Page 1

Aspekt

1 / 2013


Aspekt je pravidelný newsletter Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, realizovaný studenty ve spolupráci s děkanátem FF UP. Aspekt nabízí rozhovory se zaměstnanci, absolventy a studenty FF UP, prezentuje aktuální grantové projekty a kulturní akce, zabývá se také technologiemi v akademické sféře a životem akademické obce. Následující číslo v elektronické podobě bude vydáno v květnu 2013.

Obsah Peter Kosta - Katedra bohemistiky FF UP & Universität Potsdam 4 Jan Pospíšil - absolvent Katedry asijských studií 14 Hodnocení & ohodnocení - OBD a RIV s Martinem Dolejšem 20 ISOJ & LALA - projekty KOL FF UP 26 Zájem o zajímavé stáže - anketa 32 Dynamika partnerských vztahů u online hráčů 36 Chvála otia - Lubor Kysučan 40 Pro náhodné čtenáře - Petr Orsag 44 Zahraniční aspekt FF UP 46 Přes nesnáze k diplomu 48 Hvězda padá na hubu 52 In Belveder 54 MusicOlomouc - Teď! 56 Vzdělání, zábava i marketing 58 Rozkvetlé jaro studentských grantů 60 Vydáno FF UP 62 CHKO Litovelské Pomoraví 64 Na ostří meče 66 Sedm básní 70 Lesk tradice 72

Realizační tým: Mgr. Petr Pláteník (korektura) | MgA. Svatava Freyová (grafika) | Bc. et BcA. Kristýna Erbenová (fotografie) | doc. PhDr. Jiří Lach, Ph.D., M.A. (redaktor-editor) | Mgr. Petr Bilík, Ph.D. (redaktor-editor) | Mgr. Kristián Nosál (redaktor-editor) | Mgr. Matěj Dostálek (redaktor) | Mgr. Věra Bartalosová (redaktorka) | Bc. Tereza Dardová (redaktorka) | Denisa Gumbírová (redaktorka) | Robert Jaworek (redaktor) Kontakt: Mgr. Kristián Nosál | tel.: (+420) 731 513 561 | e-mail: kristian.nosal(at)upol.cz


Editorial Byli jste již v parkánových zahradách, které patří k budovám Filozofické fakulty? Ať zní odpověď jakkoliv, zajděte si vychutnat tolik očekávané jaro do zrekonstruovaných prostor, které jsou jedním z nejkrásnějších odpočinkových zákoutí Olomouce. Zahrady budou otevřené po celou sezónu a jen stěží si lze představit lepší místo na studium v průběhu zkouškového období. Rozlehlá úprava zahrad, trvající dva roky, přitom nijak nepoznamenala provoz fakulty. O totéž se budeme snažit i v následujících letech, kdy nás čeká největší investiční akce od doby přestavby jezuitského konviktu, dlouho očekávaná rekonstrukce budov na Křížkovského ulici, která podstatně zlepší podmínky pro studium a práci mnoha dalším generacím členů akademické obce, ale také současným studentům. Modernizace je nezbytná a vedení fakulty udělá vše pro to, aby vedla ke komfortu a k uplatnění stavebních a estetických kritérií, která učiní z Křížkovského ulice klenot Olomouce a skutečné centrum univerzitního kampusu. Vnitřní funkce budov budou přitom upraveny tak, aby se vedle výukové činnosti více zohledňovalo výzkumné zaměření fakulty. Stejnou cestou jdou ostatně již existující projekty, zdokonalující mimo jiné mezinárodní aspekty fakulty, špičkovou přednáškovou činnost či systematickou přípravu na vyšší formy studia. Prioritní aktivitě, sdružující vše jmenované, připravující magisterské studenty na doktorát a studentům doktorského cyklu nabízející kvalitní vědeckou přípravu, říkáme UpDoc. Věřím, že budete využívat všech možností, které fakulta a její zaměstnanci nabízejí, co nejvíce a nejefektivněji.

Jiří Lach, děkan FF UP


Prof. Dr. habil. Peter Kosta

Institut f체r Slavistik >| Universit채t Potsdam


S profesorem Peterem Kostou jsme se potkali po ranní přednášce biolingvistiky. Během cesty do kavárny jsme se dostali od historek o používání univerzitních toalet ke stavu současných gender studies, dokonce i vyřídili odpuštění pokuty za špatné parkování. S lehkostí sobě vlastní, netradičně vybaven banánem v ruce, Peter Kosta zastavil dvojici policistek. Během chvíle škrtaly bloček s pokutou. Pan profesor musí být vybaven specifickým genem 3PMA – přátelský, přímočarý, pragmatický, minimalistický anarchista. Věnoval jste se hudbě a chtěl se stát neurologem, jakou cestou jste došel k profesuře z lingvistiky a zaměření na neuropsychologii a genetiku jazyka? Je pravda, že mne jako asi šestiletého přijali do Kühnova dětského sboru. Protože se ukázalo, že mám vysoce vyvinutý sluch a smysl pro intonaci, tak jsem později začal hrát na housle. To jsme ještě bydleli v Praze. Po emigraci do Německa v roce 1968 jsem se hudbě věnoval dále. Jeden z mých oborů na střední škole, ze kterého jsem pak také absolvoval, byla právě hudba. Absolvoval jsem ovšem též z cizích jazyků a genetiky. Na vysoké škole jsem pak pokoušel studia lékařství, to je ona zmíněná neurologie. Brzy ale opět převládl zájem o cizí jazyky, zejména slovanské jazyky. Věnoval jsem se pak gramatice, ale také dalším oblastem. Biolingvistika a psycholingvistika je přirozenou syntézou těchto zkušeností a zájmů v kontextu dnešní vědy. Proč jste se nevěnoval dále hlouběji hudbě? Pět semestrů jsem studoval muzikologii. Bohužel ne už u mého oblíbeného T. W. Adorna, nicméně i tak jsem měl možnost studovat u výborných profesorů, jako byl třeba Carl Dahlhaus. Hraji na kytaru a nejsem tedy tak zdatný ve hře na klavír a s tím souvisejících dovednostech. Bál jsem se, že pokračování ve studiu muzikologie by pro mne bylo příliš náročné. Pohyboval jsem se spíše na scéně rocku a blues. Měli jsme s kamarády kapelu, která nebyla nejhorší. Dokonce jsme hráli jako předkapela The Scorpions, to mi bylo asi 27 let. Dodnes tíhnu k tomuto žánru. Mám rád například Radima Hladíka a kapelu Blue Effect. Časem ale přišla nutnost zvážení profesních a rodinných zájmů. Na hudbu jsem nezanevřel, ale nemohu se jí bohužel více věnovat.


Možná je váš široký záběr způsoben pestrými vlivy, kterým jste byl od dětství vystaven ve vaší rodině? To je pravděpodobné. Pocházím z rodiny německých židů, původně z větve Kohnů, která se kvůli problémům spojeným s druhou světovou válkou musela přejmenovat. Odtud tedy příjmení Kosta. Můj otec, Jiří Kosta, je ekonom. Přestože byl orientován vždy spíše na vědu a netíhl příliš k politice, během pražského jara se zapojil do reformního hnutí. V Česku jsou dokonce známy některé jeho práce. Například Abriß der sozialökonomischen Entwicklung der Tschechoslowakei 1945–1977 nebo Die tschechische/tschechoslowakische Wirtschaft im mehrfachen Wandel. Dědeček Oskar Kosta byl překladatel, básník a učitel. Strýc Tomas Kosta je vydavatel a diplomat, který například sehrál také jistou roli v prvních českých přímých prezidentských volbách. Jistě by se dalo hovořit déle o různorodých aktivitách mé rodiny.


Nezdá se vám, že hudba a jazyk mají k sobě velmi blízko, dokonce i na vědecké úrovni? Jako lingvista se věnuji specifickému výzkumu jazyka a mohu se tedy vyjádřit pouze k určité části vědeckého bádání. Je však nutné být otevřený poznatkům jiných oborů a být schopen spolupracovat se specialisty ostatních vědních disciplín. Například v souvislosti s jazykem to není pouze genetika a neuropsychologie, také matematika, výpočetní technika, ale třeba též kvantová fyzika. Budeme-li uvažovat o hudbě a jazyku jako o komunikačních systémech nebo součásti kognitivních procesů, najdeme mezi nimi jistě řadu paralel. Jaké jsou tedy možnosti našeho poznání? Věda je specifická lidská aktivita, určitý přístup k poznání. Usilujeme o objektivní výzkum a rozvoj technologií za dodržení určité metodologie. Nejsem zcela odpůrce pozitivismu, ale je třeba být velmi opatrný při shromažďování a interpretaci dat. Je potřeba falzifikovat naše hypotézy a zodpovědně přistupovat k výzkumu. Výsledky výzkumu mají mít uplatnění v praxi a mají se stát základem dalšího výzkumu. Občas je dobré přehodnotit naše názory a vyvrátit naše domněnky, ne samovolně, ale na základě relevantních informací. Jen tak se udrží věda v pohybu. Člověk, který je spokojen se svými znalostmi, nemá potřebu dalšího bádání, pak pro něj ani věda nemá žádný přínos.


Co je předmětem a cílem vašeho aktuálního výzkumu? Patrně nejdůležitější je momentálně multidisciplinární dlouhodobý výzkum Differentiated linguistic and genetic exploration of language impairments and disorders with a biolinguistic approach to language faculty and language design (UG), který snad poslouží jako pilotní studie. Nemohu prezentovat všechna data, která mám už nyní k dispozici. Německé akademické prostředí je velmi precizní v oblasti ověřování důvěryhodnosti a relevance výsledků výzkumu. Nicméně některé nové věci jsou zajímavé a mohu je naznačit. Nedávno jsem měl například možnost vyšetřit dvě sestry, monozygotní dvojčata, která měla obě stejný problém s tvořením vedlejších vět. Později se ukázalo, že stejným problémem trpí také jejich matka. Můžeme jistě zvážit, zda si nevytvořily specifický rodinný jazyk, ale spíše mne zajímá genetické a neuropsychologické pozadí tohoto jevu. Je totiž zajímavé, že otec tímto problémem netrpí. U podobných výzkumů zatím nemůžeme očekávat, že nám prokáží jasnou vazbu mezi specifickou částí genomu a konkrétními neurologickými procesy, nicméně se při tomto bádání prohlubují naše znalost a představy o těchto jevech a každým dnem nás přibližují k jejich detailnějšímu porozumění. Cílem není jen rozvoj teoretického pohledu na systém jazyka, lidského mozku a života, ale především snaha pomoct lidem, kteří trpí nějakými podobnými obtížemi, v řešení jejich problémů.


