Page 1


Snolovec

PROLOG

SNOLOVEC fan překlad - Monika Santorini, Řecko, 1990 korektura - Dorianna Megeara Saatsakis nehybně stála na okraji útesu a shlížela na vodu tak dokonale modrou, že ji ta barva téměř bolestivě bodala do očí. Vzduch voněl mořskou solí, olivovým olejem z vozíků obchodníků a jasným slunečním světlem, které bylo pro tento region zcela unikátní. Horké slunce jí laskalo opálenou pleť, zatímco jí divoký vítr tisknul bílé šaty na tělo. Lodě klouzaly po jemných vlnkách tak ladnými pohyby, že ji ten pohled zavedl zpátky do dob jejího dětství, kdy chodila na tyto útesy se svými rodiči. Během těchto procházek se jí snažili vštípit, co to znamená být Řekyní. Byla to opravdu jedna z nejkrásnějších scén na celém světě, a každá dvaceti-čtyřletá žena by byla ráda, kdyby zde mohla být. Přála si, aby byla jednou z nich. A stejně tak toto místo nenáviděla. Pro ni bylo Řecko smrt, utrpení a naprostá mizérie a raději by si nechala do těla vrazit rybářský háček, než aby někdy znovu vkročila na tuhle půdu. Její dlouhé blonďaté vlasy svázané do culíku jí vlály kolem těla, když se snažila uklidnit svoje ustarané myšlenky. Ale nějak se jí to nedařilo. Tělem se jí šířil jenom vztek. Její odcizený otec byl mrtvý. Zemřel stejně jako žil … hloupý, bezohledný sen stál nejen jeho život, ale také život její matky, bratra, tety a strýce. "Atlantida je skutečná, Geary. Cítím, jak mě k sobě vábí, i když tu s tebou mluvím. Leží přímo pod námi, tady v Egejském moři, jako ztracený zářící drahokam, a čeká, až ji najdeme a ukážeme světu krásu, kterou kdysi oplývala." I teď v mysli slyšela hypnotický hlas svého otce, který ji držel v náruči nad něžnými vlnkami, které laškovaly s jejími drobnými dlaněmi. Pořád před

2


Sherrilyn Kenyon sebou mohla vidět jeho hezkou, nadšenou tvář, když jí poprvé řekl, proč tráví tolik času v Řecku. "Najdeme Atlantidu a ukážeme ten zázrak i všem ostatním. Pamatuj na má slova, dítě. Je tam a naše rodina byla vybrána, aby odhalila její kouzlo." To byl jeho šílený sen. Sen, kterému obětoval celý svůj život. Ona, na rozdíl od zbytku své praštěné rodiny, ale nebyla tak hloupá, aby v něj taky uvěřila. Atlantida byla pouze falešný mýtus vytvořený Platonem, jako metafora pro to, co by se stalo, kdyby se člověk vzepřel svým bohům. Stejně jako Lovecraftův Necronomicon, to byl jen fiktivní vynález, kterému lidé chtěli věřit tak moc, že byli ochotni obětovat všechno, aby ho nalezli. Teď její otec ležel v hrobě na ostrově, který tolik miloval. Zemřel jako zlomená a zahořklá skořápka muže, který pohřbil svého milovaného bratra, syna, i manželku … A kvůli čemu? Každý si z něj dělal legraci. Posmívali se mu. Přišel o práci spolu s respektem, který získal během let, kdy pracoval jako profesor, a to všechno jen kvůli tomu, aby mohl publikovat svůj výzkum. Vydání své knihy si zaplatil sám. Kruci, dokonce i vydavatelé se mu smáli, a několik z nich odmítlo vydat jeho směšnou práci, i když by si to zaplatil sám. I tak ale pokračoval ve své horečné touze dát lidem další důvod, proč by se mu mohli vysmívat, což oni dělali s obrovskou chutí. Ale i přes tohle všechno ho alespoň ještě jednou před jeho smrtí viděla a on nezemřel sám a opuštěný, jak se bál. I přes prognózu lékaře, se jejímu otci nějak podařilo vydržet, než přiletěla ze Spojených států. Žil, dokud nedorazila do jeho nemocničního pokoje, aby ho naposledy viděla. Ačkoli bylo jejich setkání krátké, stihla se s ním usmířit, aby mohl zemřít bez viny z toho, že ji zklamal svým celoživotním hledáním. Kdyby jen mohla najít trochu klidu taky pro sebe. Tam kde měl v jejím srdci otec svoje místo, pro něj nenašla odpuštění. Bez ohledu na to, jak moc se jí to její dědeček snažil vysvětlit, ona znala pravdu. Jediná věc, kterou ten muž kdy miloval, byl jeho sen, kterému obětoval celou svou rodinu … celou její rodinu.

3


Snolovec Nyní, ve čtyřiadvaceti letech, neměla kvůli němu bratra ani rodiče. Byla na světě úplně sama. A slib, který dala svému otci na jeho smrtelné posteli, ji spaloval zevnitř. Slíbila mu, že bude pokračovat v jeho hledání. Byl to jeden z mála okamžiků v jejím životě, kdy byla slabá. Ale pohled na něj, tak slabého a bezmocného, ležícího na chladné nemocniční posteli, když se zoufale snažil udržet naživu, ji oslabil a bodnul přímo do srdce. Když spolu mluvili o posledních osmi letech, neměla to srdce mu ublížit, když to jediné co chtěl, bylo získat před smrtí její odpuštění. Kousla se do rtu, když sledovala, jak vlny naráží do bílého pobřeží. "Najdi Atlantidu… Do prdele. Nechci zničit sama sebe, jako jsi to udělal ty se sebou, tati. Nejsem tak hloupá." "Doktorko Kafieri?" Otočila se za zvukem hlasu se silným řeckým přízvukem a zjistila, že na ni zírá malý, kulatý muž ve věku někde kolem padesáti let. Bratranec jejího otce, Cosmo Tsiaris byl jejich rodinným právníkem tady v Řecku. Partner jejího otce zachránil jejich společnost. Cosmo byl nástroj, který jejímu otci pomáhal získat povolení a investory pro vykopávky. I když znala Cosma celý život, přikrčila se, když ji pozdravil. Kafieri bylo jméno jejího otce - jméno, kterého se vzdala už před lety. Hned poté, co byla její přihláška na vysokou školu zamítnuta, i když víc než splnila všechny požadavky pro přijetí. Katedry klasiky, historie nebo antropologie si vážili sami sebe natolik, že by nikdy nepřijaly do svých řad někoho se jménem Kafieri, ze strachu, že je nějak pošpiní. Tak se naučila používat dívčí jméno své matky, aby si zachránila důvěryhodnost a pověst. Stejně jako zbytek její nejbližší rodiny, i Geary Kafieri zemřela na těchto březích. "Já jsem doktorka Megeara Saatsakis." Na rtech se mu objevil zářivý úsměv. "Jsi vdaná?" "Ne," řekla prostě a sledovala, jak jí doslova splasknul před očima. "Legálně jsem si změnila své jméno z Kafieri na Saatsakis

4


Sherrilyn Kenyon před osmi lety, když jsem se vrátila do Spojených států a snažila se osvobodit od svého otce." Podle výrazu na Cosmově obličeji poznala, že nerozuměl jejímu rozhodnutí. Ale to bylo v pořádku. S jeho patriarchálním myšlením to nikdy nemůže pochopit. Zamračil se, ale nekomentoval její slova, když jí podával malou krabičku. "Řekl jsem Eneasovi, že se osobně ujistím, že tohle bude v případě jeho smrti předáno jeho dceři. Jsi to ještě pořád ty, že ano?" "Ano," řekla, ignorujíc jeho sarkasmus. Kdo jiný by byl tak hloupý, aby dovolil, že se stane stejným terčem posměchu jako její předchůdce? Megeara sebou při té myšlence trhla. Upřímně svého otce milovala. I když ho jeho zármutek a touha oloupila o všechno, dokonce i o rozum a zdraví, pořád ho milovala. Jak by vůbec mohla přestat? Byl pro ni laskavým a starostlivým otcem, když byla malá holčička. Problémy mezi nimi vznikly až poté, co dosáhla puberty a začala se ho vyptávat na jeho výzkum a zanícení, kvůli kterým se jí vzdaloval. "Atlantida je blbost, tati. Celý tenhle výzkum je blbost. Už nechci být na téhle hloupé lodi. Jsem mladá a chci si najít přátele. Chci chodit do školy a být normální. Plýtváš svým časem a mým životem!" Pak ji na její patnácté narozeniny udeřil tak tvrdě, že by mohla přísahat, že tu ránu pořád ještě cítí. "Neopovažuj se špinit památku své matky. Nebo mého bratra. Obětovali tomu své životy." O šest měsíců později ho obětoval i Megearyn bratr, když se mu při potápění zamotala šňůra od jeho dýchacího přístroje a došel mu kyslík. To byla poslední kapka ve vztahu s otcem. Nebyla taková jako Jason. Nehodlala se vzdát svého života kvůli snu někoho jiného … nikdy. Co na tom, že to otci slíbila? Byl mrtvý. Nikdy se nedozví, že to neudělala. Zemřel šťastný a ona mohla konečně nechat minulost minulostí a pokračovat ve svém životě v Americe. Stejně jako její dědeček měla v úmyslu opustit tuto zemi a už nikdy na ni znovu nevkročit.

5


Snolovec Cosmo jí podal bílou krabičku a pak ji nechal samotnou, aby ji mohla otevřít. Megeara se na ni několik minut dívala, vyděšená z toho, co by v ní mohla najít. Bylo to snad nějaké osobní memento, které ji znovu rozpláče? Už vážně nechtěla plakat pro muže, který jí zlomil srdce tolikrát, že to ani nemohla spočítat. Ale nakonec její zvědavost vyhrála a ona krabičku otevřela. Zpočátku se jí zdálo, že tam není nic jiného než zmačkaný hedvábný papír. Musela se prohrabat až na dno, kde našla pravý obsah krabičky. A z toho, co tam našla, se jí rozhoupala podlaha pod nohama. V jasném slunečním světle zírala na svou dlaň a nemohla pochopit, co to vlastně drží. Byly tam dva předměty. Jeden vypadal podobně jako komboloi šňůra korálků podobná malému růženci, který někteří Řekové používali, když byli ve stresu, ale ona ještě nikdy předtím nic podobného neviděla. Zdálo se, že období a design předchází jakékoliv formě komboloi, o které kdy slyšela. Tenhle na sobě měl patnáct duhově zelených korálků z nějakého neznámého kamene, které byly vyřezávané složitými malými obrazy z rodinného života lidí. Lidé na sobě měli oblečení, odlišné od všeho, co kdy viděla během svého výzkumu. Řezbářská práce byla proložené pěti zlatými korálky, ve kterých byl vytesán znak tří blesků protínajících slunce. Komboloi by na sobě měl zavěšený medailonek o velikosti desetníku, ale tenhle na sobě měl kruh, ve kterém byla napsána slova podobná starověké řečtině, a přesto byla velice odlišná. Natolik odlišná, že ani ona, která byla ve starověké řečtině v podstatě vychována, to nemohla rozluštit. Jako většina artefaktů z čerstvých vykopávek měl na sobě tenhle komboloi malou bílou visačku, připevněnou červenou nití, na kterou její otec napsal svoje poznámky:

9/1/87 šedesát palců (viz str. 42) absolutní datování: 9529 před naším letopočtem zelený kámen: neznámý / neověřený

6


Sherrilyn Kenyon písmo: neznámé / neověřené Antropolog v ní se dral do popředí, když si uvědomila, co by to mohlo historicky znamenat. Je-li toto datum skutečně správné … Znamenalo by to, že objevili propracovanost a hutnictví dříve neznámé. V té době Řekové neměli takovou úroveň dovedností. Ve skutečnosti přesnost té rytiny vypadala, jako by byla vyrobená strojově a ne ručně. Před jedenácti tisíci lety lidstvo prostě nemělo nástroje, které by vytvořily něco tak složitého. Jak je to možné? Zaujatá Geary obrátila svou pozornost k malému koženému váčku, který ležel na dně krabičky. Ten byl také označený.

7/10/85 absolutní datování: 9581 před naším letopočtem kov: neznámý / neověřený Mračila se, když otevřela váček a našla uvnitř pět mincí různých velikostí. Byly staré … velmi staré a silně pokryté vrstvou patiny. Z tohoto období mince nepocházely. Prostě v té době neexistovaly a už vůbec ne v Řecku. Stejně jako na komboloi, bylo i na těch mincích něco napsáno stejně podivným písmem. Pod tím byl ale text, který dokázala pochopit. Byla to starověká řecká slova pro "Atlantskou provincii Kirebar." Proboha! Opět se zdálo, že ty mince nejsou vyrobeny ručně, ani nebyly vyrobené z materiálu, který by někdy dřív viděla. Měly zvláštní barvu, nebyla to stříbrná, zlatá, bronzová, měděná ani železná možná, že to byla nějaká podivná kombinace některých z těchto kovů, a přesto se jí to nezdálo správné. Co to sakra bylo? I když je pokrývala patina, obrazy a písmo byly tak ostré, jasné a přesné jako na moderních mincích. Srdce jí bušilo, když otočila tu největší, aby se mohla podívat na její zadní stranu. Byl tam stejný neznámý symbol jako na

7


Snolovec komboloi, slunce probodnuté třemi blesky. Nad ním byla napsána neznámá slova, nahoře řecká: "Kéž nás Apollymi ochrání." Megeara na to nevěřícně zírala. „Apollymi? Kdo to byl?“ Nikdy předtím takové jméno neslyšela. "Je to padělek." Musel být, a přesto, když se na ty předměty dívala, znala pravdu. Tohle nebylo padělané. Její otec to musel vykopat na jedné ze svých mnohých vykopávek v Egejském moři. Tohle měl její otec u sebe, i když se mu zbytek světa vysmíval. Měl pravdu, kterou ona popírala. Atlantida je skutečná. Všichni o jejím otci pochybovali … dokonce i ona. Projel jí žal a bolest, když si vzpomněla na všechny ty hádky, které se mezi nimi v průběhu let odehrály. Nebyla o nic lepší než všichni ostatní. Bože, všechny ty bitvy. Proč jí to nikdy neukázal? Proč by před ní skrýval objev takového významu? Bohužel znala odpověď na svou otázku. Protože bych tomu nevěřila. I kdyby mi to ukázal přímo v zemi, kde to našel. Vysmála bych se mu, a pak mu to hodila do tváře. Nebylo pochyb o tom, že chtěl chránit sám sebe před bolestí, kterou by při jejím výsměchu jistě cítil. Megeara zavřela krabičku a přitiskla si ji na srdce, když litovala každého ošklivého slova a kritiky, kterou mu řekla, nebo si o něm pomyslela. Jak moc ho její slova zraňovala? Slova té, která mu měla věřit, ale místo toho k němu byla stejně krutá jako všichni ostatní. Teď už bylo pozdě na to, aby to dokázala napravit. "Je mi to líto, tati," vydechla, když se jí v očích objevily další slzy. Stejně jako všichni ostatní, i ona předpokládala, že se zbláznil. Že je pošetilý a hloupý. Ale nějak našel tyhle artefakty. Nějak byly skutečné. Atlantida je skutečná. Ta slova ji v mysli pronásledovala. Dívala se na modré moře a tiskla krabičku k srdci, když si vzpomněla na poslední slova, která mu řekla. "Jo, jo, slibuju. Taky budu hledat Atlantidu. Nedělej si starosti, tati. Je to v dobrých rukou." Její slova byla prostá vší vášně a zanícení, a přesto se zdálo, že ho utěšila.

8


Sherrilyn Kenyon "Je to tam, Geary. Vím, že ji najdeš. Ty ji uvidíš. Dozvíš se, jaký jsem opravdu byl, a zjistíš, že jsem nebyl takový, jaký sis myslela, že jsem." Pak na nějaký čas znovu usnul a jen o několik hodin později zemřel, zatímco ho držela za ruku. V tu chvíli nebyla dospělou ženou, na chvíli byla znovu tou malou dívkou. Tou, která jen chtěla zpět svého tatínka. Tou, která nutně potřebovala někoho, kdo by ji utěšil a řekl jí, že všechno bude v pořádku. Ale v jejím životě nebyl nikdo, kdo by to mohl udělat. A teď pro ni ten směšný a ukvapený slib, který po ní chtěl, něco znamenal. "Poslouchala jsem tě, tati," zašeptala do vánku vonícího po olivovém oleji a doufala, že ať už je její otec kdekoliv, její hlas se k němu donese, "a nedovolím, abys zemřel zbytečně. Dokážu, že Atlantida existuje. Pro tebe. Pro mámu a strýčka Therona a tetu Athenu a pro … Jasona. I kdyby to mělo trvat zbytek mého života, splním svůj slib. Najdu Atlantidu. Přísahám." Ale i když pronesla slova naplněná jejím přesvědčením, nemohla se ubránit otázce, jestli bude schopná vydržet posměch, který její otec snášel celou jeho profesní kariéru. Před šesti týdny získala doktorát na Yale a letos na podzim měla začít učit v New Yorku. Byla mladá na to, aby toho už tolik dosáhla a očekávaly se od ní velké věci … od ní a od institucí a profesorů, kteří jí udělili doktorát. Vydat se touhle cestou by bylo hloupé. Mohla by přijít o všechno. Úplně o všechno. Byl to obrovský krok, který se chystala udělat. Takový, z kterého by se už nikdy nemusela vzpamatovat. Můj otec tomu věřil. A její strýc a matka. Obětovali pro to své životy, i když se jim kvůli tomu celý svět vysmíval. Nyní se chystá druhá generace hlupáků, následovat tu první, na cestě ke zničení. Megeara jen doufala, že nakonec pozná lepší osud než ten, který potkal ty první. Jaký otec, taková dcera. Neměla jinou možnost, než dokončit jeho pátrání, protože dokud to neudělá, bude její jméno stejně bezcenné jako jeho.

9


Snolovec "Nechť bičování začne …."

10


Sherrilyn Kenyon

KAPITOLA 1 Santorini, Řecko, 1996 "Království za zbraň." Brian potřásl hlavou nad jejími nepřátelskými slovy a klidně jí otevřel dveře od auta, když se přiblížila k jejich malému taxi, které na ně čekalo v přeplněném centru řecké dopravní tepny. "Nemáš království." Zastavila se na chodníku a upřeně na něj zírala. Vzhledem k tomu, jak obrovský vztek právě cloumal jejím tělem, nemohla uvěřit, že se odvážil poukázat na něco, co je zřejmé. Bylo o ní známo, že dokáže vážně ublížit každému, kdo by se odvážil říct jen polovinu toho, co on. Skutečně, ten muž neměl žádný pud sebezáchovy. "A já nemám zbraň - vypadá to, že mám zatracenou smůlu, že jo?" On byl pořád ledově klidný - což jí nijak nepomáhalo. Nemohl by být, alespoň pro jednou, taky vytočený? "Hádám, že jsi nedostala povolení… zase." Obešla by se bez té "zase" části. Opravdu. "Co mě prozradilo?" "No, já nevím. Možná ten rázný krok, jakým jsi šla po ulici nebo jak jsi zatínala a povolovala pěsti, jako by ses někdo pokoušela uškrtit, nebo snad to, jak se na mě díváš. Jako bys mi chtěla vyškrábat oči, i když jsem neudělal nic jiného, než že jsem tě vytočil." "Ano, máš pravdu." Všimla si, že bojuje s úsměvem. Díky bohu, že měl dost rozumu na to, aby ho před ní skryl. "Co je?" "Nemáš tu zbraň." Odfrkl si. "No tak, nemůžeš zastřelit každého řeckého úředníka, který se ti připlete do cesty." "Chceš se vsadit?"

11


Snolovec Brian ustoupil, aby mohla nastoupit do taxíku jako první. Byl to dobře vypadající muž kolem čtyřicítky. Velmi významný a inteligentní člověk. Nejlepší ze všeho bylo, že byl finančně nezávislý a víc než ochotný financovat jejich poslední marné dobrodružství, aniž by si příliš stěžoval. Bohužel, nebyl na uplácení veřejných činitelů. Chtěla by toho příliš, kdyby žádala zkorumpovaného finančníka? Jistě, Brian měl nějaké zlozvyky, a v téhle chvíli nemohla přijít na víc, než že je vypočítavý. "Tak co budeme dělat teď?" zeptal se, když seděli v autě. Geary si povzdechla a přála si, aby na tu otázku měla odpověď. Její tým čekal na lodi v přístavu, ale bez povolení, které by jim dovolilo vykopat to, co ona a Tory považují za městské hradby, nemohli udělat nic víc, než se ponořit pod hladinu a obdivovat to, co našli. To byla žalostná útěcha. Bylo to to nejlepší vodítko, které za poslední roky našli. "Chci další vzorky bahna." "Už jste ho testovali, a pak to provedli ještě jednou." "Já vím, ale možná nám to pomůže přesvědčit je, aby nám dali povolení." No jasně. Už několikrát ji odpálkovali a slova, která ji řekli při jejím posledním pokusu získat povolení, jí stále zněla v uších. "Tohle je Řecko, doktorko Kafieri. Ruiny jsou všude kolem nás a já vám nedovolím, abyste začali vrtat do dna Egejského moře, které je křižováno mnoha námořními trasami, když jste mi nepřinesla nic víc, než příběh o Atlantidě. Vážně. Mám už dost hledačů pokladů, kteří se snaží ukrást naši národní historii pro svůj vlastní zisk. Víc takových už nepotřebujeme. My tady bereme řeckou historii velmi vážně a vy tady plýtváte naším drahocenným časem. Nashledanou." Po jeho slovech se jí chtělo mlátit hlavou do stolu, dokud neomdlí nebo dokud jí on nevydá povolení. Tady nešlo o poklad, ale

12


Sherrilyn Kenyon vysvětlit mu to, bylo stejně marné, jako snažit se vzlétnout pomocí křídel z vosku. "Musí existovat nějaký způsob, jak je obejít." Brian ztuhl. "Nechci být součástí něčeho nezákonného." To bohužel ani ona. "Neboj se, Briane. Nechci jít kvůli tomu do vězení." Ale musí být něco jiného, co se dá udělat… Kdyby ji tak přestala bolet hlava, aby mohla začít přemýšlet. Ale pulzující bolest zřejmě byla, stejně jako všechno ostatní, rozhodnutá, že jí zničí celý den. Zabořila se do sedadla a sledovala nádherné budovy a město, které ubíhalo za okýnkem auta, zatímco lidé spěchali sem a tam po chodnících. Jak si přála, aby mohla být taky tak bezstarostná. Toulat se městem, chodit dovnitř a ven z obchodů, nakupovat a smát se, jako většina lidí tam venku. Bohužel, ona nikdy nikde nebyla jako turistka. Geary Kafieri byla vždycky samá práce a žádná zábava. Ani jeden z nich nepromluvil, když se jejich taxi proplétalo úzkými uličkami a mířilo k přístavišti, kde na ně čekala jejich výzkumná loď. Zatímco Brian platil jízdné, Geary vystoupila a vydala se k lodi, aby se postavila tváří v tvář svému týmu a řekla jim o svém dalším velkolepém selhání. Tory ji potkala jako první. Gearyna patnáctiletá sestřenice byla na svůj věk velmi vysoká a měla fádní dlouhé hnědé vlasy a silné brýle. Byla neohrabaná a zajímala víc o své knihy, než o cokoliv jiného. I když si Tory svého otce Therona nepamatovala, byla stejná jako on. Hledání Atlantidy bylo to jediné, co ji zajímalo. "Tak co?" zeptala se jí, mladou tvář měla plnou očekávání. Geary zavrtěla hlavou. Tory začala klít tak, že Geary jen zírala. "Jak to, že nám to nedovolí odkrýt? Co je s těmi lidmi?" "Myslí si, že je to ztráta času."

13


Snolovec Tory se na tváři objevil znechucený výraz. "To je hloupost! Oni jsou hloupí!" "Ano," řekl suše Geary. "My všichni jsme hloupí." Tory si odfrkla. "Nejsem hloupá. Jsem certifikovaný génius. Ale ostatní… ti jsou hloupí." "Říkal jsem ti, aby ses neobtěžovala." Geary se podívala přes Toryinu hlavu a uviděla, že se k nim připojila i její druhá sestřenice, Cynthia. Pojmenovaná po řecké bohyni lovu Artemis, Thia nenáviděla všechno, co mělo něco společného s Řeckem. Jediným důvodem, proč byla zde, bylo získání vysokoškolských kreditů a také následování její poslední posedlosti, Scotta, který si myslel, že to bude zábavná letní činnost. Nemluvě o tom, že kdyby Thia zůstala doma v New Yorku, musela by pracovat v matčině lahůdkářství, které nenáviděla ještě víc než Řecko. Kráska s tiziánovými vlasy byla jednou z mála žen, které byly vyšší než Geary, což byl docela výkon vzhledem k tomu, že Thia měla sotva osmnáct. Geary se zamračila, když si všimla, že Thia má na sobě dlouhou modrou sukni a bílou vyšívanou halenku s dlouhými rukávy. "Myslela jsem, že se opaluješ," řekla Geary. Tory se k ní naklonila a zašeptala jí do ucha. "Opalovala a taky si sundala vršek v naději, že Scott uvidí její nahé poprsí a připojí se k ní. On nechtěl, ale muži na projíždějící lodi skoro přepadli přes palubu, než ji Justina přinutila sejít do podpalubí." Thia se zašklebila. "Ty malej práskači. Když už tady něco přiznáváš, co kdybys řekla Geary, jak jsi jí téměř zapálila její expertízu, protože tě vyděsila její kočka a ty jsi zakopla o hořák." Tory se začervenala, když si posunula brýle na nose. "Jsem geniální, ale ne ladná. C'est moi". Geary se na dívku usmála, když Tory vyslovila krutou pravdu. Ladnost nikdy nebyla Toryina ctnost, na rozdíl od Thii, která jí

14


Sherrilyn Kenyon měla víc, než bylo spravedlivé. "To je v pořádku, Tor. Stejně jsem chtěla, abys je přepracovala." Thia si těžce povzdechla, když se rozhlédla po palubě. "Není to to nejnudnější místo na Zemi? Nemůžu ani přinutit Scotta, aby vylezl zezdola na víc, než zlomek vteřiny." Zřejmě. Jestli muže nepřinutí vylézt ani nahota, pak to nedokáže ani nic jiného. "Je tam s Teddym," pokračovala Thia podrážděným tónem, "sklonění nad mapami - jako by z nich někdy něco vyčetli. Co to jen na této Bohem zapomenuté zemi je, že pokaždé, když si sem přivezu chlapa, ztratí tady svůj mozek?" "Možná je to tím, že jsou s tebou příliš dlouho," řekla Tory a zastrčila si uvolněný pramen vlasů za ucho. Naklonila se dopředu, aby mohla něco pošeptat Geary jejich vlastním jedinečným jazykem. Byla to směs starověké řečtiny a latiny. "Myslím, že z nich vysává testosteron a pak ho sama vstřebává." Geary se zasmála. Thia okamžitě ztuhla. "Co o mně řekla?" Geary zakroutila hlavou nad Tory, než odpověděla. "Proč to musí být vždycky o tobě, Thio?" "Protože je." A důrazně odkráčela pryč. Tory si unaveně povzdechla. "Doufám, že jednoho dne najde někoho, kdo bude stejný jako ona. Už mě nebaví sledovat, jak zbavuje mužnosti ubohého Scotta. Přísahám, že musí být aspoň zčásti Sukuba." "Ach, nezacházej tak daleko. Já bych jí nepřála nikoho." "Dobrý postřeh." Tory se odmlčela, než se otočila, a pátravě se zadívala na Geary. "Tak mi řekni, co se stalo." Jako by chtěla to trápení prožít znovu. "Není toho moc co říct. Odmítli nám dát povolení… znovu." Tory dupla nohou. "Ach, člověče. To je tak nefér." "Já vím," řekla a pohladila Tory po paži. "Musíme být trpěliví."

15


Snolovec "K čertu s trpělivostí. Než se nám uráčí vyhovět, budu v důchodu a budu muset kopat s holí." Vydala znechucený zvuk. "Nikdy jsme nebyli blíž k nalezení města. Vím, že je Atlantida tady. Cítím to!" Geary přejel po páteři mráz. Tory byla na její vkus až příliš podobná jejich otcům. Stejné šílenství, kterému propadli oni, řídilo i Tory. Bylo to, jako by měla to šílenství v krvi, když pracovala dlouho do noci a to i poté, co všichni ostatní odešli spát. Byly doby, kdy to Geary opravdu nahánělo strach. Všichni členové jejich rodiny, kteří byli tou věcí stejně posedlí jako Tory, zemřeli předčasně. Kdyby se někdy něco stalo nejmladšímu členovi jejich rodiny, zničilo by to nejen Geary, ale i jejich dědečka. Byla tím, pro co oni dva žili. Geary měla podezření, že Tory používá pátrání po Atlantidě jako způsob, jak se vyhnout bolesti, kterou cítila při pomyšlení, že je sirotek. Chudák holka neměla žádnou vzpomínku ani na jednoho ze svých rodičů. Jejich práce bylo to jediné, kvůli čemu je Tory cítila blízko. To bylo všechno, co nechali své dceři, když odešli. "To bude v pořádku, Triantafyllo." Řekla Geary a použila tak přezdívku, kterou dal Tory jejich dědeček. "Půjdu si teď na chvíli lehnout a uvidím, jestli se aspoň trochu zbavím bolesti hlavy." "Dobře. Půjdu dolů a pomůžu Scottovi a Teddymu aktualizovat data, která nám budou absolutně k ničemu, pokud nebudeme moct kopat. Ale co sakra? Jsem mladá a mám spoustu času nazbyt. Ty na druhé straně… „ Geary naznačila pohlavek. "Nejsem o moc starší než ty." Když vyrazila kupředu, Tory couvla, "Jo, jo. Opři se o hůlku, babi." Geary zavrtěla hlavou nad Toryinou hravostí, ale pak ji sklonila, když jí spánky projela bolest a usadila se za očima. Brian se zamračil, když se k ní připojil na palubě. "Jsi v pořádku?"

16


Sherrilyn Kenyon "Zase bolest hlavy." V poslední době jimi trpěla často. Samozřejmě, že s jejím štěstím to bude neoperovatelný nádor na mozku a ona se nejspíš bude muset spolehnout na Thiino milosrdenství, a sestřenka ji pak bude až do konce jejího krátkého života mučit… hrozná představa. "Budu v pořádku. Prostě si na několik minut potřebuju lehnout." "Kdybys něco potřebovala, zavolej." Potřebuji povolení. Haló? Kdyby to tak mohla říct nahlas a přitom neztratit tolik potřebné finanční prostředky. "Zavolám. Díky." A s tím Geary zamířila do podpalubí, do malé místnosti, o kterou se dělila s Tory. Na výzkumné lodi nebylo moc soukromí, ale Geary to vážně nevadilo. Rozhodně ne tolik, jako když byla v Toryině věku. Mezi nimi byl opravdu výrazný rozdíl. Zatímco Geary nenáviděla nedostatek osobního prostoru, Tory to bylo jedno. Jediné, o co se ta dívka zajímala, bylo jejich hledání. Ale i přes jejich rozdílnost Geary svou sestřenici zbožňovala. Tory byla jedinou osobou, kterou kdy mohla nazývat sestrou. Toryiny rodiče zemřeli ještě předtím, než dívenka dosáhla šesti let a proto se kolem ní shlukla celá rodina a přijala ji za vlastní. Geary se usmála, když vešla do jejich pokoje a zjistila, že na její posteli leží Toryina zmuchlaná noční košile a rozedraný starý hnědý medvídek. Tory nebyla známá svou pořádkumilovností. "Dobře, pane Cuddlesi, budete muset zůstat na své straně. Neodvažujte se připlížit k mé posteli. Mám tendenci ve spánku kopat." Geary posadila medvídka na Toryinu neustlanou postel, pak poskládala růžovou flanelovou noční košili a položila ji před pana Cuddlese. V koutcích úst jí zůstal lehký úsměv. Nad hlavou slyšela tlumené hlasy, když se pod ní loď jemně houpala. Trochu ji to vytrhlo z jejího omámení. Skutečně si potřebovala odpočinout. V

17


Snolovec poslední době byl její spánek trhaný a neklidný. Pravděpodobně to bylo důsledkem toho, že ji na srdci leželo příliš mnoho věcí. Vyzula si boty, odestlala, a lehla si na úzkou postel. Téměř okamžitě usnula. Zvuky lodi zmizely, když se ponořila do temnoty svého snu, ve kterém se převalovala bílá mlha, a foukal chladný vánek. Od té doby, co byla Geary dítě, se uměla rychle dostat do REM spánku… většinou do pěti minut, což bylo prakticky neslýchané. Byla to zvláštní porucha spánku, kterou žádný lékař nikdy nebyl schopen vysvětlit. Její sen plynul, když zjistila, že stojí na temné pláži, kde zpěněné vlny narážely na neznámý břeh. Ten zvuk se jí odrážel v uších, když zabořila nahé prsty do vlhkého, černého písku. "Megearo." Hluboký mužný hlas byl teplý a erotický a ozýval se v něm tak exotický přízvuk, že protékal Gearyným tělem jako tekutá čokoláda. Bohatý. Jemný. Opojný. Ve snu zasténala, když se za ní objevil její tajemný milenec. Jako vždycky byl neuvěřitelně krásný, s dlouhými černými vlasy, které vlály ve větru a očima tak jasnýma a modrýma, až se zdálo, že ozařují každý úhel jeho dokonale tvarovaného obličeje. Nad těma hypnotizujícíma očima se klenulo černé obočí. Ovinul kolem ní opálené paže a přitáhl ji na svou bronzově opálenou, pevnou a svalnatou hruď. Byl božský. Absolutně svůdný. A pro tuhle chvíli byl celý jen její… Zavřela oči a dovolila, aby do ní prosákla jeho zemitá mužská vůně, až byla úplně opilá potěšením. Naklonila hlavu na levou stranu a dovolila tak jeho horkým rtům otřít se o její krk, aby mohl něžně olizovat a laskat její kůži, až měla celé tělo jako v ohni.

18


Sherrilyn Kenyon Nevěděla, proč se jí stále zdají tyhle divoce erotické sny. Proč ji pronásleduje tak neuvěřitelně sexy muž. Koneckonců Geary Kafieri nebyla známá pro svou smyslnost a ženskost. Geary je stejně tvrdá jako hřebíky. Strávila celý svůj život bojem za to, čemu věřila, bojem za svou rodinu a neměla proto čas bavit se frivolními dívčími zábavami nebo ženskými lstmi. Od chvíle, kdy se vydala touhle cestou, na které se snažila obnovit pověst svého otce, snažila se dokázat sobě, kolegům a investorům, že to dokáže. Že může v oblasti, které dominují muži nejen konkurovat, ale také vyhrávat. A dařilo se jí to obdivuhodně. Co na tom, že není zrovna nejženštější z žen? Získala si uznání, když převzala otcovu krachující firmu a udělala z ní ziskový podnik za méně než tři roky od jeho smrti. Kafieri Salvage je nyní jednou z předních společností v Řecku, a zatímco znovu stavěla společnost svého otce na nohy, podařilo se jí i pokračovat v jeho soukromém výzkumu. Tohle pro ni bylo vždycky dost. Alespoň si to myslela do té dusné noci před dvěma měsíci, kdy se Arikos poprvé objevil v jejích snech. Od chvíle kdy na něj poprvé pohlédla, jím byla uchvácena. Otočil si ji k v náručí tváří k sobě. Geary se kousala se do rtů, když pohlédla do jeho spalujících modrých očí. Na sobě měl jen černé kožené kalhoty a boty. Jeho vlnité vlasy mu padaly do tváře, když si s nimi pohrával jemný vánek a chytaly se o jeho vousy. "Co tě naštvalo dneska, agamenapee?" zeptal se hlasem, který ji vždycky dokázal rozechvět. Geary si opřela hlavu o jeho svalnaté rameno tak, aby mohla vdechovat jeho vůni a nechala se jí uklidnit. Kdyby tak byl skutečný… "Odmítli nám dát povolení," zašeptala, zatímco prstem sledovala obrys jeho bradavky a pozorovala, jak se napjala. "Chtěla jsem je kvůli tomu zabít. Vím, že jsme našli Atlantidu. Já to vím.

19


Snolovec Jsem tomu tak blízko, že ji doslova cítím a teď… teď je to beznadějné." Frustrovaně zaťala zuby, vděčná, že se může někomu svěřit bez toho, že by si musela nasadit svou pokerovou tvář. Její pracovníci očekávali, že bude celou dobu klidná a rozvážná, i když to jediné, co opravdu chtěla udělat, bylo třást úředníky, dokud jí nedají to, co potřebuje. K čertu s nimi. "Všechno jde do háje," řekla a hlas se jí třásl. "Vypadá to, že Tory bude mít nakonec pravdu. Než nám dají povolení, budeme příliš staří, takže si ani nevzpomeneme na to, co vlastně hledáme." Arikos vzal její obličej do svých velkých dlaní, pátravě se na ni zadíval a zamračil se. "Nechápu, proč je to pro tebe tak strašně důležité." "Protože můj otec zemřel jako zlomený alkoholik. Chci, aby se všichni, kdo se mu kdy smáli, udávili svými slovy. Chci dokázat světu, že můj otec nebyl žádný hlupák, který bojoval s větrnými mlýny. Chci dodržet svůj slib. Dlužím mu to." Arikos naklonil hlavu a zadíval se jí do očí, jako by viděl až na dno její duše. "Když ji najdeš, budeš pak šťastná?" "Naprosto." "Tak dobrá. Dám ti tvou Atlantidu." Zasmála se nad tou absurditou. Kruci, když se její podvědomí vydalo na toulky, dělalo to opravdu pořádně. I tak pro ni hodně znamenalo, že jí věří alespoň jedna osoba. Nezáleželo na tom, že není skutečná. Potřebovala jeho hypotetickou podporu a byla za ni vděčná. Arikos sklonil hlavu dolů a uvěznil její rty svými. Geary zasténala, když ucítila jeho sladkou chuť. Nikdo na celém světě nechutnal tak jako on. Nikoho neobjímala raději, což byl pravděpodobně důvod, proč se pořád objevoval v jejích snech.

20


Sherrilyn Kenyon A ona byla velmi ráda, že je zde. Líbilo se jí cítit teplo jeho kůže tisknoucí se k její. Oh, tohohle muže by se nenabažila za celý život. Jeho ruce hbitě vklouzly pod její bílé, splývavé šaty a stáhly jí je z ramen, takže před ním stála nahá, zatímco okusoval a škádlil její ústa rty a jazykem. Udivilo ji, že se s ním cítí tak dobře, a to i ve svých snech. V reálném životě Geary nikdy nebyla ten typ ženy, která by se nechala omámit mužem. Její vášeň se řídila jejími pravidly. Byla ženou chladné, tvrdé logiky a pečlivě ovládaných emocí. To byl důvod, proč tolik milovala svoje sny. Tady se mohla Arikosovi bez obav odevzdat. Nezhrozilo jí těhotenství nebo nemoc. Nemusela si dělat žádné starosti s tím, jak se mu ráno podívá do očí. Nebylo tu žádné riziko zklamání nebo krutého smíchu. Ve snech měla pod kontrolou sebe i jeho. Čas strávený s ním byl bezpečný a hřejivý. Byly to ty nejlepší chvíle jejího dne. Opatrně ji položil na písek a přikryl její tělo svým. Oh, ten pocit byl neuvěřitelný. Jeho kožené kalhoty jí laskaly holé nohy, když jí kolenem roztáhnul stehna. Odtrhnul svá ústa od jejích a přesunul se k jejím nateklým ňadrům, která tolik toužila po jeho polibcích. Byla bez dechu, když ho hladila po vlasech, zatímco jeho jazyk přejížděl tam a zpět přes její napjaté bradavky. Jeho dech ji hřál na pokožce. "To je ono," vydechla, když přesunul ruce dolů, aby zmírnil bolest z touhy mít ho uvnitř. Jeho teplé prsty hladily a škádlily, dokud nedosáhla orgasmu. "Ukaž mi svou vášeň, Megearo. Nech mě pocítit tvé potěšení. Nech mě ho ochutnat." Divoce ho políbila, vyrazila boky proti jeho ruce a snažila se od něj získat ještě víc rozkoše. "Chci víc," dožadovala se a natáhla se k zipu jeho kalhot.

21


Snolovec Zlomyslně se zasmál. "A budeš to mít." "Geary!" Hlasitý křik ji vytrhl ze snu a přinutil její srdce uhánět ještě rychleji, než to udělal Arikos. Geary otevřela oči a zjistila, že leží na břiše na posteli. Tory vtrhla do místnosti. "Radši rychle přijď. Thia se chystá utopit Teddyho. A to si nedělám legraci." Arik se s klením vymanil ze snu, zatímco se vznášel ve strobilos, které mu umožnilo nemít žádnou formu ani podstatu, zatímco špehoval lidský svět. Kdykoli se člověk probudil ze svého snu, zanechalo to boha spánku v obrovské nicotě. Nebyl tam slyšet žádný zvuk, neviděl žádnou barvu, nebylo tam nic než temnota. Jediné, co cítil, byly její prchavé emoce a on si je chtěl zoufale udržet. "Megearo…“ vykřikl Arik a chtěl se vrátit k tomu, co spolu sdíleli. Ale věděl, že už je příliš pozdě. Ona byla silnější než průměrný člověk, a ne vždycky k němu přišla, když ji volal. Ani Lotusovo sérum ji neuspí, pokud se sama nerozhodne spát. Bojuje s tím jedem a následkem jsou její bolesti hlavy. Sakra. Chtěl ji zpátky! Jeho tělo bylo rozbolavělé neukojenou potřebou a navíc cítil něco divného na hrudi. Smutek. Toužil po ní, a byl naštvaný kvůli tomu, že ji ztratil. Nikdy za celou historii lidského světa necítil nic podobného. Bohové snů měli být bez emocí… všech, kromě bolesti. Tahle emoce jim byla ponechána, aby je ostatní bohové mohli ovládat a trestat. Jenže on v hrudi necítil bolest. Pořád cítil Megearyny emoce jako svoje vlastní, což mu řeklo, jak silné jsou její potlačované vášně a hněv.

22


Sherrilyn Kenyon Upoutala jeho zájem. Její sny byly syté a barevné. Dvě věci, které nejsou obvyklé. Průměrný člověk sní černobíle se spoustou mlhy. Většina bohů snů se jim vyhýbá, ale erotičtí Skotos jako on, vyhledávají troufalejší lidi. Proč tančit ve snech lidí, kteří nemají žádnou fantazii, když jejich cílem bylo zažít pocity a smysly spáče? Takže jeho druh skáče ze snu do snu a hledá ty, kteří dokáží vytvořit krásu a z takových Skotos berou to, co potřebují. Megearyny sny byly plné báječných pocitů. Poprvé za ní přišel, když se koupala v řece čokolády. Arik se překulil na mlžné podlaze v jedné ze snových komnat a přivolal si tu vzpomínku. Pořád v sobě cítil zbytky Megearyny vášně, i když bylo jejich snové spojení přerušené, a to mu umožnilo vzpomenout si na to potěšení, když ji našel tu první noc. Dokonce i nyní mohl na jazyku cítit chuť snové čokolády, když ji lízal z jejího nahého těla. Cítil teplou hladkost, která mu přejížděla po kůži, když se v ní milovali. Zajímalo by ho, jak chutná skutečná čokoláda v lidském světě. Proč přináší Megeary tolik potěšení? Nejvíc ze všeho ale chtěl vědět, jak ve skutečnosti chutná ona. Jak voní. Jeho penis sebou škubnul ve sladkém očekávání. "Arikosi?" Otočil hlavu stranou, když do jeho temnoty vtrhlo jasné světlo. "Jdi do prdele, M'Ordante," zavrčel, když poznal hlas svého staršího nevlastního bratra. "To je vztek?" Arik se zvedl a postavil se vedle boha, který byl stejně vysoký jako on. Stejně jako on, měl M'Ordant černé vlasy a průsvitné modré oči. Celá jejich rasa byla vybavená těmito barvami, spolu s nadpozemskou krásou.

23


Snolovec Když Arik znovu promluvil, jeho hlas byl klidný a vyrovnaný, jak se sluší na jednoho z jeho prokletého druhu. "Jak to mám vědět? Nemám žádné emoce." M'Ordant přimhouřil oči a kdyby to Arik nevěděl lépe, přísahal by, že je jeho bratr zmatený. I když nemohli doopravdy cítit, naučili se napodobovat výrazy. Kvůli tomu byli jiní bohové v jejich společnosti méně nervózní. "Strávil jsi příliš mnoho času s tímhle člověkem. Musíš se přesunout na dalšího." Takhle to fungovalo. Skotos jako Arik byl tolerován jen kvůli tomu, že pomáhal lidem ventilovat přebytečné emoce. Když Skotos strávil příliš mnoho času s jedním člověkem, mohl by, teoreticky, přimět toho člověka, aby se zbláznil, nebo ho dokonce zabít. Skotos obvykle dostali jediné varování, a pokud na něj nedbali, Oneroi je buď potrestali, nebo odstranili. M'Ordant byl jedním z mnoha, kteří sledovali spící lidi a kontrolovali Skotos. "A když se mi ji nechce opustit?" "Odporuješ mi?" Arik vyklenul obočí. "Jak bych mohl?" "Potom to udělej." A s tím M'Ordant zmizel. Nejrozumnější by bylo věnovat pozornost jeho varování. Ale Arika jeho člověk příliš přitahoval na to, aby dával pozor na M'Ordanta slova. Koneckonců k tomu by potřeboval strach… a o tom Arik nic neví. Arik zavřel oči a vybavil si vůni Megearyny kůže. Stále na jazyku cítil slanou sladkost jejího těla. Cítil její dotek na své kůži. Ne, on s ní ještě neskončil. Tohle je teprve začátek.

24


Sherrilyn Kenyon

KAPITOLA 2 Geary se opírala o bok lodi tak, aby mohla sledovat, jak kolem po jasně modré vodě plachtí plachetnice a nevěděla, co se to s ní děje. Byla tak ospalá, že sotva udržela oči otevřené, a to se jí nikdy nestávalo. "Myslím, že mám narkolepsii." Tory se zastavila vedle Geary, než se jí podívala do obličeje. "Možná. Věděla jsi, že sedmdesát procent lidí s narkolepsií trpí také kataleptickými záchvaty?" Než Geary stihla otevřít ústa, aby jí odpověděla, Tory si vyvrátila svou vlastní teorii. "Ale to ty nemáš. Viděla jsem tě naštvanou už mockrát, takže vím, že se u tebe tenhle rozkošný příznak nevyskytuje. Samozřejmě narkolepsii také provází halucinace ve spánku nebo v bdělém stavu. A samozřejmě náměsíčnost. Vím, že nejsi náměsíčná. Mámily tě v poslední době smysly?" Ano, ale diskutovat o živých sexuálních fantaziích s patnáctiletou knihomolkou nebylo něco, co by Geary chtěla dělat. Geary se na ni zamračila. "Jak to všechno víš? Bože Tory, jsi dítě. Chovej se tak." Než stihla mrknout, Tory natáhla ruku a praštila ji do ramene. Silně. "Au!" Přejela si rukou biceps v místě, kam ji Tory udeřila. "Co to bylo?" "Neočekávané a iracionální citové výlevy. Nedělají to dospívající? Oh, a trucovat. Často." Geary zvedla ruce nad hlavu ve znamení kapitulace. "Fajn. Dělejte si, co chcete, doktorko Kafieri." S výrazem patřícím k jejímu věku se na ni Tory škodolibě usmála, než se vydala pomoct kapitánovi lodi s plánováním trasy. Geary zavrtěla hlavou a sešla zpátky do podpalubí najít Teddyho a Scotta, kteří reptali nad Thiinou přítomností v jejich

25


Snolovec týmu, zatímco pracovali… Geary jim nemohla nijak pomoci, protože slíbila Thiině matce, že na ni letos v létě dohlédne. Vypadalo to, že ta malá saň napadla Teddyho kvůli tomu, že Scottovi zabírá příliš mnoho času. Geary doufala, že se brzy přes svůj hněv přenesou. Měla svou sestřenici poslat do města na nákupy, zatímco připravovali loď na vyplutí zpátky do oblasti, kde, jak Geary věřila, byla ukrytá Atlantida. Poslední věc, kterou potřebovali, bylo, aby jim do toho Thia mluvila a přitom si na všechno stěžovala. Kromě toho Thia žila pro nakupování. Čím lesklejší předmět byl, tím víc ho zbožňovala. A to natolik, že na poslední Halloween na sobě měla ta dívka červené rohy ozdobené diamantovými perličkami. K Thie se perfektně hodilo, když byla oblečená jako nakupující démon. Brian se nabídl, že ji zabaví a že ji bude držet stranou problémů - což, jak tak Thiu znala, bylo naprosto nezbytné. S jejich štěstím skončí tak, že ji buď unesou kvůli obchodu s bílým masem, nebo ji seberou zelení mimozemšťani. Geary byla tak unavená, že ani nevydržela na nohou. Sotva dokázala zůstat vzhůru. "Megearo. Vrať se ke mně…“ Celým tělem jí projel mrazivý závan, když ve své hlavě znovu uslyšela ten erotický hlas. Koutkem oka zahlédla, jak se něco pohnulo. Otočila se a ve dveřích pod schody, které vedly na horní palubu, stál Arikos. Byl oblečený celý v černém a díval se na ni ďábelským pohledem, který jí sliboval nekonečnou noc plnou orgasmů. Na rtech měl svůdný úsměv, který ji přimrazil na místě. "Pojď, Megearo." Jeho hlas zašeptal jako přízračný vítr a polaskal ji. Vábil ji. Natáhl k ní ruku…

26


Sherrilyn Kenyon Ještě nikdy neviděla přesvědčivější vidinu. Chtěla, aby ji vzal za ruku a přivinul si ji do náruče, jako to dělal v jejích snech. Chtěla ho svléknout do naha a ochutnat dokonalost jeho těla. Ochutnat jeho zvoucí rty. Bez přemýšlení natáhla ruku k jeho. Tak blízko, že se téměř dotknuli. Ještě kousíček… Ale on nebyl skutečný, a ona to věděla. "Geary? Mohla bys mi podat moje pravítko?" Otočila se za zvukem Teddyho hlasu. Spustila ruku, podívala se doleva a viděla, že pravítko leží v nepořádku na pracovním stole. Zamrkala a ohlédla se ke schodům. Byly prázdné, žádný Arikos nečekal, až se vrátí, a to ji naplňovalo extrémním zklamáním. Ztrácím rozum. Jo, ale stojí to za to. Každý by měl být sledován takovou sexy halucinací. Protože o tom nechtěla přemýšlet, zvedla pravítko a podala ho Teddymu, který ji zamračeně pozoroval. I když byl jen o pár let starší než ona, choval se spíš jako její otec, než jako přítel nebo kolega. Jeho krátké hnědé vlasy byly vždycky dokonale učesané a měl veselé hnědé oči. Ve tvářích měl roztomilé dolíčky. "Jsi v pořádku?" "Unavená." Podrbal se na hlavě, jako by zmatený její odpovědi. "V noci jsi spala čtrnáct hodin." Pohladila ho po ruce. "Já vím, ale jsem pořád unavená." "Možná, že by sis měla skočit na lékařskou prohlídku." Možná bych si měla nechat vyšetřit hlavu . Odstrčila tu myšlenku a usmála se na něj. "Budu v pořádku. Opravdu." Alespoň by byla, kdyby přestala vidět ty bizarní klamy. I teď se cítila, jako by ji někdo pozoroval…

27


Snolovec Arik chtěl frustrovaně klít, zatímco sledoval, jak se Megeara usmívá na jiného muže. Proč nepodlehne jeho volání? Jeho žádosti? Jak může být obyčejná smrtelná žena tak silná? "Arikosi?" Když do jeho temné komory znovu vniklo světlo, unaveně si povzdechl. Poznal hlas svého strýce Winka. Arik už byl vážně unavený z neustálého vyrušování, když to jediné co chtěl, bylo být se svým lidským cílem. "Co je?" "Bylo mi řečeno, abych ti vzal moje spací sérum. Zdá se, že jsi rozhodnutý ho zneužívat, dokud tvůj člověk neonemocní." Arik se převalil, aby se ocitnul tváří v tvář staršímu bohu spánku. Wink měl dlouhé hnědé vlasy spletené na zádech do copu a světle šedé oči, ve kterých tančily potměšilé plamínky. I když byl Wink jedním z nejstarších bohů, měl osobnost třináctiletého chlapce. Nebylo nic, co by miloval víc, než tropení žertů a dráždění ostatních. Dvě věci, kvůli kterým byl Arik a jeho bratři prokletí. Jednu dobu mohli snadno svádět a manipulovat s ostatními bohy a dovolili, aby je Wink využil proti Hádovi a ostatním k soukromým žertům a válkám. Až do dne, kdy se je Zeus rozhodl zastavit jednou provždy. Legrační, že potrestal jen nástroje a ne toho, kdo je ovládal. Ale Zeus koneckonců nebyl známý jako bůh spravedlnosti. "A když si chci to sérum nechat?" Wink vyklenul obočí a potom se zašklebil. "No tak, Arikosi, znáš pravidla." Jeho obličej zvážněl. "A víš taky, co se stane těm, kteří nespolupracují." Samozřejmě, že ano. Všichni takoví jako on to věděli. Na zádech měl víc jizev než je na nebi hvězd. Byly doby, kdy podezříval svého dědečka Hypnose, který dohlížel na jejich fyzické tresty, že není nic jiného, než sadista, který dokázal cítit radost, jen když rozdával bolest druhým.

28


Sherrilyn Kenyon Bylo kruté posílat Skotos, aby lidem ulevili od potlačovaných emocí a pak je trestat za to, že nechtějí odejít, protože konečně našli jiné pocity než bolest. Ale takhle to prostě chodilo. Po jeho "rozhovoru" s M'Ordantem, Arik věděl, že tohle přijde. Nemělo smysl se hádat. Wink byl poslán, aby od něj získal Lotusovo sérum, které používali na lidi a žádné uplácení s ním ani nehne. Wink byl jen pěšák, který sloužil bohům spánku. Arik vytáhl malou lahvičku a podal ji Winkovi, který ji přijal s klidným úsměvem. "Hlavu vzhůru, chlapče. Existuje spousta dalších snílků, se kterými si můžeš hrát. Lidstvo je v tomhle velkorysé. Neustále prožívají své sny a mají je pořád." Ano, ale žádný z těchto lidí neměl takové nespoutané a živé sny jako Megeara. Arik chtěl už dlouho vědět, jaká je mimo snovou říši. Jaká je jako člověk… Arik sledoval, jak se Wink otočil a pak ho nechal ve snové komoře čelit o samotě temnotě. Možná to po tom všem byl jen trest. Syn boha Morpheuse Arik, byl původně jedním z Oneroi. Jak pro ně bylo obvyklé, byl přidělen k lidem, aby je hlídal a chránil před Skotos, kteří se z nich někdy živili. Tohle období svého života strávil tím, že sledovat své objekty a ujišťoval se, že se jim pod jeho ochranou zdají normální sny, které jim buď pomáhají řešit jejich problémy, nebo je inspirují. Až do té osudné noci. Vyrazil na pomoc jednomu ze svých svěřenců, který byl nemocný. Kvůli její nemoci, byly její sny velmi živé a emotivní, a to natolik, že se na ni zaměřil jeden ze Skotos. Taková věc je běžná a dokonce se toleruje. Skotos se krmí z lidských emocí, ale dokud jsou pod kontrolou a nevedou sny nebo nezabíjí lidi, je jim umožněno vysávat lidské emoce. Jen když se Skotos začnou

29


Snolovec opakovaně vracet a převezmou kontrolu nad hostitelem, jsou potrestáni. Lidé mají křehkou psychiku. Návrat Skotos může snadno proměnit lidskou mysl a udělat je duševně nemocnými nebo v nich vyvolat vražedné choutky. V nejhorším případě může Skotos člověka i zabít, což je důvod, proč je Oneroi sledují. Pokud Skotos stráví příliš dlouhou dobu u svého hostitele, pak musí Oneroi zasáhnout a vyhnat jej. Pokud všechno ostatní selže, Oneroi Skotos zabije. V té době se Arik zaníceně věnoval ochraně svých lidí. Nic necítil a řídil se jen pokyny elity Oneroi. V těch dnech porazil řadu Skotos bez toho, že by rozuměl nebo se staral o to, proč vysávají lidi tak, jak to dělali. Proč cítí spalující potřebu riskovat své životy kvůli jejich hledání. A pak jednou v noci… ne, jedno setkání to změnilo a přineslo vysvětlení, které v něm stále rezonovalo. Zrozen z lidské matky a boha snu Phobetora, žil Solin na Zemi, ale v noci vyváděl ve snech jiných lidí. Byl naprosto amorální, bylo mu jedno, co udělal ostatním, hlavně když on sám se bavil. Po celá staletí se ho Oneroi snažili zastavit, chytit Solina do pasti. Byl jedním z mála Skotos, nad kterým byl vynesen rozsudek smrti. Jeho masožravé choutky a bojové schopnosti byly legendární mezi těmi Oneroi, kteří měli tu smůlu, že se mu postavili. A Arik byl jedním z nich. Poměrně mladý, vůči tomu, jak dlouho žijí, si Arik myslel, že Solina dostane na vlastní pěst. Většina Skotos byla pod kontrolou Oneroi. Oneroi měli plnou podporu jiných bohů k tomu, co museli udělat, aby ovládli Skotos. Skotos dokázal vysát emoce z jakéhokoliv člověka, ale za normálních okolností bez problému odešel a neztrácel čas tím, že by bojoval, aby v něm mohl zůstat, když se jednoduše mohl přesunout na někoho jiného.

