Technické dovednosti: světlo a zvuk by Jakub Štěpánek

Petr Voříšek, Jan Duben

Technické dovednosti: světlo a zvuk

www.art-gate.cz

Petr Voříšek, Jan Duben

Technické dovednosti: světlo a zvuk

Studijní texty pro účastníky technických a produkčních workshopů Produkční skupiny ART GATE z.s.

Projekt byl realizován za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky a Magistrátu hlavního města Prahy.

Obsah:

Předmluva

SVĚTLO 1. Úvod do elektrotechniky 1.1 Kabeláž a elektrická síť 1.2 Kabely a jejich typy při osvětlování 1.3 Jistící prvky 1.4 Bezpečnost při práci s elektrickým proudem 1.5 Revize elektrozařízení

7 8 9 10 11 12

2. Osvětlovací technika 2.1 Svítidla 2.2 Řízení osvětlovacích systémů 2.3 Praktické využití DMX 2.4 Osvětlovací pulty 2.5 Stmívače

13 13 18 19 20 21

3. Základy světelného designu a využití reflektorů v praxi

3.1 Základní charakteristiky světelného paprsku při tvorbě světelného designu 3.2 Light plot a vizualizace

24 25

ZVUK 4. Základní pojmy ve zvuku 4.1 Rychlost zvuku a jeho šíření 4.2 Zpoždění

29 29 29

5. Elektroakustický řetězec v rámci zvukové aparatury 5.1 Popis zvukové aparatury 5.2 Mikrofony 5.3 Symetrické a nesymetrické vedení 5.4 Mixážní pult 5.5 Výkonová část aparatury

32 32 32 35 37 40

PÓDIA 6. Využití mobilních pódií a elevací pro divadlo, eventy a koncerty 6.1 Pódia a jejich použití 6.2 Elevace – hlediště

43 43 46

7. Slovníček vybraných pojmů

8. Seznam obrazových příloh

9. Medailonky autorů

Předmluva Produkční skupina ART GATE z.s. se soustavně věnuje lidem, kteří pracují v kultuře v technických a produkčních profesích, a jejich vzdělávání. Vzdělávací program ART GATE behind the scenes probíhá od roku 2016, je zaměřený na produkční a technické dovednosti v oblasti světla, zvuku nebo videa a vychází z praktických potřeb lidí v produkčních a technických profesích v kultuře napříč regiony celého Česka. Vedle workshopů pro začátečníky se věnuje i zkušenějším profesionálům, kteří chtějí jít ve svých oborech více do hloubky, a připravuje také vzdělávací akce na míru. Během kurzů zaměřených na světlo a zvuk se ukázalo, že se jejich účastníci potřebují při studiu opřít i o písemný materiál, ke kterému by se mohli vracet a který by doplnil ústní výklad. Tento materiál máte právě před sebou. Nevznikl s ambicí podat vyčerpávající informace, avšak shrnuje základní praktické know-how a vědomosti našich kmenových lektorů – Petra Voříška v oblasti světla a Jana Dubna v oblasti zvuku. Reaguje tak i na fakt, že dostupné oborové literatury, zaměřené ryze technicky, je v češtině stále nedostatek. Dagmar Kantorková, předsedkyně Produkční skupiny ART GATE z.s.

Světlo 1. Úvod do elektrotechniky Elektřina je definována jako souhrn projevů elektrostatického pole. Hlavní elektrickou vlastností je elektrický náboj, který vyjadřuje velikost schopnosti působit elektrickou silou. Jestliže se těleso s elektrickým nábojem pohybuje, nazýváme tento jev elektrický proud. Pohyb je možný pouze v látkách majících elektrickou vodivost (odborně konduktivitu). Tyto látky se nazývají vodiče. Obecně: Elektrický proud je uspořádaný pohyb nosičů / elektronů elektrickým vodičem. Elektrický proud se měří v Ampérech – značka A. Práce s osvětlovací technikou je práce s elektřinou, tedy se zařízením s nebezpečným elektrickým napětím a proudem, s vysokou spotřebou / příkonem a výkonem.

základní vzorec: U = R x I (napětí = odpor x proud) – Ohmův zákon pro obecné užití pak platí: U x I = P (tj. napětí x proud = výkon) v praxi: NAPĚTÍ (Volt, V) x PROUD (Ampér, A) = VÝKON (Watt, W), respektive PŘÍKON SPOTŘEBIČE 240 V x 10 A = 2400 W, tj. 2,4 kW (kilowattů) 2000 W je typické zatížení standardní zásuvky v bytě, ale i na stmívači. Pro tyto zásuvky se používá jistič 10 – 16 A, pro pračky až 20 A jistič. Pro příklad: Standardní spotřebič, např. rychlovarná konvice, má příkon cca 2000 W, tj. 10 A, tedy jako dva standardní divadelní reflektory o příkonu 1000 W = 1 kW.

Úvod do elektrotechniky

Při užití vzorečku dostaneme 1000 W : 230 V = 4,3 A / typicky 5 A. Divadelní stmívače mají většinou 12 okruhů x 10 – 16 A jistič, tedy 12 stmívaných okruhů po cca 2 kW, to znamená, že můžeme připojit na každý okruh stmívače 1 až 2 reflektory s typickým příkonem 1000 W.

SCHÉMA ZAPOJENÍ DO STMÍVAČE S PŘIPOJENÝMI OKRUHY Vždy musíme předemREFLEKTORŮ počítat s potřebným zatížením stmívače a kabelů i jističe v rozvodně.

Obr. 1 – Schéma zapojení reflektorů do stmívače s připojenými okruhy Stmívané okruhy

Kabel 32A

Stmívač 12 okruhů – channels

ch1

ch2

ch3

ch4

...

ch12

1.1 Kabeláž a elektrická síť K „doručení“ potřebného elektrického příkonu nebo řídících povelů pro světelná zařízení potřebujeme vhodnou kabeláž – tj. kabely silové a datové. Původně se užívala dvouvodičová síť TN-C s propojenou „nulou“ a „zemí“ (PEN). V současnosti je standardem třívodičová síť TN-S s odděleným vedením nulovacího (modrá barva) a zemnícího (zelenožlutá barva) ochranného vodiče (PE+N). Elektrický kabel / prodlužovačka se používá vždy se třemi vodiči a v ohebném provedení. Typicky jde např. o svazek spletených tenkých měděných drátků o celkovém průřezu 3 x 1,5 mm². Každý vodič je ve své izolaci a ve společné izolaci pro všechny vodiče dohromady – tzv. dvojitá izolace kabelů. Podle síly izolace a vodičů mají pak kabely své typové značení – např. typ H05RN je středně odolný, typ H07RN má zvýšenou mechanickou odolnost, kterou vyžadují české normy ČSN pro pohyblivé volně vedené elektro přívody. Dále existují kabely CYKY s tvrdými měděnými drátovými vodiči v izolaci. Je možné po nich přenášet větší elektrickou zátěž, ale jsou neohebné, tedy použitelné jen ve fixních rozvodech, např. v bytě ve zdech.

SVĚTLO

SCHÉMA KABELU SE TŘEMI VODIČI A BAREVNÝM ROZLIŠENÍM

Obr. 2 – Schéma kabelu se třemi vodiči s barevným rozlišením vodičů

Zemnící ochranný vodič

Fázový vodič

Nulový vodič

1.2 Kabely a jejich typy při osvětlování Pro koncová zařízení (např. pro reflektory, ale i pro domácí spotřebiče) se používá napětí 230 V, tzv. jednofázové se třížilovými kabely.

Dělení kabelů pro napětí 230 V podle průřezu, možného zatížení a vhodného jištění: 3 x 1,5 mm pro max. 2000 W s jištěním 10 A 3 x 2,5 mm do 3600 W s jištěním 16 A 3 x 4 mm do 5000 W = 5 kW, silná svítidla s jištěním 20 – 25 A Pro velké zatížení a velké příkony se používá třífázový proud o napětí 400 V mezi fázemi. Kabely jsou pětižilové se třemi pracovními fázemi, nulovacím a ochranným zemnícím vodičem.

Dělení kabelů pro napětí 400 V podle průřezu, možného zatížení a vhodného jištění: 5 x 2,5 mm 16 A – pro malé příkony a menší motory – typicky cirkulárka, motor pro zvedání konstrukcí mobilních pódií 5 x 4 mm 16 A a 32 A – kabely vhodné pro propojení TOI buněk, pro jednotlivé stmívače a malé koncové rozvodny, které napájí jednotlivé spotřebiče – typicky rozvodna ve „foodtrucku“ nebo rozvodna pro ovládání více motorů v konstrukci zastřešení pódia 5 x 6 mm 32 A – pro napájení jednotlivých stmívačů 12 x 2,3 kW, rozvoden 5 x 10 mm 63 A – pro rozvodny stmívačového racku s 2 – 3 stmívači, tj. 24 – 36 channels x 2 kW 5 x 16 mm 63 A – pro plné zatížení 63 A – napájení plně obsazených rozvoden 32 A a 63 A nebo pro stmívače se zatížením 6 x 5 kW 5 x 25 mm 125 A – pro hlavní páteřní rozvody, rozvodné skříně a stmívačové sestavy Úvod do elektrotechniky

Obr. 3 – Schéma zapojení elektrických rozvodů při zajištění akce Kabel 10A/230V 3G 1,5 mm

SCHÉMA ELEKTRICKÝCH ROZVODŮ Kabel 32A/400V 5G 6 mm

Rozvodna 32A

Rozvodna 63A Agregát 125A

Kabel 125A/400V 5G 25 mm

Rozvodna 125A

Rozvodna 32A

Kabel 63A/400V 5G 10 mm

Stmívačový rack s rozvodnou a třemi stmívači 3 x 12ch x 2,2kW

Kabel 10A/230V 3G 1,5 mm

Stánky WC Produkce Pokladna

Scéna

Rampa PAR

Zatížitelnost kabelů proudem odpovídá i použitým konektorům (typ CEE). Při 230 V rozvodu jde o standardní vidlice a spojky typu French, v Evropě často typu Schuko. Při 400 V rozvodu se používají pětipinové konektory typu CEE s označením maximálního proudového zatížení – tj. 16 A, 32 A, 63 A, 125 A. Používají se kabely typu H07RN s průřezy (viz rámečky výše). V provedení Titanex máme možnost zvýšené zátěže kabelů s lepší ohebností, menší váhou i průřezem kabelu, a to díky lepším použitým izolačním materiálům. To je zásadní pro přepravu a manipulaci s kabely, které jsou typicky v délkách do 25 m a tedy do váhy cca 50 kg.