Souvisí vaše výzkumné aktivity také s vaším působením na naší fakultě? Měl jsem možnost spolupracovat i s jinými českými univerzitami, nicméně se soustředím momentálně na Olomouc. Jednak je to velmi krásné město, ale především jsou zde skvělí studenti a spektrum kateder a oborů více odpovídá mému zaměření. Od roku 2000 je dokonce má alma mater v Postupimi partnerskou univerzitou UP. Na Katedře bohemistiky jsem členem oborové rady. Přednáším jako navštěvující profesor kurzy biolingvistiky a konverzační analýzy. Již dříve jsem spolupracoval například s docentkou Veselovskou. FF UP je pro mne důležitá z mnoha důvodů. Je potřeba mít nadhled, být otevřený novým informacím a kontaktu s velkým spektrem studentů i specialistů. Je váš vztah k tomu prostředí tedy snad více osobní než jen čistě profesní? Nerad bych tyto dvě části mého života striktně odděloval. Mé zaměstnání je pro mne také osobní záležitost. Mám velmi blízký vztah k českému prostředí. Přestože žiji v Německu a mluvím 27 jazyky, považuji se za Čecha, nebo spíše za Čechoslováka. V Česku mám část rodiny a mnoho přátel. Mám tři děti, které jsou již dospělé, a bohužel jsem je kvůli emigraci nemohl blíže seznámit s češtinou a českou kulturou, ale chtěl bych, aby mé další děti uměly mluvit plynule česky a znaly dobře českou kulturu. Má žena, původem Italka, se již také učí česky a jsme odhodláni naše děti naučit česky. Jeden z mých blízkých spolupracovníků, Diego Krivochen, se mi stal velmi blízkým přítelem a snad i díky němu jsem nyní s mou ženou, se kterou máme také společné vědecké zájmy. ~ KN


Mgr. Jan Pospíšil

~ programový manažer >| China Tours ~


Studoval v historicky prvním ročníku čínštiny na Katedře asijských studií FF UP. Dnes pracuje jako programový manažer v cestovní kanceláři China Tours. Procestoval kus světa, ale jak říká, život jej zavedl do Prahy. Oceňuje nadhled a pozitivní přístup k životu. Jeho koníčkem je fotografie, především lidí. Vzhledem k profesi není snadno k zastižení. Jsme rádi, že nám Jan Pospíšil, absolvent KAS, poskytnul mezi cestami a prací krátký rozhovor o životě před a po Číně. Studium čínského jazyka – jasná volba? Popravdě jsem nejprve studoval kombinaci angličtina-čínština, nicméně jsem později přešel na jednoobor čínštiny. Vše je ale ještě trochu komplikovanější. Hlásil jsem se na školu v době po revoluci, kdy svět za hranicemi Evropy byl ještě docela tajuplný. Na FF UP tehdy měli otevírat hebrejštinu a arabštinu, které mne zajímaly, nicméně tyto obory neotevřeli, a tak jsem se rozhodoval mezi japonštinou a čínštinou. To jsou velmi zajímavé jazyky po mnoha stránkách. Mají také jistý umělecký rozměr. Na čínštinu se hlásilo méně lidí a to rozhodlo. Do Číny jste se podíval prvně až za studií? Nastoupil jsem v roce 1993 a rok později jel na tři týdny na Tchaj-wan. To je ale trochu jiná Čína, než pevninská. Do té jsem se dostal hned další rok a společně s několika spolužáky tam také rok strávil. Stáž probíhala v Pekingu, ale během různých cest jsme se podívali i na jiná místa, například do Tibetu či Vietnamu. foto: J. Pospíšil


Byl jste dobře připraven, nebyl to příliš ostrý skok? O Číně jsem před studii příliš nevěděl. Byla to vlastně jen velká země na východu. Během dvou let se sice člověk něco naučí, ale ze začátku jsme byli doslova jako v Jiříkově vidění. Sám obor se tehdy ještě vyvíjel. Například pan doktor Uher, současný vedoucí katedry, nastoupil až během mého druhého roku studia. Je to jiný svět. Vlastně byl. Když dnes cestuji do Číny, je to jiná země, než do které jsem se tenkrát jako student vydal. Pořád je v ní co objevovat. Návrat zpět po prvním roce byl úlevou, nebo spíše steskem? To tak nelze říci. Také to nebylo snadné, ale trochu jinak. Částečně jistě změnou prostředí, ale také rokem studentského života z dohledu rodičů. Se spolužáky, kteří se mnou tenkrát na stáži byli, se dodnes stýkám a shodli jsme se, že od té doby odlišujeme dvě životní etapy – před Čínou a po Číně. Bylo to zásadní jak pro život, tak pro studium. Cestování tedy především do Číny? Podíval jsem se i do jiných zemí a kontinentů, ale Čína jistě převažuje. Bude to znít asi paradoxně, ale třeba do Japonska jsem se zatím ještě nedostal. Letos v dubnu jsem se chtěl vydat tím směrem, ale mé plány opět změnila cesta do Číny. Rád se vracím především do Tibetu. Asie je prostě fascinující. Nicméně, z cestování exotickými kraji se s rostoucí rodinou stává cestování po krajích českých. Když jedu jako průvodce, tak se sice snažím pobyt protáhnout a zpestřit, ale většinou již není moc prostoru pro to, co bych nazval cestováním. Do Číny tak jezdím spíše jako turista.

foto: J. Pospíšil


foto: J. Pospíšil

Turistika, Tibet, Čína – co politické nebo ekologické problémy? To jsou jistě věci, které mne na jednu stranu trápí, na druhou stranu je nemohu aktivně řešit. Snažím se lidem ukázat „běžnou“ Čínu a především její zajímavé kulturní hodnoty. Osobně si nevzpomínám, že by se nám na cestách někdy stalo něco vyložené nebezpečného či extrémně nepříjemného. Možná je to dáno náboženstvím, nejen buddhismem a hinduismem, ale také umírněným východoasijským islámem. Lidé v Asii jsou nesmírně přátelští, usměvaví a příjemní lidé. Sama Čína má mnoho negativ. Ne všechny věci jsou však tak jednoznačné. Například se Češi často pohoršují, že v Číně jedí psi, naše domácí mazlíčky. My ale běžně jíme králíky, kteří jsou zase častými mazlíčky v Číně. Snažím se nebýt v mém pohledu na Asii konfrontační. Ani v konfrontaci moderních technologií a tradiční kultury? To jsou právě ty zajímavé momenty, které mne lákají. Pohled na mrakodrapy může být sice pro někoho zajímavý, ale mne nejvíce potěší, když se setkám s kulturou, kterou mrakodrapy ještě nezastínily. Například minulý rok jsem navštívil nádhernou zapadlou vesničku Lijiashan (Li-ťia-šan), jako by zapomenutou světem. Skoro takové skalní městečko. Pohled na svět, který ještě nebyl převálcován moderní technikou, mne nesmírně potěšil. Byl to krásný zážitek, který mne pozitivně naladil a na který se jen tak nezapomíná. Přesně pro takové zážitky cestuji. To jsou věci, které u nás člověk vidět nemůže.


foto: J. Pospíšil


Přenášíte si trochu takového světa domů? Máme samozřejmě doma řadu předmětů, často i užitkových, i nějaké kaligrafie, ale nic zásadního. Dokonce se ani příliš nevěnujeme asijské kuchyni. Sice vařím rád, ale bohužel na to není čas, a pak také, když se pokusím něco uvařit, nedosáhne to kvalit domácí čínské kuchyně. Přiznám se, že čínská hudba mne neoslovila. Na filmy se rád podívám, ale asi jako každý jiný. Když říkáte, že jste s kolegy v kontaktu, jste v kontaktu také s katedrou a Olomoucí? Jak se to vezme. V naší cestoví kanceláři zaměstnáváme řadu studentů a absolventů sinologie, tedy také z Olomouce. V samotném městě jsem ale nebyl ani nepamatuji. Ne že bych nechtěl, je to krásné město a dokáži si představit, že bych v něm žil, ale osud mne jednoduše zanesl jinam. Na Olomouc mám především dobré vzpomínky. Pokud dle mé praxe a informací mohu posoudit, tak samotná Katedra asijských studií se za svou existenci velmi vypracovala. Myslím, že je to doopravdy výběrová škola, která produkuje „ty nejlepší z nejlepších“.