30


Sherrilyn Kenyon Solin byl ale silnější než většina ostatních. Odvážnější. Namísto útěku, který Arik čekal, proti němu Solin poslal člověka. Podle jejich zákonů měl Arik zakázáno zranit člověka a Solin to věděl. Arik se ji snažil dostat pryč, aniž by jí ublížil, ale v okamžiku kdy se její rty dotkly jeho a on ochutnal její touhu, něco se v něm pokazilo. Poprvé v životě ucítil radost a vzrušení. A když lidská žena klesla na kolena a vzala ho do úst, věděl, že válku v sobě prohrál a jeho přesvědčení je pryč. Během jediného úderu se z něj stal Skotos. Od té doby byl Skotos. Přebíhal z jednoho snu do druhého a celá staletí hledal někoho, kdo by dokázal zvednout jeho emoce na úroveň, na které je cítil tu první noc. Ale nikdo se tomu ani nepřiblížil. Až Megeara. Jen jí se podařilo překlenout prázdnotu v jeho nitru, a pak ho přiměla znovu vidět živé barvy. Přiměla ho cítit její emoce. Po všech těch staletích konečně pochopil, proč někteří Skotos odmítali opustit své partnery. Proč byli ochotní riskovat smrt. Kvůli Megeare chtěl vědět, jak vypadá svět jejíma očima. Jak chutná. Jaké v ní vyvolává pocity. A její schopnost odtáhnout se od něj a vystoupit ze snu ho opravdu štvala. Ale co mohl dělat? I kdyby šel na zem, aby mohl být v její blízkosti, nemohl ve skutečnosti zažít nebo cítit to, co ona. Chtěl její vášeň. Její životní sílu. Kdyby tak existoval způsob, jak se jí dotknout… Arik se při té myšlence zarazil. Je pravda, že jak Oneroi a Skotos na sebe mohli vzít ve smrtelném světě lidskou podobu, ale kvůli jejich prokletí ani tam neměli emoce. Tak jaký by to mělo smysl? Byli stejně chladní a sterilní, neschopní cítit v lidské podobě stejně jako ve své pravé božské podobě.

31


Snolovec To nebylo to, co chtěl. Ne, on chtěl být člověkem. Chtěl mít pocity a emoce, aby si jich mohl užít v maximální možné míře. To není možné. Nebo bylo? Byli bohové, s božskou mocí. Proč by něco takového mělo být nemožné? Tvoje moc něčeho takového není schopná. Zeus se o tom ujistil, když je potrestal za to, že manipulovali s jeho sny. Arik toho nebyl schopen. Ale existovali jiní a jeho moc byla ve srovnání s tou jejich jen kouzelnickými triky. Bohové, kteří by z něj mohli udělat člověka, kdyby chtěli. Zeus by něco takového nikdy nepřipustil - nenáviděl na to bohy snů až příliš. Jeho děti se ho příliš bály, aby to zkusili. Ale jeho bratři… To bylo něco úplně jiného. A Arik věděl, za kterým z nich by kvůli tomu měl jít. Hádes. Bůh podsvětí neměl strach z nikoho a ničeho. Jeho moc se víc než jen rovnala všem ostatním, a nejlepší ze všeho bylo, že nenáviděl ostatní bohy stejně, jako oni nenáviděli jeho. Kvůli tomu byl Hádes vždycky otevřený tomu, uzavřít dobrou dohodu, zejména pokud taková dohoda podráždí Dia. Přinejmenším to stálo za pokus. S ustupujícími Megearynými emocemi Arik sletěl z Mizejícího ostrova, kde sídlila většina bohů snů a sestoupil dolů, přímo do srdce Hádovy říše. Byla tady tma jako v noci. Neútěšná temnota. Nebyly zde žádné sály obložené slonovou kostí nebo zlatem, jaké se nacházely na Olympu. Alespoň ne dokud jeden navštívil Elysejská pole, na kterých trávily věčnost dobré duše. Tihle šťastlivci žili v ráji a měli všechno, co si přáli. Pokud se tak rozhodli, mohli být reinkarnováni. Ale Elysejská pole byla jen součástí mnohem rozsáhlejší oblasti. Oblasti, ve které bylo jen utrpení pro ty, kteří byli zatraceni. Zvlášť

32


Sherrilyn Kenyon v tomto ročním období. Před třemi měsíci byla bohova milovaná manželka, Persefona, poslána žít se svou matkou nahoru. Až do Persefonina návratu bude jednání s Hádem pekelně nepříjemné. Od chvíle, kdy odešla až do jejího návratu, trávil čas tím, že trápil všechny kolem sebe. Rozumnější bůh by počkal a pokusil by se uzavřít s Hádem dohodu, až se Persefona vrátí, ale Arik byl zoufalý. Poslední věc, kterou chtěl, bylo, aby Megearu našel nějaký jiný Skotos. Ne, bylo to teď nebo nikdy. Kromě toho Arik nikdy nebyl zbabělec. Nikdy neustoupil z boje a konfliktů. To bylo to, co z něj dělalo jednoho z nejlepších Oneroi a co z něj později udělalo jednoho z nejnebezpečnějších Skotos. Vždycky si bral to, co chtěl. K čertu s následky. Měl věčnost, aby se s nimi vypořádal. Na čem záleželo nejvíc, byla přítomnost, a proto se na ni zaměřoval. Vždycky. Jak letěl kolem Cerberuse, tříhlavý pes vstal a rozštěkal se na něj. Ignoroval ho a skočil dolů do katakomb z lebek a kostí Hádových nepřátel. Mnoho z nich patřilo Titánům a starověkým, kteří měli tu smůlu, že dráždili temného boha - takže je pak Hádes mučil celou věčnost. Nebyli pro něj nic víc než dekorace. To samo o sobě mělo Arika varovat… Ale stateční a zoufalí nikdy nic takového neposlouchají. Arik zpomalil svůj let, když vstoupil do hlavní komnaty Hádovy říše. To byla jediná místnost v Hádově honosném paláci, která byla otevřená pro lidi z venku… Ale jeho domov toho tvořilo mnohem víc, než tenhle pokoj. Arik to věděl, protože nikdo nebyl imunní vůči moci snolovců. Nikdo. Všichni bohové byli zranitelní, když odpočívali, což byl důvod, proč se snolovců tak báli. Arik se odvážil podívat na to, co Hádes pořád tolik tají. Arik se učinil neviditelným a vzlétl k černému stropu, který se v šeru děsivě třpytil.

33


Snolovec Hádes byl v místnosti sám, seděl na svém trůnu. Černý trůn byl vyrobený z Titánových kostí, které byly tak naleštěné, že se leskly jako ocel. Tvrdý a zastrašující přesně jak bůh zamýšlel, dominoval pódiu, na kterém stál. Vedle něj byla mnohem menší křesla. Jedno bylo zlaté a polstrované polštáři v barvě krve. V něm sedávala Persefona, když byla doma se svým manželem. Hádes se díval na její trůn s výrazem takové touhy, že Arik téměř cítil jeho žal. Pak ho ucítil doopravdy, když se Hádes pohnul a Arik si uvědomil, že bůh v ruce drží malý delikátní vějíř, který byl vyrobený z krajky a slonoviny. Hádes zavřel oči, přitiskl si ho k nosu a jemně vdechnul jeho vůni. Pak zaklel a hodil vějíř zpět na trůn vedle svého. O jeden úder srdce později ho znovu zvednul a opatrně ho umístil do malého držáku na pravé straně křesla. Bylo zřejmé, že tam pro něj Persefona našla to pravé místo. Hádes ztuhl a naklonil hlavu na stranu, jako by něčemu naslouchal. "Kdo se opovažuje vstoupit do mé síně bez vyzvání?" Arik se spustil na zem a zhmotnil se. "Já." Bůh se obrátil a pomalu se na Arika podíval svýma jantarovýma očima. "Co tě sem přivádí, synu Morphea?" Nebylo třeba skrývat to, co chtěl. "Rád bych s tebou uzavřel obchod." "Co chceš?" "Chci být člověkem." Hádův ďábelský smích se rozlehl prázdnou komnatou a v ozvěně se ozýval kolem nich. "Víš, jak být člověkem, Skotos. Přestaň jíst a pít nektar ambrózie." "To by mě jen učinilo smrtelným, a já nechci umřít. Chci cítit, a proto potřebuji být člověkem a ne bohem."

34


Sherrilyn Kenyon Hádes se k němu pomalu blížil a zastavil se až těsně před Arikem. "Cítit? Proč by si někdo se zdravým rozumem přál zrovna tohle? Pocity jsou pro hlupáky." Arik se podíval na vějíř. "A co ty?" Hádes vztekle zařval, mávnul rukou a přitisknul Arika ke zdi svou mocí. Zubaté kosti se Arikovi zaryly do zad a roztrhly mu oblečení. Arik bojoval s jeho sevřením, ale právě teď nemohl dělat nic jiného, než krvácet. "Bůh, který nechce zemřít, by raději neměl mluvit o věcech, do kterých mu vůbec nic není." Síla, která ho tiskla ke zdi, ustoupila tak náhle, že měl sotva čas se vzpamatovat, aby neupadl. Chvilku se vznášel nad podlahou a pak lehce došlápnul na nohy. Hádes překvapeně povytáhl obočí. "Jsi rychlejší než většina ostatních." "A v mé říši dokážu být ještě rychlejší." "Co tím chceš říct?" Arik pokrčil rameny. "Jen to, že bůh s takovou mocí by měl být opatrný. Dokonce i velký Hádes musí někdy spát." "Vyhrožuješ mi?" "Jen konstatuji fakta." Arik se významně podíval na Persefonin trůn. "A připomínám vám, pane, že není nic horšího, než dovolit Skotos najít tvoji slabinu." Hádes přimhouřil oči před tím, než znovu propuknul v smích. "Už je to dlouho, co se někdo opovážil takové smělosti v mé přítomnosti. Podívej se kolem sebe, Skotos. Nevidíš snad pozůstatky lidí, kteří mě naštvali?" "Jmenuji se Arik a vidím všechno, včetně krásy a pohodlí paláce, který se skrývá za touto fasádou smrti. Ale k čemu je ti vyhrožovat někomu, kdo nemůže cítit strach?"

35


Snolovec Hádes naklonil hlavu na stranu. "Bod pro tebe. Tak mi řekni… Ariku, jaký obchod mi chceš navrhnout?" "Chci žít v lidské říši jako jeden z nich." Hádes se nad jeho žádostí zašklebil. "Toho není tak snadné dosáhnout, chlapče. Bůh, který se narodil na Olympu, na Zemi nemůže žít moc dlouho." "Ale můžeme tam nějaký čas žít. Mohl bych tam jít i teď, ale to by nemělo smysl, protože bych tam byl jen jako svědek toho, co se kolem mě děje, ale sám bych to nezažil. A já chci zažít, jaké to je." "Co je dobrého na zkušenosti, na kterou zapomeneš hned, jak se vrátíš?" To, co Bůh nevěděl, bylo, že Arik nezapomene. Bude si to pamatovat, zůstanou mu všechny vzpomínky. Na rozdíl od M'Ordanta a mnohých dalších, Arik neznal žádné skutečné emoce a pocity, protože z něj byly vysáty tak dávno, že už úplně zapomněl, jaké to bylo cítit. Chtěl vědět, o kolik intenzivnější mohou pocity být, když nejsou ovlivněny jejich kletbou. "Opravdu záleží na tom, proč to chci?" Hádes to chvíli zvažoval. Založil si ruce na prsou a zamračil se na Arika. "Za to, co chceš, bys musel zaplatit vysokou cenu." "Nic jiného jsem ani nečekal. Řekni mi, jaká je cena." "Duše. Lidská duše." To bylo snadné. Vzít lidský život mu nevadilo. Stejně jejich život brzy skončí a jen velmi málo z nich se obtěžovalo ocenit krásu lidské existence. On si ten krátký čas, který bude moct strávit jako jeden z nich, opravdu vychutná. "Dohodnuto". Hádes zamlaskl. "Dítě, jsi tak naivní. Souhlasil jsi příliš brzy. Není to jen tak nějaká duše, kterou chci." "Čí tedy?" "Chci duši ženy, která tě přinutila uzavřít smlouvu s ďáblem. Určitě musí mít nádhernou duši, když jsi kvůli ní přišel až sem a chceš uzavřít obchod se mnou, s nejvíce opovrhovaným ze všech bohů."

36


Sherrilyn Kenyon Arik zaváhal. Ne kvůli tomu, že by k Megeare něco cítil, ale spíš proto, že si nebyl jistý, že s ní bude celou dobu, než bude přinucen k návratu. "A když se mi nepodaří tuhle dohodu dodržet?" "Budeš to ty, kdo tady bude trpět namísto ní. Pokud se ti nepodaří mi ji doručit, zabiju tě jako člověka a vezmu tvoji duši do Tartaru. Bolest, kterou jsi cítil doteď, nebude nic v porovnání s tím, jak budeš trpět pak. A než si to rozmyslíš, nezapomeň, že už jsi souhlasil. Není cesty zpátky. Naše dohoda je uzavřená." "Jak dlouho mi dáš?" "Dva týdny a ani o den víc." Arik neměl čas ani sebou škubnout, když ho přikryla zvláštní hutná tma. V jednu chvíli stál uprostřed Hádova trůnního sálu a v další byl obklopen vlhkostí. Je to voda… A na rozdíl od snů bylo jeho tělo těžké. Olověné. Voda, která mu tekla do úst a nosu ho dusila, a nutila ho používat plíce, které ve skutečnosti nikdy nebyly použity k dýchání. Snažil se plavat, ale voda byla příliš silná. Zdálo se, že ho stahuje hlouběji do moře. Přelila se přes něj vlna paniky. Nebylo nic, co by mohl udělat. Utopí se.

37


Snolovec

KAPITOLA 3 "Geary, rychle! Muž přes palubu!" Ó dobrý bože, koho Thia napadla tentokrát? Naštvaná Geary vzhlédla od Toryiných poznámek, když na ni Justina zavolala. Gearyn druhý nejvyšší velitel ukazoval přes okraj lodi. Než se k ní Geary rozběhla, podala poznámkový blok zpátky Tory. Opravdu někdo zápasil ve vlnách. A vypadalo to, že svou bitvu rychle prohrává. "Christofe!" zakřičela Geary na kapitána lodi. "Musíme…“ Odmlčela se, když tělo kleslo pod hladinu poté, co jej zalila vlna. Nebyl čas. Srdce jí prudce bušilo v hrudi a v žilách jí klokotal adrenalin, když si Geary kopnutím zula boty a vrhla se přes palubu. Chlad vody ji ohromil, když se do ní celá ponořila. Kopala nohama, jak plavala vzhůru, až prorazila hladinu, aby se mohla podívat, kde je. I když byla voda průzračná, bylo pro Geary těžké najít muže pod hladinou. Potápěla se a pak se vracela pro čerstvý vzduch, než se ponořila zpátky a pokračovala v pátrání. Díky bohu, že byla dobrý plavec, který byl vycvičen jako plavčík a certifikovaný instruktor potápění. Ale to se od ní vlastně čekalo, když byla odborníkem na podvodní hledání. Musela být ve vodě stejně hbitá jako ryba. Jenom si přála, aby měla čas nasadit si výstroj, než za ním skočila. Jestli toho muže brzy nenajde, zemře, zvlášť jestli se znovu nevynoří. Plíce ji pálily z toho, jak zadržovala dech, když znovu zajela pod vodu. V uších jí z tlaku vody bzučelo a praskalo, když si představovala, že se ten muž utopí, než ho stihne vytáhnout. Geary bylo dvanáct let, když se Toryin otec utopil jen pár kilometrů odsud. Vzpomínky na to, jak se její otec snažil zachránit

38


Sherrilyn Kenyon Theronův život jí zaplavily mysl. Když její otec vytáhl Therona z vody, udělal všechno, co mohl, aby ho resuscitoval. Bylo to hrozné, a to poslední, co chtěla, bylo znovu si to prožít. No tak. Neopovažuj se mi umřít. Kde jsi? Zpomalila, rozhlížela se kolem sebe a jen si tak plula bez tíže v moři. Světlo se pod hladinou lámalo a tančilo v modré a zelené vodě, upozorňujíc na různé ryby a rostliny, ale muže, kterého hledala, nikde nebylo vidět. "Podívej se dolů." Zamračila se nad cizím hlasem ve své hlavě, nechápaje odkud se vzal, ale nemohla si pomoci a poslechla ho. Při pohledu dolů ho zahlédla těsně pod sebou. I když se snažil plavat, rychle se potápěl… Jeho dlouhé černé vlasy tančily ve vodě, v bublinách z něj unikal vzduch a on bezúspěšně mával rukama a nohama. Ulevilo se jí, že ho našla, ale měla strach, že by už mohlo být příliš pozdě. Proto k němu zamířila tak rychle, jak jen mohla. Připlavala k němu, přitiskla jeho velké tělo k sobě a kopáním je táhla směrem k hladině moře. Dobrý bože! Ten muž byl obrovský a celý pokrytý pevnými svaly. Neměl téměř žádný tuk, který by ho udržel na hladině. Stálo ji mnoho sil, dostat ho na povrch. Když prorazili hladinu, oba prskali a kašlali. "Vydrž," řekla mu. "Mám tě." Napůl očekávala, že s ní začne bojovat. Hodně topících to dělalo. Ale on ne. Opřel se o ni, jako kdyby jí naprosto důvěřoval. Justina a Teddy už byli ve vodě se záchranným modulem. Společně napasovali muže do postroje a vytáhli ho na palubu, pak jej následovali. Když se Geary znovu dostala na palubu Simi, uviděla neznámého muže, ležícího na palubě, přikrytého dekou, zatímco

39


Snolovec Thia mu dávala dýchání z úst do úst. Geary kvůli Thie muži neviděla do tváře. "Je mrtvý?" zeptala se Geary, když si k nim plná starostí klekla. Když si tomu muži klekla po boku, probral se a vykašlal snad litry mořské vody. Lapal po dechu, když se otočil na bok a začal kašlat a sípat, zatímco Thia ho udeřila do zad, aby mu pomohla pročistit si plíce. Jeho hladká vlhká kůže byla úplně perfektní. Celá byla opálená do bronzova, s výjimkou hlubokých šrámů, které mu křižovaly záda. Jizvy byly staré, ale i tak byly natolik výrazné, že Geary věděla, jak moc to muselo bolet, když mu je způsobili. Připomnělo jí to staré časy, kdy byli námořníci za trest bičováni. Proč by měl moderní muž takové jizvy? Kdo by ho takto zbil a proč? Neměl na sobě nic jiného než tenké bílé kalhoty, které se lepily na jeho dokonalé tělo… Odhalovaly úplně všechno a ukazovaly, že ten muž byl v určitých oblastech velmi obdařený. Stejně dobře mohl být i nahý. "Je to muž, který nevěří ve spodní prádlo, co?" zašeptala Justina Geary do ucha, zatímco si ždímala vlasy. "Ne že bych za to nebyla vděčná. Má ten nejhezčí zadek na světě. Není divu, že se na něj Thia vrhla při resuscitaci. Nevadilo by mi trochu z úst do úst s tímhle báječným kouskem chlapa." Zatímco Geary cítila skoro úplně to samé, nekomentovala to, když mu Tory přehodila deku kolem ramen. "Sakra tys ho našla," řekl Christof, když jim přinesl víc přikrývek. Jednu podal Justině i Teddymu. Geary ho ignorovala a klekla si vedle svého zachráněného. Muž se jednou svalnatou paží opíral o podlahu a dýchal krátkými, ostrými nádechy a výdechy. Rozcuchané vlhké černé vlasy mu padaly do obličeje a zcela před ní a ostatními skrývaly jeho rysy. Svaly na jeho rukou byly krásně vyrýsované, a ji zajímalo, jak vypadá jeho tvář.

40


Sherrilyn Kenyon Bude jako jizvy na jeho zádech, nebo bude nádherná jako zbytek jeho těla? "Jsi v pořádku?" zeptala se řecky, protože předpokládala, že když jsou v Egejském moři, bude jí pravděpodobně rozumět v tomhle jazyce lépe než v nějakém jiném. Přikývl, když pokračoval ve snaze vyhnat vodu ze svého těla. Bylo to skoro, jako by nebyl zvyklý používat vlastní plíce. Jeho dech byl trhaný, když zvedl hlavu a podíval se na ni skrz prameny vlhkých černých vlasů. Jakmile se jejich pohledy setkaly, Geary zalapala po dechu a bojovala s nutkáním ucuknout. Ocitla se tváří v tvář muži s modrýma očima, který ji navštěvoval v jejích snech. To nemůže být… To nebylo možné, a přesto tam před ní ležel skoro v celé své nahé kráse. Znala ta perfektní cynická ústa. Oblouk jeho tmavého obočí nad očima, které byly tak světle modré, že téměř zářily. Znala ty silné čelisti s jemným popraškem vousů. Škádlila je zuby a jazykem celé hodiny. Navzdory všemu, to byl on. Jejím tělem projela žhavá nutkavá potřeba jako nůž a ona bojovala s touhou natáhnout ruku a dotknout se ho, aby se ujistila, že je skutečně tady. Arik nemohl dělat nic jiného, než zírat na Megearu. Ve skutečném světě byla ještě krásnější než v jejích snech. Její hluboké modré oči ho uchvátily stejně, jako její mokré blonďaté vlasy, které jí lehce rámovaly tvář. Její bledá kůže prosila o jeho dotek stejně, jako ho pootevřená ústa lákala k polibku. Začal se k těm vábícím rtům naklánět, pak se ale rozkašlal, když se snažil rozdýchat bodavou bolest v hrudi. Jeho tělo se nekontrolovatelně třáslo, když ho náhle přepadly děsivě intenzivní pocity a emoce. Dokonce i křik ptáků nad ním ho bodal do uší, stejně jako hučení v oceánu. A dotyk slunce na kůži… jako by ji

41


Snolovec měl plnou puchýřů. Nikdy se necítil tak neovladatelně. Proč ho jeho tělo neposlouchá? Proč sakra nemůže přestat kašlat a třást se? Napůl očekával, že ho Megeara začne bušit do zad stejně, jako to předtím udělala její společnice. Místo toho byl ale Megearyn dotek jemný, když ho lehce udeřila, aby mu pomohla dostat pryč vodu z jeho nyní lidského těla. Pak mu začala třít záda jemnými krouživými pohyby. Zachvěl se, když ucítil nepředstavitelné teplo. Zapomněl na teplo ze slunce, tohle sálalo mnohem víc. Nikdo se ho nikdy tak jemně nedotknul, nikdy dřív opravdu necítil dotek, zvlášť ne na svém těle. Jediné, co chtěl, bylo, vzít ji do náruče a ochutnat napjaté bradavky, které se jasně rýsovaly pod tenkou látkou jejího mokrého bílého trička. Kdyby ho jen jeho tělo poslouchalo. "Myslím, že upadá do šoku," řekla Megeara ostatním. "Přineste víc dek." Další žena odtáhla Megearu pryč. "Nech mě se podívat na -" "Ne!" zavrčel a sáhl po Megearyně ruce, aby si ji přitáhl zpátky ke svému boku. Neměl v úmyslu pustit ji teď z dohledu. Megeara ho vzala za ruku a jemně ji pohladila. "To je v pořádku. Zachovej klid." Od mladé ženy s brýlemi si vzala deku a pak ji omotala kolem něj. Arik zavřel oči a vychutnával si pocit z letmých dotyků jejích rukou na svých ramenou. Pocit dotyku její kůže na jeho… Bylo to elektrizující. Žhavé. Kdyby se jen mohl přestat třást. Geary si nebyla jistá, co má dělat. Zamračila se na Altheu, která byla na palubě jejich lékařem. "Musím ho zkontrolovat, a ujistit se, že je v pořádku," řekla anglicky Althea. Geary souhlasila. "Já vím."

42


Sherrilyn Kenyon "Za několik minut budu v pořádku," řekl neznámý muž s perfektním anglickým přízvukem. Jeho hlas byl tak hluboký a zvučný, že doslova rezonoval kolem nich. Zabodnul do ní intenzivní pohled jeho očí. "Jen mě neopouštěj." Geary se přistihla, že přikyvuje, i když ji jeho majetnický příkaz přinutil chtít utíkat. Nebylo pro ni přirozené poslouchat rozkazy, které jí někdo dá, ale na něm bylo něco nepřirozeně přesvědčivého. Lákavého. Upřímně řečeno, nechtěla ho opustit. A to ji opravdu vyděsilo. S prudce bušícím srdcem použila roh jeho deky a vysušila mu s ní vlasy. Pak mu je odhrnula z jeho dokonalého obličeje. "Dáváš přednost angličtině, nebo řečtině?" zeptala se ho. "Je mi to jedno." Wow. Byl úplně dvojjazyčný. Byl také extrémně nádherný, a pohled na něj v těch kalhotách, které se mu lepily na kůži, jí do mysli promítal ty nejhříšnější představy. Ve svých snech se k tomu tělu vinula jako liána a olizovala každičký jeho centimetr. Dobře, tak to nebylo úplně přesně tohle tělo. Ve snu na sobě neměl žádné jizvy. Ale jeho tělo bylo dost blízko na to, aby v ní vyvolalo žár. Geary setřela přikrývkou z jeho tváře kapky vody. "Co se ti stalo?" Podíval se stranou. "Já nevím." Thia se na ni ďábelsky usmála. "No, nestává se každý den, že z moře vylovíme téměř nahého boha, že ne? Jsem ráda, že jsem se z nákupů vrátila dřív. Rozhodně to stojí za to." Muž se k ní prudce otočil a divoce se na ni zamračil. Bylo zřejmé, že se ho její slova dotkla. "Thio?" řekla Geary přísným tónem. "Dovolíš?" Obrátila oči v sloup. "Jasně. Uvidíš, že až se bude příště topit, zachráním mu život já." Otočila se a zamířila do podpalubí.

43


Snolovec Christof přistoupil blíž. "Měli bychom to oznámit příslušným orgánům." V jeho světle modrých očích probleskla zuřivost. "Ne!" Jeho tón byl pevný a velitelský. "Úřadům ne." Teddy si s ní vyměnil zamračený pohled. "Proč? Utíkáš před nimi?" "Ne. Jen nechci, aby mě vyslýchali, když si vůbec nic nepamatuji." Christof přimhouřil oči. "Víš, jak se jmenuješ?" Zaváhal. "Arik". "Arik a jak dál?" Podíval se na Geary zmateným pohledem, který jí sevřel srdce. "Nevzpomínám si." Geary zaklonila hlavu, nebyla si jistá, co si o něm má myslet. Něco hluboko uvnitř ní jí říkalo, že lže, ale nebyla si jistá v čem. "Udeřil ses do hlavy?" Přikývl. "Mohl utrpět ztrátu paměti," řekla Tory. "Když spadl z lodi, mohl se přitom praštit do hlavy. Nebo ho možná někdo zbil a pak ho hodil přes palubu. Mohli to být piráti." "Nemá žádné zranění," poukázal Christof. "A posledních několik set let se v téhle oblasti piráti zrovna nevyskytují." "Ano, ale řekla jsem, že to mohli být. Podivné a neobvyklé věci se stávají pořád. Věděli jste, že za loňský rok proběhlo sedmdesát pět pirátských útoků na civilní lodě? Víc než šest jich bylo namířených proti americkým pobřežním strážím. Jedna skupina se dokonce pokusila zajmout výletní loď." Geary ignorujíc Toryiny statistiky ovinula deku kolem Arikových ramen. "Co si pamatuješ naposledy?" "Já… já nevím."

44


Sherrilyn Kenyon Když ho pozorovala, jejím tělem projel zvláštní, hřejivý pocit. Celá tahle chvíle byla tak neskutečná. Nemohla uvěřit, že se dívá na…Arikose. Byl to sen, a přesto byl ten člověk před ní jeho přesnou kopií. Kopií, která se jmenuje Arik. Mohli by snad být… Nebuď hloupá. Byla to jen nějaká podivná náhoda. Možná nějaký druh předtuchy. Její tvář při té představě rudě vzplála. No, nebyla to předtucha. Nebyla o tom, že skočila s tímhle chlápkem nahá do bazénu plného čokolády. "Dobře," řekla tiše. "Teddy, vezmi Arika dolů a najdi pro něj nějaké oblečení." Arik začal protestovat proti tomu, že by ji měl opustit, pak se ale zarazil. Byla plachá. Cítil to. Pokud by na ni příliš tlačil, mohla by se zablokovat a odehnat ho. To bylo to poslední, co chtěl. Ne, musí postupovat opatrně, aby získal její důvěru. Byl tady, v jejím světě. A má dost času na to, aby ji brzy svedl. Pro tuto chvíli bude nejlepší dát jí prostor. Pomalu vstal, a nespustil z ní přitom oči. Když do lodi narazila vlna, lehce se zapotácel a téměř ztratil rovnováhu. Megeara natáhla ruce, aby ho zachytila. Arik zavřel oči, když mu teplo z jejího doteku projelo každou buňkou těla. S pocitem z lidského kontaktu se nedalo nic srovnat pocit těch jemných rukou, dotýkajících se jeho těla byl báječný a on už se nemohl dočkat, až se bude dotýkat těch jeho částí, které kvůli ní ztvrdly. Sklonil hlavu, aby se mohl nadechnout její sladké, ženské vůně, která byla cítit jako svěží povětří smíchané se slabou vůní

45


Snolovec parfému. Bylo to mnohem opojnější, než co cítil ve snu a on se do ní chtěl celý ponořit. Víc než jen to. Chtěl tu vůni cítit na svých pokrývkách a celém těle. Chutnat ji několik hodin, až by byl zcela nasycen a uspokojen. Geary se napjala, když na své vlhké pokožce ucítila Arikův horký dech. Co to jen na tom cizinci bylo, že po jeho doteku bylo celé její tělo jako v plamenech? Přinutila se od něj ustoupit, i když ve skutečnosti se k tomu nádhernému svalnatému tělu chtěla přitisknout blíž. V očích se mu zračila touha, když se znovu setkal s jejím pohledem a zaznamenal její reakci. "Neboj se mě, Megearo." Téměř jí přitom předl do ucha. "Nikdy bych ti neublížil." Až když odešel, uvědomila si, že ji oslovil jménem, které nikdo nepoužíval.

46


Sherrilyn Kenyon

KAPITOLA 4 Arik se přikrčil, když si na holé nohy natahoval drsný denim. Bylo obtížné vydržet tu hrubost. Jak to lidé dělají, že v tom zůstávají celý den? Muž, Teddy, mu půjčil bílou košili a džíny. Všechno se mu zdálo svědící a těžké. Arik byl zvyklý na oděv, který neměl žádnou váhu ani texturu. Alespoň ne takovou, kterou by cítil, a ve snech… no, protože byl považován za Erotikos Skotos, nebyl oděv zrovna to, co by na sobě často nosil. Spíš by mu bránil v prožívání jiných, mnohem příjemnějších pocitů. Když si zapnul džíny, sáhl po tuhé bílé košili zrovna ve chvíli, kdy se rozlétly dveře. Zarazil se při pohledu na Megearu, stojící v nízkých a úzkých vstupních dveřích. Vypadala jako zpola utopené štěně. Její vlhké khaki šortky jí sahaly ke kolenům. V nich měla zastrčené volné bílé tričko, které vypadalo, že je ušité z nějakého neprůhledného materiálu. Nebo by alespoň bylo, kdyby nebylo mokré. To, v jakém stavu bylo teď, skrývalo z jejího svůdného těla jen velmi málo. V jejím světě skrývala své plné křivky pod plandavým oblečením, ale on moc dobře věděl, co se pod ním skrývá. Dokonce i její husté, blonďaté vlasy byly stažené z obličeje do těsného drdolu. Ale její tvář byla stejná. Dívala se na svět kolem sebe stejnýma, inteligentníma, vnímavýma a jasnýma očima mandlového tvaru. Světlo zdůraznilo jemné pihy na kořeni jejího nosu. A její rty… Strávil celé noci líbáním těch svůdných rtů. Sledoval, jak tančí na jeho kůži, když ho okusovaly a škádlily, až byli oba oslepení extází.

47


Snolovec Vzpomínka na to, spolu s pohledem na její ztuhlé bradavky, které napínaly průsvitnou látku jejího trička, zažehla v jeho krvi oheň. "Odkud znáš moje jméno?" zeptala se rozzlobeným hlasem, ve kterém se ozývaly obavy. Zaváhal, když vycítil její strach. Měl by to sehrát přesvědčivě, aby od ní dostal, co chce. Nevěděl toho o lidském světě mnoho, ale ze snů věděl, že když hostitele vyděsí, nedovolí mu se jich dotknout. Takže se domníval, že stejné pravidlo bude platit i v lidské říši. Pokud tedy chtěl, aby skončila v jeho posteli, musí si získat její důvěru. "Řekla jsi mi ho." Nebyla to lež. V noci, ve které se poznali, když se koupala v čokoládě, mu ho prozradila. "Ne, neřekla. Nikdo mi neříká Megearo. Nikdo." "Jak ti tedy říkají?" "Geary." "Pak jsi Geary." "Ano, ale to nevysvětluje, jak je možné, že znáš mé jméno, když jsem ti ho neřekla." "Možná jsem jasnovidec." Myslel to jako vtip, ale pohled na její tvář mu prozradil, že ona to za vtipné nepovažuje. "Nevěřím na jasnovidce." "Jak si to tedy vysvětluješ?" Geary přimhouřila oči. Hrál si s ní, a ji to ani v nejmenším nebavilo. "Znám tě? Už jsme se setkali?" Zaváhal, než odpověděl. "Nemusíš se mě bát, Megearo. Už jsme se setkali. Před lety, když jsi přednášela u Vanderbilta." Geary se zamračila, když si na tu událost jasně vzpomněla. Bylo to její první vystoupení na veřejnosti… vůbec. Byla neuvěřitelně nervózní. Natolik, že když si razila cestu k pódiu, přede všemi jí spadly na zem poznámky, a ona poté strávila deset minut tím, že před nimi celá rudá stála a snažila se je dát znovu dohromady.

48


Sherrilyn Kenyon Byla už v polovině přednášky, když si uvědomila, že ji jedna stránka spadla pod těžký dřevěný stojan a oni museli přerušit, aby ji vysvobodili. Ta událost ji ponížila, protože se jí lidí kvůli tomu smáli. Po tomhle fiasku mohla být šťastná, že ji ještě někdo, někdy, někam pozval, aby o čemkoliv mluvila. "Nepamatuju si tě." "Byl jsem v publiku. Doktorka Chandlerová nás pak představila, ale vlastně jsme spolu ani nemluvili. Zdála ses mi být trochu otrávená, když tě doktorka Chandlerová odtáhla, aby ses setkala s jejím starým vysokoškolským profesorem." Matně si na to vzpomínala. Ve skutečnosti tím dodal svému tvrzení na věrohodnosti. Je pravda, že ona byla posedlá snahou udržet si v tom zmatku svou důstojnost, přesto by snad tak sexy chlap utkvěl v její paměti. Povytáhl jeden koutek úst nahoru ve škádlivém úsměvu. "Udělala jsi na mě docela dojem." Musela se ovládnout, aby se nerozesmála. Jo, jasně. Chlap jako on by si určitě pamatoval škatuli s nadváhou, která ponížila sama sebe. "Tomu je těžké uvěřit." Ale v jeho intenzivním pohledu nebyl smích. Jen upřímnost. "Měla bys tomu věřit. Je to pravda." Geary se zamračila, když se snažila vzpomenout, ale upřímně řečeno měla tento den v takové mlze, že je docela dobře možné, že se setkali a ona na to zapomněla. "Proč jsi tady?" "Byl jsem studentem antropologie. Zeptal jsem se tě na Atlantidu a ty jsi byla hrubá." Po tváři se mu rozlil úsměv, zatímco ji škádlil očima. Stále byla skeptická, ale tohle dávalo smysl. Kvůli otázkám na Atlantidu by mu to pěkně vytmavila. To by také vysvětlovalo fakt, že ho vymazala ze své paměti.

49


Snolovec Možná to byl důvod, proč o něm v poslední době sní. Možná, že její podvědomí si pamatovalo jeho a jeho touhu najít Atlantidu. "Každopádně je to důvod, proč jsem tady. Stejně jako ty, i já chci najít Atlantidu." Po jeho slovech ztuhla. "Kdo říká, že jdu po Atlantidě?" "Jsi Američanka v Egejském moři s vědeckým týmem. Na lodi, která je vybavena pro pátrání a výkopové práce. Co jiného bys tady dělala?" "Hledala jakýkoli starodávný artefakt." "Tak proč nosíš kolem krku atlantskou minci?" Její ruka k ní zabloudila. Tu minci dostala měsíc po otcově smrti a nosila ji, aby jí připomínala slib, který mu dala. Ale to, co ji mátlo nejvíc, byl nápis na její zadní straně. Část, kterou Arik viděl a na které byl obraz slunce probodnutého třemi blesky. "Jak to víš?" "Na té minci je symbol Apollymi Magosa Fonia Kataastreifa." "Apollymi kdo?" "Atlantská bohyně moudrosti, smrti a zkázy. Ale většinou byla známá jen jako Apollymi Akrakataastreifa. Apollymi Velká Ničitelka." Neexistoval způsob, jak by tohle mohl vědět. Ne, pokud neviděl ten tajemný symbol někde jinde. "Kde jsi viděl ten symbol? Jak víš, co znamená?" "Pocházím ze staré řecké rodiny. Není nic, co bych o této oblasti nevěděl. Nic. A také vím, že i když Atlantidu najdete, nikdy nedostanete povolení ji vykopat." Byla to pravda. Už roky se ho pokoušela získat. Ale ona tady byla persona non grata. Arik přimhouřil oči. "Když mi dovolíš zůstat tady na té lodi jako člen týmu, seženu ti povolení na cokoli, co potřebuješ." "Lžeš".

50


Sherrilyn Kenyon Zavrtěl hlavou. "Mám tolik spojenců, že ty by sis o nich mohla nechat jen zdát. Doslova." "A jak ti můžu věřit?" "Jak můžeš nevěřit? Jsem jediná šance jak získat to, co chceš nejvíc." Cítila v tom zvláštní dvojsmysl. "Nevěřím ti. Jak bys mohl získat moje povolení, když si ani nepamatuješ své vlastní jméno?" "Svoje jméno jsem ti už řekl." "Arik a nic víc." Arik se na ni usmál, než podstoupil velké riziko. "Arik Catranides," řekl používaje Solinovo lidské příjmení. Vzhledem k Solinově nepředvídatelnosti to byl odvážný krok, ale jeho bratr mu dlužil laskavost, a když odmítne spolupracovat, Arik ho zabije. Geary se na Arika podezíravě zadívala. Více než pět let se prodírala byrokracií řecké vlády, mnohokrát se cítila jako malé plastové autíčko chycené do pasti závodní dráhy jezdící dokola v nekonečné smyčce frustrace. Nikam se nedostala a byla si celkem jistá, že už několikrát vyletěla z dráhy a přistála na stromě… obličejem jako první. Mohl by on získat povolení, které potřebovala? Ne. Sakra. Ne. Nic je nikdy nepřinutí ustoupit a ty to víš. Jediné, co musí udělat, je přiznat, že mu věří jeho bluf a on se stáhne. "Fajn, jestli chceš, abych ti věřila, pak pro mě získej povolení. Ale jediný způsob, jak se připojit k téhle expedici je, že se osobně setkám s osobou, která moje povolení schválí, a na vlastní oči uvidím, jak se pod něj podepíše. Nechci žádný padělek, který by mě dostal do vězení." "Žádné padělky. Můžeš mi věřit, Geary. Slibuju." Stále si nebyla jistá, jestli by mohla, nebo jestli by měla, ale pochmurně přikývla a pak se otočila k odchodu. Než však stačila udělat jediný krok, jemně ji přinutil zastavit. Čekala, že něco

51


Snolovec řekne. Místo toho se na ni jen díval s uchváceným výrazem, který byl částečně nevěřícný a částečně pohlcující. Žádný člověk se na ni nikdy takto nepodíval. Šest stop vysoká Geary převyšovala většinu mužů, a ačkoli nebyla odporná, nebyla ani hubená, ani krásná. Byla jen průměrná, a muži, kteří vypadali jako Arik, neměli zájem o ženy, které vypadaly jako ona. To se dělo jen v jejích snech ... Mohl by být celý tenhle den jenom iluze? Snila snad i teď? Arik jí chtěl říct, že je tu kvůli ní a kvůli její samotě. Chtěl, aby věděla, čím si prošel, aby se sem dostal, ale podle toho, co věděl o lidech, si nemyslel, že by na jeho odhalení reagovala dobře. Zvláště ne na část, ve které za to zaprodal její duši. Ale od chvíle, kdy se jí dotkl, se mu slova vykouřila z hlavy. Chtěl ji ochutnat, držet ji. V očekávání nadzvedla obočí. Chci, abys byla se mnou, Megearo. Ta slova se mu hrnula na špičku jazyka. Pálila ho tam, chtěla být vyslovena. Ale říct je, by ho stálo příliš mnoho. Tolik, kolik nebyl připravený dát. "Musím kontaktovat svého bratra." "Dobře," řekla tiše. "Uvidíš ho, jakmile dorazíme do přístavu." "Ale já nevím, kde je nebo jak ho najít. Budu potřebovat tvoji pomoc." Její oči se znovu začaly dívat podezřívavě. "Prosím, Megearo." "Geary," procedila mezi zaťatými zuby. "Prosím, Geary. Musím ho najít." Založila si ruce na prsou. "Jak se jmenuje?" "Solin Catranides." Celým postojem svého těla vyjadřovala pochybnosti. "Tohle by raději neměl být trik, rozumíš?" "Není to trik."

52


Sherrilyn Kenyon Její oči ho stále obviňovaly. "Fajn. Zůstaň tady a já ti dám vědět, až budeme zpátky v přístavu." "Úzkostlivě budu čekat na tvé zavolání." Vsadila by se, že ano. Geary se na něj varovně usmála, vycouvala ze dveří a pevně je zavřela. Až pak se mohla znovu nadechnout. Takže co má udělat teď? Bylo na jeho tvrzení něco pravdy? Nebo to byla úplná blbost? Nevěděla čemu věřit, když zamířila nahoru na palubu, kde spolu tiše rozmlouvali Brian a Teddy. "Jsi v pořádku?" zeptal se Brian, když se k nim přidala. "Myslím, že… ach sakra, já nevím. Náš nejnovější pasažér tvrdí, že pro nás může získat povolení." Teddy se nevěřícně zasmál. "Co je zač? Je snad Zeus? Zná bohy osobně? Bez urážky, myslím, že je to jediná šance, abychom získali jakýkoliv druh povolení." Brian přikývl. "Musím se postavit na Teddyho stranu. Začíná to vypadat beznadějně. Obávám se, že budu muset stáhnout moje finanční prostředky." Geary z té novinky rozbolelo břicho. I když byla spolumajitelkou otcovi záchranářské společnosti, její peníze byly vázané, takže si nemohla vzít tolik peněz, kolik potřebovala pro financování těchto letních výprav. "No tak, Briane…" "Je mi líto, Geary. Je to příliš nákladné, a teď nemáme ani povolení." Nikdy neměli povolení. Alespoň ne legální. "Můžeš tomu dát den? Arik přísahal, že jeho bratr by nám v tom mohl pomoct." Teddy si opovržlivě odfrkl. "Kdo je jeho bratr? Král Constantine?" "Nějaký chlápek jménem Solin Catranides."

53


Snolovec Brianovi spadla čelist. Projel jí záchvěv naděje. "Ty ho znáš?" "Multimilionářského playboye? Uh, jo, znám ho. Ale nikdy jsem nebyl schopen dostat se k němu dost blízko na to, abych se s ním setkal. Ten chlap je vždycky obklopený harémem žen, které se ho snaží okouzlit tak, aby se právě ta jedna stala jeho další hýčkanou milenkou." Geary se zamračila. To neznělo jako člověk, který by měl bratra, plujícího v Egejském moři. Ale znovu… "Víš, kde ho můžeme zastihnout?" "Mohu si zatelefonovat a zjistit, jestli moji lidé najdou jeho lidi." To jí hrálo do karet. "Prosím tě, udělej to. Chci vědět, jestli Arik lže." Teddy se poškrábal na tváři. "Víš, mohl by to být jiný Solin Catranides." Zavrtěla hlavou. Kolik mužů může mít takové jméno? "Hele, nikdy nevíš," řekl na svou obranu. "Jo, ale jaké jsou šance?" Teddy se zasmál. "Asi tak dobré, jako že z moře vylovíme polonahého muže." Podíval se na Briana. "Vůči takovému chlapíkovi musíš být obezřetný. Nebyl opilý. Takže co? Rozhodl se zaplavat si dvacet mil od břehu? Bez lodi?" "Oh, sklapni, Teddy," řekla Geary hravě. Brian je opustil, aby si mohl zavolat ze svého satelitního telefonu a Teddy mu byl v patách. Ale když poslouchala Teddyho otázky, uvědomila si, že nebyl ve své obvyklé hravé náladě. Pro jednou ten muž mluvil vážně. Proč tady byl Arik tak sám? Jak se dostal do moře, když bylo zřejmé, že neumí plavat? "Jsi v pořádku?"

54


Sherrilyn Kenyon Obrátila se a zjistila, že za ní stojí Tory. "Já nevím. Přemýšlím o tom, jestli jsme neměli nechat našeho tajemného plavce ve vodě." Tory se zamračila. "To nezní jako ty. Proč to říkáš?" "Je na něm něco divného, nezdá se ti?" "Myslíš kromě skutečnosti, že byl téměř nahý ve vodě?" "No, ano." Tory pokrčila rameny. "Já nevím. Já nejsem tím, kdo s ním opravdu mluvil. Co ti na něm vadí?" Geary se na ni usmála. "Já nevím. Možná jsem jenom unavená." "Tohle lidé říkají, když nejsou ochotní vypořádat se s otázkou, která leží na dosah ruky. Je to jako když se zeptáš chlapa, co si myslí a on řekne 'nic', ale ty ve skutečnosti víš, že přemýšlí o jiné ženě a nechce, abys ho kvůli tomu otravovala." Geary na ni zírala nad její nečekanou analogií. "To je Thiina teorie." Geary zavrtěla hlavou. "Myslím, že by ses od ní měla držet dál, než tě úplně zkazí." "Ne, tohle je moc zábavné. Má nejvíc šokující názory na všechno. Ale myslím, že to, co jsem právě řekla, je jedním z mála jasných myšlenek, které ji kdy napadly." Geary s tím souhlasila. "Dobře, Doogie Howser, vrať se do knihy." "Víš, že to mi říkáš vždycky, když se příliš přiblížím pravdě?" Měla pravdu, ale Geary jí to nechtěla dát najevo. "Seber si svoje hubené já a jdi otravovat někoho jiného, než z tebe udělám lidskou oběť, Tor. Snažím se přemýšlet, OK?" "OK. Budu v podpalubí dráždit Scotta dokud mě nebudeš zase potřebovat." Smějící se Geary sledovala svoji odcházející sestřenici. Bože, jak jen tu holku miluje. Bylo na ní něco velice přitažlivého. Tory minula ve dveřích Briana. Z výrazu jeho tváře Geary poznala, že nese špatné zprávy.

55


Snolovec Setkala se s ním uprostřed paluby. "Co se děje?" "Zdá se, že Solin je jedináček. Nemá žádné bratry ani sestry. Sakra, nemá ani morče." Vztek a vítězství se přehnaly jejím tělem. "Věděla jsem to, věděla jsem, že lže." Geary chytila Brianovu ruku a pevně ji sevřela. "Co to děláš?" "Chystám se tím konfrontovat našeho hosta a ty budeš můj svědek."

56


Sherrilyn Kenyon

KAPITOLA 5 Arik byl fascinován texturou přikrývky na Teddyho posteli. Byla škrábavá a dráždivá. Proč by tohle někdo chtěl snášet na své kůži? Dokonce i povlak na polštář nebyl takový, jaký si myslel, že bude. Ve snech byly tyhle věci měkké jako vzduch a klouzaly po jeho kůži jako teplá voda. Ale tady… Otřásl se. Lidstvo žilo ve zvláštním světě. Není divu, že utíkalo do snů. A on byl unavený tím být tady bez Megeary. Osobně byla ještě víc nepolapitelná, než ve svých snech. Nevěděl, kde je, ale je na čase, aby ji našel. Zrovna došel ke dveřím, když se otevřely tak prudce, že pocítil nápor vzduchu na své kůži. Jeho tělem projela sladká, teplá emoce, když uviděl Megearu. Alespoň to tak bylo, dokud si nevšiml vzteklého výrazu na její tváři. "Co je?" zeptal se a přemýšlel, proč je najednou tak naštvaná. "Solin Catranides je jedináček." Arik se zasmál absurditě tohoto prohlášení. Jako snolovec měl Solin tisíce sourozenců. Doslova. "Ujišťuji tě, že není." Ukázala na muže za sebou. "Řekni mu to, Briane." "Zavolal jsem přítelkyni, která ho zná. Ujistila mě, že se Solin nikdy nezmínil o rodině jakéhokoli druhu." Arik jim věnoval sarkastický úsměv. "Jsem si jistý, že by se nezmínil o naší rodině ženě, které do toho nic není. Sežeň mi ho k telefonu." Geary se zamračila nad jeho velitelským tónem hlasu. Jednu věc o Brianovi věděla. Neměl rád ten tón o nic víc než ona.

57


Snolovec V Brianových očích zasvítilo opovržení. "Už jsem své otázky položil." "Ale odpovědi nebyly správné." Brian mu hodil telefon. "Zavolej si mu sám, kamaráde." "Neznám číslo." "Pak jsi v háji." "Briane," řekla Geary mírným tónem, snažíc se krotit svou pichlavost. Vzala z Arikových rukou telefon a vrátila ho Brianovi. "Můžeš kvůli mně vytočit Solinovo číslo? Chci s ním mluvit osobně." Kývnul směrem k Arikovi. "Je to jeho bratr. Neměl by jeho číslo znát?" "Briane, prosím. Mohl by zavolat na jakékoliv číslo v Řecku, a ten, kdo odpoví, by mohl být někdo, kdo bude předstírat, že je Solin. Chtěla bych se ujistit, že bude opravdu mluvit s tím správným člověkem." Brianovi změkly rysy, když si uvědomil rozumnost její žádosti. "Dobře." Vzal telefon a vytočil číslo. Po několika minutách z kapsy vytáhl tužku a papír, aby si mohl zapsat číslo. Zavěsil a podal jí ho. Geary se na číslo zamračila. "Jsi si jistý, že je správné?" "Je to jediný Solin Catranides, kterého zná. Jestli je to jeho bratr, to se teprve uvidí." "Dobře." Vytočila číslo a čekala, zatímco Arik je oba pozoroval s arogantním pohledem v očích. Po šestém zazvonění někdo telefon zvedl a hluboký mužský hlas jí odpověděl řecky s anglickým přízvukem. Geary nespouštěla oči z Arika, který se na ni díval s prázdným výrazem v jeho hezkém obličeji. "Je tam Solin Catranides?" "Ne. Kyrios Catranides není momentálně k dispozici. Chcete-li mu zanechat své jméno a číslo, přidám vaši zprávu k ostatním."

58


Sherrilyn Kenyon Je možné, aby to řekl ještě nadutějším tónem? Opravdu, ten muž by mohl přednášet na škole pro povýšené majordomy - lekce pro pokročilé. "Tohle je trochu naléhavé -" "Tohle říkají vždycky, děvče. Nic ve zlém. Mistr vůbec netouží být dneska odpoledne kýmkoli rušen." S přimhouřenýma očima pohlédla na Arika a čekala, jestli se přizná ke lži nebo ne. "Ani svým bratrem?" "Prosím?" V povýšeném hlase se ozvala nedůvěřivost. "Přede mnou stojí muž, který tvrdí, že je jeho bratr." Nyní byl mužský hlas zcela plochý. "Mistr nemá bratra, děvče." Než stačila odpovědět, Arik jí vytrhl telefon z ruky, přiložil si ho k uchu a řekl něco v jazyce, který neznala. Znělo to, jako by to mělo základ v řečtině, ale bylo to něco úplně jiného. Arik věnoval nejdřív Brianovi a pak i Megeare další arogantní pohled. Byl unavený z jejich nedůvěry - ne že by si ji nezasloužil jenom ho to otravovalo, což byla opravdu zajímavá emoce. Nelíbilo se mu to, bylo to příliš… otravné. "Ať hned přijde k telefonu." O dvě sekundy později Solin odpověděl rozmrzelým hlasem. "To má být vtip?" zeptal se v jazyce, který znali jen bohové. Arik přívětivě odpověděl. "Ne, Soline, nemá. Potřebuji tvoji pomoc." "Pokud jsi to, co tvrdíš, a protože používáš můj rodný jazyk, nemám pochyb o tom, že jsi můj příbuzný, nepotřebuješ mou pomoc." "Ano, potřebuji. Jsem na dva týdny v pasti v lidské říši, aniž bych měl svou moc a potřebuji tvoji pomoc, dokud nebudu moct jít domů." "Neopovažuj se mě odmítnout," řekl a zatínal přitom zuby. "Kvůli tobě jsem se změnil ve Skotos. Odmítni mi pomoct a já ti slibuju, že se už nikdy v klidu nevyspíš. Strávím zbytek věčnosti tím, že tě budu pronásledovat. Pokaždé, když zavřeš oči, budu tam… a nadělám z tebe sekanou."

59


Snolovec "No, to je teda hrozba." "Žádná hrozba. Slib." Solin se zarazil předtím, než znovu promluvil. "Pro záznam, neberu takové sliby na lehkou váhu." "A já je lehce nedávám. Jestli pochybuješ o mě nebo o mých schopnostech, zeptej se M'Ordanta, kdo jsem a čeho jsem schopen. Mám za sebou dlouhou cestu od znecitlivělého Oneroi, kterého jsi před staletími proměnil. Chci tvoji pomoc, Soline. Vím, že pomáhat někomu je ti proti mysli, ale vykašli se na to a pomoz mi." Několik vteřin bylo ticho, jako kdyby Solin přemýšlel. "Pokud jsi tu jako člověk, jak tvrdíš, předpokládám, že jsi uzavřel dohodu s bohem. Se kterým?" Nebylo třeba před ním tohle skrývat. Pokud by to opravdu chtěl vědět, netrvalo by mu dlouho to zjistit. "S Hádem". Solin si odfrkl. "Ty jsi uzavřel obchod s Hádem? Zbláznil ses?" "Byl jsem určitě rozumný a pod kontrolou, když jsem byl Oneroi. Pak mě někdo změnil. Nikdo o mně teď nerozhoduje, jen já sám." Zase bylo chvíli ticho. "Tak dobře." řekl Solin nakonec. "Neudělám si z toho zvyk, ale ty jsi ve mně vzbudil zvědavost. Co ode mě potřebuješ?" "Potřebuji povolení pro americké archeology, aby mohli vykopat Atlantidu." Solin se rozesmál. "Teď už vím, že jsi blázen. Opravdu našli správné místo?" "Záleží na tom?" "V téhle rovině existence ano. Jestli do toho začneš rýpat, naštveš lidi, které je lepší nechat na pokoji." "Jelikož jsou dny toho člověka sečteny, nemyslím si, že to bude problém. Ať má trochu vzrušení, než zemře. Co se může stát?" Solin ostře vtáhnul dech. "Ne, to jsi neudělal." "Neudělal co?" zeptal se Arik.

60


Sherrilyn Kenyon "Slíbil Hádovi duši výměnou za svůj pobyt zde. Musím uznat, že máš tedy pevné nervy." Nebyl si jistý, jestli to, že imponoval svému bratrovi, bylo dobře nebo ne, ale aspoň zněl Solin trochu příjemněji. "A kromě povolení chceš ještě něco jiného?" "Jenom tohle. Chce se setkat s úředníkem, který ho podepíše, aby se ujistila, že to nejsou padělky." "Jak rychle to potřebuješ?" Arik se podíval na ty dva, kteří ho s očekáváním pozorovali. "Za jak dlouho to můžeš zařídit?" Další krátká pauza. "Dejte mi hodinu. Mám ve vládě několik přátel, kteří mi něco dluží. Musím se rozhodnout, koho budu zastrašovat a koho vydírat." Arik se podíval na Megearu a promluvil anglicky. "Potřebuje hodinu, aby vyřídil povolení. Můžeš se s ním pak setkat?" Její čelist se uvolnila předtím, než přikývla. "Může se sejít," řekl Arik Solinovi. "Dobře. Já tě vyzvednu." "Proč?" "Protože se chci setkat s bohem, který je tak arogantní a hloupý tváří v tvář." Arik si nebyl jistý, jestli by mu to mělo zalichotit, nebo by měl být uražený. Možná, že by měl být trochu obojí. "Pak ti předám doktorku, aby ti dala pokyny." Podal telefon Megeare, která na něj stále zírala s otevřenými ústy. Geary nemohla uvěřit svým uším. Bylo to opravdu tak jednoduché? Mohl by jen vyřídit jeden telefonní hovor a získat tak nepolapitelné dokumenty, které tolik potřebovala? "Haló? Kyrios Catranides?" "Ano, a vy jste?" "Doktorka Geary Kafieri."

