Page 1

asistujeme.cz


kampaň pořádá

partneři


Asistence, o.p.s., poskytuje sociální služby pro více než 250 lidí s tělesným a kombinovaným postižením v Praze. Naše programy mají společný cíl: podpořit svobodný a samostatný život v běžném prostředí. Stejně jako ostatní podobně zaměřené organizace však dlouhodobě bojujeme s nedostatkem osobních asistentů a asistentek – kampaní asistujeme.cz jsme se to rozhodli změnit. Kromě webu asistujeme.cz s interaktivní mapou, díky které došlo již k více než pěti stovkám kontaktů po celé České republice, tvoří kampaň především příběhy asistence, kterých jsme v roce 2017 zaznamenali přesně 48. S některými z nich se můžete seznámit na výstavě, se všemi pak v tomto katalogu. Příběh vždy sestává z dvojportrétu, na kterém je klient či klientka osobní asistence s asistentem či asistentkou a krátký výběr z textu, o který jsme dvojici poprosili. Vznikla tak pestrá mozaika motivací, myšlenek, pocitů a zážitků. Všechny je však spojuje přesvědčení, že svobodný a samosatný život je v České republice možný pro všechny. Doufáme, že Vás příběhy inspirují. Třeba natolik, že se přímo zapojíte: asistovat je možné při studiu či zaměstnání, hodiny asistence přidělujeme dle Vašich časových a lidských možností. Zjistěte si více na asistujeme.cz či nás rovnou kontaktujte na katerina. hlavinkova@asistence.org. Nechystáte-li se zapojit, uvítáme Vás i jako nové dárce, protože každá podpořená hodina osobní asistence je důležitá: více na darujasistenci.cz.

Děkuji všem partnerům, kteří kampaň asistujeme.cz podporují. Děkuji všem lidem, kteří dokáží něco udělat pro druhé. V tom je totiž naše síla. Erik Čipera ředitel Asistence, o.p.s.


FILIPÍNA & IVO

JURAJ & KUBA

KATKA & MARTIN

Od začátku jsem razila (a pořád razím) teorii, že když si nevíš rady, tak se klienta zeptej a on řekne, co a jak. To je obrovská a výborná zkušenost, kterou mi asistování přináší – neustálou potřebu komunikovat. Někdy to nejde lehce, někdy je klientovi velmi špatně rozumět, někteří vlastně ani nemluví. Je to o trpělivosti, empatii, chtění porozumět a nevnucování svých myšlenek a slov klientovi. Jako asistent nechodíš do práce, chodíš k lidem do života. Jsi přítomen v okamžicích, který jsou hodně intimní – nejen to, že pomáháš s hygienou a základníma potřebama, ale i to, že se pohybuješ po jejich domácnosti, odpovídáš na smsky, platíš a manipuluješ s jejich penězi, jsi prostředníkem pro navazování přátelství nebo osobou, která umožní dostat se na rande. A to mě baví – přijdu si užitečná.

Naučilo mě to podstatnou věc, že pomáhat druhým pomáhá i mně samotnému. Stal jsem se všímavějším a otevřenějším. A to díky práci, která má smysl a věřte mi, není to pouze slogan.

Mám dobrý pocit, když během asistování cítím vzájemnou důvěru a respekt: je to ideální klima, při kterém se obohacujeme. Pochopila jsem například, že jsem vyrostla ve 3D světě, kdežto mnoho z mých klientů si věci kolem sebe nemohlo „osahat“ rukama nohama tak jako já, a tak mi oni přibližují své 2D vidění a já jim zase moje 3D.

ELIŠKA & VĚRA E: Na cestách za asistencí pořád objevuju, že „Praha není jenom most a hrad“. Objevuju různé čtvrti, různé byty, různé lidi a raduju se z toho, že se s každou asistencí učím něco novýho a rozšiřuju si obzory. V: Já jako klient asistentujícím nabízím hlavně svůj vděk, že díky nim mohu život žít a ne přežívat, že jim pomohu ve všem, z čeho budou mít obavy a naučím je vše, co nebudou z této oblasti znát. A pokud budou mít zájem, nabízím přátelství, nevšední zážitky a spoustu nových zkušeností.

