Page 1

FESTIVALOVÉ /2 NOVINY

54. MEZINÁRODNÍ OPERNÍ FESTIVAL SMETANOVA LITOMYŠL 19. ČERVNA 2012

Pavel Šporcl zahraje zvesela Provede barokní téma La Folia slavných autorů

MILÁČEK PUBLIKA. Pavel Šporcl je nejen skvělý instrumentalista. Dokáže se s diváky naladit na stejnou vlnu.

Před dvěma lety houslista Pavel Šporcl a Romano Stilo proměnili nádvoří litomyšlského zámku v bouřící arénu. Letošní koncert možná nebude tak divoký. Ale o nic méně atraktivní. V programu La Folia zazní hudba veselá. Vždyť původem portugalské slovo folia znamená „bouřlivá radost“. Pavel Šporcl je populární hudebník, skvělý instrumentalista a zároveň šoumen, který vždycky publikum rozesměje. Navíc je to stálice Smetanovy Litomyšle. S místním publikem si vytvořil velmi úzký a srdečný vztah. „Dokáže se s diváky naladit na stejnou vlnu,“ říká dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský. Litomyšlští mu rozumějí Program La Folia nevzniknul u stolu. Patří k projektům, které se zrodily přímo v Litomyšli. Na výjimečném místě, kde vládne genius loci. A tak se v tomto případě stalo, že vystoupeními zcela znavený Pavel Šporcl s dramaturgem festivalu Vojtěchem Stříteským před dvěma lety pod letní noční oblohou přemýšleli, kam se jejich spolupráce bude ubírat dál.

„Pavel tenkrát dohrál druhý z koncertů Gypsy Way s cikánskou kapelou Romano Stilo. Byl totálně vyčerpaný, protože oba ty koncerty odehrál v jednom dni a vydal ze sebe veškerou energii,“ vzpomíná Vojtěch Stříteský. Ani únava nezabránila spřádání plánů. A tak živelnou cikánskou muziku vystřídá hudba barokní. „Možná si někdo řekne, to je nějaká stará klasika, a nebude ho to zajímat. To je ovšem omyl. Jsou to skladby, které vycházejí z lidové melodiky. Barokní autoři vycházeli z názvuku folkloru. Vybírali si písně a tance, které zaslechli, a přenášeli je do své hudby,“ vysvětluje Stříteský a slibuje veselý pohled na baroko. Rozverné baroko Zbývá posledních pár vstupenek. Kdo zná Pavla Šporcla, dobře ví, že kromě výborné muziky má pro své posluchače tento houslista i spoustu laskavých slov, je pohotový a vtipný. „Téma La Folia mám rád. Existuje na sto úprav této původně portugalské melodie. Objevuje se ve spoustě filmů. Podle mě to bude pozoruhodný večer. Těší mě, že se zase realizuje nějaká myšlenka, která vznikla přímo tady na zámku,“ říká

foto František Renza

dramaturg festivalu Smetanova Litomyšl Vojtěch Stříteský. Kateřina Prouzová

Generální partner festivalu

Záštitu nad festivalem převzali Václav Klaus, prezident České republiky, Alena Hanáková, ministryně kultury České republiky Radko Martínek, hejtman Pardubického kraje Spolupořadatelé festivalu Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund


barokní hudba

Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir jsou autentičtí

SPOLEČNĚ NA PODIU. Czech Ensemble Baroque Orchestra vystupuje s Pavlem Šporclem pravidelně.

Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir na dvou koncertech vystoupí společně s houslistou Pavlem Šporclem. Je to profesionální ansámbl zabývající se stylovou interpretací děl starších slohových období. V roce 1998 ho založil dirigent Roman Válek. Čím je hudební téma La Folia zajímavé? Je to lidová melodie původem z Pyrenejského poloostrova, která je hrána na principu ciaccony, tedy neustálých variací jednoho hudebního motivu. Stejně jako třeba blues v moderní hudbě má podmanivý charakter a díky své čisté a cyklické

harmonické lince je dobře improvizovatelná, variovatelná. Folie psali snad všichni významní barokní skladatelé: Lully, Vivaldi, Geminiani, Stefanni, Corelli. Kdy jste poprvé spolupracovali s houslistou Pavlem Šporclem? Na Znojemském hudebním festivalu v roce 2008 věnovaném Vivaldimu. Pak opět tamtéž na Haydnovském ročníku 2009. Pavel Šporcl je výjimečný umělec, který, přestože interpretuje hudbu starších slohů na soudobé populární modré housle, akceptuje dobové ladění komorní „a“ na 415 Hz, dobovou artikulaci, smyky a tak dále. Nejde o autentického interpreta, ale jeho způsob hraní a zanícený zájem o věc umo-

foto archiv a František Renza

žňuje velmi zajímavý dialog mezi soudobým sólistou a orchestrem historických nástrojů. Jak byste zhodnotil čtrnáctiletou existenci vašeho souboru? Prošli jsme několika etapami a ta poslední začíná být zajímavá. Z ansámblu doprovázejícího vokální tělesa a sbory vznikl residenční orchestr a sbor realizující zajímavou dramaturgii na Znojemském hudebním festivalu. Postupně přibývalo koncertů i přes rok a v září těleso startuje svůj první abonentní cyklus staré hudby v Brně. Koncertujeme, natáčíme a spolupracujeme s významnými sólisty. Pořádáme Letní barokní školu. Kateřina Prouzová

Pavel Šporcl předvede bouřlivou radost La Folia – tak se jmenuje program, který zahraje Pavel Šporcl na svou koncertech společně s Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir. Jde o staré evropské hudební téma. Je to harmonicko-rytmicko-melodický model použitý v nespočetně hudebních dílech od renesance po 20. století. Samotný název „folia“ pochází z portugalštiny a znamená bouřlivou radost. Právě na Pyrenejském poloostrově koncem středověku existoval stejnojmenný portugalský tanec. Odtamtud se také dochovaly nejstarší skladby tohoto typu. A to dokonce už z konce 15. století. La Folia je obvykle šestnáctitaktové téma v pomalém tříč-