61


Snolovec "Těší mě, doktorko. Jak můj bratr řekl, potřebuju pokyny kde vás dva vyzvednout, abychom mohli zajet pro vaše povolení." Geary pořád byla trochu rezervovaná. Nebylo v její povaze důvěřovat lidem, a už vůbec ne po všech těch letech, ve kterých se snažila dosáhnout toho, co vypadalo, že ti dva jsou schopní zařídit za hodinu. "Myslela jsem, že jste jedináček." Solin s odpovědí nezaváhal. "Ano i ne. Mám několik nevlastních sourozenců. Arik se zdá být jedním z nich. Teď, když budete tak laskavá, byste mi mohla dát svoji adresu." Udělala to i přesto, že stále čekala, že řekne, že je to jen vtip. "Velmi dobře," řekl Solin, když mu sdělila adresu a popsala mu cestu k přístavu. "Vyzvednu vás dva asi za hodinu." "Děkuji." Zavěsil. Geary ukončila hovor a pak podala telefon zpátky Brianovi. "Dostane pro nás povolení. Myslíš, že to opravdu může zařídit?" Brian pokrčil rameny. "Jestli to někdo dokáže, pak on ano. Solin se pohybuje v nejvyšších kruzích. Dokonce i v těch, do kterých já nemůžu vstoupit, což by ti mělo napovědět, kolik má peněz." Podívala se na Arika, jehož tvář byla zcela klidná. "A on je tvůj bratr?" "Ano." Brian si odkašlal. "No, pokud dostaneš povolení, budu tě dál financovat." To pro ni znamenalo hodně. Bez jeho podpory by neměli jinou možnost, než se sbalit a jet domů. "Děkuji ti, Briane." Kývnul na ni, než je nechal o samotě. Arik jí nabídl svůdný úsměv. "Jsi šťastná?" "Já nevím, jestli "šťastná" je to správné slovo. Pořád jsem podezřívavá kvůli tobě a tvým motivům." Mlaskl na ni jazykem. "Po tom všem, jak mi můžeš dál nevěřit?"

62


Sherrilyn Kenyon Myslel to vážně? "Můžeš mi to vyčítat? Pořád tě neznám, a ty tady děláš velká gesta bez zjevného důvodu. Proč bys měl být ochotný mi pomáhat?" "Protože si myslím, že jsi fascinující. Na přednášce ve škole jsi byla tak vášnivá, a teď sis stanovila nemožný úkol, stejně jako já. Člověk to musí obdivovat. Nemluvě o té drobnosti, že jsi mi zachránila život. Pomoct ti získat povolení je to nejmenší, co můžu udělat." V jeho očích bylo něco, co se při jeho řeči zalesklo a zazářilo. Cítila se jako had, kterého očaroval jeho pán. Lákal ji z koše na dálnici, aby ji přejel náklaďák. "Co ode mě chceš? Opravdu?" zeptala se. "Prostý úsměv. Nic víc." "Připadá mi těžké uvěřit tomu, že by tě něco tak malého uspokojilo." Jeho úsměv byl najednou ďábelský. "Uspokojí mě alespoň na chvíli." Geary si nebyla jistá tím, co si o něm má myslet. Na jedné straně jí pomáhal tak, jako nikdo jiný. Vůbec nic jí nedlužil, a přesto… Mohlo by to být tak jednoduché, že jí tím splácí svou záchranu? Byl Řek, a v téhle souvislosti to dávalo smysl. Řekové měli přísný etický kodex, ostře rozlišovali co je správné a co špatné. Splácení dluhů bylo něco, co dělali bez váhání. Možná, že se k němu chovala příliš drsně. "Dobře, Ariku. Omlouvám se, že jsem na tebe byla tak protivná. Prostě moc nevěřím lidem, zejména těm, které neznám." "Chápu, že jsme se setkali za velmi zvláštních okolností." Po tváři se jí rozlil malý úsměv, když si vzpomněla, jak ho tahali na palubu. "To je pravda." V jeho tváři se objevil ten nejsvůdnější výraz, jaký kdy na nějakém mužském obličeji viděla. "Můžeme začít znovu?" Natáhl ruku směrem k ní. "Jsem Arik Catranides."

63


Snolovec Potřásla mu rukou. "Geary Kafieri. Přesto chci vědět, jak jsi skončil v moři." Zvedl si její ruku ke rtům, aby ji mohl lehce políbit na klouby. "A já ti slibuji, že jednoho dne uslyšíš odpověď na tuto záhadu." Nebyla si jistá proč, ale zježily se jí jemné chloupky na zadní straně krku, když jí po páteři projel děsivý chlad. V mysli se jí objevil obraz jednoho z jejích snů, ve kterém se koupala spolu s Arikosem v čokoládě se šlehačkou, kterou ten muž pomalu slízával z jejího těla. Ale tohle nebyl ten muž, který ji svedl. Nebo byl? Je možné, že si ho její podvědomí všechny ty roky nějakým způsobem drželo v paměti a teprve teď, když ho potřebovala, si na něj vědomě vzpomněla? Nebylo to moc pravděpodobné. Ale jak jinak by mohla vysvětlit jeho přítomnost na lodi a skutečnost, že byl v jejích snech těch posledních pár týdnů? Musela si ho pamatovat. A teď, když byla trochu uvolněnější, uvědomila si, že je na něm něco klidného a mírumilovného. Něco, co ji uklidňovalo. Až na ty oči. Ty ji děsily. Zdálo se, že jsou nějakým způsobem vševědoucí a mocné. Zkoumající a smrtící. "A kde přesně žiješ?" Neodpověděl. Místo toho se postavil za ni a objal ji. Tohle ve snu udělal její milenec snad tisíckrát. Ztuhla v jeho objetí. "Kdo jsi, Ariku? Proč jsi vlastně tady?" Otřel si tvář o její, takže v ní jeho vousy vyvolaly mrazení. "Chceš Atlantidu, ano?" Téměř jí přitom předl do ucha a její tělo přitom hořelo. "Ano." "Proč pak záleží na čemkoliv dalším?" Její tělo se rozehřívalo. Nikdy nic podobného nezažila. Celý svůj život byla nucená dokazovat ostatním, že něco znamená. A protože reputace jejího otec zpochybňovala její vlastní, nikdy nedovolila, aby jí vážení vědci pohrdali jen kvůli tomu, že je žena. Obětovala

64


Sherrilyn Kenyon celý svůj život tomu, aby z ní byl vážený vědec a všechno ostatní nechala plavat. Ale s Arikem to bylo jiné. Choval se k ní jako k ženě a neodradily ho ani její ochranné ostny. Považoval ji za žádoucí. Bylo to dráždivé. Chtěla zavřít oči a opřít se o něj. Natáhnout se a položit dlaň na jeho vousy, aby mohla pod rukou cítit, jak pracují svaly v jeho čelisti. To je to, co by udělala ve svých snech. Ale tohle byla skutečnost a doktorka Geary Kafieri neměla čas na takové hrátky. I když jediné, co chtěla udělat, bylo zůstat tam, kde byla, odtáhla se. "Musím do práce." Arik zoufale zaskřípal zuby. Ale pak si uvědomil, že v první řadě ho k ní lákala její síla. Chci, abys zůstala… Ta myšlenka se mu sotva objevila v mysli, když se od něj odtáhla se zamračeným pohledem. "A já jsem ti řekla, že mám práci." Zamračil se nad zlostí v jejím hlase. "Prosím?" "Říkal jsi, že chceš, abych zůstala, a to já nemůžu." Naklonil hlavu na stranu. "Ne, to jsem neřekl." Jen si to myslel. "Slyšela jsem to hlasitě a jasně." "Ale já jsem nic neřekl." Jak ho mohla slyšet, když neměl svou moc? Geary nevěděla, co si má myslet. Něco nebylo v pořádku. Cítila to. Potřebovala se od něj dostat pryč, aby si to mohla promyslet. Bez rozloučení ho opustila a zamířila nahoru, aby se mohla nadýchat čerstvého vzduchu, který by projasnil její myšlenky. Na palubě ji potkala Thia. "Kde je pan Sladký?" "Dole." Na jejích rtech se objevil ďábelský úsměv. "Tak to je přesně místo, kde bych ho ráda měla… dole." Geary obrátila oči v sloup nad jejím dvojsmyslem, když ji vánek, který proti ní foukal, přiměl se zachvět. Pořád na sobě měla mokré

65


Snolovec oblečení, a jestli se skutečně má setkat s řeckým úředníkem, musela se převléknout, aby ho neurazila. "Do něj, Thee. Jsem si jistá, že to uvítá." Kat se zasmála, když kolem nich procházela. "O tom opravdu pochybuji." Geary se zamračila nad zvláštním tónem Katina hlasu. Téměř šest a půl stopy vysoká žena se, stejně jako Thia, ráda tyčila nad zbytkem posádky složené z žen a mužů. Kat byla Řekyně, s blond vlasy a ostře zelenýma očima. Připojila se k jejich týmu teprve před několika týdny, bezprostředně poté, co narazili na zeď, kterou se teď zoufale snažili vykopat. "Ty víš něco o našem hostu?" Kat nonšalantně pokrčila rameny. "Vůbec ne. Proč bych měla?" "Hmmm…“ Geary si nebyla jistá, jestli tomu věří nebo ne. V Katině chování bylo něco, co jí napovědělo, že se jim snaží zatajit nějaké informace. "Kat, ty jsi z Řecka, že jo?" Znovu se zasmála. "Narozená a vychovaná. Vážně pochybuji, že je někdo víc řecký než já. Proč?" "Opravdu si myslíš, že ten chlápek nám může pomoci získat naše povolení?" Kat zvážněla. "Myslím, že to brzy zjistíme." Ale podle Geary ne dost brzy. "Tak dobře. Musím se převléknout, než dorazíme do přístavu. Uvidíme se později." Kat počkala, než Geary zmizí v podpalubí a podívala se na Thiu, která byla ve svých osmnácti letech děsivě podobná bohyni Artemis. "Mimochodem, slyšela jsem, že tě hledal Scott." Její obličej se rozzářil. "Opravdu?" "Jo. Raději by ses za ním měla vydat dřív, než si to rozmyslí." Thia nemohla zmizet rychleji, ani kdyby na sobě měla Hermovy kouzelné sandály. Je dobře, že je to děvče nemá. Hledání Scotta by tu zrzku mohlo zabavit alespoň na pár minut, takže Kat může navštívit jejich nejnovější přírůstek, aniž by byla rušena, nebo hůř, že by jejich rozhovor někdo vyslechl.

66


Sherrilyn Kenyon Jakmile si byla jistá, že se Thia odklidila z cesty, Kat zamířila do Teddyho kajuty, kde se nacházel Arik. Jednou klepla na dveře a pak je hned otevřela. Arik stál u okna s rukama založenýma na prsou. Podíval se na ni velmi chladným pohledem. "Nejsi Megeara." "Ne, nejsem. Ale ráda bych věděla, jak se člověk jako ty dostal na tuhle loď." "Člověk jako já?" Přikývla a přistoupila k němu o krok blíž. "Vysoký, černovlasý. Sexy chlap s neuvěřitelně zářivýma modrýma očima. Myslím, že otázka dne zní: Kdo je tvůj táta?" "Prosím?" "Kdo je tvůj otec?" opakovala, než dodala: "Morpheus nebo Phobetor?" Vrhl na ni podezíravý pohled. "Kdo jsi?" "Katra Agrotera. Ale většina lidí v téhle říši mi říká Kat". Viděla v jeho očích, když pochopil. "Agrotera?" "Ano," odpověděla na jeho nevyřčenou otázku. Agrotera bylo jedno ze jmen, která byla často spojovaná s řeckou bohyní Artemis - jméno, které bylo často používáno pro označení jejích služebníků. Ta samá bohyně, která sem poslala Kat, aby hlídala postup tohoto týmu. "Jsem jedna z jejích koris." "Co tady děláš?" "Čas od času jsem pracovala s otcem Geary, když byla ještě malé dítě. Vzhledem k tomu, že se pomalu blíží k lokalizaci správné polohy Atlantidy, Artemis si myslela, že bych jí měla do cesty postavit pár překážek." "A proč?" "To je jednoduché. Atlantis nemůže být objevena." Ušklíbl se na ni. "Jsi už druhý člověk, který mi tohle řekl za méně než hodinu. Proč je pro Artemis tak důležité, aby zůstala ukrytá?"

67


Snolovec "Proč, to není tak důležité. Věř mi, když říkám, že touhle cestou nechceš jít… nemusela by končit na pěkném místě." Neuhnul pohledem, ani jinak nedal najevo emoce, což jí napovědělo, odkud pochází. No, asi je správný čas naučit ho bát se. Když promluvil, jeho tón byl tichý a smrtící. "Megeara ji chce najít." "A lidé v pekle chtějí ledovou vodu. Celá historie lidstva je tvořena lidmi, kteří chtějí něco, co nemohou mít. Jen se zklame, věř mi." Pomalu se k němu přiblížila a ztlumila hlas, aby se ujistila, že nikdo, kdo by se mohl náhodou ocitnout na chodbě, nevyslechne její další slova. "Ale to stále nevysvětluje přítomnost snolovce v lidském těle, na této lodi. Jsem si jistá, že jsi nepřišel do téhle říše jen proto, abys pomohl nějaké doktorce v jejím pátrání." Svoje důvody si hlídal lépe než neocenitelný poklad. "Chtěl jsem vědět, jaké to je být člověkem. Je to zločin?" "Na Olympu může být." "Vyhrožuješ mi?" "Varuju tě. Zapomeň, že jsi třeba jen kdy slyšel jméno Atlantida." "A když nebudu dbát na tvé varování?" "No, tak to bude zlé. Opravdu ošklivé." Arogantně se na ni usmál. "Mé tělo je zvyklé na to, že ho stahují z kůže, holčičko. A co tvoje?" Nedal jí čas, aby odpověděla, než pokračoval. "Někomu, kdo necítí emoce, nemůžeš vyhrožovat, ani ho zastrašit. Bolest mě neděsí, protože je to to jediné, co znám." "Ty jsi ale masochistický bastard, že ano?" "Nemají to Skotos v povaze? Koneckonců, je to přesně to, k čemu nás váš druh odsoudil." Kat se nad jeho slovy zarazila. Byla to pravda. Co se stalo s Oneroi bylo žalostné a nešťastné. Ale pořád to nic neměnilo na tom, že mu nesmí být dovoleno odhalit Atlantidu. Artemis by nebyla jediný bůh, který by zuřil kvůli tomu, že byl odhalen.

68


Sherrilyn Kenyon Tenhle malý Skotos si hrál s ohněm a nechápal, v jak obrovský požár by se mohl jeho plamen proměnit. "Takže ty jsi tu jen proto, že chceš vědět jaké to je být člověkem? Nic víc?" "Nic víc." Kat mu to málem uvěřila až na jednu věc. "A jak do toho zapadá Geary?" "Kdo říká, že by do toho měla zapadat?" Kat se rozesmála, když si všimla spekulativního pohledu v jeho křišťálově průzračných očích - něco skrýval. "Nepleť si mě s idiotem. Nemáš žádnou božskou moc, cítím to. Když tvůj druh čas od času sestoupí do této říše, aby si omrkl oběti, neztrácíte svou moc, když to uděláte. Musel jsi s někým uzavřít obchod, ten ti dal tělo smrtelníka a teď najednou pomáháš Geary. Co v tom asi bude?" "Nejdřív mi řekni, proč se o tuhle výpravu zajímá Artemis a já ti pak možná odpovím." Byl rychlý a chytrý. To musela uznat. "Dobrá tedy. Zdá se, že si rozumíme. Nebudu se plést do tvých věcí a ty se na oplátku nebudeš plést do těch mých." "To zní fér." Kat se podívala za něj, ven okénkem, a uviděla, že přístav už je na dohled. Nebude trvat dlouho a on vezme Geary pro povolení. Kat potlačila zachvění. "Jen si pamatuj jednu věc, snolovče. Postav se mi do cesty a bez mrknutí tě obětuju, když to bude potřeba. Tiše se zasmál. "Na to ti můžu říct jedinou věc: nápodobně. Nedovolím ti zhatit můj plán, pro který jsem sem přišel. Vyklenula obočí. "Odvažuješ se mi vyhrožovat? Máš představu o tom, co se stalo poslednímu muži, který ublížil koris?"

69


Snolovec Nevzrušeně pokrčil rameny. "Já se Artemis nebojím. I když jsem teď člověkem, nebudu jím nadlouho. Moje moc se mi vrátí v plné výši. Ty i tvoje paní byste si to měli pamatovat." Zašklebila se nad jeho arogancí. "Ach, Ariku, Artemis bude nejmenší z tvých problémů, jestli se ti podaří najít Atlantidu. Pod tím kontinentem jsou pohřbené síly tak mocné a temné, že Diova moc je proti nim směšná. Já jsem jen jeden drobný článek ve velkém schématu věcí. Měl by ses bát mnohem horších věcí než mě, nebo mé božské paní. A dám ti ještě jednu radu." "Jakou?" "Věci jsou jen zřídka takové, jaké se zdají být. Atlantida a to, co se tam stalo, bylo zkázou pro mnoho bohů a pantheonů. Jak jistě víš, bohové se málokdy na něčem shodnou, ale všichni jsou zajedno, pokud jde o tohle. Měl bys odsud odejít hned, jak dorazíme do přístavu a najít si jinou snovou přítelkyni." "Takže jsi Megeare o svojí přítomnosti tady lhala. Předstíráš, že jí pomáháš, ale namísto toho ji sabotuješ. Jak ušlechtilé." "A ty jsi tady proto, abys ji svedl a pak co? Zabiješ ji? To je tvůj plán?" Podíval se stranou, ale jí neušel prchavý záblesk provinění v jeho tmavých očích předtím, než ho skryl. "Co záleží na mém plánu, když už ses rozhodla, že ji zabiješ?" Po jeho slovech celým jejím tělem projel vztek. "Nikdy jsem žádného člověka nezabila. Nejsem tak chladná. Sakra, dokonce jsem se snažila zachránit jejího otce, a jen kvůli němu jsem tady a dávám pozor na Geary, místo toho, abych tady dovolila být jiné kori. Nechci sledovat, jak umírá. Na to je to příliš slušná žena. Takže ti znovu říkám, vypadni." "A když nepůjdu?" "Pak jsme ty a já ve válce." "To je sice nepříjemné, ale přežiju to." Postavil se před ni a ona nenáviděla fakt, že k němu musí vzhlížet. Což měl svým pohybem

70


Sherrilyn Kenyon v úmyslu, ale aby ji zastrašil, potřeboval by toho mnohem víc. "Drž se mi z cesty, Katro. Ve svém vlastním zájmu." Dobrá. Alespoň věděla, jak si stojí. Teď prostě bude muset navštívit svého přítele a udělat všechno co může, aby přinutila Geary hodit Arika co nejdřív přes palubu. V tuhle chvíli to byl jen člověk, a proto si nemohl pohrávat s Gearynými myšlenkami nebo emocemi. To je požehnání. "Nedělej si starosti. Mám v úmyslu stát se trnem v tvé patě a otravovat tě, dokud vzteky nezešílíš. Možná se ti podaří Geary svést, ale neublížíš jí. Ne pokud tomu budu moct zabránit." Arik otevřel ústa, aby jí odpověděl, ale pak uslyšel, že se za ním otevřely dveře. Otočil hlavu a zjistil, že v nich stojí Thia a zírá na ně. "Neruším?" zeptala se Thia sarkastickým tónem. Kat zavrtěla hlavou. "Jsem na odchodu." Tvrdě se na něj podívala. "Nezapomeň, co jsem ti řekla." "Nápodobně." V jejích očích probleskl vztek, než se protáhla kolem Thii a nechala je o samotě. Arik se ani nepohnul, když přemýšlel o její poslední poznámce. Takže Megearu chrání jedna z Artemidiných koris… To věci trochu komplikuje, ale v žádném případě ho to neodradilo. Chtěl si Megearu vychutnat jako muž z masa a kostí. A nic, dokonce ani samotný Zeus, ho nezastaví. Teď už jenom potřebuje, aby Megeara spolupracovala.

71


Snolovec

KAPITOLA 6 Geary se k Arikovi nepřiblížila od té doby, co ho naposledy opustila. Neměla ponětí, jestli by mu měla věřit, a dokud nezíská další fakta, chtěla být vůči němu tak rezervovaná, jak to jenom půjde. Prostě by kupírovaný a ona byla v procesu jejího uvedení věci pryč na své cestě zpět do města. Právě přistávali v docích, když do místnosti vtrhla Tory. "Svatá matko, Geary, to musíš vidět!" Mračící se Geary odložila stranou blok a následovala Tory na palubu. Když tam došly, rozhlédla se kolem, ale neviděla nic, co by mohlo Tory tak vzrušit. Všechno vypadalo, že je na svém místě. Christof a Althea počítali zásoby, zatímco několik dalších námořníků kontrolovalo lana. Thia byla na palubě v bikinách, protože se opalovala. "Co se děje?" Tory ukázala směrem k pobřeží. Geary sledovala pohledem Toryin namířený prst. A jakmile uviděla, na co ukazuje, spadla jí čelist. Prý svatá matko. Spíš do prdele, a ještě něco navíc. V přístavu stál bílý Rolls-Royce. Vedle zadních dveří stál v plné parádě řidič a ruce v rukavicích měl složené před sebou. Ale to nebyla ta působivá část. Ne nadlouho. To, co ji přimělo zírat, byl žhavý kousek, který se vynořil na okraji mola a kráčel jim vstříc. Měl po ramena černé vlasy, mužnou chůzi a byl naprosto k sežrání. Kráčel odhodlaně a přímo. Měl na sobě bílý plátěný oblek s bledě modrou košilí, která byla trochu rozhalená, takže naznačovala velmi dobře tvarované mužské tělo. Kdyby byl takto

72


Sherrilyn Kenyon oblečený jakýkoli jiný muž, vyvolávalo by to otázky o jeho sexuální orientaci, ale na něj to neplatilo. Byl k smrti mužný. Oči mu zakrývaly sluneční brýle značky Versace, a ona ho tajně podezřívala, že se jeho pohled zabodává do ní. Tory si odkašlala. "Řekla bych, že tohle bude Arikův bratr. Co myslíš?" Jo, taky si to myslela. Oba měli stejně arogantní držení těla – jako by svět byl jejich jeviště a oni byli jedinými herci ve městě schopní hrát. Aniž by Tory odpověděla, Geary seskočila, aby mohla pozdravit muže na lávce. Zastavil se před ní s náznakem úsměvu, než si obratně stáhnul sluneční brýle. V hrdle se jí zadrhnul dech, když spatřila stejné vražedné oči, jaké měl i Arik. Pak se na ni usmál a ve tváři se mu objevily dolíčky, takže se jí prudce rozbušilo srdce. "Kyrios Catranides?" Nabídl jí ruku. "Vy musíte být Megeara. Rád vás poznávám." Potřásla mu rukou, ale než se ho stihla pustit, zvedl si její ruku k ústům a velmi romanticky ji políbil na klouby. Její ruka se rozechvěla z pocitu jeho rtů na své kůži. "Je mi potěšením vás poznat." Pustil ji a z tváře mu zmizel úsměv. Jeho pohled sklouzl za ni. Otočila hlavu a zjistila, že tam stojí Arik. Byl tichý a chladný, když pozoroval svého bratra. Byl tak ledově chladný, že z něj ve skutečnosti měla skoro omrzliny. Rozhodně to nevypadalo, že by k sobě chovali nějakou náklonnost. Vypadali spíš jako dva vojáci z nepřátelských táborů, kteří se navzájem měří před bitvou. "Ariku", protáhnul Solin sametovým barytonem. "Dlouho jsme se neviděli." Arik na Solina kývnul. "Ano, vskutku. Doufám, že ses měl dobře."

73


Snolovec Solin se zasmál. "Záleží na tom, na co se ptáš. Dobře má celou řadu významů. Ale jsem v pořádku natolik, že můžu způsobovat problémy. To je to jediné, co se dá od života očekávat, no ne?" "Je to to jediné, co od tvého života očekávají ostatní." Solin se na něj zašklebil. "A přesto jsi tady a žádáš mě o pomoc. Možná jsem blázen, ale jeden by čekal o něco méně válečný stav." "Opravdu?" Zdálo se, že Solin na výzvu svého bratra nereagoval, když se obrátil na Geary. "Tak mi řekněte, rozkošná paní, jak se to stalo, že jste našla mého vzpurného bratra?" Přes rameno pohlédla na Arika, aby se na něj mohla dívat, zatímco bude odpovídat. "Plul v moři, ale nechce mi prozradit, jak se tam dostal." "Jak znám Arika, jsem si jistý, že naštval někoho, kdo ho tam hodil v naději, že se utopí." "Vlastně mě tam hodili v naději, že spadnu na někoho jiného a utopím ho. Bohužel, tys odplaval pryč příliš rychle." Geary potlačila smích nad Arikovou nečekanou slovní smečí. Měl velmi zvláštní smysl pro humor. "No, bod pro tebe." Solin si na obličej znovu nasadil svoje sluneční brýle. "Povolení čeká, ale raději bychom neměli Stefana nechat čekat v kanceláři moc dlouho, nebo by mohl změnit názor." Geary prakticky vyskočila. "To rozhodně ne." Ale když zamířili do přístavu, přiběhla k nim Thia… oblečená jenom v bikinách. Jejich vrchní část jen stěží zakrývala její ženské partie. "Můžu se k vám připojit?" Solin na ni vrhnul spekulativní pohled, což Geary napovědělo, že někdo sestřenčin skrovný oděv považuje za svůdný a naivní. "Myslím, že bys měla zůstat tady, Thio." Thia si založila ruce na prsou, což jen zdůraznilo velikost jejího hrudníku, a trucovala. Ale to na Gearyně názoru nic neměnilo. Kdyby nic jiného, jen ji to v jejím rozhodnutí ještě víc utvrdilo.

74


Sherrilyn Kenyon Poslední věc, kterou někdo z nich potřeboval, byla, aby se Thia dala dohromady s miliardářským playboyem. Než mohla Geary dostat muže k autu, Solin se přiblížil k Thie svým pružným krokem. Lehce se jí uklonil, než vzal její ruku do své a umístnil na ni lehký polibek. "Neboj se, lásko. Vrátíme se." Thia se naparovala, že upoutala jeho pozornost. Alespoň dokud si Arik neodkašlal. "Není proto tebe trochu mladá?" Solin mu odpověděl hlubokým ďábelským smíchem. Jeho zrak na okamžik sklouznul na Geary, než pustil Thiu a zamířil ke svému autu. "Co to bylo?" zeptala se Geary Arika, když ho následovali. "Jeho představa o vtipu. Obávám se, že můj bratr je většinu času trochu na hlavu. Budeš mu muset odpustit. Bylo mi řečeno, že má intelekt desetiletého dítěte." Solin si odfrkl. "A ty se pořád pokoušíš dostat na mou úroveň. Wow, Ariku. Znamená to, že máš intelekt mimina?" Místo aby se Arik naštval, jen na svého bratra upřeně zíral. "Možná. Koneckonců, děti a já máme alespoň jednu věc společnou." "A jakou?" Arikův pohled klesl na její prsa. "Myslím, že to dokážeš uhodnout. Ale možná taky ne. Ty koneckonců funguješ na úrovni desetiletého." Geary nikdy nebyla zároveň vzrušená, pobavená a uražená. Byla to podivná kombinace. "Mohli bychom změnit téma, prosím?" Solin se zastavil u auta a jeho šofér mu otevřel dveře. "Ano, pojďme na to." Nechali ji nastoupit jako první. Arik šel za ní a nakonec Solin. Seděl naproti nim, a i když neviděla jeho oči, poznala, že jeho pohled je zamířený na ni. Když promluvil, nebylo pochyb o náznaku humoru v jeho hlase. "Takže vy se snažíte najít Atlantidu. Jaká zvláštní úsilí pro takovou krásnou dámu."

75


Snolovec Na rozdíl od Thii, mu Geary jeho lichotky nebaštila. "Okouzlujete mě, pane. Já jsem jen stěží krásná." "To není pravda. Všechny ženy jsou krásné a žena, jako jste vy… jsem ochotný se vsadit, že existují lidé, kteří jsou ochotní zaprodat svou duši, jen aby se ocitli ve vaší blízkosti." Hlasitě se rozesmála. "Mohl byste prodávat hadí olej. Řekla bych, že je to vysoce ziskové." "Ano, ale už jsem si nadělal majetek v jiných věcech." "Jako třeba?" "Viagra", řekl suše Arik. "Můj bratr se naučil vyřešit osobní problém a ještě na tom vydělat." "To je pravda," souhlasil Solin s těžkým povzdechem. "Bolelo mě, že byl muž v Arikově věku zasažený impotenci. Proto jsem musel udělat něco, abych pomohl jeho ztrápené duši. Ale bohužel už se s tím nedá nic dělat. Je stejně ochablý jako uvařená špageta." Geary si zakryla ústa, aby se nerozesmála nahlas. Arik se nenechal zahanbit a hned mu to vrátil. "Jak kreativní, projektovat si svoje problémy na mě. Ale koneckonců říká se, že celibát je dost krutý na to, aby muž přišel o rozum. Hádám, že jsi toho živým důkazem, co?" "Chystáte se vy dva hádat celý zbytek cesty?" zeptala se Geary. "Možná bych měla sedět vpředu s řidičem a dát vám dvěma dostatek prostoru, abyste si to vyříkali a přestali se chovat jako dva puberťáci." Solin jí věnoval napůl pobavený úsměv. "Není třeba. Myslím, že dokážeme na chvíli uzavřít příměří… kvůli vám." "Hmm… zajímalo by mě, proč jste byl tak ochotný pomoct Arikovi a mě, když je zřejmé, že vy dva nejste zrovna přátelé." Solin pokrčil rameny. "Jsme Řekové. Rodina je rodina ať se děje cokoliv a my se o své vlastní vždycky staráme. Správně, Ariku?" "Ano… více než jedním způsobem."

76


Sherrilyn Kenyon Po tomhle to Geary vzdala. Na obou mužích bylo něco velice divného. Možná, že zešílela, když tu s nimi je. Když na to pomyslela, projel jí záchvěv strachu. Zbláznila se? Naskočila do toho auta tak rychle… Bože. Ve skutečnosti tyhle chlápky vůbec neznala. Byla tak nadšená, že se nad tím ani nepozastavila. Její obvyklé podezřívavé já se někam vypařilo. "Jsi v pořádku?" zeptal se Solin. "Je mi fajn," řekla a snažila se uklidnit. Ale bylo to těžké, protože se jí vymkla představivost a v hlavě jí defilovaly obrázky, jak ji znásilňují a vraždí. Solin si sundal sluneční brýle. "Vypadáte trochu bledě. Nemyslíte si, že jsme vás unesli a máme s vámi vlastní plány, že ne, doktorko?" "Ne" řekla a nenáviděla přitom mírné chvění svého hlasu. Její jedinou útěchou bylo, že Brian Solina znal a celá posádka viděla jeho auto. A navíc všichni věděli, že míří na úřad pro povolení. "Proč bych si měla něco takového myslet? Jak dlouho vás dva znám? Asi patnáct minut. Možná má Arik ve zvyku potápět se v moři a nechat se zachránit nic netušící ženou, aby ji mohl nalákat do limuzíny." Solin se na Arika pobaveně podíval. "Takhle to děláváš, bratře?" "Ne, na rozdíl od některých lidí, které znám, nerad straším ženy. Připadá mi to únavné." Arik se otočil na sedadle, aby viděla upřímnost v jeho očích. "Nejsem tady, abych tě znásilnil Megearo. Říkal jsem ti, že se mnou jsi v bezpečí, a myslel jsem to vážně." Nevěděla proč, ale věřila mu. "Promiň. Mám jenom velmi špatný týden. Všechno se doslova obrátilo proti mně a já jsem za krátký čas zažila příliš mnoho zklamání." Solin vyklenul obočí.

77


Snolovec Arik se podíval na svého bratra, když v hlavě uslyšel Solinův hlas. "Zklamal jsi ji, že? A to si říkáš Erotikos Skotos." Přimhouřil oči. "Já ne, Soline. Zklamali ji tvoji úředníci, kteří jí nechtějí dovolit kopat." "Hm-hmmm… vtipné, když se já soustředím na nějakého člověka, je příliš zaneprázdněný snahou dostat se zpátky ke mně, než aby se obtěžoval takovými neškodnými starostmi." "Megeara je jiná." Podle výrazu na Solinově tváři Arik poznal, že tomu jeho bratr nemůže uvěřit. "Tak mi řekni, jak se ti líbí lidský svět? Už jste tu byl někdy dřív?" "Ne." Solin překvapeně vyklenul obočí. "Jsi jím zahlcený?" "To sotva. Ale některé jeho části jsou pro mě matoucí. Je to jiné než ve snu." Solin se usmál. "O tom nemáš ani ponětí." Megeara se obrátila na Arika. "Tak proč je pro tebe teď Atlantida tak důležitá? Myslím tím, že když můžeš tak snadno získat povolení, proč jsi to už neudělal?" Arik nenáviděl, když jí musel lhát, ale kdyby jí neposkytnul nějaké věrohodné vysvětlení, někdo tak plachý jako je ona, by utekl a nikdy by se k němu znovu nepřiblížil. "Nevěděl jsem kde kopat. Celý můj výzkum vůbec nic neobjevil. Bylo to tak, dokud jsem nemluvil se Spirem a on se nezmínil o tobě. Pak jsem si řekl, že by to mohlo být nadějné." "Spiro?" "Gavrilopoulos. Obrátila ses na něj před dvěma týdny." A naštěstí se o tom zmínila muži jménem Arik ve svých snech. "Od té doby jsem tě hledal, abych se zeptal na tvoje objevy. Říkal, že máš tušení o místě, kde byste měli kopat." Opřela se do sedadla s otráveným výrazem v obličeji. "Takže ty znáš tu malou lasičku."

78


Sherrilyn Kenyon "Lasičku?" zeptal se Solin zvědavě. "Hmm… smál se mé žádosti tak moc, až jsem si myslela, že se udusí a zemře." Arik se snažil uklidnit. "Dokáže být trochu necitlivý." "Necitlivý, to ani ne. Byl vyloženě hrubý." "No," protáhl Solin, "tvoje štěstí se brzy otočí." Geary tomu chtěla věřit. Byla by za trochu štěstí ve svém životě vděčná. A pokud není k dispozici štěstí, brala by aspoň trochu průměru. Jelikož se potřebovala odvrátit od takových myšlenek, podívala se na Arika. Nevypadal jako typ člověka, který by měl zájem o antropologii. Oba, on i Solin se zdáli být příliš egocentričtí, než aby přemýšleli o minulosti nebo budoucnosti. Vypadali spíš jako další z těch "já, já, já, hned, hned, hned" mužů. "Tak proč tě tak zajímá Atlantida?" zeptala se Arika. "Jak víš, co je můj náhrdelník zač?" Jeho oči zářily pobavením. "Už jsi někdy položila jen jedinou otázku?" "Promiň. To ten profesor ve mně. Jedna otázka vždycky vede k dalším. A tak než abych ztrácela čas, raději jich rovnou položím víc a pak jen čekám na odpovědi. A když už o tom mluvíme, pořád ještě jsi mi neodpověděl na ty poslední dvě." "Ano, Ariku," řekl Solin s náznakem smíchu v hlase. "Proč tě tak fascinuje Atlantida?" Arik vrhnul na svého bratra ošklivý pohled, který Geary nechápala. Proč by ho měla tahle otázka rozrušit? "Vždycky jsem byl fascinovaný nepoznaným," řekl Arik a podíval se na ni. "Říká se, že Atlantida je mýtus, ale já vím, že to tak není. Věřím tomu." Setkal se se Solinovým pohledem. "Ve skutečnosti si myslím, že bohové stále chodí mezi námi, dokonce se domnívám, že jsou tady i teď." Solin si při Arikově dohadu hrubě odfrknul.

79


Snolovec Geary se na něj zamračila. Potom, co byl její otec zatracován za to, čemu věřil, nerada viděla, jak se někdo směje někomu jinému kvůli jeho přesvědčení. Bolelo ji, když viděla Solina tak krutého. "Pořád jsi mi ještě nevysvětlil, jak jsi věděl, co je můj náhrdelník zač." "Znám muže, který nosí podobný medailon. On byl první, kdo mi vyprávěl příběhy o Atlantidě." Při Arikově odhalení jí poklesla čelist. Někdo jiný našel další takový? "Opravdu?" Přikývl. Ta možnost ji zaujala. "Je to Řek? Jak jste se seznámili? Mohla bych se s ním setkat? Ráda bych věděla, jak se dostal ke svému náhrdelníku." Arik zavrtěl hlavou. "Opět několik otázek najednou." "Čas je pomíjivý a já potřebuji odpovědi." Slitoval se nad ní. "Ano, je to Řek, a setkal jsem se s ním, když jsem byl velmi mladý. Bohužel, už se o Atlantidě dlouho nezmínil. Myslím, že ho na celé té záležitosti něco trápí." "O tom nemáš ani ponětí," řekl Solin se smíchem. "Acheron by tě zabil, kdyby slyšel, že o něm mluvíš takovým způsobem." Arik kopl bratra do nohy, než obrátil svou pozornost zpátky ke Geary. "Ale dost o mně. Co změnilo tvůj názor na její hledání?" "Můj otec. Když umíral, slíbila jsem mu, že ji pro něj najdu." "To od tebe bylo laskavé." Geary se odvrátila, když ji zaplavily emoce. Jenom si přála, aby se k němu chovala lépe, když byl ještě naživu. Solin se zhluboka nadechl, jako by ho její emoce také rozrušily. "No, není to všechno sentimentální?" Natáhl se a stiskl tlačítko, aby si mohl promluvit se svým řidičem. "Ano, pane?"

80


Sherrilyn Kenyon "Georgi zastav někde a sežeň nám něco ostrého, čím bychom si mohli vydloubnout oči. Jo, a když už jsme u toho, myslím, že bychom se také měli podívat po nějaké soli do našich ran." "Velmi dobře, pane," řekl řidič suše. Pak bez zaváhání pokračoval: "Víte o nějakém konkrétním místě, kde bych měl zastavit? Slyšel jsem, že na trhu se dají sehnat ostré nástroje. Ale znamenalo by to krátkou zajížďku." Zdálo se, že to Solin zvažuje. "Co vy dva na to? Obyčejný nůž nebo seženeme něco kvalitnějšího? No sakra, proč rovnou nepoužít rezavou lžíci? To by bolelo víc." Geary zavrtěla hlavou. "Jsi nenormální muž." Solin vyklenul obočí. "Takže tím mi říkáš, že chceš odmítnout moji nabídku?" "Možná jsem blázen, ale jo, chci. Myslím, že odmítám." "Dobře. Díky, Georgi. Zdá se, že se nakonec objedeme bez ostrých věcí." "Velmi dobře, pane. Mám někde zastavit kvůli té soli?" Znovu se zdálo, že o tom Solin vážně uvažuje předtím, než odpověděl. "Ne, myslím, že jsme zatím v pohodě." "Velmi dobře, pane." Geary se nervózně zasmála, když se podívala ze Solina na Arika a zpátky. Ti dva byli tak zvláštní. A měli ten nejvíc nekonvenční humor, s jakým se kdy setkala. "Vy dva jste museli zažít hodně legrace, když jste vyrůstali. Vsadím se, že vaši ubozí rodiče z vás ještě pořád mají noční můry." Solin se rozesmál. "No, o tom nemáš ponětí." "Mám pocit, že stojím venku za oknem a sleduju vtip, kterému rozumíte jen vy dva." "Ignoruj Solina," řekl Arik tiše. "Říkal jsem ti, že je vyšinutý." "Ano, ale vyučil jsem Arika dobře. Nebo ne, bratře?" Geary si všimnula prchavého záblesku vzteku v Arikových očích. Byl sice jemný, ale zřetelný.

81


Snolovec Vůz zpomalil a zahnul za roh, takže se ocitli v ulici, kterou Geary znala lépe než tu, ve které se nacházel její byt. Za posledních pět let šla tou cestou tolikrát, že by ji mohla projít i poslepu. Byli skoro na místě. V hrudi se jí usadila frustrovaná beznaděj, když řidič zaparkoval na ulici přesně na stejném místě, kde dopoledne stálo její taxi. Je to lepší a lepší. Řidič otevřel dveře, aby mohla vystoupit na chodník. Arik vylezl po ní a nakonec se vynořil i Solin, který opustil auto s mužnou grácií. Několik žen na ulici téměř omdlelo. "Zdravím vás, moji drahouškové," řekl Solin koketně a věnoval jim svůdný úsměv. Šeptali si mezi sebou, když pokračovali ve své cestě a zároveň se ohlížely, aby se na něj mohly ještě podívat. Arik se na Geary legračně zašklebil. "Je zvláštní, jak si ženy nemohou pomoci a prostě zírají na tu chodící katastrofu, že?" Solin při Arikově poznámce obrátil oči v sloup. "Jako bys to znal." "Pravda. Já jsem nikdy nebyl takový. Můžu jen obdivovat způsob, jakým působíš na ostatní." Když se přiblížili k vládní budově, dveře jim otevřel uniformovaný strážný, aby je vpustil dovnitř. Geary zamířila ke schodům, ale Solin ji nasměroval jinam. "Nechceme jít nahoru spolu s průměrnými lidmi. Náš muž je támhle." Zamračila se na Arika, než následovala Solina do elegantní kanceláře, která byla plná řeckých starožitností. Antropolog v ní byl okamžitě fascinován dokonale zachovalou černou vázou ve tvaru lidské postavy ve skleněné vitríně. Nikdy neviděla lépe zachovalý kus. Byla naprosto úžasná.

82


Sherrilyn Kenyon Natáhla ruku ke sklu, když na tu věc s úžasem zírala. "Pochází z prvního století." Cítila, že se Arik postavil za ni. "Bitva o Tróju. Je tam znázorněné, jak Achilles táhne Hektora kolem zdi." Geary přikývla, když to spatřila. "Není očipovaná." "Což je důvod, proč je ve vitríně." Obrátila se za znepokojeným hlasem a zjistila, že v místnosti stojí tělnatý muž věkem se blížící šedesátce. Viděla ho tady jednou nebo dvakrát, když sem v minulosti přišla, ale neměla ani ponětí o tom, jak se jmenuje nebo jaké je jeho pracovní zařazení. Houpal se na patách sem a tam, když si ji prohlížel. "Doktorka Kafieri, předpokládám?" "Ano." Přimhouřil oči a věnoval jí takový pohled, který jí naznačil, že si o ní nic moc nemyslí, než si útrpně povzdechl. Obrátil se na Solina. "Doufám, že na tuhle laskavost nezapomenete." "Věřte mi, nezapomenu." Podsaditý muž na něj kývnul, než je vzal do malé kanceláře s černým stolem, který byl pokrytý různými papíry. Geary se zastavilo srdce, když uviděla tu jedinou věc, po které toužila. Povolení. Chtěla se k němu rozběhnout, zvednout ho a přitisknout si ho k hrudi. Ale bez podpisu a razítka jsou k ničemu. Ale teď byla nejblíže k tomu ho získat. Dech se jí úžil v hrdle. Beze slova zvednul povolení, jako by pro ni neznamenalo celý svět, a posadil se za stůl, kde ho podepsal a opatřil razítkem. Bez přemýšlení se natáhla pro povolení, ale on ho odsunul z jejího dosahu. Podíval se na ni pronikavým pohledem. "Chápete, že každý artefakt, který najdete je majetkem Řecka? Očekávám, že mi

83


Snolovec každý týden budou doručeny úplné záznamy, spolu s výsledky vašich objevů." "Chápu." Ještě chvíli papír držel, ale pak jí ho podal. Ruka se jí třásla, když se konečně dotkla povolení. Upřímně řečeno, chtělo se jí plakat. Byla teď nejblíže splnění svého slibu od té doby, co jí dal Cosmo otcovy věci. "Děkuju," řekla a hlas se jí třásl nevyslovenými emocemi. "Neděkujte mi, Doktorko Kafieri. Jen dodržujte slib, který jste mi dala a uvědomte si, jakou jsem vám dnes udělal laskavost. Jestli toho v tuto chvíli lituji, ujišťuji vás, že pokud mě zklamete, bude to mnohem horší." "Rozumím, pane. Věřte mi, nebudete toho vůbec litovat." "Dohlédněte na to, aby to tak bylo." Přikývla, přitiskla si povolení k hrudi, obrátila se k Arikovi a nabídla mu jemný sladký úsměv. Arik se nemohl nadechnout, když se ho zmocnily neznámé emoce. Její oči byly plné neprolitých slz, ale byla v nich i vděčnost, která se ho hluboce dotýkala. Nikdy nic takového necítil. Její radost byla tak velká, že ji cítil i on sám. "Děkuju," hlesla. Jediné, co mohl udělat, bylo kývnout na ni, když se snažil pochopit tyhle podivné pocity, které mu nedávaly žádný smysl. Hrdlo měl stažené. Srdce mu prudce bušilo. Chtělo se mu smát a plakat zároveň a on nevěděl proč. Nikdy nepoznal takový zmatek. Není divu, že Hades emoce znevažoval. Byly matoucí. Solin kývl hlavou směrem ke dveřím. "Proč vy dva zatím nejdete do auta. Ještě se chvíli zdržím." Arik otevřel Megeare dveře.

84


Sherrilyn Kenyon Téměř je zavřel, když se na něj otočila s radostným smíchem. Vrhla se mu kolem krku a políbila ho na tvář a pak před ním poskakovala nahoru a dolů. Jeho tělem projelo teplo, když se mu její ňadra přitiskla k hrudi a její měkké rty se dotkly jeho kůže předtím, než se odtáhla. "Nemohu ti za to dost poděkovat." Vydala podivný zvuk, než se zatočila dokola. "Ach můj Bože, nemůžu tomu uvěřit. Nemůžu uvěřit, že konečně držím povolení! Legální povolení, kvůli kterému jsem nemusela nikoho zabít!" Vypískla radostí, než ho znovu objala. Nedokázal klidně stát, když se k němu znovu přitiskla, takže si ji přitáhl k sobě a políbil ji. Geary se ztratila v chuti Arikových rtů. Byla tak nadšená a šťastná, že by pro něj v tuhle chvíli udělala cokoliv. Cokoliv! Aspoň si to myslela. V okamžiku, kdy začal zvedat lem jejích šatů, sebou škubla a rozhořčeně zaskřípala zuby. Její nadšení se okamžitě změnilo ve vztek. "Co si myslíš, že děláš?" Vypadal úplně zmatený jejím hněvem. "Myslel jsem…“ "Co? Že bys mi mohl zvednout šaty a ošukat mě v chodbě? Zbláznil ses?" Solin se zarazil ve dveřích, když zaslechl její slova. "Co jsem zmeškal?" Otočila se k němu. "Tvůj bratr je absolutní blbec. Prostě mi začal zvedat šaty. Tady. Na veřejnosti." A Arik pořád ještě vypadal zmatený jejím vztekem. Znechucená jimi oběma se Geary otočila a rázovala zpátky k autu. Solin zíral na Arika. "Co jsi udělal?" Arik rozhodil ruce v zoufalství. "Políbila mě. Rozehřálo mě to, tak jsem -"

85


Snolovec "Ne, to jsi neudělal," krátce vykřikl Solin a přerušil ho tak. "Ariku, jsi idiot? Mohl jsi nás všechny odhalit." Při té urážce v něm vzplál vztek. "To je to, co jsme udělali, když dostala povolení ve svých snech. Líbí se jí, když se jí dotýkám." "Ano. Ve snech. Tohle ale není sen. Teď jsi v lidském světě a lidé se tady tak nechovají. Teď, bratře, jsi pochopil, proč unikám do říše snů. V tomhle světě existují určité vzorce chování a rituály, které jsou dodržovány. Tady si nemůžeš jen tak vybrat ženu a hned na ni skočit. Sakra. Máš štěstí, že ti nedala facku nebo tě nenechala zatknout." Arik si prohrábl rukou vlasy, když pochopil její hněv. Ale vždyť neudělal nic, co by uhasilo oheň v jeho rozkroku. "Přišel jsem sem, abych byl s ní." "Pokračuj takhle a strávíš svůj čas zde za mřížemi. Sakra, Ariku, krucinál." "Říkal jsem ti, že potřebuju tvoji pomoc." Solin po těch slovech zaskřípal zuby. Nepatřilo k jeho povaze komukoliv pomáhat. Na rozdíl od Arika, nebyl úplný bůh. Byl vyhoštěn sem do lidského světa a ponechán zde, aby trpěl, zatímco zbytek jeho druhu žil na Olympu nebo na Mizejícím ostrově, daleko od předsudků a strachu z lidí. A aby toho nebylo málo, bohové po něm šli, aby ho potrestali za vrozenou vadu, kterou nikdy nechtěl. Jen stěží přežíval jejich neustávající útoky. Nyní jeden z nich očekával, že mu nabídne pomoc, která jemu nikdy nebyla poskytnuta. Skoro ho to rozesmálo. Nebyl si vlastně jistý, proč je dneska tady. Arikova hrozba, že se mu vetře do snů, mu nic neříkala. Byl mužem, po kterém vrazi šli ve snové říši vždycky. Už získal pověst bezohledného parchanta a byl na to hrdý. Přesto během všech těch staletí nikdy neslyšel o bohu, který by vyměnil svoje božství za člověčenství. Jediní bohové v téhle říši

86


Sherrilyn Kenyon byli ti prokletí nebo vyhoštění. Nikdo nežil v této rovině dobrovolně. Nikdo. Kromě Arika. "Proč jsi tady? Opravdu?" Arik se bez komentáře odvrátil. "Odpověz na mou otázku nebo odejdu." Spatřil v Arikových očích bolest předtím než tichým hlasem promluvil. "Vždycky jsi byl člověkem. Vždycky jsi měl pocity. Nevíš, jaké to je, je mít, a pak o ně přijít. Necitlivost je většinu času snesitelná. Ale s Magearou…“ "Miluješ ji?" Arik mu věnoval otrávený pohled. "Jak bych mohl někoho milovat?" Měl pravdu. Sebeobětování a podobné nesmysly jsou snolovcům cizí. Arik se zhluboka nadechl. "Chci jen vědět, odkud pochází její vášeň. Proč ji něco tak jednoduchého, jako je pití limonády může rozesmát. Proč se jí rozzáří oči, když tančí ve vlnách. A proč ji myšlenka na jejího otce dokáže rozplakat i ve snech." Solin zavrtěl hlavou. Na rozdíl od svého bratra Solin všechno chápal. Emoce nejsou dar. Je to prokletí. Co si Arik neuvědomil je, že jim Zeus prokázal laskavost tím, že je zbavil všech jejich pocitů. To byl důvod, proč Solin poslal před všemi těmi staletími na Arika toho člověka. Žárlil na prázdnotu, ve které Oneroi žili a chtěl, aby trpěli stejně jako on. Chtěl, aby toužili po věcech, kterých se nemohou dotknout. Chtěl, aby věděli, co jim chybí. To, co udělal, bylo kruté a on to věděl. Ale smutné je, že nad ním necítil žádnou lítost. Jak by mohl? I teď ho Oneroi hledali v jeho spánku. Nikdy si nemohl odpočinout. Neposkytnuli mu žádný odklad. Byli to zlí bastardi, jeden jako druhý.

87


Snolovec A přesto, jak tu stál s bratrem, kterého nechtěl přijmout za svého, něco zvláštního Solina zašimralo v hrudi. Byla to lítost. Soucit. Dvě věci, o kterých přísahal, že už nikdy pro nikoho nepocítí. Kvůli tomu Arika nenáviděl. "Pomůžeš mi?" zeptal se Arik. Solin přikývl. Pomůže Arikovi, ale ne z důvodů, z kterých si on myslí. Solin udělá všechno co je v jeho silách, aby přinutil Arika být člověkem. Až si naplno uvědomí, že Megeara zemřela kvůli němu, Arik doopravdy pochopí, co to znamená být člověkem. Bude trpět tak, jak nikdy žádný Bůh netrpěl.

88


Sherrilyn Kenyon

KAPITOLA 7 Geary seděla v autě a prohlížela si své povolení, jako by to byl mytický svatý grál, který jí zázračně spadl do klína, zatímco George ji zdvořile ignoroval. Nevěděla, kde se zdrželi muži. Možná, že si Arik našel jinou ženu, kterou by mohl obtěžovat… To bizarní myšlenka v ní vyvolala zvláštní bodnutí žárlivosti, které ve skutečnosti nedávalo žádný smysl. V současné době by ráda někomu zaplatila, aby od ní Arika držel dál. "Georgi?" Setkal se s jejím pohledem ve zpětném zrcátku. "Ano slečno?" "Jak dlouho pracujete pro Solina?" "Už dost dlouho, slečno. Dost dlouho." Kruciš, bylo pěkně těžké z něj vymámit nějaké informace. Než mohla pokračovat ve svém výslechu, hoši konečně opustili budovu. Byli mnohem klidnější, když se k ní připojili v autě. Solin jí nabídl lehký úsměv. "Jste šťastná, doktorko Kafieri?" "Nadšená k neuvěření." "Dobře." Odkašlal si. "Mimochodem, chtěl bych se omluvit za bratrovo hanebné chování." "Nepotřebuji, aby ses za mě omlouval, Soline. Já jsem docela schopný udělat to sám." Kdyby si George nevybral právě tuhle chvíli, aby vyrazil do provozu, otevřela by dveře a vystoupila. "A jen tak ze zvědavosti, co vás přimělo si myslet, že bylo vaše chování vhodné?" Arik si povzdechl. "Vůbec jsem nepřemýšlel. Pravdou je, že mě to překvapilo a já reagoval špatně. Je mi to opravdu líto. V žádném případě jsem tě nechtěl urazit."

89


Snolovec Dobře, tak ten chlap dokázal být okouzlující, když se trochu snažil… Ale ona stále nebyla ochotná nechat ho se z toho vykroutit. "Máš ve zvyku osahávat ženy na veřejnosti na jejich soukromých partiích?" Arik přimhouřil oči, když jí odpovídal svou vlastní otázkou. "A ty máš ve zvyku vrhat se na muže a líbat je na veřejnosti?" Její obličej zrudl a jím projel pocit hrůzy. Urazil ji. Už zase. Sakra, být člověkem je tak těžké. "Ne, nemám," odsekla a oči jí plály. "A mohu tě ujistit, že už nikdy neudělám takovou věc znovu. Zvlášť ne tobě, a tím myslím na veřejnosti, v soukromí nebo kdekoliv jinde." "Dobrá práce, Ariku," ozval se v jeho hlavě Solinův posměšný hlas. "Ještě pár takových geniálních omluv a můžeš prodávat rampouchy na rovníku." Podíval se na Solina. "Máš lepší nápad?" "Řekni jí, že sis nemohl pomoci, že jsi byl ohromený její krásou. Že je tou nejvíce žádoucí ženou, kterou jsi kdy líbal, a proto se ti emoce vymknuly z rukou." "Nemyslím si, že to bude fungovat." "Věř mi, to funguje vždycky." Arik si tím tak jistý nebyl, ale jelikož měl Solin v této říši víc zkušeností, rozhodl se ho poslechnout. "Nemohl jsem si pomoci, Geary. Byl jsem ohromený tvojí vášní a nikdy jsem nelíbal ženu krásnější, než jsi ty." Zdálo se, že místo toho, aby ji to uklidnilo, její hněv ještě vzrostl. "To není to, co jsem řekl, Ariku. Ježíši." "Ty jsi byl ohromený mou vášní?" řekla, vyslovujíc každé slovo pěkně pomalu, aby mu ukázala plnou sílu jejího hněvu. "Z jaké planety jsi?"

