Issuu on Google+

BuskerVille Rok poté Kdo jsme? - Jsme iniciativa Buskerville. To je slovní hříčka – busker je pouliční umělec, ville je město. Současně to asociuje psa baskervillského, takže proto máme jako loga psa s hudebním nástrojem. - Praha je jedno z mála evropských měst, kde v podstatě není možné provozovat pouliční umění. - Praha legislativně pouliční umění nezná a má k němu dost schizofrenní přístup. Buď žebrání (kdys vás nachytá policie), nebo naopak stejné posuzování jako kdyby člověk chtěl dělat velkou komerční akci. - Povolení dávají úředníci z Odboru dopravy, kteří nemají kulturní vzdělání. Na vydání mají nyní 30 dnů. To povolení vám navíc nemusí nikdo dát a nemusí vám ani podat vysvětlení proč vám ho nedal. Často ho proto ani nedávají. - kontext Evropy a světa. Například v Berlíně, který je brán za skutečně kulturní město, stačí dopoledne přijít na úřad, zahrát, a povolení se získá okamžitě. - dorůstá nová generace; lidi co jezdí do ciziny, ví že to může fungovat, a ptají se, proč to nefunguje tady. To se týká umělců i diváků. Chtějí živé město a živý veřejný prostor. - živé město automaticky neznamená nebezpečné město. Urbanista Oscar Newman v knize Defensible Space zdůrazňuje, jaký význam mají pouliční aktivity a možnosti odpočívat před obydlím ve veřejných prostorách pro omezení kriminality a vandalismu v dané oblasti. - nejde nám o to, abychom nacpali město pouličními umělci. Chceme ale najít rovnováhu a zvrátit to, že teď tu nejde dělat skoro nic. Město to nebude stát ani korunu. Jednání – od Pechy po Hodka. Až po současnost. - oficiální začátek je zřejmě 21.června 2010 a pořádání prvního pouličního Svátku hudby. O tom později. V kostce šlo o to, že jsme uspořádali velkou pouliční hudební akci, která měla demonstrativní charakter a měla upozornit na téměř nemožnost provozovat v Praze legálně pouliční umění. - po Svátku hudby jsme se spojili s radním pro kulturu Ondřejem Pechou (ODS). Vyjádřil nám podporu, nicméně hned skončil, protože byly volby. Zadal nám za úkol vypracovat jak si představujeme že by to mělo fungovat. - následně byly volby, kdy jsme obíhali zástupce stran. Ti nám všichni slibovali, že pouliční umění v ulicích podpoří. (video) - od konce února jsme jednali s nástupcem radního Pechy, radním pro kulturu Lukášem Kauckým (ČSSD). Od začátku byl ochotný, myslel že to snadno prosadí. Brzo pochopil že


to tak snadno nepůjde. - po měsících jednání nás přehrál na místostarostu Prahy 1 Daniela Hodka (rovněž ČSSD), pod kterého částečně problematika odboru dopravy spadá. - Hodek, zřejmě Kaucký a další se v srpnu účastnili schůzky, kde se mělo řešit i s úředníky jak s problémem naložit. Nás tam přizvat nechtěli, takže nevíme o co tam přesně šlo. - tento týden v úterý byla vyhlášeno založení komise, která se má problematikou veřejného prostoru zabývat. My máme být jedni z prvních na programu. Předkladatelkou návrhu zřídit komisi byla Alexandra Udženija. - tento týden nám Daniel Hodek také předběžně slíbil, že příští rok se spustí testovací provoz na spoustě míst. Na konci roku se pak vše vyhodnotí a uvidí se, jestli se to znovu zakáže, nebo se to tak nechá. - momentálně nás čeká ještě mnoho jednání a vyjednávání s tou komisí co se vlastně povolí, jestli se zkrátí čekací doba na vydání povolení a tak dále. Víme vlastně jen že má být změna. Nás teď čeká vybojovat jak konkrétně má vypadat.

