Page 1

SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 1

Henry Purcell: Královna víl THE FAIRY QUEEN

54. MEZINÁRODNÍ OPERNÍ FESTIVAL 54th INTERNATIONAL OPERA FESTIVAL


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 2

4. 7.

5. 7.

6. 7.

7. 7.

21.00

21.00

21.00

21.00

Středa, čtvrtek, pátek a sobota Nové Hrady • Zámek, barokní přírodní divadlo Wednesday, Thursday, Friday and Saturday Nové Hrady • Chateau, open–air Baroque theatre

Henry Purcell: Královna víl THE FAIRY QUEEN

BAROKNÍ VEČER V NOVÝCH HRADECH THE BAROQUE EVENING IN NOVÉ HRADY Večer v areálu rokokového zámečku Nové Hrady s provedením opery na motivy Shakespearova Snu noci svatojánské. Inscenace je nastudována na objednávku festivalu pro unikátní barokní přírodní divadlo. Evening programme in the Nové Hrady rococo chatelet with an opera performance to the libretto based on Shakespeare’s Midsummer Night’s Dream. The production was staged for the unique Baroque local open–air theatre Česká premiéra scénického provedení opery Czech premiére of a stage production of the opera

Titanie Oberon Víla / Juno Elf / Foibos / Mopsa Klubko

Lenka Máčiková Jiří Sulženko Anna Hlavenková Jaroslav Březina Jan Šťáva

taneční role / dancers: Puk Jonáš Janků Hermie Lenka Bartůňková Helena Helena Šťávová Lysandr Radim Klásek Demetrius Zdeněk Stěhule Boni Pueri český chlapecký sbor / Czech boys’ choir sbormistři / choirmasters: Pavel Horák, Marek Štryncl Le Chamarré Château Ensemble soubor historických nástrojů / ensemble of historical instruments

2


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 3

dirigent, cembalo / conductor, harpsichord: David Švec režie a dramaturgie / stage director and dramaturgy: Magdalena Švecová scéna a kostýmy / stage design and costumes: Radka Mizerová choreografie / choreography: Tereza Indráková pohybová spolupráce / dance coordinator: Jonáš Janků sbormistr / choirmaster: Pavel Horák produkce / production: Jakub Jelínek, Zdeňka Vlachovská asistent režie / assistant stage director: Renata Slámková světelný design / light design: Jakub Sloup maskérka / makeup: Monika Sonková

Provedení v anglickém originále Performed in the English original

Předpokládaný konec představení ve 24.00 hodin, bez přestávky Expected end at midnight, no intermission

OBSAH OPERY

SYNOPSIS OF THE OPERA

Děj opery je zčásti inspirován Shakespearovou hrou Sen noci svatojánské, zároveň zahrnuje některé barokní obrazy a komické scény Purcellovy verze.

The plot of the opera is partly inspired by Shakespeare’s play Midsummer Night’s Dream, while including some additional baroque imagery and comic scenes from Purcell’s version.

I. Je noc. V zámecké zahradě chystají elfové a Titánie – královna víl, večerní slavnost. Nečekaně se objeví Oberon, který na oslavu nebyl pozván, a je proto velmi uražen. Jejich dřívější, dlouho trvající manželský spor se tím vyhrotí a Oberon plánuje pomstu. V zahradě mají také domluvenou schůzku milenci – Hermie a Lysandr. Demetrius, který Hermii navzdory odmítání také miluje, sleduje dvojici a sám je sledován Helenou, jejíž láska je mu naopak na obtíž. Řemeslník Klubko spolu s několika kumpány se snaží po setmění dohonit svou denní povinnost, totiž údržbu zahrady, kterou zmeškali dlouhým vysedáváním v hospodě. Královna, Víla a elfové hájí svůj prostor, rozeženou proto řemeslníky do všech stran a rarášek Puk dokonce Klubkovi přičaruje oslí uši.

I. It is nighttime. In the castle garden, the elves and Titania – the queen of fairies – are preparing for an evening celebration. Suddenly appears Oberon, who was not invited to the feast, and is therefore very offended. Their former long-lasting marital dispute thus escalates and Oberon plans revenge. In the garden, two lovers also have a date – Hermia and Lysander. Demetrius, who loves Hermia despite her rejection, follows the couple while being himself pursued by Helena, whose love, to the contrary, is a burden to him. The weaver Nick Bottom with several companions tries after dark to catch up with their daily duty, specifically the maintenance of the garden, which they neglected due to long sitting in the pub. The queen, the fairy and elves defend their space and 3


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 4

V zahradě je sice klid, ale rozmrzelá Titánie už nemá náladu na slavení a chystá se ke spánku. Oberonův plán je prostý. Skrze čarovný květ omámí smysly spící královně, aby se po procitnutí zamilovala do prvního živého tvora, kterého spatří. Pukovým přičiněním je to právě nedaleko dřímající Klubko, ke kterému Titánie zahoří neovladatelnou vášní. Oberon je se svým dílem spokojen jen částečně, navíc uličník Puk pro své pobavení pobláznil kouzlem i všechny ostatní a vznikla z toho slovy Shakespeara „skvostná motanice“. Je na čase dát vše do pořádku. II. Vychází slunce. Nový den symbolicky vítají Juno a Phoebus – antičtí bohové. Víly a elfové pořádají maškarní ples na počest Oberonových narozenin. Královna procitne ze svého omámení a zoufá si nad krutým ponížením. Přesto touží vyhledat svého manžela a usmířit se sním. Klubko, jehož sebevědomí je značně posíleno nočním dobrodružstvím, marně hledá svou obdivovatelku v reji masek a krinolín. K pobavení Puka a všech přítomných si ji splete s Elfem a vyžaduje stůj co stůj alespoň jedno políbení. Omyly noci jsou pryč, milenecké páry usmířeny, vše směřuje ke šťastnému konci a oslavě manželství .