2

Pavel Šporcl

foto František Renza

tvrtečním rytmu a mollové tónině. V komponované hudbě se prosadila především jako základní téma cyklů variací. Nejstarší známý takový cyklus napsal počátkem 17. století italský skladatel Johann Hieronymus Kapsberger, nejslavnější foliové variace pocházejí od Arcangela Corelliho, kterého si Pavel Šporcl také pro svůj koncert vybral. Po skončení baroku obliba tématu poklesla, nepřestalo se však nikdy používat úplně a s návratem obliby barokní hudby v první polovině 20. století se opět začalo objevovat ve vážné hudbě častěji. Během festivalového koncertu se můžete těšit na díla Antonia Vivaldiho, Francesca Geminianiho, Jeana-Baptiste Lullyho a dalších skladatelů. (pro)


hvězda operního nebe

Marcello Giordani dobyl srdce publika nejslavnějšími áriemi

SVĚTOVÉ HVĚZDY. Ovace si vysloužil nejen Marcello Giordani, ale také ukrajinská mezzosopranistka Marianna Kulikova.

Smetanova Litomyšl svým letošním programem dokazuje, že i klasická hudba má své hity. Důkazem byl večer s italským tenoristou Marcellem Giordanim. Vybral si nejznámější árie a písně z Neapole a Sicílie. Tenorista z Metropolitní opery vystoupil v České republice poprvé. Čeští fanoušci se s ním mohli zatím setkat pouze prostřednictvím přímých přenosů z New Yorku. A tak se dá s trochou nad-

sázky říct, že pro Čechy je Giordani filmovou hvězdou. Už samotné přenosy diváky zasáhly. Jednou z předností tohoto umělce je, že dobře ovládá i herecké řemeslo. Marcello Giordani na litomyšlském pódiu vystoupil v neděli 17. června v rámci pořadu Hvězdy operního nebe. Po boku mu stála mezzosopranistka Marianna Kulikova, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK s dirigentem Stevenem Mercuriem a Pražský filharmonický sbor. Repertoár devětačtyřicetiletého tenoristy obsahuje italskou a francouzskou hudbu.

.

foto František Renza

Na scéně newyorské Metropolitní opery odzpíval od roku 1993 téměř dvě stovky představení. Rodák ze Sicílie zabodoval i u litomyšlského publika. Dostalo se mu obrovského ohlasu. Není divu, že má Giordani v Česku rozsáhlý fanklub. Mimochodem – je s ním v čilém kontaktu. V příští sezoně se s tímto umělcem můžete zase setkat prostřednictvím přímých přenosů z Metropolitní opery. Na evropské půdě se objeví v červenci v Barceloně jako Radames v Aidě. (pro)

Bach ovládne Kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže Téma B-A-C-H 23. června společně rozvinou japonský flétnista Yoshimi Oshima s varhaníkem a cembalistou Jaroslavem Tůmou. Zazní nejen skladby samotného J. S. Bacha, ale také skladatelů, kteří se jím inspirovali. A jak vidí Bacha i společné vystupování s Yoshimim Oshimou právě Jaroslav Tůma? K velmi otřelým klišé patří tvrzení, že hudba nezná hranic, spojuje národy, umožňuje porozumění mezi lidmi. Jako leckomu jinému i mně přinesly životní zkušenosti poznání, o jak hluboké pravdy v daném případě jde. Japonsky nebo česky si s Yoshimi Oshimou moc nepopovídáme, jakýkoli třetí jazyk má také svá omezení, jedině v hudbě si můžeme rozumět dokonale.

Hudba Johanna Sebastiana Bacha patří ke zdrojům v oblasti hudebních prožitků nejušlechtilejším. Přináší lidstvu uspokojení jak po stránce intelektuální, tak po stránce citové. Má řád a rovnováhu, zároveň nadprůměrně emotivní obsah. Na světě je v současnosti jen málo flétnistů hrajících Bacha s takovým zaujetím a tak často na četných koncertech jako Yoshimi Oshima. Díky tomu si vytvořil k Bachově hudbě osobitý vztah, který respektuje svět barokní polyfonie s jeho plastickým a zřetelným frázováním i výrazové možnosti a krásu zvuku moderní, soudobé flétny. Klávesové nástroje jsou v Bachových skladbách sólistovi vždy důležitým partnerem. Ať se jedná v našem případě o cembalo v Sonátě h moll, nebo o varhany v Sonátě e moll a Suitě c moll, která je úpravou skladby Bachem určené původně loutně. Jaroslav Tůma redakčně kráceno

Jaroslav Tůma

foto František Renza

3


hvězdy festivalu

Dirigent Jakub Hrůša si dopřeje prázdniny a pak poletí do USA světě. Život jde dál tak jak doposud a zatím mě to baví. Lidé často srovnávají Pražské jaro a Smetanovu Litomyšl. Je to vůbec možné a oprávněné? Dají se srovnat historickým významem, dramaturgickou náplní a nábojem. Jinak jsou to dvě odlišné přehlídky. V Litomyšli pochopitelně nevystoupí takové množství internacionálních hudebníků. Ale Litomyšl má jinou přidanou hodnotu. Je tu úžasná atmosféra, daná jednak vztahem k místu a jednak tím místem samým. Když jsem přijedete, ještě nemusí zaznít jediný tón a už cítíte specifickou sváteční atmosféru, které vyzařuje zámecký areál a prostředí celého města. Panuje tu úžasný genius loci. To je věc, se kterou se těžko soutěží, opravdové unikum Litomyšle. Vždycky sem jezdím rád ať už jako interpret nebo jako posluchač.

VELKÝ TALENT. Jakub Hrůša jde z jednoho projektu do druhého.