90


Sherrilyn Kenyon "Moronia," řekl Solin nahlas. "Každý úplněk teleportují Morony (pozn. překl. blbce) na Zemi a nechají je tu volně pobíhat. Považuj to za svoje první setkání s jedním z nich." "Drž hubu, Soline," procedil Arik mezi zaťatými zuby. Pak si pomyslel, "říkal jsem ti, že to nebude fungovat." "Fungovalo by to, kdybys to řekl přesně tak, jak jsem to řekl já." Než Solin promluvil na Megearu, chvíli zíral na Arika. "Doufám, že dokážete odpustit mému bratrovi, doktorko. Byl vychován v horách, kde nebyl žádný druh jakéhokoliv civilizace. Je to v podstatě farmář a není zvyklý komunikovat s lidmi. Chybí mu mnoho sociálních dovedností." "Ach, mockrát ti děkuji. Proč jsi jí rovnou neřekl, že se v posteli počůrávám, když už jsi u toho?" "Kdyby to fungovalo, udělal bych to." Megeara se na něj podívala pronikavým pohledem. "Je to pravda?" "Ano," řekl Arik. "Nebyl jsem moc v kontaktu s lidskými lidmi." Lehce se zasmála. "Lidskými lidmi, jo? Existují snad i jiné druhy lidí?" Ve skutečnosti ano, ale teď nebyl vhodný čas ani místo na to, aby ji vzdělal v tomto ohledu. Vděčný za to, že se její nálada odlehčila, jí nabídl malý úsměv. "Můžeš mi odpustit mé předchozí chování? Prosím." Podívala se na povolení v klíně a pak se usmála. "Myslím, že můžu, ale jen když slíbíš, že už nikdy nic podobného neuděláš." "Přísahám na Solinův život." Solin zaprskal, "no, promiň?" "Rád bych ti prominul, ale myslím, že to asi nepůjde." Založil si ruce na hrudi. "Ha, ha." Geary obrátila oči v sloup, ale hluboko uvnitř ji jejich žertování bolelo. Ona a Jason do sebe taky takhle šťourali. Jejího otce to

91


Snolovec dovádělo k šílenství. Divné na tom bylo, že ani ona, ani Jason nevěděli, proč to vlastně dělají. Muselo to být vrozené chování sourozenců v nich, které je neustále nutilo rýpat jeden do druhého. Jason byl inteligentní, dobře vypadající mladík, který by bez stížností následoval svého otce třeba na konec světa. Bože, jak moc Jasona postrádala. "Jsi v pořádku, Megearo?" Setkala se Arikovým upřeným pohledem a přikývla. "Promiň, jen jsem se nad něčím zamyslela." "Nad něčím?" "Je to osobní," dodala. Přikývl a ona mu byla vděčná, že ji nezahrnul hromadou otázek. Kdykoliv myslela na Jasona, rozplakala se. "Tak co teď budeme dělat v rámci přípravy na výkopové práce?" zeptal se Arik, měníc tak téma hovoru. Když nezareagovala dostatečně rychle, Arik ukázal na její povolení. "Vzpomínáš si na naši dohodu?" "Vzpomínám." Solin se na sedadle napřímil. "Jakou dohodu jste vy dva uzavřeli?" "Arik se připojí k týmu, pokud se mu podaří získat povolení." Solin vyklenul obočí. "Vážně? No, v tom případě se k vám chci taky připojit." Geary byla jeho žádostí zděšená. Loď byla už teď přeplněná jejím týmem, ve skutečnosti nikoho dalšího nepotřebovali. A už vůbec ne někoho, kdo by jim jen překážel. "Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Nepřipadáte mi jako akademický typ." Na jeho rtech se objevil svůdný úsměv. "Ach, ujišťuji vás, že jsem o tomto tématu velmi dobře informován. Natolik dobře, že bych mohl přísahat, že jsem vlastně ve starověkém Řecku žil."

92


Sherrilyn Kenyon Jo, jasně. Pan Rolls a Armani v knihovně – proč se jí ten obraz nezdá reálný? Oh počkat, možná proto, že by se mu mohl dostat prach na jeho Ferragamos. "Uh-huh. Vy studujete historii starověku?" "V jednom kuse." Podívala se na něj zpod přimhouřených víček. "Dobře. Kdy probíhaly peloponéské války?" "Které?" Geary se divila, že tohle ví. "Ty první." "Začalo to roku 431 př.nl mezi Peloponéským spolkem pod vedením Sparty a Delianským spolkem, který vedly Atény. Archidamus II, který vedl Sparťany, věřil, že by mohl rozpoutat pozemní bitvu, v níž byla Sparta bezkonkurenčně nejlepší, ve které by oslabily Athény. Jejich velitel Pericles zase věřil, že by mohl použít aténské námořnictvo, které byl páteří aténské síly, k oslabení Sparty. Netřeba dodávat, že válka trvala mnohem déle, než obě strany počítaly. A i když shledávám Thukydidovy spisy trochu suché, musím obdivovat způsob, jakým si Aristofanes dokázal tropit žerty z vůdců a událostí té doby." Na efekt se odmlčel. "Samozřejmě, tohle je jen extrémně stručný přehled, který z celé té záležitosti dělá jen trivialitu". Geary se přinutila, aby na něj necivěla po jeho nečekané přednášce a komentáři. "Dobře, tak to nepředstíráte. Musím přiznat, že jsem ohromena. Nestává se často, že najdu někoho, kdo má třeba i jen velmi povrchní znalosti o tom, o čem právě mluvím." "Neříkejte. Našla jste Arika a mě a my oba jsme docela užiteční, co se týče porozumění starověku." Podívala se na Arika. "A jaká je tvoje oblíbené období války?" "Dávám přednost míru z Nicias (pozn. překl. mírová smlouva uzavřená mezi Aténami a Spartou z března roku 431). Čas je příliš cenný na to, aby se jím plýtvalo válkou a konflikty."

93


Snolovec Po jeho slovech se usmála. "Ale ten mír byl plný potyček a nakonec ho stejně porušili." "Ano, a nenaštvalo by tě, že se vždycky najdou blbci, kteří prostě nemohou nechat ostatní lidi žít v míru? Opravdu, někteří lidé si nezaslouží svůj život." Měl pravdu. Víc než jedním způsobem. George zastavil v přístavu. Geary se podívala na svou loď, na jejíž palubě právě seděla Tory spolu s Teddym a porovnávali si poznámky. "No, vypadá to, že jsem doma." Arik se natáhl a jemně ji vzal za ruku. "A co naše dohoda?" Opravdu tu dohodu nenáviděla. Když ji uzavřela, myslela si, že si dělá srandu. Ale pak si uvědomila, že mu za to, co jí dnes dal, hodně dluží. "Dobře. Můžete přijít. Dnes večer nebudeme dělat nic moc, jen připravíme loď na zítřejší vykopávky. Buďte tady za svítání, hoši. Nebudu na vás čekat." "Budeme tady." Solin zasténal. "Co to vy lidi máte s tím časným ránem?" Geary se na něj zašklebila. "Nemusíte se k nám připojit, však víte." Arik se setkal s jejím pohledem. "Budeme tady." "Pak se tedy uvidíme zítra." George jí otevřel dveře a ona zanechala muže o samotě. Arik nepromluvil, dokud George nezavřel dveře od auta. Pak se otočil zpátky k Solinovi. "Co si myslíš, že děláš?" promluvil v myšlenkách na bratra, aby je řidič slyšel. "Nic," řekl Solin nahlas. Přesto to Arika neuchlácholilo. Věděl, že má Solin něco za lubem. Proč jinak by se chtěl přidat k Megearyně expedici, když pro to neměl žádný důvod? "Megeara patří mně." Solin se Arikovu hněvu vysmál. "Nemám o ni zájem, věř mi. Je celá jenom tvoje."

94


Sherrilyn Kenyon "Tak proč chceš jet taky?" Jeho obličej zvážněl. "Abych se ujistil, že to nezkazíš. Máš nějakou představu o tom, jak špatné by bylo, kdyby se dozvěděli, co jsi zač?" Arikovi se ulevilo, že tohle je Solinův jediný důvod proč jet. Pohodně se rozvalil v sedle. "Nezjistí to." "Ne, nezjistí, což je důvod, proč jedu s tebou. Budu tam, abych napravil chyby, které uděláš. Teď snad můžeš alespoň říct: Děkuji ti, Soline, no ne?" Řekl to, ale se zaťatými zuby a s žádnou skutečnou upřímností. "Děkuji ti, Soline." "Není zač." Stiskl tlačítko pro telefon. "Georgi, zdá se, že můj bratr zoufale potřebuje oblečení." "Velmi dobře, pane. Hned teď zamířím do obchodu."

Tory se setkala s Geary na můstku. Její tvář byla tak plná naděje, že to Geary vehnalo slzy do očí. "Tak co?" Geary se přinutila k úsměvu a zavrtěla hlavou. Tory nadávala, dokud jí Geary nepodala povolení. Trvalo plných deset vteřin, než si Tory uvědomila, co to je. Doslova začala skákat nahoru a dolů. "Ach můj bože!" "Ano." "Ach můj bože!" "Ano Tory." Křičela, když běžela na můstek, pak se nahoře zarazila a běžela zpátky ke Geary. "Nejsou to padělky, že ne?" "Ne." Znovu zaječela a běžela to říct Teddymu. Geary se smála Toryinu nadšení. Pro jednou její chování odpovídalo jejímu věku.

95


Snolovec V době, kdy Geary dorazila na palubu, už tam byl shromážděný celý tým. "Opravdu ho máš?" zeptal se Teddy. "Získala jsem ho. Začínáme za svítání." Člověk by si myslel, že jim přivezla vítězný los, ale možná, že to tak opravdu bylo. Každý z nich kvůli tomu už roky trpěl a teď se jim jejich trpělivost konečně vyplatila. Můžou začít kopat. Geary se zarazila, když si všimla rezervovanosti na Katině tváři. "Děje se něco, Kat?" "Ale ne. Jsem jen ohromená. Musím říct, že jsem to vůbec nečekala." "Jo, já vím. Je to neuvěřitelné." "Ano," řekla Kat chladně, "to je." "Ty z toho nejsi nadšená?" zeptala se jí Tory. "Jsem u vytržení." Řekla Kat, ale její tón ta slova popíral. Geary se zamračila a přemýšlela, kvůli čemu je Kat tak rozrušená. Ale zbytek týmu byl nadšený a její vlastní štěstí ji brzy přimělo na to zapomenout, když začali plánovat, co budou dělat, až najdou Atlantidu. Kat stála zády k nadšené skupině, zírala směrem do přístavu a po zádech jí přejížděl mráz. Geary našla správné místo a Arik jí právě podal klíč ke dveřím. "Nemůžeš je nechat slídit kolem sutin Katro…“ Artemidina slova jí zněla v uších. "Jestli jim to dovolíš, najdou pečeť a vypustí Ničitelku zpátky do tohoto světa. Nemusím ti snad říkat, co s námi Apollymi udělá, když bude osvobozena. Co udělá mě. Nemůžeš dovolit, aby byla volná. Nikdy." To se snadněji řekne, než udělá, zejména proto, že Kat slyšela, jak na ni Apollymi volá ze svého vězení v Kalosis. Apollymi chtěla svoji svobodu stejně silně, jako ji ostatní bohové chtěli udržet zavřenou.

96


Sherrilyn Kenyon A Kat byl chycená uprostřed. Ale ona dobře znala pravý důvod, proč musí Atlantida zůstat ukrytá. Pokud se někdo dozví pravdu o tom, co se stalo na tom ostrově, bude zničen jediný člověk, kterého milovala víc, než kdokoliv jiného. Acheron Parthenopaeus. Jedenáct tisíc let byl otrokem Artemis, a stejně dlouho byl i ochráncem lidstva. On byl vůdcem bohyniny armády temných lovců, která lidstvo chránila před démony, kteří je okrádali o duše. A zatímco on chránil temné lovce a lidi, jemu nikdo nikdy záda nekryl. Až na Kat. Pro něj by udělala cokoliv. Udělal by cokoliv, co by musela, aby to místo zůstalo pohřbené navždy. A pokud to znamená obětovat každého člověka na této lodi, včetně Geary, tak budiž. Nikdo Acheronovi neublíží. Ne, pokud tomu Kat bude moci zabránit.

97


Snolovec

KAPITOLA 8 Geary se smála spolu s Teddym a Scottem, když koutkem oka zachytila pohyb. Myslela si, že se k nim připojila Kat a tak Geary otočila hlavu, aby ji mezi nimi přivítala. Pak uviděla ve dveřích stát Arika – stejně jako se jí to ten den už jednou stalo. Zaplavil ji pocit déjà vu a smích ji v tu ránu přešel. Nedalo se popřít, že byl v jeho světlých očích hladový pohled, když ji pozoroval. Dravčí lesk. Jediné, co ještě chybělo, aby to bylo stejné jako v jejím snu, byla jeho roztažená náruč. Byla to všechno nějaká předtucha? Tory si všimla Gearyny nesoustředěnosti a rozhlédla se, aby zjistila, co se děje. Stejně jako Geary ztichla, a když i zbytek posádky zaznamenal chování žen, následoval jejich příkladu. Náhle se jejich smích a dobrá nálada změnili v těžké výslechové ticho. Geary si odkašlala, když přistoupila k Arikovi, který se nezdál být jejich mlčením ani trochu rozrušený nebo znejistělý. "Co tady děláš?" zeptala se hlasem prostým všech emocí. Ignoroval napjatost ostatních a pokrčil rameny. "Vím, jak moc to pro vás všechny znamená, a tak jsem se chtěl připojit k vaší oslavě… tedy pokud vám to nevadí." Zdálo se, že jeho slova uklidnila všechny v místnosti, až na ni. "Pojď dál," řekl Teddy a podal Arikovi plastový kelímek Cristal (pozn. překl. drahé šampaňské od výrobce Louise Roederera) - jo,

98


Sherrilyn Kenyon byl to příšerný způsob jak servírovat to nejlepší, ale šetřili si to šampaňské právě pro tuhle konkrétní příležitost. Geary měla schované další dvě láhve na dobu, kdy najdou přesné umístění Atlantidy. Pak začnou skutečné oslavy. Geary doufala, že jsou všichni rozehřátí z pití, s výjimkou potápěčů a Tory. Tým se vrátil k oslavám. Tory se posunula blíž ke Geary a jemně se dotkla jejího ramene. "Jsi v pořádku?" "Jistě," řekla s falešným úsměvem, než přejela pohledem z Tory na Arika. Scott ťuknul svým kelímkem o Arikův. "Člověče, nemůžeme vám dost poděkovat za to, že jste dokázal získat to povolení. Nemáte ani ponětí, co to pro nás pro všechny znamená." Arik na něj kývnul předtím, než se napil šampaňského. Jakmile se dotklo jeho jazyka, zalapal po dechu, začal prskat a pak se okamžitě začal dusit. Scott bušil Arika do zad, zatímco mu Geary sebrala kelímek z ruky. "Jsi v pořádku?" zeptal se Teddy. Kašlající Arik přikývl. "Nečekal jsem, že to bude mít…“ zašklebil se, "...tak zvláštní chuť." "Zvláštní?" zeptal se Teddy a usrknul si ze svého kelímku. "To je nejlepší šampáňo, jaké jsem kdy pil." Geary si vzpomněla, co jí říkal Solin o Arikově dospívání. "Pil jsi už někdy šampaňské?" Zavrtěl hlavou. Scott vytřeštil oči. "Kecáš. Kde žiješ, v jeskyni?" Arik si odkašlal. "Ne tak úplně. Ale jsi blízko." Geary odložila kelímek stranou. "Arik vyrostl na řeckém venkově, daleko od civilizace."

99


Snolovec Scott se zachvěl. "Chlape, to naštve. Zajel jsem tam jednou před několika lety, a stačilo, aby mě to přesvědčilo o tom, že mám rád americké instalatéry, pokud víš, co tím myslím. A protože odtamtud pocházíš, vím, že rozumíš tomu, co tím myslím." Teddy a Scott si vyměnili zděšené pohledy, než Geary odtáhla Arika z místnosti, aby si s ním mohla promluvit o samotě. Ne že by na chodbě měli nějak moc soukromí, ale alespoň je ostatní neviděli a neslyšeli přímo. Založila si ruce na hrudi a vrhla na něj nervózní pohled. "Myslela jsem, že jsi odešel se Solinem." Arik nevypadal, že by se chtěl omlouvat. Ve skutečnosti byl vlastně okouzlující, když jí nabídl křivý úsměv. "Nechci být se Solinem. Chci být s tebou, a to zejména v době, kdy jsi šťastná." Na jedné straně jí to lichotilo, ale na druhé z toho byla nervózní. Nelíbil se jí pocit, že je jím pronásledována… většina jejích nepříjemných pocitů byla způsobena tím, že ho několik posledních měsíců vídala ve svých snech. To nebyla jeho chyba, ale… „Děkuji ti, a i když to oceňuji, nemám ráda dotěrné muže. Potřebuju svůj osobní prostor, ok? Myslím tím, že ve skutečnosti tě sotva znám." Arik přikývl, ale v hrudi se mu po jejích slovech usadila krutá bolest. Úžil se mu dech a způsoboval mu podivnou bolest u srdce. Co to bylo za pocit? Nikdy předtím nic podobného necítil. Zdálo se mu, že se mu ty divné pocity vzpříčily v krku, a že ho brzy udusí. Byla to fyzická bolest, a přesto tam nebyl žádný důvod, proč by ji měl cítit. Nechápal to. "Prosím, Megearo. Nezlob se na mě. Nezbývá mi už moc času a nechci -" Geary naklonila hlavu na stranu při jeho nesmyslném komentáři. "Co myslíš tím, že ti nezbývá moc času?" Napjal se, jako kdyby mu uklouzlo něco, co neměl v úmyslu říct. "Měl jsem na mysli… To nic. Zapomeň na to, že jsem něco řekl." Vyrazil kolem ní.

100


Sherrilyn Kenyon Geary ho jemně zatahala za ruku, aby ho přinutila zastavit se. "Počkej chvilku. Vrať se k tomu komentáři "moc času". Co jsi tím myslel? Musíš se snad vrátit do hor?" Tvářil se rozpačitě. Nevypadal jako muž, který si je sám sebou jistý. Něco v jeho chování jí připomínalo malého chlapce. "Ne." "Chystáš se vrátit do Solinova nebo svého domu?" Zavrtěl hlavou. "Tak co přesně jsi tím myslel?" Setkal se s jejím pohledem. Kvůli bolesti v jeho očích ji píchlo u srdce. "Nemám moc času, nezůstanu na tomto světě už moc dlouho. Brzy budu muset odejít… velmi brzy." V koutku mysli tušila, co tím myslel, ale když ho to slyšela říct nahlas, zasáhlo ji to mnohem víc, než by mělo. Ztratila mnoho lidí, kteří jí byli blízcí, takže myšlenka na to, že zemře tak mladý, ji rvala na kusy. "Chceš mi tím říct, že umíráš?" Arik zaváhal. Nechtěl jí lhát, ale tohle nebyla tak úplně lež. Za dva týdny přestane existovat jako člověk a už nikdy se jím znovu nestane. Nakonec se rozhodl říct jí úplnou pravdu. "Mému tělu brzy vyprší datum trvanlivosti." Geary si zakryla rukou ústa, když ji zaplavila vlna soucitu. Vypadal tak zdravý a plný sil. Jak by mohl takový muž zemřít? To přece nedává žádný smysl. "Jsi si jistý?" Lehce, nervózně se zasmál. "Jo. Nemohl bych si být jistější." "Ach, Ariku, to je mi tak líto." "Nelituj mě. Jsem rád, že tady můžu strávit alespoň nějaký čas." Ta slova se jí hluboce dotkla. To, že se na tak strašnou věc snaží dívat pozitivně, že se nezlobí nebo není zahořklý nad tou nespravedlností, vypovídalo mnohé o jeho charakteru. Nedovedla si představit, že by jí řekli, že její čas brzy vyprší. To by bylo naprosto příšerné.

101


Snolovec "Nechápu, proč jsi mi pomohl získat moje povolení. Jsem si jistá, že jsi se svým životem mohl podnikat mnohem lepší věci." Jeho hezké rysy změkly. "Chtěl jsem, aby se ti splnil tvůj sen dřív, než odejdu." Nedokázala pochopit jeho altruismus. Lidé prostě nejsou tak laskaví. "Proč?" Natáhl se a vzal její obličej do svých teplých dlaní. "Žiješ svůj život, jako by to byl vzácný poklad, který se musí pomalu vychutnávat. Radost ti přinášejí ty nejjednodušší věci a nikdy nic nebereš jako samozřejmost. Viděl jsem radost na tvé tváři a život v očích, když sis přitiskla to povolení k hrudi. Nikdy jsem neviděl nic krásnějšího. Vlastně jsem si myslel, že se rozpláčeš samou radostí nad tím, že se ho dotýkáš. Celý svůj život jsem byl otupělý Megearo, ale… ty cítíš takové věci, jaké jsem si nedokázal ani představit a proto jsem je chtěl alespoň na chvíli pocítit taky." Chtělo se jí plakat při pomyšlení na to, že ten jemný, ohleduplný muž umírá. "Kolik času ti zbývá?" Jeho oči se zaleskly smutkem. "Dva týdny." "Dva týdny?" opakovala a hruď se jí stáhla ještě víc. "Děláš si srandu?" "Ne." Nebylo pochyb o upřímnosti v jeho pohledu. Ten člověk opravdu umíral, nebo tomu alespoň věřil. "No, možná se tvůj lékařem mýlí. Nechal jsi si potvrdit jeho závěr?" "Já to nepotřebuji," řekl s hořkým smíchem. "V tomhle mi můžeš věřit. Za dva týdny už tady nebudu, alespoň ne v lidském těle." A on přišel, aby jí pomohl, i když to byly jeho poslední dny… "Ach, Ariku," vydechla, přitáhla si ho k sobě a objala ho. "Je mi to moc líto." Arik nemohl dýchat, když se její prsa naplno přitiskla k jeho hrudi. Žilami mu projelo teplo a rozpálilo mu celé tělo. Najednou

102


Sherrilyn Kenyon mu bylo těsno v rozkroku, když pomyslel na to, kolikrát už jí takto objímal, a přesto to nikdy doopravdy necítil. "Můžu pro tebe něco udělat?" "Jen se mnou chvíli zůstaň." Proč je to pro něj tak důležité? "Nemáš přítelkyni nebo rodinu, se kterou bys byl raději?" "Jen Solina. A upřímně, on není tak jemný. I kdyby byl, tohle by bylo nevhodné." Dusíc se smíchem ho sevřela pevněji. Arik si opřel tvář o vrcholek její hlavy a vdechoval sladkou vůni moře a ženy. Z její kůže ucítil slabý závan broskví a její vlasy ho šimraly na rtech. Zavřel oči a vychutnával si pocit jejího těla tisknoucího se k tomu jeho. Bylo to zázračné a nádherné, a když si vzpomněl, že bude muset opustit tenhle ráj a vrátit se do svého sterilního světa, přejel mu po zádech mráz. A ona kvůli němu zemře…. Při tom pomyšlení sebou trhl. Lítost bylo něco, co nikdy jako Skotos nezažil, ale teď cítil, že ho bodá hluboko v duši. Co jsem to udělal? Jedinou útěchou mu bylo, že až se vrátí na Mizející ostrov, přestanou ho pronásledovat lidské emoce. Neucítí žádnou lítost ani smutek. Už nikdy neuvidí Megearyny sny… Jeho tělem se prohnala neuvěřitelná bolest. Byla syrová a vše pohlcující a nutila ho chtít křičet, když ho zavalila její tíha. Jak mohou lidé žít celou dobu s takovými pocity? Upřímně řečeno, byly dost silné na to, aby ho úplně vyčerpaly. Bál se pohnout ze strachu, že je brzy pocítí v plné síle. Sakra, emoce jsou na houby. Hádes měl pravdu. Bohové udělali bohům snů laskavost tím, že je znecitlivěli. A i když to věděl, pořád si svoje emoce vychutnával.

103


Snolovec Megeara od něj odstoupila a vzala ho za ruku. Hebkost její kůže mu pronikala do celého těla. "Pojď. Vraťme se na party a oslavme, co jsi nám daroval."

Kat stála na přídi a cítila hořký chlad, který neměl nic společného s počasím. Lechtal ji na kůži jako letmý polibek, a byl to ten poslední pocit, který chtěla dnes večer zažít. Naneštěstí dobře věděla, že přichází. "Co se to tu sakra děje?" Pomalu se obrátila za zvukem hlubokého barytonu a zjistila, že za ní stojí mimořádně vysoký a pohledný muž, jehož fialové oči se do ní zabodávaly i ve tmě. Jeho tmavé vlasy byly rozevláté větrem a byly v nich světlejší proužky, které zdůrazňovali mužnou krásu jeho tváře. Zebulon, nebo ZT, kterémuž označení dával přednost, byl příšerou s extrémně velkou mocí a odporností. Stejně jako u ostatních z jeho druhu, nikdo nevěděl, kdy a kde se narodil. Jediné, co se o něm vědělo, bylo, že má dost síly na to, aby zabil boha jedinou ranou. Zabijáci bohů, neboli Chthoniani, jak si raději říkali, byli vzácné plemeno a ZT byl jedním z těch s nejpříšernějším přístupem. Stál před ní oblečený v džínsech a hnědém tričku s dlouhým rukávem, na kterém byl šedým písmem v řečtině napsaný nápis „Sleduju tě, tak si dávej bacha“. Mimochodem, to bylo to, co dřív dělal. Strašně dávno se on a jeho bratři spojili, aby dohlíželi na bohy. Starali se o vyvažování vesmíru. Dělali to, dokud se neobrátili proti sobě. Důvody pro tento čin znali jen oni sami. Hrstka těch, kteří přežili nyní, hlídali lidstvo s hořkostí v srdcích a bez skutečného vůdce. Byli spíš ztělesněním studené války, navzájem se drželi v šachu a jen zřídkakdy spolupracovali – jen v případě, že šli po bohu, který překročil čáru, kterou stanovili.

104


Sherrilyn Kenyon Vzhledem k jejich nepřátelství vůči sobě navzájem, si rozdělili Zemi mezi sebou a každý hlídal svou část. Byli totiž velmi teritoriální. Řecko a jeho okolí spadaly pod ZT, který na své půdě toleroval jen velmi málo přešlapů, což znamenalo, že kdykoliv se sem Kat vydala, mohla očekávat velmi milou návštěvu od toho pomatence. Poprvé se setkali, když byla zvědavé dítě, které se chtělo podívat na závody válečných vozů. Její matka s ní poslala doprovod. Slunce jasně svítilo, když se najednou z ničeho nic objevil ZT a rychle ji vyděsil tím, že jí řekl, že jestli někdy poruší zákony Chthonianů s radostí ji zabije. Od té doby ho "milovala". "Dlouho jsme se neviděli, ZT." Použila sarkasmus, protože ji neustále sledoval kdykoliv se ocitla na Zemi. Jejich cesty se zkřížily před pouhými dvěma týdny, když se procházela na tržišti a kýchla, což způsobilo, že její moc rozbila všechna okna v okolí. ZT byl naštvaný kvůli tomu, že se málem prozradila, a věrný své pověsti ji to nechal plně pocítit. "Nehraj si se mnou, Katro. Vím o tom povolení. Jak se to stalo?" Pokrčila rameny. "Byla to nepředvídaná událost, ale mám to pod kontrolou. Není třeba, aby ses tím trápil." Jeho oči se ve tmě rozhořely, když zkrátil vzdálenost mezi nimi. Vyzařovala z něj tajuplná syrová energie, která ji lechtala na kůži. Naklonil hlavu, jako by zkoumal vzduch kolem nich. "Bůh v lidské podobě?" zašeptal. "Jeho čas tady je omezený a nemá žádnou moc. Opět nic, co by tě mělo trápit." ZT se na ni zašklebil. "Sám rozhodnu o tom, s čím bych si měl dělat starosti. Ne ty." Vztekle zasyčel. "Vměšuje se do lidských záležitostí." I když věděla, že je to hloupé, ušklíbla se na něj. "Stejně jako já."

105


Snolovec "Což je důvod, proč jsi na mém radaru. Nemám rád hry, které hraje Artemis a tvůj podíl na nich se mi líbí ještě méně." "Tak proč ji nezastavíš?" Hořce se zasmál, než Kat probodnul pohledem. "Ty jsi tak naivní." Možná byla naivní, ale to nic neměnilo na skutečnosti, že to přeháněl. "Nemusíš si s tím dělat starosti ZT. Opravdu." V napjaté čelisti mu zaškubal sval, když se rozhlédl po temné vodě. Když promluvil, jeho tón byl plochý a bez emocí. "Mám tebe bohyni smíšeného dědictví - na expedici, která by mohla osvobodit Ničitelku z její díry. Arikos, další bůh, který se tváří jako člověk, je ve stejném týmu. Polobůh Solin, kterého je těžké ovládat i za běžných okolností jim sehnal povolení, Megearu, ženu, která je citlivá na hlasy bohů a naštvanou bohyni Apollymi, která udělá cokoliv pro to, aby se osvobodila a až to zvládne, bez zaváhání nás všechny zničí." Otočil se na Kat se smrtící pohledem v očích. "Nedovedu si představit, proč by mě to mělo znepokojovat, tebe ano?" "Připouštím, že to vypadá trochu špatně, když to tak shrneš, ale mohu tě ujistit, že jim nedovolím porušit pečeť Apollymina vězení." Jeho pohled byl plný pochybností a ji to už opravdu začínalo štvát. "Má pro tebe jméno Pandora nějaký význam? Kdykoliv dovolíš člověku přiblížit se ke skříňce, kterou by neměli otevírat, co přesně lidé vždycky udělají?" "Tentokrát to bude jiné." Zavrčel na ni. "Nebuď arogantní, Katro. Už mě nebaví uklízet nepořádek po bozích, kteří si mysleli, že ví všechno nejlépe." Otočil se k ní a ona v měsíčním světle spatřila něco, co na něm nikdy předtím neviděla. Od linie vlasů až ke krku se mu táhla příšerná jizva. Vypadalo to, jako kdyby mu někdo jedinou ranou rozřízl tvář.

106


Sherrilyn Kenyon Ale sotva si ji stihla prohlédnout a už zmizela a on byl opět pohledný a nezjizvený. "Ať ta pečeť zůstane skrytá Katro. Apollymi nemůže být propuštěna." Než mohla Kat odpovědět, vyšla na palubu Tory. Kat i ZT ztuhli, když se k nim dívka začala nevinně přibližovat. Trochu se na Kat zamračila, než si postrčila brýle na nose. "Jsi v pořádku Kat?" "Je mi dobře, Tory. Přišel mě navštívit starý přítel a právě je na odchodu." "Ach, dobrá. Geary chtěla, abych se na tebe podívala. Říkala, že ses necítila dobře." A než stihla Kat něco říct, Tory natáhla ruku směrem k ZT. "Ahoj, příteli Kat. Já jsem Tory Kafieri." Kat očekávala, že zabiják bohů utrhne Tory ruku nebo vysloví nějakou ošklivou poznámku. Místo toho ji opatrně vzal za ruku a potřásl s ní. "ZT". "ZT. To je super jméno." Usmála se na něj. "No, už vás dva nebudu rušit. Je jasné, že spolu chcete být sami. Řeknu Geary, že jsi v pořádku, Kat. Těšilo mě ZT." "Mě taky Tory." Kat zírala, když Tory odešla a ZT po ní ani nemrštil blesk. Počkala, až bude Tory pryč, než znovu promluvila. "Takže ty se umíš chovat slušně. Kdo by to byl řekl?" "Moje příjemné vystupování má velmi krátkého trvání a ta holčička si nezaslouží být vtažena do této záležitosti, takže na mě netlač, Olympanko. Nechci, aby ten atlantský kámen někdo našel a převrátil. Střež ho svým životem, protože až sem příště přijdu, budu za tvou neschopnost požadovat tvůj život." A než se stačila třeba jen pohnout, zmizel. "Ráda jsem s tebou mluvila, ZT," zavolala za ním. "Byla jsem tvojí návštěvou opravdu potěšena. Příště upečeme nějaké cukroví, dobře?"

107


Snolovec Kat si povzdechla a třela si spánky. Tohle se opravdu mění v parádní průšvih. Už se nemohla dočkat, až uvidí, co se bude dít dál.

KAPITOLA 9 M'Ordant pomalu kráčel chodbou, která vedla k Onethalamos… jen pro případ, že by ho někdo sledoval. V Onethalamos se shromažďovali tři vůdci Snolovců M'Ordant, D'Alerian a M'Adoc, aby se radili, udržovali mír a… Vynášeli rozsudky smrti. Místnost, která byla chráněná před jinými bohy a horlivě střežená, obsahovala všechna tajemství, pro která byli ti tři ochotní zabít a co je ještě důležitější, nechat se zabít, aby je uchovali. Jedním z nich byla skutečnost, že oni tři nebyli už dlouho svázaní Diovou kletbou. Jejich pocity se vrátili a každým rokem jejich emoce sílily, až byli tito snolovci nuceni je skrývat a chránit. Ale za dveřmi Onethalamos to nikdo nemohl vědět. Uvnitř v místnosti se mohli uvolnit. Ve chvíli, kdy M'Ordant prošel příliš velkými zlacenými dveřmi, zabouchl je svou myslí. M'Adoc vzhlédl od své knihy s vyklenutým obočím. "Opatrně, adelphosi. Poslední co chceme, je, aby někdo zjistil, že máš nějakou náladu." "Asi za tři vteřiny budeš mít stejnou náladu jako já." M'Adoc odložil knihu stranou, pohodlně se uvelebil ve svém polstrovaném křesle a podezřívavě se M'Ordantovi zadíval do očí. "Co tím myslíš?"

108


Sherrilyn Kenyon "Máme odpadlíka." M'Adoc se zasmál. "A proč je tohle něco jiného než obvykle?" "Oh, ještě s tím chvilku počkej," řekl M'Ordant, blížíc se k M'Adocovu křeslu. "Nemluvíme o jednom z našich hochů, který se změnil ve Skotos. To by bylo příliš jednoduché. Ne. Jeden z našich Skotos se stal člověkem." Trvalo několik vteřin, než takhle šokující novinka úplně pronikla do M'Adocovi mysli. "Prosím?" M'Ordant se zhluboka nadechl, než to vysvětlil. "Arikos uzavřel dohodu s Hádem. Chtěl se na pár týdnů stát člověkem. Cena. Jedna lidská duše." Z M'Adocovi tváře na okamžik zmizela všechna barva, než ji vztek zbarvil do ruda. "Co udělal?" "Pěkně zkurvil život nám ostatním." M'Ordant udeřil pěstí do stolu. "Přísahám, a Zeus je mi svědkem, že mu utrhnu úd po údu. Jak mohl být, do prdele, tak hloupý?" M'Adoc zavrtěl hlavou. "Nebuď hrubý. Vím, že máš ta slova rád, ale neříkej je. "Tiše zavrčel a dovolil tak M'Ordantovi poznat, že je stejně ochotný rozbít Arikovi hlavu a zlámat mu kosti jako on sám. "Zeus a ostatní se budou ptát, jak se u Arika vyvinula touha tak silná, že ho přinutila uzavřít dohodu s Hádem." "Jo, a bude to učiněné peklo, jestli začnou klepat na naše dveře. Kdyby někdy zjistili, že prokletí slábne…“ Nedokončil větu. Ani nemusel. Na rozdíl od Arikose - on, M'Adoc a D'Alerian stáli první v řadě, když se Zeus rozhodl Oneroi potrestat za schopnost manipulovat se sny pro svůj osobní prospěch. Ten den byli ti tři, kteří se neprovinili žádným zločinem, exemplárně potrestáni jako příklad pro ostatní. Stále mohli cítit bolest a ponížení, které prožili při mučení. Když došlo k absolutnímu trestu, nikdo se nevyrovnal řeckému bohu usilujícímu o pomstu. Kvůli tomu oni tři v noci vyráželi ven a hlídali Skotos, aby se ujistili, že neporušují zákony, které pro ně stanovil Zeus.

109


Snolovec Všichni tři by udělali cokoliv, aby znovu nemuseli prožít to nelítostné peklo, kterým si prošli. A oni byli těmi, koho by bohové znovu potrestali, kdyby se někdy dozvěděli o M'Ordantově, M'Adocově a D'Alerianově tajemství. Nikdo by jim neprokázal milosrdenství a oni to věděli. "Ví to ještě někdo?" zeptal se M'Adoc. "Jen Hádes a my." "Jak jsi to zjistil?" M'Ordant se napřímil a založil si ruce na hrudi. "K mojí práci patří dávat pozor na Háda a Hypnose." Ti dva byli nejzlomyslnějšími bohy, kteří byli pro všechny ostatní prokletím, "Když spí, jsem tam každou minutu. Nedovolím jim, aby zjistili, že je špehuji." "Hodný chlapík. Musíme se o to postarat. Povoláme Dolophoni. Potřebujeme toho parchanta zabít, abychom, pokud na to Zeus přijde, mohli tvrdit, že Arikos byl jedinečnou zvláštností, kterou jsme odstranili." "Myslíš, že na to skočí?" "Když ne, budeme muset najít nějaký jiný způsob, jak ho o tom přesvědčit." V M'Adocových fosforeskujících modrých očích se rozhořel vztek. "Já nevím jak ty, ale já nemám v úmyslu krvácet pro dalšího z těch idiotů." M'Ordant vyklenul obočí nad M'Adocovým výběrem slov. On obyčejně vulgarity odsuzoval – což M'Ordantovi ukázalo, jak moc je jeho bratr naštvaný. M'Ordant natáhl k M'Adocovi ruku. "Slyšel jsem tě, adelphosi, a naprosto s tebou souhlasím." M'Adoc podal ruku M'Ordantovi a potřásl s ní. "Arikos zemře."

Geary si přestala povídat s Thiou, když sledovala, jak se Arik zakousnul do jednoho ze sladkých dortíků, které Tory přinesla na

110


Sherrilyn Kenyon oslavu. Jeho oči se rozzářily opravdovou rozkoší, když ho poprvé ochutnal. Jeho úsměv byl široký a okouzlující. "To je neuvěřitelné." Tory se na něj usmála. "Nemůžu uvěřit tomu, že jsi nikdy předtím žádný neochutnal. Chlape, to že jsi vyrostl bez dortíků, je neuvěřitelné. Tahle pochoutka byla součástí mého svačinového boxu už od základní školy." Prakticky ho zbagroval. "Máš jich víc?" "Počkej." Vyběhla z místnosti. Geary se omluvila Thie a zamířila k Arikovi. Právě se mračil na černé zbytky dortíku, které mu zůstaly přilepené na prstech. Geary cestou k němu vzala ubrousek. "Život v horách musí být prostý." Slízl si cukr ze rtu, než odpověděl. "Znám mnoho věcí, ale nikdy jsem s nimi nepřišel do styku. Jako třeba tyhle dortíky. Jsou opravdu velmi dobré." "Což může dosvědčit obvod mých boků." Podle výrazu v jeho tváři poznala, že nechápe, že si stěžuje na svůj přebytečný tuk. Z nějakého důvodu jí to připadalo roztomilé, stejně jako to, že přemýšlel, jak má dostat zbytky pochoutky ze svých prstů. S úsměvem ho vzala za ruku, aby mu pomohla. Zarazila se, když na svých prstech ucítila dotek jeho kůže. Otřela mu ubrouskem polštářky prstů. Měl ty nejkrásnější ruce. Velké a mužné, až se jí chtělo olízat je dočista. Ve snu by to udělala bez přemýšlení. Zvedl ruku a vtiskl jí sladký polibek na klouby jejích prstů. "Děkuji." Geary polkla, když jí projela žhavá touha. Co to na tom muži bylo, že pod jeho doteky doslova tála? "Není zač." Tory přiběhla zpátky s celou svou zásobou nezdravého jídla, které bylo schované ve velké krabici od bot, které normálně ležela

111


Snolovec pod její postelí… chráněná panem Cuddlesem samozřejmě. "Dobře, tady jsou měsíční koláčky." Geary se nevěřícně zasmála. "Rozdělíš se o měsíční koláčky? Teď? Víš, že se k dalším nedostaneš dřív, než se vrátíš do Spojených států, že ano?" "Je to pro dobrou věc. Potřebujeme víc závisláků. Kromě toho, děda mi je pošle v případě, že budu úplně zoufalá." Tory podala Arikovi čokoládou pokrytý koláček. Geary zavrtěla hlavou. "Ale ne, pokud na něj chceš být opravdu zlá, raději na něj nejdřív hoď bombu." Tory se na tváři objevil rozporuplný výraz. "No, vzhledem k jeho reakci na dortík tohle možná přetíží jeho chuťové pohárky radostí a zabije ho to." To byla pravda. Bohatá chuť měsíčního koláčku může být orgasticky smrtící, zatímco bomba… pasuje spíš na nechvalně známé australské Slam Tam Tim (pozn. překl. - čokoládové sušenky vyráběné v Austrálii) a pečené Twinkie (pozn. překl. piškotový dort se smetanovou náplní). "Dobrý postřeh. Aby to bylo bezpečné, měl by být vždycky první kousek ochutnán při pokojové teplotě." Arik se zamračil, když Tory rozbalila malou, kulatou, koláčku podobnou věc. A jakmile to ochutnal, byl v naprosté extázi. "Ach můj Bože, to je dobrota." Vyměnila si zlomyslný úsměv s Tory. "Reese‘s," řekly unisono. "Reese‘s?" zeptal se zmatený Arik. "No jo," zasmála se Geary. "Umřeš v okamžiku, kdy si do jednoho z nich kousneš." Začala se hrabat v Toryně krabici od bot, dokud jeden nenašla. Triumfálně zavýskla, když ho vytáhla ven. "Netuším Tor, jak můžeš být tak hubená, když jíš všechno to svinstvo. Přísahám, že jsem přibrala deset liber jen z té vůně." "Jsem ve vývinu."

112


Sherrilyn Kenyon Geary si odfrkla. "To já taky, ale stejně jde moje váha nahoru. Připomeň mi, abych zítra začala znovu věnovat pozornost tomu, co jím." Arik se na ni zamračil. "Myslím, že jsi krásná přesně taková, jaká jsi. Proč to chceš změnit?" Po jeho slovech ji zaplavilo hřejivé teplo. "Jen se snažíš mi zalichotit." "Ne," řekl vážně. "Říkám čistou pravdu." "Óóó," řekla zasněně Tory. "Je to takové zlatíčko. Můžeme si ho nechat?" Geary se krátce, nervózně zasmála. "Není to štěně, Tory." "Jo, ale my jsme ho vylovili z potíží. V některých kulturách bychom za něj kvůli tomu byli zodpovědní navždy." Arik jí věnoval úsměv plný naděje. "A mně by nevadilo, kdybyste se o mě chvíli starali." Geary zakroutila hlavou. "Vy dva dohromady jste příšerní. Něco jako oheň a benzín." Podívala se za Arikovo rameno a uviděla, že do místnosti konečně vstupuje Kat. Ve tváři měla kyselý výraz, jako by byla s něčím nespokojená. "Ahoj," zavolala Geary na Kat, aby upoutala její pozornost. "Jsi v pořádku?" S naprosto falešným úsměvem Kat přikývla. "Jo, jasně." Tory odložila krabici od bot stranou. "Tak kde je nádherný ZT?" Geary se zamračila, když Tory vyslovila jméno, které neznala. "Kdo?" Tory se zašklebila. "Kat byla na palubě s opravdu roztomilým klukem, když si mě ji poslala zkontrolovat." Ohlédla se na Kat. "Nezůstal tady?" "Ne, musel odejít." "ZT?" zeptal se Arik se spekulativním leskem v očích. "Jako Zebulon?" Kat velmi stroze přikývla.

113


Snolovec Tory se udiveně podívala z jednoho na druhého. "Ty ho znáš taky, Ariku?" "Zná ho," řekla Kat zvláštním tónem. Její ostrý pohled se setkal s tím Arikovým. "Zdraví tě a přeje ti vše nejlepší." Arikova tvář byla najednou úplně bez výrazu. "Vsadím se, že ano. Jaký vlastně starý ZT je?" "Okouzlující jako vždycky." Sarkasmus mezi nimi byl tak ostrý, že by mohl vyřezat sochu z ledu. Arik vrátil neotevřené Reese‘s zpátky do krabice, jako kdyby ztratil chuť k jídlu. "Je dobré vědět, že se některé věci nikdy nezmění." Geary se zamračila ještě víc. "Jak to, že vy dva máte společného přítele, když jste se navzájem až do dnešního dne neznali?" "Je to malá země," odpověděla Kat vyhýbavě. "Staré rodiny mají tendenci držet při sobě a Arik pravděpodobně ZT už nějaký čas zná." "Ano," řekl Arik s ironickým úsměvem. "Je jako vyrážka, na kterou není lék. Vždycky jenom na chvíli zmizí, než se nečekaně znovu vrátí a zničí každý příjemný zážitek. Měl by se raději jmenovat Herpes než ZT. Nebo možná jen Herpes Z, protože dráždí velmi zvláštním způsobem." Kat se zasmála. "Velmi trefně řečeno, sakra, je to dokonce Řek a je příšerný – to vám povídám. Ale zajímalo by mě, jestli ví, co si o něm myslíš?" "Jsem si jistý, že ano. Je celkem chytrý a já jsem všechno, jenom ne rafinovaný." Fajn, tahle konverzace už byla trochu přes míru a Geary se chtěla vyhnout herpes diskusi v přítomnosti teprve patnáctileté chodící a mluvící encyklopedie, takže se do toho vložila, aby se pokusila odvrátit jejich pozornost od toho nepřátelství a převést rozhovor na bezpečnější téma. "A po takové veselé konverzaci, děti,

114


Sherrilyn Kenyon si myslím, že bychom měli všichni obrátit svoji pozornost k odpočinku. Byl to dlouhý den a zítřek pro nás bude opravdu velký den." "Slyšte! Slyšte!" zakřičel souhlasně Teddy z druhé strany místnosti. "Na tyhle vykopávky jsme čekali velmi dlouho, takže se chci ujistit, že celá ta akce proběhne bez jediné chybičky. Žádnou si totiž nemůžeme dovolit, lidi." Ozvalo se pár protestů, ale celkově s tím všichni souhlasili. Jestli mají vyrazit za úsvitu, pak si potřebují odpočinout. "Tak kde bude Arik spát?" zeptala se Tory. Geary zaváhala. Vážně pro něj neměli žádné místo, aniž by to způsobilo obtíže jednomu z hochů. Jejich pokoje byly přinejlepším stísněné a Geary si byla jistá, že nikdo z nich se nechce dělit o postel s cizincem. Arik jí věnoval pohled plný naděje, který jí na tváři vyčaroval nečekaný úsměv. "Už mám spolubydlící." Nebylo pochyb o tom, že je Arik zklamaný. "Koho?" Tory se zhoupla na patách. "Mě a pana Cuddlese." "Jo," přisvědčila Geary, "a pan Cuddles je žárlivý. Nelíbí se mu, když se o nás musí dělit." Arik to nevzdával. "Znamená to, že s ním budu muset bojovat?" "To bys nikdy nevyhrál," zazpívala Tory sladce. "Pan Cuddles podvádí. Jeden si o něm myslí, že je to jenom roztomilý plyšový medvídek, ale ve skutečnosti je zlý, to vám povídám. Zákeřný a zlomyslný." Kat na Arika vrhla spekulativní pohled. "Mohl by se uložit v houpací síti na palubě." Geary to zvážila. Ve skutečnosti to nebyl zas tak špatný nápad. "Budeme vstávat za úsvitu, takže bychom ho neměli probudit až do doby, než vylezeme na palubu…“ Tory se naklonila k Arikovi. "Vsadím se, že si myslíš, že by ses měl raději vrátit domů, co?"

115


Snolovec "Ne," řekl a v jeho hlase zazněla upřímnost. "Dnes večer jsem se skvěle bavil." Podíval se na Tory a usmál se. "A máš pravdu. Mocný měsíční koláček je nejlepší. Děkuji, že ses se mnou rozdělila o svůj poklad." "Kdykoliv". Stoupla si na špičky, aby ho mohla políbit na tvář. "Dobrou noc, Ariku. Uvidíme se ráno. Sladké sny." "Tobě taky, Tory." Kat na něj vrhla zvláštní pohled, než jim také popřála dobrou noc a odešla stejným směrem jako Tory. Thia k nim přistoupila s vypočítavým leskem v očích. "No, když ho nikdo jiný nechce… mohla bych se s ním rozdělit o svou postel já." "Jdi do postele, Cynthio," řekla ostře Geary, "dřív než tě Justina zabije za to, že tu nabízíš vaši společnou kajutu." Thia si unaveně povzdechla. "Jen jsem se snažila být přátelská. Říká se, že bys neměla spát v cizí posteli sama." "Ano, ale ti kdo to tvrdí, nemají na palubě sestřenici, na kterou mají dohlížet. Nikoho, kdo by pověděl jejich matce o nevhodném chování. Dobrou noc, Thio." Švihnutím si hodila vlasy přes rameno a pak je nechala o samotě. Geary si prohlédla Arika a uvědomila si, že bude muset spát ve svých vypůjčených džínsech a košili. "Co se chystáš dělat se svým oblečením?" "Solin slíbil, že se ráno vrátí a přiveze mi něco na sebe." "Tak dobrá. No, myslím, že půjdu najít houpací síť a potkáme se nahoře." Arik jí začal nabízet, že půjde s ní, ale pak vycítil, že ji jeho přítomnost dusí. O kousek ustoupil, i když to bylo to poslední, co chtěl udělat. "Tak dobře. Uvidíme se na palubě." Zamířil ke schodišti na horní palubu, zatímco ona se vydala na druhou stranu, hlouběji do útrob lodi. Zastavil se u zábradlí,

116


Sherrilyn Kenyon ohromen jeho hladkostí. Nic tady nebylo takové, jaké čekal. Obzvlášť jídlo. Nevěděl, proč bohové dělají takový povyk kvůli ambrózii a nektaru, když lidské jídlo chutná tak úžasně. Možná, že to bohové odmítali, protože oni byli ve všem nejlepší a měli to nejlepší a vadilo jim pomyšlení na to, že lidstvo samo svůj svět zdokonalilo, zatímco oni bojovali mezi sebou. Nebo to možná bohové doopravdy nevěděli. Pustil to z hlavy a vystoupal na palubu, kde ho na kůži polechtával lehký vánek. Ten pocit byl nádherný, ale nebylo to nic ve srovnání s pohledem na město, které ozařovalo okolní krajinu fialovým a černým světlem. Voda tiše šplouchala proti lodi a zněla jako tichá ozvěna hudby a smíchu. Není divu, že lidé nechtěli zemřít. Jejich svět byl pozoruhodný a jejich životy byly ještě cennější tím, že zde mohli strávit tak málo času. Jak to dělají? Jak mohou existovat s vědomím toho, že se nad nimi neustále vznáší přízrak smrti? Stačilo by to na pořádnou depresi, a přesto byli lidé se svými životy většinou naprosto spokojení. Ignorovali jejich blížící se zánik, směřovali ke smrti s důstojností a elegancí a po cestě ještě stihli nasbírat střípky štěstí. Bylo to opravdu úžasné. Ale pak si uvědomil, že oni nemají zdání, jak dlouho bude jejich život trvat. Jestli to budou desítky let nebo jen týdny. A tak se připravili na nejhorší a očekávali to nejlepší. Bylo to vlastně vznešené. Jak zvláštní musí být pro Solina, ZT a ostatní, žít tak blízko chodícím mrtvolám. Není divu, že se před všemi uzavírali. Kdo by chtěl podat pomocnou ruku a ujmout se někoho, kdo může každým okamžikem zemřít? Neexistovala žádná šance na trvalý vztah. Všechno, co zde existovalo, bylo neodvolatelně odsouzeno k zániku. Musí to být pro všechny příšerné.

117


Snolovec Arik se ohlédl zpátky na cestu, po které došel až sem, a uvažoval o tom, co by si Megeara myslela, kdyby věděla, že se její život chýlí ke konci. Kvůli němu. Při té myšlence ho zamrazilo. Tohle bylo něco, čím se teď nesměl zabývat. Byl naivní, když uzavřel dohodu s Hádem. Teď už nebylo cesty zpět. Jak zdůraznili M'Ordant a Wink, jsou v téhle realitě další lidé a budou tady, i když Megeara už bude pryč. A on dobře věděl, že je na tomto místě plném ohromujících emocí jedinečná. Za všechna ta dlouhá staletí, nikdy nepotkal nikoho, jako je ona. Na místě kde žil, se lidský svět zdál být nejasný a neskutečný. Ale tady to bylo plné života a emocí. Možná až příliš… "Tady to máš." Obrátil se a uviděl Megearu mířící k přídi. Její tvář se tajemně rýsovala v měsíčním svitu. "Máš štěstí, že ji máme. Jinak bych pro tebe musela nachystat na palubě slamník." Arik sledoval, jak začala zkušeně zavěšovat houpací síť. "Za chladných nocí spíš ráda v houpací síti, že ano?" Vzhlédla k němu se zpanikařeným výrazem ve tváři. "Jak to víš?" Věděl to z jejích snů, ale to jí neřekl, protože jeho cílem bylo uklidnit ji a svést, a ne vyděsit k smrti. "Podle výrazu ve tvém obličeji a dovednosti s jakou jsi to tady rozvěsila." Začervenala se, než se vrátila ke svému úkolu. "Jo, ráda se v noci dívám na hvězdy." Poklekl, aby jí pomohl rozplést zamotané části houpací sítě. "A co vidíš, když se tam díváš?" Její ruce pracovaly rychle a po chvíli z plátna a šňůr šikovně vytvořily pěkně zavěšenou síť. "Když jsem byla malá, můj otec lehával na palubě se mnou a s mým bratrem a ukazoval nám

118


Sherrilyn Kenyon souhvězdí. Pak nám vyprávěl příběhy o tom, jak je řečtí bohové údajně vytvořili." Slyšel v jejím hlase hořkosladké trápení nad těmi vzpomínkami. Svého otce zároveň milovala i nenáviděla. Jednalo se o dichotomii, kterou Arik skoro nedokázal pochopit. On ke svým rodičům nechoval vůbec žádné city. Ale koneckonců on ani jednoho z nich vlastně neznal. Morpheus měl příliš mnoho dětí na to, aby každému z nich věnoval pozornost a Arikova matka Myst nesměla být obtěžována. Byla to bezstarostná bohyně, která se ve skutečnosti nezajímala o nic a o nikoho. Alespoň pokud věděl. Nebyl kvůli tomu na ně ani rozzlobený. Opravdu mu to bylo úplně jedno. Takhle to v jeho světě prostě chodilo, takže ke svým rodičům prostě nic necítil ani teď, když byl člověkem. Ale zajímalo ho, jaké to asi je milovat tak, jak miluje Megeara. Pocit bolestné zrady, když tam ta osoba už není. Zažít příval radosti, když ta osoba… Pomohl jí ukotvit síť v rohu. "Tak který příběh byl tvým nejoblíbenějším?" Zatáhla za šňůru, aby se ujistila, že je správě napnutá. "Orion. Vždycky jsem si myslela, že je kruté a tragické, jak ho Artemis milovala a i přesto ji vlastní bratr přinutil ho zabít, protože Apollo žárlil a nenáviděl pomyšlení na to, že se zamilovala do obyčejného smrtelníka." "To je jen jedna verze příběhu. Další tvrdí, že ho Artemis zabila, protože znásilnil jednu z jejích služebných." "Tu jsem slyšela taky, ale já věřím té první z nich." "Proč?" "Já nevím. Prostě se mi to tak zdá být správné." Byla bystrá a jedna jeho část jí chtěla potvrdit její pravdu, ale neodvážil se toho. Strávila celý svůj život studiem bohů a starověkých civilizací, hledajíc důkaz o tom, že opravdu všichni existovali, a on toho byl živým důkazem, stojícím hned vedle ní.

119


Snolovec Přemýšlel, co by udělala, kdyby se dozvěděla, že on je jedním z bohů, stejně jako její kamarádka "Kat". Asi by toho chtěl moc, kdyby očekával, že se s tím Geary jednoduše srovná. Geary byla trochu nervózní, když dokončovala zajištění houpací sítě. Visela teď asi půl metru nad palubou. Nebyla příliš vysoko, ale ani tak nízko, aby to bylo nepříjemné. Bála se, že by se mohl nachladit i s přikrývkami. Mohlo by tohle zhoršit jeho zdravotní stav? Ne že by věděla, co mu je, ale to poslední co chtěla, bylo ubrat mu třeba jen chvilku z jeho krátkého života. Což ji přivedlo k otázce, co s ním vlastně je? Chtěla to vědět, ale nechtěla mu připomínat krátký čas, který mu zbýval. Zdálo se jí to tak nějak špatné. Místo toho ukázala na houpací síť. "Je celá jenom tvoje." Zašklebil se na ni. "Opravdu bych si přál, aby mluvila o sobě a ne o houpací síti." "Jo, to se vsadím, že jo." Chtěla projít kolem něj, ale on si ji přitáhl do náruče a než si stačila uvědomit, co má v úmyslu, políbil ji. Zasténala nad jeho sladkou chutí, nad jeho hladovým objetím. Poprvé ve svém životě si přála, aby byla víc jako Thia. Přála si, aby neměla žádný problém skočit s ním do postele. Geary ale taková nebyla. Nikdy nebyla ženou na jednu noc. Preferovala mít s někým vztah, než se před ním ukáže nahá, což byl důvod, proč tak málo randila. Pátrání po Atlantidě jí v životě nenechávalo moc prostoru pro něco jiného. Ale Arik ji vážně začínat nutit pochybovat o svých zásadách. Odtáhla se, zvedla z houpací sítě přikrývku a přitiskla mu ji na hruď. "Dobrou noc, Ariku." Podrážděně vydechl, když si od ní s grimasou přikrývku převzal. "Dobrou noc, Megearo. Snad pro tebe budou tvé sny dobré."

120


Sherrilyn Kenyon Když zašeptal svoje přání na dobrou noc, zachvěla se. Bylo to, jako kdyby věděl, že sní o něm. Vyhnala si tuhle myšlenku z hlavy a zamířila do podpalubí. Když ale došla ke schodům, nedokázala se ubránit dalšímu pohledu na něj. Už ležel v houpací síti a pozoroval ji. Zdálo se, že jeho oči v temnotě září. Mohla by přísahat, že slyšela jeho nevyslovenou žádost, aby se k němu vrátila. Připomnělo jí to další hlas bez těla, který ji neustále vábil k vykopávkám – až na to, že ten druhý hlas byl nepochybně ženský. Volal na ni, aby našla Atlantidu a osvobodila ji. Začínám bláznit. Možná by měla navštívit někoho, kdo ví něco o schizofrenii… Ale věděla, že tohle není schizofrenie. To na ni volalo její svědomí, aby našla Atlantidu a splnila tak svůj slib. Tomu rozuměla. To, co nechápala, bylo její podivné spojení s Arikem. Proč ho slyšela a viděla, i když nebyl nikde poblíž. Jdi spát Geary a zapomeň na to. Mávla na něj na dobrou noc a odešla do svého pokoje, kde našla Tory, která už byla převlečená v noční košili a ležela v posteli s panem Cuddlesem v náručí. Vzhledem k tomu, že si Tory odložila svoje brýle na noční stolek, mžourala na Geary. "Nečekala jsem, že dnes v noci přijdeš." "Co tím myslíš?" "No tak, Geary, možná jsem napůl slepá, ale ten chlap je ta nejfajnovější bytost, kterou jsem kdy viděla… rozmazanou nebo ne. Kdybych byla tebou, rozhodně bych sem dnes večer nepřišla." Geary se jí posmívala. "Je ti teprve patnáct Tory. Nemáš tolik zkušeností, abys mohla hodnotit, jak moc je nějaký muž sexy." "Máš bod, ale to nic nemění na skutečnosti, že je nádherný a ty se mu líbíš. Hodně. Tak proč jsi tady?" "Protože ve čtyři hodiny ráno je budíček."