1.3 Jistící prvky Jističe se užívají proti příliš vysokému proudovému zatížení kabelů nebo sítě nadměrným odběrem. Dělí se podle zatížení, při kterém odepnou síť. Vypínací charakteristika proudu se udává v Ampérech. Jističe chrání při zkratu nebo přetížení. Reagují se zpožděním až po určité době. Jde o ochranu vedení a spotřebičů.

SVĚTLO

Proudové chrániče je povinné používat v nových rozvodech. V původních starých „pevných“ instalacích chránič nemusí být. Porovnávají elektrické potenciály na vstupu a výstupu (co „přiteče“, musí i „odtéct“). Proudové chrániče chrání při špatné funkci spotřebiče před nebezpečným dotekem i proti požáru. Jejich výhodou je okamžitá reakce na chybu v síti, chrání osoby před úrazem elektrickým proudem. Citlivost chráničů na chybu v síti se udává v hodnotách 30 mA – 1000 mA. Anglické značení chrániče je RCD, hovorově „fíčko“. Existují i další jistící prvky jako FCDP, KRN – odpínače při elektrickém oblouku, při chybějící „nule“ atd. Tyto další ochranné prvky zatím nejsou standardem, ale zvyšují bezpečnost.

1.4 Bezpečnost při práci s elektrickým proudem Rozvodny a rozvaděče jsou zakázané, nepřístupné pro osoby bez oprávnění, proto se na ně užívají plomby a zámky. Základním požadavkem je bezpečnost. A proto mohou pracovat s elektrickými zařízeními pouze osoby s kvalifikací podle vyhlášky o odborné způsobilosti v elektrotechnice č. 50/1978 Sb.

Stupně kvalifikace: §3 – pracovníci seznámení – bez elektrotechnického vzdělání a praxe, seznámení se zacházením s elektrickými zařízeními v rozsahu své činnosti, upozornění na možné ohrožení. §4 – pracovníci poučení – bez elektrotechnického vzdělání a praxe, seznámení se zacházením s elektrickými zařízeními, proškolení v rozsahu své činnosti, upozornění na možné ohrožení a seznámení s poskytováním první pomoci. Mohou obsluhovat zařízení a pracovat na vypnutých zařízeních s dohledem. Nesmějí pracovat pod napětím. To znamená, že mohou nahazovat pojistky, obsluhovat reflektory, měnit žárovku na odpojeném reflektoru. §5 – pracovníci znalí – pouze s elektrotechnickým vzděláním, praxe není vyžadována, osvědčení o kvalifikaci je platné 3 roky. To znamená, že mohou pod dozorem obsluhovat elektrická zařízení bez napětí i pod napětím. §6 – pracovníci pro samostatnou činnost – pouze s elektrotechnickým vzděláním a praxí, osvědčení o kvalifikaci je platné 3 roky, mohou pracovat samostatně. §7 – pracovníci pro řízení činnosti §8 – pracovníci pro řízení činnosti dodavatelským způsobem §9 – pracovníci pro provádění revizí

Úvod do elektrotechniky

1.5 Revize elektrozařízení Všechna elektrozařízení musí mít platný doklad o revizi (vstupní, pravidelná) podle platných nařízení. Neprovádění revizí je porušením zákona. Při úrazu elektrickým proudem provozovatel prokazuje míru svého zavinění. Pokud není k dispozici protokol revize elektrozařízení, je za viníka téměř vždy označen provozovatel. Současně pozbývá účinnosti i jeho pojištění proti škodě. Pro zapůjčená elektrozařízení dodává doklad o revizi pronajímatel. Žádné zařízení nesmí být viditelně poškozené. Při větších akcích se provádí revize elektro zapojení celého areálu.

SVĚTLO

2. Osvětlovací technika 2.1 Svítidla Světelný zdroj se zrcadlem a čočkou jsou hlavními částmi reflektoru. Jeho konstrukce se skládá z patice zdroje s posunem proti zrcadlu, z čoček s posunem a z lamp house / krytu. Další časti jsou: třmen, držák filtrů a efektových zařízení, ořezávací clony, klapky, iris clona, rámeček, lanko. Typy svítidel můžeme rozlišit podle výkonu, světelného zdroje nebo čočky. Svítidla podle výkonu: v rozmezí 30 W – 10 000 W, standardně do 2000 W. Svítidla podle zdroje: • halogenová / tungsten – klasická žárovka s vláknem • LED – diodový chip • výbojková – výbojkový oblouk typu HMI, MSR, MSD aj. • další typy – zářivky, projektory atd. Svítidla podle čočky (reflektory):

Obr. 4 – Fresnelova čočka a PC čočka v pebble provedení FRESNELOVA ČOČKA

PC ČOČKA V PEBBLE PROVEDENÍ

• Většinu PC světlometů lze změnit na FR prostoru výměnou čočky. • PC – Plano-Convex, čirá čočka, jasně ohraničený kužel / kruh • FR – Fresnel, stupňovitá čočka, měkká rozostřená stopa • PB – Pebble-Convex, s bublinami, mezistupeň mezi PC a FR, čočka s měkčí stopou. Díky možnosti výměny čočky lze většinu PC reflektorů změnit ve FR reflektory a naopak. Osvětlovací technika

Obr. 5 – Reflektor s PC / Fresnelovou čočkou

TŘMEN

VYPUKLÁ, KONVEXNÍ NEBO STUPŇOVITÁ FRESNELOVA ČOČKA

ŽÁROVKA

ZRCADLO

DRŽÁK RÁMEČKU FILTRŮ

VODIČ KE ZDROJI

ŠROUBOVICE PRO POSUN PODVOZKU PATICE

• PF – Profile, ostrý, tvarovaný paprsek procházející soustavou čoček, které tvoří tubus s optikou různé šířky a s možností funkce ostření (fokus) a zoom.

Obr. 6 – Zoom Profile reflektor TŘMEN

ČOČKA KONDENZOROVÁ

ŽÁROVKA

DRÁŽKA (GOBO/IRIS)

PATICE

ELIPTICKÉ ZRCADLO

OŘEZÁVACÍ CLONA

ČOČKA

DRŽÁK FILTRU

POSUVNÉ ŠROUBY (posun čoček)

ZOOM PROFILE REFLEKTOR

• FL – Flood light, vana, jen zdroj a zrcadlo, bez čočky, velká plošná stopa symetrická nebo asymetrická. 14

SVĚTLO

Obr. 7 – Plošný reflektor / vana TŘMEN

DRŽÁK FILTRU

ŽÁROVKA ZRCADLO

•

PAR – Parabolic aluminized reflector, vydává silný paprsek světla. Je to jen PLOŠNÝ REFLEKTOR – VANA zdroj se zrcadlem jako součástí žárovky, bez čočky, s různou velikostí svítidla a s různým výkonem zdroje. Dělí se podle velikosti / výkonu na PAR 16, 20, 30, 36, 46, 56, 64 – od 6 W do 1000 W. A podle zdroje s označením NSP, SP, MFL, WFL nebo CP 60, 61, 62, extrém je CP 95. (Z angličtiny: Narrow Spot, Spot, Medium Flood, Wide Flood = úzký, střední, široký, plošný paprsek.)

Obr. 8 – Reflektor PAR POJISTKA OTEVŘENÍ LAMP HOUSE PATICE ZDROJE

TŘMEN

ŽÁROVKA SE ZRCADLEM

DRŽÁK RÁMEČKU FILTRŮ

KABEL SPOJOVACÍ KOLÍK TUBUSU A LAMP HOUSE

•

PRUŽINA UCHYCENÍ ŽÁROVKY

LV – Low voltage, nízkovoltové svítidlo, s transformátorem a zdrojem na nízké napětí. Výsledkem je extrémně silný ostrý úzký paprsek. Např. světlo typu Svoboda rampa, které má 9 zdrojů / žárovek 24 V x 250 W v sériovém zapojení, vytváří tzv. světelnou oponu. Osvětlovací technika

•

LED reflektor – Light emitting diode, náhrada za klasické žárovkové reflektory. Má ale jiný zdroj světla, složený z diodového chipu, většinou navíc s funkcí barvení světla. Jeho výhodou je vysoká účinnost a malý příkon 30 – 800 W. Má malé tepelné ztráty, což znamená úspory při klimatizování prostor. Vždy se porovnává kvalita reflektoru a vydávaného světla, tedy jeho výkon, barva, plynulost regulace. Základním parametrem je CRI neboli věrnost podání barev (ideálně CRI 85+).

LED reflektory nyní nahrazují halogenová provedení svítidel PC i FR. Dle chipu jsou jednoa vícebarevné, standardně 3 barvy RGB, dále 4chip RGBW (RGB + bílá) a další možnosti až k 7chip RGBWWAUV. Existují i speciální jednoúčelové LED reflektory s vysokým světelným výkonem v jedné barvě, typicky Red či Blue nebo SingleWhite barva. Ovládání LED reflektorů je datové. Pro efektivní řízení je rozhodující počet channels / ovládacích okruhů, který umožňuje i řadu dalších funkcí – přepínání módů (režimů) barev, počtu řízených okruhů aj., ovládání ventilátoru, user setup, možnost zapojení do sítě reflektorů v režimu master, slave a auto nebo reagování na zvuk vestavěným mikrofonem. Hlavy a efekty – reflektory v motorizovaném držáku, tedy pohyblivé a programovatelné, dálkově ovládané. Podle zdroje mohou být halogenové, výbojkové i LED. Značí se zkratkou ML – Moving Light nebo někdy MH – Moving Head. Umožňují pokročilé míchaní barev chipem RGB nebo v CMY módu. Další možnosti: strobo, goba, frost, dichro efekty. Zásadní pro ML je velikost, váha, hlučnost svítidla, kvalita světelné stopy a především cena svítidla. Typické je složité ovládání mnoha okruhy – cca 30ti, ale i 60ti channnels. Je nutné mít odpovídající ovládací světelný pult. Další typy svítidel: • Výbojková: velký výkon, obtížná regulace, nejdou stmívat, používají se DMX žaluzie, větší hlučnost kvůli velkému výkonu a výkonnému chlazení. • Zářivky a neony: specifické využití, nevýhodou je speciální řízení pro plynulé stmívaní. • Stroboskop a blindery: efektové světlo – např. pro „oslepení“ diváka. • Lasery: základem je kvalitní laser s vysokou obnovovací frekvencí a dobrý ovládací software umožňující např. plynulé stmívání. • LED pásky, LED panely a LED tkaniny: náročné na ovládací software (v režimech matrix, pixel). • Sunstrip a další pixelová světla. • Videoprojektor užitý jako reflektor. Reflektory podle použití a umístění: • FOH / Front of House = přední reflektory – ze sálu nad hledištěm, na zadní stěně za diváky, nebo z boků sálu z hlediště. 16

SVĚTLO

• • • •

Wash / Top = Sprcha / Horní – svítí z mostů, lávek a tahů. Back light = Kontra / Zadní – svítí z tahů a zadní rampy. Side lights = Průvany – boční svícení, reflektory na pozemních stativech a stativech na bočních lávkách. Speciální druh jsou Booms – věže – konstrukce pro více světel z boku ve výšce stojící postavy. Flood light = plošné / vany – osvěcují zadní horizont nebo showfolii zepředu nebo ji prosvěcují. Často svítí shora jako plošné barevné vysvícení scény nebo jako pracovní osvětlení.