Na festivalovém pódiu se setkali dva výjimeční hudebníci. Pianista Fazıl Say a dirigent Jakub Hrůša. Oba jsou osobnostmi světového formátu. A oba se hodně navzájem chválí. Díky Smetanově Litomyšli teď plánují další společné projekty. Jakub Hrůša rozhodně patří mezi nejtalentovanější dirigenty své generace. Za měsíc oslaví jednatřicáté narozeniny. V nejbližších týdnech ho čeká dlouho odkládaná dovolená a pak odlétá do USA, kde bude spolupracovat s Cleveland Orchestra. Jak hodnotíte zahajovací koncert? Měl báječnou atmosféru. Báli jsme se, že bude pršet, ale nepršelo, což je pro venkovní prostředí zásadní. Všichni hráli s nasazením. Fazıl Say předvedl strhující výkon. Je to umělec zcela neobvyklého formátu. Nesrovnatelný s kýmkoliv jiným, což se opět potvrdilo. Fazıl Say o vás mluví v superlativech a rád by s vámi do budoucna ještě pracoval. Je ten zájem i na vaší straně? Ano, říkal mi to. Byl jsem moc potěšen. Obzvlášť, pokud by se podařilo vymyslet nějaký projekt, který by nám oběma seděl na tělo. Fazıl je nejenom klavírista, ale i skladatel. Má zcela jiný repertoár než ostatní umělci. Zajímalo by mě to. Ve všech médiích se teď objevila zpráva, že nastoupíte v příští sezoně na post hu-

4

foto František Renza

debního ředitele opery Královského divadla v Kodani. V konkurzu jste porazil 150 kandidátů. Celá ta věc už neplatí. Rozhodl jsem se, že na to místo nenastoupím. V zásadě to bylo pro mé neshody s managementem. Nicméně k vítězství v té konkurenci. Věděl jsem, že jsem silný kandidát, protože ta výzva zúčastnit se vyšla vlastně ze všech uměleckých složek divadla. Bylo to přání umělců divadla poté, co se mnou spolupracovali. Víceméně mě donutili, abych se do toho konkurzu přihlásil. Je to zcela mimořádná a úžasná situace. Jsem za ni moc vděčný, protože dirigenti nebývají vždycky nejoblíbenějšími tvory, zejména u orchestrálních hudebníků. Tady byla atmosféra mezi mnou, orchestrem i sborem natolik plná vzájemné úcty a respektu, že si mě všichni opravdu přáli. Jaké jsou tedy teď vaše nejbližší plány? Odpočinek. Po několika letech si dopřeji relativně volné léto. To se už dlouho nestalo. Byl jsem dlouho vázán na operní festival Glyndebourne on Tour. Dělal jsem to rád, ale bylo to náročné. Teď mě čeká ještě jeden koncert v Brně a další pak s Českou filharmonií v německém Wiesbadenu. Potom mám chvíli dovolené. A pak odjíždím do USA. Hraji tam s Cleveland Orchestra, což je skvělá věc. Je to vynikající orchestr, jeden z nejlepších na světě. Dále pokračuji s Pražskou komorní filharmonií. Je před námi opravdu umělecky krásná sezóna. A čekají mne nějaké operní závazky a spoustu hostování po celém

Jak jste využil čas mezi dvěma koncerty? Měrou vrchovatou jsem si prošel zámek. Paní kastelánka nás s několika členy rodiny a ještě s přáteli vzala na speciální prohlídku. Zavítali jsme i do takových míst, jako je věž zámku, a do tajuplných podzemních labyrintů a chodeb, takže jsme chodili s čelovkou a baterkami. V saku, protože to nebylo v plánu, ale jinak velice sportovně pod zemí, shrbení, a bylo to úžasné.Jinak jsem hodně spal, seděl v parku a užíval si sluníčka. Tady v Litomyšli můžete přijít na nějaké místo a několik hodin jen tak trčet. To je nejlepší věc, která může člověka potkat. Kateřina Prouzová

Jakub Hrůša a Česká filharmonie.

foto F. Renza


hvězdy festivalu

Fazıl Say učaroval publiku slavným Čajkovského klavírním koncertem Smetanova Litomyšl začala úspěchem. Čajkovského klavírní koncer b moll v podání Fazıla Saye a České filharmonie si vysloužil bouřlivé ovace. Publikum dokonce aplaudovalo i mezi jednotlivými větami. V závěru koncertu doslova vyskočilo ze sedaček. Diváci volali bravo, pískali a křičeli, aby dali najevo své nadšení. Fazil Say se objevil na festivalu už podruhé. Před čtyřmi lety zaujal s Gershwinem. Tentokrát zahrál hned na třech koncertech. Jednou sólově na svém recitálu ve svitavské Fabrice a dvakrát s Českou filharmonií. Společně uvedli právě Čajkovského. Je to vůbec nejslavnější klavírní koncert. Musel jste ho hrát mockrát. Určitě tak stokrát. Je to jedno z nejkrásnějších a největších hudebních děl repertoáru pro piano a orchestr. Každý, kdo ho zná, ho musí milovat. Není divu, je v tom to takové drama, tragédie a zároveň je nádherný.

Fazıl Say dokázal během koncertu nejen hrát, ale i komunikovat s diváky.

Kolik zkoušek jste měli před koncertem s Českou filharmonií? Jen jednu generální zkoušku tady na festivalu. A můžu říct, že je to jeden z nejlepších orchestrů na světě. A Jakub Hrůša je skutečně vynikající dirigent. Má nepředstavitelný talent. Chtěl bych s ním pracovat dál.

mnohokrát v Praze a Brně. Hrál jsem i v Ostravě a dalších městech. Teď jsem podruhé na festivalu v Litomyšli. Mám Českou republiku a její hudební kulturu moc rád. Líbí se mi, že muzika je pro Čechy důležitá a má zde silnou podporu. Také mám rád české skladatele. Hraji Leoše Janáčka, teď jsem začal s Bedřichem Smetanou.

Vy jste jako muzikant procestoval celý svět. Jak se vám líbí v České republice? Je to velmi kultivovaná země. Byl jsem

V roce 2008 jste ze Smetanovy Litomyšle odjel za velmi dramatických okolností. Jak na to vzpomínáte?