MÍŠA & SVĚTLA Asistování Asistování mě mě učí učí být být trpělivější, trpělivější, chápavější chápavější a klidnější, a klidnější,


DENISA & JITKA D: Získala jsem zkušenost. Zkušenost, že se člověk dokáže bavit takřka s kýmkoliv. Že poslouchání je většinou mnohem přínosnější než sebezajímavější historky. Že i postižení řeší nájem, práci, co budou mít k večeři. Jaké si vezmou náušnice, kolik si na výlet sbalí kalhot a jestli mají upravené vlasy. Že tito lidé bývají akční i klidní, zamilovaní i cyničtí, mívají špatnou náladu i veselou. Že ani asistent nemusí být animátor a nutit se do vždy veselého tónu, že i ticho bývá přijímáno s povděkem. J: Díky asistentům jím, piju, neběhám (haha) po světě nahá, díky asistentům se třikrát týdně dostavím do práce, díky nim jsem v té práci ještě nikdy nemusela přespat, díky asistentům se vídám s přáteli, chodím do kina, do divadla, na výstavy, díky nim mám doma zalité kytky.

FRANTIŠEK & MARTIN Hodně rychle jsem ty lidi přestal vnímat jako zkroucený cizince na vozejku, se kterými budeš těžko hledat společnou řeč... Přestaneš vidět káru, vidíš člověka. Je to easy.

MARIE & LENKA M: Naprosto mi vyhovuje, že si volím, kolik času chci věnovat asistenci a koordinátoři to akceptují. A za to jim moc děkuji. Prostě mám pocit, že se mám jak „v bavlnce“. Dobře si uvědomuju, že to není samozřejmost mít takovou spolupráci. L: Asistenti nejsou lidi, kterým člověk musí být neskonale vděčný za to, že udělali nějakou věc dvakrát, ale mnohem spíše lidi, kteří se na určitou dobu stanou vaší součástí a propůjčí vám nejen své fyzické schopnosti, ale i svou momentální náladu a bohužel pro ně i pohled na vaše osobní problémy. 

TINA & PETR Asistence je pro mě vztah, ve kterém se dva lidé vzájemně obohacují.

LIDKA & MAREK ..měla jsem pocit, že jestli neodejdu, tak v té kanceláři brzy umřu. Chtěla jsem dělat nějakou smysluplnou činnost, něco co by mě naplňovalo, ne jen dělat práci, kterou sice dobře umím, je dobře placená, ale která mě už netěší. Na práci osobní asistence se mi líbí pestrost, a to různých lidí, různých míst, různých počtů hodin asistence. Že se pohybuji někdy venku, někdy v místnosti. 


JONÁŠ & JAN Po pár měsících jsem se stal hlavním asistentem divadelního režiséra Jana Borny. Celodenní asistence s ním jsou určitě pro zkušenější asistenty, ale jsou naplňující, poučné a zábavné. Troufám si říct, že jsme se stali takovými parťáky do života. Já zastávám hlavně to fyzično a pan Borna mě nesmírně obohacuje psychicky a vědomostně. Máme krásný vztah, i když si navzájem vykáme. Umíme spolu mluvit o těch nejintimnějších věcech, dávat si rady do života a vzájemně se podporovat. Díky němu jsem měl také možnost zažít vznik divadelní hry od prvního nápadu, až po premiéru na vlastní kůži. Seznámil jsem se s prostředím divadla V Dlouhé, s herci, kulisáky, techniky a hlavně kouzlem divadla. Nikdy dřív mě totiž divadlo moc nezajímalo, teď se dá říct, že je to můj nový koníček a vnímám ho úplně V lednu 2017 nás jinak. (...) V ledna opustil Jan Borna. Syn, otec, manžel, kamarád, kolega... I když musíme v našem oboru s něčím takovým počítat, dost mě to sebralo. Od asistence jsem si dal na dva týdny pauzu. Nevěděl jsem, jestli budu dál asistovat. I teď, skoro po čtvrt roce, při psaní tohoto textu mě přepadá smutek. Ale jak vždy pan Borna říkal.: „žádnej sentiment“.