~ KN


Hodnocení & ohodnocení

~ OBD a RIV v rozhovoru s Dr. Martinem Dolejšem ~ OBD (Osobní bibliografická databáze) je interní systém UP, ve kterém je evidována publikační činnost zaměstnanců a studentů UP. Systém slouží také jako podklad pro odesílání výstupů k hodnocení, prováděnému Radou pro vědu, výzkum a inovace (VaVaI). Vybrané záznamy jsou za tímto účelem odesílány do systému RIV (Rejstřík informací o výsledcích výzkumu a vývoje), který slouží k evidenci vědecko-výzkumných výstupů, na jejichž základě jsou přerozdělovány finanční prostředky určené na vědu a výzkum jednotlivým univerzitám. S OBD a RIV se tedy setkávají především vědečtí a výzkumní pracovníci fakulty, ze studentů převážně ti, kteří studují v rámci doktorských programů. Přesto hraje tento systém důležitou roli v organizaci a financování FF UP. O drobný náhled do tajemna této agendy jsme požádali toho nejpovolanějšího – fakultního správce OBD Dr. Martina Dolejše. Jako správce OBD působíte relativně krátce. Bylo náročné převzít tuto agendu? Před mým nástupem do funkce v květnu 2011 jsem znal OBD pouze jako základní uživatel. Totéž platí o RIVu a Radě pro VaVaI. Před mým nástupem bylo OBD a celé výkaznictví velmi problematické. Základní uživatelé nebyli spokojeni – nevěřili, že má OBD smysl. V tuto chvíli je OBD akceptováno a uživatelé se snaží vykazovat všechny požadované vědecko-výzkumné výstupy. Převzetí agendy bylo složité také z toho důvodu, že v databázi, respektive ve výstupech, bylo mnoho nesrovnalostí a chyb. V současnosti máme jen několik záznamů ve stavu vrácený a několik desítek záznamů rozpracovaných. Všechny ostatní záznamy, tedy více než 15 tis. záznamů za FF UP, je ve stavu „schválený”.


Zpracováno na základě interního dokumentu „Hodnocení UP (dle RIV) 2010–2012, zpracováno pro VR UP 25. 2. 2013”


Zpracováno na základě interního dokumentu „Hodnocení UP (dle RIV) 2010–2012, zpracováno pro VR UP 25. 2. 2013”


Kdo a proč by měl mít zájem na správném vedení této agendy? Zájem by měly mít všechny zúčastněné strany – rektorát, děkanát, katedry, ale i základní uživatelé. První tři z důvodů finančních a pro prestiž. Základní uživatel z důvodů výkaznictví své práce, prestiže, ale také finančního hlediska. RIV znamená pro fakultu nezanedbatelný zdroj financí, který v posledních letech poměrně významně roste. Lze očekávat růst také do budoucna? Toto je složitá otázka a odpověď zná snad jen Vláda ČR a Rada pro VaVaI. Pro rok 2013 se má totiž objevit nová metodika, která hodnocení mění. Obecně se dá říci, že finanční prostředky za tyto vědecko-výzkumné výstupy jsou a budou podstatnou částí rozpočtů univerzit. Jak hodnotíte váš podíl na úspěšném využívání OBD a jakou roli v tomto procesu hrají samotní uživatelé? Mou roli vnímám jako pozici správce, který se snaží pomoci základním uživatelům a dalším relevantním osobám v procesu výkaznictví. Řeším aktuální požadavky na změny v OBD ze strany Rady pro VaVaI. Realizuji porady vědeckých tajemníků. Předávám a poskytuji aktuální informace základním uživatelům. Hlavním úkolem v prvních měsících mého působení byla stabilizace OBD, vyčištění a oprava chybných záznamů. Poděkování však patří především základním uživatelům a vědeckým tajemníkům, kteří překontrolovali starší záznamy a důsledně vkládají záznamy nové. Lze nějak odhadnout podíl zaměstnance na příjmu fakulty, vycházejícího z bodového hodnocení vědy a výzkumu? Odpověď na takovou otázku není vůbec snadná. Dokáži vyčíslit, kolik ve kterém roce fakulta získala bodů hodnocených v RIV a kolik bodů generoval který zaměstnanec. Také dokáži říci, kolik za tyto body univerzita získala financí. Univerzita však s touto částkou pak dále nakládá dle svých pravidel hospodaření, do kterých příliš nevidím a nedokáži tak posoudit přímo vztah zaměstnance FF UP a fakultního rozpočtu. Finanční ohodnocení RIV bodu se navíc každý rok snižuje. Budeme-li brát hodnotu 3 tis. / RIV bod, tak se jedná o částky v řádech několika desítek milionů korun ročně, kterými fakulta přispívá do univerzitního rozpočtu. V mých analýzách zahrnuji také individuální statistiky jednotlivých autorů. Záznamy těch nejvýkonnější autorů dosahují více jak 400 RIV bodů.


Jak se jeví „výkonnost“ FF UP ve srovnání s dalšími fakultami UP? V rámci fakult UP jsme na třetím místě v hodnotícím období 2012, tedy za výstupy období 2007–2011. Podíl fakulty na RIV bodech celé univerzity tvoří přesně 11,11 % (bližší informace). Je tedy možné říci, že FF UP vykazuje nezanedbatelnou část vědecko-výzkumných výstupů. Výkonnost v roce 2013 (vydané 2008–2012) by mohla být ještě o něco vyšší. Předpokládám, že naše fakulta bude mít výhledově 19 – 22 tisíc RIV bodů. Oficiální výsledky budou známy až v lednu 2014. Jsou si jednotlivá fakultní pracoviště v zásadě podobná v rozsahu vykazovaných výstupů? Nevím, nikdy jsem například neanalyzoval vztah počtu bodů a počtu akademiků. Myslím, že by takové srovnání ani nebylo objektivní. Některé obory dostávají jen poloviční počet bodů, byly by tedy vždy poškozeny. Jsou katedry, které vykazují nadstandardní počet bodů, ale jsou také katedry, které mají ještě určité limity a mají co zlepšovat. Na základě dosavadních hodnocení bychom mohli rozdělit katedry do tří skupin dle procentuálního podílu na RIV bodech vykázaných za FF UP. Katedry historie, bohemistiky, romanistiky a dějin umění generovaly 50 % RIV bodů FF UP v období 2007–2011. Katedry muzikologie, anglistiky a amerikanistiky, politologie a evropských studií, slavistiky a KDFMS 30 % RIV bodů FF UP ve stejném období. Výsledky zbylých 12 součástí FF UP tvořily 20 % bodů FF UP ve zmíněném časovém horizontu. Setkáváte se často s názorem, že OBD a RIV jsou pouze zbytečná byrokracie? S tímto přístupem jsem se setkával zejména při nástupu do role správce OBD za FF UP. Dnes mohu říci, že autoři vzali OBD za své a akceptují nutnost vykazování vědecko-výzkumných výstupů. Je zřejmé, že tato práce přináší ovoce jak univerzitě a fakultě, tak jednotlivým pracovištím, a především také samotným zaměstnancům. ~ KN


* Při posuzování těchto výsledků je samozřejmě nutné brát v potaz různé faktory limitující výkon fakulty – počet zaměstnanců filozofických fakult, výši rozpočtu, spektrum oborů, technické zázemí, regionální charakteristiky… ** Data byla získána z webu isvav.cz


MAGICKÁ FORMULE „ISOJ A LALA“ ~ projekty Katedry obecné lingvistiky ~


Katedra obecné lingvistiky FF UP má za sebou teprve několik semestrů své samostatné existence. Není tedy divu, že na sebe v běžně sledovaných statistikách zvlášť neupozorňuje. Přesto jsou její výzkumné a pedagogické aktivity v jistém smyslu pozoruhodné a neměly by uniknout naší pozornosti. Dan Faltýnek a Martina Benešová Aspektu ochotně a přátelsky popsali důležité projekty, které rozvíjí ve spolupráci s přírodovědnými obory. Bylo by na úvod možné stručně popsat vaše projekty? DF (Dan Faltýnek): Na katedře v současnosti realizujeme dva velké grantové projekty podpořené EU. Řešitelský tým je u obou shodný a vlastně zahrnuje celou katedru. Jako hlavní řešitel zodpovídám za projekt Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami (ISOJ), který byl zahájen v listopadu roku 2011 a bude ukončen v říjnu 2014. Ve svém důsledku je základem studia obecné lingvistiky na FF UP se silným přesahem k přírodním vědám a aplikacím lingvistiky. Rozvíjí se tak výzkum i výuka aktuálních oblastí moderní lingvistiky – biosémiotiky, matematické lingvistiky, psycholingvistiky. Projekt pokrývá výuku bakalářských i magisterských programů. Také podporujeme akademické pracovníky v zapojování se do vědeckých sítí v již zmíněných disciplínách, jak na národní, tak mezinárodní úrovni. MB (Martina Benešová): Jsem hlavní řešitelkou projektu Lingvistická a lexikostatistická analýza ve spolupráci lingvistiky, matematiky, biologie a psychologie (LALA), který byl zahájen v červnu roku 2012 a bude ukončen v květnu 2015. Cílem projektu je provázat stávající výzkum se zahraničními trendy a pracovišti. Touto cestou nabýváme potřebné zkušenosti pro zkvalitnění vlastního výzkumu a přenášíme naše výsledky do mezinárodního kontextu. Do projektu jsou zapojeni také studenti, což usnadní jejich pozdější přechod do výzkumného prostředí. V projektu je provázáno několik vědních oblastí, v nichž je využíván lexikostatistický postup pro analýzu lingvistických výběrových souborů a ověření konkrétních hypotéz. Z lingvistického a matematického pohledu propracováváme metody lexikostatistické analýzy, rovněž ale také aplikace tohoto výzkumu v oblasti psychologie a biologie.


