily Rettigové či ztracený ráj U rytířů. Jeho pohled míří mnohem dál, a chceme-li mu porozumět, jsme na dobré stopě, budeme-li pokračovat kolem zámku k soše

Pomník Aloise Jiráska najdete na zámeckém návrší na cestě od pošty k zámku

Alois Jirásek

Zdeňka Nejedlého, muže, který se na rozdíl od Jiráska v Litomyšli narodil, a jak místní moudře přičinili, vykonal pro ni – a nejen pro ni – mnoho zlého i dobrého. Jak v ohnisku lupy vystavené slunci se Litomyšl propaluje do spodních vrstev naší národní paměti: a stále znovu přitom narážíme na Jiráska. Proč právě on, proč ne jeho kolegové, mnohdy ve své době i po-

I v tomto domě, kde dnes sídlí Česká spořitelna, Jirásek bydlel

zději vyhledávanější – Winter, Šmilovský, Svátek? Jen on jediný je unikátním svorníkem mezi tvůrci novodobého českého národa a tvůrci novodobého českého státu. Jeho lidský a umělecký osud se klene mezi Palackým jako tvůrcem filozofie národních dějin a Masarykem jako tvůrcem filozofie samostatné republiky. S Masarykem vybojoval nelítostný boj o Rukopisy, a posléze, přesvědčen konečně o svém omylu, vtělil výsledek svého lidského zklamání a uměleckého vzdoru do Starých pověstí českých, geniální syntézy tisícileté tradice českého kronikářství a písmáctví. Naše česká identita dnes nestojí na Rukopisech, ale na Starých pověstech českých, bez tohoto razantního tvůrčího gesta je nemyslitelná. Ne dost na tom. Litomyšl je svorníkem jedné klíčové situace našich dějin. Byli to právě Alois Jirásek a Bedřich Smetana, koho si Zdeněk Nejedlý vybral, když razil svou představu o dějinách české národní kultury. Zejména Jiráskovi tím zle pošramotil pověst – jeden z mnoha paradoxů, které jej provázejí. Tento bytostný konzervativec, symbol světa, jaký býval před revolučními převraty dvacátého století, se v Nejedlého rukách stal ikonou komunistické mládeže... Leccos se nám stane pochopitelnějším, když za Nejedlého karikaturou senilního skřeta zahlédneme dávného břitkého intelektuála se zbytky étosu první republiky, někdejšího ctitele Masarykova, jenž svedl v poúnorové době nelítostný boj s divochy, toužícími postavit české kulturní dějiny na revolučních demokratech roku 1848, dělnických básnících a jurodivých publicistech. Šumění stromů nad Jiráskovou hlavou je smírné, konejšivé. Cesty příběhů vedou kolem něj a rozbíhají se všemi směry, zbaveny už nenávisti a krve. Kráčíme po nich, ať chceme či ne. A svými kroky vepisujeme nová písmena. Milan Pokorný

9


MIMOŘÁDNÝ PROJEKT

Málo hraný Smetana Lze si přát lepší příležitost k provedení výjimečného hudebního díla, než je Rok české hudby? Navíc ve městě, které sehrálo tak významnou roli v procesu formování české národní kultury? Dvacátého a jednadvacátého června přijíždí do Litomyšle Soubor Opery Národního divadla moravskoslezského a přiváží „chef-d´oeuvre“ své letošní sezony – Smetanovu Čertovu stěnu. Nevznikala ta opera snadno. Je Smetanovou poslední, osmou dokončenou (Viola už zůstala ve fragmentech), a když ji komponoval, trpěl hluchotou, halucinacemi a strachem ze smrti. Protože paradoxy jsou nedílnou součástí života, zrodilo se dílo pozoruhodné: moderní, velmi originální, plné hudební fantazie a – nepochopené. Dva roky po premiéře svého komicko-romantického opusu o třech dějstvích Smetana umírá v ústavu pro choromyslné. Nové nastudování Čertovy stěny si objednala Smetanova Litomyšl a ujal se ho režisér a velký znalec Smetanova díla Jiří Nekvasil spolu s dirigentem Robertem Jindrou. „Čertova stěna bezesporu patří k nejpozoruhodnějším ze Smetanových