4

chase the Mechanicals away to all parts; even the imp Puck conjures up donkey ears to Nick Bottom. The garden is indeed quiet, but vexed Titania is no longer in the mood for celebrating and prepares herself for bedtime. Oberon’s plan is simple. Through the magic flower, he dazes the senses of the sleeping queen so that on her awakening she falls in love with the first living creature she will see. Puck arranges that it will be Nick Bottom slumbering nearby for whom Titania will fall with overwhelming passion. Oberon is only partly satisfied with his work; in addition, naughty Puck for his own amusement enchanted all the others and gave rise, in Shakespeare’s words, to “splendid mess.” It is time to put everything straight. II. The sun is rising. Juno and Phoebus – ancient gods – symbolically welcome the new day. Fairies and elves hold a masquerade ball in honor of Oberon’s birthday. The queen awakens from her stupor and despairs of her cruel humiliation. Nevertheless, she is still eager to find her husband and reconcile with him. Nick Bottom, whose confidence is greatly enhanced by the night adventure, seeks in vain his admirer in the whirl of masks and crinolines. To the amusement of Puck and all the others, he confuses her with an elf and asks at all costs to get at least one kiss. Mistakes of the night are gone, loving couples reconciled, all points to a happy conclusion and the celebration of marriage.


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 5

V letech 1642–1649 se Anglie ocitla v občanské válce. Král Charles I. v ní stál proti parlamentu, vůči jehož dolní sněmovně hájil svou svrchovanost, rozjitřené byly náboženské spory mezi stoupenci anglikánské církve, puritány, presbyteriány a katolíky. Byl to kulminační bod takzvaných válek tří království, Anglie, Skotska a Irska. Důsledkem byla králova poprava a vyhlášení republiky Anglie. Během bojů se údajně statečností vyznamenal králův tehdy dvanáctiletý druhorozený syn Charles, když se útočníkům z parlamentu postavil s pistolí v ruce. Bylo mu devatenáct, když válka skončila a monarchisté jej prohlásili za krále Charlese II. To byl ovšem ještě dlouho pouze „čestný titul”. Následující roky strávil Charles II. v exilu. Na trůn mohl nastoupit teprve roku 1660, kdy bylo království obnoveno. V jeho čele pak stál další poliHenry Purcell ticky neklidné čtvrtstoletí. Zemřel přirozenou smrtí, bez legitimních potomků, zato s dlouhou řadou levobočků; k jejich výhonkům patří i obě manželky dnešního následníka Charlese, princezna Diana a Camilla Parker Bowles. V době vlády Charlese II. získala na významu rozvětvená rodina Purcellů, jejíž příslušníci byli v králových službách – někteří jako důstojníci, jiní jako hudebníci. S králem drželi v době jeho exilu a když mohl trůn oficiálně převzít, dočkali se Purcellové ocenění. Prvním hudebníkem v královských službách byl Thomas Purcell, nositel titulu „gentleman of Chapel Royal“. Tento Purcell později velmi podporoval nejznámějšího hudebníka z rodiny, Henryho Purcella (II.). Nikdy se nejspíš s jistotou nedozvíme, zda byl Henry Thomasovým synem, nebo synem jeho bratra, zpěváka Henryho Purcella (I.), jehož synem byl určitě další hudebník, Daniel Purcell. Hudebníky pak byli i potomci Henryho Purcella II., syn Edward a vnuk Edward Henry. Nejvýznamnější z rodiny zůstává Henry Purcell II. (1659–1695), ve své době zvaný „britský Orfeus“. V dětském věku byl zpěvákem

In the years 1642–1649, England ended up in a civil war. King Charles I stood against the Parliament, defend his sovereignty against the House of Commons; religious disputes between the followers of the Church of England, Puritans, Presbyterians and Catholics were inflamed. It was the culminating point of what is known as the War of the Three Kingdoms – England, Scotland and Ireland. The result was the king’s execution and proclamation of the Republic of England. During the fights was reportedly distinguished for bravery the king’s second son Charles, twelve years old, when he stood with a pistol in his hand against the attackers from the Parliament. He was nineteen when the war ended and the Royalists proclaimed him King Charles II. However, this was only an “honorary degree” for a long time. Charles II spent the following years in exile. He could only take the throne in 1660, when the kingdom was restored. He then stood at its head for another politically turbulent quarter-century. He died a natural death, without legitimate offspring, but with a long line of bastards; their sprouts include both wives of the successor Prince Charles – Princess Diana and Camilla Parker Bowles. During the reign of Charles II gained importance the extensive family of Purcells, whose members were in the king’s service – some as officers, others as musicians. They stood by the king at the time of his exile, and once he could officially take over the throne, the Purcells were rewarded. The first musician in the royal service was Thomas Purcell, winner of the title „Gentleman of Chapel Royal”. This Purcell later strongly promoted the most famous musician of the family, Henry Purcell (II). We may never get to know for sure whether he was the son of Thomas Henry, or the son of his brother, singer Henry Purcell (I), whose son was certainly another musician, Daniel Purcell. The descendants of Henry Purcell II 5