Stále častěji slyším, že kvalita studentů klesá. Jak se takové tvrzení jeví z pohledu pracoviště, kde se snoubí aktuální výzkum z humanitních i přírodovědných disciplín? MB: Osobně jsem se s takovým jevem nesetkala. Naše kurzy jsou vysoce specializované, a tak studenti již předem mají poměrně jasná očekávání. Zaměřuji se na kvantitativní lingvistiku, spíše se tak setkávám s nadšením studentů, kteří se jejím prostřednictvím konečně seznamují s praktickým využitím matematiky. DF: Na takové kritické hlasy začínám být již poměrně citlivý. Nemyslím si, že je to pravda. Uplatňovat standardy, které platily za dob mého studia, není dnes dobře možné. Nicméně je docela pravděpodobné, že dnešní studenti umí něco, co jsme v jejich věku zase neuměli my. Koneckonců schopnosti studentů zjevně závisí na způsobu, jakým s nimi pracuje jejich učitel. Zodpovědnost zde leží na tom, kdo nastavuje podmínky pro studium, a to jsme na univerzitě my – pedagogové a vědečtí pracovníci. Jaký je tedy váš osobní přístup k vytvoření vhodného stimulujícího prostředí? DF: Nerad bych nekriticky opěvoval výuku na naší katedře. Ne vždy se všechno podaří. Nicméně řadu věcí vnímám velmi pozitivně. Základ výuky tvoří aktivní zapojení studentů do realizace konkrétních vědeckých projektů. Rozvíjíme tak společně se studenty hodnotný výzkum již během samotné výuky. Na katedře jsme se všichni shodli, že postavit seminář na referátech nemá většinou žádný smysl. Místo referátů tak každý ze studentů spolupracuje na tvorbě monografie, slovníkového hesla nebo odborného článku. Výstupy seminářů zapojené do výzkumu jsou konzultovány se zahraničními i domácími specialisty. Má to čistě praktický význam. V oblastech výzkumu, jako je matematická lingvistika či psycholingvistika, je zapojení široké řady spolupracovníků nevyhnutelné. Naopak například biosémiotika teprve čeká na vymezení své metodologie a základních problémů, a nabízí se tak výjimečná možnost podílet se na jejím formování. Pozitivně hodnotím také množství odborných stáží. Část nadaných studentů má z této zkušenosti jistě obavy, těm se ale snažíme ulehčit uplatnění maximální možnou pomocí při kontaktu se zahraničními univerzitami. MB: Když jste zmiňoval stížnosti na klesající kompetence studentů, tak toto je přesně cesta, jak je něčemu takovému naučit. Když pod odborným vedením napíší článek, nutně si osvojí také ony základní dovednosti, než kdyby jen přenesli dílčí specifické znalosti do textu. Výsledkem nemá být znalost faktografie dějin daného oboru, ale praktická dovednost. Student musí vědět, že jeho odevzdaný text není samoúčelný. Když v semináři pochopí, že jeho práce má trvalou hodnotu, je zcela jinak motivován, než například zmíněným předčítáním referátů, které často pouze vyplňuje čas výuky.


Podporujete studenty v zájmu o velké spektrum oborů také jinak než zaměřením svých kurzů? DF: Je pravda, že inovace výuky rozšířila spektrum našich kurzů do rámce přesahujícího dříve běžný studijní plán. Nicméně, podporujeme studenty také v tom, aby co nejvíce navštěvovali kurzy na jiných katedrách a fakultách. Není možné, abychom jim vše dodali zde na katedře. Snažíme se uznávat maximum předmětů, které studenti absolvovali mimo studijní plán. Studenti u nás absolvují přesně z jejich zvolené orientace. U státních závěrečných zkoušek zohledňujeme charakter kurzů, které si zapsali. Současný systém tomu není sice příliš nakloněn, ale pořád existuje jistý prostor pro rozšíření jejich individuálních zájmů a znalostí. Jistou odchylku od systémových omezení nám umožnily právě ony grantové projekty. Nejsme totiž striktně vázáni na počty studentů, interní zaměstnance a podobné limity.


Často mi lidé popisují, jak je administrace projektů zatěžující. Je problémem také pro vás? MB: Poněkud zvláštní je například vézt do Německa nebo Řecka odměnu tisíc korun za konzultaci někomu, kdo ji vůbec nechce, protože to pro něj znamená jen administrativní zátěž, a musíte jej doslova donutit k převzetí, protože projekt musí být vykázán i s těmito odměnami. DF: Problém to není, ale jistou zátěž to představuje, nicméně jsme již v řešení těchto věcí sehraný tým. Je ovšem pravda, že nemohu tvrdit, že například přepsání všech pracovních výkazů za uplynulý rok je příjemná záležitost. Fakt, že ministerstvo začalo na ostatní projekty uplatňovat stejně přísná pravidla kontroly jako na náš projekt až po třech měsících, beru jako formu komplimentu. Jak by vypadala katedra bez těchto grantů? DF: Pravděpodobně by nebyla. Nejsem si zcela jist, ale zdá se mi, že co se týče poměru financování z fakultních zdrojů a z grantu jsme mezi katedrami jeden z nejextrémnějších případů. Celková výše finanční podpory těchto dvou grantových projektů přesahuje 60 milionů korun. Naštěstí se ale nejedná jen o dočasné řešení. Vytvořili jsme projekty tak, aby stimulovaly růst pracoviště i jeho zaměstnanců. Každý z týmu napíše během projektu tři monografie a stráví minimálně dva měsíce v zahraničí. Každý na katedře si je vědom nutnosti využití této příležitosti a vybudování si prostoru pro další práci po ukončení grantů.


MB: To se také váže k mému projektu. Budoucí perspektivy naší katedry se významně odvíjejí od zapojení studia a výzkumu do mezinárodních sítí. Je náročné vytvořit takovou platformu? MB: Je to daleko jednodušší, než by se mohlo zdát. Pohybujeme se v poměrně úzkém okruhu vysoce specializovaných oborů. Jisté kontakty jsme měli již dříve z naší osobní zkušenosti. Jakmile jsme dali najevo, že máme zájem o spolupráci, otevřely se nám doslova dveře do světa. Komplikací se může zdát omezení na evropský prostor, to je však dáno charakterem projektu financovaného ze zdrojů Evropské unie. DF: Naši zahraniční partneři projevují velký zájem o spolupráci, my čekáme jen na další nadšené studenty. V jaké pozici se olomoucká katedra nachází po boku jiných pracovišť? MB: Takovou otázku není snadné posoudit. Ale nejsme rozhodně přehlíženi. Příští rok budeme pořádat 20. konferenci International Quantitative Linguistics Association, což je bezesporu vysoce prestižní záležitost. DF: Výroční konference je současností naší práce. S ohledem na realizaci plánovaných výzkumných cílů a inovací jsem přesvědčen, že naše katedra bude mít stále silnější podíl v dané oblasti jak na domácí, tak světové úrovni. ~ KN


ZÁJEM O ZAJÍMAVÉ STÁŽE Projekt Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami umožňuje studentům FF UP absolvovat lingvistické stáže v několika významných domácích institucích. Této nabídky v loňském roce využilo téměř osmdesát studentů. Zeptali jsme se jich, jak se jim stáž líbila. Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. V oddělení gramatiky se stážisté seznamují s podrobnostmi tvorby nové mluvnice češtiny. Mají možnost nahlédnout do práce oddělení a konzultovat vybraný gramatický jev či problém. Diskutovalo se například také o otázkách jazykové kultury. „Na stáži panovala příjemná, nesoutěživá atmosféra. Účastnila se jí pouze malá skupinka studentů, takže jsem neměla obavy se zapojit do dění, přestože jsem neměla jistotu, že mé znalosti a schopnosti jsou zcela adekvátní situaci,“ svěřuje se Vendula. „Líbilo se mi, že nešlo o klasický výklad, jaký známe ze seminářů. Nejvíce se mi zamlouvala ukázka práce s jazykem, tzv. lingvistické hádanky,“ doplňuje ji spolužačka Veronika. Anna k tomu dodává, že na stáži oceňuje „méně formální prostředí, rozvíjející živější diskuse“. A dále přiznává: „Zprvu jsem měla obavy, že jako studentka prvního ročníku budu mít problémy s porozuměním, ale opak byl pravdou. Setkala jsem se s přátelským a ohleduplným jednáním zohledňujícím to, že se studiem teprve začínám.“ „Na stáž není potřeba žádná zvláštní příprava, naopak náš vedoucí stáže Luboš Veselý byl velmi potěšen, že si mnoho pamatujeme z výuky,“ s úsměvem ujišťuje Kristina. Další studentka české filologie Nikola uvedla, že jí stáž „ulehčila absolvování některých kurzů v rámci studia“. Studenti se shodují, že největší přínos stáže spatřují v utřídění si představ o zaměstnání i specializaci a v informacích o současných výzkumných projektech odborných pracovišť.


Ústav formální a aplikované lingvistiky MF UK Studenti navštěvují několik přednášek z oblasti matematické a počítačové lingvistiky a také Centrum vizuální historie Malach, kde se seznamují s historií projektu a zkouší si vyhledávání v digitálním archivu USC Shoah Foundation. Tento projekt zpřístupňuje soubor padesáti tisíc výpovědí svědků holocaustu, které byly v průběhu 90. let zaznamenány v 56 zemích a 32 jazycích. „Snažili jsme se studentům náš ústav přiblížit nejen formou prezentace, ale i za pomoci reálného materiálu a praktických ukázek,“ vysvětluje vedoucí stáže Kateřina Veselovská. „Jsme rádi, že se studenti aktivně zapojovali do diskusí a kladli relevantní dotazy,“ chválí olomoucké studenty. „Pro mě byla velmi cenná zkušenost s přednáškou v cizím jazyce,“ svěřila se studentka Michaela. „Zaujal mě projekt tzv. počítačové společnice. Je to velmi nápadité a dosti mě to oslovilo,“ přiznává její spolužačka Lenka. Michaela na toto téma dodává: „Zaujala mě návštěva Centra vizuální historie Malach a přednáška o užívání archivu. Myslím si, že by vlastnictví licence pro užívání tohoto archivu bylo přínosné i pro naši univerzitu.“ Ústav Českého národního korpusu FF UK V tomto kurzu se účastníci dozvědí, jaké jsou hlavní pilíře práce s korpusy. Jaké zákonitosti korpus postihuje a osvojí si práci s webovým rozhraním Bonito. „Studenti by po absolvování stáže měli být schopni například vytvářet subkorpusy pro výzkum autorského stylu či určitého časového období,“ uvedla Olga Richterová, jedna z vedoucích stáže. „Myslela jsem si, že se bude jednat o suchou teorii, ale líbilo se mi, že jsme si problematiku mohli okamžitě vyzkoušet,“ říká Klára. Kateřina, interní doktorandka na Katedře bohemistiky, zase oceňuje „možnost získat od lektorů okamžitou zpětnou vazbu a účinnou pomoc při řešení složitějších problémů“.