MICHAELA & KATEŘINA Myslím, že jsem se za ten rok hodně změnila. Rozhodně pohledem na svět a lidi kolem sebe. Na bariéry kolem nás, na nejisté pohledy kolemjdoucích a na mladé lidi, kteří se suverénně ženou k výtahu, i když schody jsou jen o pár metrů dál. Celá tahle zkušenost kolem asistence mi otevřela oči.

MATĚJ & HONZA Na hlavní poměr pětkrát do týdne? Zatím ještě studuju, nemám tolik volnýho času. Tak teda dva nebo tři dny za sebou? Na jednom místě? Monotónní činnost v kanclu, za barem nebo za volantem? Nuda.. Seskládat si práci přesně podle toho, jak potřebuju? Poznávat nové sympatické lidi a neustále cítit pocit potřebnosti? Tím mě asistence zlákala!

LUCKA & KATKA Mamce po porodu doktoři říkali, že nebudu mít normální život, protože nebudu ničeho schopná. Mýlili se, vyrostla ze mě normální žena, která má základku a dvě úspěšně dodělané střední školy. Po škole jsem se rozhodla bydlet sama, protože je bohudík možnost využívat asistenci!

JANA & LUCKA J: Pomáhám tak lidem s postižením, aby mohli nejrůznějšími způsoby vést normální životy se vším, co takový život obnáší a nesledovali proudění života z povzdálí. L: Asistenti a asistentky jsou fajn lidi, který dokážou ušetřit státu peníze.


SEBASTIAN & HONZA K asistenci jsem se dostal úplně náhodou. V té době jsem dělal na reklamacích v obchodě s nábytkem. Takové rutinní jednání se zákazníkem - pult, bušení do klávesnice, pořád ty samé úkony - vrácení zboží nebo reklamace. Nebavilo mě to do té míry, že jsem si radši zkrátil úvazek a dostával míň peněz. Jednou jsem šel do metra na Karláku a uviděl jsem tam plakát s větou: “Pojď dělat práci, která má smysl.” Myslím, že takový job chceme asi všichni, i když pro každého ten smysl představuje něco jiného. Tak jsem si řekl, zkusím to.

DÁŠA & MICHAL K asistování mě pak přivedl kamarád Otto, taky asistent, který mi řekl: “Pojď asistovat, bude tě to bavit. Řešíš normální věci každodenního života, které jsou důležité.” Měl pravdu. 

MARTIN & VAŠEK Někdy je to sranda, jindy je to náročnější. Mám pocit, že vozíčkáři vám pomohou se na spoustu věcí dívat jinak, možná se i člověk začne dívat na spoustu věcí v životě jinak, z jiné perspektivy.

VOJTA & HONZA V: Člověk se někdy dostane do role instalatéra, švadleny, nebo IT specialisty. H: Asistence mi pomáhá v každodenním životě při běžných úkonech, jako je např. vstávání, vykonávání hygienických potřeb, přípravě jídla, také při přepravě MHD. Hlavně se mohu zabývat tím, co mne baví, zajímá a své plány můžu díky asistenci dělat v čase, který si sám vyberu, bez nutnosti být odkázán na další osobu.

HANKA & TEREZA H: Baví mě, že jsem při asistování hodně venku a v pohybu. Baví mě také to, že je moje pomoc lidmi, kterým pomáhám, oceňována, nešetří slovy chvály a díků, a když mi něco nejde, podporují mě a pomáhají, aby se věc podařila. T: Asistence je především vztah dvou lidí. Je na straně klienta o důvěře a na straně asistenta o ochotě pomáhat druhému.

BÁRA & MICHAL Na asistenci mě baví, že vidím okamžité výsledky své práce a potkávám lidi, se kterými bych běžně nepřišla do kontaktu.