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 6

Chapel Royal, roku 1677 se stal dvorním skladatelem a o dva roky později varhaníkem westminsterského opatství. Na žebříčku dvorních funkcí postupoval i v dalších letech, a to i po nástupu katolického krále Jamese II. Změna v Purcellově postavení nastala teprve za vlády Viléma Oranžského a Marie Stuartovny. Dvůr byl tehdy veden skromněji a Purcellovi ubylo povinností. Právě tehdy však získal čas, aby se mohl věnovat vlastní kompozici. V Anglii nebyla na konci 17. století opera na úrovni, jaké už v té době dosáhla na evropské pevnině, v Itálii a Francii. Při divadelních představeních v Anglii se hudba používala jako ilustrace scén, které její přítomnost vyžadovaly (scény slavností, obřady, vokální vložky); tak tomu bylo i v Shakespearových dramatech. Předstupněm dalšího vývoje pak byly masques a semi-operas. Masque byla anglická forma barokního dvorního divadla, spojující básnický, hudební a taneční projev s okázalou kostýmní a scénickou výpravou. Semi-opera jako mluvené drama s pěveckými a tanečními výstupy a instrumentálními čísly obsahovala takové masques, scény, které podtrhávaly a dekorovaly příslušná místa děje. Purcell zkomponoval řadu jednotlivých hudebních čísel k činohrám a lidovým hrám, mimo jiné také k úpravě Shakespearova Timona Athénského. Kolem roku 1680 pak vytvořil dodnes oblíbenou masque Dido and Aeneas. Další jeho jevištní díla přišla teprve po roce 1689, po zmíněné změně na anglickém dvoře. V krátkém časovém rozmezí tehdy vznikly semi-operas The History of Dioclesian, King Arthur, The Fairy Queen a masque The Indian Queen, na níž se skladatelsky podílel také Purcellův bratr (nebo bratranec) Daniel. Purcellův hudební styl vyšel z odkazu kontrapunktického umění doby královny Alžběty I., kolem roku 1680 se obohatil o prvky italské hudby, zejména v harmonické složce. To se projevuje například v uplatňování tóninových kontrastů či nápodobě lidových melodií. Purcellova The Fairy Queen (Královna vil) je jedním z prvních samostatných zhudebnění Shakespearovy patrně nejznámější komedie A Midsummer Night’s Dream 6

were also musicians – his son Edward and his grandson Edward Henry. The most important of the family remains Henry Purcell II. (1659–1695), at the time called “British Orpheus”. In his childhood he was a singer in Chapel Royal; in 1677 he became court composer, and two years later organist of Westminster Abbey. He progressed on the rank of court functions in the following years even after the enthronement of the Catholic King James II. A change in Purcell’s position occurred only during the reign of William of Orange and Mary Stuart. The court was then led more modestly and Purcell’s responsibilities diminished. Just then, however, he gained time to pursue his own composition work. At the end of the 17th century, opera in England was not at a level what had been reached at that time in the European mainland, in Italy and France. In stage productions in England, music was used as illustration of scenes that required its presence (scenes of festivities, ceremonies and vocal numbers); it was like that in Shakespeare’s dramas as well. A forestep to further development were masques and semi-operas. Masque was a form of English baroque court theater, combining poetry, music and dance expression with spectacular costume and stage set. Semi-opera as spoken drama with singing and dancing scenes and instrumental numbers included such masques (scenes) that underlined and decorated the appropriate moments of the plot. Purcell composed a number of different musical numbers to drama and folk plays - among others to an adaptation of Shakespeare’s Timon of Athens. Around 1680 he created a still popular masque Dido and Aeneas. His next stage works came only after 1689, after the aforementioned change in the English court. In a short time period were written semi-operas The History of Dioclesian, King Arthur, The Fairy Queen and a masque The Indian Queen, to which contributed as a composer also Purcell’s brother (or cousin) Daniel. Purcell’s musical style emerged from the art of counterpoint in the period of Queen Elizabeth I, enriched around 1680 with ele-


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 7

(Sen noci svatojánské). Libreto (jeho autor není znám) nesleduje děj Shakespearovy hry, vybírá z ní jednotlivé scény a situace jako obraz vztahů mezi lidmi a pohádkovými bytostmi, jako obrazy lásky a žárlivosti, citů a vášní. Příkladem užití masques v této semi-opeře je scéna, v níž alegorické postavy uspávají Královnu (Titanii), nebo ta, v níž se zpívá o koloběhu přírody – scéna je alegorií usmíření Královny a Oberona. Jak tomu bylo v dobovém divadle a také v barokní italské opeře obvyklé, obsahuje i Purcellova The Fairy Queen vložené komické intermezzo, scénu Mopsy a Coridona. The Fairy Queen byla poprvé uvedena 2. května 1692 v Dorset Garden Theatre v Londýně a následujícího roku opakována, s nově přikomponovanými hudebními čísly. Divadlo Dorset Garden bylo postaveno roku 1671 jako Duke od York’s Theater; vévodou z Yorku byl bratr krále Charlese II., příští král James II. V divadle se hrálo do roku 1709, kdy bylo strženo. Na téže scéně se uskutečnila také premiéra Purcellova Dioclesiana. The Fairy Queen se po Purcellově smrti na dlouhá léta ztratila, znovunalezena byla ve dvacátém století a s úspěchem se od té doby hraje na mnoha jevištích. Roku 2009, u příležitosti 350. výročí Purcellova narození, byla vydána nová notová edice. Vlasta Reittererová

ments of Italian music, especially in the harmonic component. This is reflected for example in the application of contrasting keys or imitation of folk melodies. Purcell’s The Fairy Queen is one of the first independent musical settings of Shakespeare’s probably best-known comedy A Midsummer Night’s Dream. Its libretto (the author of which is unknown) does not follow the plot of Shakespeare’s play; it picks various scenes and situations of it as images of the relations between humans and mythical creatures, as images of love and jealousy, emotions and passion. An example of the use of masques in this semi-opera is a scene, in which allegorical figures put Queen (Titania) to sleep, or one in which they sing about the cycle of nature – the scene is an allegory to the reconciliation of Oberon and Queen. As was usual in contemporary theater and also in the Italian Baroque opera, Purcell’s The Fairy Queen includes an inserted comic intermezzo – the scene of Mopsa and Corydon. The Fairy Queen was first featured on 2 May 1692 in Dorset Garden Theatre in London, and repeated the following year, with newly added musical numbers. The Dorset Garden Theatre was built in 1671 as Duke of York’s Theatre; Duke of York was the brother of King Charles II, the next king James II. The theater was in operation until 1709, when it was torn down. The same stage also premiered Purcell’s Dioclesian. After Purcell’s death, The Fairy Queen got lost for long years, to be rediscovered in the twentieth century and played ever since with success on many stages. In 2009, on the occasion of the 350th anniversary of the birth of Purcell, a new music score edition was issued. Vlasta Reittererová