nout na její libretistku, spisovatelku a překladatelku Elišku Krásnohorskou, dnes bychom řekli Smetanovu dvorní spolupracovnici. S jejím jménem jsou spojeny i jeho opery Hubička a Tajemství. Od šestnácti let trpěla vážnou revmatickou chorobou, která ji v dospělosti téměř znemožňovala pohyb a doslova ji uvěznila mezi čtyřmi stěnami. Za svá libreta prý od Smetany nikdy nevzala peníze. Když ji požádal o spolupráci na Čertově stěně (inspirovala se volně osudy příslušníků mocného jihočeského rodu Rožmberků), přál si, aby vytvořila libreto „veskrze humoristické“. A zpočátku nebyl s její prací spokojen. Možná i on ale hledal definitivní podobu díla, protože mu nakonec vtiskl

i pěveckým výkonem Zdeňka Kroupy v roli Raracha. Zato rok 1997 nebyl tomuto Smetanovu dílu údajně nakloněn. Představil se s ním soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni, byla to jeho festivalová premiéra, dirigoval Petr Šumník a kronikář si poznamenal: „Plzeňští se bohužel příliš dobře neuvedli, slavili konec sezóny a potom byl zejména výkon orchestru velmi slabý…“ Po sedmnácti letech tedy Smetanova Litomyšl Čertovu stěnu opět uvítá. A je jí proto věnována náležitá pozornost. Večernímu představení bude předcházet ouvertura (20.00, Zámecká jízdárna), tedy lektorský úvod, na němž se budete mít možnost podrobně seznámit s okolnostmi vzniku tohoto Smetanova díla.

Vlevo: V novodobé historii Smetanovy Litomyšle byla Čertova stěna uvedena pouze jednou. Do zámeckého amfiteátru ji roce 1997 přivezl soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla. Vpravo: Nové nastudování Čertovy stěny z roku 2014 v podání Souboru Opery Národního divadla moravskoslezského Ostrava

operních děl. Je však také po dramaturgické a textové stránce velmi komplikovaná i těžko uchopitelná tak, aby promlouvala k současnému publiku. Myslím, že najít inscenační klíč je obrovskou výzvou,“ řekl dirigent v rozhovoru pro server Opera plus. Ostravská opera se rozhodla k odvážnému kroku – nastudovala operu v původní, nezkrácené verzi, vzdala se tedy pozdějších škrtů a akcentovala dramatičnost a novátorské postupy, dosud ve Smetanově díle nereflektované. Už z tohoto stručného nástinu je zřejmé, že další výzvou, jíž byli Nekvasil s Jindrou vystaveni, představovalo vhodné obsazení. V náročné roli Raracha se v Litomyšli představí Peter Mikuláš v alternaci s německým basistou Ulfem Paulsenem, který se specializuje na wagnerovské a straussovské role, Voka Vítkovce pak alternuje Ivan Kusnjer a Martin Bárta. V souvislosti s pohnutými okolnostmi, za nichž opera vznikala, nesmíme zapome10

jiný obsah, než původně zamýšlel. Promítl do něj svůj hluboký stesk po manželce Kateřině, který vyzpívá Vok ve slavné árii z prvního dějství Jen jediná mě ženy krásná tvář tak dojala. „V roce 1957 přijeli do Litomyšle poprvé umělci z brněnské opery Státního divadla a poprvé zde v rámci festivalu byla uváděna Čertova stěna,“ píše se v kronice festivalu. A prý se stala velkým překvapením. Možná i proto se sem vrátila o čtyři roky později, opět upoutala, tentokrát svou výpravou, ale


GRATULUJEME

Jubileum Libora Peška Rytíř britského impéria, držitel medaile Za zásluhy a čestný občan města Litomyšl oslaví v neděli 22. června své významné životní jubileum. Dirigent Libor Pešek patří k nejvýraznějším osobnostem české klasické hudby posledního půlstoletí. Světové renomé získal zejména jako šéfdirigent Královského liverpoolského filharmonického orchestru, v současné době působí jako prezident MHF Prague Proms a šéfdirigent Českého národního symfonického orchestru. Panu Peškovi přejeme do dalších let vše dobré a mnoho tvůrčích sil.