ŽIVEL ZA KLAVÍREM. Fazıl Say za svůj bravurní výkon sklidil strhující potlesk a ovace ve stoje.

foto Zdena Housová

Dokončil jsem první část koncertu. A měly začít přípravy na druhou. Najednou přišel šílený hurikán. Viděl jsem za oknem, jak to kácelo stromy. Létaly vzduchem. Bylo to neuvěřitelné. Tak silnou vichřici jsem viděl poprvé v životě. Něco takového vidíte jen v kině nebo televizi. Bylo to jako z nějakého hollywoodského filmu. Musel jsem se ten večer vrátit do Vídně. Cesta autem byla dlouhá a komplikovaná, protože na silnicích všude ležely polámané větve a stromy. Kateřina Prouzová

foto František Renza

5


svět opery

Prodaná nevěsta je jako fotbal: každý už to viděl a ví, jak se to má správně dělat Když jedete na takový zájezd, jako je Smetanova Litomyšl, co to pro Vás znamená? Kdy jste museli do Litomyšle přijet, co všechno bylo nutné upravit a změnit? Představení v plenéru je vždycky trošku riskantní záležitost, protože konkrétní inscenace je dělaná na domácí jeviště s velmi detailním svícením a samozřejmě počítá s atmosférou hlediště v divadle. V kamenné budově je celá jevištní akce semknutá. Na druhou stranu má Litomyšl překrásnou atmosféru. Museli jsme z toho představení trochu sejmout tu uzavřenost divadelního prostoru. Roztáhnout ho. Přizbpůsobit ho plenéru. Inscenace se musela víc rozšířit na celé jeviště, které je jiné, širší a hlubší, a víc to rozehrávat i v hledišti.

Režisér Michael Tarant

foto František Renza

Moravské divadlo Olomouc přivezlo Smetanovu operu Prodaná nevěsta. Jejím protagonistům jeviště nestačilo. Mísili se mezi diváky a brali je do hry. To vše v režii Michaela Taranta.

Je to pro herce - zpěváky hodně složité, když se musí přeorientovat v jiném prostoru? V podstatě ne. Všichni jsou profesionálové. Jsme zvyklí hrát na festivalech. I když je to někdy hodně komplikované. Konkrétně tady v Litomyšli jsme den před představením nastavovali světla. Nakonec jsme pracovali asi do pěti hodin do rána. Už ani přesně nevím. Pro technický personál je to mimořádné vypětí. Ovšem pro zpěváky, hudebníky a herce, zvláště když je krásné počasí, je to zase mimořádný zážitek. Nepřízeň počasí bývá nepříjemná. Zažili jsme to už několikrát. Například s operou Carmen. Stalo se, že hodně pršelo a hrálo se ve velmi obtížných podmínkách. Tady na Smetanově Litomyšli nám počasí vyšlo. Bylo nádherné. Prodaná nevěsta na Smetanově Litomyšli byla uvedena v desítkách různých nastudováních. To je velká konkurence. Srovnání se jistě nevyhnete.

My to nikdy neděláme pro kritiky. Ve chvíli, když jsme Prodanou nevěstu nasazovali na repertoár, nám bylo jasné, že to je opera, která má u nás obrovskou inscenační tradici. Navíc je to typ opery opravdu národní. To je jako s národním fotbalovým týmem. Každý tomu rozumí, každý to už viděl, každý už to dělal a každý ví, jak by to mělo být. Musíte mít vůči tomu dílu úctu a lásku vůči skladateli i libretistovi. Je to výjimečně krásné dílo. A tím pádem, je odpovědnost a štěstí takovou věc dělat. Člověk nikdy nesmí nic dělat se strachem. Jakmile se začnete něčeho bát, raději to vůbec nedělejte. Co bylo pro vás při nastudování hlavní? Myslím si, že je to dělané takovým způsobem, aby to nezabilo hudbu. Naopak jsme se snažili hudebně dramatické akce povýšit. Dostat je ještě do další roviny a souvislostí. Všechno má návaznost. Nikdy nejdu proti duchu hudby. Teď zrovna jsem v jednom divadle hostoval. Pracoval tam jeden zahraniční režisér. Když se ho ptali, jaký je jeho základní režijní záměr, odpověděl, že skandál, aby se o tom mluvilo a aby mu to nezlomilo vaz. Já se snažím vycházet z úplně opačného pólu. Snažím se jít ruku v ruce se skladatelem, s autorem, s libretistou a také s dirigentem. Když už mluvíte o dirigentovi, jak reagoval na to, že musí na jeviště přijet na kole? Pan dirigent Petr Šumník je jednak výborný muzikant. Podle mého názoru je to jeden z našich nejlepších operních dirigentů vůbec. Jednak je to mimořádný praktik a člověk nesmírně zkušený, který si poradí s mnoha situacemi. Další věc je ta, že má smysl pro humor. Hereckou příležitost a akci vysloveně uvítal. Kateřina Prouzová

Poprvé v historii festivalu se rozezní slavná Pucciniho opera Slavnou Pucciniho operu La Bohéme přiveze do Litomyšle Státní opera Praha. Příběhu o mladých, chudých, a přesto bezstarostných Pařížanech se ujali režisér Ondřej Havelka společně s dirigentem Ondrejem Lenárdem. Bude to festivalová premiéra. „Ještě nikdy jsme Bohému na Smetanově Litomyšli nehráli. A je pravda, že si Puccini obecně musel dlouho počkat, až do roku 1990,“ říká dramaturg Vojtěch Stříteský. Důvody byly politické. Ideologové tvrdili,

6

že verismus je se Smetanou neslučitelný. Scéna je dílem Martina Černého, kostýmy navrhla Jana Zbořilová. Tvůrci se inspirovali obdobím vrcholného impresionismu, silným fenoménem konce 19. století, a snažili se na inscenaci nahlížet očima malířů tohoto období. Téma Bohémy je podle Havelky stále aktuální. „Bohémové žijí divoký a rozháraný život, protože mají v sobě jakési běsy a cítí nějaké poslání. Jsou to vizionáři, kteří po sobě nechávají zásadní díla, a právě jim chci inscenaci věnovat," poznamenává Ondřej Havelka, který rozehrává Bohému v tradičnější podobě a snaží se rozkrýt co

vztahy postav bez obvyklého sentimentu. Námětem Pucciniho opery je známá kniha „Ze života pařížské bohémy” francouzského malíře a spisovatele Henriho Murgera, vydané v roce 1851. Autory libreta byli Pucciniho častí spolupracovníci Luigi Illica a Giuseppe Giacosa. Čtyři obrazy stojí vedle sebe jakoby bez vzájemného vztahu. Netvoří plynulý děj a nenajdeme ani skutečný dramatický konflikt. Komedie se střídá s tragédií, a přitom společně tvoří rovnováhu. Lyrický pár Rodolfa a Mimi má protiklad v dryáčnictví Musetty a Marcella; oni dva a další Rodolfovi kamarádi Schaunard a Colline se starají o to, aby v ději nepřevládla se-


světová díla

Mladí Američané z Dallasu hrají slavné ruské Obrázky z výstavy 0brázky z výstavy Obrázky z výstavy zkomponoval Musorgskij v roce 1874. Podnětem mu byla návštěva výstavy nadaného ruského výtvarníka Viktora Alexandroviče Hartmanna.