7


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 8

Slovo režisérky Sen noci svatojánské napsal William Shakespeare před více než čtyřmi sty lety. Od té doby se tato svatební komedie dočkala nesčetných zpracování a je dodnes sama o sobě stálou výzvou pro inscenátory nejrůznějších světových scén. Ostatně jako většina textů tohoto geniálního básníka. Nepsaný podtitul „svatební komedie“ si dílo vysloužilo, kromě závěrečné svatební scény a údajné premiéry na svatební hostině jistého alžbětince, zejména proto, že z hlediska své struktury, atmosféry a obraznosti úzce souvisí s májovými obřady a se svátkem letního slunovratu. Tyto obřady navazovaly na pradávné rituály plodnosti, které byly v podvědomí alžbětinců spjaty s tajemnou mocí bylin, nadpřirozenými jevy, se střídáním ročních dob, s oslavou boha slunce. Sváteční a veselicová atmosféra těchto dnů dovolovala obrátit svět naruby, mladí i staří vybíhali do lesů za účelem milování, což bylo posléze puritány ostře kritizováno. Manželství jako požehnaný stav však spojení muže a ženy posvěcovalo, proto jsou v závěru hry vysvěcena hned tři manželská lože. Sen noci svatojánské je tedy především hrou o lásce a jejích podobách. Purcellova semi-opera je o sto let mladší. Proměna vkusu tehdejšího diváka a divadla vůbec byla velmi výrazná. Už v samotném názvu The Fairy Queen je patrný důraz na svět nadpřirozených bytostí. Není proto divu, že pravděpodobný libretista Thomas Betterton sice zachoval původní dějovou linku, některé postavy a situace však vynechal a jiné naopak přidal (Coridon, Mopsa, Nymfa, alegorické figury Noci, Spánku, Tajemství atd.). Žádná zpívaná role neměla přímou souvislost se Shakespearovým dějem. Formálně tedy The Fairy Queen vypadala tak, že děj byl veden šestnácti herci a hudba, která se k textu vztahuje jen metaforicky, byla zařazena dle dobové praxe při setkání s nadpřirozenými postavami, dále pak v milostných, pastorálních a ko8

mických scénách. Zahrnuje tedy jednotlivá sólová, sborová, instrumentální čísla, tance a také takzvané „masky“. V jednotlivých „maskách“ se dokonce mnohem markantněji než v činoherní verzi odrážejí zmíněné májové obřady (Čtvero ročních období, vítání boha slunce atd.) Tehdy naprosto čitelná symbolika se dnes může zdát zcela nelogická. Navíc je velmi podstatné, že v této podobě byla The Fairy Queen poprvé uvedena v roce 1692 na počest narozenin Williama III. a patnáctého výročí jeho svatby s královnou Mary. K tomu se vážou přímé odkazy v textu: Oberon byl jakýmsi zosobněním krále Williama – odtud oslava Oberonových narozenin, čínská „maska“ s exotickými postavami měla vzdát poctu královnině vzácné sbírce čínského porcelánu, v závěru semi-opery pak královskému páru žehná bůh manželství Hymen . Jak tedy najít univerzální inscenační klíč, pasující do všech zmíněných „dveří“? Shakespearův text je mnohovrstevný a naprosto nadčasový. Purcellova hudba dává těmto kořenům křídla, je originální, svěží, inspirativní. Obě díla navíc ponechávají velký prostor pro tvůrčí imaginaci. Pro vytváření jakékoli podoby inscenace je velmi důležitý prostor. Jinak vypadalo jeviště v době vzniku Snu, kdy byl hlavním středobodem herec – respektive slovo, jinak v době barokní, ve které objev perspektivy a jevištních zázraků umožňoval iluzivní divadelní kouzlení. Jiným způsobem bychom k inscenaci přistupovali v autentickém barokním divadle, jinou cestu bychom hledali na alternativní scéně. Pro naše představení je naprosto zásadní prostor zámeckého zahradního divadla. Nesnažíme se jej divadelně přetvářet, ale naopak z něj vycházíme. Zámecká zahrada není „aténským lesem“, ale zahradou, barevnost zámku se odráží v barevnosti kostýmů, tvary zámeckých ozdob ve tvarech scénografických a kostýmních detailů. Co se týče formy, existují dvě možnosti prověřené velkými operními scénami: uvést Purcellovu semi-operu v originální podobě s činohrou, jako tomu bylo kupříkladu na festivalovém představení v Glyndebourne (2009), nebo mluvený text vynechat a po-


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 9

užít jen hudební materiál. Takto The Fairy Queen režíroval například David Pountney v Covent Garden (1995). My jsme vzhledem k prostoru zahradního amfiteátru a celému konceptu Barokního večera na zámku v Nových hradech vytvořili jakousi komorní verzi, ve které jsme eliminovali mluvený text a počet zpívaných rolí zredukovali z dvaceti na pět. Samotná linie hudebních částí je velmi nesouvislá, proto jsme pěvcům přiřadili role původně mluvené, nesoucí hlavní zápletku (Titánie, Oberon, Klubko). Místo „masek“ s výstupem alegorických postav užíváme jevištních situací a obrazů. Hlavním kompozičním principem je hra. Hra s motivy Snu noci, hra s principy barokního divadla, hra s prostorem, se zvukem, obrazem, pohybem. Tak jako v textu je užito mnoho zrcadlení a svět neskutečný (Titánie, Oberon, Puk, víly, elfové) se odráží od světa reálného (Théseus, Hippolyta, milenci), užíváme kontrastu barokně stylizovaných fantazijních figur s postavami téměř civilními. Paradoxně právě porušení hierarchie postav, poblouzněné spojení nejvyššího s nejnižším (královna a opilý Klubko) vede ke smíru Titánie s Oberonem. Ve své dramaturgické úpravě respektuji Shakespearův půdorys hry – pohyb od chaosu k řádu, od přeludů a záhad noci k realitě dne. V noci skutečnost pozměňuje tma a kouzla, ve dne pravdu zastírá maska a společensky vžitá forma. Občas se ale maska poodhalí a lze na okamžik zahlédnout záblesk skutečných emocí a také věčných lidských slabostí. V tomto díle se setkává antika, renesance a baroko se současným člověkem. Pokud v obrazech partnerských konfliktů, žárlivosti, tužeb, bláhových lásek, společenských „tanečků“ a touhy po harmonii nalezneme částečně sami sebe, je to jen další důkaz, že my lidé se v průběhu staletí ve své podstatě měníme jen velmi málo. Magdalena Švecová