Obr. 9 – Horní pozice reflektorů FOH Hlediště lávka Auditorium catwalk

FOH light – přední reﬂektory nad forbínou

Bridge light Proscéniový most Proscenium bridge

Horní / sprcha – top light Suﬁta – border

Horizont – back drop Kontra – back light

SVÍCENÍ – HORNÍ POZICE REFLEKTORŮ

BOČNÍ A PLOŠNÉ SVÍCENÍ

Obr. 10 – Boční a plošné svícení Horizont Reflektory boční průvany

Reflektory boční průvany Šála

Šála

Plošná světla nasvětlují plochu

Osvětlovací technika

Podle druhu akce se používají některé reflektory typicky: • divadlo – klasické halogenové a LED reflektory; • koncert a event – LED PAR a Moving Lights; • architektura – plošná a paprsková svítidla.

2.2 Řízení osvětlovacích systémů Intenzitu halogenových reflektorů ovládáme přes stmívač s výstupem 230 V regulací napětí, proudu nebo frekvence. Kabelem 230 V propojíme stmívač a reflektor. Ovládání Moving Lights, LED reflektorů a efektových zařízení je složitější. Pro tyto zařízení potřebujeme pevné napájecí napětí 230 V a datový řídící kabel. Po řídícím kabelu pak posíláme svítidlům ovládací povely, může po něm probíhat zpětná komunikace, automatické nastavení systému, včetně autokonfigurace. Základním řídícím protokolem je datový protokol DMX. Způsoby propojení DMX: • Pult – data DMX – stmívač – reflektor • Pult – data DMX – LED a ML svítidla

Obr. 11 – Typický rozvod data DMX Silové napájení 230V

TYPICKÝ ROZVOD DATA DMX

Stmívací jednotka 30 okruhů s DMX datovým vstupem z osvětlovacího pultu

data regulované napájení 230V silové napájení 230V

Regulované okruhy 230V

Ar t –N et

Klasické halogenové reflektory

X, sA C

Silové napájení 230V

Data DM

Data Svítidla MOVING LIGHT se silovým napájením 230V a datovým ovládáním Data

Osvětlovací pult (výstup data) 230V

Svítidla LED PAR se silovým napájením 230V a datovým ovládáním

SVĚTLO

DMX je datový protokol (zkratka pro Digital Multiplex) s vývojem a standardizací od roku 1986 po současnost. Umožnuje přenos dat až na vzdálenost 300 m s připojením a ovládáním až 31 + 1 zařízení (devices). DMX signál předává řídící informaci až 512 okruhům (channels) s rozlišením 0 – 255 kroků na každém okruhu. Pro rozvody DMX lze využít řadu síťových zařízení, jako jsou zesilovače, rozbočovače (splitter), sdružovače (merger), DMX recorder, repeater a jiné. K přenosu dat se používá speciální DMX kabel s vhodnými parametry, díky digitalizaci signálu lze nyní využívat i klasické UTP kabely typu CAT s počítačovými konektory RJ45 používanými v sítích LAN. DMX kabely jsou osazené datovým konektorem DMX XLR5 s pěti piny (5 Pin), kvůli nezáměnnosti konektorů, odvozeným od zvukařského XLR3 konektoru. Pro snížení ceny levnější zařízení využívají XLR3 konektory i zvukařské třížilové kabely. Osvětlovací pulty mohou vysílat více nezávislých DMX signálů (tzv. universes), tedy např. DMX 1, 2, … 4, dokáží řídit 4 x 512 okruhů (channels). Nově se užívají další řídící protokoly spojené s výrobci – např. MA-Net, ETCNet, nebo převzatými z průmyslu – Art-Net, ACN a sACN. Tyto protokoly umožnují řízení osvětlovacích zařízení po počítačové síti z PC nebo mobilu, přenos signálu po WiFi s několika desetitisíci universes.

2.3 Praktické využití DMX Pro řízení stmívačů a svítidel musíme přidělit těmto zařízením tzv. startovací adresu. Každé zařízení si potom podle přidělených okruhů bere z DMX signálu povely určené právě pro něj. Skupině svítidel pak můžeme přidělit vhodný rozsah adres – např. reflektory na jevišti řídíme adresou 1 – 99, svítidla na trussu (konstrukci) nad jevištěm adresami 101 – 199, svítidla na lávkách a v hledišti adresami 201 – 299. Adresu pro halogenové / žárovkové reflektory nastavujeme na jejich regulační jednotce (stmívači) vždy pro celou skupinu reflektorů. Pro LED se adresa nastavuje přímo na zařízení a vždy jde o více channels pro jedno zařízení. Např. 4 channels pro jednoduché LED světlo – každý kanál pro jednu funci (RGB barvy + funkce Dimmer). Sofistikovaná Moving Lights potřebují pro řízení všech funkcí více channels (12 až 90). Ve starších instalacích (kulturní domy, nemodernizovaná divadla) se řízení vejde do jednoho DMX universe – mají do 100 reflektorů, několik efektů a dýmostroj. Nové instalace a koncerty s desítkami až stovkami ML pak naopak využívají protokol sACN s desítkami DMX universes.

Osvětlovací technika

2.4 Osvětlovací pulty Světelný park lze ovládat z osvětlovacího pultu nebo speciálním softwarem. Osvětlovací pulty podle programování dělíme na: • Manuální – zcela jednoduché a levné, pro základní ovládání jednoho stmívače, několika světel. • Předprogramované – s již nastavenými funkcemi pro ovládání několika jedno duchých efektových světel a několika reflektorů, s využitím např. na diskotéce. • Programovatelné pulty a speciální zařízení – disponují minimálně jedním DMX výstupem a 250 ovládanými okruhy (channels). Často ale mají 4 a více výstupů DMX s volitelným typem protokolu, např. sACN, Art-Net. Pro ovládání lze využít i PC software s přídavnou ovládací konzolí – tzv. Command Wing s ovladači. Hlavní výrobci osvětlovacích pultů pro divadelní užití jsou MA, ETC, Chamsys a Avolites, pro koncerty Avolites a Flying Pig Systems. Na trhu je celá řada evropských a čínských výrobců s ovladači různé kvality i ceny. Velká část řízení se přesunula do softwarových řešení na tabletech a mobilech, kde díky bezdrátovému přenosu dat nepotřebujeme ani převod na DMX, a tedy lze řídit Moving Lights přímo protokolem s ACN bez dalších síťových prvků. Analogový způsob řízení, při kterém má každý okruh svůj ovladač, už v praxi téměř nepotkáme. Základní funkce osvětlovacích pultů: • Ovládání intenzit okruhů, tj. stmívání reflektorů jednotlivě i po skupinách, většinou „šavlí“/(slider). • Tvorba a ukládání světelných nálad, jejich úprava, řazení, vyvolávání a propo jování – tzv. Cues, včetně funkce prolínání (crossfade) a určení doby nájezdu a odjezdu světelné nálady (timing). • Efekty – ovládání palet / knihoven pohybů, barev, gob, módů blikání a speciálních efektů. • Patch – důležitá funkce propojující channels pultu s reálnými výstupy na scéně, a to podle přiřazených startovacích adres. Umožňuje spojení svítidel do logických skupin pro snazší hromadné ovládání a programování, správné přiřazení ovládacích povelů správným adresám na jednotlivých ML zařízeních. • Propojení ovládání show – v synchronizaci se zvukem a videem, přes TimeCode či TimeLine, MIDI protokol apod. Důležitá je podpora přenosu dat uloženého představení do jiných zařízení (jiného pultu) a tzv. morfologie, kdy jsou pro připravenou show využita jiná svítidla než v původním programu. Proto je nutné řídící program adaptovat – snáze automaticky než manuálně. 20

SVĚTLO

2.5 Stmívače Stmívače zajištují silovou regulaci intenzity reflektoru řízením velikosti proudu nebo napětí, případně řízením frekvenční křivky elektrického proudu. Jsou určené pro přímou regulaci halogenových svítidel nebo pro spínání LED, ML a ostatních svítidel. Proto je u stmívače zásadně důležitá funkce Dimmer / Switch – tj. přepínaní mezi módem stmívání a spínání. Existuje řada provedení – od single stmívače přes 6 + 12 channels provedení až po provedení Dimmer rack (mobilní stmívačová skříň) s 24, 48, 72 stmívanými výstupy. Používají se i stmívače zabudované přímo v reflektoru nebo v rampách pro jednotlivé zdroje. U LED svítidel je stmívací modul zabudovaný přímo ve svítidle. Procesorová jednotka stmívačů může přijímat data ve více protokolech – DMX, Art-Net, sACN aj. a umožnuje ovládání a programování řady pokročilých funkcí stmívačů – Hold, BackUp atd. V pevných instalacích se preferují modulární stmívače, u kterých lze při poruše jednoduše vyměnit jednotlivé stmívací jednotky („ šuplíky“) za jiné. Stmívačové sestavy bývají vybavené jištěním vstupu, jednotlivých okruhů a RCD odpínačem pro zajištění bezpečnosti.

Osvětlovací technika

3. Základy světelného designu a využití reflektorů v praxi Účelem světelného designu je spojení technického nasvícení účinkujících a prostoru s uměleckými požadavky a parametry. Světlo pomáhá akcentovat a vykládat viděné, dotvářet scénografii a jevištní akci. Světlem lze vyjádřit vztahy, emoce a podobně. Plochu jeviště je při nasvěcování dobré rozdělit na jednotlivé části, které potřebujeme světlem obsáhnout. Typicky střed plochy, levá a pravá strana. A dále přední, střední a zadní plán. Levou a pravou stranu určujeme buď z pohledu diváka (typicky v Česku), nebo naopak z pohledu z jeviště (anglosaská oblast).