TALENT A DŘINA. Pro vstup do slavného orchestru je třeba projít přísným konkurzem.

Greater Dallas Youth Orchestra přijíždí do Litomyšle v rámci svého evropského turné. Vynikající studentský symfonický orchestr. Jeho další zastávkou v České republice byla Praha. Na Smetanově Litomyšli provede Musorgského Obrázky z výstavy. Greater Dallas Youth Orchestra slaví letos své čtyřicetiny. Jeho cílem je poskytovat vzdělání mladým nadaným hudebníkům. Na začátku to byl malý orchestr, dnes má přes stovku členů. Do celé organizace je zapojeno více než 400 talentovaných mla-

foto archiv

dých lidí ve věku šest až osmnáct let. Členové orchestru jsou každoročně vybíráni přísným konkurzem. Vynikající hudební průpravu získávají i díky spolupráci s profesionálními hráči z Dallas Symphony. Mnoho hráčů Greater Dallas Youth získalo hudební ceny v soutěžích a většina z nich byla vybrána k účinkování s regionálními orchestry. Soubor jezdí po celém světě. Navštívil například Švýcarsko, Francii, Velkou Británii, Polsko, Německo, v roce 2001 a 2004 i Českou republiku. V červnu 2007 orchestr koncertoval v Šanghaji, Nanjingu, Hagzhou, Xianu, Pekingu a Hongkongu. (pro)

La Bohéme. Minulý režim ji zakazoval ntimentalita. Každý obraz je uveden žánrovými scénami a epizodami, v libretu jsou barvité popisy prostředí. Giacomo Puccini dokázal místní kolorit vystihnout mistrovsky se všemi podrobnostmi. Claude Debussy údajně prohlásil, že nepoznal nikoho, kdo by lépe hudebně popsal Paříž. Puccini sám se však později svěřil, že komponování Bohémy pro něj znamenalo „starosti, muka, trýzeň, zoufalství a duševní utrpení”. Premiéra se uskutečnila 1. 2. 1896 v Teatro Regio v Turíně pod taktovkou Artura Toscaniniho. U nás byla poprvé provedena 27. února 1898 v pražském Národním divadle (pro)

Bohéma v podání Státní opery Praha.

foto archiv

Modesta Petroviče Musorgského spojovaly s Hartmannem přátelské vztahy. Dokonce po jeho smrti napsal nekrolog. Když pak v létě roku 1874 navštívil výstavu prezentující veřejnosti na čtyři stovky Hartmannových kreseb, ilustrací, architektonických a kostýmních návrhů, vytvořil skladatel deset miniatur. Jednotlivé hudební obrazy jsou spojeny nádherným, široce rozkročeným motivem Promenády, který znázorňuje autora procházejícího expozicí. Obrázky přinášejí pestré náměty. Skřítek je hrbatý trpaslík, který zakopává o vlastní pokřivené nožičky. Starý hrad - to je monumentální stavba, před níž zpívá milované dámě rozechvělý trubadúr. Bydlo popisuje mohutný žebřiňák, polskou káru, taženou volským spřežením. Tanec kuřátek je inspirován původní Hartmannovou kostýmní skicou k baletu Trilby. Obsahově nejzávažnější a výrazově neobyčejně přesvědčivá je následující část. Samuel Goldenberg je představen důstojnou melodií jako bohatý, ale nenávistně se vztekající Žid, který napadá bídného, nešikovně poskakujícího a dotěrně se lísajícího chudáka Schmuyla. Trh v Limoges uvádí na scénu neohrabané, navzájem se hádající prodavačky. Další část Katakomby inspiroval obraz, na kterém Hartmann nakreslil sebe sama, jak se svítilnou v ruce prochází nevlídným prostředím pařížských katakomb. Fantaskní atmosféru navozuje další část suity. Démonické scherzo, zobrazující groteskně vyhlížející příbytek Baby Jagy. Suitu uzavírá monumentální obraz Velké brány kyjevské. Vznikl podle Hartmannova architektonického projektu: brána střeží posvátné sídlo ruských carů, kterým prochází korunovační průvod. Původní klavírní verzi suity kongeniálně instrumentoval francouzský skladatel Maurice Ravel. Málo se však už dnes ví o tom, že za druhé světové války, když nacisté zakázali hrát cokoli z Ravelovy tvorby, instrumentoval suitu šéfdirigent Symfonického orchestru FOK Václav Smetáček. Hrála se pouze jednou. (pro)

7


Litomyšl žije

Nejen Smetanova Litomyšl nabízí krásné zážitky. Vítejte ve městě

Podívejte se do zámku se slevou Máte vstupenku na festival Smetanova Litomyšl? Tak ji nezahazujte. Využijte ji jako slevu při návštěvě renesančního litomyšlského zámku. Po předložení platné vstupenky na některý z pořadů Smetanovy Litomyšle vám bude v pokladně Státního zámku Litomyšl místo obvyklých 120 korun účtováno pouze 70 Kč. Pozor - týká se pouze plného vstupného. Na zvýhodněné vstupné nelze další slevu uplatnit. Akce platí pro obě hlavní prohlídkové trasy, a to až do konce 54. ročníku festivalu.