A Word by the Director William Shakespeare wrote his Midsummer Night’s Dream over four hundred years ago. Since then, this wedding comedy has undergone numerous adaptations and is still in itself a constant challenge for the directors of various stages worldwide. Indeed, as most texts of this brilliant poet are. The work earned its informal subtitle “wedding comedy”, besides the final wedding scene and alleged premiere run of the piece on a certain Elizabethan’s wedding reception, especially because in terms of its structure, atmosphere and imagery is closely related to the May ceremonies and the celebration of summer solstice. The ceremonies followed the ancient fertility rites that were connected, in the subconscience of Elizabethans, with mysterious power of herbs, supernatural phenomena, changing of seasons, with the celebration of the god of sun. Festive and revelry atmosphere of these days allowed to turn the world upside down, the young and the old ran into the woods for love, which was later sharply criticized by the Puritans. Marriage, however, as the blessed state sanctified the union of man and woman – hence at the end of the play as many as three marital beds are consecrated. Midsummer Night’s Dream is primarily a play about love and its various forms. Purcell’s semi-opera is about a hundred years younger. The transformation of the taste of the viewer of that time and the theater in general was very significant. Already in the very title of The Fairy Queen, there is an apparent emphasis on the world of supernatural beings. It is therefore no surprise that the probable librettist Thomas Betterton, while maintaining the original storyline, omitted some characters and situations and added others (Corydon, Mopsa, Nymph, allegorical figures of Night, Sleep, Mystery etc.). None of the sung roles had a direct link to Shakespeare’s plot. Formally, therefore, The Fairy Queen appeared so that the plot was conducted by sixteen actors, while the music, that relates to the text only metaphorically, was inserted according to con9


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 10

temporary practice in encounters with supernatural characters, as well as in romantic, pastoral and comic scenes. It thus encompasses single solo, choral and instrumental numbers, dances and also the so-called “masques”. May ceremonies are reflected even more sharply in the individual “masques” than in the dramatic version (four seasons, welcoming of the god of sun, etc.). The symbology, quite readable at that time, may now seem completely illogical. Moreover, it was essential that in this form The Fairy Queen was first produced in 1692 in honor of the birthday of William III and the fifteenth anniversary of his marriage with Queen Mary. This is done by attaching direct references in the text: Oberon was a kind of personification of King William – hence the celebration of Oberon’s birthday, the Chinese “masque” with exotic characters had to pay homage to the queen’s rare collection of Chinese porcelain; in the end of the semi-opera, the royal couple is blessed by Hymen, the god of marriage. How to find then a universal staging key that fits into all the above-mentioned “doors”? Shakespeare’s text is multi-layered and utterly timeless. Purcell music gives wings to these roots; it is original, fresh and inspiring. Both works also leave plenty of room for creative imagination. For creating any shape of production, space is a very important factor. A stage looked otherwise at the time of the Dream, when the main focus was on the actor – or a word; differently it looked in the Baroque period, in which the discovery of perspective and stage miracles allowed for illusive stage magic. Another way we would approach the production in an authentic Baroque theater, another way we would look for on the alternative stage. For our performance, a crucial factor is the space of a chateau garden theatre. We do not try to transform it theatrically, but rather we use it as a reference point instead. The chateau garden is not an “Athenian forest”, but a garden; the colors of the chateau are reflected in the colors of the costumes, the shapes of chateau ornaments are reflected in the details of stage design and costumes. With regard to form, there are two options tested by large opera houses: to stage the Pur10

cell’s semi-opera in the original form with drama, as it was done, for example, in the Glyndebourne festival performance (2009), or omit the spoken text and use only the musical material. The Fairy Queen was directed that way e.g. by David Pountney in Covent Garden (1995). We created a sort of a chamber version, due to the space of the garden amphitheater and the whole concept of the Baroque Evening at the Chateau of Nové Hrady, in which we eliminated the spoken text and reduced sung roles from twenty to five. The actual line of the music part is discontinuous; hence, we assigned the originally spoken roles, carrying the main plot, to singers (Titania, Oberon, and Nick Bottom). Instead of “masques” with allegorical figures’ scenes, we use stage situations and images. The main compositional principle is a play. A play with themes of the Night’s Dream, a play with the principles of Baroque theater, a play with space, sound, image and movement. Just as in the text a lot of reflection is used, and unreal world (Titania, Oberon, Puck, fairies, elves) is reflected from the real world (Theseus, Hippolyta, lovers); we use the contrast of Baroque-stylized fantasy figures with figures that are almost civil. Paradoxically, it is the breach of the hierarchy of characters, the mad union of the highest with the lowest (Queen and drunken Nick Bottom) that leads to reconciliation of Titania with Oberon. In my literary adaptation, I respect Shakespeare’s layout of the play – the movement from chaos to order, from fantasies and mysteries of the night to reality of the day. Reality is modified darkness and magic in the night, while the truth is veiled by a mask and socially acceptable form. Sometimes, however, a mask is taken aside and reveals a flash of real emotions and eternal human weaknesses. In this work, Ancient, Classical, Renaissance and Baroque meet the contemporary human. If the imagery of partner conflict, jealousy, desire, foolish love, social “dances” and desire for harmony we find ourselves albeit partly, it will be just one more proof that the essence of us humans has changed very little over the centuries. Magdalena Švecová