Nabídka stále trvá „Program stáží je výborný. Studenti mají možnost seznámit se s institucemi, o kterých skoro denně slýchají na univerzitě,“ říká studentka české filologie Michaela. „Je skvělé, že díky finanční podpoře projektu je stáž dostupná všem,“ dodává její spolužačka Markéta. „Studenti by neměli váhat a stáž rozhodně vyzkoušet,“ vzkazuje Miroslav, interní doktorand na Katedře obecné lingvistiky. Výjezdy na spřátelená pracoviště budou realizovány i v následujících dvou semestrech. V případě zájmu o stáž na některé z výše uvedených institucí stačí sledovat webové stránky Katedry obecné lingvistiky. Organizační tým stáží se těší na příjezd nových studentů, kteří se chtějí blíže seznámit s aktuálně řešenými tématy z oblasti jazykovědy. ~ Petra Martínková


Dynamika partnerských vztahů u online hráčů ~ diplomová práce ~


Věra Pospíšilová hraje posledních pět let MMORPG (Massive-Multiplayer Online Role-Playing Game). Se svým avatarem chodí po virtuálním herním světě, kde člověk může zabíjet draky, bojovat proti znepřáteleným armádám nebo se zamilovat. Dynamika partnerských vztahů u hráčů MMORPG ji zaujala tak, že o ní napsala diplomovou práci. „Závislostí na online hrách jsem se zabývala již v bakalářské práci a u tématu jsem chtěla zůstat. Jen jsem hledala nejméně zmapovanou oblast, která by byla zajímavá pro mě i mé okolí,“ říká Věra, pětatřicetiletá absolventka kombinovaného studia psychologie na FF UP. Zkoumala především vztahy dospělých hráčů. „Zajímalo mě, jak vnímají partnerství a vztahy, když se odehrávají ve virtuálních prostředích na pozadí syntetického světa. Jakým způsobem je lidé prožívají a jak případně ovlivňují jejich reálné životy.“ Zjistila, že počet hráčů, kterým vztahy z her „vydrží“, je překvapivě poměrně vysoký. Více než polovině respondentů vydržel partnerský vztah založený na poznání v online hře déle než jeden rok. „Nejdelší vztahy, které fungují dodnes, jsou zhruba pět let trvající,“ odhaluje výsledky výzkumu. Sama si vztah v syntetickém světe prožila, a proto mohla lépe chápat, jak takové vztahy začínají i jak se potom vyvíjí: „Má to jiný průběh než v reálném životě. Lidé nejprve poznají chování a povahu druhého hráče. Dostanou se tak hlouběji, i když jen zdánlivě. Někdo virtuální seznamování považuje za silnější než to reálné. Hráči se vzájemně nevidí, můžou si hodně věcí ,vysnít’ a díky tomu jim to přijde krásnější a dokonalejší. Obvykle si ale také páry vyměňují fotografie, mluví spolu přes hlasové komunikátory, a tak se jim zdá, že se opravdu znají.“


Ve virtuálním světě se hráči sice nemusí tolik zabývat fyzickou přitažlivostí, žárlivost se tím však z jejich života nevytrácí. „Jsou to lidé jako kdekoliv jinde. V tomto ohledu zcela. Někdo žárlí i na postavičku ve hře a někdo to bere jakoby nic.“ Ideální hra pro navázání nového vztahu by podle Věry měla být založena na vyrovnané obsazenosti zástupců obou pohlaví. „U vyloženě střílecích a vojenských her si hůře najdou partnera muži, protože tyto hry ženy příliš nehrají, a u her na sociálních sítích je to zase naopak. Ideální je, když hra k seznamování sama navádí. A to například tak, že některé úkoly nezvládnete plnit sami, ale potřebujete na to víc lidí. Tam už se navázání komunikace samo nabízí.“ Obě absolventské práce Věry Pospíšilové byly vedeny Miroslavem Charvátem z teoretické sekce katedry psychologie. Ten její diplomovou práci hodnotí pozitivně: „Autorka v této práci poměrně poutavým způsobem přibližuje téma, které možná v budoucnu bude jedním z dominantních minimálně pro poradenské psychology. Podařilo se jí srozumitelně zpracovat smíšený design menšího rozsahu, a i když možná nevytěžila veškerý potenciál tématu či dat, jedná se o nadstandardní zpracování v kontextu studentských prácí. Přes spíše drobné chyby či nedostatky jde o práci, která je inspirativní a ,drží pohromadě‘.“ ~ DG


doc. PhDr. Lubor Kysučan, Ph.D.

~ vedoucí >| Katedry klasické filologie FF UP ~


CHVÁLA OTIA Poněvadž práce je mi též koníčkem (alespoň ona – bohužel stále se zmenšující – část, která má skutečný smysl, tedy výuka a výzkum), není vždy snadné nalézt tu správnou hranici mezi prací a volným časem. V zájmu duševní sebezáchovy je to však nutné. Staří Římané měli pro volný čas krásné slovo otium. Při nahlédnutí do latinského slovníku s překvapením zjistíme, že se toto do češtiny obtížně přeložitelné slovo pohybuje na široké významové škále od lenošení a nicnedělání až po „čas pro sebe“, studium a tvořivé sebevzdělávání. Když jsme to kdysi v lehké hospodské rozjařenosti probírali s jedním kolegou, dospěli jsme nakonec asi k nejpřesnějšímu překladu „ušlechtilé flákání“. To je stav, kdy jen tak zíráte Pánu Bohu do oken, „filozofujete o nesmrtelnosti chrousta“, těšíte se z krásy světa, ale také třeba zkrášlujete zahradu, čtete nebo píšete knihu a hlavně se můžete setkávat jen s lidmi, s nimiž se setkávat chcete, výjimečně třeba i sám se sebou. Opakem otia je negotium, to jest ona každodenní sháňka za obživou, fyzickou sebezáchovou, světskou kariérou, rozhojňováním kapitálu. Potvrzování vlastní důležitosti či sebeobětování se pro blaho lidstva. Když se to přežene s otiem, člověk z něj ztratí to pravé potěšení, jako když se přecpe zmrzliny, a může taky skončit na ulici s kloboukem – nikoliv na hlavě, ale před sebou na zemi. Když se to přežene s negotiem, člověk riskuje, že se stane ukoptěným proletářem (nikoliv v ekonomickém, ale v duševním slova smyslu), ztratí duši i zdravý rozum, i kdyby se sebeobětoval pro ono blaho lidstva.


Právě proto si otium vždycky moc rád a naplno vychutnávám. Nejraději na rodové chalupě na Valašsku, která už od nepaměti stojí na takové samotě, že k ní nelze dojet autem. Vedle chalupy se košatí krásná lípa, kterou jako malý kluk vysadil můj táta. V červnu rozkvete do nádherné vůně a o něco později za letního vedra vykouzlí požehnaný stín, v němž se tak krásně čte. Pak taky na cestách do krajů blízkých i vzdálených – díky živé vzpomínce na železnou oponu je pro mne každá cesta svátkem, byť by to bylo jen za humna. I když jsem svou povahou spíše tulák, skutečně doma jsem jen v naší už skoro neexistující střední Evropě, se vším tím dědictvím Rakouska -Uherska, jediného opravdu fungujícího a spořádaného státu v jejích pohnutých dějinách. Chátrající tělo nejraději protahuji na horách ve všech ročních obdobích, neboť oprošťují od plochosti, malosti a obdarovávají nadhledem a pocitem svobody. Pokud jde o hudbu, jsem stylově tak hrozně promiskuitní, až se o tom stydím mluvit. Z knížek zaručeně rád sáhnu po čemkoliv od Grahama Greena, protože umí jako málokdo jiný namíchat vnější dobrodružství s niterným dobrodružstvím tápající duše a dobře ví, že ti praví hrdinové jsou vždy nedokonalí. A taky mám rád Davida Lodge, který výborně zahání chmury a ukazuje, že akademický svět je jedna velká sranda nejen na našem divokém východě. Z filmů jsem si zamiloval polozapomenutý Left Luggage aneb Kufry pana Silberschmidta, protože ukazuje, jak hrozně těžké je být tolerantní opravdu zevnitř a naučit se milovat to, čemu nerozumíme. V poslední době mě nejvíce nadchla ostravská výstava Jana Zrzavého. Krom jiného tím, jak ukazuje, že na výjimečné kulturní počiny nemusí mít patent jen puncovaná metropole. ~ Lubor Kysučan


PhDr. Petr Orság, Ph.D.