Čas na odpočinek a kávu Kavárna Mandala Kavárna je umístěna ve spodní části náměstí naproti Komerční bance. Má také přístup z ulice Mariánské vchodem na terasu. Po – Pá: 7:30 – 21:00 So: 9:30 – 21:00 Smetanovo nám. 129 Chocco caffe Během festivalu má prodlouženou otevírací dobu do osmé večerní. V nabídce má aktuálně čokoládový dort Bedřich, pralinky s hudebním motivem nebo bezovou limonádu. Smetanovo nám. 117 Literární kavárna Na sklípku Nabízí příjemné posezení nad šálkem kávy, půllitrem plzeňského piva či sklenkou vína. Můžete si také vybrat z jídelního lístku něco k zakousnutí. Út – Čt: 8:00 – 23:00 Pá – So: 8:00 – 24:00 Ne – Po: 8:00 – 21:00 Josefa Váchala 127 Bowling Bar Peklo Kuchyně nabízí výběr z teplé i studené

8

kuchyně, minutek, bezmasých jídel, salátů a dezertů. A můžete se najíst kdykoliv, rádi vám to dovezou, když zavoláte 461 616 719. Po - Čt, Ne: 11:00 - 24:00 Pá, So: 11:00 - 02:00 Braunerovo nám. 204 Cafe 59 Motto: „Víte, kde napsal Bedřich Smetana Mou vlast? Doma, ale k nám chodil na šlehačku“. Otevřeno denně od 8:30 do 20:00 Smetanovo náměstí 59 Cafebar Underground zahrádka Po-Čt: 12:00 - 23:00 Pá: 12:00-01:00 So: 16:00-01:00 Ne: 16:00-23:00 Smetanovo nám. 100 Kavárna Julius Mařák zahrádka Po – Pá: 07:00 - 18:00 So: 08:00 - 18:00 Ne: 14:00 - 18:00 Smetanovo náměstí 100


Smetanova výtvarná Litomyšl

Litomyšl se stala českým centrem výtvarného umění

Galerie Miroslava Kubíka, Smetanovo nám. 71. 6. - 29. 7. 2012 František Kupka - Okolo bodu Kvaše Františka Kupky z let 1911 - 1930 ze sbírky Jana a Medy Mládkových. Výstava u příležitosti 100. výročí konání 10. podzimního salonu v Paříži. White Gallery v Osíku u Litomyšle. 17. 6. - 10. 7. 2012 Adriena Šimotová: A je takové ticho White Gallery v Osíku u Litomyšle. 15. 7. - 14. 10. 2012. CO! - Camera Obscura v Portmoneu Společný projekt studenta Fakulty restaurování v Litomyšli Aleše Hvízdala a fotografa Marka Volfa. Portmoneum - museum Josefa Václala, T. Novákové 7. 24. 6. - 30. 9.

PLEJÁDA UMĚNÍ. Smetanova výtvarná Litomyšl nabízí přes dvě desítky výstav.

foto František Renza

Julius Mařák na zámku v Litomyšli Výstava obrazů ke 180. výročí narození litomyšlského rodáka. Městská obrazárna ve druhém patře zámku Litomyšl. 15. 6. - 8. 7. 2012

Mistři české malby Obrazy z fondu České spořitelny v pobočce Litomyšl Městská galerie Litomyšl, dům U Rytířů, 22. 6. - 2. 9. 2012

Oldřich Škácha: Havel navždy Snímky dvorního fotografa Václava Havla v prostorách zámeckého pivovaru 15. 6. - 8. 7. 2012

Julius Mařák a jeho žáci Výstava děl Julia Mařáka a jeho žáků z českých i zahraničních soukromých sbírek ke 180. výročí jeho narození v Litomyšli. Galerie Kroupa, Smetanovo nám. 60 2. 6. - 15. 7. 2012

Srdce pro Václava Havla Srdce, které vzniklo ze svíček přinášených na pietní místa v mnoha městech a místech České republiky. Nádvoří zámeckého pivovaru v Litomyšli. 14. 6. - 8. 7. 2012 Julius Mařák (1832–1899) Život a dílo litomyšlského rodáka Městská galerie Litomyšl, dům U Rytířů, Smetanovo nám. 110. 30.3. - 17. 6. 2012

Kamil Lhoták 100 Balóny, vzducholodě, krajina a motorismus v poetickém světě klasika. Galerie Zdeněk Sklenář, Mariánská 1097. 14. 6. - 29. 7. 2012 Zářivý měsíc svěží vítr.cz Deset zářivých fenoménů současnosti, napříč všemi generacemi. Malba, sochařství, sklo, architektura, performance, nová media.

Hlava nehlava Výstava linorytů Petra Palmy. Portmoneum, museum Josefa Váchala, hostinec Na sklípku a salonek hotelu Aplaus. 14. 6. - 8. 7. 2012. Melodická Litomyšl Quido Šimek. Rodný byt Bedřicha Smetany. 1. 4. - 31. 10. 2012. (pro)

Nalaďte si rozhlas a televizi Smetanova Litomyšl den po dni První díl se bude vysílat na ČT2 ve středu 20. června od 22.15 h., druhý v sobotu 23. června ve 22.30 h., třetí je připravován na sobotu 30. června ve 21.50 h. a poslední na sobotu 7. července od 21.50 hodin. Záznam z koncertů Česká televize i Český rozhlas zaznamenají pro své vysílání koncert Thomase Hampsona, konaný 4. července. Zachytí tak jedinečnou světovou premiéru nové skladby české autorky Sylvie Bodorové. Přímý přenos Český rozhlas pozve posluchače stanice Vltava 8. července k poslechu přímého přenosu závěrečného koncertu festivalu nazvaného „Největší symfonické maličkosti”.

PERSKÁ VĚŽ architekta Zdeňka Fránka před domem U Rytířů.

foto Jiří Mělnický

Na rozhlasových vlnách O festivalovém životě každý den informuje Český rozhlas Pardubice. Pravidelné okénko z Litomyšle vysílá ze svého pardubického studia v 8:20 hodin. Reportáže, rozhovory s umělci, perličky ze zákulisí jsou na programu v Odpoledním regionu po čtvrté hodině odpolední. (pro)

9


Smetanova výtvarná Litomyšl

Oldřich Škácha spojil svůj objektiv s Vá Havel navždy! Tak se jmenuje výstava, která sle

OLDŘICH ŠKÁCHA. Fotograf, který desítky let sledoval kroky Václava Havla.

