Issuu on Google+

ZVĚSTI

2|2014

¨

PRÁCHEŇSKÉ UMĚLECKÉ BESEDY

2. ročník

foto: Pavel HOLBA

Informační občasník pro členy i širokou veřejnost

V sobotu 12. dubna 2014 uspořádala Prácheňská umělecká beseda u Václavského jezu v Písku již třetí ročník happeningu REMEMBER TITANIC! Papírovou maketu lodi tentokrát vystřídala bílá silueta Titaniku na hladině Otavy a k úspěchu vydařeného slunečného dopoledne, zakončeného pojídáním utopenců v restauraci Šumava, tentokrát - kromě výstavy obrazu Františka Zimy - přispěla především historická kostýmová úderka rodin Řepových, Vomáčkových a dalších přátel.

Společný výtvarný workshop

PÍSECKÉ VEDUTY A ZÁKOUTÍ 27. – 29.6.2014 Poslední červnový víkend se uskuteční již druhý společný výtvarný workshop P.U.B. a výtvarníků z  Deggendorfu. Odbornou garanci akce přislíbil kolega Jozef Švač. Po loňské Kestřanské tvrzi a Dražíči se letos budeme věnovat píseckým scenériím i malebným zákoutím. V případě nepříznivého počasí máme přislíbený azyl v písecké Sladovně, popř. se uchýlíme do Ateliéru P.U.B. v Alšovce. K účasti na workshopu není třeba být členem P.U.B. – rádi mezi sebou přivítáme i další výtvarníky. Vložné českých účastníků workshopu je 90 Kč/den, za oba dny 150,- Kč. Přihlásit se lze zasláním zprávy na prach.um.bes@seznam.cz nebo SMS na tel. 602777393.


Plenér na Spiši Jaro neodvolatelně převzalo žezlo, prsty svírající štětec nebo tyčinku pastelu nekřehnou, a tak je tu období plenérů. Náš první letošní se uskutečnil daleko od Otavy – na Spiši. Kamarádka Magda, výtvarnice z Bratislavy, nás přesvědčila, že plenér na dalekém východě nebude mít chybu, a tak jsme se ve trojici členů P.U.B. (Ľuba, Laďka a Andrej) naložili do auta, nejistotou z neznáma jsme je zaplnili až po střechu a vyrazili jsme. Prvním zážitkem byla Bratislava se svými památkami a zejména soukromou galerií Nedbalka ve Starém Městě, kterou lze doporučit každému návštěvníkovi (každé úterý – a bylo to to naše! uspoří jinak značné vstupné). Jakýmsi zázrakem se do auta vešlo i malířské náčiní kamarádky Magdy, ba i ona sama. Přes Nitru, Banskou Bystrici a Podbrezovou jsme vyrazili do kraje kdysi pro něj tak blahodárných německých kolonistů. Laďčini Andělé nezaháleli, dopřáli své tvůrkyni počasí, jaké by nezvládla ani státní agentura pro cestovní ruch. Po všech výhledech na Dunaj, Váh, Nitru, Hron a pohoří středního Slovenska rozhrnuli oponu nad celým hřebenem Tater, díky čemuž jsme se během  poslední etapy přesunu kochali nevídaným panoramatem. Vycházelo všechno. Chvilku před cílem jsme odbočili na náměstí v  Levoči, kde právě pouštěli turisty do kostela s oltářem Mistra Pavla, jenž – sestrojený kdysi dávno německým mistrem – reprezentoval náš blíže kdysi společný stát na jedné ze světových výstav. Oltář byl pod lešením umožňujícím zasloužené restaurování, nám se však povedl jiný úlovek: fotografický portrét polské studentky, která jako kdyby vypadla z obrazu renesančního mistra. Půlhodinu za Levočí nás přivítalo známé dvojvěží Spišské Kapituly a pod ním městečko Spišské Podhradí, jehož domy, částečně renovované, připomínají zašlou slávu kraje. Ubytování překvapivě dobré (za tu cenu!) a z terasy výhled na Jeho Mohutnost Spišský hrad. Přivítaní kolegyní z košického občanského sdružení Bottega, seznámili jsme se s dalšími třinácti účastníky z různých míst Slovenska. Malovali jsme tři dny, přičemž „povinnou jízdou“ byl sám Spišský hrad. Přestávky jsme vyplňovali např. exkurzí s průvodcem po místním katolickém a evangelickém kostelu a synagoze, návštěvou nečekaně zajímavého obchůdku s uměním v kombinaci se soukromou výstavní síní (podle pracovnice nezisková investice jakési rodiny z daleké Trnavy) a, samozřejmě, návštěvou vyhlášeného Spišského salaše spojenou s konzumací turisticky mírně předraženého ale o to lepšího skopového guláše. Počasí nám přálo téměř celou dobu – při dešti jsme dělali „domácí úkoly“ pod přístřeškem a na pokojích. Závěrečná výstavka prací, přístupná i veřejnosti, jež dorazila ve třech mužích a jednom manželském páru, tak čítala téměř čtyřicet více či méně zdařilých čísel. Plenér se prý bude každoročně opakovat. Přes značnou odlehlost budeme o účasti vážně uvažovat. Andrej Rády