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 11

David Švec V únoru 2000 se účastnil mistrovských dirigentských kurzů u sira Colina Davise v Drážďanech, v roce 2002 absolvoval studijní pobyt na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni (u Leopolda Hagera). V roce 2004 získal v mezinárodní soutěži Belvedere ve Vídni cenu Bösendorfer Preis v kategorii Opera coaching. Působil jako dirigent v brněnském Národním divadle. Od roku 2003 je v angažmá v pražském Národním divadle, kde se představil za dirigentským pultem inscenací Kouzelná flétna, Don Pasquale, Prodaná nevěsta, Hry o Marii, Únos ze serailu. V roce 2010 nastudoval nové uvedení opery Gaetana Donizettiho Nápoj lásky, pro balet Národního divadla uvedl světovou premiéru baletu Othello na hudbu Leoše Ja-

náčka (2010) a Popelku Sergeje Prokofjeva (2011). V sezoně 2007/08 působil a dirigoval řadu koncertů jako asistent šéfdirigenta Jiřího Kouta u Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK. Ze zahraničních hostování lze uvést zejména spolupráci na nastudování Janáčkových oper Její pastorkyňa v barcelonském Teatro Liceo (2005) a Věc Makropulos v Opéra National de Paris (2007, 2009). David Švec je též vyhledávaným komorním hráčem (od roku 2004 spolupracuje s pěvkyní Evou Urbanovou – koncerty v Praze, Bratislavě, Madridu, Washingtonu aj., v roce 2010 účinkoval s basbarytonistou Adamem Plachetkou na festivalu Pražské jaro), natočil několik snímků na CD i pro Český rozhlas.

Magdalena Švecová Vystudovala hru na housle na konzervatořích v Českých Budějovicích, v Praze a dále na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. V letech 2000–2004 vystudovala operní režii na Janáčkově Akademii múzických umění v Brně ve třídě Aleny Vaňákové. Za mimořádné výsledky během studia a za tvůrčí činnosti v oboru operní režie získala cenu ministryně školství České republiky. Od roku 1995 spolupracuje Magdalena Švecová jako houslistka s komorním souborem Musica Bohemica, se kterým absolvovala řadu koncertů doma i v zahraničí (Německo, Španělsko, Švýcarsko, Nizozemí) a nahrála několik CD. Jako členka dámského orchestru Ensemble Grace vystoupila v roce 2005 na světové výstavě EXPO v japonském Aichi.

Kromě studijních prací, za jejichž vynikající výsledky během studia obdržela prémii Nadace Leoše Janáčka, připravila inscenace Brundibár Hanse Krásy pro dětský sbor Kantiléna (uvedeno mj. ve vídeňském Konzerthaus, 2001), Krčkovy elektroakustická opera Nevěstka Raab (2003) nebo Stravinského Příběh vojáka, který byl zahajovacím představením po rekonstrukci otevřeného divadla Reduta v Brně. Pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni nastudovala Donizettiho Dona Pasquala (2005), Mozartovu Figarovu svatbu (2007), Dvořákova Jakobína (2010). V pražském Národním divadle režírovala Smetanovu Prodanou nevěstu (2008), kterou s velkým úspěchem opakovaně představila na Smetanově Litomyšli.

11


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 12

Lenka Máčiková Držitelka řady ocenění – 3. cena na mezinárodní pěvecké soutěži Mikuláša SchneidraTrnavského (2002), vítězka soutěže slovenských konzervatoří (2003), 1. cena na mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2004). V roce 2005 s úspěchem vystoupila s Peterem Dvorským na Galakoncertu v pražské Státní opeře. Účinkovala v Teatro Grande di

Brescia, Teatro Sociale di Como, Teatro Fraschini Pavia, Teatro A. Ponchielli Cremona v Itálii, Opera de Massy ve Francii, ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, ve varšavské opeře Teatr Wielki. V pražském Národním divadle se představila jako Zerlina v Donu Giovannim, Despina v Così fan tutte, Penelopka v Čarokraji Marka Ivanoviće.

Jiří Sulženko Po uměleckých začátcích v Olomouci a v Brně byl v letech 1991–2000 sólistou opery Národního divadla v Praze, kam nastupuje od nové sezony znovu do angažmá. Od roku 2008 je sólistou opery Saarlandisches Staatstheater Saarbrücken. K jeho nejvýraznějším rolím patří Leporello, Papageno, Figaro, Kecal, Revírník, Zachariáš, Scarpia, Bartolo aj. Představil se mj. na

festivalu v Salcburku, v Opéra Bastille v Paříži, v Teatro Real v Madridu, v milánském Teatro alla Scala. Spolupracoval s řadou významných dirigentů jako např. sir Charles Mackerras, sir John Eliot Gardiner, Leopold Hager, Esa-Pekka Salonen, Zdeněk Košler, Bohumil Gregor, Václav Neumann, Jiří Bělohlávek, Zdeněk Mácal, Ondrej Lenárd.

Anna Hlavenková Již během studia přijala nabídku souboru Musica Antiqua Praha zaměřující se na dobovou interpretaci barokní hudby. S ním se zúčastnila celé řady významných evropských festivalů a natočila několik CD. Ve své koncertní činnosti se reprezentuje bohatým repertoárem od renesančních písní až po evropské baroko a současnou hudbu předních českých autorů. Od roku 1994 se také věnuje

12

písňové tvorbě 20. století a lidové písni se souborem Musica Bohemica J. Krčka. Její scénická vystoupení zahrnují kromě dalších titulní roli opery Dido a Aeneas Henryho Purcella v plzeňském divadle a Sub olea pacis et palma virtutis Jana Dismase Zelenky se souborem Musica Florea. Od roku 2005 působí jako profesorka zpěvu na konzervatoři v Teplicích.