121


Snolovec Tory si povzdechla a zavrtěla hlavou. "Jsi jediný člověk, kterého znám, který je žalostnější než já. Já jsem osiřelé dítě, Geary. Ty bys neměla být pořád sama." "No, kušuj a jdi spát, než ti seberu Cuddlese. A když už mluvíme o chlupatých věcech, kde je Kichka?" "Nevím. Neviděla jsem ji. Možná zase někde uvízla." Jako na povel Gearyna kočka vběhla dovnitř otevřenými dveřmi a otřela se jí o nohy. Bengálská kočka Kichka byla loni Toryiným vánočním dárkem, ale kočka tak přilnula ke Geary, že to nakonec všichni vzdali a nechali Kischku u ní. "Tady jsi." Geary zvedla Kichku z podlahy a položila ji na postel, zatímco se svlékala. Kichka se stočila do klubíčka na polštáři a začala si čistit jednu tlapku, než hlasitě zamňoukala na Geary. Tory se ke Geary obrátila zády. Geary myslela na Arika, když zhasnula světla, lehla si do postele a zavřela oči. Kichka se mezitím přesunula z polštáře na malý polštářek za Gearynými zády. Během několika vteřin začala kočka příst, Tory lehce pochrupovala a jemné houpání lodi odnášelo Geary daleko od všech jejích problémů. A než si to Geary uvědomila, vplula do spánku.

Arik nikdy předtím nespal jako člověk. Váha jeho těla byla zvláštní, zejména v kombinaci s houpavými pohyby lodi a houpací sítě. Ale netrvalo to dlouho a on se ztratil v říši snů. Bylo divné, být zpátky tam, kde žil. Jeho sny byly mlhavé a chladné. Alespoň na začátku, ale po čase se rozjasnily a on si něco uvědomil. Jeho moc byla zpátky. Arik se zarazil, nejistý, jestli to, co cítí, je skutečné. Vznášejíc se nad zemí, před sebe natáhl ruce a vykouzlil vířící kouli z plamenů.

122


Sherrilyn Kenyon Horko bylo teplé, ale ne bolestivé, když vyslal svou myslí hořící míč do nebezpečné výšky. Spokojený ji hodil ho do tmy, kde explodovala jasnější než Slunce. Padaly kolem něj neškodné kousky žhavých uhlíků a Arik zaklonil hlavu a rozesmál se. Ach jo, bylo super být spící bůh snů. Měl emoce a zároveň i svou moc. Což mu připomnělo jeho cíl. Megearu. Bylo na čase ji najít. Ale to se ukázalo být obtížnější, než si myslel. Je pravda, že měl zpátky svou moc, ale neměl strobilos a najít ji bez něj se ukázalo být poněkud ošidné. Neměl ani Winkovo sérum, které by Megearu udrželo spící. I kdyby ji našel, mohla by se probudit a znovu ho tak opustit. Zabiju ji. Ale i když na to pomyslel, věděl, že je to jen planá výhrůžka. Nikdy by zranil ženu, po které tolik toužil. Několik minut přelétal podvědomými oblastmi, prodíral se skrze sny nahých hudebníků svíjejících se v penězích a želé, maličkých pudlů útočících na dobrmany, ženy, která porodila dítě zvláštně podobné lízátku, které zpívalo s krávami, a jednoho podivného případu, ve kterém hemeroid honil ženu kolem bloku sýra, dokud neexplodoval… Ano, lidé byli opravdu zvláštní bytosti. Není divu, že přenechávali tyto snílky ostatním druhům Skotos. On měl mnohem raději sexuálně kreativní ženy. Arik se zastavil mezi sny, aby se zhluboka nadechl. Tohle je ztráta času, a jelikož má Megeara v plánu vstávat brzy ráno, potřebuje ji najít rychle. Zavřel oči a ponořil se do éteru kolem sebe… naslouchal mu, vdechoval ho do sebe, až ucítil, jak zašeptal v jeho mysli. Někde tam byla.

123


Snolovec A pak to zaslechl. Slabý zvuk jejího smíchu. Zaměřil se na přesun do jejího snu. Zase byla na pláži a tančila v příboji na hudbu, kterou slyšela jen ona. Arik při pohledu na ni ztuhl. Její vlhké vlasy jí divoce vířily kolem obličeje. Bílé šaty se jí lepily na tělo a odhalovaly jeho pohledu bujné nádherné křivky. Viděl každičký kousek těla, které chtěl ochutnat. Nedokázal to dál vydržet a tak sklouznul na pláž a přistoupil k ní s dravčím záměrem. Dýchal přerývaně, když se k ní přiblížil a dotkl se jejího ramene. Otočila se k němu a to co se stalo pak, ho úplně rozhodilo.

124


Sherrilyn Kenyon

KAPITOLA 10 Geary se smála nad uplynulým dnem plným triumfu, zatímco jí na tělo stříkala voda. Skoro už se vydala potápět se do moře bez vybavení, aby mohla najít Atlantidu, když ucítila, jak se někdo dotkl její ruky. Obrátila se a našla za sebou Arika. Okamžitě ji zaplavilo opojné vzrušení a ona udělala to, co toužila udělat celý den. Přitáhla si ho k sobě a políbila ho se vší svou radostí. Z moře se zvedla vlnka a postříkala je, ale namísto toho, aby byla studená, byla krásně teplá a uklidňující. Zavrčela nad chutí jeho úst přitisknutých na její, nad pocitem jeho tvrdých paží, který ji objímaly a nad způsobem, jakým spolu tančili jejich jazyky. Pod rukama se jí přelévaly jeho pevné svaly a tiskli se k sobě tak blízko, že byli skoro jedním. Oh, když ji objímal, byl ten nejnádhernější pocit na světě. Zbožňovala, když se všechny ty svaly tlačily na její tělo. Zabořila mu ruku do vlasů, aby se mu cítila ještě blíž. "Jsi absolutně nejlepší," vydechla mu do rtů předtím, než mu svými zuby jemně skousla spodní ret. "Děkuji ti za povolení." Líbal ji na krk až ji z toho mrazilo v zádech. "Kdykoliv". Odtáhla se od něj a doslova mu strhala bílou košili z těla předtím, než ho hodila na zem a osedlala si ho.

125


Snolovec Pláž se protáhla tak, aby se přes ně nepřelévaly vlny. Moře se stáhlo, takže zůstali ležet na vlhké pláži, která už nebyla písčitá. Spíš se zdálo, že leží na posteli posypané okvětními plátky růží. Arik byl naprosto šokovaný jejím chováním, když se ho dotýkala a hladila ho, jako by cítila neuvěřitelný hlad po jeho těle. To byla Megeara, se kterou se chtěl setkat v lidské říši. Ale ona byla celý den tak strašně odtažitá, že se vzdal naděje, že se ho takto ještě někdy dotkne. Teď byla divoká ve své touze. Točila se mu hlava, když zabořila rty do jeho krku a jazykem ho škádlila, až si myslel, že zemře rozkoší. Tiše se zasmál. "Určitě jsi zažila divoký večer." Klouzala dolů po jeho těle, laskala ho jazykem a přinášela potěšení každičké jeho součásti. "O tom nemáš ani ponětí. Zabíjelo mě, být ti celý den nablízku a přitom se nemoci dotýkat tvého božského těla. Bože, ty jsi tak nádherný a sexy." Třásl se, když si prolíbávala cestičku od krku k bradavkám a pak pokračovala dolů přes břicho, až k pásku džín. Za normálních okolností by je Arik odstranil svou mocí, ale teď byl zvědavý, co udělá ve své současné náladě. V podstatě z něj kalhoty servala ve snaze dostat k němu. Trhala kusy látky a házela je přes rameno, dokud nebyl úplně nahý. Ležel na zádech a pozoroval ji, když rukama zkoumala celou jeho délku. Horlivě se na něj vrhla a on miloval každou sekundu její zběsilosti. Dobré to bylo už předtím, když se jen krmil jejími emocemi, ale teď, když mohl cítit svoje vlastní, to bylo ještě lepší. Zasyčel, když zuby začala oždibovat jeho kyčelní kosti a přitom ho uchopila do dlaně a třela ho, dokud nebyl touhou po ní tvrdý jako kámen. Doslova se otřásal extází. Rukou sledoval linii jejích zad a pak nehty jemně přejížděl po jejím těle, až se začala nedočkavě třást touhou. Potřeboval od ní víc, takže zamířil rukou dolů a proniknul do měkké spleti

126


Sherrilyn Kenyon kudrlinek na křižovatce jejích stehen. Olízl si rty, skoro ji už cítil na jazyku, když do ní ponořil prsty. Byla mokrá a připravená. Hrál si s ní, čekal, až přijde ten správný čas, kdy ji bude moct úplně naplnit. Geary se nemohla dočkat, až ho ochutná. Zpod přivřených víček sledovala radost na jeho tváři, když si hrála s jeho penisem, zatímco on ji hladil v místě, které jí nejsilněji pulzovalo touhou. Milovala pocit jeho pevného těla na svém. Způsob, jakým ji jeho jemné chloupky lechtali na kůži. Ale už bylo dost hraní. Ve sladkém očekávání prudce vtáhla dech, pak si přesunula špičku jeho penisu k ústům a jemně ji nasála do vlhkého tepla. Když si ho zasouvala hlouběji, ucítila jeho slanou a zároveň sladkou chuť. Cítila, jak se pod ní otřásl. Ten pocit jí skoro přivodil závrať. Vzala ho ještě hlouběji, chtíc ho ochutnávat a těšit po zbytek noci. Arik ji hladil po vlasech, zatímco ji pozoroval. Miloval, když tohle dělala. Nevěděl, co je zrovna na tomto doteku tak zvláštního, ale nic mu nikdy nepřineslo větší rozkoš. Vzal její tvář do dlaní a ucítil, jak mu pod prsty pracuje její čelist, zatímco ho tak rozkošně mučila. Celé jeho tělo bylo jako v ohni, a on uvažoval o tom, o kolik lepší by to bylo, kdyby byl vzhůru. Jaký by asi byl skutečný pocit jejích úst na jeho těle? Bylo zvláštní takhle o tom přemýšlet, ale technicky vzato byl pořád ještě panic. Nikdy si nevzal ženu mimo snovou realitu. Než potkal Megearu, nikdy mu na tom doopravdy nezáleželo. Ale teď ano. Chtěl vědět, jaké to opravdu je podělit se s ní o své tělo. Chtěl, aby se ho takto dotýkala, když budou oba při plném vědomí. Geary vzhlédla a uviděla, že ji Arik pozoruje. V jeho pohledu byla blažená radost a naprostý údiv. Strašně si ho takto přála spatřit v reálném životě. Nikdy vlastně s žádným mužem delší

127


Snolovec dobu nechodila. To byl důvod, proč si je držela dál od těla. Nelíbilo se jí být zraněná. Nebo zklamaná. Bylo mnohem bezpečnější být sama, a přesto, když tady tak ležela s Arikem, chtěla vědět, jaké by to bylo mít někoho, kdo by byl s ní. Někoho, kdo by se stal její součástí. Někoho, komu by mohla věřit. Arik ji za méně než jeden den dal mnohem víc, než kdokoliv předtím. Dal jí její sen. A teď byl tady v jejím snu a miloval ji. Chtěla mu být ještě blíž a tak ho pustila a přitiskla se k němu po celé délce těla. Arik zavřel oči, když na sobě ucítil Megearu. Byl to skvělý pocit. Její tělo bylo měkké a teplé. Přitiskl ji k sobě a liboval si v pocitech, které v něm vyvolával kontakt jejich těl. Naklonila se k němu, aby ho mohla políbit, než na něj sklouzla. Prudce vtáhnul dech, když mu každou část těla zaplavila nevýslovná rozkoš. Zuřivě se s ním milovala, zatímco kolem nich šplouchal mořský příboj. Vlny se vždycky přiblížily, ale nikdy je úplně nezasáhly. Nemohl se soustředit na nic jiného, než na klouzavý pohyb jejich spojených těl, když se na něm pohybovala nahoru a dolů. Držel ji za boky a nutil k ještě větší rychlosti. Geary vyrážela svými boky proti jeho hledajíc uvolnění a blízkost. Byl v ní tak hluboko, že ji to skoro bolelo. Milovala sex s tímhle mužem. Zajímalo by ji, jestli by skutečný Arik byl taky tak milý a něžný jako její snový milenec. Mohla bys to zjistit. Ano, ale byla by kvůli tomu zranitelná a to bylo to poslední, co chtěla. Geary Kafieri netoužila být kýmkoliv zraněná. To za to nestálo. Zvlášť když věděla, že Arik brzy zemře. Kdyby se s ním takto sblížila, přineslo by jí to později mnoho bolesti. A té už si v životě užila dost. Každý koho kdy milovala, zemřel. Každý.

128


Sherrilyn Kenyon Až na Tory. To byl důvod, proč ji Geary tolik chránila. Bůh pomoz Geary, jestli se někdy něco stane její sestřenici. To by nedokázala přežít a dobře to věděla. Ale když cítila Arika uvnitř sebe, toužila po budoucnosti, kterou nikdy nebude mít a to jí lámalo srdce. Ve svém reálném životě byla příšerně osamělá. Nemělo cenu s tím bojovat. Alespoň že ho mohla mít ve svých snech. Usmála se na něj těsně předtím, než zrychlila své pohyby. Zaplavila ji čirá rozkoš chvíli předtím, než její tělo vybuchlo v oslepující extázi. Arik zaklonil hlavu, když ucítil, jak se kolem něj stahuje. Zvedl boky a zanořil se hluboko do ní, než ho zachvátil jeho vlastní orgasmus a Geary se na něj zhroutila. Tohle… tohle bylo to, co chtěl. Skutečně, v tomhle světě nebylo nic úžasnějšího než Megeara. Přitiskl si ji pevně k sobě, zatímco mu srdce stále prudce bušilo v hrudi. Nikdy nebyl spokojenější než teď. Nadzvedla se na lokti, zastrčila si za ucho pramen vlasů a zadívala se na něj. Nikdy neviděl krásnější ženu. Arik vzal její tvář do dlaní a vzhlédl k ní, když se rozesmála jeho vyčerpanosti. Megearyny oči v měsíčním světle zářily, když ho políbila na hranu brady. "Teď bych chtěl, abys to udělala, když budeme vzhůru…“ Zasmála se, takže se mu její ňadra přitiskla k hrudi. "Nikdy. Nemůžu si dovolit být takováhle, když jsem vzhůru. Nikdo nerespektuje ženy lehkých mravů." "Ach, ujišťuji tě, že to není pravda. Já tě budu respektovat vždycky." "Jo, jasně." Odtáhla se a posadila se.

129


Snolovec Arik se nemohl nadechnout při pohledu na ni sedící tam v měsíčním světle, které kreslilo stíny na jejím nahém těle. Natáhl se a prstem sledoval obrys její bradavky. Díval se jí do tváře, když se začala mračit. "Co se děje?" "To moře…“ Otočil hlavu, aby se na něj podíval a okamžitě ho zamrazilo. Ke břehu se hnal příboj, ale to, co upoutalo jeho pozornost, byl zvláštní způsob, jakým se pohyboval. Z vln se pomalu začaly formovat tváře, které vystupovaly z vody, až získaly pevný tvar. Dolophoni. Děti Fúrií, Dolophoni byli v podstatě vrahy bohů. To oni byli těmi, kteří před staletími přivedli Oneroi, aby je Zeus mohl potrestat. Teď někdo poslal Dolophoni proti Arikovi. Věděl to. Neexistoval žádný jiný důvod pro to, aby byli zde. Nebyli něčím, co by Megeara vyvolala a on cítil, že nepocházejí z jejích snů. Byli tu, aby ho zabili. "Musíš jít, Megearo." Vyklouznul z pod ní. Geary ztuhla, když se z vln vynořilo deset úplně suchých lidí. Dvě ženy a osm mužů. Byli vyšší nebo stejně vysocí jako Arik a přicházeli z moře jako smečka vzteklých psů připravených k útoku. Se skloněnými hlavami šli rovnou k Arikovi se smrtící jistotou. Nebylo slyšet jediné slovo nebo zvuk. Ani příboj. Vzduch se také nehýbal. Všechno bylo ztuhlé v očekávání nadcházejícího konfliktu. Arik vyskočil na nohy, na celém těle se mu objevilo těsné černé kožené brnění a vlasy se mu nějakým kouzlem stáhly do ohonu. Z obou jeho předloktí a levého kolena vyčnívaly ostré hroty. Jeden z mužů, který byl přinejmenším o šest centimetrů vyšší než Arik, měl holou hlavu a po jedné straně obličeje se mu táhlo tetování Phoenixe, jehož ocas se muži táhnul dolů po čelisti a stáčel se kolem krku. Měl na sobě černé tričko bez rukávů, který zdůrazňovalo obrovské svaly na jeho pažích, černé kožené kalhoty

130


Sherrilyn Kenyon a na krku obojek s bodci. Jeho předloktí pokrývaly kovové náloketníky a přes rameno měl přehozenou sekeru. Další muž byl o pár centimetrů menší a mnohem štíhlejší. Měl krátké jasně zelené vlasy natužené do špiček, které mu spadaly přes oči. Na očích měl černé sluneční brýle a nesl černou hůl, která měla na obou svých koncích stříbrné hroty. Jeho holé paže byly pokryté barevným tetováním a v jeho levém uchu viselo devět náušnic. Další dva kroužky měl ve spodním rtu. Třetí muž měl krátké kaštanově hnědé vlasy, které lemovaly dokonale krásný mužský obličej. Jeho hnědé oči rudě zaplály, když ze záhybů svého dlouhého koženého kabátu vytáhnul AK-47. Muž vedle něj měl holou celou pravou polovinu trupu. Dlouhé černé vlasy měl stažené do ohonu, zatímco jeho levé rameno a paže byly pokryté černým brněním. Obě jeho tváře křižovaly jizvy a jeho černé oči byly vsazené hluboko do obličeje. Další dva vypadali jako dvojčata. Byli stejně vysocí jako Arik, měli krátké hnědé vlasy, a tam kde měl jeden z nich tři kroužky v pravém uchu, ten druhý je měl v levém. Na rozdíl od ostatních na sobě oba měli kalhoty, košile a černé kožené kabáty, které se jim vlnily kolem nohou obutých ve vysokých botách. Pohybovali se pomalu a lehce, s plynulou ladností a v naprosté shodě. Jejich tváře byly dokonalé. Dva kroky za nimi stál muž, který musel mít alespoň dva metry. Jeho vlasy byly blond a krátké a byl stavěný jako terminátor. Pohyboval se jako dokonalý robot. Mužova tvář byla drsná a tvrdá, a bylo jasné, že žije hlavně pro to, aby se mohl koupat v krvi ostatních. Poslední muž byl hubený a šlachovitý. Kolem obou paží měl omotané ocelové bodce, které mu sahaly až do dlaní. Na nohou měl vysoké motorkářské boty s plameny stoupajícími od prstů a setkávajícími se s lebkou v jejich horní části. Byl bez košile a měl tělo vycvičeného atleta.

131


Snolovec Všichni měli na tváři výraz, který jasně říkal, že jsou tady, aby bojovali. Jedna z žen byla dokonce ještě vyšší než Geary a měla černé vlasy s jasně zelenými proužky. Vlasy měla stažené do ohonu a zdálo se, že to zelené jsou hadi. Plazili se jí kolem ramen a omotávali se kolem krku, zatímco syčeli a chrastili Druhá žena byla mnohem menší, ale o nic méně smrtící. Mrštné a štíhlé tělo bylo plné tvrdých svalů a měla jasně červené vlasy a ostré rysy. Geary si přivolala šaty. Tedy ne, že by si všichni ti lidé všímali toho, že tam je. Jejich pozornost byla upřená jen na Arika. "Kdo vás poslal?" zeptal se Arik vyzývavě. Muž s pistolí odpověděl palbou zamířenou přímo na Arika. Ucouvnul předtím, než uskočil doleva a mávnul rukou. Zafungovalo to jako zbraň a kulky se vrátili zpátky k nim. Pomohl si i druhou rukou a "vystřelil" další kulky. Skupina před nimi uhnula a žena s červenými vlasy hodila něco, co explodovalo těsně před Arikem. Srazilo ho to na záda a všude ve vzduchu kolem něj najednou poletovaly jiskry. Arik se odrazil od písku s tak smrtící silou, že jím to otřáslo až do morku kostí. K čertu s nimi. Jeho smysly možná byly rozjitřené, ale bojoval ve snovém světě už dost dlouho na to, aby věděl, že tohle je jeho doména. V bdělém stavu mohl být smrtelný, ale tady byl pořád bohem. A oni právě nasrali špatného Skotose. Nikdo ho v jeho říši neporazí. Zavrčel, vyskočil zpátky na nohy a zhmotnil si v ruce bič. Švihnul jím po ženě, která se ho pokusila vyřídit, a omotal jí ho kolem pasu. Kdyby byla někdo jiný než jedna z Dolophonos ten bič by ji rozpůlil. Takhle se do ní jen hluboko zakousnul a poslal ji k zemi. Zelenovlasý muž se zarazil, aby se podíval, jak se svíjí.

132


Sherrilyn Kenyon "Jsi silný," řekl a předvedl jim tak soupravu parádních tesáků. "Moc lidí Aleru nedostalo." Arik si přitáhl bič zpátky k sobě a znovu jím švihnul, což je přinutilo se mu vyhnout. "První chyba. Nejsem člověk. Jsem Bůh. Jestli se mnou chcete bojovat v téhle říši, budete potřebovat posily." Plešatý muž se na něj vrhnul tak rychle, že to jediné, co z něj Arik viděl, byla rozmazaná šmouha. Chytil Arika kolem pasu a tvrdě je oba strhnul k zemi. Arik se s ním překulil a praštil ho předtím, než ho odkopnul pryč. Ale než mohl Arik znovu vyskočit na nohy, přistála mu na zádech druhá žena. Přetáhl si ji přes rameno a udeřil ji do prsou. Bez zaváhání po něm ťala dýkou, která ho jen těsně minula. Na zbraních, které používali Dolophoni bylo špatné to, že je vyrobil Héfaistos, což byl jediný bůh, který věděl, jak vytvořit zbraň, která dokáže způsobit zranění. Přesněji řečeno, vyráběl zbraně, které zabíjely ostatní bohy. Arik jí omotal kolem krku bič, ale než jí mohl nějak ublížit, jeden z mužů ho kopnul. Arik pustil bič a otočil se, aby čelil další hrozbě. Ale ještě předtím se musel vypořádat s holohlavým mužem se sekyrou. Arik ji chytil oběma rukama a snažil se odkopnout toho obra pryč. Ani se nepohnul. Jediné, co udělal, bylo to, že se rozesmál. "Jen se směj, hajzle," zavrčel Arik a praštil obra hlavou. Ten se zapotácel, pustil sekeru a předal ji tak Arikovi. Okamžitě na něj zaútočil další muž. Máchnul svou holí směrem k Arikovým nohám a pak zamířil na hlavu. Arik couvnul a oplatil mu útok sekyrou, čemuž se druhý muž obratně vyhnul. Zvednul hůl a zabořil ji Arikovi do žeber. Arik ucítil bolest, ale nereagoval na ni. Místo toho roztočil sekeru. Muž se jí znovu vyhnul, ale jedno z dvojčat vykročilo vpřed

133


Snolovec a vytvořilo nějakou neviditelnou zábranu, která rozbila sekeru na kusy. Nadávající Arik se sotva stihnul klidit z cesty roztočené holi. Muž zamířil na Arikovi nohy. Arik vyskočil do vzduchu a pak hůl chytil oběma rukama. Trhnul jí k sobě a vyvedl tak muže z rovnováhy těsně předtím, než mu podrazil nohy. Vyrval mu tyčku z rukou a zabodnul jeden její konec do mužova hrudníku. Křičící muž se rozpadl na písek. Jeden poražený. Zbývá devět. Arik kolem sebe zavířil holí, strčil si ji pod paži a otočil se k ostatním, kteří se k němu teď chovali s větším respektem. Už nebyli tak nafoukaní jako na začátku. Na jejich tvářích se objevil nevěřícný výraz a vypadalo to, že spolu hovoří ve svých myslích. Nechal je. Arik nepotřeboval slyšet jejich myšlenky, aby věděl, že chtějí změnit strategii. Arik ustoupil, když kolem něj začali kroužit. Byli v přesile a on to věděl. Vyráželi proti němu, jen aby vyzkoušeli jeho reflexy a našli slabé stránky. Hrál si s nimi. Dával jim falešné signály. Ukazoval falešné reakce. Ať se propadne, jestli je tak hloupý. Už velmi dlouho se ve snech nestalo, aby na něj někdo vyzrál. Jedno z dvojčat se připlížilo Arikovi za záda. Zatočil holí a přikrčil se, aby mohl muži podrazit nohy. Arik se začal zvedat, až když dokončil půlobrat, ale než se úplně postavil, druhé z dvojčat ho srazilo zpátky tak tvrdou ranou, že ho vynesla do vzduchu a srazila ho po zádech do písku. Arik vyrazil holí ve stejnou dobu, kdy se znovu postavil na nohy. Praštil do kolen holohlavého muže, který se proti němu rozeběhl a pak odrazil ránu mečem, kterou se ho snažila probodnout jedna z žen.

134


Sherrilyn Kenyon Geary dokázala jen stěží uvažovat, když sledovala Arikův smrtící tanec s ostatními. Nikdy nic podobného neviděla. Arik používal hůl jako opěru, aby se zvednul ze země a kopnul muže s kaštanovými vlasy. Pak se otočil, aby zaútočil zároveň na holohlavého muže a dvojčata. Do toho Ariku. Ale nemohla ho v tom nechat samotného. I když to byl jen sen, bylo to příliš krvavé, a upřímně řečeno, ona to nechtěla mít ve svém podvědomí. Geary chtěla znovu převzít kontrolu nad situací, a proto k nim přišla blíž. "Promiňte?" Když ji Arik uslyšel, zarazil se, což umožnilo holohlavému muži umístit mu ohromující ránu do obličeje. Otočil se k ní a zavrčel. "Utíkej, Megearo." "Utíkat? Proč? Je to tu sice jako v cirkuse šílenců, a i když je to lehce zábavné, ráda bych se vrátila k tomu, co jsme dělali předtím, než nás vyrušili." Mávla rukou směrem k ostatním. "Takže vypadněte hoši." Dvojčata se k ní pomalu přiblížila. "To není hra, člověče. Poslechni Skotose a jdi. Nejsme vázáni zákony Oneroi. Zabíjení lidí pro nás nic neznamená." To ji jako mělo vyděsit? Jasně. Co to kruci snědla k večeři, že jí podvědomí vykouzlilo něco takového? No jasně. Ty krabí koláčky. Ty jí nikdy nesedly. Snědla ale jen dva. Možná proto byli ti dva dvojčata. Nebo byla prostě jen unavená, což bylo mnohem pravděpodobnější vysvětlení. V každém případě už byla z této části snu unavená. "No, nejste vy všichni v černém děsiví? Oooo. Za koho tady vy dvě maškary jste? Ďábelský chlápek a jeho věrný parťák Špatný hošan?" Unaveně si povzdechla. "Podívejte, tohle je mi opravdu nepříjemné. Chci zpátky svůj sen a to znamená, že vy všichni pěkně v klidu odejdete."

135


Snolovec Jedno z dvojčat se ji pokusilo chytit, ale než se jí stačil dotknout, už tam byl Arik. Odtáhl ji za ruku pryč od ostatních. Zastavil se a hodil po nich ohnivou kouli, když běželi vpřed. "Musíš jít, Megearo." "Ne bez tebe." Arik chtěl nadávat na to, že nedokáže rozeznat realitu od svých snů. Kdyby zemřela v této rovině, zemřela by i ve svém světě. Stejně jako on. Zastavila se a ušklíbla se. "Proč si s nimi hraješ? Prostě je zmraz." Nechápal, co tím myslela, dokud nemávla prsty a nevytvořila ledové bloky, které se obalily kolem jednotlivých Dolophoni. Klesla mu čelist, když je to zmrazilo tak, jak právě stáli. Člověk by neměl mít tuhle schopnost. "Jak jsi to udělala?" "Je to sen, hlupáčku. Vždy jsem měla kontrolu nad svými sny. Jako dítě jsem vždycky předstírala, že sleduju televizi, a když se mi sen nelíbil, prostě jsem přepnula na jinou stanici. Takhle." Najednou pláž zmizela. Stáli teď na rozkvetlé louce a nikde nebyla po Dolophoni ani stopa. Arikovi poklesla čelist ještě víc, když ucítil laskající paprsky slunečního svitu a ucítil vřes a pšenici. Jak je to možné? Lidé nedokážou takto ovládat sny. Kdyby to nevěděl lépe, přísahal by, že má v sobě krev Oneroi. Ale nebylo to tak. Všichni bohové měli určitou vůni a auru, i ti, kdo měli jen maličko božské krve. U Megeary nic z toho necítil. Byla úplně lidská. Než se stačil zeptat, jak získala kontrolu nad Dolophoni, polapila jeho rty svými. Na jeden úder srdce dokázal cítit jen ji. Každou svou částí. Bohužel se musel soustředit na jiné věci než na to, jak božsky chutná. "Prosím, Megearo. Rád bych s tebou zůstal, ale nemohu."

136


Sherrilyn Kenyon Zamračila se na něj. "O čem to mluvíš?" Políbil ji na čelo, než se od ní odtáhl. Dostala je pryč od Dolophoni, ale oni tam pořád byli a sledovali ho a nezastaví se, dokud nebude mrtvý. Je jim jedno, kdo jim stojí v cestě. Jediné na čem jim záleží, je dokončení jejich mise. Poslední věc, kterou chtěl, bylo vidět Megearu trpět. "Brzy budu zase s tebou." A s těmi slovy se vymanil z jejího snu. Arik se vzbudil v houpací síti s chutí krve v ústech. Celé tělo ho bolelo tak moc, že se stěží mohl nadechnout. Co se to děje? Tohle by se nemělo dít. Nevěděl, proč za ním byli Dolophoni vysláni, ale na tom koneckonců nezáleželo. Důležité bylo jen to, že se nezastaví, dokud nebude mrtvý. Našli ho ve snové říši. Nebude jim trvat dlouho najít ho tady v lidském světě. Se zatajeným dechem se pokusil seskočit z houpací sítě, ale místo toho spadl na zem. Zaúpěl, když mu celým tělem projela bolest. Pokusil se vstát, ale jeho tělo odmítalo spolupracovat. Jelikož neměl jinou možnost, ležel na palubě a díval se na hvězdy, které se tiše třpytily na obloze nad ním. A jak je tak pozoroval, hořce se rozesmál. Jak příhodné. Jeho sen se právě změnil v noční můru.

137


Snolovec

KAPITOLA 11 Geary se probudila za svítání a byla plná energie. Prožila klidnou a bezesnou noc a už se nemohla dočkat, až se vydají na vykopávky. Bylo na čase, aby do toho pustili a ohromili celý svět. Tory už byla vzhůru. Oblečená seděla v koutě a s baterkou zkoumala fotografie z jejich výprav. Vypadala jako děsivý přízrak ve tmě. "Co to děláš?" zeptala se Geary. Tory si popostrčila brýle na nose a věnovala Geary melancholický pohled. "Přála si, abych se mohla ponořit s tebou. Bylo by super být tam dole, být jako první na tom správném místě a dotýkat se toho všeho." Geary přikývla. Dvě stě metrů bylo pro Tory, která byla jen rekreační potápěč, příliš hluboko. Nemluvě o tom, že to pro ni bylo příliš nebezpečné. Jason i Toryin otec zemřeli při nehodě při potápění. Bylo to jedno z rodinných dědictví, které Geary neměla v úmyslu nikomu odkázat. "Příště." povzdechla si Tory. "Jo. Prostě vysílejte přímý přenos a já budu předstírat, že jsem tam taky." "Ano, má královno. Chtěla bys ještě něco?" Tory se usmála. "Milion dolarů a Brada Pitta." Geary odhrnula svoji přikrývku a smála se nad Toryinou odpovědí, když vylézala z postele. "Zapomněla jsi na světový mír."

138


Sherrilyn Kenyon "Cítím se dnes trochu sobecky. Teenagerovské hormonální předávkování, myslím. Nebo jen příšerné vzrušení." Geary obrátila oči v sloup, když si šla vyčistit zuby. Netrvalo jí dlouho, než se oblékla. Nemohla se dočkat, až začnou stejně jako Tory, ale nejdřív vyběhla na horní palubu. Obloha teprve začínala blednout. Růžovou barvu svítání oživovala modrá a mezi tím se prodíraly oranžové proužky, které spirálovitě stoupaly vzhůru a slibovaly jí pěkné počasí pro potápění a výkopové práce. Zavřela oči, nadechla se rybí vůně moře a usmála se. Byl to dobrý den. Vděčná muži, který jí splnil její sen, přešla k houpací síti, aby ho probudila. Jenže Arik tam nebyl. Ležel na podlaze zády k ní. Lekla se, že je nemocný a tak přispěchala k němu a klekla si vedle jeho těla. "Ariku? Když jím lehce zatřásla, tiše zaúpěl. Překulil se na záda, otevřel oči a ona uviděla na jeho čele modřinu. "Co děláš na palubě?" Arik ukázal na houpací síť nad ním. "Spadl jsem z houpací sítě, když jsem spal." "Na hlavu?" "Zřejmě ano. Ještě, že ji mám tak tvrdou, co?" Ušklíbla se nad jeho nemístným vtipkováním. Arik zatajil dech, když mu jemně shrnula vlasy z čela, aby mohla prozkoumat jeho tvář a čelo. Pohled na znepokojení v její tváři stačil k tomu, aby si chtěl způsobit další modřinu, aby na jejím obličeji znovu spatřil stejný výraz. Naštěstí nebyl masochista. Zatím. "Musíš být opatrnější."

139


Snolovec "To mám v úmyslu," řekl upřímně. Nehodlal dovolit Dolophoni, aby se ho znovu dotknuli. Na lodi byl v bezpečí, protože oni by nezpůsobili rozruch před skupinou lidí. Alespoň to byla lež, kterou namlouval sám sobě. Problém s Dolophoni byl v tom, že se vážně neřídili žádnými pravidly, o kterých by kdokoliv věděl. Může jen doufat, že budou dodržovat pravidla stanovené pro všechny ostatní. Koneckonců, oni, stejně jako Chthoniani, byli zákonem sami o sobě. Jediný rozdíl byl v tom, že vodítka Cthonianů opravdu nikdo nedržel. Dolophoni mohli být odvoláni Erinyemi. Ne že by to dělaly příliš často. Fúrie si libovaly v konfliktech, a nic nemilovaly víc než dobré krveprolití. Megeara se posadila na paty a podívala se na něj. Jasné světlo svítání jí zvýraznilo vlasy a rozzářilo je. Tváře měla zrůžovělé, a jediné na co dokázal myslet, bylo to, jak líbal její rozkošné rty. Myslel na hodiny, které strávil milováním se s ní. Zase byl tvrdý touhou po ní. Chtěl ji znovu ochutnat. Proč se na něj nemohla i v jejím světě vrhnout stejně jako ve snu? "Jsi tak krásná." Vrhla na něj pochybovačný pohled. "Chlape, ty sis tu hlavě pořádně narazil, co?" Zamračil se. "Proč nemůžeš přijmout kompliment?" "Protože na ně prostě nejsem zvyklá. Pocházím z rodiny, která nevěří v náhodně poplácávání lidí po zádech. Předpokládáme, že když na tebe nikdo nekřičí, odvádíš skvělou práci. A nikdo nikdy nikoho nechválil. Poklony nejsou důležité. Záleží na tom, co je uvnitř." Jeho úsměv byl upřímný a něžný. "Tam jsi ještě krásnější." Geary na něj dokázala jen zírat. Co by na tohle měla žena říct? "Děkuji." Ale bylo to velmi chabé, vzhledem k tomu, co cítila. Vše na Arikovi se jí hluboce dotýkalo a ona chtěla zůstat s ním. "Hej, Geary?"

140


Sherrilyn Kenyon Obrátila se k Teddymu. "Jo?" "Na bagru je nějaká závada. Justina na tom právě pracuje. Jenom jsem chtěl, abys to věděla." "Díky." Geary se odtáhla a usmála se na Arika. "Máme toho hodně na práci. Cítíš se na to?" "No jasně. Jsem tady, abych pomohl." Během následující hodiny, když chystali loď a vybavení, dostál svým slovům. Nezáleželo na tom, jak moc byl úkol těžký nebo špinavý, udělal všechno bez jediné stížnosti. Právě chtěli zvednout kotvu, když se v docích objevil Solin. Byl perfektně upravený a velice uražený. Jeho oči sálaly, když nastoupil na loď a vydal se rovnou ke Geary. "Nechtěli jste vyrazit beze mě, že ne doktorko?" Geary nevěděla, co na to říct. Upřímně řečeno, zapomněla na něj. Naštěstí se právě v tom okamžiku objevil Arik a upoutal Solinovu pozornost na sebe. Solin nakrčil obočí, když si všimnul slabé modřiny na Arikově čele. "Co se ti stalo?" "Spadl v noci ze své houpací sítě," vysvětlila Geary. "A když mě teď vy dva omluvíte, chci se okamžitě vydat na cestu." Arik nepromluvil, dokud nebyl se Solinem o samotě. "Houpací síť?" řekl Solin s posměšným smíchem. "Vypadá to spíš, jako by se tvoje čelo setkalo s něčím tvrdým." "Taky jo. Včera v noci se v mých snech objevili Dolophoni." Solin ztuhnul. Vztek z něj vyzařoval s takovou prudkostí, že Arika skoro sežehnul. Jeden by si myslel, že místo Arika napadli jeho. "Kolik jich bylo?" "Deset". Solin šokovaně vyklenul obočí. "A tys to přežil? Musím říct, že jsi mě překvapil." "Nenechám se porazit snadno."

141


Snolovec "Zřejmě ne. A jak ses jich zbavil?" "Poté co jsem jednoho z nich zabil, se stáhli a pak -" Solin vytřeštil oči. "Cože?" zeptal se nevěřícně. "Zabil jsem jednoho z nich." Solin se na něj podíval s respektem. "Jak se ti to podařilo?" "Jsem opravdu dobrý v tom, co dělám." Neřekl to arogantně, pouze konstatoval skutečnost. "Jo, a máš představu o tom, jakou bouři jsi na sebe právě přivolal? Dolophoni nemají rádi, když jsou lidé lepší než oni." "Vím a jsem si jistý, že spolu budeme znovu bojovat." Solin zavrtěl hlavou, když se díval přes vodu. Jeden koutek úst se mu zvedl do ďábelského úsměvu. "Tak kterého z těch bastardů jsi poslal pod kytičky?" Arik neznal jejich jména, ale měl pocit, že Solin si boje s nimi užil víc, než byl jeho spravedlivý podíl, když o celou tuhle věc projevil takový zájem. "Toho s holí." Solin se zasmál. "Erebos. Silný chlap. Rád bych to viděl. Zeus ví, že jsem mu chtěl celá staletí strčit tu jeho hůl do zadku." Ukázal na Arikovu tvář. "Všechno tě bolí, co?" "Ano." "Úžasné". A bylo to. Nic z toho nedávalo smysl. Nemělo by pociťovat žádné následky po jejich snovém souboji. S výjimkou smrti, která by se stala ve snové říši, by se nic ze snu nemělo dostat do lidské říše. Tak to prostě nemělo být. "Jediné vysvětlení, které mně napadá je, že jsem Skotos a do této říše vlastně nepatřím. Možná proto cítím bolest ze snů i v tomto světě." "Možná." Najednou prořízl vzduch zvuk plechové píšťalky, když se spustily lodní motory. Arik naklonil hlavu na stranu, když někdo začal hrát irskou melodii. O pár vteřin později uslyšel krásný hlas, který zpíval lidovou píseň "Jsem muž, kterého nepotkáváš každý

142


Sherrilyn Kenyon den." Zbytek posádky se přidal k písni, když se odrazili od přístavního mola a zamířili ven z přístavu. Všichni pracovali pospolu a pohled na ně Arika zahřál u srdce. Arik se usmál nad jejich kamarádstvím. "Jsou neuvěřitelní, že?" "Kdo? Lidi?" Přikývl. "Řekl bych, že mohou být." Arik sledoval Solina, který se držel stranou od ostatních a přemýšlel o tom, jaké to asi je mít to nejlepší z obou světů. Být schopný cítit a chodit mezi lidmi a to jak v této říši, tak i ve spánku. Jak může být Solin k tomu všemu tak lhostejný? Určitě musí oceňovat krásu tohoto světa. "Tak jaké to je?" Solin se zamračil. "Jaké je co?" "Být člověkem." Vztekle se ušklíbl. "V podstatě je to na nic. Vřele doporučuji návrat k božství, jak nejdřív to půjde." Arik to nechápal. Byla taky tolik krásy. Tolik všeho. "Poslouchat jejich písně… dívat se na krajinu. Jak to tady můžeš nemilovat?" Solin zkroutil rty do úsměšku. "Nemoci. Špína. Odpadky. Zločin. Brutalita. Co se ti na tom líbí?" "Na Olympu je taky brutalita." "To je pravda a já nenávidím lidstvo stejně, jako nenávidím bohy. Obě skupiny jsou sobečtí parchanti usilující o zničení všeho kolem sebe. Dostali dokonalý svět a místo toho, aby si ho vážili, ho raději zničí a ničí i sebe navzájem. Tak promiň, že se na ně nedívám s láskou v očích, ale spíš s opovržením v srdci. " Arik naklonil hlavu nad sálající hořkostí, která vyzařovala z celého Solinova těla. "Ale teď mi pomáháš. Proč?" Solinova tvář byla bezvýrazná, když nedbale pokrčil rameny. "Nemám nic lepšího na práci. Věčnost je nudná. Opravdu nudná. Doufám, že když se prolomí pečeť nad Atlantidou, nastane

143


Snolovec obrovský výbuch a přinese to do mého života nějakou legraci a zájem o můj život. Jestli budeme mít opravdové štěstí, Apollymi vyjde ven a důkladně nás pobaví masivním ohňostrojem. Sakra, jestli udělá jen polovinu z toho, co udělala minule, ti z nás, kteří nenávidí olympioniky a lidstvo, se budou smíchy popadat za břicho." Arik nechápal, jak někoho můžou nudit pocity lidské existence. Nechápal nenávist takových rozměrů. Ale Solin už tady byl celá staletí. Snad ho plynoucí čas taky vyčerpával. Když píseň skončila, posádka se pustila do písničky od Beatles "Revolution 1." "Hej, Ariku?" Otočil se a viděl, že k němu přiběhla Tory s malým zabaleným balíčkem, který mu podala. "Karamelem plněné koláčky s polevou. Úžasné. Věř mi." Pak se otočila a odběhla. Smál se, když si uvědomil, že to musí být další jídlo. Zdálo se, že se ho tu pokouší zkazit. Solin poodešel stranou, zatímco se Arik dobýval do balíčku a uvědomil si, že Tory má vynikající vkus. Tyhle věci byly úžasné. Zatímco Beatles splynuli s Bee Gees, loď zvýšila rychlost a vezla je na místo, kde před 11.000 lety velmi naštvaná bohyně zničila svoji rodinu a potopila celý kontinent na dno moře. Oblíbená legenda tvrdila, že to byl Apollo, kdo zničil Atlantidu, protože jejich královna nařídila smrt jeho milenky a syna. Ale byla to jen dobrá propaganda v řeckém pantheonu, kde chtěl každý působit co nejhrozivěji. Pravda byla úplně jinde. Oni byli ve srovnání s Atlanťany mláďata. Jejich moc nebyla nic. Apollymi Ničitelka by se přehnala přes celou Zemi až by nezůstalo vůbec nic, kdyby nebyla uvězněna uprostřed svého krvežíznivého řádění poté, co ji osud podvedl. Teď seděla v pasti

144


Sherrilyn Kenyon svého podsvětí, místě zvaném Kalosis a tohle všechno sledovala a čekala na někoho, kdo ji osvobodí. I když Arik neměl svou božskou moc, slyšel atlantské volání bohyně, která toužila po svobodě. Byla jako maják, svolávající lidí k ní. To byl pravděpodobně důvod, proč tolik lidí pátralo po Atlantidě. Ostatní bohové byli důvodem, proč bylo jejich hledání neúspěšné. Nikdo nechtěl, aby se Apollymi osvobodila. Vzhlédl a zachytil Katin pohled z místa, kde stála na přídi lodi. Sice se na tom neshodli, ale co je špatného na tom, když se Megeara bude trochu motat kolem ruin, pokud neporuší pečeť? Najde několik střepů keramiky a možná i nějaké šperky. Nic z toho nesouvisí s Apollyminým uvězněním. Byli v bezpečí. Alespoň to byla lež, které chtěl věřit.

Solin při přecházení po palubě ztuhl, když u zábradlí uviděl stát mimořádně vysokou ženu. Byla pružná a elegantní, a také naprosto ohromující. Ale víc než její krása byla moc, která z ní vyzařovala. Byla to aura, kterou dobře znal. Byla Olympionik. A on nic nenáviděl víc než Olympioniky. Opatrně se k ní blížil a přemýšlel o tom, jak velkou má asi moc. "Jsi cítit jako bůh, ale já tě neznám." Její zelené oči se na něj podezřívavě zadívaly a on věděl, že posuzuje jeho moc, stejně jako on zkoumal její. "Jsem služebnicí Artemis." Smál se tomu, co řekla. "Ty jsi sluha? Máš mnohem více energie a my oba to dobře víme." "A ty máš na poloboha hodně šťávy. Zajímalo by mě, jestli jsi s někým neuzavřel dohodu."

145


Snolovec Solin se na ni arogantně ušklíbl, když se rozhlédl kolem, aby se ujistil, že je lidé nemohou vyslechnout. "Jsem rád, když si to o mně lidé myslí." "To se vsadím, že ano. Co tady děláš? Není to neobvyklé, aby dva snolovci spolupracovali?" "Ne tak docela. Existuje mnoho týmů Skotos, kteří mají ve zvyku pracovat společně." Prohlédl si ji od hlavy až k patě a zjistil, že její tělo je delikátní. Byla pro jeho druh perfektní materiál na hraní ve snech. "Překvapuje mě, že tě nikdo nenavštívil." "Mě ne. Artemis poslední osobou, která se mě pokusila obtěžovat, nakrmila divočáka. Co se týče mých snů, je to ještě horší. Tam by se pokusil proniknout jedině sebevrah." "Oooh". Prudce vtáhnul dech a její varování ho ve skutečnosti přinutilo usmát se očekáváním. Také okamžitě ztvrdnul. "Zní to čím dál lákavěji." Vrátila mu úsměv. Ten její byl okouzlující, s nádechem zloby a lehkou výzvou. "Ještě jsi neodpověděl na otázku dne. Proč jsi tady Skotos?" Nevzrušeně pokrčil rameny. "Původně jsem sem přišel, abych vymrdal s Arikem. Ale teď to přehodnocuji. Vážně jsem si myslel, že celá tahle akce nebude ani trochu zajímavá, ale to, že jsi tady, znamená, že Artemis se o tuhle výpravu hodně zajímá. A o cokoliv se zajímá ona, zajímá i mě, což znamená, že to co se tady děje, bude asi opravdu zajímavé. Nemyslíš?" "Ani ne. Proč si neušetříš bolest hlavy a nevypadneš odsud?" "No jestli se mě odsud právě nesnažíš dostat pryč. Vyháníš mě. Proč?" "Zjistila jsem, že mi lezeš na nervy." Zasmál se. "A to jsem tě ještě ani pořádně dráždit nezačal. Představ si, co bych dokázal, kdybych se do toho opravdu pustil."

146


Sherrilyn Kenyon Její oči se nebezpečně zúžily. "To si dokážu představit. Také si umím představit, že ti podříznu hrdlo, rozpářu tě a pak si zavážu boty tvými střevy." "No vážně, Kori, už s tím musíš přestat. Vážně mě rajcuješ." Zašklebila se na něj. "Jsi nemocný parchant, že jo?" "Není to přesná definice Skotos?" Odstoupila od něj, než se rozhlédla kolem sebe, aby se ujistila, že není nikdo v doslechu. Její pohled se zastavil na Arikovi. "Jak vidíš, už máme jednoho z vás na palubě. Nepotřebujeme dalšího." "To si všichni myslí, ale ještě nezažili nic zvláštního. Dva Skotos nebo jeden, tak jsem tady v celé své kráse, abych se ti dostal pod kůži nebo pod sukni. Opravdu nejsem nic zvláštního." "Ano, ale existuje zákon, který říká, že vadné zboží můžeš poslat zpět. Nemůžu vymyslet nic vadnějšího než tebe." "Já ano. Nesmrtelnou osobu s božskou mocí, která se prezentuje jako služebník a od ostatních čeká, že si toho nevšimnou. To je rozhodně vadné, nemyslíš?" "Myslím, že do toho ti nic není." "Hmm…“ Opravdu jí byl velmi zaujatý, což pro něj bylo velmi neobvyklé. Naklonila hlavu a podívala se na něj. "Proč vlastně nenávidíš Arika?" Ta otázka nepatřila do jejich rozhovoru a překvapila ho. "Prosím?" "Mám božskou moc, vzpomínáš? Cítím své emoce a ty jsou plné zloby. Proč ho nenávidíš?" Povýšenecky se na ni ušklíbl. "Pokud toho tolik víš, měla bys znát odpověď." "Mohu vycítit jen emoce, nemohu vystopovat jejich kořeny. A cítím, že ty jsi jimi požírán zaživa, což také vyvolává otázku, jak je možné, že má nějaký Skotos tak silné emoce."

147


Snolovec Solin pokrčil rameny. "Jsem Skotos jen napůl, vzpomínáš? Jsme imunní vůči prokletí." "Aha," řekla, jako by to konečně pochopila. Její tón ho fascinoval. "Co?" "Spletla jsem se. Není to nenávist, je to závist." Nad tím absurdním nápadem se rozesmál. On, že by žárlil na Skotos? Ale prosím vás. "Ty nevíš, co říkáš." Podle jejího tónu by řekl, že ji jeho popírání baví. "Ale vím. Jsi celý nasáklý jejím pachem. Je všude uvnitř tebe. Závist v tobě hlodá jako červ uvnitř šťavnatého jablka." Zašklebila se na něj. "Jo, na světě neexistuje tak silný deodorant, aby zamaskoval její zápach." Byla směšná a on už byl unavený s hádání se s ní. "Tato diskuse je u konce." Začal se od ní vzdalovat. "Počkej." Zastavil se a ohlédnul se. "Ano?" "Už jsem to řekla Arikovi a teď říkám i tobě, že nedovolím Geary ani komukoliv jinému odkrýt Atlantidu. Nikdy." Ušklíbl se nad jejími obavami. "Jako by mě Atlantida zajímala. Mám mnohem sobečtější zájmy." "A jaké by to měly být?" "Jak jsi výstižně řekla, do toho ti nic není. Dobrý den, bohyně. A hodně štěstí."

Arik se zarazil, když se přiblížili ke svému cíli. Apollymin hlas zesílil, když loď zpomalila. Byli jen pár metrů od místa, kde kdysi stál hlavní přístav Atlantidy. Kdyby Arik zavřel oči, dokázal si ho vybavit ve své mysli. Býval to rušný přístav plný obchodníků, pirátů a rybářů. Prostitutky, námořníci a úředníci se v docích bez problémů mísili

148


Sherrilyn Kenyon v jeden dav. Přístav byl vždycky přeplněný k prasknutí. Ve vzduchu visela těžká vůně ryb, koření a parfémů, zatímco se na hoře nad ním lesklo hlavní město skryté za kamennými zdmi. Vysoce vyspělí Atlanťané byli klidným národem, který chtěl jenom pomáhat ostatním. Ale Zeus a Apollo odmítali nechat je takhle žít. Řečtí bohové vedli válku s atlantským pantheonem a využívali k tomu jejich lidi. Nakonec, to byli právě tito lidé, kteří trpěli nejvíce. Arik odsunul tu myšlenku stranou a rozhlédl se po lodi, která byla plná lidí, kteří se chtěli dozvědět pravdu, kterou on už dávno znal. Lidstvu bylo lépe, když Atlantida ležela na dně moře. Posádka pobíhala sem a tam, jak se připravovala na své zatracené vykopávky. Arik přešel palubu na místo, kde vedle čerpadla stál Solin. "Potřebuju laskavost." "Copak jsem toho pro tebe ještě neudělal dost?" Arik se zašklebil. "Vzhledem k tomu, co jsi mi udělal ne. Nebo víc k věci, sakra to ne." "S tím nesouhlasím, ale sžírá mě zvědavost. Co chceš teď?" "Znalosti," řekl Arik jednoduše. "Co chceš umět?" "Potápět se." Solin zkoumavě přimhouřil oči. "Proč?" Arik se na něj legračně zadíval. "Proč myslíš? Chci se ujistit, že se nevydají do špatné oblasti a vypustí nějakou bohyni. Což nemohu udělat, když budu 200 stop nad nimi, že ne?" Solin nevypadal přesvědčeně. "Megeara tě nenechá jít." "Když budu vědět, co dělám, nedokáže mě zastavit." Solin se zasmál. "Musíš se toho o ženách ještě hodně naučit." Přivřel oči předtím, než položil ruku na Arikovu hlavu. Arik na okamžik pocítil ostrou bodavou bolest, než získal všechny znalosti, které potřeboval k tomu, aby se dokázal potápět jako profík. Bohužel získal také krvácení z nosu. "Co to sakra je?"

149


Snolovec Solin se na něj výsměšně podíval. "Jsi člověk, a já jsem se ti právě hrabal v mozku. Jako bohové můžeme takto přijímat informace, ale jako člověk…“ Vytáhl kapesník a podal jej Arikovi. Báječné. Prostě skvělé. Arik si otřel krev, než přešel k Megeare, která právě kontrolovala vzduchové hadice. "Kde je můj oblek?" Geary na něj po jeho nečekané otázce s úžasem zírala. "Prosím?" Ukázal na potápěčské obleky, které ležely vedle ní. "Mám v plánu jít s tebou." Její ústa se několikrát otevřela a zavřela, než z nich vyšel nějaký zvuk. "No… ne. Tohle není hra, Ariku." "Já si taky nehraji. Chci jít s vámi a pomoct vám. Věř mi. Vím, co dělám." Geary byla skeptická. Poslední věc, kterou potřebovala, byl amatér v jejím týmu. "Nelže," řekl Solin, když se k nim připojil. "Mohu tě ujistit, že je částečně ryba. Jacques Cousteau je proti němu žabař. A Aquaman také." Pořád nebyla přesvědčená a tak se na Solina zamračila. "Víš, jak je to nebezpečné?" "Neposílal bych ho tam dolů, kdyby sis nebyl naprosto jistý tím, že se vrátí zpátky nahoru, aby mě mohl dál štvát." Solinův hlas byl tak suchý, že by na něj mohla použít zvlhčovač. Geary zaváhala. Nechtěla, aby se komukoliv z jejího týmu něco stalo. Nebo Arikovi. "Pokud umíš plavat jako ryba, jak je možné, že ses topil, když jsme se poprvé potkali?" Arik se napjal. Už zapomněl na jejich setkání. Naštěstí rychle vymyslel odpověď. "Když jsi mě našla, už jsem byl ve vodě dlouho a byl jsem unavený. Normálně s tím nemám žádné problémy. Ten den jsem prostě měl štěstí ... v mnoha ohledech." Tvářila se skepticky. Kat se k nim připojila. "Co se děje?"