~ vedoucí >| Katedry žurnalistiky FF UP ~


PRO NÁHODNÉ ČTENÁŘE Zadání redaktora bylo stručné „několik vět o sobě“. Odkud však začít, když „začít a skončit je možno kdekoliv“? Co například takto: Inspirují mě periferie, okraje a pomezí všeho druhu – dějin, kultur, společenství i měst či kontinentů. Snad proto také téma ,exil’, které mě obchvacuje, a ,dissidence’. Možná proto blaho ze zakulaceného obzoru nad oceánem. Snad proto ta putování k okrajům pevnin i do kopců. Vybraná slova načněmež místy, která uvízla v hloubce hlavy: mys svatého Vincenta, Cabo da Roca, Eshaness nebo Muckle Flugga. Třeba tam na krajích starého světa lze zahlédnout cosi z trvání i mizení. Okraje jsou nicméně též ve středech pevniny. Proto Kratzdorf, Uhelná (srdeční krajiny) a Blízký východ (periferie i začátek). Linku lze táhnout třebas již od Istanbulu – té améby na Bosporu. Nebo Jerash? A ovšem – Jerusalem – stále znovu, neb tam to všechno je. Nyní ještě hrst dalších důležitých vybraných slov, v rychlosti a bez ladu a skladu. Ta, doufám, jen umocní zmatení náhodných čtenářů: stará média, rudé Chateau Latour, Kacířské eseje, polis i polemos, gotická katedrála, Světanápravce, Hora Kaf, Teorie spolehlivosti, písečné duny Sahary, Moc bezmocných, Imagined Communities, Pomalost, Via Appia Antica, My, ale i Ti druzí a – mnohá další. ~ Petr Orság


Zahraniční aspekt FF UP Díky nejrůznějším aktivitám kateder FF UP mají naši studenti i zaměstnanci možnost spolupráce se špičkovými zahraničními specialisty. V letošním akademickém roce navštívilo FF UP již více jak 40 zahraničních lektorů. Některé z nich jsme oslovili s krátkou anketou. Více informací o projektových aktivitách, které do Olomouce lákají prestižní odborníky, naleznete na speciálním webu FF UP. Michael Pauen (historik a sociolog – Humboldt Universität zu Berlin, DE) Spolupráce s FF UP byla skvělá hned od samého začátku. Od zajištění hotelu, doporučení restaurací až po informace o očekáváních ze strany studentů. Studenti sami byli velmi aktivní, pozorní a pokládali dobré otázky. Byl jsem mile překvapen pohostinností a podporou ze strany univerzity i lidí okolo. Olomouc je navíc nádherná. Mám rád starobylá města a tohle je opravdu krásné, se zachovalými nebo vkusně zrekonstruovanými budovami. Roberta Sassatelli (socioložka – University of Milan, IT) Pokud mohu na základě mé krátké návštěvy hodnotit, Olomouc, lidé v ní, studenti, fakulta i celá univerzita jsou velmi vstřícní a přátelští. Komunikace byla zdvořilá a spolupráce velmi efektivní a zajímavá. Všichni mi byli velmi nápomocní. Počasí sice nebylo dle mého vkusu, ale atmosféra před Vánocemi se všemi těmi malými stánky kouzelná byla. Nedá se říct, že by mě něco výrazně překvapilo, cítila jsem se zde prostě v pohodě. Steve Price (film, anglická a americký literatura – Bangor University, UK) Spolupráce s FF UP je prostě perfektní! Jednak pro neskonale přátelskou povahu zdejších a krásu historického města, které si každý zamiluje, především ale díky výborným studentům, kteří přišli vždy s podnětnými a chytrými dotazy.


James T. LaPlant (sociolog – Valdosta State University, USA) Spolupráci s FF UP hodnotím jako úspěšnou a doufám, že bude takto pokračovat další desetiletí a déle. Minulé léto jsme oslavili 10 let společného studijního programu našich univerzit, posledních 12 let vzájemné spolupráce bylo navíc obrovským přínosem pro naše studenty na Valdosta State University. I pro mě osobně bylo velmi obohacující vyučovat u vás kurzy komparativního federalismu a amerického politického myšlení. Zkušenost s fakultou a jejími studenty se jeví jako až neuvěřitelně pozitivní – studenti jsou zvídaví, s jasným myšlením a názory a vysoce motivovaní. Moc rád bych je přivedl k nám do našich absolventských programů. Z celé spolupráce s mými českými kolegy a setkání se studenty jsem vytěžil velké benefity pro svůj vlastní osobní i intelektuální rozvoj. Jsem také velmi pyšný, že jsem se společně s Jiřím Lachem, Danem Markem a Markétou Šustkovou mohl podílet na vzniku naší publikace. Semestr, který jsem společně s mou dcerou strávil v Olomouci v roce 2001, byl jedním z nejpříjemnějších období mého života, a když jsem se opět vrátil loni v listopadu, doslova jsem si zamiloval stánky na Horním náměstí. Máte krásné, okouzlující město s mnoha báječnými restauracemi. Vždy mě překvapí, jak málo turistů v Olomouci člověk potká. Přitom je tak zachovalá, a jak už jsem řekl, okouzlující! Trochu se stydím, že jsem se po tolika letech a návštěvách ještě nenaučil česky, ale statistiky a výzkumné metody mi šly vždycky líp než cizí jazyky. Vyrůstal jsem v Oklahomě a navštěvoval postgraduální studium na místní univerzitě, kde jsem se zaměřil na americké politické chování, politickou socializaci a výzkumné metody. Kdyby mi někdo řekl, že jednou v budoucnu navštívím tolikrát Olomouc, nebo vůbec Českou republiku, a budu publikovat články o českých politických stranách a volbách ve spolupráci s FF UP, nevěřil bych tomu. Dnes jsem ale velmi rád, že se tak skutečně stalo. ~ TD


PŘES NESNÁZE K DIPLOMU

~ Centrum podpory studentů se specifickými potřebami ~


Cesta k akademickému vzdělání přináší každému jiné nesnáze. Většinu z nás však ani nenapadne, že pro někoho může být zásadní překážkou schod nebo čtení tištěných textů. Pomoc v těchto oblastech nabízí Centrum podpory studentů se specifickými potřebami (CPS). Studium bez bariér? Vojta je odmalička na vozíčku. „Před dvaceti lety bych na žádné univerzitě studovat nemohl. Bez notebooku bych nic nenapsal a cesta do učebny jinde než v přízemí by pro mě byla nemyslitelná,“ vysvětluje. Dnes univerzita nabízí částečně bezbariérový přístup, nicméně jak sám Vojta poznal, stále je co zlepšovat. Zejména v technickém rozvoji musí UP přidat. Hlavní však je, že se univerzita snaží pro studenty se specifickými potřebami vytvořit kvalitnější podmínky. CPS Centrum působí na univerzitě již šestnáct let. Přestože sídlí na Pedagogické fakultě, své služby nabízí všem studentům UP, kteří je potřebují. Ať mají problém s mobilitou, zrakem, sluchem nebo se potýkají s jinými problémy, snaží se každému umožnit, aby měl co nejlepší podmínky pro studium a co nejméně překážek. Práce zaměstnanců CPS se studenty se specifickými potřebami začíná již před jejich nástupem na univerzitu. Dokáží poradit při výběru vhodného oboru i ohledně přijímacích zkoušek. Stačí pouze centrum kontaktovat a domluvit si konzultaci. Ahoj, kde je... Začátkem zimního semestru jsou ze všech stran slyšet dotazy nováčků. Ahoj, kde je prosím tě menza? Kde najdu multimediální učebnu? Kde si mám vyzvednout ISIC? Noví studenti se snaží zorientovat ve světě, který se kolem nich najednou objevil. Jaké to asi má člověk, který ten svět ani nevidí? Centrum mu dokáže zajistit asistenta, který s ním projde jeho základní trasy a seznámí ho se vším, co po cestě může potkat. Zajistí mu také převod studijních materiálů do Braillova písma či jinak je upraví, případně zajistí například tlumočení do znakové řeči.


Každodenní realita Vojta musí cestou na výuku překonat schody do půldruhého patra. Do prvního podlaží ho vyveze plošina, ale v posledním úseku je odkázaný na pomoc spolužáků. Plošina totiž do této části budovy nevede. Když se rozhodoval, co by chtěl po maturitě dělat, měl naprosto jasno. Věděl, že vzhledem k technickému zázemí UP nebude studium snadné, přesto se nechtěl vzdát vytouženého oboru a jít na jiný, který se vyučuje ve zcela bezbariérovém prostředí. Stejně jako ostatní chtěl mít možnost svobodného výběru oboru. Tak se svou matkou, která mu se vším pomáhá, každý den bojuje, aby se dostal na své místo v přednáškové místnosti. „Samotná cesta do učebny mi samozřejmě trvá delší dobu než mým spolužákům. Současně si nemůžeme dovolit přijíždět s velkým předstihem, protože příprava na odjezd z domu a cesta do školy je pro mě také náročná,“ říká Vojta. „A když se nám například doma rozbije plošina, nedostanu se do školy, ani když mám zkoušku,“ dodává. Po přednášce se mu často stane, že čeká dvě hodiny na další. Jeho spolužáci si můžou zaběhnout na kolej, do knihovny nebo po začátku jara seběhnou do parku a sluní se. Vojta ale zůstává nejčastěji sedět na chodbě ve škole, protože cesta ze školy a zpátky by mu zabrala velkou část přestávky mezi předměty. Snaží se ale ke své situaci přistupovat pozitivně a volný čas zaplňuje přípravou na další výuku. ~ VB


Hvězda padá na hubu

(film, Lukáš Masner, 80 minut, ČR 2013)


Road movie o zpěvákovi, pohaslé hvězdě televizní pěvecké soutěže, a jeho ambiciózním manažerovi, který jej zastupuje jen proto, že na něj nikdo lepší nezbyl. Příběh se sice odehrává v blíže neurčených podhorských městech, objevují se v něm však i známá olomoucká místa, například Přírodovědecká fakulta nebo koleje. Od filmu s rozpočtem okolo čtyř tisíc korun nikdo nečeká hollywoodský megasnímek, střídmé zpracování má však spád, vtip, není předvídatelné a divák se rozhodně nudit nezačne. 19. února se Hvězda padá na hubu promítala v olomouckém kině Metropol. Režisér snímku Lukáš Masner byl na olomouckém promítání v obležení studentů FF UP. Není se čemu divit, sám je absolvent FF UP a v jeho prvním celovečerním filmu hraje také řada současných studentů UP. Obdobná projekce v Metropolu nás sice v dohledné době nečeká, nicméně program čtyřicátého osmého ročníku festivalu Academia film Olomouc (16.–21. 4. po celé Olomouci) nebo slavnostní večer amatérských filmů V.Ř.E.D. (23. 4. v Auditoriu maximu na Konviktu) nabízí řadu dalších filmových lákadel. ~ DG


In Belveder

(kĹ™est alba kapely Flash the Readies, ÄŒR 2013)