Tance podle českých klasiků Stačí se jen na okamžik ponořit do tónů hudby. V tu chvíli se z hlubin mysli vynoří důvěrně známý pocit, snad jen trochu pozapomenutý, nebo dokonce zasunutý do hlubin podvědomí, ale přesto blízký a postupně nabírající na intenzitě. Zvoucí k tanci… Jednoduché folklorní melodie a rytmy, ze kterých vyrůstaly národní tance a jejich hudební doprovod, lákaly od nepaměti významné hudební skladatele. Byly využívány coby zdroje inspirace nebo se pro ně stávaly velkou uměleckou výzvou – vždyť převést jejich prostý půvab do symfonického zpracování, se v určitých dobách zdálo téměř nemožné. Ale ten neklidný rytmus, který dokázal donutit vstát od stolu celou hospodu plnou obyčejných lidí a roztančit je a rozjásat, rozehrával neviditelné struny geniálních skladatelských myslí a nenechal je na pochybách, kudy vede správná cesta. Nedělní koncert představí na Smetanově Litomyšli jména těch, kteří mezi české klasiky zaslouženě patří: Bedřich Smetana,

Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Klement Slavický. Titulní spojovací čáru mezi nimi tvoří právě motivy národních tanců. „Nejblíže k autenticitě mají Janáčkovy Lašské tance, v podstatě instrumentace konkrétních tanců. Nejvolnější stylizace v podobě už závažnějšího symfonického tvaru pak nabízí Klement Slavický. I přes značnou míru koncertantního zpracování mají Smetanovy České tance k původním pramenům blíže než Dvořákovy zemitější Slovanské tance. Smetana své skladby často buduje na konkrétních písních, jež tance provázejí, zatímco Dvořák tance sice skvěle stylizuje, ale témata jsou až na nepatrné výjimky jeho,“ uvedl v úvodním slově programu Symfonické tance českých klasiků publicista a muzikolog Bohu-

slav Vítek. Pro úplnost dodejme, že pro Bedřicha Smetanu byla pomyslným stavebním kamenem polka (její rytmus, forma i melodika), ale i další, dnes již téměř neznámé tance. Klement Slavický, ač rodák z Tovačova na Hané, se nechal ovlivnit slováckou hudbou hudců, Leoš Janáček oproti tomu zpracoval původní verze moravských tanců (základ pro Lašské tance). Obě řady Slovanských tanců Antonína Dvořáka vznikly na objednávku na žádost jeho vydavatele (traduje se historka, že Dvořák proti objednávce na druhou sérii vehementně protestoval, ale nakonec ho práce začala nesmírně bavit). Skladatelské mistrovství budou mít návštěvníci Smetanovy Litomyšle možnost ocenit v neděli 22. června., kdy Janáčkova filharmonie pod vedením Libora Peška rozezní II. zámecké nádvoří. A kdo ví, možná i roztancuje, i kdyby mělo jít jen o koutky úst.

Vyhrajte VIP den se ŠKODA AUTO ŠKODA AUTO ve spolupráci se Smetanovou Litomyšlí i v letošním roce připravila soutěž pro návštěvníky festivalu. Pro výhru stačí správně vyplnit lístek s dvanácti jednoduchými otázkami a čekat na slosování. Hlasovací lístky jsou od 13. června k dispozici ve vstupu do zámeckého areálu a v zámeckém informačním centru. 1. cena – VIP den se ŠKODA AUTO pro dvě osoby v Mladé Boleslavi s prohlídkou výrobního závodu, 2. a 3. cena – upomínkové předměty od ŠKODA AUTO

a festivalu Smetanova Litomyšl. Slosování správně vyplněných lístků proběhne 6. července večer v Klášterních zahradách před zahájením přenosu Závěrečného koncertu z II. nádvoří. O případné výhře budou soutěžící informováni telefonicky.