150


Sherrilyn Kenyon "Arik se chce potápět s námi. Nevím, jestli to mám dovolit." Kat a Arik si vyměnili pohled, který byl nepřátelský a zároveň uctivý. "Víš, co děláš?" zeptala se Kat. "Ano." "Nech ho jít s námi. Co hrozného by se mohlo stát?" Geary se posmívala Katině lhostejnosti. "Smrt." Kat pokrčila rameny. "Můžeš umřít při přecházení ulice. Dvě stě stop pod hladinou není moc aut." Takovým podivným způsobem měla pravdu. Kat nakrčila nos. "Nech ho jít. Budu na něj dávat pozor. Věř mi." Kat byla jedinou osobou, kterou Geary znala, která byla lepší plavec než ona sama. Pokud Kat tvrdí, že to bude v pořádku, taky to tak bude. Geary se podívala na Arika. "Tak dobře. Můžeš se obléknout." Geary Arika pozorně sledovala, když se připravoval k ponoru, aby se ujistila, že o svých schopnostech nelhal. Musela mu dát bod. V plné výbavě vypadal, jako by se do ní narodil a taky věděl, jak si ji obléknout. Ani jednou ve svých pohybech nezaváhal. Ale mátlo ji to. "Řekni mi, jak je možné, že někdo, kdo byl vychován v horách, se umí potápět?" Arik při její otázce ztuhnul a okamžitě se snažil vymyslet pravděpodobný příběh. "Říkal jsem ti, že jsem hledal Atlantidu. Je těžké dělat to na souši. Strávil jsem hodně času na výzkumných lodích tady v Egejském moři." "Hmm… víš, na tobě je něco, co mi nedává smysl. Ale nemůžu přijít na to, co to je." Nabídl jí uklidňující úsměv. "Jediné, co potřebuješ vědět, je, že jsem tady, abych ti pomohl." Místo toho, aby ji k němu jeho slov přivábili blíž, Geary o krok ustoupila a její oči se podezřívavě blýskaly. "Jasně."Arik chtěl

151


Snolovec frustrovaně klít, ale neměl na to čas. Chystali se jít dolů. Budou se potápět ve čtyřech. Geary, Kat, on a Scott. Geary je vedla k místu, odkud je spustí dolů do vody spolu s bagrem. Žádný z nich nepromluvil, dokud nebyli pod vodou. Arik slyšel vlastní dech, když se potápěli hlouběji, pryč z povrchu světla. Bylo to kalné a tmavé. Ale nejpodivnější na tom všem byl tlak vody na jeho tělo. Čím hlouběji se potápěl, tím to bylo horší. Bylo to téměř nesnesitelné, a jedna jeho část pomalu panikařila. Ale to bylo směšné. Byla to jen voda, a on byl s lidmi, kteří vědí, co dělají. Když na to přijde, on věděl, co dělá. Geary se zastavila na první zastávce, aby nechala jejich těla přizpůsobit se tlaku a hloubce. "Jak na tom všichni jste?" Scott se usmál. "Skvělé, šéfko." Kat přikývla. Podívala se na Arik. Naklonil k ní hlavu. "Dobré." Ale něco se jí na něm nelíbilo. Byl to její instinkt, a ona nevěděla, co ho spustilo. "Jsi si jistý?" "Jo. Jen mě napadlo, co by se stalo, kdyby byl někdo takový blbec, aby sundal přílbu o dvě stě metrů níž." Geary znechuceně nakrčila noc. "Brr," odsekla Kat. Geary s ní souhlasila. To byly věci, na které nikdo nechtěl myslet. Scott si odkašlal. "Je příliš pozdě na to, abych se vrátil? Nejsem si jistý, jestli tady chci být s Freddy Kruegarem, který přemýšlí o takových věcech. Co kdyby ho popadlo náhlé nutkání provést experiment?" Geary zavrtěla hlavou. "Arik si jen dělal legraci. Že ano?" "Přesně tak. Ale -" "Žádné ale," řekli ti tři jednohlasně. Geary poklepala Arika po rameni. "Prostě měj jen samé šťastné myšlenky, ano?"

152


Sherrilyn Kenyon "Víte," hlavy jim naplnil Toryin hlas. "Teď, když se o tom Arik zmínil. Dvě stě metrů hluboko, ten tlak na lidské tělo -" "Tory!" vyštěkla Geary. "Prosím tě, právě teď nám necituj žádné poučky nebo statistiky, ano?" "Ty jsi ale otrava." Ignorujíc úšklebek v Toryině hlase, zamířila Geary k dalšímu záchytnému bodu. Plánovala čtyři zastávky, aby se dostatečně přizpůsobili. Ale upřímně, chtěla by se dokázat ponořit najednou. Kdyby to tak šlo. Trvalo jim dlouho, než se do těchto míst dostali, tak by to neměli zkazit. Musejí být opatrní s ukotvením sítě, ale náhodnou nepoškodili něco, co se skrývá pod bahnem a usazeninami. Gearyn otec jí vtloukal do hlavy, že velká část historické Tróje byla ztracena v důsledku zápalu Heinricha Schliemanna najít důkaz o její existenci. Poškodil ji stejnou měrou, jakou ji zachránil. Nechtěla udělat stejnou chybu. Jakmile byly údaje zapsány a vyfotografovány, přeskupili se. "Jak to jde?" zeptala se jich. Každý z nich jí ukázal palec nahoru. "Všichni dýchají klidně?" kontrolovala je. Scott přikývl. "V pořádku, šéfko." "Je mi dobře," vmísila se Kat Arik se na Geary usmál. "Pojďme kopat." Jeho horlivost jí horce probodla. Opravdu se zdálo, že odrážel její vlastní nadšení. Geary zamířila k prvnímu místu, které chtěla prozkoumat. Opatrně odsáli zeminu a našli pod ní něco, co vypadalo jako zeď. Její ruka se trochu třásla, když se jí dotkla. Přála si, aby neměla rukavice, aby ji mohla cítit pod holou rukou. "Nejedná se o přírodní objekt," řekla a podívala se na Scotta, aby si to ověřila. "Ne, to je moc dokonalé." Geary fotila, zatímco Scott seškrabával vzorek sedimentu.

153


Snolovec "Vidím tě…“ Ztuhla při zvuku tichého, svůdného ženského hlasu ve své hlavě. "Jsi tak blízko, jenom kousíček. Hraješ si s tou zdí. Ale to není to, co chceš, že ne?" Geary se podívala na ostatní, ale nevypadalo to, že by ten hlas slyšeli. Kdo jste, zeptala se v mysli. "Jsem to, co hledáš, Megearo. Já jsem Atlantida. Pojď blíž ke mně, dítě. Tři stopy pod tebou. Prokopej se bahnem. Je tady skříňka, která na tebe čeká….“ Bylo šílené, že pomyslela na to, že by ten hlas poslechla. Co to může znamenat? A i když sama sobě řekla, aby to ignorovala, zjistila, že dělá přesně to, co ta žena řekla. "Geary?" Ignorovala Katin hlas, když kopala v bahně. Všechno kolem ní bylo rozostřené a mlhavé. Když kopala hlouběji, nenašla nic. Jsem blázen. "Geary!" Toryin hlas ostře zazněl v interkomu. "Přestaň". Ztuhla. "Posuň kameru o půl palce dopředu." Geary se řídila jejím příkazem. "Proč?" Než mohla Tory odpovědět, Geary uviděla to, čeho si její sestřenice všimla na obrazovce. Byl to roh něčeho, co vypadalo jako skříňka. Ne… Geary zatajila dech, když ji jemně vytáhla ven. Bylo to pokryté nánosem z moře. Ale to nebylo to, co ji fascinovalo. Krabice byla prastará, s jasným designem lvů táhnoucích vůz, na kterém stál vysoký bůh držící hůl. Tohle, stejně jako její náhrdelník, bylo pokryté podivným nečitelným písmem.

154


Sherrilyn Kenyon Ruce se jí třásly, když opatrně zvedla víko, aby se podívala, co skříňka obsahuje. "Co je to?" zeptala se Tory hlasem plným očekávání. "Nevidím to, Geary. Co je uvnitř?" Geary zoufale vydechla, když si uvědomila, že je prázdná. "Nic, Tory. Je to jen skříňka, ale je stará." Podala ji Scottovi, aby ji mohl schovat, kvůli pozdějšímu prozkoumání. Doufajíc že najde něco lepšího, se Geary sklonila, aby pokračovala v hledání, když uslyšela něco, co znělo jako by Tory něco upustila. V pozadí bylo slyšet tlumené hlasy, jako by se někdo hádal, ale Geary nedokázala poznat, co se děje. "Jsi v pořádku, kámo?" Nikdo se neozval. "Tory? Christofe?" O dvě sekundy později jí něco hlasitě zaznělo v uších. Pak následováno jen prázdné statické ticho.

155


Snolovec

KAPITOLA 12 Pro Geary neexistoval horší pocit, než když si myslela, že je někdo koho miluje v nebezpečí, a ona není schopná se k němu dostat. Geary dostala hysterický záchvat, zapomněla na to, kde je a vydala se co nejrychleji na cestu temnou vodou. "Geary!" Ignorovala Katino volání. Jediné, na čem jí záleželo, bylo dostat se nahoru, aby viděla, co se stalo. Najednou tam byl Arik a táhnul Geary zpět. "Musíš se uklidnit. Dýcháš příliš rychle." Zavrtěla hlavou. "Znělo to jako exploze. Musím se dostat nahoru." "Všichni jsme ten zvuk slyšeli." Jeho tón byl na klidný a vyrovnaný stejně jako jeho modré oči, které ji neustále pronásledovaly. "Mohlo to být cokoli. Jediné, co víme je, že intercom nefunguje. Kvůli tomu nechceš zemřít, že ne?" Měl pravdu a ona ho za to nenáviděla. Přikývla, přitiskla si ruku na helmu a pozorně poslouchala. "Tory? Jsi tam? Co se děje?" Nepřišla žádná odpověď. "Tory? Christofe? Justino? Thio? Sakra. Odpovězte mi někdo… prosím." Arik zadržel dech, přál si, aby ji mohl uklidnit. Ale jak se ticho protahovalo, věděl, že se něco stalo. Něco muselo -

156


Sherrilyn Kenyon Jeho myšlenky se zastavili, když kousek vpravo od něj uviděl kus pokrouceného kovu. Následováno víc kusů, která padaly vodou kolem nich. A bylo zřejmé, co byli ty kovové věci. "No, přátelé," řekl Scott a jeho hlas se třásl. "Myslím, že naše loď se nás pokouší zabít." Jo. A Arik měl špatný pocit, že to dítě může mít pravdu. Do prdele. Arik se podíval na Kat a poznal, že nemá víc informací než on. Zavřel oči a zavolal svou myslí bratra. "Soline ..." Z jeho strany nepřišla žádná odpověď, což bylo ještě zlověstnější než to, že jejich loď explodovala. Arik Megearu pustil. "Dobrá, pojďme nahoru. Bezpečně." "Dobře." Ale slyšel v Megearyně hlase strach a paniku. Zaváhal, když Megeara a Scott vyrazili, a pak začal plavat vedle Kat. "Žádné tušení?" Mrzutě zavrtěla hlavou. "Víš, v případě, že je loď pryč, je pryč i naše zásoba vzduchu." Na to myslel i on. Zatím vzduch měli. Což byl další důvod, proč by se měli okamžitě vynořit. Neměli moc velkou rezervu, a jelikož byl člověk, mohl tady umřít, což bylo to poslední, co chtěl. Kat z nich byla jediná, která z toho nemusela mít strach. Šťastná děvka. Když plaval k první dekompresní stanici, snažil se Arik opakovaně spojit se Solinem, zatímco Megeara pokračovala ve volání ostatních přes intercom. Opakovaně se jim nikdy neozýval, viděli jen pár dalších kousků kovu, který se vznášel kolem nich, když zamířili k mořské hladině. Jo, nic vás lépe nepřinutí ohlédnout se za svým životem, než vědomí, že jste potopení pěkně hluboko a zemřete, jestli se brzy nedostanete na vzduch. Dosáhli první zastávky, na které byli upevněné jejich dýchací hadice. Ženy šli první, pak on a nakonec Scott. Pohrávali si

157


Snolovec s hadicemi, když čekali, až se jejich tělo přizpůsobí nové hloubce a pak plavali dál. Ale všichni se třásli při pomyšlení na to, co se mohlo stát s lodí a s ostatními. "Arikosi ..." Zaváhal, když v hlavě konečně uslyšel Solinův hlas. "Co se děje?" "Loď vyletěla do povětří." "No do prdele. Toho jsme si všimli. Její části nás totiž málem tady dole rozdrtily. Co se stalo a proč jsi to nezastavil?" "Jo, jasně. Zastavit to, ksakru. S tímhle nechci nic mít." Arik nadával na Solinovo sobectví. "Sakra, Soline. Není tu pro nás dost vzduchu. Možná se nedokážeme vrátit zpátky." "A to pro mě má jako něco znamenat? Všichni jednou zemřete tak jako tak, no ne? Jaký to má smysl? Já tu pořád budu žít, i když vy všichni ostatní už budete pryč." Kdyby Arik mohl na Solin sáhnout, zabil by ho. "To není hra, Soline." "Ne, to není. A ty jsi v tom na vlastní pěst. Hodně štěstí." Arik zaskřípal zuby a vzal si od Megeary hadici, aby si mohl doplnit zásobu vzduchu. "Radši se modli, abych se za tebou tam nahoru nedostal." "Modlitby jsou pro amatéry a ty máš mnohem větší problémy než já." Arik cítil, jak se Solin vzdaluje od jeho myšlenek. Megeara si vzala hadici a zhluboka se nadechla, než znovu vyrazila vzhůru. Arik a ostatní ji následovali. Byli v půli cesty k druhé zastávce, když vodou kolem nich začaly padat další kusy lodi. Co se to sakra děje? Vyletěla snad do vzduchu další loď? Arik plaval k Megeare, která se začala pohybovat rychleji.

158


Sherrilyn Kenyon "Megearo. Stůj. Musíme dýchat pomalu. Víš to. Zůstaň klidná a soustředěná." Geary ho od sebe chtěla odstrčit, ale věděla, že má pravdu. Nemohla si dovolit s ním bojovat ve vodě. Právě teď měli jedinou zásobu vzduchu na zastávkách. Musí tam zůstat, dokud se jejich těla nepřizpůsobí. Pak musí zadržet dech a přesunout se na další. Ale to trvalo příliš dlouho na to, aby se jí to líbilo. Musela vědět, co se děje. Co se stalo s ostatními. Její srdce ztěžklo, když se podívala na Scotta, který měl v očích slzy. "Budeme v pořádku, Scotte." Pochybnosti v jeho pohledu ji popálily. "Jo, jasně." "Nemluvte," utrhla se na ně Kat. "Musíme šetřit vzduchem, který máme." Arik vzal Geary za ruku a stiskl ji předtím, než ji přinutil plavat dál. Geary poslechla, ale jak plavala, myslí jí vířilo tisíce myšlenek. Její bratr zemřel po selhání jeho kyslíkové bomby. Vždycky přemýšlela o tom, na co asi Jason myslel v těch posledních pár minutách poté, co si uvědomil, že se jeho život chýlí ke konci. Teď musela říct, že to bylo na houby. Přelévaly se přes ni vzpomínky a nesplněné sny a bolely ji. Nechtěla zemřít. Byla mladá, a i když moc nerandila, pořád snila o tom, že jednoho dne potká skvělého muže a bude s ním mít děti. Že zestárne s někým, kdo si jí bude vážit stejně, jako si ona bude vážit jeho. Copak toho žádala tak moc? Chtěla toho tolik udělat. A teď už možná nikdy ani znovu neuvidí denní světlo. To nebylo fér – být tak blízko svého cíle a zemřít dřív, než stihne dokončit svůj úkol. Ale nejhorší bylo pomyšlení na to, že Tory a Thia už můžou být mrtvé. Justina, Teddy, Christof a všichni ostatní… A bylo by to její chyba. Úplně všechno. Bože, jak její otec dokázal žít s tak příšerným pocitem viny? Není divu, že se z něj stal alkoholik. V tu chvíli ho chápala tak jako nikdy předtím.

159


Snolovec Strávila tolik času jeho obviňováním, že si neuvědomila, jak moc se musí vinit on sám. Hlodavá bolest z vědomí, že ohrozil svoji rodinu a vzpomínky na to, jak umírají kvůli jeho posedlosti. Je mi to tak líto tatínku. Jestli se z toho dostane a jestli budou ostatní v pořádku, je po všem. Nikdy už znovu neohrozí další lidi. Byl to jen hloupý sen, který nestojí asi za jedinou další kapku krve. Nebo další život. Atlantida nechtěla být nalezena. Konečně to pochopila. Najednou si Geary uvědomila, že voda je stále světlejší. Když vzhlédla, uviděla, jak se sluneční světlo láme ve vlnách nad její hlavou. Už to není daleko… její radost byla poznamenaná strachem z toho, co na ni tam nahoře asi čeká. Co se stalo se zbytkem její posádky. Pronásledovaly ji hrůzné obrazy. Myšlenky na Tory a Thiu ležící obličejem ve vodě. Nebo znetvořené… křičící, aby jim pomohla… Prosím, prosím, prosím buďte v pořádku. Hrdlo se jí svíralo stále víc, jak se blížila k hladině. Cítila bolest z toho, jak už v plicích neměla žádný vzduch. Její plíce hořely, pálilo ji v nich jako by byly v ohni a začala se jí zmocňovat panika. Jak tragické by bylo zemřít tak blízko svému cíli. Ještě pár metrů a dostane se na hladinu. Začala si uvolňovat přilbu a kopala čím dál rychleji. Zdálo se jí, že jsou její končetiny příšerně těžké. Srdce jí bušilo jako zvon. Strašně moc se chtěla nadechnout, ale věděla, že ještě nemůže. Prosím…. Ve chvíli, kdy Geary dosáhla hladiny, si stáhla helmu a odhodila ji, když se konečně nadechla čerstvého vzduchu. Třásla se, zatímco jí studená voda šplouchala kolem potápěčského obleku. Ale bylo tak dobré znovu volně dýchat, že jí to bylo jedno.

160


Sherrilyn Kenyon Otočila se ve vodě a snažila se zorientovat. První věc, kterou viděla, byly doutnající zbytky její lodi - ne, že by toho z ní nějak moc zbylo. Hystericky začala plavat k ní, ale někdo si ji přitáhl k sobě. Obrátila se a zjistila, že ji drží Arik. "Jsou mrtví," vzlykala a odtáhla se od něj. "Musím je najít." "Nejsou mrtví." Zaplavil ji vztek a ona otevřela ústa, aby mu řekla, že jí nebude říkat, co má dělat. Ukázal na opačnou stranu lodi. Podívala se tam a zjistila, že se na vlnách pohupuje malý záchranný člun, ve kterém seděla Tory, Justina, Solin, Althea, Thia, Christof a Brian. Úleva se přes ni přelila s takovou prudkostí, že se svezla zpátky do vln. Arik ji přitáhl k sobě a pomohl jí zpět na hladinu. Smála se a plakala, když se kolem něho omotala a políbila ho. Nikdy nic takového neviděl. Bylo to, jako by vůbec neměla svoje emoce pod kontrolou. Usmála se na něj předtím, než od něj odplavala a zamířila k ostatním. Zmateně šlapal vodu, zatímco se vedle něj vynořili Kat a Scott. "Díky bohům," řekla Kat poté, co odhodila přilbu stranou. "Co se sakra stalo s lodí?" zeptal se Scott. Kat na něj šibalsky mrkla. "Zdá se, že vyletěla do povětří." "Jo, ale proč?" Věnovala Arikovi tvrdý pohled. "To je zajímavá otázka, že?" "Ano, to je." Scott okamžitě vyrazil za Megearou, zatímco Kat a Arik zůstali pozadu. "Myslíš, že v tom má prsty Zebulon?" zeptal se jí. Kat zavrtěla hlavou. "Tohle není jeho styl. On by nás prostě rozdrtil a nic by po sobě nezanechal. Ne, tohle bylo bezohledné." "Tak nějaký člověk?" "Nevím, ale zjistím to."

161


Snolovec Arik se zamračil. V jejím hlase zazněl takový zvláštní tón a on ji podezříval z toho, že přesně ví, kdo za tím stojí, ale nechce tu osobu prozradit. Arik by z toho mohl obviňovat Dolophoni, ale tohle taky nebyl jejich styl. Vedli spor s ním, což znamenalo, že by s ním přišli bojovat do vody a neobtěžovali by se ohrožovat ty, co zůstali na hladině. Nemluvě o tom, že Dolophoni nebyli takhle nedbalí. Ne, kdyby to byli oni, poznal by to. Ostatně, už kvůli tomu krvácel. Tak kdo tedy? Sakra, nepřátelé tady padali jako zralé hrušky. To mají teda štěstí.

Bláznivě se smějící Geary se vytáhla do člunu a přitáhla si Tory a Thiu do obřího objetí. "Hej, budu celá mokrá!" vyštěkla Thia a odstrkovala ji od sebe. Geary ji ignorovala a tiskla k sobě. "Díky bohu, že jste v pořádku lidičky." Tory ji políbila na tvář. "Stejně jako Kichka." Zvedla zmačkanou kuličku, která jí ležela na klíně a ukázala jí tak velmi rozrušenou kočku, která na ně syčela. "Drapla jsem ji cestou ven." Geary políbila chlupatou kočičí hlavu předtím, než si vzala Kichku od Tory, a rozhlédla se po ostatních. Byli tam všichni a všichni najednou začali mluvit. "Co se stalo?" Tory ukázala palcem na Solina. "Solin řekl, že cítí únik plynu. Kdyby nebylo jeho, byli bychom už všichni mrtví." Geary se nad tím vysvětlením zamračila. "Únik plynu? Jak je to možné? Vždyť Christof a já vždycky všechno pečlivě kontrolujeme." Tory pokrčila rameny. "Já nevím." Obě se podívaly na Solina, který vypadal podivně panovačně, i když měl rozcuchané vlasy a na jeho bezvadném obleku byly černé

162


Sherrilyn Kenyon skvrny. "Cítil jsem ho a měl jsem špatný pocit, že se něco chystá, promiňte mi tu slovní hříčku, bouchnout." "Hm," řekla Geary hladící kočku. "Máš tyhle záblesky psychických schopností často?" Jeden koutek úst se mu zvedl do uštěpačného úsměvu. "O tom nemáš ani ponětí." V jeho hlase zazněl divný tón, z něhož ji skutečně zamrazilo v zádech. Teddy jí podal malou lahvičku. "Pro vás, kapitáne. Jsme rádi, že jste se všichni vrátili zpátky v jednom kuse." Geary mu poděkovala, zatímco Arik, Kat a Scott se škrábali k nim do člunu. Neuniknul jí nepřátelský pohled, který Arik vrhnul na Solina, než si sednul vedle ní. "Je ti dobře?" zeptal se. Přikývla. "Fajn." Arik se natáhl, aby mohl pohladit Kichku po hlavě. Kichka na něj zasyčela, než natáhla jednu tlapku a sekla ho po ruce. Arik odtáhl ruku z dosahu jejích drápků. Geary byla ohromená. Za celou tu dobu co měla svou kočku, se Kichka nikdy nezachovala takovým způsobem. Arik se zamračil, než si přesedl, aby se vzdálil z dosahu kočky. "Kichko," nabádala ji Tory. "Co to do tebe vjelo, děvče?" Byl to Solin, kdo odpověděl. "Je to asi jenom rozrušení nad tím, co se stalo. Bylo to šílený, ale naprosto šílený den." Možná. Ale dělo se tam něco velmi podivného a Geary chtěla vědět, co to je. Geary otočila hlavu, aby se podívala na zbytky lodi, zatímco k nim mířil záchranný člun. Bylo to jen o chlup. Příliš blízko. Dnes měli všichni štěstí. Ale zítra…

163


Snolovec Nechtěla na to myslet. Bože, co kdyby Solin necítil únik plynu? Co kdyby ho ostatní neposlechli? Místo toho, aby byla na kusy jen loď, byli by to její přátelé a rodina. Ta myšlenka ji přinutila vystřízlivět. "Máme zálohu všech dat," řekla Tory, když brala z Gearyných rukou Kischku. "Můžeme to všechno zopakovat." "Ne," řekla Geary rozhodným hlasem. "Končíme." Každý na člunu s výjimkou Solina a Kata na ni zírali. "O čem to mluvíš?" "Jak to můžeme vzdát?" "Zbláznila ses?" "Právě jsme dostali povolení! Jak to vůbec můžeš říct?" Otázky na ni přilétaly v rychlém sledu za sebou. Geary zaťala ruce v pěst, aby potlačila svůj vztek. "Hele lidi, já nejsem můj otec. Nemůžu žít s vědomím, že jsem způsobila smrt někoho jiného. Nejméně ze všech lidí, kteří sedí tady na tom člunu. Tohle nepotřebujeme. Už jsem v životě zažila příliš mnoho pohřbů a jsem z toho unavená." Tory se na ni zamračila. "Ano!" řekla Thia šťastně: "Znamená to, že se teď dostanu víc do obchodu?" "Drž hubu, Thio," odsekl Scott. "Geary, přemýšlej o tom, co říkáš." Tory si zvedla Kichku k bradě. "Geary dnes zažila pořádný šok. Dopřej jí čas, aby se uklidnila a rozmyslela si to." Geary ji začala opravovat, ale nechtěla se hádat. Už se rozhodla a rozhodně neměla v úmyslu vést do takového nebezpečí další skupinu. Dnes dostala cennou lekci a bude jí věnovat pozornost dřív, než bude příliš pozdě. Smířená se svým rozhodnutím zůstala na člunu, zatímco ostatní nastupovali na malý záchranný člun. Arik se držel u ní. "Jsi si tím jistá?"

164


Sherrilyn Kenyon "Naprosto." Čekala, že se s ní bude přít, ale místo toho jí klidným hlasem položil jednoduchou otázku. "A co budeš dělat se zbytkem svého života?" Zasmála se. "Nevím. Je to už spoustu let, co jsem myslela na něco jiného, než na tohle nekonečné hledání. Co bys dělal ty?" V jeho očích se rozzářilo ďábelské světýlko. "No, já osobně bych se vrátil na břeh. Osprchoval bych se, oblékl si něco hezkého a pak bych šel na večeři s tím klukem, který se mnou chce strávit nějaký čas. Pak bych si ho odvedl zpátky domů a vzal ho ke hvězdám." Jeho slova ji rozpálila a ona nemohla odolat, aby ho nepoškádlila. "Sníš o mnoha chlápcích?" Zasmál se. "Ne, ale je to to, co bych dělal, kdybych byl tebou." Usmála se a zavrtěla hlavou. "Ty jsi ale vytrvalý." Unaveně si povzdechl. "Ale tebe nikdy neudolám, co?" Geary musela přiznat, že byl nádherný, jak tak seděl vedle ní s mokrými vlasy rámujícími jeho ostré rysy, i když byli pohmožděné. A ty oči… byli prostě neuvěřitelné. Copak by jí jedna večeře s ním ublížila? Koneckonců, ji dnes uklidňoval a dával na ni pozor. Kdyby nebyla jeho, mohla klidně zpanikařit a zemřít. "Dobře. Udělám, co říkáš." Jen na ni zíral. Pak se na ni ďábelsky usmál. "Můžeme se teď vysvléknout? Rozhodně chci vidět, jak mě vezmeš ke hvězdám." "Večeři ty provokatére. Jenom večeři." Arik na oko trucoval. "Fajn. Jestli je to tvoje nejlepší nabídka…“ "Ano je." Vstal, vytáhl ji na nohy a pak jí pomohl přelézt na záchrannou loď za Teddym. Geary se snažila ignorovat Arikovu sílu a to, jak ji snadno vytáhl až na palubu záchranného člunu, než vylezl za ní. Byl pohotový a rychlý. A její tělo pro něj sálalo. Pronásledovaly ji obrazy z jejích snů.

165


Snolovec "Doktorko Kafieri?" Odvrátila se od Arika, když k ní přistoupil jeden ze záchranářů. "Ano?" "Musím vám položit několik otázek týkajících se vaší lodi." Přikývla a očekávala, že se Arik připojí k ostatním. Místo toho zůstal po jejím boku, vyjadřujíc jí tak nevyslovenou podporu, zatímco ji vyslýchali. Kat se přesunula do zadní části lodi a mlčela, když zamířili k přístavu. Solin se postavil před ni, probodával ji pohledem a v jeho obličeji se zračila nelibost. Na muže, který byl zcela amorální, ji jeho dnešní akce dost překvapila. "Proč jsi je zachránil před výbuchem?" Nevzrušeně pokrčil rameny. "Ujišťuji tě, že to byla momentální chyba úsudku." Tenhle argument mu nebaštila. "Je v tobě víc lidskosti, než bys chtěl nebo než by se ti líbilo, co?" "Nemám ponětí, o čem to mluvíš. Jakákoliv lidskost, která ve mně kdy byla, zemřela už dávno." Hm. "Viděl jsi, kdo za tím je?" "Nic jsem neviděl, ale cítil jsem…“ "Cítil co?" "Přítomnost blízkou a drahou tvému srdci. Zdá se, že Artemis má také zájem na ukončení této expedice. Možná by sis o tom měla promluvit přímo s ní." Kat zmrzla na místě, zatímco Solin odešel. Bylo to tak, jak si myslela. Zuřila, když zastavila procházejícího námořníka. "Kde je záchod?" Ukázal jí směr. Poděkovala mu, zamířila k němu a zamkla se uvnitř. Pak zavřela oči a přemístila se na Olymp, aby si promluvila s bohyní. Na kůži jí zašeptal teplý vánek, když otevřela zlaté dveře vedoucí do Artemidina chrámu. Bohyně oblečená v bílých

166


Sherrilyn Kenyon splývavých šatech, které dokonale rámovaly její bledé rysy a zářivě červené vlasy, lenošila na trůnu, zatímco Satara a ostatní její služebné hrály pro její pobavení na harfu. Kat se zastavila před bohyní a zkřížila si ruce na prsou. Podívala se na Köris než vyštěkla jediný rozkaz, "Nech nás." Artemis si unaveně povzdechla. "Nemusíš tak volat Katro." "Je to křičet, matisera. Ta fráze zní "nemusíš tak křičet." Ostatní Koris nadzvedly ohromeně obočí, zatímco čekaly, že Artemis na Kat zaútočí. Ale ona věděla, že je před smrtí v bezpečí. Trest dokáže zvládnout. Artemis se zvedla. "Fajn. Kori odejděte." Okamžitě se přenesly pryč z místnosti. Artemis přimhouřila oči, vstala ze svého trůnu a postavila se vedle Kat, která byla o dobré dva palce vyšší, než bohyně sama. "Co se ti zase událo?" "Stalo, matisera. Správně to je "Co se ti zase stalo." Chci vědět, proč jsi vyhodila do povětří loď." Artemis zvedla oči v sloup a znechuceně si odfrkla, jako by nemohla uvěřit, že jí Kat pokládá tak triviální otázku. "Protože jsem se na to cítila." "Cítila ses na to? Proboha, matisera, máš vůbec ponětí, jaké to je být pod vodou, zatímco loď, která ti má dodávat vzduch plave v kusech všude kolem tebe?" Ušklíbla se. "Proč jsi tak naštvaná? Vždyť nemůžeš zemřít. Vem se." "Seber se". "To je fuk." Artemis se k ní otočila s planoucíma zelenýma očima. "Je mi jedno, co se stane nebo kdo bude muset zemřít. Uchovej tu pečeť neporušenou Katro. Slyšela jsem, že Apollymi volá na tebe a na ty ostatní děvky. Vím, že se je snaží přivést k pečeti. K té skříňce. Apollymi přesně ví, co dělá. Neodpočine si, dokud se neosvobodí a nezabije mě." "Můžeš se uklidnit. Nedovolím, aby se Apollymi osvobodila."

167


Snolovec "Ne? Tak se podle toho chovej. Vzpomeň si na to, kdo tě chránil, pečoval o tebe, živil tě. Pro Apollymi jsi jen nástroj." "A co jsem pro tebe, matisera? Nejsem snad tvůj nástroj?" Artemis zrudla hněvem. "Víš, čím pro mě jsi. Teď jdi a udělej, co jsi řekla. Udrž toho člověka dál od Atlantidy." Kat zaskřípala zuby. "Když už se naučíš mi věřit?" "Věřit?" zeptala se Artemis zděšeným tónem. "Šla jsi za mými zády do Kalosis a bratříčkovala ses s mým úhlavním nepřítelem. Proč bych ti měla někdy znovu důvěřovat?" To podnítilo Katin vlastní temperament. Proč Artemis vždycky vytáhne něco, co se stalo před několika tisíci lety? "Víš, proč jsem musela vidět Apollymi." To Artemis ani v nejmenším neuklidnilo. "Po tom všem co jsem pro tebe udělala, obětovala, jsi mi dala facku přímo do tváře. Kdyby to byl někdo jiný než ty, zabila bych ho za to, co jsi udělala." "Pak mě zabij." Artemis na ni zasyčela, "Nepokoušej mě, Katro. Nikdy." "A ty na mě netlač, matisera. Znám zdroj tvé síly a ty víš, jak mocná jsem já. Kdybychom spolu někdy válčily, kdo myslíš, že by vyhrál?" Artemis ohrnula rty. "Ty jsi opravdu dítě svého otce. Drzé. Neurvalé. Hádavé a zlomyslné." Kat se zasmála. "To je zvláštní, přísahala bych, že jsi zrovna popsala moji matku." Artemis zavlály vlasy kolem tváře, když zbledla vzteky. Její špičáky se prodloužili, když zasyčela na Kat. Vzduch kolem Artemis se zatetelil mocí jen okamžik předtím, než zvedla ruku a hodila po Kat blesk. Který do ní ale nenarazil. Předtím, než se k ní třeba jen přiblížil, se Kat přemístila zpátky do člunu.

168


Sherrilyn Kenyon "Dbej na má slova, Katro," zavrčel Kat v mysli Artemidin hlas. "Neměla by sis se mnou hrát." Katra obrátila oči v sloup nad jejím rozzlobeným hlasem. "Na mojí věrnosti tobě se nedá nic vytknout, matisera. Doufám, že jednou to pochopíš." "Budu to vědět jistě pouze v případě, že mi pomůžeš zabít Apollymi. Až do toho dne budu mít vždycky pochybnosti." "Nikdy jí neublížím." "Pak ti nikdy nebudu plně důvěřovat. Dokud je tvoje loajalita rozdělena mezi nás, jsi pro mě stejně velkou hrozbou jako ona." "Opravdu tomu věříš?" "Věřím tomu? Vím to. A to je důvod, proč vaše loď leží na mořském dně. Ujišťuju tě, že až se příště přiblížíte k té pečeti, zaplatíš za to masem a krví. A lidé zaplatí svými životy." To byla krásná myšlenka. "Taky tě miluju, matisera. Díky." "Kat?" Trhla sebou, když uslyšela Toryin hlas. "Hm, jo?" "Jsi v pořádku? Slyšel jsem, že s někým mluvíš." Kat spláchla toaletu, než otevřela dveře. "Jen jsem přemýšlela nahlas." Podle Toryiny tváře Kat poznala, že jí ta holka nevěří. "Mluvila jsi ve starověké řečtině." "Jenom jsem trénovala. Nikdy nevíš, kdy by se to mohlo hodit." "To je pravda. Jednoho dne můžeme naklonovat Aristofana a potřebovat tlumočníka." "Jo." Kat prošla kolem ní a zamířila zpátky na palubu. Když vystoupala po žebříku, uslyšela šepot. "Osvobodím se, Katro. Ani ty, ani Artemis mě nemůže držet uvězněnou navždy." Kat na krku skoro cítila Apollymin dech. Málem cítila dotek její ruky. "Obě víme, proč nemůžeš opustit Kalosis." "A obě víme, proč musím…“

169


Snolovec Kat téměř vystoupila na horní palubu, když potkala Solina, který na ni pobaveně zíral. "Opravdu nesnáším hlasy v mé hlavě, ty ne Kat?" Přinutila svou tvář, aby zůstala klidná a prázdná. "Nemám tušení, o čem to mluvíš." "Samozřejmě že ne." Když se začal vzdalovat, zastavila ho. "Jen pro pořádek, nejsem na jejich straně." Vyklenul obočí. "Na čí straně?" "Každého. Moje věrnost patří jen mě." "Proč mi to říkáš?" Usmála se. "Protože jsme podobná stvoření. Mám tady vlastní program a vím, že ty taky." "A jaký je tvůj program?" "Přežití této expedice." Tiše se zasmál. "To se snadněji řekne, než udělá, že?" "Začíná to tak vypadat." Kat se podívala na místo, kde seděli Arik a Geary. Nakláněli se k sobě, a i když se vzájemně nedotýkali, byla mezi zřetelně viditelná přitažlivost. Jak by si Kat přála cítit něco takového k nějakému muži, ale ona bohužel nebyla taková. Každá žena, kterou poznala, byla zničena mužem. Nikdy nebude tak hloupá. "A co ty, Soline? Co z toho chceš získat?" V jeho pohledu se objevila krutost. "Můj cíl je jednoduchý. Chci se jenom pomstít." "Komu?" "Všem." Než ho stačila požádat, aby to rozvedl nebo přinejmenším zúžil výběr svého cíle z několika miliard lidí na Zemi a v jiných oblastech, vzdálil se mimo její dosah. "Taky jsem s tebou ráda pokecala," řekla potichu. Byla velmi unavená z bohů, kteří se od ní neustále vzdalovali.

170


Sherrilyn Kenyon Ale bylo to jedno. Už tak byla dost vystresovaná z chůze po laně mezi Apollymi a Artemis. Geary se smála něčemu, co Arik řekl. Usmíval se, když vzhlédl a zachytil Katin pohled. Odvrátila se od toho, jak se ti dva k sobě chovali, když ucítila mezi nimi přitažlivost. Chápala fyzickou přitažlivost, ale to, co ji překvapilo, bylo to, co cítila od Arika. Myslel si, že po Geary touží, což byla pravda. Ale v jeho pocitech toho bylo víc. Jako Skotos byl zvyklý prožívat emoce prostřednictvím ostatních. Co si neuvědomil, bylo, že jeho nově nabyté emoce pochází z jeho citů ke Geary. Nebyli to Gearyny pocity. Byli jeho vlastní. Kdyby byla Geary někde jinde, necítil by závrať a radost, které v něm byla teď. A v tu chvíli Kat pochopila, proč mu Solin pomáhá. Solin chtěl, aby Arik poznal tyhle pocity, takže až odejde a Geary bude pryč, bude po ní Arik truchlit. Bylo to neuvěřitelně kruté. Dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit. Arik chtěl cítit emoce a teď se mu dostane celá emocionální paleta, která je k dispozici. Bohové ať se nad ním smilují. Projela jí sympatizující bolest, ale jak už bylo řečeno, nic z toho nebyla její věc. Arik si vybral tuto cestu sám. A až dojde na její konec, zničí ho to.

171


Snolovec

KAPITOLA 13 Geary stála vyčerpaná před zrcadlem, a přesto byla podivně nadšená z představy, že se sejde s Arikem. Neměla rande už víc než rok a to poslední dopadlo obzvlášť špatně. Udělala chybu a přijala pozvání na večeři od muže, s nímž se setkala na místním trhu. Strávila v Evropě hodně času, takže chápala rozdíly v různých kulturách. Ale tenhle chlap… Byl velitelský, chtěl mít všechno pod kontrolou a nejhorší ze všeho bylo, že celou večeři mluvil jen on - většinou o tom, jak je skvělý a jak by byl svět lepším místem, kdyby se stal jeho vládcem. Samozřejmě, podle jejího názoru by byl tažen ulicemi a ukamenován sotva patnáct minut poté, co by do té funkce nastoupil. Škoda že neměla štěstí a ten muž nebyl korunovaný na vládce před večeří. Poprvé v životě se jí stalo, že opravdu zvažovala, že vyleze záchodovým okénkem a uteče, jen aby unikla z toho příšerného rande. Jen kdyby nebyla v šatech s hlubokým výstřihem a na vysokých podpatcích… Dnes večer si vzala kalhoty a na boty na nízkém podpatku - jen pro případ. "Geary, pan Arik je zde, aby tě vzal na vaše rande." Usmála se, když uslyšela Toryin hlasitý křik, který byl následovaný pronikavým mňoukáním Kichky a byla znovu

172


Sherrilyn Kenyon ohromena vděčností za to, že dnes nebyl nikdo zraněn. Geary si musela upřímně přiznat, že by nebyla schopná žít s vědomím, že někdo byl zabit při jejím hledání. Nic nestálo za obětování lidského života. Geary si vyhnala takové myšlenky z hlavy dřív, než se rozbrečela, zkontrolovala si ještě jednou make-up, jelikož ho na sebe nepoužívala příliš často a doufala, že si ho neudělala moc tmavý. Snad nevypadá jako členka souboru kabuki (pozn. překl. japonské divadlo, ve kterém herci používají výrazné líčení). "Zvládneš to," řekla svému odrazu, snažíc se dodat si sebevědomí. Je to jen večeře. To by snad měla přežít. Nemělo by to být vůbec složité. Jen dva lidé, kteří si spolu dají jídlo a povedou konverzaci… Doufala, že jejich rozhovor neskončí u toho, že si Arik bude myslet, že je všemocný bůh celého známého vesmíru. Vytáhla si zpod Kichky, která protestně zamňoukala předtím, než jí tlapkou rozhořčeně sekla po ruce, světlý háčkovaný svetr. Pak zamířila do obývacího pokoje, ve kterém Tory seděla s Platónovou Republikou ve starověké řecké na klíně. Geary se zasmála. "Číst tohle tě nikdy neomrzí, že?" "To opravdu ne. Vždycky je tam něco, co mi minule uniklo. Ten muž byl opravdu, ale opravdu hlubokomyslný." Geary zavrtěla hlavou. "Ty jsi nenormální dívka, Tor. Nenormální, nenormální, nenormální." "Já vím. Vlastně je to mé dědictví." Významně se na Geary podívala přes horní obroučky brýlí. "To je pravda," souhlasila Geary. "Pocházíme z dlouhé linie lidí, kteří žijí četbou nudných textů - myslím, že to může být důvod, proč všichni umíráme tak mladí. Unudíme se k smrti." Tory na ni vyplázla jazyk. Geary se zarazila, když spatřila Arika, který na ni čekal u dveří. Byl úžasný v černém obleku s bílou hedvábnou košilí, která měla

173


Snolovec rozepnuté horní dva knoflíčky, takže z ní vykukoval jeho báječně mužný opálený krk. Černé vlasy mu rámovaly obličej a pak spadaly na ramena, zatímco z jeho křišťálově modrých očí sálalo horko a síla. Poprvé od chvíle, kdy se setkali, byl čistý oholený, takže se zdál být poněkud zkrocený a zkultivovaný. Ale jen trošičku. Pořád měl auru surové síly, která z něj silně vyzařovala. Když k němu přišla blíž, podal jí kytici bílých růží. Geary se nad tím gestem usmála, než si je od něj vzala a zabořila do nich nos, aby se mohla nadechnout jejich sladké vůně. "Děkuji." "Rádo se stalo." Pak přešel přes pokoj a podal menší kytici Tory, která okamžitě odložila knihu a rozzářila se radostí. "Pro mě taky?" Přikývl. "Alespoň tohle můžu udělat pro ženu, která mi ukázala kouzlo sladkostí." Tory vypískla, když si od něj vzala kytku a zabořila tvář do měkkých okvětních plátků. "Miluji růže. Děkuji." "Kdykoliv." Geary ho políbila na tvář, než podala svoje růže Tory, aby se o ně postarala. "Jsi si jistá, že taky budeš sama v pořádku?" Tory se na ni ušklíbla. "Ty jsi ta, která dnes vylétá z hnízda, ne já. Budu v pohodě. Vy dva jděte a bavte se. Mám tady spoustu věcí, se kterými se zabavím. Třeba Platónova moudra." Geary se podívala na hromadu řeckých knih ležících na konferenčním stolku a věděla, že si Tory bude celou noc číst. Ta holka byla opravdu bláznivá. "Tak dobře. Ale jestli budeš něco potřebovat, zavolej Teddymu. Říkal, že dnes večer zůstane doma." "Jasně, kapitáne." Arik otevřel dveře a Geary jimi prošla. Zarazila se, když uviděla, že na ně na ulici čeká Solinova limuzína. "Mám se bát?" Nabídl jí rámě. "Vůbec ne. Solin už mě instruoval, jak se mám dneska chovat. Žádné veřejné muchlování bez ohledu na to, jak

174


Sherrilyn Kenyon moc mě nažhavíš. Dokonce mi ukázal, jak používat příbor, takže bych ti neměl udělat ostudu." Geary se zamračila a přemýšlela o tom, jestli si dělá legraci. Nezdálo se jí to, ale jistě… V hlavě jí vířily myšlenky, když nastupovala do auta a Arik ji následoval. Projel jí podivný pocit déjà vu, když ucítila vůni jeho vody po holení a sílu jeho těla. Měl pro ni zvláštní přitažlivost, která způsobovala, že každá část jejího já chtěla vyskočit a prosit o pozornost. Jak by si teď přála, aby byla víc jako Thia. Kdyby ano, ona a Arik už by byli nazí a řádili spolu na zadních sedadlech limuzíny, takže by ubohý George musel předstírat, že je slepý a hluchý k jejich milostným hrátkám. Ale nebyla takový typ ženy. Všechno, co mohla udělat, bylo o tom snít… Arik se ostře nadechl, když Megeara vklouzla na sedadlo u protějšího okýnka. To, jak se pohybovala, tak pomalu a lehce, mu připomnělo, jak mu sklouzávala po těle. Kdyby se jednalo o sen, mohl by ji přitáhnout k sobě a líbat ji, dokud by oba nebyli nazí a oslepení rozkoší. Jeho naběhlý penis hořel touhou. Ale tohle bohužel nebyl sen, a ona by mu zřejmě utrhla hlavu, kdyby se pokusil… a to nemyslel tu, která mu seděla na krku. "Vypadáš neuvěřitelně," řekl, když za nimi George zavřel dveře. Její tváře zčervenaly. "Děkuji. Ty taky nevypadáš špatně." Usmál se. "Dobrá. Solin přežije další den." "Co tím myslíš?" "To on mi vybíral, co si mám vzít dnes večer na sebe. Nevěděl jsem, jestli mu mám věřit nebo ne. Není to zrovna nejspolehlivější člověk." Její oči zněžněly, jako by porozuměla. "Vy dva máte zvláštní vztah, že?"

175


Snolovec "Dalo by se to tak říct. Často mi připomínáme ježíka a barakudu." "Zajímavá analogie. A který z nich je ty a který Solin?" Mrkl na ni. "To rozhodnutí nechám na tobě." Jelikož si Geary nebyla jistá, co by ho urazilo, nepromluvila, dokud nedojeli do malé přímořské restaurace. Když vystoupila z auta a uvědomila si, kde jsou, sevřelo se jí srdce. Arik se zarazil, když si všiml jejího zaváhání. "Jsi v pořádku?" Musela svůj hlas přinutit, aby se prodral skrz smutek, který ji dusil v krku. "Jo. Promiň. O něčem jsem přemýšlela." "O čem?" Ukázala na starou cihlovou zeď na protější straně ulice, kolem které vedly staré kamenné schody prošlapané mnoha lidmi, kteří po nich v průběhu času vystoupali. "Můj bratr a já jsme se přes tu zeď lezli, když jsme byli malí. Předstírali jsme, že to jsou zdi Tróje." Vrhla na něj rozpačitý pohled. "Jo, já vím, byli jsme zvláštní děti. Jason představoval Hectora a já jsem vždycky byla Achilles. Házeli jsme na sebe hroudy špíny a kamenů, dokud jeden z nás nezačal krvácet nebo dokud na nás můj otec nezařval, abychom přestali. Vymýšleli jsme na sebe zákeřné útoky a osnovali naši pomstu." Zhluboka se nadechla, aby zahnala bolest. "Bože, jak jsme si tady rádi hráli. Poté co jsme zestárli, Jason si chodíval sednout do téhle restaurace a kreslil tuhle krajinu tak, jak si myslel, že vypadala před staletími." Vždycky seděl u rohového stolu, protože od něj byl nejlepší výhled a točili tam nejlepší pivo. Ten stůl vypadal, jako by pořád čekal na mladého muže, který tady tudy už ale nikdy neprojde. Vzhlédla k Arikovi se zamlženýma očima, když jí projížděli všechny ty vzpomínky. Jason strávil hodiny tím, že jí vyprávěl o koncepcích svých kreseb. Jeho popis byl tak přesný a podrobný, že

176


Sherrilyn Kenyon by v některých chvílích mohla přísahat, že tenkrát žil a všechny znal. Jak by si přála vědět, jaký by byl teď. Co by si myslel o ní… Zavrtěla hlavou a snažila se odehnat hořké vzpomínky a žal, který jí působily. "Dokážeš si představit, jak ten ostrov musel vypadat před tisíci lety? Dvěmi tisíci?" zeptala se Arika. Arik si přál, aby měl svou moc. Kdyby ano, mohl by jí splnit její tužbu. Během jednoho úderu srdce by jí mohl přesně ukázat, jak to tady vypadalo. Pak si připomněl, že on má moc v jiné realitě. "Vsadím se, že až dnes půjdeš spát, uvidíš to." Viděl v jejích očích pochybnosti, než odpověděla. "Jasně. Proč ne? Zdají se mi dost divné věci." "Jako například?" Zamrkala, než ustoupila. "To nic. Půjdeme se najíst?" Nenáviděl, když se před ním uzavřela. Zvlášť, když věděl, kolik toho skrývá. Ale teď už ji nějakou dobu znal. Myslela si, že se právě potkali a nebyli nic víc, než cizinci. Litujíc nezbytnosti toho všeho, ji Arik nasměroval do restaurace. Solin ho naučil, jak pozdravit hostesku a požádat o místo, ale pořád to pro něj bylo velmi nezvyklé. Bylo zvláštní, jak lidé ze svých snů vytěsnili takové triviální záležitosti. Šli prostě rovnou na věc a neztráceli drahocenný čas překonáváním překážek. Když někdo chtěl jíst, ocitl se v restauraci a jedl. Nebylo tam nic z tohohle žádání o stůl a čekání na něj. Sny byly opravdu lepší než realita. Po troše čekání byli Arik a Megeara uvedeni ke stolu s vyhlídkou na moře. I když byla tma, mohli slyšet příboj a vidět, jak se u břehu převalují vlnky. Světla lodí a budov se v dálce třpytila jako hvězdy, které spadly na zem, zatímco mu vůně připraveného jídla přinášela křeče do břicha.

177


Snolovec Arika ten pocit překvapil. Nikdy dřív hlad ve skutečnosti neměl. Ohromovaly ho obrazy a zvuky a přinášely mu do hrudi zvláštní bolest. Nechápal její zdroj. Cítil se najednou smutný i šťastný bez zjevného důvodu, a když se podíval na Megearu to jediné, co chtěl udělat, bylo natáhnout ruku a dotknout se jí. Zeptat se jí, jestli se kvůli těm obrazům a zvukům cítí stejně jako on. "Nikdy předtím jsem tady nejedla," řekla Megeara, zatímco studovala jídelní lístek. "Co bys mi doporučil?" Zamračil se, když se díval na svůj lístek a přemýšlel, co by jí měl navrhnout. "Já nevím. Nepomyslel jsem na to, že bych se měl na tohle Solina zeptat. Je to něco, co má muž na rande normálně vědět?" Vyklenula obočí. "Jen v případě, že dotyčný muž už někdy v té restauraci jedl." Pak ho pokárala, "Neříkej mi, že jsi nikdy nebyl na rande." Arik si uvědomil, že udělal další chybu. Nikdy by neuvěřila tomu, že dosáhl svého věku, aniž by vzal ven nějakou ženu – pro muže za jakého se vydával, by to bylo naprosto nelogické. "Ne, jen… to prostě nikdy nebylo takové." Pořád se netvářila přesvědčeně. "Jaké takové?" Mysli, Ariku, mysli. "Se ženou." Její obočí vyjelo ještě výš, když se na něj pobaveně usmála. "Takže jsi dřív randil s muži?" Krucinál. Solin měl pravdu. Byl kretén. "Ne, ne. Chtěl jsem tím jen říct, že jsem nikdy ženu nepozval na oficiální rande. Obvykle s nimi strávím večer nebo dva a pak odejdu." Tak, tohle znělo lépe a byla to pravda. "Pak co?" zeptala se a v jejím hlase zazněl vztek. "Necháš je čekat u telefonu na zavolání, které nikdy nepřijde? Jak laskavé od tebe." Proč ten sarkasmus? Co řekl, že ji to tak rozčílilo?

178


Sherrilyn Kenyon "Ne, to není to, co jsem měl na mysli." Jak se může jeden muž dostat do takových problémů několika málo slovy? Ale podle řeči jejího těla a zuřivosti v jejích očích mohl říct, že tomu vůbec nepomáhá. "Proč se ke mně chováš tak nepřátelsky, Megearo?" "Nejsem nepřátelská. Jen se snažím pochopit tebe a věci, které mi říkáš. Myslím tím, jak se ti podařilo dostat se do Nashvillu, když máš tak omezené chápání lidí a toho, jak věci fungují?" Nashville? O čem to mluví teď? Nikdy dřív o ničem takovém neslyšel. Byl z ní čím dál zmatenější. "Co je to Nashville?" Zůstala na něj zírat. "To je místo, o kterém jsi tvrdil, že ses tam se mnou setkal. Vzpomínáš?" Zavrtěl hlavou. "Ne, to byl Vanderbilt, kde jsme se potkali." "Ano, a Vanderbilt se nachází v Nashville v Tennessee." Arik ztuhl, když si uvědomil, co právě udělal. Ve svých snech se nikdy nezmínila o tom, v jakém městě ta škola byla a do té doby než se dostal do lidské reality, neexistoval způsob, jak by se to on mohl dozvědět. Odkašlal si, když se znovu snažil zakrýt chybu, kterou udělal. "No, je to už dlouho." Místo aby ji to uklidnilo, vypadala ještě víc podezřívavě. "Šest let není tak dlouho, zvlášť ne pro muže, který si mě tak dobře zapamatoval. Nechápu, jak může muž, který vyrůstal na řeckém venkově, tak snadno zapomenout na svou cestu do rušného amerického města. Co se to děje, Ariku?" Přimhouřila oči. "Setkal ses tam se mnou, nebo snad ne?" "Samozřejmě, že ano," řekl defenzivně. Neměl jinou možnost než se z toho pokusit nějak vylhat. "Proč bych lhal?" Geary nevěděla, co si má myslet. Ale něco na něm prostě nebylo v pořádku. Cítila to uvnitř sebe a viděla to na jeho tváři. Skrýval něco velmi důležitého, co se týče jejich setkání. "Jak mám vědět, proč bys lhal? Ale nejsi tím, kým tvrdíš, že jsi, že ne?" "Jsem."

179


Snolovec Jo, jasně. "Buď ke mně upřímný, Ariku. Kdo sakra jsi?" "Už jsem ti to říkal. Jsem Arik Cantranides." "Jo, to tvrdíš pořád. Proč ti to ale nevěřím?" "Nemám tušení. Je to pravda." Přesto ji něco uvnitř ní varovalo, aby se od něj držela dál. Kdyby spolu byli sami, udělala by to. Ale oni kolem sebe měli spoustu lidí a ona chtěla nějaké odpovědi. "Řekni mi pravdu, Ariku. Proč jsi tady se mnou?" "Chci s tebou prostě strávit nějaký čas." Špatná odpověď. "To říkáš pořád." "Protože je to pravda. Přísahám." Zaťala zuby, když se jí přehnala vlna hněvu. Proč jí prostě nemůže říct, co se děje? Upřímně řečeno, jeho tajemné narážky už ji unavovaly a stejně jim nerozuměla. "Nevěřím ti." "Tak čemu věříš?" To nevěděla, ale čím víc se nad tím zamýšlela, tím menší jí to dávala smysl. Něco není v pořádku. Na něm. Věděla to. A jeho neustálé popírání toho, způsobovalo, že se cítila, jako by přicházela o rozum. Podívala se stranou a zahlédla muže, který zíral neuvěřitelně intenzivním pohledem přímo na ně. Měl nejméně šest stop a vznášela se kolem něj aura typu "Nedívej se na mě, nebo ti nakopu prdel". Měl na sobě dlouhý černý kožený kabát a tmavé sluneční brýle, i když byla venku noc. Měl malou bradku a krátké černé vlasy. Bylo na něm něco zlověstného. Bylo to, jako by hledal někoho, s kým může bojovat a koho může zabít. Přinutila se od něj odtrhnout oči a podívat se zpátky na Arika. "Znáš ho?" Podíval se stejným směrem jako ona a uviděl muže, který se právě prodíral směrem k nim. Na mužových rtech se zformoval cynický vědoucí úsměv, když se zastavil u jejich stolu. "Zabiják" si

180


Sherrilyn Kenyon bleskurychlým elegantním pohybem sundal kabát, a když se pohnul, vykouklo mu zpod rukávu tetování dvojitého luku a šípu. "Dobrý večer lidi," řekl jim řecky a přisedl si k nim. "Dobrý večer," odpověděla. Arik jen lehce kývnul hlavou. Ale viděla, že je napjatý. Nově příchozí se mu nelíbil, což jí bylo okamžitě jasné. "Je to tvůj přítel?" zeptala se tiše. Arik tiše zaklel nad přítomností temného lovce. Nesmrtelní bojovníci ve službách Artemis, kteří chránili lidstvo před věcmi, které je lovili. Není pochyb o tom, že temný lovec vycítil podstatu Arikovi duše. I když byl v tomto okamžiku technicky vzato člověkem, pořád měl nesmrtelnou duši a tak temní lovci, jako ochránci lidských duší dokázali poznat, že Arik není člověk. Mohlo by být načasování temného lovce ještě horší? Megeara ho už tak dost podezřívala. Poslední věc, kterou Arik potřeboval, bylo, aby se ho ptala na nesmrtelného upírského vraha. A pak to ucítil. Něco mu šepotalo v duši. Dotklo se jí. Hrozba. Našli ho Dolophoni. Jejich přítomnost v téhle rovině se nedala s ničím jiným splést. Byli tady a toužili po boji. Rozhlédl se po restauraci a ulici před ní, ale nenašel nic, co by na tohle místo nepatřilo. Všichni kolem něj, s výjimkou temného lovce, byli lidé. "Děje se něco?" zeptala se Megeara, když si všimla, jak se Arik ošívá. Věděl, že úsměv, který jí nabídl, je úplně falešný. "Ne, nic." "Nevypadáš, jako že se nic neděje. Najednou vypadáš velmi nervózně. Co je? Dlužíte tomuhle chlápkovi peníze nebo něco jiného?" Jak by si přál, aby to bylo tak jednoduché. Ale to ne, on dlužil jednomu řeckému bohu lidskou duši, a tuctu dalších svůj život. Jo… no, je na čase, aby se vypořádal alespoň s jedním z těchto

181


Snolovec problémů. "Jenom potřebuju chvilku. Počkej tady a já se za chvíli vrátím." Geary se zamračila, když Arik vstal a nechal ji tam samotnou. Nevěděla, co ji rozčiluje víc, jestli cizí muž, který sedí u stolu vedle ní a tváří se jako by znal tajemství, které ona ne nebo Arikovo podivné chování. "Máte zajímavého přítele," řekl muž. Geary zvedla hlavu, když si v jeho řečtině všimla zvláštního přízvuku. "Jste Skot?" Zasmál se, než jí anglicky odpověděl. " Něco takového jsem býval." Geary se nad jeho slovy zamračila. Co? Něco jako Skot? Byl ten muž snad Pikt? Zněl jako jeden z této starověké rasy… Jo, jasně. To by mu ale muselo být pár tisíc let. Potlačila sarkasmus, než znovu promluvila. "Znáte Arik?" Muž přikývl, než se podíval směrem, kterým zmizel Arik. "Potkal jsem ho už dávno. Pomohl mi, když jsem byl v maléru. Během let pomohl mnoha lidem." V jeho hlase zazněl zvláštní podtón. Což ji přivedlo na myšlenku, jestli je Arik drogový dealer nebo nějaký jiný druh kriminálníka. "Pomáhal jim s čím?" "S tímhle a tamtím." Nejasností začínalo přibývat, takže její podezření prudce stoupalo. Proč by jí to neřekl, pokud tedy nemá pravdu a není to něco nelegálního? Možná, že to jsou obchodníci se zbraněmi - Solin jí nikdy neodpověděl na otázku, čím se živí. Ach Bože, na tohle má vážně štěstí. Zapletla se s hledanými uprchlíky. Super. Zvedla svoji sklenici s vodou v posměšném přípitku. "Díky za to, že jste tak nápomocný." Okamžitě jí odpověděl. "Rádo se stalo, doopravdy. Užijte si hezký večer."