Takto jsem se Spišského hradu „zmocnil“ z terasy našeho penzionu.


Galerie Spago v píseckém Titaniku končí

Z kulturněhistorických souvislostí mezi Píseckem a Horáckem

Tentokrát nezahraje lodní kapela, nad vlnami Otavy si zřejmě řekneme jen několik slov na rozloučenou. Skončí další pokus vystavovat v některém restauračním prostoru v Písku. Příčina je vždy tatáž: majitel nemovitosti se nepohodne s nájemcem, majitelem kavárny, na výši nájemného. Zřejmě je levnější (a jistě lacinější) nechat prostory zívat prázdnotou. Tomu alespoň nasvědčuje příběh předcházející kavárny-galerie Mamas & Papas café v Jungmannově ulici v Písku, kam děti s maminkami ani umění nevstoupily již téměř jeden rok. Předposlední výstavou je prezentace obrazů písecké neprofesionální výtvarnice Nadi Stoklasové a „dojížďákem“ (do uzavření kavárny) s  vernisáží 11. června bude výstavka další písecké výtvarnice Alžběty Vláškové „Začátky jsou těžké!“ Po létě se určitě pokusíme otevřít další galerii v kavárně v naději, že když to jde v Protivíně či Vodňanech, mělo by to být možné i v Písku, i když jeho smetánka se takových maloměstských aktivit spíše straní.

  Naše vlast není tak veliká, abych neustále nepřicházel na nová a nečekaná spojení mezi dějinami našeho regionu a dalších míst a krajů Čech, Moravy a Slezska. Znovu jsem si to uvědomil při četbě knihy brněnské novinářky Věry Rudolfové Kraj návratů a inspirace s  podtitulem Medailonky osobností kulturního života Vysočiny, vydané v  Tišnově roku 2011. Našel jsem na jejích stránkách některé zajímavé osobnosti z Horácka – východní moravské strany Českomoravské vrchoviny –  se vztahem k Písku a Písecku.    Například malíř, pedagog, fotograf a kulturní pracovník, rodák ze Žďáru nad Sázavou Alois Podloucký (1890 – 1965)  se v době svých studií na pražské Akademii výtvarných umění sblížil s malířem Mikolášem Alšem, rodákem z Mirotic na Písecku. Podílel se na přípravě oslav Alšových šedesátin a několikrát ho navštívil v  jeho pražské domácnosti. O  nezapomenutelných setkáních s  mistrem Alšem později Alois Podloucký rád vyprávěl svým přátelům a studentům.    Pedagog a literární kritik, ředitel reálky v  Novém Městě na Moravě Leader Čech (1854 – 1911) se chystal strávit léta své penze v  Písku, kde měl zázemí v rodině svého zetě, středoškolského profesora Jaromíra Bažanta. Zároveň by Leander Čech jistě na Písek nepomýšlel, pokud by o městě a jeho společenském prostředí neměl ty nejpříznivější reference. V té době ho však již sužovaly vážné zdravotní potíže a svému příteli, lékaři a básníku Josefu Svítilovi se svěřil (s poukazem na svého zesnulého synka stejného rodného jména): „Kdybych věděl, že jdu zemřít do Písku, raději bych odpočíval pod kostelíčkem vedle Leandra. Tam aspoň někdo zastaví se chvíli u hrobu a vzpomene si na starého Čecha. A kdo mne zná v  Písku?“ – V  polovině prázdnin se pak slova pana ředitele vyplnila, zemřel v Novém Městě uprostřed příprav na stěhování.   Čechův kolega z  pedagogického sboru novoměstské reálky, výtvarník a národopisný pracovník Josef Brož (1866 – 1949), rodák z  Vlachova Březí v  Prácheňském kraji, prožil v  Písku svá studentská léta. V  jednom ze svých rukopisů vzpomínal: „Ježto jsem se dle zdání otce nehodil pro těžkou práci rolnickou, byl jsem dán na reálku do Písku, kde byl celou dobu mým učitelem kreslení Adolf Heyduk.“ Roku 1883, po maturitě na písecké reálce, odešel Josef Brož na uměleckoprůmyslovou školu do Vídně. Později působil jako učitel na nejrůznějších školách, ale především nám zanechal obdivuhodné výsledky svého národopisného výzkumu Vysočiny, Plzeňska, Šumavy  a Šumavského podhůří.    Souvislosti, které jsem zde krátce přiblížil, nacházím pravidelně a rád i v dalších regionech České republiky. Svědčí o kulturním významu našeho města a kraje a o jejich přitažlivosti pro zajímavé lidi všech dob, oborů i zájmů. Ondřej Kryštof Kolář