Olomoucká skupina Flash the Readies vydala v březnu nové album s názvem In Belveder. Album lze sice rámcově řadit mezi žánry alternativní rock, indie a post rock, hudba této kapely je ale jednoduše jiná. Jiná než ostatní indie a rockové kapely. Flash the Readies In Belveder jsou něžně melodičtí, pohltí vás a po dvanácti písních zanechají nic než pozitivní emoce. Kapela byla založena v roce 2006, od té doby se však vyvinula po mnoha stránkách. Aktuální album vychází ze spolupráce Tomáše Valenty (zpěv a kytara, bývalý student PřF UP) s bratry Romanem Mlynářem (bicí) a Petrem Mlynářem (klávesové nástroje, bývalý studentem FF UP). Nová deska In Belveder byla pokřtěna 19. března v olomouckém Jazz Tibet Clubu a je volně dostupná k poslechu na webovém profilu kapely. Jaro na olomoucké klubové scéně je pestré a svěží. Například v nadcházejícím programu Jazz Tibet Clubu září takové události jako koncert pražských The Prostitutes s hostem Dead Pope‘s Company nebo koncert švýcarské Plaistow. ~ DG


MusicOlomouc - Teď! Poslední dubnový týden se v Olomouckém kraji opět rozezní mezinárodní festival soudobé hudby MusicOlomouc. Festival každým rokem prokazuje, že o soudobou hudbu je zájem a univerzitní akce tohoto typu mají významný dopad na zdejší kulturní život, přesahující rámec olomouckého regionu i akademické obce. Většina festivalového programu je uváděna v regionálních premiérách, některé skladby zaznívají dokonce v premiérách světových. Sedm koncertních večerů festivalu nabídne na tři desítky českých i zahraničních kompozic v interpretaci špičkových umělců. Koncerty budou doplněny pěti přednáškami a besedami. Koncert Moravské filharmonie, řízené Petrem Vronským, připomene čtyři „olomoucké“ autory spojené s UP (Pavel Čotek, Jan Vičar, Vít Zouhar a Marek Keprt). Skladatel Marek Keprt během tohoto večera vystoupí také jako sólista premiéry své skladby pro klavír, soprán a orchestr. V Kapli Božího Těla v Uměleckém centru UP budou probíhat komorní koncerty. Jeden takový je například věnován tvorbě významného pražského skladatelského sdružení Ateliér ’90. Další komorní koncert představí Český chlapecký sbor z Hradce Králové, na jehož repertoáru jsou tak význačné skladby, jakou je například Žalozpěv za zabité děti od Marka Kopelenta. Stamicovo kvarteto provede během jiného komorního večera všechny smyčcové kvartety Sofie Gubajduliny, rusko -tatarské skladatelky působící v Německu. Pro milovníky vážné hudby se jistě jedná o nesmírně lákavou nabídku, navíc když je pořadatelé festivalu stále nechávají v napětí, zda tato celosvětově uznávaná skladatelka navíc také poctí MusicOlomouc svou osobní účasti. V Kapli Božího Těla se uskuteční též netradiční dvojrecitál pro trombon a tubu, na kterém úspěšní sólisté Lukáš Moťka a Karel Malimánek uvedou avantgardní repertoár pro hluboké žestě. Seznam programových lákadel je snad nekonečný. Například prvně od svého vzniku zazní v Olomouci Schönbergův melodram Pierrot lunaire. Nicméně MusicOlomouc není omezen pouze na takzvanou soudobou vážnou hudbu. Pro mnohé tak bude jistě hlavní hvězdou programu Dan Bárta, který ve spolupráci s Triem Roberta Balzara připravil pro festival speciální jazzový večer. ~ KN


VZDĚLÁNÍ, ZÁBAVA A MARKETING ~ dimenze Academia filmu Olomouc ~

Festival Academia film Olomouc se stal nedílnou součástí života města univerzity, o tom není potřeba nikoho přesvědčovat. Pro leckoho ale může překvapivě vyznít fakt, že festival účelně propaguje město i univerzitu. Z dotazníkového šetření mezi uchazeči o studium na FF UP jednoznačně vyplynulo, že se AFO stalo jednou z hlavních motivací, proč se hlásit na studia právě do Olomouce. Absolventi často využívají příležitosti a během festivalu se do Olomouce vrací. Vyčíslitelná hodnota reklamy, kterou AFO pro Olomouc a školu zajišťuje, převyšuje veškerou nominální podporu, jež je k Academia filmu Olomouc směřována. Ocenění, která AFO obdrželo v posledních letech v konkurenci s unikátními vědecko-popularizačními projekty, navyšují prestiž mateřské instituce i sídelního města. Díky stovkám hostů a zahraničním spanilým jízdám se pak pověst o turistickém klenotu Evropy, Olomouci, šíří účinněji než přes specializované kampaně. AFO šíří také pověst české vědy. Chystané databáze vědců a industry setkávání během festivalu mohou vést k zajímavým průnikům informací a lidí ve světovém kontextu. AFO není pouze svátkem filmu a vědy, je rovněž skvělým marketingovým nástrojem. Po každoročních slovech o vědecké excelenci a kulturním přínosu bylo na čase upozornit i na tento fakt, který by měl být všemi, komu AFO pomáhá na cestě do světa, reflektován a oceněn. ~ PB


ROZKVETLÉ JARO STUDENTSKÝCH GRANTŮ Studentská grantová soutěž Interní grantové agentury UP je bezesporu klíčovou osou podpory jedné z nejvýznamnějších složek akademického prostředí – doktorského studia. Pohled do výsledků soutěže o podporu projektů na období 2013 – 2014 tak rozradostní nejednoho příznivce vědy a tvořivosti. Celkem bylo do posledního ročníku soutěže podáno 87 projektů. 8 projektů bylo vyřazeno pro nesplnění formálních náležitostí a 10 projektů nebylo financováno z důvodu pořadí v hodnocení. Úspěšnost projektů v soutěži tedy přesahuje 79 %, což je jeden z nejvíce příznivých poměrů ve světě grantů vůbec. 69 projektů tedy hodnotící komise doporučila k financování. Z toho 33 projektů s hlavním řešitelem studentem doktorského studijního programu a 36 s hlavním řešitelem akademickým pracovníkem. 40 projektů je koncipováno na jeden rok realizace a 29 projektů je dvouletých. Celkem byla roku 2013 studentským projektům FF UP přidělená dotace ve výši 10 687 453,- Kč. Průměrný rozpočet jednoho projektu tak vychází přibližně na 150 tisíc korun. V tematické šíři přijatých projektů se sice zrcadlí oborová pestrost FF UP, je však nutné podotknout, že nevíce projektů pochází z Katedry psychologie (16 %). Projekty z Katedry bohemistiky, Katedry historie a Katedry dějin umění jsou pak shodně zastoupeny 10 % dílem. Řešené tematické oblasti naznačují, že projekty jsou jak zaměřené historicky či biograficky, případně teoretického charakteru, tak některé mají ambice realizace základního výzkumu. ~ KN


VYDÁNO FF UP

Publikační činnost patří k nejvýznamnější části vědecko-výzkumných výstupů fakulty. Z právě vydané Výroční zprávy Vydavatelství UP je možné vyčíst, že se FF UP podílí více jak jednou čtvrtinou na více jak čtyřech stech nových publikací vydaných v roce 2012. Na FF UP tak vzniklo 34 monografií, 21 periodik, 13 sborníků, 6 skript, 2 učebnice a další publikace jiného charakteru. Ediční plán Vydavatelství UP na rok 2013 navíc přináší desítky dalších zajímavých publikací. Pozoruhodné publikace autorů naší fakulty vycházejí též v jiných vydavatelstvích. Z aktuální produkce si jistě zaslouží pozornost například publikace The New Member States and the European Union autorů Michaela Bauna a Dana Marka, vydaná v prestižním Routledge, nebo New Perspectives on Consumer Culture Theory and Research autorů Pavla Zahrádky a Renáty Sedlákové, vydaná v Cambridge Scholars Publishing. ~ KN


Z aktuální produkce Vydavatelství UP: Beková, J.: Ekonomie v jazyce na příkladu francouzštiny; Kopecký, J.: Německá operní scéna v Olomouci I 1770–1878; Křupková, L.: Německá operní scéna v Olomouci II 1878–1920; Sehnal, J. (ed.): Adam Václav Michna z Otradovic Magnificat; Šrek, R.: Karlovy Vary. Architektura v letech 1780–1850; Čehovský, P.: Kamenné skulptury v Podyjí 1480-1550; Erdösová, Z.: Las lenguas originarias en la educación superior Mexicana; Tarnawska-Grzegorzyca, A.: Kategoria absurdu jako obraz niekoherencji świata.


CHKO Litovelské Pomoraví ~ tip na výlet ~


Jeden z nejkrásnějších a v mnoha ohledech jedinečný lužní les u nás se nachází v CHKO Litovelské Pomoraví. Jen několik kilometrů od Olomouce můžete spatřit ledňáčka, bobra, vydru nebo říční raky, posedět na jarní louce před Loveckou chatou, udělat si piknik na střeše ceněné stavby ekologického centra Sluňákov nebo prostě jen obdivovat koberce sněženek či konvalinek. Studovat v Olomouci a nezažít přírodní perlu střední Moravy, jednu z posledních přírodně meandrujících řek, na niž přes příkrov stromů dopadá zubaté slunko, by bylo trestuhodné o to víc, oč snadněji lze tyto krásy zažívat. Zde tedy strukturované tipy na „pomoravní“ tripy: 1. Z náměstí Hrdinů vás autobus číslo 20 vyveze do Horky nad Moravou, vystoupíte ve stanici Horka. Svižnou párminutovou chůzí dorazíte k ekologickému centru Sluňákov, kde se můžete environmentálně dovzdělat a užasnout nad pasivní budovou agentury Projektil architekti, která získala oborovou Grand Prix 2007. Podél hřbitůvku se zanoříte do Pomoraví a za mostem doprava doputujete k louce před Loveckou chatou. Dáte-li si oběd, pivo, kafe nebo trampolínu, je čistě na vás. Zpáteční cestu můžete ukončit v Horce nebo v Chomoutově, kde nezapomeňte nakouknout na zdejší úžasná jezera. Autobus jezdí do civilizace každou chvilku. Celý výlet vám vezme maximálně nedělní odpoledne. 2. Nasedněte na velociped a uhánějte kolem Mlýnského potoka z centra Olomouce k Poděbradům. Minete jezero a před sebou máte Horku nad Moravou. V ní se napojíte na cyklostezku a skončit můžete třeba v Litovli, nebo až v Mohelnici. Na trase vás čekají hospůdky, kousek z cesty Hanácký skanzen v Příkazech i proslulá pískovna Náklo. Zpět můžete jakkoliv, je to všechno rovina a nadohled, pro lenochy je zde vlak. 3. Vezměte kolečkové brusle, a pokud už jste vyzkoušeli skvělé trasy v dosahu MHD (Chválkovice – Samotíšky, Chválkovice – Černovír a zbrusu nový okruh na řepčínských lukách), možná vás osloví romantika Litovelského Pomoraví. I tam se najde pár úseků, které jsou pro in-liny jako stvořené. Mimochodem: Lepší tip na rande abyste pohledali!