182


Sherrilyn Kenyon Užijte si hezký večer. Proč to nezní pravděpodobně? Protože jsem na večeři s obchodníkem se zbraněmi. Nebo nějakým jiným druhem kriminálníka. Přestala o tom přemýšlet a obrátila se k dalšímu problému. Kde je Arik? Už by měl být zpátky. Jako kdyby muž na druhé straně stolu slyšel její otázku, naklonil hlavu, jako by poslouchal vzduch kolem nich. Jeho tvář zkameněla, než vyskočil a přeskočil malý řetěz, který odděloval prostor restaurace od ulice. Rychle zamířil k rohu budovy a zmizel za ním, aniž by věnoval třeba jen jediný pohled svému kabátu. Co to jako bylo? Geary věděla, že to kam jde a co má v úmyslu není její věc, ale cítila silné nutkání ho následovat. Nebuď hloupá. Mohl by to být nějaký druh tajného poldy. Sakra, klidně by mohl být i z CIA. Interpolu. Scotland Yardu. Nebo by mohl být nájemný vrah a lovec lidí. Její představivost jí nabídla spoustu možností. Ale než se stačila zarazit, její zvědavost zvítězila a ona vstala a zamířila stejným směrem, jakým odešel ten muž. I když za ním šla, nadávala si všemi jmény, které dokázala vymyslet. Jak moc bylo tohle hloupé? Jaký druh idiota by pronásledoval muže, který vypadal jako vrah a šel dělat bůhvíco bůhvíkam? Budu se držet ve stínu, a jestli to začne vypadat špatně nebo děsivě, poběžím zpátky. Jsi idiot, Geary, naprosto šílený idiot! Ale její tiché nadávky ustaly v okamžiku, kdy vstoupila do uličky a uviděla tam Arika bojujícího se stejným dvojčaty, které viděla v jednom ze svých zapomenutých snů. V jediném okamžiku si vzpomněla na celý boj, který se odehrál na pláži. Geary ztuhla, když zírala na naprosto nemožnou scénu. To nemůže být pravda.

183


Snolovec Muž, kterého následovala, se s jasným záměrem pomalu blížil k dvojčatům. Krvácející Arik odkopl jedno z dvojčat, zatímco se druhé otočilo k nově příchozímu. "Nepleť se do toho, temný lovče," varovalo dvojče muže, který ho sem následoval. "Tohle se tě netýká." Zavrtěl hlavou. "Arikos a já máme společnou minulost. Jestli s ním chcete bojovat… týká se to i mě." Dvojče po něm vystartovalo, ale Arik se proti němu rozběhl a přirazil ho ke zdi. Arikův pohled se setkal s jejím a ona v tom jeho spatřila starost. "Odveď Megearu," zavrčel na toho, kterému říkali temný lovče. "Udrž ji v bezpečí." Druhé dvojče Arika doslova odtrhlo od svého bratra předtím, než otevřel zavírací nůž a zabodnul ho Arikovi do boku. Mužovu ruku okamžitě zalila krev, která prosákla košilí. Geary se zadrhl výkřik v hrdle, když na Arikově tváři spatřila bolest. Zalapal po dechu a jeho oči se hněvivě zúžily. "Teď nejsme ve snové říši," zavrčelo mu dvojče do ucha, "a tady nejsi tak drsný, co Skotos?" Arik zasyčel, než praštil dvojče hlavou do obličeje a srazil ho tak k zemi. Pak si Arik vytrhl z boku nůž a sevřel ho ve zkrvavené pěsti. "Nepodceňuj mě, debile. Tady nebo tam, pořád ti můžu nakopat zadek." Pohnul se, aby mohl bodnout jedno z dvojčat, když na něj zaútočilo to druhé. Temný lovec chytil muže, který zaútočil na Arika a odkopnul ho. Geary se otočila, aby mohla vyrazit najít policii a narazila přímo do obrovského muže, kterého halila aura smrtelného nebezpečí a který měl tělo tak pevné, že by se mohl na všechno vrhat jako demoliční koule. Na tváři měl výraz pekelného hněvu, když se protáhl kolem ní a mávnul rukou. Všichni čtyři muži tvrdě dopadli na zem, jako by je udeřilo něco neviditelného. Spadnul i Arik, který teď ležel na zádech.

184


Sherrilyn Kenyon Ale dvojčata okamžitě zase vystřelila, a když řekla: "vystřelila" myslela tím opravdu "vystřelila" nahoru. Doslova se odrazili od země a v mžiku stáli přímo před nově příchozím. Stáli před ním a čelili mu spojenou silou a mocí. Bylo to, jako by existovali v dokonalé symetrii. "Nepleť se do toho Zebulone", varoval ho ten napravo chraplavým hlasem plným jedu. Znělo to tak syrově a jednoznačně až Geary projel záchvěv strachu. Zebulon potřásl hlavou, jako by tomu nemohl uvěřit. "Vy si chlapci přijdete do mého města, aniž byste se předem ohlásili. A teď ode mě očekáváte, že vás nechám řádit tady před pohledy lidí? Vážně Deimosi, nedělej tady bordel, jestli nechceš krvácet." Druhé dvojče vycenilo zuby. "Patří nám." Obrátil se k Arikovi, ale pak ztuhnul. "Nejsem tvoje děvka, Phobosi. Nemáš mě na vodítku. Nečekej, že tě poslechnu jen proto, že to říkáš. Dnes si hraješ na mém hřišti. Přemýšlej o tom." Deimos zkroutil rty. "Byli jsme sem pro něj posláni. Jak se opovažuješ odporovat bohům." Bohům? Geary ucouvla o krok zpět, když ve své hlavě opět zaslechla ženský hlas, který jí nabádal, aby dávala pozor. Na co měla dávat pozor? Na její unikající inteligenci? Na skutečnost, že má obrovské halucinace? Bláznila… a věděla to. Ale i tak musela zkontrolovat Arika. Ležel na zemi, silně krvácel a vypadalo to, že upadá do šoku. Zebulon se na dvojčata ušklíbl. "Zapomněli jste, jaká je moje pracovní náplň? Nebo jste prostě jen nedávali pozor v ten den, kdy jsem na Olympu srážel hlavy? Vymrdávám s vámi lidi, to je to, co dělám. To je to, pro co žiju a teď už jsem z vás opravdu unavený." Dvojčata okamžitě zmizela.

185


Snolovec Zebulon ji ignoroval a kývnul na temného lovce. "Jsi v pořádku, Triegu?" "Já nejsem ten, kdo krvácí ZT. Bude lepší, když tu otázku položíš Arikosovi." Geary už klečela po jeho boku. Arik ležel na zemi a tisknul si ruku na ránu, která silně krvácela. Krev mu pokrývala prsty a jí se z toho pohledu zvedal žaludek. Rána byla tak hluboká, že málem viděla odhalené kosti. Měl zpocenou tvář, když se se zaťatými zuby snažil vypořádat s bolestí. Odhrnula mu vlasy z čela. "Musíme ti zavolat sanitku." "Vlastně ani ne," řekl Zebulon za jejími zády. "Stačí, když pohnete zadkem a necháte mě se na něho podívat." Než stačila odpovědět nebo uhnout, Zebulon ji odstrčil a roztrhl Arikovi košili. Geary se přikrčila, když uviděla rozšklebenou ránu, kterou po sobě zanechal nůž. "Neubližte mu." Zebulon se na ni zašklebil. "Myslíte, že jsem sem vážil celou tu cestu, abych mu ublížil? Kdybych mu chtěl ublížit, nechal bych ho v laskavé péči blbého a blbějšího." Zebulon se otočil zpátky k Arikovi, položil ruku do vzduchu kousek nad ránou a pohyboval s ní sem a tam, dokud se rána neuzavřela. Geary to celé ohromeně sledovala a pomalu se jí zmocňovala hrůza. Samozřejmě, že se ta rána zahojila sama od sebe. No jistě. To přece dávalo dokonalý smysl, no ne? Arik ji nechal samotnou v kavárně s podivným „něco jako“ skotským chlapem a vyrazil bojovat se dvěma muži, kteří pocházeli z jejího snu a kteří dokázali vyskočit výš než králíček energizer na steroidech. Jo a pak tu byl ten další děsivý chlápek, který dokázal léčit otevřené rány svou rukou. Všechno to dávalo smysl. Pokud jste byli sjetí obrovským množstvím nelegálních drog.

186


Sherrilyn Kenyon "Dobře, sním. Mám halucinace. To je ze stresu. Prožila jsem dnes náročný den a moje mysl se mě prostě snaží chránit před… před různými věcmi. Spoustou různých věcí." Všichni tři muži se na ni zamračili, což jen popíchlo její už tak divnou náladu. "No, nejsem o nic méně zdravá než vy tři jen proto, že mluvím sama se sebou." Trieg si odkašlal. "Myslím, že bys jí měl vymazat paměť ZT. Udělej tuhle zvěrolovskou věc, aby se mohla vrátit do normálního života a zapomněla na všechno, co se nás týká." Zebulon se ušklíbl. "Jsem Chthonian, Triegu. Tohle mi neděláme." Trieg se v odpověď zašklebil a podrbal se na zátylku. "Myslím, že byste měli začít." Geary o krok ucouvla a namířila na ně oba ukazováčky. "A já myslím, že se domů dostanu sama." Ukázala prstem na muže, zamrkala a vtáhla dech mezi zuby. "Vy kluci si užijte hezkou noc… ať už to pro vás lidi znamená cokoliv. Uvidíme se později." Otočila se a vykročila od nich pryč, pak se ale otočila zpátky k nim. "Na druhou stranu, bez urážky, už vás nikdy nechci znovu vidět. Dobrou noc." Arik se zvedl ze země, rychle poděkoval ZT a rozběhl se za Megearou. Právě když se chystala vyjít z uličky, chytil ji za ruku a přinutil ji zastavit. "Megearo -" "Geary," odsekla. "Geary," řekl doufajíc, že se uklidní a zastaví se, aby jí nemusel násilím nutit ho poslouchat. "Prosím. Nechtěl jsem, abys něco z toho viděla." "Viděla co?" zeptala se s trochou hysterie v hlase, "já jsem nic neviděla. Neobjevili se tady žádní děsiví lidé. Nic divného se nestalo." Poplácala ho po ruce a pak se usmála, jako by se nic zlého

187


Snolovec nestalo. "Teď jdu domů a zítra zajdu k lékaři a nechám si zkontrolovat, jestli nemám nádor na mozku. Nechám si udělat celou sadu testů. Ať už je to se mnou cokoliv, najdeme to a pak se s tím vypořádáme. Mimochodem, stázím na nádor na mozku nebo na únos mimozemšťany. Něco z toho na mě působí." "Nemáš nádor a žádní mimozemšťani tě neunesli. Nejsi blázen." "Ne?" Její tvář byla zděšená. "Tak co jsem?" Zvedla ruku, než stačil odpovědět. "Ne, počkej. Lepší otázkou je, co jsi zač ty?" Arik si nebyl jistý, jak odpovědět. Ale pak si uvědomil, že nemá smysl to před ní tajit, když už toho tolik viděla. Nastal čas naprosté upřímnosti. "Víš, co je to Oneroi?" Sarkasmus v jejím hlase byl tak hluboký, že by se v něm mohl utopit olympijský plavec. "Řecký bůh spánku. Musela jsem tyhle věci studovat předtím, než mi dali doktorát, víš?" "Já vím," řekl klidně. "Oneroi jsou bohové spánku." Mluvil pomalu, každé slovo vyslovoval opatrně. "Znáš mě, Geary. Znáš mě už dlouho…“ Nervózně se zasmála a on v jejích očích viděl, že pochopila, co má na mysli. "Co tím chceš říct? Že jsi Oneroi?" Pomalu přikývl. Geary se rozesmála. Naplno. Smála se, dokud si neuvědomila, že se k ní nepřidal. Ztuhla, když jí po páteři přejel mráz. "Ty jsi bůh, jo? Tak mi řekni něco, co ví jen bůh." S odpovědí vůbec neváhal. "První noc, kdy jsem tě potkal ve tvém snu, ses koupala v řece čokolády. Měla jsi jí pokryté celé tělo a nabírala sis ji do dlaní z vodopádu a pak ji pila. Přišel jsem za tebou, políbil tě na krk a dal jsem ti pohár, ze kterého jsme oba pili. Pak jsi naplnila pohár, vylila jsi na mě čokoládu a lízala -" Položila mu ruku před ústa, aby mu zabránila pokračovat. "Ty jsi tam byl." "Byl jsem tam."

188


Sherrilyn Kenyon Zůstala na něj nevěřícně zírat. To nemůže být pravda. Prostě to nebylo logicky správné. "A co Vanderbilt?" "Občas o tom sníš. Znovu prožíváš tu hrůzou. Trošku jsem tě špehoval." Geary spustila ruku a myslí jí probíhaly vzpomínky na milování se snovým Arikem. Teď zjistila, že to bylo skutečné… Pěkně ji to vytočilo. "Trošku jsi špehoval? Ne kámo, ty jsi špehoval fakt hodně." Geary se cítila pokořená, když jí myslí kroužily různé vzpomínky. "Nevěděla jsem, že jsi skutečný. Ne, to nemůže být pravda. To je blbost. Všechno je to svinstvo. Lžeš mi." "Je to skutečné, Geary." Vzal její ruku do své a přitiskl si ji k hrudi, aby cítila tlukot jeho srdce. "Já jsem skutečný." Podívala se na místo, kam ho bodli. Nebyla tam žádná krev. Žádná díra v oblečení v místech, kde na vlastní oči viděla jeho ránu. Ale na jejích rukou pořád ještě byla krev. Jeho krev. Vypadal úplně stejně, jako když ji vyzvedl z bytu. Stejně jako když ji zanechal u stolu a zmizel. Její pohled mu sklouznul přes rameno na místo, odkud se na ně ze stínů díval Trieg. Odtáhla ruku od Arika a ukázala na Triega. "A on je prostě divný." Odvrátila se od Arika a znovu narazila do Zebulona. Dobře, vadilo jí, že se dokázal jen tak z ničeho nic zjevit a už toho měla dost. "A jaký problém máš ty, že se mi neustále stavíš do cesty?" Odpověděl jí se sadistickým smíchem, "Je divoká, Skotos. Líbí se mi." Arik si odfrkl. "Ach, o tom nemáš ani ponětí." Když se snažila protáhnout kolem něj, Zebulon ji zastavil. "Ne, že bych chtěl být hrubý, ale co už sakra? Žiju kvůli tomu. Nemůžeš nikomu vykládat o tom, cos tady dnes večer viděla."

189


Snolovec Ach, to bylo k nezaplacení. "Běž si vyhrožovat někam jinam, velký ZT. Abys věděl, nechtěla jsem vidět vůbec nic. Vy lidi, jste mě do tohohle zatáhli proti mé vůli a ne naopak. A komu bych to asi taky říkala? Poslední věc, kterou chci, je být odvlečená a vyslýchaná jen proto, že jsem viděla… něco, co žádný rozumný člověk nikdy neviděl." Zebulon se na ni domýšlivě usmál. V tom úsměvu bylo pobavení i podráždění. "Nemyslím si, že jsi pochopila, co se tady děje, že ne?" "Nemám ani ponětí, a bez urážky, líbí se mi to tak. Nechci mít o ničem z toho ani páru." To zvíře ji stále nenechalo projít kolem. Zebulon kývl hlavou směrem k Arikovi. "Skotos riskoval svůj život, aby sem přišel a byl s tebou Geary. Ti dva, kteří ho napadli, jsou vrazi a jsem si jistý, že se vrátí. Pravděpodobně s posilami. A teď, když jsi je viděla, přijdou si taky pro tebe, což je jediný důvod, proč se tu s tebou pořád ještě bavím. Cítím morální povinnost alespoň tě upozornit na to, že po tobě půjdou. Teoreticky bych je mohl zabít a zachránit tě tak, ale tím bych otevřel celou plechovku červů a udělal takový bordel, že to opravdu nemůžu. Pro mě je lepší nechat tě umřít, než je sejmout. Vidíš mé dilema?" Hořce se zasmála. "Ne tak docela. Jediné dilema, které vidím, je moje hrozící smrt, která, jak se zdá tě lehce rozčiluje. Haló, slyšel jsi, co jsi právě řekl?" Jak se tohle mohlo stát? "Slyšel, ale až dosáhneš mého věku, pochopíš, že některé věci je prostě nejlepší nechat na pokoji. Smrt je přirozená." "No jasně," řekla a přejela jeho tělo opovržlivým pohledem: "Jsi starý muž. Kolik ti je? Dvacet pět?" Velice se bavil, když jí odpovídal. "Spíš dvacet pět tisíc let. Plus mínus pár set let. V tomhle věku už to opravdu nepočítáme." Geary po jeho slovech polkla. "Děláš si srandu, že jo?" Zavrtěl hlavou.

190


Sherrilyn Kenyon Podívala se na Arika, který udělal to samé gesto. Nervózní a najednou nejistá se podívala na Zebulona. "Ty jsi dvacet pět tisíc let starý?" "No, jestli to chceš vědět přesně, je to dvacet sedm tisíc pět set čtyřicet dva, ale opravdu na tom záleží?" Geary cítila, jak jí poklesla čelist. Nebylo možné, aby byl tak starý. "To by znamenalo, že ses narodil v aurignackém období." "Ne tak docela, tahle doba mě předcházela o několik set let, ale byl jsem jí blízko.“ Stěží rozuměla tomu, co říká, když jí v mysli probíhala ta dávná, starověká historie. "To by z tebe dělalo -" "Kromaňonce," řekl s úsměvem: "takže jo, když mě nazveš barbarským jeskyním mužem, budeš mít pravdu. Doslova. Sakra, dokonce jsem znal i pár neandrtálců, kteří mi kdysi nakopali prdel na místě, které je nyní známé jako Toledo ve Španělsku. Ale tady je ta zábavná část. Tvůj kluk támhle je ještě starší než já a ve své rodině je přitom považovaný za dítě." Po všech těchhle absurdních prohlášeních, jí nejvíc zamotala hlavu další myšlenka, která ji napadla. "Vy oba jste byli na Atlantidě." Proto Arik věděl o jejím náhrdelníku. Proto věděl o tom místě. Bože, je to pravda. Oni byli… Nemohla ani dokončit myšlenku. Prostě nemohla. Trieg postoupil kupředu, aby se mohl soucitně dotknout jejího ramene. "Je to tak trochu bomba, když o tom slyšíš poprvé. Měla bys vidět můj obličej tu noc, co jsem se setkal s Artemis. Malá rada pro tebe, zlatíčko. Srovnej se s tím. A když už o tom mluvím, musím vyrazit na hlídku. Dobrou noc vám všem." Jo, jasně, nechme toho muže s blýskajícími se tesáky vrátit se k jeho životu. Proč ne? Neměla nic lepšího na práci než nechat se pronásledovat smrtícím duem, které touží po její smrti.

191


Snolovec A děsivým neandrtálským kromaňoncem. Když už mluvíme o ďáblu, Zebulon ji pozoroval s pobaveným úšklebkem, který mu strašně chtěla vymazat z tváře. Arik byl jediný, který vypadal, že chápe vážnost toho všeho. Zebulon obrátil svou pozornost k Arikovi. "Takže, kámo, jak dlouho musím dohlížet na Dolophoni?" Arik si unaveně povzdechl, než odpověděl. "Zmizím z tohoto světa za dva týdny… jestli mě dřív nezabijí." Zebulon přikývl. "Opravdu si myslíš, že ti dovolí vrátit se domů?" V Arikových očích se zablesklo hněvem. "Vlastně ne. Hádám, že jsem v podstatě mrtvý, tak či onak." "Dobře," řekl Zebulon suše. "Nejsi tak hloupý, jak jsem si myslel. Moje jediná rada pro tebe zní: drž je mimo moje ulice a z očí veřejnosti. Nerad uklízím takovéhle zmatky." Arik vypadal ještě méně pobaveně, než se ona cítila. "Nejsem tak úplně dutá hlava." "Pak si rozumíme. Udržuj tu lůzu z mého trávníku, nebo vezmu mop a vymetu s vámi se všemi." "Udělám, co budu moct." Zebulon na něj kývnul, než se doslova rozplynul. Geary se zmítala mezi pobouřením, bolestí a strachem. Část jejího já chtěla udeřit Arika, kvůli tomu, že ji do toho zavlekl, zatímco ta druhá chtěla běžet tak daleko, jak jen dokáže. Vyhrál její sarkasmus. "Díky moc za rande. Bylo bombastické. Opravdu si musíme zase někdy vyrazit. Moc se mi líbí tyhle zážitky blízké smrti, které přichází vždycky, když jsme spolu. Jsou velice osvěžující." Natáhl se, aby se jí mohl znovu dotknout. "Geary -" "Nesahej na mě," odsekla, když se od něj odtáhla. "Neopovažuj se."

192


Sherrilyn Kenyon Arik neochotně stáhl ruku. Chápal její hněv a věděl, že na něj má nárok. Zvláštní, že ho nenapadlo, jak to všechno ovlivní ji, než sem přišel. Upřímně řečeno, nestaral se o to. Ale teď to bylo jiné. Teď se staral způsobem, jaký si předtím nebyl schopný ani představit. A to s ní byl jen krátce. Jaké by to bylo, kdyby spolu strávili víc času? Na co myslel, když uzavíral dohodu s Hádem? Jak ji mohl obětovat tak snadno? To, co udělal, bylo tak sobecké, že teď, když cítil, přesně pochopil, jak strašně moc sobecké to bylo. Litoval toho každou částí sebe sama. Zasloužila si něco mnohem lepšího než to, co jí udělal. Zasloužila si někoho mnohem lepšího než je on. To, co udělal, bylo špatné. Teď už to věděl, ale nemohl s tím nic udělat. Geary zavrtěla hlavou. "Prostě tomu nerozumím. Lhal jsi mi o tom, kdo jsi. Proč?" Arik polkl, když v jejím hlase uslyšel bolest. Byla tak intenzivní, že ji sám cítil. "Proč? Co bys řekla, kdybych za tebou přišel a řekl, že jsem bůh z tvých snů, který se s tebou chtěl setkat ve hmotném těle? Přivítala bys mě, nebo bys na mě zavolala poldy?" "Je to absurdní," přiznala. "Ano," řekl a snažil se jí vysvětlit, proč jí potřeboval být nablízku. "Neumíš si představit svět, do kterého jsem se narodil Geary. Není tam žádný smích, žádná radost ani štěstí. A pak jsem tě náhodou jednou v noci našel. Tebe, ženu, ze které vyzařuje vřelost a teplo jako když se pokožky dotýkají sluneční paprsky. Tebe, která má… Jak jsi to jednou řekla? Čokogasmus při jedení belgických pralinek – ať už je to, co chce. Cítíš věci způsobem, jaký si většina lidí nedokáže ani představit. Za všechna ta staletí, která jsem prožil, jsem nikdy nepoznal někoho, jako jsi ty. A na dva týdny jsem chtěl být s tebou. Poznat tě jako člověk člověka, a pochopit tento svět, který je tvýma očima tak živý a oslňující."

193


Snolovec Geary nevěděla, co si mám myslet. Nikdo k ní nikdy nemluvil tak vášnivě, nikdy po ní nikdy takhle netoužil. Co by na tohle měla říct? "Jen jsem chtěl vědět, jaké to je být člověkem Megearo. Jen na chvíli. Dotýkat se tě jako muž a slyšet skutečný zvuk tvého hlasu, když vyslovuješ moje jméno, a ne jen hlas zkreslený sněním." Natáhl k ní váhavě ruku a vzal její dlaň do své. "Neumíš si představit, jak skvělý je to pocit, když jsi nikdy nepoznala jemný dotek na tvém těle." Něco v ní se nad upřímností jeho hlasu rozpouštělo. Nad upřímností v těch světle modrých očích. Myslel vážně každé slovo, které vyslovil. "Takže neumíráš?" Zavrtěl hlavou. "Ne v tom smyslu, v jakém to slovo tady používáte. Ale budu se muset vrátit do svého světa a nejspíš tam zemřu. Očividně jsem naštval nebezpečné lidi, kteří mě po tomhle nemají v úmyslu nechat naživu." "Tak proč jsi sem přišel, když jsi věděl, že tě za to zabijí?" "Upřímně řečeno, v té době jsem to nevěděl, ale i kdybych ano, pochybuji, že bych si to rozmyslel. Přišel bych za tebou i tak." Jak mohl tohle říct a myslet to vážně? Jak by ona mohla stát za jeho život? "Ty jsi blázen, že?" "Jen jestli ti to tak přijde." Geary zavřela oči, když se snažila pochopit všechno, co se stalo v posledních několika minutách. Bylo to příšerné. Měla pocit, jako by ji něco obrátilo naruby. Už nevěděla, čemu má věřit. Nevěděla, co je skutečné a co ne. Instinktivně sáhla po náhrdelníku – potřebovala cítit něco pevného, hmotného, něco co jí pomůže najít pevnou půdu pod nohama. Ale v okamžiku, kdy se ho dotkla, se jí zastavilo srdce, když si vybavila jeden z jejich předchozích rozhovorů. "Víš, kde je Atlantida." Bylo to konstatování. Přikývl.

194


Sherrilyn Kenyon Když si konečně naplno uvědomila jeho přítomnost v jejím světě, celým tělem jí projela nevěřícnost. "Takže můj otec měl pravdu. Existuje. Tady. Přesně tam, kde řekl, že je." Arik opět kývnul, aby odsouhlasil její slova. "Dnes odpoledne jsi plavala nad jejím přístavem, když jsi našla tu skříňku. Byla jsi přímo tam Geary. Opravdu ses jí dotkla." V jejích očích se objevily slzy při pomyšlení na to, že dokončila svůj úkol. Že v rukou držela jeden z klíčů ke splnění jejího slibu. "Opravdu jsem tam byla?" "Ano. Měla jsi pravdu Megearo. Stejně jako tvůj otec." Přikryla si rukou ústa a o krok ustoupila. To byla jedna věc, ale zajímalo ji ještě něco. "Takže jsme tam byli," řekla s radostným smíchem. "Našli jsme ji." Ale Arik nesdílel její radost. Byl vážný a díval se na ni s varováním v očích. "To je ta dobrá zpráva. Otázka zní, jestli chceš slyšet i tu špatnou?" Ne tak docela. Raději by si vychutnávala ty dobré věci. Alespoň na vteřinu nebo dvě. Ale nemělo smysl oddalovat nevyhnutelné. Jak se říká ve staré bajce, člověk nikdy nepředběhne potíže. Neexistovalo dostatečně vzdálené místo, abyste se jim vyhnuli. "No jistě, co může být horší než to, co se tady stalo dnes v noci?" Pokrčil rameny. "Já nevím. Třeba to, že dnes odpoledne vyhodila tvou loď do vzduchu bohyně Artemis?" Geary zamrkala, když jí jeho slova doputovala do mozku. Upřímně řečeno, navzdory její divoké představivosti, jí tohle všechno nějak unikalo. Mnohem raději by myslela na Arika jako na obchodníka se zbraněmi nebo nájemného vraha. "Prosím?" zeptala se a doufala, že si s ní jen tak pohrává. "Slyšela jsi mě. Artemis je jednou z mnoha, kteří chtějí, aby ses držela od Atlantidy pěkně daleko." "A čím jsem si vysloužila tohle privilegium?"

195


Snolovec "V podstatě tím samým čím dnes večer," ozval se hluboký mužský hlas za jejími zády. "Pletla ses do věcí, do kterých ti nic není." Geary se otočila za neznámým hlasem a pak ztuhla při pohledu na lidi, kteří zaútočili na Arika v jejím snu. Oh. Sakra.

196


Sherrilyn Kenyon

KAPITOLA 14 Geary byla úplně vyděšená, když v očích těch, kteří za nimi přišli, viděla jen zkázu a smrt. "Už jsem z těchhle chlápků opravdu unavená." Arik se temně zachechtal. "Věř mi, že tvůj názor naprosto sdílím." To ji ve skutečnosti moc neuklidnilo. "Tak co navrhuješ, abychom udělali?" Arik pokrčil rameny s nenuceností, kterou vůbec nechápala. "Je jich devět a my jsme dva. Oni mají božskou moc a my jsme jen lidé." Věnoval jí tajuplný jamesbondovský úsměv. "Proto navrhuji, abychom utekli. Rychle." Než stihla odpovědět, Arik ji postrčil opačným směrem, pryč od armády temnot, která se chystala dramaticky zkrátit jejich životy. Geary se rozbušilo srdce, když ji vzal za ruku a vedl ji uličkou, pak po schodech dolů a dál po dlážděné ulici a to takovým tempem, za které by se nemusel stydět ani olympijský sprinter. Na chvíli si myslela, že by to mohlo fungovat, ale tahle naděje rychle vzala za své, když se před nimi z ničeho nic objevila jedna z žen a bránila jim v útěku. Bohyně se na Arika zašklebila. "Co se děje, Skotos? Hráli jsme si spolu a tak všechno. Přece bys nechtěl odejít, aniž by ses s námi alespoň rozloučil." "Ahoj." Pak Arik pustil Geary a bez zaváhání odkopl bohyni z cesty.

197


Snolovec Bohyně se přetočila a oplatila mu jeho útok ohromující ranou na jeho solar plexus. Arik se zašklebil a pak ji udeřil hřbetem ruky tak silně, že byla nucená o pár kroků ucouvnout. Geary spatřila u ženina pasu něco, co vypadalo jako obušek, zastrčený v poutku na opasku. Prudce ho vytáhla a udeřila jím bohyni do zad. Poté, co ta věc dopadla na její záda, zablesklo se kolem nich oslepující světlo a pak následoval výbuch tak silný, že je od sebe odtrhnul. "Jsi v pořádku?" zeptal se Arik. Jediné na co se Geary zmohla, bylo přikývnutí. Políbil ji na tvář, než zvednul obušek a obrátil se k ostatním. Gearyno tělo se prudce třáslo a ona klopýtala zpátky, zatímco Arik vykročil vpřed, aby se znovu postavil dvojčatům. "Megearo ..." V její mysli zašeptal hypnotický ženský hlas. Byl stejný jako ten, který ji volal už několik týdnů. Ale teď na něj neměla čas. Geary zavrtěla hlavou, aby si ji pročistila. "Poslouchej mě, Megearo. Použij medailon, který nosíš. Dej si ho pod jazyk a dovol mi, abych do tebe vstoupila." "Cože?" vydechla. "Prostě to udělej dítě a já tě před nimi ochráním. Věř mi. Můžu tě ochránit." Jo, zešílela, vážně se zbláznila, ale pak ji napadlo, co se stane, když to zkusí? Začínalo to vypadat, že jí a Arikovi brzo nakopou zadky. Komu ublíží, když poslechne? Konec konců právě bojovali s bandou bohů, kteří je chtěli zabít a když k tomu ještě přidala to, co viděla v posledních několika minutách, nebylo nic divného na tom, že v mysli slyší hlasy.“ "Nemůžu uvěřit tomu, co dělám." Zvedla malou minci a vložila si ji do úst, přímo pod jazyk. Ušklíbla se, když ucítila její slanou kovovou chuť. Ale po chvilce jí ústa zaplavilo něco teplého. Ať už to bylo cokoliv, nezastavilo se to tam. Šířilo se to celým jejím tělem

198


Sherrilyn Kenyon jako láva, zahřívalo ho to, až se jí z toho pocitu prudce rozbušilo srdce. A jak se to v ní šířilo, její mysl zaplavily obrazy. Obrazy starověkého světa. Haly plné zlata. Viděla krásnou tvář blonďaté ženy s pozoruhodnýma očima, které vířily jako stříbrná mlha. Geary najednou uslyšela slova v jazyce, který nikdy předtím neslyšela. Potom jako by něco prasklo. Geary měla pocit, jako by ji někdo tlačil ven z jejího těla, takže nebyla nic víc než duch shlížející dolů na ostatní – i když byla se svým tělem pořád spojená. Jen nad ním měl plnou kontrolu někdo jiný. Byla to ten nejpodivnější pocit ze všech. Vědět to a nebýt schopná na to zareagovat. Bez ohledu na to, jak se snažila, její tělo odmítalo poslouchat její pokyny. Jeden z bohů na ni zaútočil. Zasmála se, když ucítila, že jí protéká moc a otočila se k muži, aby se mu postavila. Vrhnul se na ni. Sklonila se jako ostřílený profesionál a loktem ho udeřila do kolena. S bolestným zasyčením upadl, když pod ním koleno povolilo. Rychle vstala, pak se rozmáchla a zabořila mu svoji pěst pod bradu. Ta rána ho vynesla do vzduchu a pak s ním mrštila o zem. Deimos se k ní přiblížil jako další. Nebyla si jistá, jak ví, že je to on, ale věděla to. Couvnul. "Aekyra Apollymi?" Jsi Apollymi? I když jí tu otázka položil v atlantštině, rozuměla mu a také na ni proti své vůli odpověděla. "Naiea." Udělal další krok pryč od ní. Jakmile to udělal, její ruce se rozehřály ještě víc. Ukázala na ně a ze špiček prstů jí vyšlehl záblesk, který ozářil celou uličku jasným světlem. O dvě sekundy později bohové vyletěli do vzduchu, jako kdyby je všechny zasáhla bleskem.

199


Snolovec Arik zvedl ruku, aby si zakryl tvář, když ucítil sálající horko atlantského božského blesku. Ale to, co ho šokovala víc než skutečnost, že cítil dopad něčeho, co neexistovala už víc než 11000 let, bylo to, že to vycházelo z Megeary. "Apollymi!" zavrčel Deimos atlantsky. "Tohle není tvůj boj. Drž se zpátky." "Naiea, Olygaia eta." - Ano je, Olympane. Ten hlas patřil Megeare, ale vyslovoval atlantská slova, jako by to byl její rodný jazyk. "Anekico Ler aracnia." Vítězství pavouka. Bylo to staré atlantské přísloví, které říkalo, že "trpělivost nakonec vítězí." "Ki mi ypomonitikosi teloson semerie." A dnes mi trpělivost došla. I když mluvila skrz zaťaté zuby, její hlas byl hlasitý, jasný a vzteklý, když zavrčela slova tónem, který byl jistě slyšet až v palácích na Olympu. Ještě důležitější bylo, že stačil na to, aby přesvědčil Dolophoni, že si nechtějí hrát s Ničitelkou, když má takovouhle náladu. Deimos se podíval na ostatní a zavelel k ústupu. Okamžitě zmizeli. Arik si otřel z úst krev a pomalu se blížil k Megeare. I když neměl svou moc, cítil Apollyminu podstatu, která teď plnila Megearyno tělo. Její oči barevně vířily a byly v nich stříbrné tečky. Z celého jejího těla vyzařoval vztek a touha po pomstě. Chtěla se pustit za ostatními, ale on ji zastavil dřív, než se je vydala pronásledovat a možná přitom Megearu zranil. "Ochia, Apollymi. Anekico ler aracnia epitrepedio. Efto Ler kariti u topyra." Ne, Apollymi. Nech vítězství pavoukovi. Tohle není ten správný čas ani místo. Zasyčela na něj a byla by zaútočila, kdyby nevytáhl z Megearyných úst medailon. Prudkost toho pohybu způsobila, že se na něj zhroutila. Zvedl ji do náruče a držel ji, zatímco bohyně

200


Sherrilyn Kenyon byla nucena ustoupit z Megearyna těla. Přitiskl ji k sobě, když se roztřásla. Geary téměř nemohla dýchat, když se celým jejím tělem prohnala zvláštní slabost. Před chvílí byla tak silná a teď se cítila slabá jako novorozenec. Opřela si hlavu o Arikův krk a byla vděčná za jeho oporu, protože v tuhle chvíli by nedokázala zvednout ani své vlastní paže. "Co to bylo?" zeptala se tiše. "Atlantská bohyně Apollymi. I když je v pasti v Kalosis, dokáže sáhnout do našeho světa a občas posednout lidi nebo živly. Její moc je v lidské říši menší, než kdyby byla volná, ale pořád je působivá." "Proč to udělala? Proč mě posedla?" "Protože potřebuje, abys ji osvobodila, a kdyby tě zabili, ta možnost by byla pryč." "Nerozumím tomu." "V žilách ti musí kolovat čistá atlantská krev. Myslím, že to je důvod, proč ji dokážeš slyšet, i když to většina ostatních nesvede. To je jediná věc, která dává smysl… než byla Atlantida zničena, obývali ji dva národy. Domorodci, kteří byli zrozeni z Atlantského pantheonu a Apolliti, kteří tam našli útočiště poté, co byli vyhoštěni z Řecka. Apollymi potřebuje atlantskou krev, která by zlomila její pečeť a osvobodila ji. Kvůli tomu tě chrání vším co má. " Geary musela vynaložit obrovské úsilí na to, aby zvedla ruku a uchopila do dlaně náhrdelník, aby se mohla podívat na nápis, který na něm byl vyrytý. "Myslela jsem, že je to jenom mince." "Ne, je to medailon, který nosí její kněžky. Kdykoli byly v nebezpečí, stejně jako ty si ho umístily do úst a ona je ochránila." Wow, sakra užitečná věcička. Nebylo mnoho lidí, kteří mohli přivolat bohyni. Což Geary přivedlo na myšlenku, co by Apollymi udělala při falešném poplachu.

201


Snolovec Ale vzhledem k tomu, jak snadno Apollymi zahnala Dolophoni, o tom Geary nechtěla ani přemýšlet. S takovou mocí může Apollymi snadno zatočit s těmi, kteří ji zavolají bez dobrého důvodu. "Proč mi ji naši útočníci prostě jen nevytáhli z pusy, když jsem s nimi začala bojovat?" "Jsou z řeckého panteonu. Pochybuji, že tenhle trik znají, spíš jsem si jistý, že ne." Pomalu si ji posouval po těle, dokud znovu nestála na nohou. Geary trvalo celou sekundu, než se zase dokázala sama postavit. A i pak byly její nohy nejisté, takže se raději kvůli opoře držela Arikovi ruky. Jeho teplá vůně a síla ji podpořili ještě víc a tak byla vděčná za to, že je tady. "Jak to, že ty tenhle trik znáš?" Ďábelsky se na ni usmál. "Být ex-Oneroi má své výhody. Jelikož se pohybujeme ve snech ostatních, známe hodně triků, o kterých ostatní bohové nevědí." "Ale nevíš, jak bojovat proti těmhle chlápkům v lidské podobě," připomněla mu. Vypadal trochu rozpačitě, což jí připadalo zajímavé a roztomilé. "No, to ne. Ale v mém vlastním těle a v mé říši… jsem smrtící." Geary cítila pod svou dlaní, jak se mu na paži napínají svaly, když se mu dívala se do těch průzračných očí. Ve svých snech líbala tahle ústa už tisíckrát. Přejížděla mu jazykem přes pichlavé strniště na bradě a olizovala každičký centimetr jeho těla. Udivilo ji, že jí byl zaujatý stejně jako ona jím. Víc než to, bylo pro ni téměř nemožné tomu uvěřit. "Opravdu jsi sem přišel za mnou?" Přikývl a žár v jeho očích ji spálil. "Ano." "A jsi zklamaný?" Jeden koutek jeho úst se zvedl do svůdného úsměvu. "Jen tím, že ze mě nechceš strhat oblečení a vykoupat se se mnou… v čokoládě."

202


Sherrilyn Kenyon Geary nad ním zavrtěla hlavou a v mysli si promítla všechno, co zjistila za posledních dvacet čtyři hodin. Měla by být vyděšená a na jedné úrovni taky byla. Ale na jiné se jí vlastně ulevilo, že byl bohem v lidské říši. Alespoň teď chápala část toho, co se s ní dělo. I když to situaci nezlepšilo, alespoň jí to vysvětlení zachránilo zdravý rozum. O krok od něj ustoupila a snažila se všechno pochopit. "Nějak to všechno nemůžu pobrat. Jak jsi mě poprvé v mých snech našel?" Vzal ji za ruku a držel ji za ni, zatímco vysvětloval. "Máme pokoje, podobné komorám a já v jedné z nich žiju. Nemusíme je používat, ale o trochu spojení s lidmi zjednodušují - dokážou zesílit naše síly, a poskytují nám místo, kde si můžeme odpočinout, zatímco to děláme. Jedinou nevýhodou je, že je pak jednodušší nás sledovat, zatímco jsme ve snech jiných. Kdykoliv jsme ve strobilos, vznášíme se po okolí a necháme se unášet do a ze snů. Kdykoliv najdeme někoho, kdo má živý sen, sestoupíme k němu. " "A ty jsi sestoupil ke mně." Přikývl. Neuvěřitelné. Nedovedla si představit jaké to asi je být schopná tohle dělat. Špehovat lidi a zapojit se do jejich spánku. "Jaké to je, být ve snu někoho jiného?" "Je to jako plavání v želé. Jsou to silné pocity a někdy mohou být ohromující. Nikdy nevíš, co najdeš příště. Mnozí Skotos dávají přednost nočním můrám, protože v nich zažijí víc adrenalinu." To neznělo jako to, co si o Oneroi přečetla. "V mém výzkumu se říká, že vy chlapci řídíte sny, které jste na lidi seslali." "Jednu dobu jsme to dělali. Oneroi byly velmi aktivní při vytváření snů a jejich využívání k manipulaci s bohy a lidmi. Ale pak jednoho dne jeden z mých bratří udělal chybu a přinutil Dia toužit po koze… sexuálně. Udělal to jako vtip, myslel si, že to bude zábavné, myslel, že vůdce všech bohů potřebuje trochu srazit hřebínek, trochu urazit. Jakmile Zeus přišel k rozumu, byl tak

203


Snolovec rozzuřený, že přivolal naše neodbytné přátele Dolophoni, aby nás našli a přivedli k němu. Malá skupina, včetně toho, kdo za to byl zodpovědný, byla zabita. Druhá skupina byla těžce potrestána a my ostatní jsme byli prokleti, abychom necítili emoce jakéhokoli druhu." "Proč?" "Zeus si myslel, že bez ambicí, závisti, humoru a ostatních emocí už si nikdy nebudeme pohrávat s ním nebo s jinými bohy." Geary jeho úvahu dokázala pochopit, ale připadalo jí trochu kruté potrestat všechny, kvůli činu jedné hloupé bytosti. "A fungovalo to?" "Ne tak docela. Když jsme neřídili sny a neinspirovali lidi, někteří lidé a ostatní bytosti začaly šílet. Zeus se dozvěděl, že nás bylo potřeba k upouštění nahromaděných pocitů a pomáhání lidem a dalším bytostem zjistit, po čem touží a ke zvládání snového prostředí. Sny všem poskytují potřebné vybití. Oneroi tak byli přinuceni ostatním při snění pomáhat. Nějaký čas to fungovalo, ale pak jsme si uvědomili, že ve snu znovu cítíme emoce. Strach, láska, vášeň… byly tam všechny. A našli jsme zvláštní druh lidí, jejichž emoce byly silnější než emoce ostatních. Ale jakmile opustíme sen, vypůjčené emoce se vypaří a znovu nás zanechají prázdné a studené." Všimla si, kam to směřuje. "Někteří z vás se stali na emocích závislými. Jako na drogách." Přikývl. "Ti, kterým se to stalo, jsou nazývání Skotos." Geary si vzpomněla, že tak Zebulon oslovoval Arika - Skotos. "Říkáš to, jako by to špatné." "V mém světě je. Skotos jsou považováni za nekontrolovatelné, a pokud se jim nepodaří dodržovat pravidla stanové Oneroi jsou dopadeni a přísně potrestáni nebo rovnou zabiti." Zamračila se. "Proč?" "Bohové se nás bojí, a proto nás chtějí ovládat, jak to jen jde."

204


Sherrilyn Kenyon "Ale pokud nemáte žádné pocity, co pro vás znamená potrestání?" "Protože to je jediná emoce, která nám byla ponechána." "Ne," opravila ho. "Fyzická bolest není emoce. Jedná se o biologickou reakci na negativní podnět. Není divu, že to stále cítíte." "Víš, racionální vysvětlení tomu opravdu nepomůže. Ať tak či onak, je otrava být jedním z nás." "Promiň." Geary se natáhla a odhrnula mu z čela pramen vlasů. Bylo nepředstavitelné, že je tu s ní a že je skutečný. Že je z masa a krve a po všech stránkách člověk. Jak podivné. Nevěděla, jestli by se měla zlobit nebo být polichocená nebo obojí najednou, že sem přišel jen proto, aby se s ní setkal. Pevně mu sevřela ruku. "A co Solin? Je opravdu tvůj příbuzný?" "Ano. Je to můj bratranec, ale my bohové snů se považujeme za bratry a sestry, je jedno jestli máme stejné rodiče nebo ne. Solinovým otcem je Phobetor a jeho matkou lidská žena. Nevěděl, že je polobůh, dokud nebyl v pubertě a neprojevila se jeho moc. Jeho matka ho pak vyhodila z domu a začali ho honit Oneroi. Od té doby nás všechny nenávidí." Nyní tomu začínala rozumět. "Což je důvod, proč nejprve řekl, že nemá žádného bratra." "Přesně tak." Geary zmlkla, když se snažila strávit jeho poslední slova. Bože, všechno to bylo tak složité. Neuvěřitelné, opravdu. Jak se žena, která jen chtěla očistit jméno své rodiny, ocitla v takovéto situaci? "Tak kam jsme se to dostali?" "Jsi zmatená?" Zasmála se. "O tom nemáš ani ponětí." "Pravdou je, že jsem nechápal zmatek, dokud jsem se neocitl hluboko pod vodou."

205


Snolovec Tiše se zasmála nad jeho malou připomínkou toho, jak se poznali. "Když jsi teď tak upřímný, prozraď mi, jak ses tam dostal." "Hádes. Poté, co ze mě udělal člověka, vyklopil mě přímo u tebe. Myslím, že bych měl být vděčný, že mě nevyhodil někde přes auta na rušné ulici." Geary zavrtěla nad jeho vtipkováním hlavou. "Hádes". Naplnilo jí hořké pobavení. "Když si pomyslím, že jsem zesměšňovala svého otce kvůli jeho víře, že jsou antičtí bohové skuteční. Myslela jsem, že je duševně nemocný a při mnoha příležitostech jsem mu to i řekla. Ale on vždycky trval na tom, že žijí." Povzdechla si, když si vzpomněla na způsob, jakým popisoval je a zvláštnosti pantheonu. "Takže jaký starý Hádes vlastně je?" "Je to výstřední bastard, který nenávidí všechny kromě Persefony." No, to dávalo smysl. Koneckonců to byla jeho žena. "A jaká je ona?" Arikovi rysy změkly. "Je laskavá a elegantní. Útlá a plachá. Velmi skromná. Vlastně mi hodně připomíná tvoji sestřenici Tory." "Opravdu?" "Ano, a Thia je smrtelnou kopií Artemis, od rudých vlasů, přes výšku, sobectví až po jedovatý přístup." Z nějakého důvodu to Geary ani nepřekvapovalo. "Neděláš si legraci, co? A co já? Jsem taky jako nějaký bůh?" Přivřel oči, jako by to zvažoval, než odpověděl. "Athena, až na to, že ona má černé vlasy a obvykle nosí na rameni svého mazlíčka sovu. Ale vaše manýry jsou velmi podobné, a stejně jako ty žije život v celibátu." "Ach Bože, děkuji ti." Zvedl její ruku a políbil ji hřbet ruky. I přes její hněv, ji jeho gesto zahřálo. "Je to pravda, ale to je v pořádku. Líbí se mi to." "Jsem si jistá, že nelíbí."

206


Sherrilyn Kenyon Vzal její obličej do dlaní a zadíval se jí do očí. "Megearo na tobě není vůbec nic, co by se mi nelíbilo." "To nemyslíš vážně, že ne?" Pohladil ji palcem po tváři. "Tak jo, nemám rád, když ode mě odcházíš, ale kromě toho…“ Zasmála se. "Jo, myslím, že to dává smysl. Překonal jsi celou dimenzi, aby ses sem dostal a já tě odpálkovala. Myslím, že to dokáže otrávit." Arik se usmál nad jejím hravým tónem. Přijala to všechno mnohem lépe, než by si kdy pomyslel. "Pořád chceš najít Atlantidu?" Její tvář zvážněla. "Ne, pokud to znamená riskovat něčí život. Na to nejsem ochotná přistoupit. Věř mi, neexistuje nic, co by stálo za můj život a rozhodně nic, co by stálo za život někoho jiného." Projely jím výčitky svědomí, když si uvědomil, že on obětoval její život bez jediného zaváhání. "Děje se něco?" zeptala se zamračeně. "Ne," zalhal. "Jsem jenom ohromený ženou přede mnou. Jejím soucitem a starostlivostí." Pochybovačně se na něj zadívala, ale pro jednou se nehádala. Místo toho změnila téma. "Pověz mi něco, Ariku. Byla Atlantida krásná?" "Jako sen." Zavřela oči, jako by se snažila představit si to. Naklonil se dopředu, aby jí mohl zašeptat do ucha. Když promluvil, jeho rty se jemně dotkly její tváře, což jen zvýšilo jeho touhu po ní. "Dnes v noci, až budeš spát, tě tam vezmu a ty si ji budeš moct sama prohlédnout." V očích se jí rozzářila radost. "Opravdu?" "Na mou duši."

207


Snolovec Geary cítila, jak jí v očích pálí slzy při pomyšlení na to, že ji uvidí. Ale zároveň měla strach z toho, co jiného by na ně mohlo číhat v jejích snech. "Budou v našich snech i ti vrazi?" Podíval se stranou, než odpověděl. "Pravděpodobně. Ale neboj se jich. Ve snové říši si s nimi poradím. A když to nedokážu, vždycky nás můžeš vzít do jiného snu. Musím říct, že to byl ten nejkrásnější trik, který jsem kdy viděl." Mrkl na ni. Při té vzpomínce se začervenala. Potřásla hlavou, zvedla ruku a položila ji na jeho vousatou tvář. Bylo tak zvláštní, být s ním a vědět všechno, co spolu prožili. "Takže kolik žen jsi navštívil v jejich snech?" Zaváhal. "Je to jedna z těch otázek, na kterou když neodpovím správně, budeš se na mě zlobit?" Zasmála se. "Pravděpodobně." Zamračil se a zaváhal, než odpověděl. "Jestli se kvůli tomu budeš cítit lépe, jsi jediná, kvůli které jsem se chtěl stát člověkem." Ironické bylo, že tohle bylo přesně to, co potřebovala slyšet. "Jsi blázen, Arikosi." "Jenom co se týče tebe." Stále nemohla uvěřit tomu, že sem přišel kvůli ní. Kdo by uzavřel takovou dohodu? "Tak co budeme dělat teď?" "No, když tě nemohu mít nahou v náručí, pak volím možnost zůstat naživu." To znělo dobře… vlastně obě ty věci zněly víc než dobře. "Dobře. Ale chci se ujistit, že neohrozíme nikoho jiného. Myslíš, že nám Solin pomůže?" "To se těžko odhaduje. Solin je poněkud egocentrický a velmi nepředvídatelný. I když musím říct, že mě překvapilo, že zachránil ostatní, takže by mohla existovat šance, že nám taky pomůže." "Dobře tedy. Pojďme za ním a zjistěme, co si myslí."

208


Sherrilyn Kenyon Ale o hodinu později, poté, co přišli do Solinovi vily a vysvětlili mu situaci, zjistila, že měl Arik pravdu. Ten sobecký parchant neměl v úmyslu jim pomoci. Otevřel jim oblečený do kalhot a rozepnuté světle modré košile, ze které vykukovalo jeho opálené vypracované tělo. Ušklíbl se na ně předtím, než se napil brandy ze sklenice, kterou držel v ruce. "Přijdou si pro mě, když vám pomůžu a já nejsem ochotný pro nikoho krvácet, jelikož mi tuhle laskavost nikdy nikdo neoplatil. Můžete jít všichni do pekla, je mi to jedno." Pak prudce odložil prázdnou sklenici a pohlédl na Arika. "Už jsem ti pomohl až dost. Pověsil jsi mi na paty Zebulona a teď ještě Dolophoni. Trvalo mi staletí, než mi dali aspoň trochu pokoj a mně naše studená válka vyhovuje, takže ji nechci ohrozit kvůli tobě." "Chápu." "Dobrá. Když mě teď omluvíte, musím si něco zařídit." Nechal je samotné ve své pracovně. Geary vydechla, když se otočila čelem k Arikovi, který seděl vedle ní na kožené pohovce. "Je to tak trochu sobecký hajzlík, co?" K jejímu překvapení ho Arik bránil. "Nesuď ho moc tvrdě. Musíš si uvědomit, že po celá staletí byl pronásledován lidmi a loven bohy. Jeho nelibost a hněv jsou víc než pochopitelné." "Soucítíš s ním?" Arik se odmlčel, když zvažoval ten jemný pocit, který v sobě cítil. "Jo, myslím, že je." "Jak se cítíš?" "Je to zvláštní a uklidňující, ale hlavně znepokojující." A to taky bylo. Nebyl si jistý, jestli se mu líbí mít emoce nebo ne. Oba tyhle stavy měli svoje výhody i nevýhody. Megeara se natáhla a stiskla mu ruku. "Jaké to je, žít bez nich?" Hrál si s jejími křehkými prsty a těšil se z pocitu dotyku její ruky. "Je to těžké. Představ si svět bez chuti. Svět, ve kterém můžeš vidět barvy a všechno ostatní, ale nemůžeš to cítit. Nikdy tě

209


Snolovec nepotěší krásný jasný den. Dětský smích ti nevyvolá na tváři úsměv. Díváš se na králíčky, ale nemyslíš si, že jsou roztomilí. Necítíš naprosto nic. Je to jako být celou dobu zabalený do silné vrstvy bavlny." "A když se tě někdo dotkne?" "Cítím tlak, ale ne pocity. V mých žilách se nerozběhne krev, takže mi srdce nebije rychleji. Žádné vzrušení nebo třas. Ale divné je, že když jsem s tebou a dotýkám se tě, cítím to. Ztvrdnu, jen na tebe pomyslím." Geary polkla, když cítila, že se třese. Nikdo jí nikdy neřekl nic milejšího. A když tak o tom uvažovala, něco si uvědomila… „Ty jsi nikdy s nikým v těle nespal, že ne?" "Ne." Divila se, kde získal svoje dovednosti. V posteli byl totiž velice kreativní. V jeho modrých očích zářila touha a upřímnost, když jí přejížděl rty po tvář a pak jí zašeptal do ucha: "Není nic, co bych chtěl víc, než se tě dotýkat Megearo. Chci cítit tvou kůži na jazyku. Chci vědět, jaké to je, pronikat do tebe, zatímco mě k sobě tiskneš." Hruď se jí stáhla, když jí proběhla toužebná vlna. Měla by být jeho upřímnost uražená. Ale nebyla. Zvláštně ji to vzrušovalo. Nikdo se k ní nikdy předtím nechoval tak nestydatě a otevřeně. A navíc překročil světy, aby byl s ní. Dech ho pálil v krku, když si třel tvář o její. Za dva týdny bude pryč. Nebyla šance, že by s ním mohla mít něco víc než jen krátký fyzický vztah. To bylo to poslední, co chtěla. "Ariku? Jaké jsou tvoje šance na to, že tohle přežiješ?" Jeho výraz potemněl, když se odtáhla, aby se na něj mohla podívat. "Těžko říct. Jako člověk mám šanci téměř nulovou, ale jakmile mi Hádes vrátí mé božství, moje šance exponenciálně vzrostou."