Jednu z  posledních výstav ve Spagu měla písecká neprofesionální výtvarnice Míša Vlachová.

Ukázka z tvorby Míši Vlachové.


Croeso i Wales ! Vítejte ve Walesu! Takto mě přivítali přátelé z Newportu, u nichž jsem strávila 3 pěkné dny plné očekávání, poznávání a předávání zkušeností. Kdy a kde tohle všechno začalo? V březnu na jedné z pravidelných schůzek P.U.B. se rozhodlo – v mé nepřítomnosti – že naše sdružení vyšle zástupce, který by se pokusil rozšířit oblast naší působnosti na spolupráci s partnerskou oblastí města Písku, waleskou Caerphilly. Los padl na mě, a tak jsem začala jednat s městským odborem kultury, který naši iniciativu uvítal a přislíbil ji i finančně zastřešit. O vše se postarala paní ing. Edita Kučerová, která trpělivě hledala vhodného spojence, jenž by se mě za Lamanšským průlivem ujal. Jako společný cíl jsme si vytyčily posílení oblasti výtvarného umění v  rámci twinningové spolupráce, protože na tomto poli doposud nikdo semínko nezasadil. Prácheňská umělecká beseda by ráda spolupracovala s podobně zaměřenou skupinou v partnerské Caerphilly. V jednom materiálu, který byl k dispozici v otevřených atelierech, jsem našla krátkou zmínku o skupině Torfaen Art Faktory. Je to sdružení asi 20 nadšených amatérů výtvarníků a fotografů, kteří se scházejí jednou za měsíc. Své práce se snaží prezentovat na různých výstavách. Napadlo mne, že se pokusíme s touto skupinou spojit a případně navázat spolupráci. Mojí hostitelkou v Caerphilly byla paní Valerie Stewart, která byla skvělým průvodcem po „uměleckém“ Walesu. Ona sama je vedoucí uměleckého spolku Vision Arts, který sdružuje profesionální výtvarníky. Základní filozofií tohoto spolku je vzájemná pomoc, potřeba rozvíjet se, ctít požadavky současné umělecké scény, aniž by byla obětována individualita. My snad máme podobné cíle, přestože je formulujeme jinak. Valerie je dáma v letech, která nejenže vede výtvarné kurzy, ale účastní se i jiných kulturních akcí, vykonává funkci pokladníka ve sdružení Friends of Písek. Každoročně jezdí do Písku na folklorní festival a před dvěma lety věnovala panu starostovi akvarel hradu Caerphilly, jenž je vystaven na písecké radnici. Společně s Valérií a jejími dvěma uměleckými kolegy, Japonkou Masaiko a jejím manželem Markem, jsme navštívili oblast kolem města Stroud, kde se v době mého pobytu konala akce nazvaná Otevřené ateliéry, a tak jsme mohli posoudit úroveň „mistrů“ z Walesu. Byli to povětšinou lidé profesionálně tvořící, ověnčeni dlouhým výčtem míst, kde vystavovali, názvy škol, které absolvovali atd. V  ateliéru Nadji Snow jsme obdivovali výtvory z  papírmašé i odvážné trojrozměrné plastiky vyrobené z tohoto materiálu. Autorka má švédské předky, a snad proto se téměř v každém díle objevovaly motivy Vikingů, lodí a kamenů. Neméně zajímavý byl ateliér Marianne Hellwig Johnové, která se specializuje na bohatě kolorované abstraktní práce vytvářené akrylem na plátně a papír. Od ní jsem se dozvěděla, že pokud chcete být uvedeni v  katalogu Otevřených ateliérů, je nutné zaplatit 600 liber. Jiný kraj, jiné podmínky… Jackie Garner se specializuje na realistické ztvárnění divoké přírody, zejména ptáků, ilustruje knihy, vytváří puzzle a její díla se prodávají na pohlednicích. Po rozboru s Valérií a jejími přáteli jsem nabyla dojmu, že my v  Písku se nemáme za co stydět. Naším cílem by mohlo být vystavit naše, podle vlastního uvážení, nejlepší díla v  galerii v  Blaenavon Heritage Art Gallery v roce 2015. Podle předběžného projednání tam lze vystavit nejen obrazy, fotografie, předměty užitého umění ale i literární dílka (!) či výňatky z  nich. Ty by mohly být 2. června – 31. července 2014 uvedeny vedle sebe v obou jazycích. denně 9:00 – 17:00 hod. Vše je naplánováno na rok 2015, vernisáž 2.6. v 17:00 hod. takže máme celý rok na to, abychom přemýšleli o nejlepším způsobu, jak vše zrealizovat. Ať se nám to podaří. Eva Chovancová