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 13

Jaroslav Březina Od roku 1993 je sólistou opery Národního divadla v Praze – Mozartův Don Ottavio (Don Giovanni), Tito (La clemenza di Tito) a Ferrando (Così fan tutte), Hrabě Almaviva (Rossini: Lazebník sevillský), Vašek a Jeník (Smetana: Prodaná nevěsta), Jirka (Dvořák: Čert a Káča), Janakos a Panait (Martinů: Řecké pašije), Kudrjáš (Janáček: Káťa Kabanová), Nemorino (Donizetti: Nápoj

lásky) a Pedrillo (Mozart: Únos ze serailu). Pro Deutsche Gramophon natočil CD Rybovy České mše vánoční. Spolupracoval na nahrávce Zelenkovy korunovační opery Sub olea pacis et palma virtutis, která získala Cannes Classical Awards za rok 2002. Bohatá je jeho koncertní činnost, především v projektech barokního a klasického repertoáru.

Jan Šťáva V roce 2006 natočil své první CD: Biblické písně Antonína Dvořáka a černošské spirituály. V roce 2007 byl přijat na JAMU. V roce 2007 se zúčastnil mistrovských pěveckých kurzů tenoristy José Cury ve francouzské Nancy, kde získal cenu Grand prix a možnost spolupráce s Opéra National de Lorraine v Nancy (Mozartův Idomeneo v roce 2009 a Pucciniho Vlaštovka v roce

2012). Od roku 2010 je sólistou brněnského Národního divadla – Král ve Verdiho Aidě, Alidoro v Rossiniho Popelce, Bartolo v Mozartově Figarově svatbě. V květnu 2011 debutoval v pražském Národním divadle jako Osmin v Mozartově Únosu ze serailu, dále zde účinkuje jako Mozartův Figaro a Leporello nebo v Čarokraji Marka Ivanoviće jako Velebobule a Hlavní bazilišek.

13


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 14

HENRY PURCELL: KRÁLOVNA VÍL I. ÚVOD Prelude – Hornpipe – Air – Rondeau – Ouverture OPILÝ BÁSNÍK Klubko Klubko Královna Klubko Víla

______________________________________________________________ Naplňte číše. Skočte kolem něj, udělejte kolem něj kruh, tančete kolem něj, zpívejte… Dost! Musíme si zahrát na slepou bábu, točte se kolem mne a odstupte, uvidíme, koho z vás se mi podaří chytit… Udělejte kolem něj kruh, tak, tak, a štípejte tu šelmu od hlavy k patě, štípejte ho čtyřicetkrát, dokud svůj hanebný čin nepřizná.

Sbor elfů opakuje Klubko Už s tím zatraceným mučením přestaňte, mám se přiznat? Víla, Královna Co, co? Klubko Jsem opilý, na mou duši, opilý! Víla, Královna Co jsi zač, řekni? Klubko Když to musíte vědět: jsem mizerný básník… Víla, Královna Štípněte ho za to, za jeho nesmysly a neúspěšné verše Klubko Přestaňte, jau, jau! Víla, Královna Přiznej ještě víc! Klubko Přiznávám, jsem úplně chudý! Ne, ach, neštípejte mne tak, u všech čertů, a jako doufám, že budu nosit vavřínový věnec, napíšu Ti chvalozpěv! Sbor elfů Odežeňte ho tedy, pryč, pryč. Nechte jej spát, dokud se neobjeví den. Gigue PTAČÍ KAPITOLA A ECHO _____________________________________________________ Píseň Elf

Přijďte vy zpěváčkové z povětří, probuďte se, shromážděte se tady v lese. Ať tu není žádný ptáček neštěstí, nýbrž jen ti dobří a hodní.

Ptačí preludium Trio

Může-li Bůh důvtipu povzbudit svých posvátných devět, aby převzali hlasový part, nechť ukáže nebeskému sboru své nejvyšší umění ve vzdálených ozvěnách. Všechny tóny, všechny…

Instrumentální Echo LŮŽKO KRÁLOVNY Píseň a sbor Víla, sbor

14

_________________________________________________________

Zpívejte, zatímco my tančíme na paloučku, nechť žádné mlhy nestoupají ani neklesají, nic nesmí škodit naší královně.


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 15

Noc Královna

Podívejte se, sama Noc se objevila, aby vyšla vstříc vašemu plánu. Všechen náš mírumilovný doprovod je tu, který lidi uspává. Nechte ruch a starosti, obavy a zoufalství, nechte zášť a závist, ďábelské přátele, navždy odtud vykázány. Nechte jemný klid, aby jí zavřel víčka a bublající potůčky, aby jí přinesly krásné sny. Nenechte nic, co by ji mohlo rušit.

ČAROVÁNÍ _________________________________________________________________ Tajemství Elf Spánek Oberon

Jedna kouzelná noc dá víc blaženosti, než sto šťastných dní. Noc a já vylepšíme její chuť a prodlužujeme radost tisíce způsoby. Tiše! Nic víc, všichni mlčte. Sladký klid jí zavře oči, padá tiše, jako sněhová vločka, tiše zlehka zmizme odtud, žádný hluk neruší její spící smysly.

Tanec Puka NOČNÍ SLAVNOST ___________________________________________________________ Píseň Titánie, Klubko, Elf, Víla Je-li láska krásná krajina, proč tolik bolí, je-li hořká, řekni, proč jsem tak šťastná? Trpím, ale s radostí, proč si tedy stěžuji a oplakávám svůj osud, když vím, že je to zbytečné. Přece, tak dobrá je ta bolest a tak jemný ten šíp, těší i probodává mé srdce zároveň. Tiše tisknu její ruku, skloním toužebně pohled, Skrze žhavé mlčení jí zvěstuji svou lásku. Přece, ó, jak jsem blažený, když je potom tak milá a skrze úmyslný omyl mi prozradí svou lásku, když odhalím tu snahu schovat svůj žár a naše oči si řeknou, co nikdo neumí pojmenovat. Sinfonia a tanec labutí Tanec elfů Královna

Lehoučcí vzdušní duchové, ukažte se! Připravte se a sjednoťte své jemné hlásky. Chyťte a opakujte chvějivé zvuky. Lehce jako dech, čerstvě jako rosa. Tvořte nové variace a vezměte takt, jako by uspával boha lásky .