Nejdřív začal fotit disidenty. Zachytil je při historických milnících i během docela obyčejných životních situací. Téma Václav Havel se vylouplo až v momentě, kdy známý disident a dramatik kandidoval na prezidenta. Fotograf Oldřich Škácha představuje své snímky v zámeckém pivovaru pod názvem Havel navždy! „K výstavě na Smetanově výtvarné Litomyšli mě vyzvali galerista Zdeněk Sklenář a ředitel výtvarného festivalu Pavel Chalupa. Je to připravené s velkou láskou a citem,“ chválí fotograf Oldřich Škácha pořadatele. Výstavní prostor znal jenom z fotografií. A na vernisáži byl upřímně potěšený.

Instalace ukazuje velký časový záběr. Co je nejstarší momentkou? Nejstarší fotografie je patrně z roku 1970. Zachycuje svatbu režiséra Juráčka, kde Václav Havel svědčil. Je tam také Pavel Landovský, režisér Honza Němec a zpěvačka Marta Kubišová. Významnou fotkou je situace, kdy Václav Havel píše otevřený dopis Gustavu Husákovi v roce 1975 poté, co v Helsinkách Brežněv, Husák a spol. podepsali „Třetí koš“. A mně se podařila v bytě u Pavla Kohouta, když mu Václav Havelpřišel přečíst ten dopis, skvělá fotka. Václav v jedné ruce s cigaretkou předčítá Kohoutovi obsah toho dopisu, se kterým Pavel samozřejmě souhlasil. Celé to mělo odezvu. Půl roku na to šel Havel na tři měsíce do vazby.

1975. S manželkou Olgou u Pavla Kohouta na Sázavě.

10

foto František Renza

foto Oldřich Škácha

Jak se stalo z Václava Havla vaše stěžejní téma? Nejdřív jsem se dostal do party lidí, kteří od první chvíle nesouhlasili s okupací - tehdy se tomu říkalo vstup spřátelených armád. A byla to celá plejáda lidí - od Rudolfa Baťky přes Karla Kyncla a Pavla Tigrida. Vytvořil se takový kroužek lidí, především spisovatelů: Vaculík, Klíma, kteří jednoznačně řekli, pro nás je to okupace, a tím se dostali do hledáčku StB a byli tvrdě stíháni. Téma Václav Havel vykrystalizovalo v momentě, kdy byl v roce 1989 nominovaný na prezidenta. Ale nefotil jsem ho jenom já, ale také Ivan Kyncl, Ondřej Němec, Bohdan Holomíček, Karel Cudlín, Alan Pajer. Kdo měl čas a koho požádala prezidentská kancelář, ten fotil. Jezdili jsme s ním po celém světě.

2007. Václav Havel v pražské Galerii DOX.

foto Oldřich Škácha


Smetanova výtvarná Litomyšl

clavem Havlem duje 37 let života Václava Havla

1990. S manželi Josefem Škvoreckým a Zdenou Salivarovou v Památníku písemnictví.

A když Václav v roce 2003 skončil s funkcí, tak jsem mu oznámil, že ho budu fotit dál. On jen sprásknul ruce a řekl: „No, co mám dělat?“ Vždycky se ke mně choval neobyčejně vstřícně a nikdy mě nevyhodil. Prostě byl bezvadný. V čem je výstava Havel navždy! jiná, než všechny ostatní? Myslím, že je koncepčně nejdokonalejší. Zasahuje až do roku 1970 a končí pohřbem Václava Havla. Je to fotka z Václavského náměstí, kde je vepředu kůň se sv. Václavem a průhled na čelo Národního muzea. Visela tam obrovská fotka, kde se Václav tak jako usmívá a dívá se do nebe. Nechtěl jsem dát na výstavu fotografii z pohřbu. Myslím, že takhle je to mnohem lepší.

Máte vůbec představu, kolik těch fotografií vlastně máte? Je to přibližně neuvěřitelných 25 000 záběrů Václava Havla. Celé to chci dát v digitalizované podobě Knihovně Václava Havla, aby se ty fotky mohly prezentovat po světě. Jak to focení fungovalo v praxi, když už Václav Havel nebyl prezidentem? V pondělí jsem nastoupil do Voršilský a tam mi dali jeho program a já jsem si z toho vybral, co bylo zajímavý. Pikantní bylo, že když přišli noví velvyslanci, ať už ze Západu či z Východu, představili se Havlovi ve Voršilské ještě předtím, než byla tzv. nástupka u Klause. Třeba Obama s Václavem Klausem strávil pět minut.

2009. S Karlem Schwarzenbergem na festivalu v Trutnově. foto Oldřich Škácha

foto Oldřich Škácha

A s Havlem, na Obamovo přání, se sešli a povídali si spolu více než hodinu. Čemu se v současné době věnujete, co se týká fotografie? Chtěl bych ještě fotit, dokud žijí, lidi, kterých si vážím. Právě teď budu mít v Jindřichově Hradci výstavu, která se jmenuje „Lidé, které mám rád“. Mnozí z nich jsou bohužel po smrti. A je spousta dalších, kterým je osmdesát. Myslím si, že stojí za to, abych jejich obrazy zachoval pro budoucnost. Tady v Litomyšli je to třeba Olbram Zoubek. V Jindřichově Hradci budou k vidění fotografie osobností, které mě nějak oslovily a něco pro mě znamenají. Otázkou ovšem je, co to bude znamenat pro přihlížející. Kateřina Prouzová