Tak jaru zdar! ~ PB


NA OSTŘÍ MEČE ~ sport ~


Akademik sport centrum UP (ASC UP) v současnosti nenabízí kurzy šermu. Vedoucí ASC UP Jiří Vaculík vidí problém především ve finanční náročnosti tohoto sportu. „Spočítali jsme veškeré náklady na tělocvičnu, zapůjčovaný materiál i lektora a vyšla z toho tak vysoká suma, že se nám studenti nepřihlásili,“ upřesňuje. Olomouc však neodsuzuje zájemce o tento sport k pouhému šermování rukama při gestikulaci. Působí zde řada skupin historického šermu. Trénink jedné z nich, skupiny Non Sancti, jsme s Aspektem navštívili. Tito „nesvatí“ fungují již patnáct let. Zaměřují se na šerm konce patnáctého století, kdy nebylo toto umění potřebné jen v samotných bitvách, ale stávalo se také sportem. Trénink začíná vždy rozcvičkou, opakováním střehů a úderů na přesnost. Poté se všichni věnují nacvičování nových technik. Začátečníci sice trénují s meči ze dřeva nebo tvrzeného plastu, nelze však říci, že by šlo o nenáročné ťukání klacíky nebo tyčkami o sebe. Po půl hodině řinčení zbraní a ryku boje tváře všech rudnou a zkrápějí se potem. Deodoranty procházejí zkouškou, kterou ani nejodvážnější reklamy nenabídnou. Snad také pro velkou fyzickou náročnost šermu působí v Non Sancti pouze dvě ženy. Historický šerm se však v tomto směru potýká s jinou obtíží. Pokud je skupina zaměřena na dobově přesnou prezentaci, musí zapomenout na rovnoprávnost pohlaví a uvědomit si, že v dřívějších dobách ženy meči bojovaly pouze výjimečně. Slečny se proto během vystoupení šermířských skupin častěji podílí na ukázkách dobového způsobu života. Před letní sezónou skupina nacvičuje zejména souboje na vystoupení. „Tyto scénky mají vždy předem daný průběh, aby nedocházelo ke zraněním, ale také aby byly lákavé pro diváka. Jinak by totiž každé střetnutí skončilo po pár cinknutích mečů,“ vysvětluje Tomáš „Kew“ Brázda, vedoucí skupiny a bývalý student UP. Historický šerm je tedy takové divadlo. A jako každé divadlo potřebuje kostýmy.


Ty nejsou levnou záležitostí. Pořízení jednoho se pohybuje kolem pěti tisíc korun. Cenu ovlivňuje hlavně požadavek na jejich věrohodné působení. Nesmí se na nich například objevit materiály, které v dané době neexistovaly. „Také je potřeba si uvědomit, že určitý typ oblečení je charakteristický pro člověka určitého postavení, a není tedy možné, aby se v 15. století souboje účastnil měšťan zabalený do brokátu,“ zdůraznil Kew. Není to pouze oblečení, které zvyšuje finanční náročnost tohoto koníčku. Co by byl šermíř bez meče?! Ten stojí přibližně tolik jako kostým. Naštěstí ani jedno není těžké si sehnat, pokud se člověk nebrání investici. Také ve skupině Non Sancti se projevuje jeden z charakterů Olomouce coby studentského města. Do skupiny se hlásí hodně zájemců. Někteří se sice o šerm časem přestanou zajímat, škoda je však těch, kteří od šermu neodpadnou, ale naopak mu podlehnou, jenže dokončí studium a město opustí.


Zatímco pořízení všeho potřebného vybavení není levnou záležitostí, samotné lekce přijdou studenty na symbolickou částku 150 korun měsíčně. Skupina si na sebe vydělává na vystoupeních, někdy dostane grant od města. Nájem tréninkových prostor pak splácí zčásti finančně, zčásti vystoupením na akcích pořádaných armádou, které tyto prostory patří. Šermíř se holt musí umět ohánět mečem pro svou obživu i ve 21. století. ~ VB


„První báseň se jmenuje Příčina a následek. Martin Filippi – to jsem já – Příčina a následek: Slepý krejčí Potměšil, celý život po tmě šil. Děkuju. Druhá báseň se jmenuje A ta už je o něco horší. Martin Filippi – A ta už je o něco horší: Slepá žena krejčího Potměšila, rovněž celý život po tmě šila. Děkuju. Třetí báseň se jmenuje Povzdech pana Potměšila. Martin Filippi – Povzdech pana Potměšila: Kéž bych tu slivovici býval vypálil pořádně. Děkuju. Čtvrtá báseň se jmenuje Povzdech paní Potměšilové. Martin Filippi – Povzdech paní Potměšilové: Ach! Pátá báseň se jmenuje Špatné svědomí Potměšilova souseda, když na něj slepá paní Potměšilová bezelstně nasedá. Martin Filippi – Špatné svědomí… a tak dál, bezelstně nasedá: Chudák paní, myslí si, že já jsem její manžel, a já nejsem, žel. V čem jsme si s jejím mužem asi tak podobný? Ve tmě Kéž by tak přestala furt říkat: Veď mě, veď mě A zatímco on se někde opíjí vínem, my vyrážíme tu klín klínem. Šestá báseň se jmenuje Když homonyma začínají být na úkor kvality básně. Martin Filippi – Když homonyma začínají být na úkor kvality básně: Paní Potměšilová jako vlk zavyla, načež se do přikrývky zavila. Ve vlasech měla velký vír a za oknem letěl velký výr a pan soused radostně výskal a paní Potměšilovou ve vlasech radostně vískal. Děkuju. Poslední báseň se jmenuje Druhý den ráno. Martin Filippi – Druhý den ráno: Dobrý den, pane Potměšile, pozdravil soused, potměšile. Děkuju.”


Soubor sedmi básní ~ Martin Filippi ~


LESK TRADICE

~ o historických insigniích ~


foto: Aktuálně používané žezlo FF UP.


Univerzita Palackého v Olomouci koncem letošního prosince překročí čtyři sta čtyřicátý rok od svého založení. V souvislosti s tímto jubileem vznikla ve Vlastivědném muzeu v Olomouci expozice, která představuje na pět desítek předmětů vztahujících se k dějinám zdejšího vysokého školství. Největším lákadlem je patrně kopie původního rektorského žezla, zhotovená koncem devadesátých let. Originál, z šestnáctého století, se od roku 1855 nachází na půdě Leopoldo-Františkovy univerzity v Innsbrucku. Zbylé insignie byly zapůjčeny ke dni slavnostního otevření tamní lékařské fakulty, kde již zůstaly. Klíčový význam při tom sehrály události revolučního období, označovaného jako Jaro národů, kdy se do revolučního hnutí, bojujícího za novou ústavu tehdejší habsburské monarchie, zapojili také olomoučtí studenti a vytvořili tzv. akademickou legii. Tyto aktivity měly za důsledek postupné likvidování zdejší univerzity, jež vyústilo roku 1860 v její uzavření. Výjimku představovaly pouze Fakulta teologie a Lékařsko -chirurgické studium. Cyrilometodějská fakulta je pak jedinou fakultou, jíž zůstal alespoň akademický řetěz, a to jak děkanův, tak proděkanův. Samotné žezlo rektorátu dal zhotovit zřejmě Vilém Prusinovský z Víckova mezi lety 1566 až 1572, ještě před schválením olomouckého vysokého učení papežem a panovníkem. Jedná se o pozdně renesanční až raně barokní dílo, zhotovené z pozlaceného stříbra, o hmotnosti 2,10 kg, které bývá řazeno k nejcennějším renesančním žezlům Evropy. Olomoucké univerzitě sloužilo necelá tři století, až do roku 1855, od kdy je v Innsbrucku používá tamní teologická fakulta. Žezlo olomoucké filozofické fakulty má pak v užívání Innsbrucká lékařská univerzita. Ačkoli se česká strana snažila o navrácení insignií již krátce po založení Československa, doposud byly tyto pokusy marné. ~ RJ


Kopie původního rektorského žezla olomoucké univerzity. Zajímavým zdrojem informací o insigniích UP je kniha Organizace pečeti a insignie olomoucké univerzity v letech 1573/1973 (F. Šantavý, E. Hošek, UP 1980).


Žezlo Filozofické fakulty Leopoldo-Františkovy univerzity v Innsbrucku, do poloviny 19. století užívané olomouckou univerzitou.


Originál původního historického žezla Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, nyní užívané Lékařskou univerzitou v Innsbrucku.


Aspekt

1 / 2013

Aspekt FF UP 1-2013  

Jarní číslo Aspektu na sebe nechalo poněkud čekat, stejně jako jaro samotné, jsme ale přesvědčeni, že jaro to bude krásné a plné zajímavých...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you