Hornpipe Zima Oberon

Nyní přichází pomalu zima, bledá, hubená a stará, Nejdříve se chvěje věkem a pak se třese chladem. Otupělá silným mrazem a přikrytá sněhem. Modlí se, aby ji slunce obnovilo a mohla zpívat jak dřív. 15


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 16

Sbor

Velebíme Tě, náš největší otče, Světlo a požehnání Země, před tvým oltářem klesají čtyři roční období, daruješ-li přece celé přírodě život.

II. Sinfonia VÝCHOD SLUNCE Sbor, Juno

___________________________________________________________

Nuže, noc odešla, pozdravte všichni vycházející slunce. Toto je ten radostný den, narozeniny Oberona!

Fanfára na příchod Foibose Píseň Číňana Foibos

Tak začal temný svět poprvé svítit, když božská moc na něj posvítila paprskem, který jej osvětlil a ve světle zrodil. Tenkrát bylo vše tak čistého smyslu, jako éterické proudy pluly na své nevinnosti, žádný důvod k pýše, pro ctižádost žádný cíl.

PROCITNUTÍ KRÁLOVNY ______________________________________________________ Preludium Nářek Královna

Ó, nechte mne plakat, věčně plakat! Mé oči už nikdy neuvítají spánek! Schovám se před paprskem denního světla A má duše vzlyká. (Je pryč, ostře nesouhlasím, neboť ho už nikdy neuvidím.)

HOSTINA ___________________________________________________________________ Nástup krinolín Tanec Píseň Číňanky Víla

Sbor

16

Tak šťastní a svobodní, obdarováni jsme nejlepšími dary přírody Nikdy jich nebudeme syti, užijeme je jako nové a jedna chuť střídá druhou. Tak žijeme svobodně, štědře rozdáváme, co nebe tak štědře rozdává, nebyli jsme stvořeni pro práci a obchod, které jeden druhému ukládají pošetilci.


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 17

KOMICKÁ VSUVKA ___________________________________________________________ Klubko

Mopsa ne! ne!

Klubko Mopsa Klubko Mopsa

Klubko Mopsa Klubko

Děvečka a čeledín dělají teď seno, opustili jsme ty nudné blázny. (vyžaduje políbení) Strávíme sladký čas. Ale, pane vtipný, víte, že nejsem z té sorty, říkám vám ještě jednou: ne! Dívky jako já nesmí žádné muže líbat, nepolíbím vás, dokud mne nepolíbíte navždy! Tebe vůbec nepolíbit? Ne, žádná pusa… A dáš mi jich dvacet, Tvoje zásoba se tím nezmenší. Tak mi hezky řekni, že Tě smím políbit a učinit šťastnou! Vůbec ti nevěřím, na to tě znám moc dobře! Dám-li ti coul, vezmeš si loket, pak vládneš jako princ a směješ se té bláhové… Ne! ne! ne! Tak malé přání nemůžeš, nesmíš odmítnout, žádnou jinou odpověď nepřijímám! Co tím myslíš, fuj fuj! Nesmíš mne odmítnout!

Mezihra

FINALE _____________________________________________________________________ Královna, Víla

Přihlouplý Bůh manželství určitě neslyší. Vzbudíme ho kouzlem. Hymene, ukaž se! Naše královna ti přikazuje, abys zůstal, ukaž se!

Preludium – nástup Oberona Oberon (Hymen) Zde, hleďte, poslechl jsem, má pochodeň dávno vyhasla. Nerad čekám na volné a rozvázané sliby, kdy láska sotva přežije vatební noc. Falešné plameny, meteor lásky… Nedávají mé pochodni žádné světlo. Královna, Víla Tak se podívej sem na tu Glorii a zářivé plameny ti vyskočí na tvé pochodni. Oberon Ano, to rozzáří mou pochodeň, nikdy neměl amor tak božské oltáře! Královna, Oberon, Víla Měli by být tak šťastni, jako jsou krásní. A láska by měla zaujmout místo starostí a vždy, když vyjde zářivé slunce, ať je pro ně svatební den. A zapadá-li, ať je pro ně nová svatební noc. Ciaccona Sbor

Měli by být tak šťastni, jako jsou krásní. A láska by měla zaujmout místo starostí a vždy, když vyjde zářivé slunce, ať je pro ně svatební den. A zapadá-li, ať je pro ně nová svatební noc. 17


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 18

poděkování ACKNOWLEDGEMENTS

Ministerstvu kultury České republiky, Pardubickému kraji, Městu Litomyšl, Národnímu památkovému ústavu, zámku Litomyšl

Our thanks for their support and co-operation go to Ministry of Culture of the Czech Republic Pardubice Region, City of Litomyšl, National Landmark Institute, Litomyšl Castle

a samozřejmě také všem dalším společnostem, firmám, agenturám, institucím a mediálním partnerům, jejichž příspěvky, dary a přízeň napomohly zdárné realizaci 54. Smetanovy Litomyšle.

and of course all the companies, firms, agencies, institutes and media partners, whose contributions, gifts and goodwill made the successful organisation of the 54th Smetana’s Litomyšl possible.

Zvláštní poděkování mecenášům Marcele a Štěpánovi Režovým, Jitce Pantůčkové, Janě a Ondřejovi Pleskotovým, společnosti HaS Lanškroun a Janu Glattovi

Special thanks go to our benefactors Marcela & Štěpán Rež, Jitka Pantůčková, Jana and Ondřej Pleskot, HaS Lanškroun, and Jan Glatt.

Za podporu a spolupráci děkujeme

18


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Strรกnka 19

19


SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 20

Redakce: Pavel Petráněk Překlady: Ilija Dorovsky, Joanne Davison (www.motylek.cz) V nákladu 350 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. 2012 Grafika a tisk: H.R.G. Litomyšl

Generální partner festivalu

www.smetanovalitomysl.cz

Henry Purcell: Královna víl / The Fairy Queen  

Program vydaný k opeře Královna víl, jejíž inscenace se v české premiéře uskutečnila v rokokovém zámku Nové Hrady u Litomyšle v rámci 54. ro...

Advertisement