RICHARD & MICHAL Asistenti mi už 17 let pomáhají rozpohybovat mé tělo, aby bylo schopno být otcem, manželem, ředitelem, zastupitelem, chalupářem, vypravěčem, zkrátka člověkem, který může žít dle svých přání a tužeb.  Jsou to lidé pro mě neuvěřitelní. Lidé mnoha profesí, mnoha dovedností, různého vyznaní, různé orientace a každý jeden ve mně zanechá jistou stopu. Ne se všemi si sedneme. S některými se až spřátelíme, s jinými se už nechceme vidět. Ke všem však chovám úctu. Úctu, že se rozhodli svůj čas a lidskou sílu použít ve prospěch někoho jiného. Asistenta tedy může dělat téměř každý, kdo je schopen přijmout odpovědnost za někoho dalšího. Asistoval mi cukrář i jaderný fyzik. Asistence je o vzájemném respektu. Asistence je práce, která opravdu dává smysl. Smysl všem zúčastněným. Asistence není pro každého, ale stojí za to zkusit. Možná poznáte lépe i sami sebe.

DOROTEA & KATEŘINA Nedávno jsem se přestěhovala do Prahy kvůli osamostatnění. Bez asistence bych tento plán osamostatnění se nemohla vůbec zrealizovat. Kdybych nevyužívala asistenci, tak bych jen přežívala. Nežila bych. Bez nich se neoblíknu, neučešu se, bez nich bych se časem i počůrala (haha), bez nich bych časem začala smrdět a „shnila“ bych (haha) a nakonec i zemřela hlady a žízní. 

MARTIN & PATRIK Po studiích jsem pracoval pár let v jedné velké mezinárodní firmě, ale jelikož jsem si tam připadal jako cizinec, tak jsem dal výpověď a nějaký čas jsem strávil cestováním a dobrovolničením. Po návratu domů jsem chvíli pečoval o svoji babičku, která z důvodu nemoci již není schopna se o sebe postarat. Tahle zkušenost mě přivedla na myšlenku, že bych mohl pracovat s lidma, jenom jsem nevěděl jak a kde. A jak už to tak bývá, tak jednou přišla kamarádka a zmínila se o Asistenci.

VERONIKA & MARTINA Vážím si všech, kteří se ze všech svých sil snaží život naplnit bez ohledu na překážky. Jsem moc ráda, že toho mohu být součástí.

PETRA & JANA Někdy vyvenčíte psa, někdy musíte narychlo běžet nakoupit do krámu a někdy předčítat knihu. 


MARTIN & ONDRA M: Taky znáte ten pocit, když se ráno probudíte, chcete se napít, ale ta voda je tak strašně daleko, na záchod se Vám chce, ale je až na chodbě. Máte hlad, ale nemáte nic k snídani. Ale do práce se těšíte. Prostě takový normální ráno. Ahoj, já jsem Martin a už jsem skoro u Ondry. O: Taky znáte ten pocit, když se ráno probudíte, chcete se napít, ale ta voda je tak strašně daleko, do školy se Vám nechce, vstávat se Vám nechce, na záchod se Vám chce, ale je až na chodbě. Máte hlad, ale nemáte nic k snídani. Prostě takový normální ráno. Ahoj, já jsem Ondra a čekám až Martin vstane.

JIRKA & LUBOŠ Mimoděk se připravíte na rodičovství, protože i jízda s vozíkem je v lecčem podobná jízdě s kočárkem. Taky se při práci naučíte říkat slovo ne, ať už klientům, nebo koordinátorům, protože jinak to zkrátka po čase nadšenectví nejde. Lidé, kterým asistujete jsou skutečně zajímaví a inspirativní. Občas inspirujete zas vy. A občas prostě děláte práci, protože někdo ji udělat musí.

EVA & BARBORA Když jsem začínala asistovat, nemohla jsem uvěřit, že je to moje práce, že za ní dostanu zaplaceno, tak moc mě to bavilo. Pořád jsem myslela na to, jak všichni říkají, že je práce nudí, ale já dostávám zaplaceno za něco, co dělám ráda a s chutí. 

ŠTĚPÁN & KUBA

ŠÁRKA & FILIP Asistování je zábava, práce, škola a životní styl zároveň.