Svátek hudby - Jednou z našich velkých aktivit se stalo pořádání pouliční akce Svátek hudby. Jak už se zmínilo, tím jsme vlastně začali. - Svátek hudby vznikl ve Francii v roce 1981 a zahájil ho francouzský ministr kultury. Postupně se rozšířil po celém světě, kde ho pořádají nebo alespoň podporují města. - Profesionální i amatérští hudebníci vycházejí do ulic a hrají sobě i okolí pro radost, a to bez nároků na honorář. Město se zdarma rozezní hudbou, ulicích se tancuje. - V Praze se k Svátku hudby dřív někteří lidé hlásili a i dnes hlásí, ale není to dělané tak, jak se to podle odkazu má dělat – tzn. bezplatná pouliční hudební slavnost. Spíš se dělají nějaké placené koncerty a akce uvnitř budov. - náš první Svátek hudby v roce 2010 byl spojený s demonstrací a měl ukázat že o hraní na ulici je ve městě zájem a že se pouliční hudba s městem doplňuje. Měli jsme velký problém akci udělat, dva dny jsme se hádali s úředníky, kteří argumentovali absurdními věcmi. Abychom akci udělali, tak jsme akci museli nahlásit jako shromáždění a všem hudebníkům dát petiční stánky s peticemi za podporu pouličního umění. Když má člověk petiční stánek, nemůže dostat pokutu za zábor. Petiční stánek může stát ze zákona kdekoliv. - Akce se povedla, došly desítky hudebníky a kapel a stovky lidí. Policie nedělala žádné problémy a nebyla ani vidět. – Druhý rok jsme se už pokusili akci udělat oficiálně a celou akci zlegalizovat. Na akci jsme získali záštitu od radního Kauckého, nahlásili ji, a pro jistotu zase všem dali petiční stánky. Doufali jsme že tedy bude všechno ok. Opak byl pravdou.


– Městská policie dělala celý den hudebníkům, kteří přijeli ze všech koutů republiky a i ciziny velké problémy, vyháněla je, záštita ani nahlášení akce nebo petiční stánky je vůbec nezajímaly. Dokonce padly i pokuty. - Naštěstí pak zasáhla státní policie, která nám nabídla pomoc (video v pozadí) a situace se uklidnila. I tak si ale město udělalo u spousty hudebníků velkou ostudu, protože se ukázalo, že záštita nám byla vlastně k ničemu a městská policie ji vůbec nerespektovala, a o nahlášené akci vůbec nevěděla. - akce byla ukončena v devět hodin na Kampě, kde pak někteří lidé zůstali v hloučcích posedávat a hrát. Už tam byl docela klid. Zhruba o půl jedenácté přijely policejní auta. Od více lidí nezávisle na sobě máme informace, že to následně proběhlo takto: Přišel městský strážník s nějakou vyšší hodností a slušně lidi požádal, aby se rozešli. Hlouček souhlasil a na rozloučenou se mu ještě rozhodl zazpívat státní hymnu. Po té co dozpívali se začali balit. V tu chvíli začali vystupovat další policisté, kteří tohoto policistu odvolali zpět do auta, vytknuli mu, že akci nezvládl, a posedávající a až na cca jednu výjimku tiché hloučky dost nevybíravým způsobem a poměrně arogantně rozehnali. Všechny tyto incidenty jsme popsali Bohuslavu Svobodovi v otevřeném dopise, který podepsalo mnoho lidí. Na dopis nám žádná odpověd nepřišla. - V současnosti tedy hledáme další cesty jak Svátek hudby příští rok udělat, aby se neopakovala ostuda z letošního roku. Chystáme se jednat s Francouzským institutem, Prahou 1 a dalšími. Uděláme ho v každém případě. Je na městu jestli pochopí že to je přínosná věc, nebo bude i nadále vůči pouliční kultuře volit represivní přístup.


Rok poté - BuskerVille