SVÍCENÍ – ROZDĚLENÍ JEVIŠTĚ

Obr. 12 – Rozdělení jeviště

Upstage

Center Stage

Downstage

Right

Left Auditorium

Svícení FOH

Rozlišujeme více způsobů svícení (viz str. 17, obr. 9 a 10): zepředu – minimálně tři reflektory • Přední / FOH – většinou pět reflektorů • Horní / Wash – případně ve dvou řadách za sebou • Zadní – kontra / Back light • Boční průvany shora / Side lights – minimálně tři reflektory • Plošné svícení – většinou pět reflektorů

– ideálně ve dvou řadách za sebou

SVĚTLO

kontra / zadní

– minimálně tři reﬂektory – většinou pět a více reﬂektorů – ideálně ve dvou řadách za sebou

Další možnosti svícení: • Spodní svícení • Nasvícení horizontu • Svítidla v dekoraci nebo přímo svítící dekorace

NA LÁVCE KOLEM JEVIŠTĚ

JEVIŠTĚ PODCHOZÍ

Obr. 13 – Světelný plán divadla ABC, Městská divadla pražská

UPPER SIDE LIGHT

BACK / KONTRA

TOP + BACK

LOW SIDE LIGHT PRŮVANY TOP PORTAL TOWERS

PROSCENIUM BRIDGE

FOH

Základy světelného designu a využití reflektorů v praxi

3.1 Základní charakteristiky světelného paprsku při tvorbě světelného designu • Úhel dopadajícího světla – na postavu či dekoraci – může být popisný i drama tizující. Je zásadní pro svícení obličeje nebo lidského těla. • Intenzita světla – analogicky se silou denního světla může určovat situaci. Extrémně silné světlo známé jako Svoboda rampa vytváří „světelnou oponu“, kdy prostor za dopadajícím světlem už divák nevidí. • Tvarování a směr světelného paprsku umožnuje výběr, co má a nemá být vidět, na co je kladen důraz nebo na co chceme upřít pozornost diváka. Lze využívat tzv. „dramatické„ nebo popisné světlo. • Barva světelného paprsku spolu s odrazem světla umožňuje řadu „kouzel“. Využíváme míchání barev aditivně RGB přímo na objektu nebo skládání barev na sebe v reflektoru systémem CMY. • Důležitým prvkem je teplota světla udávaná v Kelvinech (K). Halogenová hod nota 2700 K – 3200 K znamená teplé světlo, které připomíná sluneční svit. Vyšší hodnoty 5000 K – 6000 K tvoří ostré chladné nepřirozené bílé světlo.

Některé kombinace barev mají ustálený význam: • oranžová + bílá = pravé poledne, slavnost • bílá + modrá = soumrak, tajemství • modrá + slabá bílá = noc V tanci je velmi užívané kontrastní svícení teplou a studenou barvou: modrá plocha + oranžová postava. U halogenových reflektorů používáme pro barvení světla barevné filtry, které mají různou průchodnost světla podle hustoty barvy nebo fungují jako teplotní korekce světla. Renomovaní výrobci jsou LEE, Rosco. Filtry mohou mít i speciální funkce – rozpylové, efektové, teplotně chránící, speciály pro film a pro LED svítidla. Některá LED svítidla mohou barvit světelný paprsek přímým zadáním čísla barvy dle výrobce filtrů. • 24

Pohyb světelného paprsku automaticky upoutá pozornost diváka. Proto jsou při koncertech tak užívané Moving Lights, která pracují s pohybem, změnou barvy a tvaru nebo blikáním do rytmu. Synchronní pohyb více svítidel umocňuje vizuální prožitek diváka, ale vyžaduje výkonný software i hardware a zkušeného programátora. SVĚTLO

Pro zvýraznění světelného paprsku se využívají hazery (výrobníky mlhy) a dý mostroje, vyrábějící opar, na kterém se světlo odráží. Pro použití laseru je dým či opar nezbytný.

3.2 Light plot a vizualizace Schéma užití reflektorů zachycuje tzv. light plot, světelný plán nasvícení akce, kde je uvedené rozmístění, typy a počty reflektorů, někdy i směr svícení, dále jejich připojení silové i datové, celkový příkon, osazení filtry. Light plot je součástí technického rideru a pomáhá při komunikaci mezi osvětlovacími techniky. Umožňuje plánovat přípravu akce, dává informaci o množství potřebné techniky, času stavby a bourání akce a potřebného množství technického personálu. Z light plotu zjistíme i rozměry jeviště a konstrukcí i rozmístění motorů. Každé svítidlo v light plotu má svoji standardizovanou značku = symbol.

Obr. 14 – Symboly svítidel Plošné svítidlo Difuzní svítidlo (Soft Light) Zvláštní plošné svítidlo (Special Floodlight) Zrcadlový reflektor (Reflector Spotlight) Reflektor s neměnným svazkem (Sealed Beam Spotlight / PAR) Čočkový reflektor (Plano-Convex / PC) Reflektor se stupňovou čočkou (Fresnel / FR) Tvarovací reflektor (Profile / PF) Efektový reflektor (Effects Spotlight) Základy světelného designu a využití reflektorů v praxi

Příklady nasvícení akce: Light plot – studie k projektu Bouda Jihočeského divadla – zachycuje způsob jednoduchého nasvícení představení v aréně se soupiskou použitých reflektorů a techniky.

Obr. 15 – Light plot – studie pro projekt Bouda Jihočeského divadla

SVĚTLO

Koncertní svícení – kapela Xindl X – light plot včetně využití trussových konstrukcí a výškového umístění ML.

Xindl X PDF TECH.RIDER 7 listů !!!

Strana 7 " Xindl z7 " X PDF TECH.RIDER 7 listů !!!

Strana 4 " z7 "

Obr. 16a, 16b – Light plot kapely Xindl X

Základy světelného designu a využití reflektorů v praxi

Příklady osvětlovací techniky:

Obr. 17 Moving Light Obr. 18 Reflektor LED PAR

Obr. 19 Reflektor PC 1kW Obr. 20 Reflektor Fresnel 1kW

Obr. 21 Plošný reflektor / vana Obr. 22 Stmívačový rack

SVĚTLO

Zvuk 4. Základní pojmy ve zvuku 4.1 Rychlost zvuku a jeho šíření Zvuk je mechanické vlnění v látkovém prostředí, které je schopné vyvolat sluchový vjem. Vzniká tehdy, když předmět (např. struna) kmitá ve slyšitelném frekvenčním pásmu. Zvuk se šíří vzduchem, pevnými látkami i kapalinami. Nešíří se pouze ve vakuu, které je dokonalou zvukovou izolací. Pro zvukaře je nejdůležitější fyzikální vlastností zvuku jeho rychlost v atmosféře, která nás obklopuje. Největší vliv na rychlost má teplota vzduchu. Se stoupající teplotou se zvyšuje i rychlost zvuku. Při teplotě 20 °C je rychlost zvuku 343 m/s, při 25 °C 346 m/s a naopak při 0 °C 331 m/s.

Nejjednodušší pomůckou je zapamatovat si, že zvuk urazí vzdálenost jednoho metru (z bodu A do bodu B) asi za 3,3 milisekundy (ms).

Nejdůležitější fyzikální pojmy, s nimiž ve zvuku pracujeme: Odpor neboli impedance — fyzikální veličina, jednotka Ohm, označuje se R. Ohmův zákon: R = U / I (R – odpor, U – napětí, I – proud). Výkon — jednotka Watt, označuje se P. Výpočet: P = U x I (podle Ohmova zákona). Kmitočet / kmitočtová charakteristika — jednotka Hertz, Hz. Pro nás použitá šířka pásma 20 Hz – 20 kHz. V tomto pásmu zvukově pracujeme. Hladina intenzity zvuku (hlasitost) — jednotka decibel, dB. Pro představu se lidský sluch pohybuje v rozsahu cca 0 – 120 dB.

4.2 Zpoždění Se zpožděním (DELAY) pracuje neustále každý zvukař. Pokud se propojují dva reproduktory za sebou a jsou od sebe vzdálené např. 10 metrů, zvuk z toho vzdálenějšího dorazí se zpožděním 33 ms a výsledný zvuk tedy nevychází z obou reproduktorů synchronně. Aby se tomu zabránilo, musí se pro vzdálenější reproduktor nastavit zpoždění, aby byl zvuk synchronní. Základní pojmy ve zvuku

Zpoždění se dnes nastavuje často na tzv. speaker processoru, který zpoždění sám vypočítá na metry nebo stopy (3,3 ms / m).

DELAY – ZPOŽDĚNÍ MEZI REPRODUKTORY Obr. 23 – DELAY – Zpoždění mezi reproduktory 1. reproduktor

2. reproduktor

Zvuk

Vzdálenost mezi reproduktory (3,3 ms – 1 m) Zpoždění vzniká i v reproboxu, který obsahuje více reproduktorů (zvukových zářičů) mechanicky umístěných v různé vzdálenosti. Z nich výsledný zvuk vychází v různém čase. Proto má každý reproduktor svůj vlastní zesilovač, na kterém nastavujeme jeho vlastní DELAY.

Obr. 24 – Zpoždění uvnitř reproboxu Reproduktor

Reproduktor

Zvuk

Reproduktor

1,24 ms 1,80 ms

Reproduktor

ZVUK

ZPOŽDĚNÍ UVNITŘ REPROBOXU

DELAY (zpoždění) vzniká i při snímání zvuku. Pokud snímáme jeden zdroj zvuku více mikrofony, může u nich dojít k rozdílným zpožděním. Proto je mikrofony potřeba umístit tak, aby byly od zdroje zvuku stejně vzdálené (více informací na workshopu o práci s mikrofony). Na tomto principu malého zpoždění pracuje mnoho zvukových efektů – např. PHASER, FLANGER (klasický TAP DELAY) atd.

Základní pojmy ve zvuku

5. Elektroakustický řetězec v rámci zvukové aparatury 5.1 Popis zvukové aparatury V mikrofonu se akustický signál (zvukové vlnění) mění na elektrický signál. Ten je zpracováván ve zvukovém mixu, zesílen koncovým zesilovačem a v reproduktoru zase změněn na akustický signál.

Obr. 25 – Schematické zapojení zvukové aparatury 1

Zdroj zvuku mikrofon / linka

Mixážní pult

Výkonová část

Zesilovač

Reproduktor

ZAPOJENÍ ZVUKOVÉ APARATURY 5.2SCHEMATICKÉ Mikrofony

Mikrofony jsou součástí elektroakustického řetězce. Je to zařízení k přeměně zvukového signálu na signál elektrický. Podle typu konstrukce a principu fungování rozdělujeme mikrofony na: • Dynamické mikrofony • Kondenzátorové (elektrostatické) mikrofony Dynamické mikrofony fungují na stejném principu jako reproduktor. Membrána se rozechvívá zvukovým signálem a pohybuje cívkou v magnetickém poli. V cívce se pohybem indukuje elektrický proud (elektromagnetická indukce).