Práce asistenta, stejně jako mnoho dalších profesí v sociálních službách, bývá náročná a jste při ní často také v roli ošetřovatele, psychologa, naslouchače stesků a učitě byste v ní našli i mnoho dalších prvků. Především je to ale přímý, často velmi osobní kontakt s člověkem. S člověkem, který si tuto službu objednává aby mohl žít jako vy.


LUBOŠ & KUBA Každý den, co Kubovi asistuju, vidím, že díky tomu, že mu můžu alespoň na malou chvíli propůjčit svoje nohy a ruce, tak nejenom že dokáže žít život jako my “zdraví”, ale také toho může v životě ještě hodně dokázat. Kuba si moje ruce a nohy sice půjčuje jen na pár hodin denně, ale o to víc ví, jaký dar v nich v tu chvíli má a snad i právě proto se o to víc snaží použít je nejen k tomu, aby se mohl najíst nebo napít, ale také k tomu, aby mohl na sobě každý den pracovat a být den ode dne víc a víc soběstačnější.

KAROLÍNA & GÁBINA Byla jsem překvapená, jak málo je fyzický handicap omezující, když je k dispozici kvalitní asistence, a že lidé na vozíku mohou žít zrovna tak aktivně, jako já, mnohdy i aktivněji a smysluplněji. 

MARIE & JANA Někoho doprovázím na sport, někdy jdeme na procházku, někomu pomáhám s učením a jindy se postavím k plotně a vařím tříchodové menu pro návštěvu.

MÍŠA & PAVLÍNA Věděla jsem co mě bude čekat a šla do toho s tím, že pomáhat “těm postiženým chudákům”, které jsem vždycky měla potřebu litovat, ze mě udělá lepšího člověka. Trochu sobecké, já vím. To jsem ale ještě netušila, že pomáhat budou především oni mně. Zjistila jsem, že “postižení chudáci” to byli jen v mojí hlavě, protože většina z klientů, které jsem poznala, žijí mnohem plnohodnotnější životy než si my “nepostižení chudáci” mnohdy myslíme.

VERONIKA & JAN Ve světě by měla být rovnost, bohužel není, tak je jí potřeba dorovnávat. Mnoho klientů hodně věcí zvládá samo. Takže né, že když umí sám zaplatit, tak za něj zaplatím já. Nechám ho samostatně zaplatit, i když mu to déle trvá. Pomáhám tak, jak je to nutné, ne aby klient ztrácel svoji soběstačnost a důstojnost.

ŽOFIE & PETR Asistence ve mně zbořila určitou sociální bariéru, dnes vnímám lidi s postižením tak, jako normální lidi, s jejich vlastními touhami, přáními, sny a potřebami.


OTTO & MICHAL Když jde o světonázor, jsem „levičák“ a anarchista. Svou první „asistenci“ jsem provedl, když mi bylo asi osm let. U rodičů byla na návštěvě nevidomá paní. Hrál jsem si na chodbě a viděl jsem, jak vychází ze záchodu. Bylo jasné, že se neorientuje, tak jsem ji vzal za ruku a vedl jsem ji zpátky do obyváku. Tam mě dospěli hrozně chválili za to dospělí a ještě pořád si pamatuju, jak divně: přece se mi to zdálo divné: jsem neudělal nic zvláštního, udělal jsem jenom to, co bylo třeba!

LUKÁŠ & HANKA Lidí s postižením žijí mezi námi a jsou součástí naší společnosti - její kvalita se pozná podle toho, jak se těm slabším dokáže věnovat.

LUKÁŠ & LYDIE Na asistování mě baví, že nevím, co mě čeká – kam pojedu, koho potkám, co uvidím, co zažiju a jak se budu muset rozhodovat. Děvčata v Asistenci mi vychází vstříc a dávají mi asistence dle mých jim nabídnutých časových možností. Během asistování jsem se (ne)dobrovolně dostal do situací, kdy nefungoval výtah (obrovský problém), nebo jsem třeba opravoval věšák, lampičku, bál se o život, když klučina z Plzně, kterému jsem asistoval, měl oblečený merch FC Plzeň a popichoval fanoušky Sparty v metru vracející se z utkání…

DENISA & MATĚJ Lidé, se kterými se díky asistenci setkávám, jsou různí. I my asistenti jsme různí. A myslím, že právě takhle různorodost, nás všechny posouvá stále dopředu.