Galerie Kaplanka, Protivín

Andrej Rády

KROK


JUNGE KUNSTWOCHE IM KAPUZINERSTADL

neboli Týden mladého umění v Deggendorfském Kapuzinerstadlu Ve velikonočním týdnu se v  prestižní galerii píseckého partnerského města Deggendorf Kapuzinerstadl uskutečnila výstava tamních mladých umělců, ke které byli Deggendorfským spolkem na podporu umění a kreativity pozváni také jejich vrstevníci z Písku. Účast šesti píseckých reprezentantů, výtvarníků a fotografů, mezi nimiž byli i dvě z našich nejmladších členek Barbora Oudesová a Alžběta Vlášková, zprostředkovala Společnost pro česko-německou spolupráci. Dokladem toho, že se naši v Bavorsku „neztratili“, je také skutečnost, že nejedno z českých děl našlo již v průběhu vernisáže mezi deggendorfským publikem nového majitele. Chtělo by se věřit, že účast na zajímavé, na doprovodný program bohaté a pilně propagované výstavě usnadní rozjezd uměleckých drah našich výtvarníků a fotografů. -ar-

Alžběta Vlášková A Barbora Oudesová při prezentaci svých děl v Deggendorfu:

DVĚ VÝSTAVY VEDLE SEBE… Obě v jízdárně a konírně, avšak koně tam nevystavovali.

Dvě krásné výstavy jsem viděl na začátku letošního roku v Praze. Ta první byla sochařská a odehrála se v Jízdárně Pražského hradu. Její název byl stejný jako jméno autora - Olbram Zoubek. 80letý, velmi činný autor modeluje své figuríny z hlíny, cementu, menší věci pak z olova a cínu. Je kritikou posouván k modernímu proudu, ale sám říká, že je vlastně skoro úplně tradiční. Nebyla to první výstava Olbrama Zoubka, kterou jsem navštívil. Autor v posledním čtvrtstoletí hodně vystavuje i prodává. To nejlepší však bylo v Jízdárně! Výstavu tvořil krásný „les“ téměř 300 exponátů - figur. Vzpomínám na krásnou Zoubkovu výstavu na nádvoří zámku Kozel, ale i na netradiční, z mého pohledu nevhodnou instalaci (nadměrná velikost) krásné figuríny se zlatými vlasy v prostorách pracovny ministra kultury Pavla Dostála v Nostickém paláci. Dále asi všichni známe Pomník obětem komunismu na Petřínských schodech, sochu Jana Palacha a jiné. Autor svá  „skoro úplně  tradiční  díla“, většinou nadměrné lidské postavy, rozlišuje nejen barvou, ale i např. zlatými vlasy. To i na mě působí velmi nadčasově, a proto ho i já řadím k modernímu proudu.  Druhá výstava (asi 200 m od té prvé) - Francouzské umění ze šlechtických sbírek, byla pro prezentována v Císařské konírně Pražského hradu. S tou první, samozřejmě, neměla nic společného. Její návštěvník, byl-li předtím nepoučený, se dozvěděl, že v těchto prostorách byli ubytováni francouzští vojáci v době 30leté války, což byl také počátek „osídlení“ francouzských šlechtických rodů v zemích Koruny české. Na toto osídlení pak následně „zapůsobil“ i porevoluční exil francouzské šlechty, včetně krále Karla X., který se svou družinou v letech 1829 až 1830 pobýval v Praze. Kromě jiných s ním přijel a v Praze se usídlil rovněž známý učenec Joachim Barrande. Karel X. navštívil také zámek Sychrov, kde již tehdy sídlil rod Rohanů. Je zajímavé, že na sklonku 19. století mělo v zemích Koruny české sňatkovou provázanost zhruba 50 francouzských rodů. Ve vystavených exponátech jsem poznal obrazy z hradů a zámků – např. Bítov, Vranov nad Dyjí (připomněly mi loňskou dovolenou), ale i obrazy, plastiky a ukázky uměleckých řemesel, návrhy oděvů z Opočna a Sychrova, zápůjčky z Národní galerie, Lobkovických Častolovic atd. Opravdu výjimečná výstava, která probíhala v rámci projektu Rok francouzské kultury. Moc krásné pokoukáníčko. František Zima