ZVUK

Obr. 26 – Dynamický mikrofon

Magnet

Membrána

Výstupní signál

Kmitačka

Membrána

Kondenzátorový mikrofon pracuje na principu změny elektrického napětí, kterou způsobuje změny kapacity. Zvukový signál rozechvívá vodivou membránu, která je jedDYNAMICKÝ MIKROFON KONDENZÁTO nou z elektrod kondenzátoru připojeného do elektrického obvodu. Akustickým tlakem membrána kmitá, což způsobuje změnu kapacity kondenzátoru a moduluje procházející elektrický proud. Proto kondenzátorové mikrofony vyžadují napájení. To může být buď formou vestavěné baterie nebo napětím z mixážního pultu, tzv. phantomu 48V.

Obr. 27 – Kondenzátorový mikrofon

Děrovaná zadní deska

Výstupní signál

Zesilovač

Membrána

Odpor

Výstupní signál

Dalšími typy mikrofonů jsou např. mikrofony elektretové, elektromagnetické, piezoelektrické (krystalové).

KONDENZÁTOROVÝ MIKROFON

Elektroakustický řetězec v rámci zvukové aparatury

Hlavní rozdíl mezi dynamickým a kondenzátorovým mikrofonem v praxi je, že dynamický mikrofon je odolnější na akustický tlak, ale nemá takovou citlivost a kmitočtový rozsah. Kondenzátorový mikrofon je většinou citlivější s větším kmitočtovým rozsahem a náchylností na zpětnou vazbu. A to rozhoduje o jejich použití. Pro použití mikrofonů jsou klíčové zejména tyto parametry: • citlivost • směrovost • kmitočtová charakteristika Citlivost udává, jaká je výstupní úroveň signálu při určitém akustickém tlaku. Citlivější mikrofon je vhodnější na méně hlasité nástroje a zdroje zvuku. Pro extrémně hlasité nástroje jsou lepší méně citlivé mikrofony. Směrovost udává citlivost mikrofonu v různých úhlech natočení membrány od zdroje zvuku. Podle konstrukce mikrofonu může být zvuk přicházející z některých stran potlačen. Mezi základní směrové charakteristiky patří kulová, osmičková, kardioidní, superkardioidní atd. Kulová charakteristika mikrofonu zajistí vyrovnané snímání zvuku ze všech stran. Osmičková snímá zvuk především zepředu a zezadu mikrofonu, na stranách je zvuk potlačen. Kardioidní a superkardioidní charakteristika je nejpoužívanější, protože je nejvíce směrová – snímá zvuk především zepředu, z ostatních stran zvuk více či méně potlačuje. Směrovost je důležitá při umísťování mikrofonů vůči zdrojům zvuku i vůči reproduktorům, aby nevzniklo nebezpečí akustické zpětné vazby. Tato situace může nastat, pokud mikrofon snímá zvukový signál, který sám vyprodukoval. Elektroakustický řetězec se spojí do uzavřeného obvodu, čímž vznikne právě ona nežádoucí akustická zpětná vazba. Kmitočtová charakteristika – udává kmitočtový rozsah, v němž je mikrofon schopný pracovat. Rozdělení mikrofonů podle jejich použití: • mikrofony vokálové (zpěv i mluvené slovo) • mikrofony nástrojové Mikrofony nástrojové: • Mikrofony pro bicí soupravu: Malý buben (řečený snare, virbl, šroťák, bubínek, rytmičák) – mikrofon např. SHURE SM57, Audix D1 horní a spodní 34

ZVUK

H.H. (hi-hat, hajtka, činely) – kondenzátorový mikrofon např. AKG C1000, C451, SHURE SM81 TOM TOMY – přechodové bubny (tzv. kotel, přechod, přechoďák) – klipsna např. SENNHEISER E904/604, SHURE BETA 98AD/C OVERHEAD – kromě mikrofonů umístěných přímo na bicích se nad soupravu umísťují i dva tzv. overheady, které snímají nejen H.H., ale i celou bicí soupravu – 2 x kondenzátorový mikrofon např. AKG C451, C1000, SHURE SM81 • Mikrofony pro další nástroje: Baskytara – většinou linka XLR nebo DI Box, případně mikrofon i oboje Kytara elektrická – mikrofon např. SHURE SM57 nebo SENNHEISER E606 x E906 Kytara akustická – většinou linka – DI Box Klávesy – linka – 2 x DI Box Klavír akustický – 2 x mikrofon, např. AKG C1000 atd. nebo snímač (případně obojí) Dechy – mikrofon např. SHURE SM57, SM58 nebo klipsna Housle akusické – mikrofon např. AKG C1000, AKG C451 nebo klipsna Violoncello – mikrofon např. AKG C1000, AKG C451 nebo klipsna Zpěvové mikrofony: Zpěvové – vokál – mikrofon např. SHURE SM58, BETA 58, BETA 57, BETA 87, KS9, SENNHEISER E945, E965 Sbory – mikrofon např. AKG C3000 Mluvené slovo – mikrofon např. SHURE SM58, BETA 58, BETA 57, BETA 87, KS9, SENNHEISER E945, E965 Mikrofony bezdrátové – zpěvové (mluvené slovo), hlavové, klopové

5.3 Symetrické a nesymetrické vedení Mikrofon mění akustický signál v signál elektrický, ten přivádíme do mixážního pultu. To se děje pomocí tzv. symetrického vedení. Symetrickým vedením se propojují všechny nevýkonové složky zvukového systému – od mikrofonu / linky do mixážního pultu a z mixážního pultu do výkonového zařízení. Symetrické vedení má oproti klasickému nesymetrickému vedení tu výhodu, že můžeme použít dlouhé spojení bez vnějších rušivých signálů (které se nám na každé vedení modulují).

Elektroakustický řetězec v rámci zvukové aparatury

SYMETRICKÉ VEDENÍ

Obr. 28 – Symetrické vedení Ruch t

–

MIX

Symetrické kabely jsou třížilové. Mají dvě žíly (HOT+, COLD–) a stínění. Jsou označovány také balanced. Vedení signálu tímto typem kabelů zajišťuje vyrušení parazitních elektromagnetických šumů (brumy, cvrkot, šumění) naindukovaných po délce kabelu; výsledný zvuk je zcela čistý. Nejčastější typy symetrických kabelů: • konektory XLR (canon) • 6,3 mm stereo jack

SCHÉMA ZAPOJENÍ XLR KONEKTORU

Obr. 29 – Schéma zapojení XLR konektoru

Stínění

Normální polarita signálu („HOT“)

Invertovaná polarita signálu („COLD“)

Stínění

Normální polarita signálu („HOT“)

Invertovaná polarita signálu („COLD“) ZVUK

XLR kabel je nejčastěji osazen na jedné straně konektorem samec (M) a na druhé straně samicí (F). Díky tomu lze kabely řetězit.

ZAPOJENÍ KABELU XLR  XLR

Obr. 30 – Zapojení kabelu XLR – XLR

Stínění

XLR kabel je nejčastěji osazen na jedné straně konektorem samec (male) a na druhé straně Často mikrofonů, prvků do mix pultu, samicí (female). Díky utomu lze kabelypropojení zapojovat za sebou.

výstup z pultu do zesilovačů

Nesymetrické vedení (unbalanced), tj. dvojžilový nesymetrický kabel, tzv. nástrojový – má jen jednu žílu a stínění, používá se k připojení nástrojů. Nejčastější typy nesymetrických kabelů: • konektory 6,3 mm jack, dnes také jack 3,5 mm • cinch V případě linkových signálů využíváme tzv. DI Box, což je převodník nesymetrického signálu na symetrický. Používá se pro nástroje na pódiu, které jsou nesymetrické (kytary, klávesy, různé přehrávače, výstupy z nejrůznějších multiefektů). DI Boxy se dělí na pasivní a aktivní: • pasivní DI Box má výhodu, že se nedá tak jednoduše přebudit • aktivní DI Box má velkou vnitřní impedanci (až 1 MOhm). Potřebuje napájení, phantom 48V nebo baterii. Je to vlasně první předzesilovač, který může zvuk zkreslit (přebudit). Proto je potřeba správně pracovat s citlivostí aktivního DI Boxu.

Pomůcka: Nastavte citlivost DI Boxu na hodnotu – 20 dB a 90 % signálu bude v pořádku.

5.4 Mixážní pult Základní funkce všech mixážních pultů je stejná: smíchání různých signálů z různých zdrojů v jeden signál. Mixážní pult se skládá ze vstupních obvodů, do nichž signál přichází. V mixovacích sběrnicích se smíchá a vychází poté z výstupních obvodů.

Elektroakustický řetězec v rámci zvukové aparatury

Obr. 31 – Základní schéma mixážního pultu Vstupní obvod VSTUP

VSTUP

Sběrnice

Výstupní obvod

VÝSTUP

ZÁKLADNÍ SCHÉMA MIXÁŽNÍHO PULTU

Vstupní obvod: • zdroj signálu (mikrofon / linka) se zapojí do vstupního konektoru mixážního pultu Poté signál prochází ve vstupním obvodu těmito ovladači: • GAIN, KOREKCE, INSERT, hlavní FADER, BALANCE, AUX GAIN – předzesilovač, v němž obvykle: • nastavujeme vstupní citlivost (je to jedna z nejdůležitějších funkcí mixážního pultu, aby mixpult zpracoval signál správně) • můžeme zapnout tzv. PHANTOM napájení 48V pro kondenzátorový mikrofon nebo aktivní DI Box • můžeme otočit fázi (0°/180°) KOREKCE – předzesilovač, měnič frekvenčního průběhu signálu. V současné době digitálních pultů 4x plně parametrickým equalizerem (EQ). INSERT – předzesilovač sloužící k rozpojení cesty signálu, umožňuje nám do ní připojit různé efekty (kompresor, gate, EQ atd.).

ZVUK

Hlavní FADER – regulátor hlasitosti daného vstupu. BALANCE – výstup, kterým rozdělujeme signál mezi levým kanálem (L) a pravým kanálem (R). Za BALANCE následuje přepínač mezi L + R nebo GROUPS. AUXy – jsou další vedlejší výstupy, kterých může být několik, mohou být PRE a POST. To znamená, jestli je signál závislý na hlavním FADERU (POST), nebo je na FADERU nezávislý (PRE). Signál ze vstupního obvodu se smíchá v mixovacích sběrnicích. VSTUPNÍ OBVOD MIXÁŽNÍHO PULTU

Obr. 32 – Vstupní obvod mixážního pultu

Gain

Korekce

Balance

Insert Fader

XLR Symetrický konektor

4x parametrický equalizer Citlivost Phantom 48V (on/off)

Přepínání do: –L+R – Group 2–16

PRE / POST AUX 1

Sběrnice

Vstup

PRE / POST AUX 2

Otočení fáze PRE / POST AUX 3 – X

Výstupní obvod mixážního pultu zpracovává smíchaný signál z mixovací sběrnice. Ten zesílí, případně ještě nadále korekčně upraví. Výstupní obvod má také svůj INSERT a hlavní FADER. Hlavním FADEREM ovládáme hlasitost výstupní sekce. Signál odchází na symetrický výstup (XLR). Výstupní sekce, tzv. grupy (GROUP), mají možnost přepnout signál do hlavní sběrnice L (levý) nebo R (pravý). U velkých mixážních pultů se vyskytují také další vedlejší výstupy, tzv. matrix. Nejčastěji se používají na nahrávání.