BARTOLOMĚJ & JAROSLAV B: Úplný extrém byl jeden pán, kterému asistovat byla vyloženě radost a skoro až jsem měl pocit, že bych za společně strávený čas měl já platit jemu. Mnoho mě naučil a měl výborný smysl pro humor. Odcházel jsem od něj vždy obohacený o nějakou znalost či moudrost do života. J: Asistenti mi udělají vše, co potřebuji, od jídla až po pohodlí, vše mi naštelují tak, jak to potřebuji, já mám takové svoje přesně nadefinované místečko, kde má vše moje místo, abych na to dosáhl a můžu si pohodlně prožít dopoledne. Když mi někdo nechá pití na druhé straně křesla, tak já s tím nic neudělám, tak otevřu dveře a křičím o pomoc. 


HONZA & SOŇA H: Když se teď při asistenci s někým bavím, tak to většinou není vůbec tak, že bychom byli v nějak nerovném vztahu, spíš mi přijde většina asistencí, jako když se sejdou dva kolegové v práci a pracují na stejném projektu. Jeden naviguje a druhý hýbe a je to. S:  Mám roztrošenou sklerozu. Nejsem schopna samostatného přesunu z vozíku na lůžko a naopak. Před dvěma lety mi zemřel manžel, tak jsem byla nucena se obrátit na pomoc Asistence. S jejich službou jsem maximálně spokojena, všichni jsou velice vstřícní a ochotní vždy pomoc.

MARIE & JANA Mně se změnil celý život, když mi umřela máma a zůstala jsem bydlet s tátou, který často jezdí pryč. Musela jsem se naučit starat o sebe, jenže jsou prostě věci, které nezvládnu. Třeba se sama nedostanu adekvátně oblečená z bytu. Abych se doma nezbláznila, musela jsem si najít práci. A abych do ní mohla pravidelně chodit, našla jsem si Asistenci o.p.s.. V dohlednu mě čeká i stěhování do vlastního bytu, a díky Asistenci věřím, že přestup do zcela samostatného života zvládnu.

DOMINIKA & PETRA No rozhodne je to iné ako všetky práce čo som kedy vyskúšala, je to veľmi rozmanité, žiadna z asistencií nie je vlastne úplne rovnaká, je to rozhodne nemonotónna práca, pri ktorej spoznáte neuveriteľné množstvo zaujímavých ľudí, zažijete veľa kurióznych situácií, niekedy bohužiaľ smutných, ale aj veľa tých veselých. 

BÁRA & KAREL

NICOLE & JAN Co vnímám díky asistenci víc než doposud jsou asi předsudky ostatních lidí. Vadí mi, když se na někoho ostatní dívají jako na dítě, na idiota.

TEREZA & JANA Asistovat jsem začala při škole, mám vystudovanou stavební fakultu na ČVUT. Díky možnosti domluvit si asistence na čas, který se mi hodí, jsem zvládala vedle školy i práci ve svém oboru.

Vztah mezi asistentem a klientem je symbiózou, v níž každý nese jistou odpovědnost za to, co si z toho druhý odnese. To, v čem je tento vztah abnormální, je jeho přidanou hodnotou. Propojuje lidi, kteří by o sebe třeba nezavadili, a dává jim příležitost poznat jeden druhého. Takových míst v dnešní době ubývá, musíme si uvědomit jejich hodnotu a musíme o ně pečovat.


ASISTUJEME.CZ foto: Jakub Hrab výběr textů: Hynek Trojánek sazba: Hynek Reich Štětka písmo: PX Gtoestk, Optimo náklad: 1000 kusů ©2017


Katalog asistujeme  
Katalog asistujeme  
Advertisement