11


PŘEDSTAVUJEME

Interaktivní Bedřich V minulém čísle Festivalových novin jsme vás pozvali do zámeckého informačního centra, kde si můžete vyzkoušet, jak funguje klasická hudba v kombinaci s moderní technologií. Aplikaci Bedřich Smetana pro chytré televize vám blíže představí Řehoř Vykoupil ze společnosti Mautilus. Můžete v krátkosti představit vaši aplikaci? Aplikace Bedřich Smetana je určena pro chytré televize Samsung SmartTV. Na televizi ji lze nainstalovat podobně jako aplikaci na mobilním telefonu. Zároveň jde o první aplikaci, jíž lze ovládat pohybem (tzv. gesty), a která byla vytvořena pro hudební festival. Je skvělé, že se Smetanova Litomyšl pro svůj 56. ročník rozhodla získat toto prvenství. Proč by jí uživatelé měli dát přednost před internetem a nástroji typu Google nebo YouTube? Naše aplikace je ryze českým produktem, který sdružuje na jednom místě všechny důležité informace o životě Bedřicha Smetany a jeho vztahu k Litomyšli, především ale nabízí k legálnímu poslechu výběr nahrávek vydavatelství Supraphon v prvotřídní kvalitě. Na rozdíl od YouTube či Googlu mají uživatelé aplikace jistotu o správnosti nalezených informací – ty garantuje festival Smetanova Litomyšl.

genta Zdeňka Košlera. Možná vás také překvapí, že řada našich kolegů relaxuje při poslechu vážné hudby a navštěvuje hudební představení v brněnských divadlech. Baví nás vyvíjet aplikace, které se snadno ovládají, jsou inovativní, mají příjemný vzhled a zároveň jsou svým obsahem přínosné pro milovníky klasické hudby. Kde si mohou návštěvníci zmíněnou aplikaci stáhnout a jaká je její cena? Aplikaci Bedřich Smetana si budou moci vlastníci chytrých televizí Samsung

SmartTV stáhnout zdarma na aplikačním obchodě SamsungApps. Aplikace bude dostupná na všech modelech chytrých televizí vyrobených od roku 2011.

Aplikaci prezentujete na hudebním festivale Smetanova Litomyšl, jehož návštěvníky tvoří posluchači vážné hudby. Proč vám tato cílová skupina připadá zajímavá? Moderní technologie bývají většinou cílené na mladší ročníky? Společnost Mautilus je příznivcem umění. V nedávné době připravovala pro brněnskou JAMU aplikaci Dirigent pojednávající o životě a díle legendárního českého diri-

Překvapení s občerstvením? Rettigovka v plné polní Komuniké, o. p. s. vznikla v roce 2010 se záměrem podporovat osoby s handicapem. V první fázi jsme se zaměřili na podporu vzdělávání profesionálů v pomáhajících profesích.

V roce 2012 vzniká zásadní projekt Šance pro tebe - integrace mládeže ohrožené sociálně-patologickými jevy a osob s duševním onemocněním. Od ledna 2014 byla do provozu uvedena alternativní restaurace Rettigovka – první sociální podnik v Litomyšli.

Díky obrovské podpoře ze strany pořadatelů festivalu Smetanova Litomyšl a zámku Litomyšl vás s nadšením budeme obsluhovat v průběhu celé akce. Těšíme se na vás, na vaše podněty a děkujeme za vaši trpělivost, jsme trochu jíní, i když ne na první pohled.

Generální partner festivalu

56. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemia Heritage Fund.

Těšte se na příště Třetí číslo Festivalových novin vychází v úterý 23. června. Kromě jiného se můžete těšit na: • Rozhovor s kastelánkou Zdeňkou Kalovou • Příběh Lukášových pašijí • Hvězdný prach Zdeňka Kopala • Klasika je cool • Rozhovor s výtvarníkem Petrem Kvíčalou • Program koncertů a doprovodných akcí … a na mnoho dalšího!

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2014 • V nákladu 5000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Šárka Vieweghová, Karolína Smetanová • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl


Festivalové noviny 2014 č. 2