Elektroakustický řetězec v rámci zvukové aparatury

SCHÉMA VÝSTUPNÍ OBVOD MIXÁŽNÍHO PULTU

Obr. 33 – Výstupní obvod mixážního pultu Insert

Korekce (nemusí být)

Hlavní fader

Výstup

Přívod z mixovací sběrnice

Možnost přepnout do sběrnic

5.5 Výkonová část aparatury Výkonová část aparatury je propojená s výstupním obvodem mixážního pultu. Skládá se z výkonového zesilovače a reproduktoru. Výkonový zesilovač – zařízení, které zesiluje elektroakustický signál vycházející z mixážního pultu. Tento zesílený signál poté přichází do posledního článku elektroakustického řetězce – reproduktoru – a uvádí ho do chodu. Reproduktor mění elektrický signál na zvuk (akustické vlnění). Reproboxy jsou reproduktorové soustavy, obsahují reproduktory subbasové, basové, středové a výškové podle kmitočtových pásem. Rozdělování signálu pásma může být pasivní a aktivní. U pasivní soustavy používáme jeden zesilovač, pásma rozděluje pasivní výhybka před reproduktorem. VÝKONOVÝ DVOUPÁSMOVÝ PASIVNÍ SYSTÉM

Obr. 34 – Výkonový dvoupásmový pasivní systém Zesilovač MIX

Reproduktor

Pasivní výhybka

MF + BASS

ZVUK

U aktivní soustavy signál rozděluje speaker processor, každé pásmo má svůj vlastní zesilovač. Z něho jde signálČTYŘPÁSMOVÝ přímo do reproduktoru. VÝKONOVÝ AKTIVNÍ SYSTÉM

Obr. 35 – Výkonový čtyřpásmový aktivní systém Zesilovače

MIX

SPEAKER PROCESSOR

Reproduktory

BASS

SUB BASS

HF (high frequency) – vysoké kmitočty – pásmo od cca 1 500 do 20 000 Hz HF (high frequency) – vysoké kmitočty – pásmo od cca 500200 dodo 201 000 Hz MF (middle frequency) – středové kmitočty – pásmo od1 cca 500 Hz BASS – frequency) nízké kmitočty – pásmo kmitočty od cca 40 –dopásmo 200 Hzod cca 200 do 1 500 Hz MF (middle – středové BASS – nízké kmitočty pásmo od cca 90 Hz BASS SUB – nízké kmitočty – pásmo–od cca 40 do 20 200doHz

SUB BASS – nízké kmitočty – pásmo od cca 20 do 90 Hz Reproboxy mohou mít mnoho variant: 1. obsahují pouze reproduktory 2. obsahují výkonový zesilovač a reproduktory 3. obsahují speaker processor, výkonový zesilovač a reproduktory Reproboxy se také rozdělují podle pásem, která hrají a druhu použití: • PA – reproboxy směřující na diváky • Odposlechy / monitory – reproboxy odposlechy pro hudebníky na pódiu • In-ear – bezdrátový odposlech pro zpěváky a hudebníky Elektroakustický řetězec v rámci zvukové aparatury

Důležitou součástí výkonového systému jsou propojovací kabely jednotlivých částí. Zatímco mix, speaker processor a zesilovače se mezi sebou propojují XLR kabelem, výkonový signál ze zesilovače do reproduktoru se propojuje tzv. speaker kabelem, nejčastěji s konektory speakon. Ty mají 3 varianty: 2, 4 a 8 pinů. To znamená, že dvoupinový konektor přenáší jednu informaci, čtyřpinový dvě informace, osmipinový konektor přenáší čtyři informace. Existují i jiné typy konektorů výkonového signálu do reproduktoru (podle výrobce systému).

ZVUK

Pódia 6. Využití mobilních pódií a elevací pro divadlo, eventy a koncerty 1. Pódiový systém a. Stavební prvky a jejich vlastnosti b. Typy systémů 2. Pódia a jeviště — jejich rozměry a výšky, užití 3. Hlediště — konstrukce, způsoby stavby 4. Bezpečnostní hlediska

6.1 Pódia a jejich použití Základním prvkem je pódiová deska o rozměru 100 x 200 cm. Spolu s konstrukcí, která určuje výšku pódia, pak tvoří přenositelný podstavec = praktikábl = pódium = platformu požadované výšky. Jednotlivé díly mají i další standardizované rozměry např. 1 x 1 m, 1 x 0,5 m, 2 x 0,5 m, trojúhelníkový tvar či čtvrtkruh. Jejich spojením stavíme pódium / stage, nutnou pro prezentaci či uměleckou aktivitu. Základní deska může být vyrobena ze svrtaných prken, z různých dřevěných a dřevovláknitých desek, či z plastových desek s kovovým rámem pro větší pevnost. Konstrukce pod deskou byla dříve skládací dřevěná či železná, v současnosti jde nejčastěji o čtyři nohy ze slitin hliníku a oceli, fixované do desky v rozích speciálními upínacími zámky. Pro vytvoření bezpečného zvýšeného hracího prostoru – pódia, se desky spojují k sobě navzájem různými zámky, nejčastěji s uchycením v obvodové liště desky. Nohy pódia pak mohou být různé délky – standardně po 20 cm fixní nohy, nohy se šroubovací patkou pro rektifikaci menších nerovností, nebo nohy teleskopicky stavitelné např. 40–60 cm, 60–100 cm. Při výškách nad 120 cm se užívají nohy ocelové a stavby se fixují příčnými vzpěrami – tzv. zavětrováním. Výrobců pódiových systémů je mnoho, v různé kvalitě, zatížitelnosti i způsobu montáže.

Využití mobilních pódií a elevací

V divadle je možné se potkat s praktikábly dřevěné konstrukce vlastní výroby nebo levnějšími výrobky pódiových firem, protože často rozhoduje cena a možnost do pódiové desky vrtat. Často se užívají i praktikábly s nůžkovým systémem nohou, který umožnuje rychlé přestavení výšky pódia či elevace. Tyto platformy ale váží nad 50 kg a jsou náročné na skladovací prostor, protože výška jednoho praktikáblu ve sbaleném stavu je 200 x 100 x 20 cm. Manipulace s nůžkovými praktikábly je kvůli váze a rozměru obtížná. Pro koncerty a eventové akce je rozhodující zatížitelnost pódia, snadná přepravitelnost desek – tedy váha a odolnost prvků, a dále rychlost a snadnost montáže – rychlé osazení nohami a spojování desek. A ovšem také cena výrobku. V Evropě je nejrozšířenější systém Nivtec, který se užívá téměř bez výjimky při všech koncertních akcích v ČR a je nejčastěji užívaným systémem u tuzemských i zahraničních rentalových půjčoven techniky. Pro názornost pracujeme s nejčastějším systémem Nivtec, ale pro ostatní typy pódií platí podobná pravidla užití. Deska Nivtec – plastová deska s protiskluzným povrchem a protipožární úpravou má speciálníSPOJOVÁNÍ patentovaný PÓDIÍ rám s drážkou po přilehlé krátké a dlouhé straně a rám osazený háčkem / perem na protilehlých dvou stranách.

Obr. 36 – Schéma deska Nivtec Závěsné péro

Drážka 44

PÓDIA

Vložením pera do drážky se desky pevně spojí, zatížení se roznese po celé délce spojení desek a zafixování spoje zajistí výsuvné zámky zabudované v rámu, ovládané zatažení páčky z dolní strany desky. Tím deska Nivtec dosahuje vynikající nosnosti 750 kg/m2, považované za standard venkovních velkých pódiových scén. V divadelním provozu se jeviště konstruuje na zátěž 500 kg/m2, přičemž norma požaduje min. 450 kg/m2. Výhodou praktikáblů Nivtec je úsporné používání nohou při stavbě. První deska má čtyři SCHÉMA PÓDIA 6 x 4 m nohy, další už jen dvě a ve druhé řadě stačí pro většinu desek díky uchycení do rámu předcházejících desek vždy už jen jedna noha.

Obr. 37 – Schéma stavby pódia 6 x 4 m

100 cm

200 cm

Tento systém zrychluje a zlevňuje stavbu, proto se prosadil v tvrdé konkurenci. Jeho nevýhodou při rozměru desek 2 x 1 m je nutnost pracovat vždy na jedné straně pódia se sudým rozměrem v metrech a nemožnost stavby nepravidelných tvarů či napojovaní desek nepravidelně např. připojit krátkou stranu „natupo“ k dlouhé straně desky. Existuje celá řada doplňkového příslušenství: zábradlí, schody, speciální fixační úchyty a především propojení s lešenářskou konstrukcí Layher, které umožňuje stavbu nad výšku 160 cm, užití při stavbě režijních a osvětlovacích věží apod. Skvělým doplňkem jsou pak šroubovicové lešenářské rektifikace, které umožňují stavbu v nerovném terénu.

Využití mobilních pódií a elevací

Základní rozměry pódia jsou od 4 x 3 m a 6 x 3 m pro malá dětská představení, přes 6 x 4 m a 8 x 6 m pro menší eventy až pro využití v zastřešených pódiích s rozměry 8 x 10 m a 10 x 12 m. Dále se často užívají velké rozměry pódií 12 x 14 m, 16 x 12 m či 20 x 16 m dle nároků akce. Výška pódia vychází z požadavků na viditelnost aktivit na jevišti a propojení s diváky. Výška 20 a 40 cm umožňuje přímý a rychlý vstup na pódium, zajistí viditelnost pro menší počet diváků a je ideální pokud diváci sedí přímo před pódiem, nejlépe přimo na zemi či na nízkých stupíncích. Výška mezi 60 a 80 cm je ideální pro divadelní jeviště, stále je velmi dobrý kontakt mezi diváky a účinkujícími a dostatečná viditelnost pro 100 až 150 osob na menší a nižší elevaci. Od 60 cm výšky je třeba mít k pódiu nástupní schody a ozábradlíčkovat nebezpečné zóny. Výšky nad 100 cm se většinou užívají při venkovních akcích, kde je třeba dobrá viditelnost pro stojící diváky, větší odstup mezi účinkujícími a diváky. Výšky nad 140 cm se užívají při koncertech – velké a vzdálené množství diváků. Je nutné si uvědomit, že herecké akce přímo mezi stojícími diváky jsou v podstatě pro většinu diváků neviditelné. Pomáhá vymezení hracího prostoru např. páskou a „odehnání“ diváků do kruhu – čím většího, tím lépe.