2009. S Karlem Schwarzenbergem na triku.

foto Oldřich Škácha

11


Smetanova výtvarná Litomyšl

Račte vstoupit do voskového Srdce pro Václava Havla Smetanova výtvarná Litomyšl vzdává hold osobnosti Václava Havla. V zámeckém pivovaru jsou vystavené fotografie Oldřicha Škáchy, který byl dlouhé roky Havlovým dvorním fotografem. V těsném sousedství, na pivovarském dvoře, stojí voskové Srdce Václava Havla. Plastika vznikla ze svíček posbíraných na pietních místech po pohřbu prvního českého prezidenta. Autory díla, které vzniklo „od srdce“ jsou Lukáš Gavlovský a Roman Švejda. Více než dvoutunové srdce se poprvé objevilo na prostranství u pražského Národního divadla. Teď je k vidění v Litomyšli. Váží přes dvě tuny, měří dva metry a je složené ze 115 kvádrů. Plastika nazvaná Srdce pro Václava Havla je dutá. Komu se chce, může do ní vstoupit. Oba autoři si váží toho, že jejich dílo je v bezprostřední blízkostí fotografií Oldřicha Škáchy. „Byl to jeden z důvodů, proč jsme na nabídku vystavovat v Litomyšli kývli. Máme dobrý pocit z toho, že naše srdce je právě tady,“ říká Roman Švejda. Sousedství obou instalací umožňuje na jedné straně vidět mnohaletý záznam Havlova života a na druhé straně hmatatelný výsledek toho, jaký vliv měl život Václava Havla na lidi. „Tím hmotným důkazem je právě voskové srdce z takového obrovského množství svíček,“ vysvětluje Švejda. Z Litomyšle, kde Václav Havel zorganizoval setkání sedmi prezidentů a kam přivedl španělského krále, se srdce vydá na další cesty. Bude putovat po dalších českých městech. Náhlé pohnutí srdce Ale vraťme se na samý začátek. Nápad něco takového vytvořit se zrodil v hlavě a především srdci výtvarníka Lukáše Gavlovského. Bylo to dva tři dny po smrti Václava Havla. Stál na Václavském náměstí a díval se na záplavu svíček. Přicházeli lidé a přinášeli další a další. „Najednou mě dostala emoce, která byla mezi lidmi. Najednou byli spolu. To otevření bylo celostní. Myslím, že nás nebylo málo. A v té chvíli mě napadlo, že by bylo zajímavé zpracovat ten materiál, který do sebe vstřebává všechny ty emoce. Vytvořit něco, co bude připomínat nejen odchod velkého muže, ale zároveň to bude připomínka něčeho dobrého. Něčeho vznešeného, co tady po něm zůstává,“ říká Lukáš Gavlovský.

Chtěl, aby vzniklo něco pozitivního. A symbol srdce se nabízel. Vždyť je to logo, které se objevovalo v samotném podpisu Václava Havla. „Trochu jsem zavrávoral, když jsem si uvědomil, že mám skutečně odvahu do toho jít. Říkal jsem si, že je to něco, co zcela překračuje moje dosavadní zkušenosti, tvůrčí i osobní,“ vysvětluje Gavlovský. A připomíná, že Václav Havel byl člověk, který tento princip musel uplatňovat neustále. Dokázal se překonat. Na své cestě se stal z drama-

Všechno vznikalo živelně a překotně. V čemsi to připomínalo revoluční časy z osmdesátého devátého roku. Možnost být u toho mnoho lidí vnímalo jako určitou satisfakci za to, že v době, kdy se pietní místa objevila, nemohli být z nějakého důvodu přítomni. Tohle pro ně byla příležitost prožít si tu emocionální vlnu. „Díky té euforii se ten překotný příběh mohl odehrát. Jinak si myslím, že by to nešlo, že by to nebylo v lidských silách,“ říká Roman Švejda. Svíčky z celé země Lukáš Gavlovský si nejdřív myslel, že na Srdce pro Václava Havla postačí svíčky z Václavského náměstí. Bylo tam tolik vosku. Vůbec by nebyl problém plastiku vytvořit, umístit a případně později zlikvidovat přímo tam. Ale kolega mu to rozmluvil. „Roman je z Moravy. A říkal, proč do toho nezapojit další města. V prvním okamžiku jsem se vyděsil. Došlo mi, že to všechno budeme muset někam svézt a zpracovat. Vymyslet způsob, jak oslovit úřady, které to jednoho dne budou chtít prostě uklidit. Přišlo mi to jako něco naprosto šíleného,“ vzpomíná Gavlovský. Ale všechno fungovalo. Přidalo se Brno, Plzeň a další města. Na dva měsíce se oba dva zcela oddali jenom svému dílu. Práce probíhaly v pražském kulSRDCAŘI. Autoři plastiky Roman Švejda a Lukáš Gavlovský. turním centru Trafačka. Pět foto František Renza tun materiálu v pytlích bylo tika prezidentem a nakonec osobností znátřeba připravit. Na místo přicházeli dobromou po celém světě. volníci, aby pomohli loupat svíčky. Pracovali „Samozřejmě nechci kopírovat jeho cestu. od rána do noci. A tvůrci vosk tavili a dál Jen mě fascinuje, že člověk najde v sobě zpracovávali. odvahu udělat věci, které by normálně ne„Je to něco, co já do dneška nedokážu udělal,“ vysvětluje Lukáš Gavlovský. nikam zařadit. Celá ta zkušenost. Ten lidský rozměr, který to mělo. Vím, že jsem něco taJako za Sametové revoluce kového zažil jedenkrát v životě,“ popisuje Od začátku mu bylo jasné, že na takový své pohnutí Lukáš Gavlovský a dodává, že projekt nemůže být sám. Proto se obrátil na od té doby o sobě ví, že je srdcař. svého kolegu a dlouholetého kamaráda RoA jak reagují lidé na Srdce Václava Havla? mana Švejdu. Už v minulosti byli podepsáni Někdo kolem projde bez většího zájmu pod společnou tvorbou. Švejda byl z myšnebo pohnutí. Jiný vstoupí dovnitř a dojme lenky Gavlovského nadšený. ho to k slzám. Je na každém, jak to vnímá. „Mělo to v sobě všechno, co má obsahovat Přijďte to na vlastní kůži vyzkoušet na dvůr dobrý počin,“ dodává Švejda. Na celé realizámeckého pivovaru. zaci se podílela spousta dobrovolníků. Kateřina Prouzová

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2012 • V nákladu 3500 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redaktor: Kateřina Prouzová • Korektury: Ivana Pulgretová, Šimon Voseček • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl

Smetanova Litomyšl 2012, Festivalové noviny č. 2  

Druhé číslo festivalových novin z pěti, které budou v rámci 54. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl vydány.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you