Další publikace starosty P. U. B. Historická ročenka 2013 – 2014 Po knize Písecké solitéry. Architektura 19. a 20. století v metropoli Prácheňska (2010) a Historické ročence 2012 vydalo občanské sdružení pro rozvoj vědy a umění Collegium Artium se sídlem v Písku další publikaci – Historickou ročenku 2013 – 2014. V šedesátistránkové  ročence je shrnuto sedm odborných textů prezidenta sdružení, historika Ondřeje Kryštofa Koláře, který je zároveň starostou Prácheňské umělecké besedy. V jejím úvodu je zařazen text přednášky, přednesené v partnerském městě Písku, hesenském Wetzlaru, která rekapituluje vztah slavných českých hudebních skladatelů k městu Písku – od Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka přes Otakara Ševčíka až k Jaroslavu Ježkovi. Další příspěvek popisuje neúspěšné úsilí prácheňského regionalisty a ředitele knihovny Národního shromáždění v Praze Jaromíra Malého (1885-1955) o vznik vysoké školy v Písku po roce 1945. Třetí text je stručným životopisným profilem svérázného lokálního publicisty, propagátora abstinence a autora originálního „Historického kalendáře“ Karla Sládka Mirotického (18771955), který většinu života prožil v Písku. V regionu historického Prácheňského kraje zůstává rovněž čtvrtý příspěvek Ondřeje Kryštofa Koláře, věnovaný životu a dílu básníka Ladislava Stehlíka (1908-1987), rodáka z  Bělčic na Blatensku a autora populárního poetického cestopisu Země zamyšlená. Pátý a šestý text ročenky je věnován numismatice. Vedle zhodnocení vědeckého odkazu významného českého numismatika Gustava Skalského (1891-1956), prvního poválečného ředitele Národního muzea v  Praze, zde najdeme přehled dějin bývalých numismatických sbírek gymnázií a reálek ve středních Čechách. Závěrečný příspěvek, přednesený v loňském roce na celostátní vědecké konferenci Rok 1953 v Československu, se týká ekonomických příčin a ideologických důvodů pro uskutečnění československé radikální měnové reformy roku 1953, která připravila většinu obyvatel o celoživotní úspory. V dokumentační příloze Historické ročenky 2013 – 2014 je zrekapitulována práce Prácheňské Akademie (souboru neziskových vzdělávacích a kulturních projektů) v posledním období. Pod hlavičkou Prácheňské Akademie v současnosti fungují čtyři pravidelné klubové pořady: Historický klub v Písku, Podvečery U Kapličky v Písku, Klub dějin umění v Písku a Vlastivědný klub v Protivíně. V posledním jmenovaném pořadu se v dubnu uskutečnila beseda protivínské veřejnosti s členy Prácheňské umělecké besedy, vystavujícími své práce v kavárně Gallery na náměstí v Protivíně.

Galerie M a autor

Vás zvou na prodejní výstavu obrazù

JOZEF ŠVAÈ

metamorfozy od 3.6. do 28.6.2014

Galerie M nám. E.Beneše 1 v Milevsku výstavu uvede bývalý øeditel písecké Sladovny

Jiøí Hladký

c J.Švaè

vernisáž 3.6.2014 v 17 hodin

ZVĚSTI PRÁCHEŇSKÉ UMĚLECKÉ BESEDY ● Informační občasník pro členy i širokou veřejnost ● Ročník 2., číslo celkově 8. Vydává Prácheňská umělecká beseda jako svůj informační bulletin povolený MV ČR. Adresa vydavatele: Jana Čarka 2321, 397 01 Písek. Za vydavatele zodpovědný: PhDr. Andrej Rády, místopředseda P.U.B. Vychází v  nákladu 100 tištěných výtisků a v elektronické podobě rozesílané elektronickou poštou. Příspěvky zaslané na adresu prach.um.bes@seznam.cz se nevracejí. Za obsah zaslaných příspěvků odpovídají jejich autoři. Neprodejné.


Zvěsti 2/2014