6.2 Elevace – hlediště U stavby mobilního hlediště je zásadní, zda na něm budou diváci stát, sedět přímo na stupních nebo sedět na židlích. Pro stojící diváky jsou vhodné stupně po 20 cm kvůli bezpečnosti při pohybu diváků v davu, s výškou do cca 100 cm, s velmi pevně fixovaným zábradlím a schody. Obecně se ale užívají max. 3 stupně do 60 cm. Pro diváky sedící přímo na stupních elevace je nutná výška jednotlivých stupňů 40 cm. Jde o snadný a levný model pódia. Nevýhodou je rychlý nárůst elevace do vysokých výšek – 5 řada je již 200 cm vysoko! Užívá se u menších a jednodušších pódií. Pódium se židlemi – pokud je i jeviště vyvýšené, je možná stupňovitost hlediště ve standardu po 20 cm. Pozor – druhá řada diváků ve stejné výšce už vidí od dost hůře a případná 3. a 4. řada ve stejné výšce už nevidí téměř nic! Pokud je hrací prostor na výšce „0“ (bez vyvýšení, časté při tanečních představeních), je nutné stupně elevace postavit atypicky po 30 cm nebo 40 cm stupních pro dobrou viditelnost ležících tanečníků.

PÓDIA

OBRÁZEK 3A

Obr. 38 – Vztah výšky hledistě a jeviště

Pódium 60 cm: – Diváci vidí ležící postavu na středu jeviště – Stojící postavu pouze od kolen

Elevace stupňů 20 cm

80 3B OBRÁZEK

100 cm

60 cm

80 cm

Viditelnost

200 cm

Diváci vidí vše na jevišti

Elevace stupňů 30 cm

120 cm

Viditelnost

120

OBRÁZEK 3C

100 cm

200 cm

Špatné řešení: – Jeviště má výšku 40 cm – Elevace stupňů po 20 cm – Hloubka stupňů je 200 cm

Elevace stupňů 20 cm Zadní řada nic nevidí

60 200 cm

40 cm

60 cm

Viditelnost

200 cm

Využití mobilních pódií a elevací

TYPY ELEVACÍ

Obr. 39 – Typy elevací

Praktikábly s překrytím – Stupně jsou užší cca 85 cm – Lepší úkos viditelnosti – Horší stavba – Obtížnější fixování

100 cm

60 cm

Standard Praktikábly sražené k sobě – Nejrychlejší a nejsnadnější – Široké stupně – Horší viditelnost

100 cm

Důležitá je hloubka jednotlivých schodů elevace. V pevných hledištích bývá kolem 85 cm. Assembly Instruction valid from 01.09.2012 Při stavbách z mobilních systémů je lákavé stavět modulárně se šířkou 100 cm na stupeň, ale z hlediska viditelnosti, je mnohem IX. review of stage examples lepší jednotlivé stupně navzájem překrývat a mít šířku stupně pod 90 cm – viditelnost se výrazně zlepší.

Assembly Instruction

nivtec-stage, example: 6 x 4 m - leg raster 2 x 1 mvalid from 01.09.2012

Jeviště i hlediště je třeba od výšky 80 cm a dle zátěže, případně dynamické zátěže větrovat stage height: below 80 cm příčnými vzpěrami – lze provést snadno dle instrukcí výrobce. IX. review of stage examples nivtec-stage, example: 6 x 4 m - leg raster 2 x 1 m

Obr. 40 – Větrování praktikáblů, elevace a hlediště stage height: below 80 cm

nivtec-stage, example: 6 x 4 m - leg raster 2 x 1 m stage height: 80 cm

PÓDIA

nivtec.com

nivtec-seat gallery gallery height: 240 cm

tier height: 20 cm

V Česku je zatím legislativa velmi volná. Lze stavět i podomácku vyráběná pódia, objevují se praktikábly se sníženou nosností 250 a 350 kg určená pro „dětskou elevaci“. Zábradlí jsou různá dřevěná provizoria, schody nemají zábradlí, koridory pro diváky užší než 100 cm. V zahraničí je naopak legislativa nivtec.comvelmi striktní. Všechny prvky musí být od výrobce s certi13 fikací TÜV, postavené a zajištěné přesně dle manuálu a v typizovaném rozsahu. V Německu a Rakousku nivtec.comvyžadují schválení konstrukce statikem s certifikací pro místní 13 stavební úřad! Je třeba dbát na standardní pravidla – zábradlí od 60 cm výše včetně schodů, optické označení hran a výškových přechodů, šířka průchodu v elevaci pro diváky dle normy minimum 110 cm. Při více než 200 divácích by měl existovat požárně evakuační plán a značení požárních východů, v uzavřeném prostoru i nouzové osvětlení na baterie a rozmístěné hasicí přístroje. Je přijatelným standardem, že dodavatel pódia dodá stavební systém, dopravu a vedoucího stavby a provozovatel dodá stavební pracovníky, kteří jsou s rychlým poučením a pod dozorem schopni stavbu postavit. Nicméně 3 až 4 zkušení a sehraní pracovníci postaví pódium lépe a rychleji za pár hodin než 6 či 8 brigádníků. Nejlépe je v případě časového tlaku obě posádky nakombinovat. U stavby přes dodavatele je třeba dohlížet na správné založení stavby – umístění jak pódia tak elevace na správnou osu, posunutí je od určitého okamžiku nemožné. A dále kontrolovat Využití mobilních pódií a elevací

a vyžadovat bezpečnostní prvky stavby. Po předání stavby provozovateli bude dodavatel při případném úrazu přinejmenším spoluzodpovědný! Zastřešení pódia je pak další disciplínou, která má ještě více bezpečnostních pravidel a je dobré ji nechat prověřenému a zkušenému dodavateli s pracovníky s riggerskými a vazačskými zkouškami.

PÓDIA

7. Slovníček vybraných pojmů česky

anglicky

definice

(pokud se také používá)

Art-Net Art-Net digitální datový protokol pro řízení reflektorů B. O., Blackout B.O., Blackout slang. pokyn pro zhasnutí všech světel backlight backlight zadní svícení – většinou shora zezadu, také jako kontra světla backline backline nástrojová aparatura backstage backstage místo za pódiem pro muzikanty či zadní jeviště oddělené horizontem baletizol dance floor taneční krytina podlahy, černá, bílá nebo barevná, slouží pro tanečníky banán více reproboxů line array zavěšených pod sebou blackbox black box typ jeviště – hrací prostor jako kvádr, s plnými stěnami, většinou tmavý blindr blinder silný bodový reflektor pro „oslepení diváků“, často z více zdroji pro vyšší účinnost booms booms věže pro více bočních svítidel, slouží pro boční svícení ze stran bourání strike demontáž představení / akce branka frame brána sestavená z trussu – dvě nohy spojené příčkou, pro zavěšení osvětlovací nebo zvukové techniky circuit circuit okruh / el. obvod pro připojení svítidla (230V) čočka lens skleněná čočka v reflektoru (optika), dle typu mění světelné vlastnosti reflektoru DI Box DI Box zařízení k vytvoření symetrického vedení DMX DMX typ ovládacího protokolu – komunikace mezi (zkr. Digital Multiplex) pultem a ovládanými prvky downstage downstage přední plán jeviště (nejblíže k hledišti) dráteník slang. technik na pódiu, který zapojuje dupák basový buben nebo kick, největší v bicí soupravě, hraje se na něj šlapkou efháerko FHR´PC PC reflektor české výroby, název dle typového označení, nejrozšířenější reflektor v ČR elevace elevation stupňovité hledistě EQ, ekvalizér EQ, equalizer zařízení na změny barvy zvuku (zvuková korekce) esemko osmička zpěvový mikrofon SHURE SM58 esemko sedmička nástrojový mikrofon SHURE SM57 51

fantom, phantom fíčko FOH

phantom phi F. O. H.

napájení 48V hovorové označení proudového chrániče RCD režie zvuková / světelná; ve světle též přední (zkr. Front of House) svícení z hlediště nebo lávek nad hledištěm fokus focus zaostření, přesné zaostření světla, s jasnými obrysy – ostrý nebo měkký fokus forbína proscenium předscéna, prostor před oponou v divadle frenč French typ E zásuvky / zástrčky – se zemnícím kolíkem – používá se v ČR, Francii, ve východní Evropě fresnelka Fresnel reflektor se stupňovitou Fresnelovou čočkou, vytváří měkké světlo gafa gaffa tape lepicí páska univerzální, na připevnění čehokoliv (baletizolu, sametu, dekorace…), obvykle se používá černá gobo gobo vložka do svítidla tvarující světelný kužel, může být skleněná či kovová, slouží pro tvoření svě telných obrazců či písma halogen halogen typ světelného zdroje, žárovka s vláknem v baňce naplněné plynem (např. halogen) hazer hazer výrobník mlhy, vytváří opar, na němž se odráží světlo headliner headliner hlavní hvězda hendka hand microphone bezdrátový mikrofon do ruky (zpěv, mluv. slovo) channel channel okruhy pro ovládání svítidel na pultu, datové připojení svítidla (nejčastěji DMX nebo jiným protokolem) chase chase typ efektu na osvětlovacím pultu in-ear in-ear odposlech do ucha inteligent intelligent light inteligentní svítidlo s dálkovým řízením, většinou pohyblivé iris clona iris vložka do profilového reflektoru pro rychlé a plynulé zvětšování a zmenšování světelné stopy jednatřicítka 31 pásmový ekvalizér kanon canon slang. kabel XLR / XLR, dle výrobce Cannon katka slang. kabel CAT5-7 Ethernet, ve zvukové technice slouží většinou k připojení mixážního pultu kejs case přepravní bedna s kolečky kjú cue / Q změna světelné nálady / změna nasvícení, ve scénáři se označuje Q nr. 1 … Q nr. X klapka barn door nasazovací klapka na reflektor pro ořezaní světelného paprsku 52

klika wind-up kočka kolíbka kontra kouřej kamna kukátko proscenium frame kvéčko LED LED

klikový stativ pro zvedání těžších břemen zdvihací zařízení / řetězový kladkostroj typ vypínače (kolébka dle tvaru a funkčnosti) protisvětlo slang. špatně hrající aparatura divadlo s portály a mostem, diváci se dívají do ohraničeného hracího prostoru šířka pásma u parametrického ekvalizéru typ světelného zdroje

(zkr. light emitting diode)

light plot light plot světelný plán představení / akce linecheck linecheck zkouška spojení, tzv. profouknutí drátů linka line datový kabel nebo propojení – pro řízení např. LED nebo pohyblivých světel z pultu MH, ML Moving Head Light, pohyblivé svítidlo, tzv. hlava, základna a otočná Moving Light část s možností směrování a pohybu paprskem světla most, lávka bridge, catwalk pracovní lávka nad jevištěm, může být i pojízdná, (široká – most „bridge“, úzká – lávka „catwalk“) Move Black Move Black funkce osvětlovacího pultu; vždy, když svítidlo nesvítí, se přenastaví do příštího kroku progra mu (u ML) negr negro černá klapka z plechu či hliníku, pro tvarování světelného kužele z reflektoru – odstínění nivtek nivtec praktikábly a pódiový systém od výrobce Nivtec PAR PAR typ světelného zdroje, žárovka se zrcadlovou (zkr. parabolic odraznou vrstvou, je součástí PAR reflektoru aluminized reflector)

párák péáčko, PA P. A. (zkr. public adress)

pes

PES

slang. multikabel P. A., část zvukového systému, která hraje do publika většinou prodlužovací vícenásobná zásuvka

(zkr. power extension strip)

písíčko, PC

PC (zkr. plano-convex)

pracovní světlo, work lights „pracák“ prakťák, praktikábl platform problém mezi pultem a zemí

plankonvexní reflektor s oblou čirou plankonvexní čočkou, vytváří bodové ostré světlo pracovní technické osvětlení pro stavbu dekorací, úklid pódiový díl většinou o rozměru 100 x 200 cm / výška 20, 40, 60, 80 nebo 100 cm slang. zvuk – neznalá obsluha techniky 53

průvany side lights boční svícení, reflektory na pozemních stativech a stativech na bočních lávkách rack rack standardizovaný box na přístroje ( šířka 19 palců, tj. cca 60 cm) rider, technical rider seznam technických požadavků a techniky technický rider potřebné pro akci (představení, koncert) rigging rigging zavěšování dekorace, svítidel do konstrukcí, provádí rigger – specialista na práci ve výškách v souladu s bezpečnostními předpisy samec male kabelová vidlice, zástrčka samice female kabelová zásuvka sejfty lanko safety chain bezpečnostní lanko na reflektorech, pojistka proti pádu zavěšeného reflektoru set up set up stavba, obecně příprava představení / akce Schuko Schuko typ GE zásuvky / zástrčky – bez zemnícího kolíku – používá se v Německu skifo scaffolder pojízdné lešení pro práci ve výškách (typicky nad 6 metrů) sledovák, štych followspot sledovací reflektor soundcheck souncheck zvuková zkouška spíkon speakon kabel k reproboxům spot spot bod, většinou světelná stopa bodového reflektoru / kruh světla; též zdroj bodového světla – reflek tor – typicky followspot / sledovací reflektor, sledovák stage left stage left levá strana jeviště z pohledu účinkujícího stage right stage right pravá strana jeviště z pohledu účinkujícího stagebox stagebox plechový box osazený kontektory pro připojení více kabelů sukýnka skirt, border černé vykrytí pódia nebo orchestru, obecně vykrytí volných prostor na scéně textilií sunstrip sunstrip typ svítidla, podélná světelná rampa, často s nízkovoltovými zdroji 12V šavle tahové ovladače na mixech, zvuk i světla tahy fly bars / pipes horizontální tyče zavěšené v jevištním pro storu, slouží pro zavěšení reflektorů / k výměně dekorací téčko T-ramp nástavec na stativ – pro možnost zavěsit na stativ více než jeden reflektor tejpa gaffa tape lepicí páska univerzální, na připevnění čehokoliv (baletizolu, sametu, dekorace…) 54

top top tower tower truss truss upstage upstage vana flood light vidlice socket výkryty black masking wash wash

pozice projektoru „nahoře“, projektor nebo reflektor svítí shora dolů věž – zvedací sloup konstrukcí, pro velké zátěže, typicky noha pódia nebo pro zvuk kovová konstrukce pódií, zastřešení pódia, kvůli váze většinou příhradová hliníková zadní plán jeviště (nejdále od hlediště) plošné svítidlo, svítí plošně odrazem od zrcadla v širokém vyzařovacím úhlu cca 130° zástrčka na 230V, 400V nebo datový kabel horizont (zadní výkryt), šály (boční výkryty), sufity (horní výkryt) hracího prostoru, nebo černé sametové obdélníky s laťovou rámovou konstrukcí o rozměru typicky 2 x 3 m horní svícení, pozice světel nad jevištěm – polévají jeviště shora

8. Seznam obrazových příloh Obrazové přílohy vznikly ve spolupráci autorů a Produkční skupiny ART GATE z.s., pokud není uvedeno jinak.

Obr. 1: Schéma zapojení reflektorů do stmívače s připojenými okruhy Obr. 2: Schéma kabelu se třemi vodiči s barevným rozlišením vodičů Obr. 3: Schéma zapojení elektrických rozvodů při zajištění akce Obr. 4: Fresnelova čočka a PC čočka v pebble provedení Obr. 5: Reflektor s PC / Fresnelovou čočkou Obr. 6: Zoom Profile reflektor Obr. 7: Plošný reflektor / vana Obr. 8: Reflektor PAR Obr. 9: Horní pozice reflektorů Obr. 10: Boční a plošné svícení Obr. 11: Typický rozvod data DMX (publikováno a upraveno se svolením ETC GmbH) Obr. 12: Rozdělení jeviště Obr. 13: Světelný plán divadla ABC, Městská divadla pražská (publikováno a upraveno se svolením divadla ABC Městských divadel pražských) Obr. 14: Symboly svítidel Obr. 15: Light plot – studie pro projekt Bouda Jihočeského divadla (publikováno se svolením Jihočeského divadla) Obr. 16a, 16b: Light plot kapely Xindl X (publikováno se svolením kapely Xindl X) Obr. 17: Moving Light Obr. 18: Reflektor LED PAR Obr. 19: Reflektor PC 1kW Obr. 20: Reflektor Fresnel 1kW

Obr. 21: Plošný reflektor / vana Obr. 22: Stmívačový rack Obr. 23: DELAY – Zpoždění mezi reproduktory Obr. 24: Zpoždění uvnitř reproboxu Obr. 25: Schematické zapojení zvukové aparatury Obr. 26: Dynamický mikrofon (zdroj: Pavel Hurych, Jaroslav Vondruška ml., Rudolf Felzmann: Světlo a zvuk v rukou tvůrců divadelního představení. Praha, 2007) Obr. 27: Kondenzátorový mikrofon (zdroj: Pavel Hurych, Jaroslav Vondruška ml., Rudolf Felzmann: Světlo a zvuk v rukou tvůrců divadelního představení. Praha, 2007) Obr. 28: Symetrické vedení Obr. 29: Schéma zapojení XLR konektoru Obr. 30: Zapojení kabelu XLR – XLR Obr. 31: Základní schéma mixážního pultu Obr. 32: Vstupní obvod mixážního pultu Obr. 33: Výstupní obvod mixážního pultu Obr. 34: Výkonový dvoupásmový pasivní systém Obr. 35: Výkonový čtyřpásmový aktivní systém Obr. 36: Schéma deska Nivtec Obr. 37: Schéma stavby pódia 6 x 4 m Obr. 38: Vztah výšky hledistě a jeviště Obr. 39: Typy elevací Obr. 40: Větrování praktikáblů, elevace a hlediště (zdroj: The Staging System: Assembly Instruction. Remscheid: Nivtec, 2012)

9. Medailonky autorů

Petr Voříšek je respektovanou osobností divadelních a tanečních festivalů jako Tanec v oblasti českého divadelního svícení. Praha, 4 + 4 dny v pohybu, Pražský divadelní festival německého jazyka, Divadelná Nitra Studoval obor ekonomika a elektro, pracoval a Letní Letná. Podporuje také nezávislé české z počátku jako divadelní technik a osvětlo- projekty a festivaly (Kašparův kolínský mivač. Díky svým zkušenostem ze zahraničních moriál, Hybaj ho!, NextWave, Konfrontace, stáží v Londýně (British Council Light, 1993) Pražské Quadriennale, projekt Srdce aj.). a Berlíně (MAPA Light Laboratory, 1999) se stal brzy etablovaným světelným designerem, Do roku 2018 byl Petr Voříšek rovněž vedoukterý realizoval řadu představení v českých cím jevištního provozu Nové scény Národdivadlech a alternativních projektech. ního divadla. Mimo své projekty působí od roku 2016 jako kmenový lektor vzdělávacího V roce 1997 založil vlastní firmu WD LUX, programu ART GATE. Vede také světelné která se stala nejobětavější soukromou firmou semináře pro studenty DAMU, HAMU, podporující divadelní, taneční i nezávislou Institutu světelného designu, pedagogy ZUŠ tvorbu. Jeho společnost navrhuje a realizuje či účastníky divadelních, nonverbálních či divadelní technologie pro klasická divadla tanečních festivalů. i nové divadelní prostory a studiové scény (Ponec, HaDivadlo, NoD, A studio Rubín Petr Voříšek je mnohými považován za paaj.). Zajišťuje technickou produkci předních trona českých divadelních osvětlovačů.

Jan Duben působí jako profesionální zvukař Svojšice atd.). V České republice byl prvním, v oboru již od roku 1986. kdo začal pro svou práci používat digitální zvukové pulty. Byl zvukařem hudebních kapel Marsyas, C. K. Vokal, Vítkovo kvarteto, Nerez, The Tap Jeho firma Duben Sound Company, působící Tap, Kašpárek v rohlíku, Vltava, Krucipüsk, na trhu již od roku 1990, zastřešovala celková Pražský výběr II, Priessnitz, Kafka Band technická řešení předních hudebních festia Tata Bojs a mnohých dalších. Měl na sta- valů a akcí (Trutnov, Rock for People nebo rosti ozvučení velkých tour i zahraničních Colours of Ostrava). V letech 1999 – 2001 interpretů jako Jethro Tull, John Mayall, realizoval pro Českou televizi technické zaNatalia Oreiro, Carl Cox, Vanessa Mae, jištění vůbec prvních živých vstupů kapel Slayer a tanečních festivalů (Open Air Field, ve vysílání Studia 6.

Petr Voříšek, Jan Duben:

Technické dovednosti: světlo a zvuk Studijní texty pro účastníky technických a produkčních workshopů Produkční skupiny ART GATE z.s. Autoři: Petr Voříšek (světlo), Jan Duben (zvuk) Editace: Lucie Šeflová, Jana Bohutínská Grafická úprava: Jakub Štěpánek Supervize: Dagmar Kantorková © 2020 Produkční skupina ART GATE z.s. www.art-gate.cz Všechna práva vyhrazena.