210


Sherrilyn Kenyon "Takže jsi sem přišel jen proto, abys mě přefiknul a pak vypadnul?" Arik se zarazil. Jo, tohle byl v podstatě jeho plán, který Hádes změnil tím, že si za to vyžádal její život. Jsem odporný parchant. A v tu chvíli se cítil strašně. "Máš pravdu, to byl můj záměr. Nejsem o nic lepší než Solin. Byla jsem tak upnutý na novost lidského bytí s tebou, že jsem nikdy nepřemýšlel o ničem jiném. Myslel jsem jen na mou slepou vášeň. Odevzdávala ses mi ve snech tak volně, že jsem předpokládal, že tak žiješ i svůj bdělý život. Ale to ty neděláš. Myslím, že to je důvod, proč jsi ve snech tak bez zábran. Skrýváš to všechno uvnitř sebe." "Jo," řekla tiše. "Tady jsem nesmělá. Sny jsou jediné místo, kde se cítím volná a kde se můžu pohybovat, aniž by se mě někdo pokoušel soudit." Přikývl a vůbec poprvé ucítil vinu. Skutečnost, pravdu a hořkost. Víc než to. Zjistil, že mu na ní záleží. Nechtěl jí jakýmkoli způsobem ublížit, ale nevěděl, jak zastavit to, co už dal do pohybu. Když ji viděl uprostřed boje, rozbolelo ho srdce. Měl o ni skutečně velký strach. Ach, bylo to pořád komplikovanější. "Udělal jsem chybu tím, že jsem sem přišel Megearo. Je mi to líto. Měl jsem se spokojit s tím, že jsem s tebou mohl být ve tvých snech." Kdyby toho byl schopný. Kdyby tam zůstal, úplně by z jejího života zmizel. Teď s ní chtěl zůstat navždy. Kdyby jen mohl… Geary ho objala a přitiskla ho k sobě. Nevěděla, co si mám myslet o tom všem, ale možná by neměla myslet vůbec. Hýčkala si vzpomínky na sny s ním. On byl tak naivní a zároveň zkušený. Důvěřivý a podezřívavý. Nikdy nepoznala někoho, jako je on.

211


Snolovec Bez legrace. Byl to bůh, který se na krátko stal člověkem, bytost, která žila život, jaký by nikdy nedokázala pochopit. Ale chtěla. Dnes jí splnil její sen tím, že ji vzal k Atlantidě a umožnil si jí na ni sáhnout. A kdyby měli zemřít, chtěla si být jistá, že i on dostal to, co chtěl nejvíc. Zvedla se z pohovky, vzala ho za ruku a vytáhla ho na nohy. Zamračil se na ni. "Kam půjdeme teď?" "Někam, kde spolu budeme sami a já z tebe budu moct strhat oblečení a zatřást tvým světem."

212


Sherrilyn Kenyon

KAPITOLA 15 Arikovi se zadrhl dech v hrdle, když pronesla slova, která toužil slyšet od okamžiku, kdy uzavřel dohodu s Hádem. Arikovi se po tváři rozlil pomalý úsměv předtím, než mávnul rukou, aby zamknul dveře. Nic se nestalo. Zaklel, když si vzpomněl na své lidské omezení. Když chtěl zamknout dveře, musel to udělat ručně, což bylo vážně na houby. Plýtvání časem. Arik přispěchal ke dveřím a zamknul je. Megeara se na něj zamračila, když se k ní vrátil. "Co to děláš?" "Nebudu riskovat, že změníš názor. Než najdeme jiné místo, může se stát něco, co ti zničí náladu, a já nemám žádnou čokoládu, na kterou bych tě nalákal." Zasmála se. "Takže to budeme dělat tady jako nějací nadržení teenageři?" "No jasně." V rozpacích se rozhlédla po místnosti. Bál se, že vycouvá a proto si ji přitáhl k sobě a pomalu ji houpal v náručí. "No tak, Megearo. Pojď si se mnou trochu zařádit. Vysvlékněme se a zničme Solinovi čalounění. Poslouží to dvěma účelům. My budeme šťastní a on naštvaný." Geary se nerozhodně kousala do rtu. Arik byl rozkošný, když se choval takhle. Byl hravý a okouzlující. Jak by ho mohla odmítnout?

213


Snolovec Znovu se rozhlédla po místnosti. "Není to tady zrovna pohodlné." "Budu dole. Slibuji, že ti udělám skvělý polštářek." Byl nenapravitelný. "Není nic, co bych mohla říct, abych tě od tohohle odradilo?" "Vůbec nic." Vzal ji za ruku a přitiskl si ji do rozkroku, aby pod dlaní ucítila jeho naběhlý penis. "Příliš to tobě toužím. Musíš mi pomoct." Geary se rozbušilo srdce, když zvedla bradu, aby ji mohl políbit. Oh, chutnal božsky. Jednou rukou ho objala kolem krku, zatímco spolu jejich jazyky tančily a druhou ho hladila přes kalhoty. Arik se zhluboka nadechl, když ho Megeara jemně štípala zuby do čelisti a pak pokračovala na krk, zatímco ho její ruka masírovala provokativně pomalým tempem, které jen zvyšovalo jeho touhu po ní. Škádlila jeho tělo jazykem a ty doteky jím projížděly jako malé elektrické rány pořád znovu a znovu. Celé tělo se mu z těch pocitů třáslo. Jeho nervové zakončení byly živé a pulzující. Zavrčel a přetáhl si košili přes hlavu, aby mezi jejími ústy a rukama a jeho kůží nebyla žádná překážka. Chtěl na sobě cítit její dotek. Zalapala po dechu při pohledu na jeho trup a pak roztáhla ruce a položila mu je na odhalenou hruď. Geary nemohla uvěřit svým očím, když uviděla jizvy, které Arika pokrývaly. Byly všude. Většinou slabé a staré, které neviděla, když ho vylovila z vody. Ale zblízka byly naprosto zřetelné. "Co ti to udělali?" Jemně ji pohladil po vlasech. "Snažili se mě ovládnout." To bylo zřejmé z rozsahu jizev. Vypadalo to, že bití opakovaně selhávalo. Arik byl opravdu tvrdohlavý muž. Sklonil hlavu, aby ji políbil, ale ona se odtáhla. "Co ti udělají kvůli tvé nejnovější akci?"

214


Sherrilyn Kenyon "Nevím, a je mi to teď jedno." "Mě to ale není jedno, Ariku." Zamračil se na ni, jako by nechápal, co mu říká. "Proč?" "Protože by nikdo neměl být mučen. Je to špatné." "Tak to prostě chodí. Porušíš pravidla a to má následky. Jsem ochotný tu cenu zaplatit." Celá se chvěla, když se vrátil k okusování jejího krku. Jak se k tomu mohl stavět tak přezíravě? Pak si ale uvědomila, že podle toho jak vypadalo jeho tělo, to byl tak běžný jev, že nad tím s největší pravděpodobností ani nemrkl. Jak řekl, pro něj to bylo normální. Ale jí to vadilo. Nechtěla, aby mu někdo ublížil, zvláště ne za to, že byl s ní. Byl to slušný muž, který si zaslouží mnohem víc než tohle. Nesnesla pomyšlení na to, že je trestaný pro nic za nic – bolelo ji to skoro fyzicky. Arik byl fascinovaný hebkostí její skutečné kůže, když si hrál s jejím krkem. Kromě toho její tělo vonělo tak čerstvě a sladce. Hladila ho rukama po zádech, zatímco jí rozepínal košili. Čekal, že pod ní bude nahá. Místo toho na sobě měla… Jakousi vázací výstroj. Odtáhl se a zamračil se na bílou věc, kterou měla ovinutou kolem prsou jako přerostlý obvaz. "Co je to?" Geary se zasmála, když si uvědomila, že ve snech nikdy nenosila podprsenku. A soudě podle jeho reakce, soudila, že ani žádná jiná žena, kterou měl před ní. "To je podprsenka. Copak jste ji nikdy dřív neviděl?" Strčil jeden prst pod její okraj a zkroutil rty, jako by to byla nejodpornější věc, kterou kdy viděl. "Ne. Na co to je?" "Drží to prsa na svém místě." "No, ale já nechci, aby byly na svém místě. Chci je mít ve svých dlaních." Nějaký jiný muž by ji tímhle možná rozhněval do té míry, že by ho nakopala do určité části jeho anatomie a odešla. Ale Arik to řekl s takovou upřímností, že na něj jen zavrčela a pak se rozesmála.

215


Snolovec Sáhla si na záda a rozepnula ji. Pohled na Arikův obličej, když podprsenka spadla na podlahu, byl neocenitelný. Žádný muž se na ni nikdy nepodíval s takovým spokojeným hladem. Zvedl ruku, ale pak zaváhal, jako by se bál dotknout se jejích ňader. Vzala ho za ruku a vedla ji k sobě. V okamžiku, kdy se jí dotkl, zasténala a v lůně jí bolestně zatepalo. Jediné na co mohla myslet, bylo to, že chce, aby byl tvrdý hluboko v ní. Arikovi se zadrhl dech v hrdle, když vzal její nalitá prsa do dlaní. Byla tak měkká… nikdy necítil nic podobného. Přejel palcem přes napjaté bradavky a velice ho potěšilo, když ztvrdly jako kamínky. S úsměvem sklonil hlavu dolů a vtáhnul vrcholek jejího ňadra do úst tak, aby ho mohl ochutnat. Zasténala a přitiskla si jeho hlavu těsněji na prsa. Ó ano. Tohle bylo to, co chtěl. Vychutnával si její chuť, způsob jakým se její svraštělé bradavky dotýkaly jeho horkého jazyka. Ale všechno co dělal, ho rozpalovalo ještě víc. Chtěl ji vidět úplně nahou. S touto myšlenkou jí rychle rozepnul kalhoty. Kopnutím si zula boty, když sunul kalhoty po jejím těle dolů a pak si je hodil přes rameno. "Další překvapení, co?" zeptal se, zatímco studoval malé kalhotky. Geary nemohla mluvit, když se jí jeho prsty zabořily mezi nohy. Když se jí takto dotýkal, cítila se jako v ohni. To jediné na co dokázala myslet, byly její sny, ve kterých jí lízal, dokud nekřičela rozkoší. Palcem jí masíroval přes tenké hedvábí, dokud nebyla úplně mokrá a neprosila ho, aby si ji vzal. Zabořila mu ruku do vlasů, zatímco on pokračoval v jejím neúnavném mučení. Arik odsunul ten hedvábný kousek látky stranou, aby se jí mohl důvěrně dotknout. Byla tak mokrá a on toužil cítit na jazyku její chuť. Zahákl prst na vrchní okraj kalhotek a stáhl jí je.

216


Sherrilyn Kenyon Pořád na sobě měl kalhoty, zatímco ona před ním stála nahá. Bohové, byla to ta nejkrásnější žena, jakou kdy viděl. Nebyla hubená, ale smyslná a plná báječných křivek. Viděl obrys jejích plavek, protože v těch místech měla těla světlé, ale zbytek byl opálený do zlatavé barvy působením středomořského slunce. Ale jeho pozornost upoutalo něco jiného… Geary si olízla rty, když se jejich pohledy setkali a zaklesli se do sebe. Arik vzal její ruce do svých a vedl je do středu jejího těla, které toužilo po jeho doteku. Pomocí jejích palců od sebe odtáhl její záhyby, aby se mohl pokochat pohledem na nejintimnější část jejího těla. Jedním dlouhým prstem přejel přes její šterbinku a jí proběhlo po zádech zamrazení. "Jsi mnohem měkčí, než jsem si myslel," zašeptal. "Mnohem mokřejší". A když vklouzl tím prstem hluboko do ní, málem rozkoší dosáhla vrcholu. Tiše zasténala a rychle dýchala, zatímco ji zkoumal. Jeho prsty v ní kroužili a škádlili ji, dokud jí úplně nezměkla kolena. Když už skoro byla, klesl na kolena a nahradil prsty svými ústy. To potěšení bylo tak neuvěřitelné, že se napjala a stoupnula si na špičky. Vydechla jeho jméno, když jí škádlil jazykem s bezkonkurenční dovedností. Roztáhl jí nohy víc doširoka, aby k ní měl lepší přístup, zatímco do ní jeho jazyk neúnavně vnikal. Když napětí dosáhlo nejvyššího bodu, s divokým výkřikem dospěla k vyvrcholení. Ale on ještě neskončil. Dál ji dráždil a škádlil ústy a jazykem, dokud nevybuchla v dalším mohutném orgasmu. Chtěla ho v sobě víc, než kdy chtěla cokoliv jiného, proto mu zabořila ruku do vlasů a vytáhla ho na nohy. Arik byl omámený její chutí a ohněm, který se proháněl jeho žilami, když ho stáhla na podlahu a zajala jeho rty svými. Její ruce prozkoumávaly jeho tělo s nadšením a horlivostí.

217


Snolovec Tohle byla Megeara, kterou sem přišel poznat. Vytrvale ho zkoumala. Neúnavně ho líbala. Zatlačila mu dlaní do hrudi, aby si lehnul na zem a rychle ho svlékla, aby mu mohla rukama bloudit po celém těle. Roztáhl nohy a ona sjela jednou rukou k závaží pod jeho penisem. Vykřikl rozkoší, když na tom místě ucítil její dotek. Neměla s ním žádné slitování, když sklonila hlavu a pojala celou jeho délku do úst. Arik vyklenul tělo do oblouku, když jím projela nepředstavitelná rozkoš. Všechno se točilo. Za celou tu dobu co provozoval sex, nikdy nic takového nezažil. Nikdy necítil potěšení rovnající se tomuhle. Zvednul hlavu, aby se na ni mohl podívat a setkal se přitom s jejím hladovým pohledem. Pohled na ni mu vzal dech. Natáhl se a pohladil ji po tváři, než se vrátila k tomu, co dělala pře chvilkou. Cítil, že si ho strčila hluboko do pusy, pak se odtáhla a začala okusovat špičku jeho penisu. Ocitnul se v nebi. Megeara ho tvrdě vsála do tepla svých úst, pak se znovu odtáhla a prolíbávala si cestičku nahoru po jeho hrudi, dokud se nad ním nebyla schopná pohodlně rozkročit. Oslepl extází, když nadzvedla boky a pomalu na něj nasedla. Arik vykřikl, když ucítil, že ho obklopuje teplo jejího těla. Zaťal zuby, aby nedosáhl vyvrcholení, protože to nechtěl ukončit tak brzy. Chtěl v ní zůstat navždy. Geary se usmála, když v Arikově tváři spatřila naprostou radost, zatímco ji držel za boky a tisknul ji k sobě. A pak udělala přesně to, co mu slíbila. Když se na něm začala pohybovat, pořádně otřásla jeho světem. Rychle a tvrdě ho do sebe pojímala tak hluboko, jak jen mohla a pak se nadzvedávala, dokud se neocitl až na okraji její štěrbinky. Neexistoval lepší pocit než jeho tvrdost v ní.

218


Sherrilyn Kenyon A když se pohybovala proti němu, věděla, že pro ně neexistuje společná budoucnost. Ale i tak se k němu cítila být blíž, než ke komukoliv jinému. Bylo to jako by byl její důležitou součástí a ona se s ním nestyděla. Vůbec jí nevadilo, že je nahá a ukazuje mu plný rozsah svojí sexuality. Byla úplně v pohodě s vědomím, že po něm strašně touží. Teď mezi nimi nebyly žádné bariéry. Žádná tajemství. A když znovu dosáhla vyvrcholení, hlasitě vykřikla. Arik zasténal při pohledu na Megearynu extázi. Bylo to tak intenzivní, že se okamžitě poddal své vlastní. Zabořil se hluboko do ní a jeho tělo se začalo nekontrolovatelně třást. Probíhalo jím tisíce emocí a vjemů a okradlo ho o zdravý rozum a myšlení. Jediné, co dokázal, bylo cítit. Cítit ji a okamžik čistého nepřerušovaného štěstí, zatímco se jeho tělo stahovalo hluboko v ní. Naklonila se nad něj a políbila ho na rty. Arik si ji tam přidržel, zatímco jeho smysly vířily. "Jsi v pořádku?" zeptala se a starostlivě svraštila obočí. "Nevím," odpověděl upřímně. "Myslím, že se moje tělo prostě obrátilo naruby. A nechápu, proč se Solin vůbec obtěžuje pronikat do snů, když může v lidském těle prožívat tohle. Musí být šílený." Zasmála se Arikovu rozhořčení. "To není to, co jsem očekávala, že uslyším. Ale jsem ráda, že sis to užil." Vzal její obličej do dlaní a znovu ji políbil. "Mohl bych se s tebou milovat celé dny, Megearo. Co je to za pocit, který cítím uvnitř sebe? Bolí mě pomyšlení na to, že s tebou nejsem. Chci v tobě být znovu, i když jsem tě teď měl. " Zaváhal, než zašeptal poslední otázku. "Je tohle láska?" "Ne," odpověděla tiše. Nevěřila v lásku na první pohled. "Opravdová láska potřebuje čas, aby mohla vyrůst. To co cítíš je jen poblouznění." "Ale mně se nezdá, že by to byl jen dočasný pocit."

219


Snolovec "To se na začátku nezdá nikdy. Teprve s odstupem času si uvědomujeme rozdíl mezi náklonností a láskou." Nezdálo se, že s ní souhlasí. "A co když to tak není?" "Co tím chceš říct, Ariku? Že mě miluješ?" Arik zmlkl, když to zvažoval. Nemohl popřít to, co cítil. Ale koneckonců jeho pocity byly zcela nové a za několik málo dní skončí. Teď to může být láska, ale jak by někdo mohl milovat i když nebude mít žádné emoce? Možná má pravdu. Možná je to jen poblouznění. Ale i když si tohle pomyslel, znal pravdu. Samotná myšlenka na návrat k jeho původní existenci mu způsobovala tolik bolesti, že ji sotva mohl vydržet. Tohle byl naprostý výsměch každému trestu, který kdy podstoupil. Chtěl s ní zůstat po celou věčnost. Bál se, že ji ztratí a tak si ji přitiskl k sobě, nahé tělo na nahé tělo, a snažil se zapomenout na to, že odsud bude muset brzy odejít. Geary tiše ležela, a naslouchala tlukotu Arikova srdce pod její tváří. Jak podivné bylo s ním být teď, když věděla, že jejich společný čas je omezený. Nebyl tam žádný optimismus většiny věcí, kde člověk doufá, že budou trvat věčně. V jistém smyslu měla štěstí. Věděla, kdy jejich čas vyprší. Ale bylo prokletím vědět, že ho ztratí, protože měla podezření, že už se do něj zamilovala. Jak se to mohlo stát? On byl jediný, kdo kdy viděl její skutečné já. Ve svých snech mu prozradila všechno. Její naděje i její zklamání. Nikdy s ním necítila omezená. Nikdy se nedržela zpátky. Znal ji tak, jako nikdo jiný. A to byl důvod, proč ho nemohla nechat jít. "Musí existovat nějaký způsob, jak tě taky udržet." Neuvědomila si, že promluvila nahlas, dokud jí neodpověděl. "Mohl bych tady zůstat, ale nebyl bych tím samým mužem, jakým jsem teď tedy s tebou." "Co tím myslíš?"

220


Sherrilyn Kenyon "Mohl bych vzdát svého božství, ale to by skoro nic nezměnilo, jen bych se stal smrtelníkem. Až by můj čas vypršel, vrátil bych se zpět k tomu, jaký jsem. Nebudu mít žádné emoce a ztratím schopnost navštěvovat tě ve snech. Už bych neměl žádný důvod, abych za tebou chodil. " "Tomu nevěřím. Máš emoce. Cítíš příliš hluboce na to, abys je neměl." "Ve snu jsem je získával z tebe. Všechno, co jsem cítil, pocházelo od tebe. Přísahám, že kdybych se stal smrtelníkem, přestalo by to. Už bych neměl moc tě cítit, fyzicky ani psychicky. „ "Jak to víš?" "Je to prokletí, Megearo. Na to neexistuje žádný lék. Žádný Bůh může změnit prokletí jiného. Jsem zatracený." Stále to nedokázala přijmout. Nebylo v její povaze přijímat věci jen proto, že je někdo řekl. Byla vědec a potřebovala důkaz jeho teorie. "Žádný Oneroi se nikdy neosvobodil?" "Ne," řekl důrazně. "Nikdy se nevyskytl jediný případ osvobození některého z nás. Těch pár, kteří se o to pokusili, bylo dopadeno a zabito." "To není fér. Měli byste být schopni se osvobodit, když to chcete." Zhluboka se nadechl a odhrnul jí pramínek vlasů, který jí sklouznul do čela. "Nikdy ti nikdo neřekl, že život není fér?" "Možná, ale zeptám se na tohle Tory." "Tory je ještě dítě." "Ano, ale je to dítě posedlé řeckou mytologií. Jestli existuje nějaká možnost, že bys mohl uniknout, ona o něm bude vědět." Arik zbožňoval fakt, že je to Megeara ochotná zkusit, ale věděl, že je to beznadějné. Žádný člověk neví o řecké mytologii víc než on. Megeara byla člověk a on byl prokletý bůh. To jediné v co mohl doufat, bylo nalezení nějakého způsobu, jak ji udržet v bezpečí, až bude pryč.

221


Snolovec Dokud jsou v Solinově domě, jsou v bezpečí. Solin jim řekl, že s ostatními bohy uzavřel příměří. Nevtrhnou do jeho domu bez pozvání a on je kvůli tomu nezabije. Ale Arik a Megeara tady nemohou zůstat celou dobu. A ona se nespokojí s tím, že by měla prožít celý svůj život tady mezi těmito zdmi. Nikdy neměla ráda klece jakéhokoliv druhu. Ona stejně zemře, tak tady prostě zůstaň a užívej si její společnost, dokud nebude čas k návratu. Návratu k čemu? Prázdnotě? Chladu? To byla blbost. Nechtěl se vrátit na Mizející ostrov. Pak zemřeš místo ní. Arik si opřel tvář o temeno její hlavy a přitiskl se k ní blíž. Cítil se tak dobře, když mu ležela v náručí. Když cítil její nahou kůži na jeho. Raději bych byl mrtvý, než bych žil bez ní. Byla to pravda a také to bylo jediné řešení, které dávalo smysl. Stráví s ní čas, který mu byl dán a pak se vydá k Hádovi. Hádes ho umučí a zabije a pak budou všichni šťastní. Ty nebudeš šťastný, blbečku. To bylo vlastně celkem pravdivé, ale i kdyby se jí vzdal a šel domů, stejně by byl mučen, nemluvě o tom, že ho zabijí Dolophoni. Tak proč jim nedovolí, aby to udělali a neskončili to? "Žít svůj život s nějakým cílem." Arik zamrkal, když se mu v mysli vynořila slova z velmi dávné minulosti. Pocházela z doby, kdy byl ještě Oneroi, když ironicky vyrazil na pomoc Triegovi. Acheron, vůdce temných lovců, ho povolal, aby mohli prodiskutovat problémy, do kterých Triega dostala smrt jeho rodiny. Chtěli vymyslet, jak nejlépe tomu muži pomoct se s tím vyrovnat. Vysoký černovlasý Atlanťan byl ještě moudřejší než Athéna. Snažil se přimět Arika, aby lépe porozuměl lidské psychice a citům. "Pamatuj si, Arikosi, že klíč k pochopení lidstva je jednoduchý. Žít svůj život s nějakým cílem. Potřebují cíl, o jehož

222


Sherrilyn Kenyon splnění musejí usilovat. Triegovi nepřátelé mu vzali všechny jeho cíle, takže je musíme nahradit novými, takovými, které pro něj budou něco znamenat. Bez cíle je lidstvo ztracené a žádný člověk bez nich nemůže fungovat." Acheron se mýlil jen v jedné věci. Bez cíle byl ztracený každý. Dokonce i bohové. Až do teď byly Arikovi cíle vždycky sobecké. Jako Skotos měl za cíl zjistit si co největší potěšení. Jako Oneroi bylo jeho cílem udělat všechno, co mu bylo řečeno, aby nebyl potrestán. Nikdy nebral ohled na život nebo city nikoho jiného. Ale teď pochopil, jak žít s cílem. Pochopil oběť. Existovaly věci, pro které stálo za to zemřít. Jeho byla jednoduchá. Megeara. Jen litoval toho, že si víc neužil jejich minulosti. Měl by si vychutnávat každou sekundu času, který stráví pohromadě. Zbývalo jim už jen několik dnů. Měl by si jich vážit. A až nadejde jeho čas, vloží krk do oprátky bez lítosti. Jo, jasně. Dobře, tak přece jen bude něčeho litovat – toho, že už nikdy neuvidí Megearu, ani se jí znovu nedotkne. S tím může zemřít. V koutku mysli se mu vysmíval sarkastický hlásek. "Věř mi, chlapče, zemřeš."

223


Snolovec

KAPITOLA 16 "Houstone, máme problém." M'Adoc se otočil od arkýřového okna, kterým právě vyhlížel na vodopád za jejich palácem a uviděl, že do jeho soukromých komnat vchází bez pozvání Demon. Tiše vydechl a okamžitě na obličej nasadil vyrovnaný emocí prostý výraz. "Rád hovoříš hovorovou angličtinou, Demone." Počastoval poloboha výsměšným pozvednutím obočí, o kterém pouze M'Ordant a D'Alerian věděli, že není předstírané, a nutil svůj hlas zůstat klidný a vyrovnaný. "To, že ses tady zjevil, a jsi v naprostém pořádku, beru tak, že jsi ho nedokázal zabít… znovu." Demon přimhouřil oči. "Slyším v tvém hlasu blahosklonný podtón?" M'Adoc sepjal ruce za zády a přešel přes podlahu, aby se s Demonem setkal uprostřed místnosti. "Oba víme, že nic takového necítím. Ale abych byl spravedlivý, poznám neschopnost. Jak těžké může být zbavit se boha s omezenou mocí, který se pohybuje ve smrtelné říši?" "Zatraceně těžké, když na něj dávají pozor Chthonian a atlantský bůh." M'Adoc musel bojovat sám se sebou, aby zakryl zmatek. "Proč by se Acheron o něco takového staral?" "Ne on. Jeho matka. Vzpomínáš si na ni? Vysoká rozzlobená blonďatá děvka, která odstřelila celou svou rodinu do zapomnění, jako by byli jen osiny v zadku?"

224


Sherrilyn Kenyon M'Adocovi se chtělo usmát, ale byl tak zvyklý hlídat sám sebe, že to bylo velmi snadné skrýt. "Byli víc než osina v zadku a ona je zavřená v Kalosis, tak jaký s ní může být problém?" "Není tak docela zavřená. Někdo vykopal jeden z jejích speciálních medailonů, které dávala svým kněžkám a ten je nyní v rukou ženy, která nechce, abychom ublížili jejímu přítelíčkovi ... nebo ji samotné. Zdá se, že má problém se svou předčasnou smrtí." M'Adoc byl Demonovým shrnutím méně než pobaven. "No, to tě muselo naštvat, co?" "To by mělo štvát nás všechny, Oneroi. Jestli chceš tohle dokončit, doporučuji ti, abys to udělal sám." M'Adoc se musel opravdu snažit, aby odstranil z hlasu sarkastický tón. "Nikdy jsem si nemyslel, že se dožiju dne, kdy dokáže Dolophoni vyděsit pouhý smrtelník. Vy chlapci jste opravdu během staletí dost změkli, co?" Demon se ušklíbl. "Tím, že mě nazveš zbabělcem, mě nevyprovokuje k tomu, abych spáchal sebevraždu. Jak už jsem řekl, jsou tu polehčující okolnosti. Ty jsi ten, kdo mi tvrdil, že ho bude snadné zabít. Tak proč si pro jednou nezkusíš zašpinit ruce ty sám?" Nevěděl, že M'Adocovi ruce jsou pokryté větší vrstvou krve, než ruce chirurga po sedmdesátipětileté kariéře. Neměl žádný problém s eliminací lidí, kteří mu způsobovali problémy. Jen si musel dát pozor na to, aby o tom ostatní bohové nevěděli. Pomyšlení na to, že Oneroi berou život bez jejich souhlasu, by je znervózňovalo. "Mým úkolem je chránit." "Ano, tvoje vlastní záda. A mým úkolem je dávat pozor na můj tým – jehož jeden člen je teď mrtvý." Udělal krok dopředu, aby se ujistil, že M'Adoc pochopí jeho vztek. "Víš, že jsem se nikdy nevyhýbal zabíjení kohokoliv nebo čehokoliv. Ale tohle… tohle je něco jiného. Nebudu zbytečně ztrácet další bratry. Tohle se nedá zvládnout." Zaváhal a pak dodal poslední poznámku. "V současné

225


Snolovec době jsou v Solinově domě, pod jeho ochranou. Jsem si jistý, že na něj si taky pamatuješ." Samozřejmě, že ano. On a Solin spolu bojovali víc než jen při jedné příležitosti. Oba měli jizvy, které to dokazovaly. Ale na tom teď nezáleželo. M'Adoc sevřel ruce pevně za zády, jelikož byl v pokušení hodit po Demonovi blesk, což si ale nemohl dovolit, protože by pak Demon zjistil, že je to pro něj něco víc než jen běžná záležitost, a že ho jeho neúspěch rozrušil. Musí zůstat za všech okolností naprosto klidný. Demon by byl nadšený, kdyby měl záminku pro to, aby mohl obrátit ostatní bohy proti M'Adocovi a on to dobře věděl. Kráčel po nebezpečném území. Kývnul na něj. "Děkuji ti za tvoje služby, Demone. Až budu příště Fúrie žádat o vaše služby, ujistím se, že pošlou i jednu z jejich žen, protože ty jsou mnohem kompetentnější a ďábelštější." Tahle jízlivá poznámka se Demona vůbec nedotkla. Na oplátku se mu začal posmívat. "Jednoho dne M'Adocu zjistíš, proč se mi přezdívá Demon." A Demon jednoho dne zjistí, proč M'Ordant a D'Alerian nazývají M'Adoca Fonias - Zabiják. Mezitím ale musí M'Adoc uklidit tenhle nepořádek a ujistit se, že tentokrát bude ta práce provedena správně. Nechá Arikose pár dní v klidu, aby si mohl trochu odpočinout. Pak, když jeho strážci poleví v ostražitosti, toho M'Adoc pořádně využije.

Arik se usmál, když mu Megeara zapínala košili. I když spolu před chvílí spali, tahle činnost se zdála být intimnější. Její ruce nad ním půvabně poletovaly, když provlékala knoflíčky správnými dírkami. Letmý dotek jejích prstů stačil k tomu, aby jeho bradavky ztvrdly a celé jeho tělo se napjalo. Ve vzduchu visela její vůně a

226


Sherrilyn Kenyon všechno, co chtěl, bylo vzít ji někam do soukromí, aby tam s ní mohl strávit zbytek věčnosti. Pohlédla na něj. "Jsi v pořádku?" "Jasně, proč?" "Tváříš se divně." "Jenom jsem přemýšlel o tom, jak moc jsou tvoje rozkošné rty k zulíbání." A než si stihnul uvědomit, co dělá, znovu ji políbil. Geary si povzdechla, když si ji Arik znovu přitáhnul do náruče. Pevnost jeho tělo byla elektrizující a ona toužila strhat z něho šaty a dát si další kolo. Kdyby jen mohla. Ale měli teď spoustu věcí k přemýšlení. Odtáhla se, když jí v hlavě vytanula děsivá myšlenka. "Nemyslíš si, že půjdou po Tory, aby se dostali ke mně, že ne?" Arik se odtáhl a zamračil se. "Cože?" "Dolophoni. Nepůjdou po ní, aby se přes ni dostali ke mně nebo k tobě. Nebo jo?" K její úlevě odmítavě zavrtěl hlavou. "To není jejich styl. Zabijí jen toho, za kým jsou vysláni. Nedělají si starosti s okolostojícími, pokud na ně nezaútočí. Většinou jednají v souladu s etikou, což je pro bohy a vrahy úžasný výkon." "Tak proč šli po mně, když chtějí dostat tebe?" "Někdo tě chce zabít." Z jeho hlasu prostého všech emocí ji zamrazilo. "Připomeň mi, že musíme později zapracovat na tvém taktu." Geary zavrtěla hlavou, když se to snažila pochopit. "Kdo by mohl chtít, abych byla mrtvá? Nic jsem neudělala." "Kopala jsi kolem Atlantidy. Proto ti vyhodili loď do vzduchu. Bohové za žádných okolností nechtějí, aby bylo toto místo narušeno. A jsou ochotní zabíjet, aby uchovali své tajemství." "Jaké tajemství?" "Předpokládám, že chrání to, proč byla Atlantida zničena. Ne, že bychom doopravdy věděli, co se stalo v den, kdy zmizela. Ať už tam

227


Snolovec šlo o cokoliv, když se potopila, tak ti, kteří znali pravdu, ji od té doby drží v tajnosti." Geary zvedla hlavu, když si vzpomněla na svůj výzkum. "Platón napsal, že ji bohové zničili kvůli lidské aroganci. Byl to jejich trest." Arik se ušklíbl. "Platón psal o národu, který byl zničen dlouho předtím, než se narodili jeho předci. Neznal pravdu. Každý, kdo se kdy dostal blízko k učení polohy Atlantidy, nežil dost dlouho na to, aby to někomu řekl." Ustoupila, když se jí do srdce zabodla bolest ostrá jako nůž. "To je důvod, proč je moje rodina mrtvá? Dostali jsme se příliš blízko?" Soucitně přikývnul. "Je mi to líto, Megearo, ale je to tak. Tvůj otec byl příliš blízko správnému místu." Po tváři jí stekla jediná slza, kterou si ale rychle setřela. "Přijď za mnou Megearo a já ti pomůžu pomstít se těm, kteří ti ublížili. Těm, kteří ti vzali tvé nejdražší. Pojď sem dítě a dovol nám oběma dát jim to, co si zaslouží. Kvůli svým rozmarům nám oběma vzali lidi, které jsme milovali. Pomoz mi a já pomůžu tobě." Byl to ten stejný, naštvaný ženský hlas, který Megeara vždycky slýchala. "Apollymi?" zašeptala jméno. "Jsem to já a ochráním tě dítě, když budeš poslouchat. Zachránila bych i tvého otce, ale on mou pomoc odmítl a oni ho zabili. Ušetřím tě smrti v mladém věku." "Mluví k tobě?" zeptal se Arik šeptem. Kdyby Megeare tuhle otázku položil kdokoliv jiný, důrazně by to popřela. "Říká, že jí bohové vzali někoho, koho milovala." "Jejího syna. Alespoň to tvrdí Zeus. Její manžel Archon zabil Apostolose a ona v žalu zničila celou svou rodinu." Ale to nedávalo smysl. "Tak proč se chce pomstít řeckým bohům a ne svým vlastním?"

228


Sherrilyn Kenyon "Protože Apollon dlouho tvrdil, že on byl tím, kdo zabil Apostolose. V té době vládlo mezi Řeckem a Atlantidou velmi napjaté příměří. Bojovali proti sobě po staletí. Atlanťané se pokusili zabít Apollonova syna, ale jemu se podařilo odstranit dítě z královnina lůna dřív, než ho porodila a vyměnit ho za jiné dítě, které bylo zabito místo toho jeho. Pak vzal svého syna Strykeriuse do Delf, kde ho vychovali Apollonovy kněžky." To nedávalo smysl. "Pokud Apollon zachránil svého syna, proč by zabíjel dítě Apollymi?" "Protože o dvacet jedna let později měl Apollon dalšího syna na řeckém ostrově Didymos. Atlantští zabijáci pronikli v noci do paláce a popravili dítě spolu s jeho matkou, která byla Apollonovou posvěcenou milenkou. Apollo potrestal Atlanťany za jejich zločin. Tvrdil, že zabil Apostolose a pak proklel všechny, kteří s nimi byli pokrevně příbuzní tak, aby zemřeli v den svých dvacátých sedmých narozenin strašlivou smrtí – ve věku, ve kterém zemřela jeho milenka. To vyvolalo hněv Apollymi. Stejně jako Apollo se chtěla pomstít za smrt svého syna, ale Apollo byl mocnější bůh, takže se mu podařilo uvěznit ji v Kalosis, kde je zavřená až do teď a kde plánuje pomstu jemu a zbytku řeckého panteonu." Megeara zvedla hlavu, když v Arikově hlase zaslechla podivný podtón. "Ale ty tomu nevěříš, že ne?" Odvrátil pohled. "Setkal jsem se Apollymi a vím, že Apollon… není mocnější. Nikdy jsem neviděl boha, který by se postavil Ničitelce. Dokonce i její vlastní rodina se jí bála, a právem. Říká se, že jí trvalo méně než deset minut, než odstřelila všechny do zapomnění, zatímco byli shromážděni v jejich paláci. Jak tak znám bohy, jsem si celkem jistý tím, že se nenechají zabít snadno. Raději rozpoutají peklo na zemi a bojují, dokud nezůstane stát poslední z nich." "Apollymi." Přikývl.

229


Snolovec Napadla ji nepříjemná myšlenka. "Takže by mohla splnit slib, který mi dala? Mohla by tě zachránit a obnovit pověst mého otce, aniž by byl kdokoliv zraněn." Vzal její obličej do dlaní a pevně se jí zadíval do očí. "Poslouchej mě, Megearo. Bohové nejednají nezištně. Žádný z nich ti nepomůže, aniž by za to neočekával něco na oplátku. Zeptej se sama sebe, co od tebe Apollymi chce." "Svobodu". Zavrtěl hlavou. "Nikdy to není tak jednoduché, lásko. Apollymi se chce pomstít, a je jí jedno, kdo kvůli tomu bude trpět. Jestli se někdy osvobodí, zničí celý svět. Zničí úplně všechny. Nikdo ji nebude schopen zastavit. To je důvod, proč byla uvězněna a proč jsou všichni víc než ochotní, ji tam nechat." Jeho pohled se do ní zavrtával. "Nikdy nemůže být osvobozena." Geary tomu rozuměla. Dávalo to smysl. A přesto teď byla tak blízko svému cíli. Její otec měl pravdu a ona by to mohla dokázat bez stínu pochybností. Mohla by vymazat jeho potupu ... Ale za jakou cenu? Co by to stálo? V hlavě jí pořád zněl Apollymin hlas slibující pomstu. "Pomsta zničí ty, kteří ji hledají." Geary se zarazila, když si vzpomněla na slova, která jí v New Yorku řekl její dědeček, když se vrátila do USA, aby tam žila. Během druhé světové války byla nacisty během oslavy jeho narozenin vyvražděna celá jeho rodina. Její teprve devítiletý dědeček byl zraněný, oslepený a odsouzený k smrti. Zatímco byl v bezvědomí, chráněn mrtvými těly členů své rodiny, přišel tajemný muž a zachránil ho. Muž jejího dědečka ošetřil a bezpečně ho dostal do Ameriky, kde mu pomohl začít žít nový život. Jako naštvaný teenager se Geary dědečka zeptala, jestli někdy přemýšlel o těch, kteří mu všechno vzali.

230


Sherrilyn Kenyon Její dědeček ji láskyplně poplácal po ruce. "Samozřejmě, že ano, Megearo. Od toho dne jsem už nikdy neslavil svoje narozeniny bez toho, že bych neslyšel střelbu. Bez toho, že bych neviděl, jak rozkopávají dveře naší chalupy s úmyslem nás všechny zabít. Poslední věc, kterou jsem viděl předtím, než mě oslepili, bylo to, jak moje matka umírá a zároveň se mě snaží chránit. Moje čtrnáctiletá sestra byla odvlečena, znásilněna a zavražděna. Opravdu si myslíš maličká, že si ten den nepamatuji a neustále se neptám sám sebe, proč jsem to přežil? Jestli by nebylo lepší být také mrtvý? Ještě jsem tady a jsem za to vděčný. Protože, kdybych v ten den umřel, ty bys tady dnes nebyla. " Rozhořel se v ní vztek. "Já bych se jim pomstila. Nemohla bych v klidu žít, dokud by nezaplatili za své zločiny." Kývl na ni, jako by jí rozuměl. "Taky jsem si to myslel a dokonce jsem zašel tak daleko, že jsem si po válce koupil lístek zpátky do Evropy, abych je našel." "Ale nejel jsi tam." "Ne. Můj strážný anděl" - jeho jméno pro toho, kdo ho přivedl do Ameriky - " za mnou znovu přišel, jako by věděl, co mám v plánu a řekl mi, že naše činy rozhodují o tom, jestli budeme zničeni nebo zachráněni. Volba je na nás. Řekl, že mě ten den nezachránil proto, aby mě teď viděl zemřít z tak hloupého důvodu. Řekl mi, že pomsta zničí ty, kdo ji hledají. Kdybych se rozhodl odjet, nezastavil by mě. Ale zeptal se mě, jestli život, který tady teď žiju, stojí za to, abych ho opustil kvůli nenávisti a smutku. A tak jsem se rozhodl zůstat tady a nechat minulost minulostí. Ano, pronásleduje mě, ale neovládá mě. A protože jsem tady zůstal, poznal jsem tvoji babičku a měl vás všechny, kteří mě hřejete u srdce a zmírňujete mé trápení. Jediné čeho lituji je to, že nikdy neuvidím krásu tvého úsměvu na vlastní oči." Se slzami v očích se na ni usmál. "Ale cítím jeho krásu, a vím, že na tomhle světě není rozkošnějších a dražších dětí než jsi ty a tvé

231


Snolovec sestřenice. Jsem rád, že mi někdo připomněl, co je správné a já teď na konci svého života nemusím přemýšlet o svých bolestech. Místo toho jsem obklopený láskou a přátelstvím. Vždycky jsme známí svými činy. Ať jsou vždy dobré." Geary si musela odkašlat, když jí mysl zaplavily vzpomínky a přivedly jí do očí slzy. Tolik svého dědečka Thea milovala. Byl to dobrý člověk a ona by mu ublížila, kdyby tady teď pomohla. Už v životě přišel o dost lidí. Nesmí připustit, aby musel pohřbít další blízké osoby. "Hledání skončilo." Arik nevěřícně stáhnul obočí. "Opravdu?" Přikývla. "Myslím, že výbuch lodi byl znamením. Myslím, že bychom to měli nechat být dřív, než to někomu ublíží." "Myslíš, že ti to Tory dovolí udělat?" Měl pravdu, ale na tom nezáleželo. "Pošlu ji lodí zpátky domů, jestli bude něco namítat." "Půjde?" "Kopající a ječící." Geary se zděsila při pomyšlení na to, jak rozzlobená ta holka bude. Ale je lepší, když bude rozzlobená a živá, než šťastná a mrtvá. "Někdy nechceme přijmout to, co je pro nás nejlepší" - další věc, kterou její dědeček vždycky říkal - "ale přesto nám nic jiného nezbývá." Geary Arika nikdy nepřestane překvapovat. Byl zvyklý na lidi, kteří dokázali myslet jen na sebe, takže pro něj byl její altruismus matoucí. To, že je ochotná se vzdát něčeho, co pro ni tolik znamená kvůli tomu, aby někoho uchovala v bezpečí… To je neskutečné. A protože věděl, jak moc to pro ni znamená, chtěl, aby to dostala. Nikdo by se neměl dostat tak blízko svému snu, aniž by ho mohl dosáhnout. Zdálo se mu to kruté.

232


Sherrilyn Kenyon Byl by to jeho poslední dárek pro ni. Chtěl vidět na její tváři výraz radosti vyvolaný očištěním jména jejího otce, než zemře. "Co kdybychom se dohodli na kompromisu?" Pochybovačně se na něj zadívala. "Jak by to bylo možné? Sám jsi řekl, že všichni bohové jsou proti tomu." "Můžeme to zkusit. Vezmu tě zpátky na to místo, vyzvedneme pár artefaktů, které nezpůsobí žádné problémy, ale které budou stačit k tomu, aby dokázali, že tvůj otec nebyl duševně nemocný. Pak řekneme Tory, že je naleziště příliš nestabilní pro další práce. Řekneme jí, že se na nás část zřítila se a my jsme sotva unikli. Můžeme odstřihnout kamery, aby to vypadalo skutečně. Pak řekneme, že Atlantida musí zůstat na dně moře, na místě, které jí bohové určili jako místo posledního odpočinku." Geary byl ohromená nádherou toho, co jí předestíral. Pak se ale vrátila zpátky do reality. "Musela bych ze své zprávy vynechat, kde se naleziště nachází." "Budeš lhát. Kdo by to mohl poznat? Můžeš ukázat na nějaké jiné místo. Řekneš jim, že se Atlantida nachází u břehů Mykén." "Ale když tam někdo začne kopat -" "Nic nenajdou a zůstanou naživu. Lidé hledají Atlantidu už 11.000 let, aniž by ji našli. Bude to jen další kapitola v dějinách pátraní po ní. Ty budeš mít nezvratný důkaz o tom, že Atlantida opravdu existovala. Nikdo proti němu nebude moct nic namítat." Bude to fungovat? Po pravdě to znělo příliš dobře na to, aby to byla pravda. "Jsi si jistý, že s tím bohové budou souhlasit?" "Myslím, že ano. Jen od tebe potřebuji Katino číslo." "Proč?" Arik zaváhal, než odpověděl. Neměl by odhalit Kat a její vztah k bohům. Kdyby Kat chtěla, aby to Megeara věděla, měla by jí to říct sama. "Budeme potřebovat dalšího potápěče. Jen pro případ. Je uvážlivější než Teddy a myslím, že by pochopila naše důvody pro to, udržet celou věc v tajnosti."

233


Snolovec "Máš pravdu. Mám jí zavolat?" To se právě neshodovalo s udržením její identity v tajnosti. Potřeboval to Kat vysvětlit dřív, než se vrátí. Poslední věc, kterou potřeboval, bylo, aby se je taky pokusila zabít. "Raději bych to udělal sám." Geary ustoupila a opatrně si ho měřila. "Je s Kat něco, o čem jsi mi neřekl?" Podezření v jejím pohledu zesílilo. "Je jednou z vás?" "Ne." To byla naprostá pravda. Ona byla kapitolou sama pro sebe. "Tak já jí zavolám." Jak se mu vždycky podaří takhle se do toho zamotat? Kat bez jeho vysvětlení vyletí. "Proč bychom nepočkali do zítra, než s ní promluvíme? Nechme ji dnes večer odpočívat." "Dobře." Byl vděčný, že na něj Geary netlačí. Zítra možná vymyslí něco lepšího. Náhle někdo zabušil na dveře pracovny. "Promiňte," ozval se vztekle Solin z druhé strany dveří. "Pokud vím, tohle je můj dům. Proč je přede mnou zamčená moje vlastní pracovna?" Arik přešel místnost, aby mohl otevřít dveře. "No přece aby tě to naštvalo, bratře. Z jakého jiného důvodu?" Solin se ušklíbl, když vstoupil do místnosti. "Ach, to je snadné. Úplně stačí, když dýcháš." Arik zavřel dveře a otočil se k němu čelem. "Taky tě zbožňuju." "Samozřejmě, že ano, jako mor na svém přirození." No, alespoň, že Solin chápal povahu jejich vztahu. "Tak co tě přivádí zpět?" "Čemu na slovech můj dům jsi nerozuměl?" Arik se okamžitě vytasil s protiargumentem. "A co ta část, ať tady zůstaneme, jestli to potřebujeme?"

234


Sherrilyn Kenyon Solin otevřel ústa, aby něco odsekl, ale místo toho pevně stisknul rty. Na chvíli se odmlčel, než znovu promluvil. "To jsem neřekl, že ne?" "Ale řekl." "Fajn," řekl podrážděně, "zůstaňte. Ale ať už uděláte cokoliv, příště si pod sebe dejte deku nebo něco, až se budete chtít válet po mojí dřevěné podlaze. Tohle je prostě… nechutné." Geary při jeho rozhořčení zalapala po dechu. "Jak -" "Je to polobůh," odpověděl Arik vážným tónem a přerušil ji tak. "Nikdy se nepohybuj v jejich blízkosti, jestli si chceš udržet svá tajemství." Její tváře zčervenaly a on poznal, že ji to uvádí do rozpaků. "No, tohle není fér." Solin vyklenul obočí. "Zdá se, že máš problém se spravedlností, co?" "Nemám ráda, když jsou věci chaotické, jestli je to to, co máš na mysli. Na světě by měla existovat jistá míra spravedlnosti." Solin si odfrkl, když se podíval na Arika. "Je k nezaplacení." Obrátil svůj studený pohled zpátky k ní. "Drahoušku, v našem světě nemá spravedlnost s ničím nic společného. Vždycky vyhraje ten, kdo má největší moc. To je důvod, proč jsme všichni ochotni zabíjet se navzájem bez mrknutí oka." Než odpověděla, vrhla zmatený pohled na Arika. "Ale ty jsi pomohl mě a Arikovi. Proč jsi to udělal, jestli tomuhle opravdu věříš?" Solin pokrčil rameny. "Co mám říct? Je mnohem zábavnější vyrvat vítězství z rukou důvěřivých. Vy, lidi, vydáváte ty nejkrásnější zvuky utrpení, když jste zrazeni." Jedna její část si chtěla myslet, že si dělá srandu, ale další si tím vůbec nebyla jistá. Znělo to zatraceně upřímně. Podívala se na Arika, který byl stejně skeptický jako ona. "Takže jsi s nimi?" zeptal se Arik.

235


Snolovec Solin se na něj podrážděně ušklíbl. "Kdybych byl, myslíš, že bych vám dovolil tady zůstat?" Arik pokrčil rameny. "Já nevím. Neublíží ti to. Není to tak, že by tě kvůli našemu pobytu nenáviděli víc než dosud. Kdyby nic jiného, naše přítomnost tady by je mohla naštvat, což by pro tebe mohlo být výhodné. Jak jsi řekl, mohl by to být způsob, jak vyrvat vítězství z rukou důvěřivých." Solin byl najednou úplně klidný. Jeho tvář, chování, dokonce i jeho hlas. "Nebudu vysvětlovat nebo obhajovat svoje činy před tebou ani před kýmkoliv jiným. Moje motivy jsou mé vlastní. Dobré, špatné, jedno jaké." Geary zvedla hlavu, jako by si o něm něco uvědomila, zatímco mluvil. Jeho tvář se lehce napjala. "Čeho se bojíš?" Solin se ušklíbl. "Nebojím se ničeho." "Máš strach z důvěrnosti, že?" zeptala se. "S kýmkoliv. To je důvod, proč o sobě nic neprozradíš. To je důvod, proč se pořád motáš ve snech, než abych spal s ženami v těle." "Děkuji vám, doktorko Ruth." Potřebovali byste řetězovou pilou, abyste se prořezali skrz jed a sarkasmus v jeho hlase. "Ale upřímně řečeno, nemyslím si, že bys o mně cokoliv věděla. Takže dokud se něco nedozvíš, měla bys sis svoje názory nechat pro sebe." "Máš pravdu, neznám tě. Otázkou však je, jestli tě někdo zná? Dokážeš jmenovat jediného přítele, kterého máš teď nebo kterého jsi měl v minulosti?" "Nepotřebuji přátele. Jenom jedí jídlo, pijí pivo a pak prozrazují tvá tajemství kdykoliv uděláš něco, co se jim nelíbí. Bez urážky, ale když máš tolik nepřátel jako já, udržuješ svoje tajemství pod zámkem. Není to pravda, Arikosi?" Arikův pohled se setkal s jejím a zněžněl tak, že se jí rozbušilo srdce. "Někdy se vyplatí věřit těm správným lidem." Solin se na něj ušklíbl. "Taková příšerná sentimentalita a důvěřivost – dvě věci, které vás nakonec zabijí. No, konec konců,

236


Sherrilyn Kenyon proto se mi tě podařilo proměnit." Na chvíli se odmlčel, než přistoupil ke Geary, aby jí to vysvětlil. "Měla jsi ho vidět, Megearo. Byl si tak jistý, že mě v boji porazí. Byl ochotný pro to udělat všechno, když jsem udělal něco, co nečekal." "A co to bylo?" zeptala se. "Poslal jsem na něj svoji lidskou milenku. Snila a neměla ani ponětí o tom, co vlastně dělá. Arik, jako hodný Oneroi s ní nebojoval. Chránit lidi za každou cenu - to je jejich krédo. Pokud ten člověk není míšenec." Vyplivl ta slova, jako by mu na jazyku zhořkla. "Podle nich si zasloužíme zemřít jen proto, že náš nadržený otec sestoupil do stoky a zaklepal na dveře děvce, která nedokázala držet nohy u sebe." Solin jí vnikl do osobního prostoru a přinutil ji tak o krok ustoupit. V jeho modrých očích se rozhořel vztek. "Tak přede mnou nemluv o spravedlnosti. Nemám trpělivost ani s ní ani s tebou a to je to jediné co o mě potřebuješ vědět človíčku." Solin ucouvnul a zašklebil se na ně. "Zůstaňte nebo jděte. Je mi to vážně jedno. Ale jestli zůstanete, chci, abyste ve svých hrátkách pokračovali nahoře v posteli jako civilizovaní lidé." Pak se otočil a odešel. Geary pár minut trvalo, než se jí po jeho bezdůvodné zášti vrátila vyrovnanost. "No, není on pan Šťastné sluníčko?" Arik neodpověděl, jen studoval podlahu. Geary chvíli trvalo, než popřemýšlela o všem, co jim Solin řekl, včetně části minulosti, která vysvětlila další tajemství v jejich vztahu. "Takže on je tím, kdo tě přeměnil. Divím se, že s ním mluvíš." Zhluboka se nadechl, než odpověděl. "Upřímně řečeno, raději bych si vyrval mozek nosními dírkami, ale chtěl jsem zůstat s tebou. A to bys mi bez povolení nikdy nedovolila. Neměl jsem jinou možnost než obrátit se na něj. Kromě toho ho doopravdy nemůžeš obviňovat. Má plné právo nás nenávidět."

237


Snolovec Hruď se jí pevně stáhla při pomyšlení na to, že Arik požádal o pomoc svého úhlavního nepřítele jen proto, aby mohl být s ní. Bylo to neuvěřitelně romantické a taky trochu hloupé. "Soucit ti sluší, Ariku. Měl bys ho nosit častěji." Vzal její ruku do své a začal si hrát s jejími prsty. "Snažím se, ale abych pravdu řekl, raději bych na sobě měl tebe." Nabídl jí úsměv, který jí zahřál u srdce. "Jéé, to bylo dobrý." Zvedl si její ruku ke rtům, aby jí mohl okusovat prsty. "Je to pravda." Bože, byla do toho muže ... boha ... nebo co je, zamilovaná. Znali se tak krátce, ale jí se to i přesto zdálo jako věčnost. Mohla se mu svěřit se vším a on tam vždycky byl a snažil se jí pomoci. Jak by ho mohla nechat odejít? Znala odpověď. Nemůže. Znamenal pro ni příliš mnoho. A hned jak na to pomyslela, okamžitě následovala další myšlenka. Existovala osoba, která o tom všem ví víc než Tory nebo Arik. "Apollymi?" zavolala v mysli a doufala, že ji atlantská bohyně neopustila. "Ano dítě?" "Existuje nějaký způsob, jak vyvázat Arika z obchodu, který uzavřel, aniž by ho zabili? Může se z něj stát smrtelník?" "Bůh může udělat cokoliv. Osvoboď mě a já ti splním každé tvoje přání." "Přísaháš?" "Na život mých Charontů. Když mě osvobodíš, dám ti všechno, co budeš chtít. Až do konce života ti nebude nic chybět." Geary si přitáhla Arika do náruče a přitiskla ho k sobě. Byla vděčná, že nemůže slyšet její myšlenky a její rozhovor s bohyní. Cítila se tak dobře, když ho objímala… nechtěla ho už nikdy nechat odejít.

238


Sherrilyn Kenyon Neuzavírej dohody s bohyní, varovala ji její mysl. I když přečetla spoustu starověkých textů, nemohla si vzpomenout ani na jediný, ve kterém by taková dohoda přinesla prospěch člověku, který ji uzavřel. Ani jediný případ. Ale to byla fikce a tohle je skutečné. Apollymi je skutečná, stejně jako Arik a Solin. Geary dovolí Arikovi, aby ji vzal zpátky do Atlantidy, a pak nechá Apollymi, aby ji vedla. Po všech těch staletích, bude bohyně znovu volná. Gearynou jedinou nadějí bylo, že Apollymi dodrží slovo. I když o tom silně pochybovala. Jakou mám jinou možnost? Nemohla mu dovolit zemřít, jestli tomu může zabránit. Geary byla ochotná uzavřít dohodu s ďáblem, aby Arikovi zachránila život.

239


Snolovec

KAPITOLA 17 Další čtyři dny probíhaly v duchu oficiálního vyšetřování exploze lodi, jednání s pojišťovnou a snahou uklidnit Tory, která chtěla okamžitě vyrazit zpátky na místo nálezu i přesto, že většina jejich poznámek skončila v plamenech. Jediný, kdo byl z pozastavení prací šťastný, byla Thia, která tak mohla trávit víc času se Scottem, Brianem a Kichkou, která dokázala lovit zatoulané myši, v uličce za jejich bytem, několik hodin bez jediného přerušení. Geary byla s jejich zpožděním hluboko uvnitř spokojená, protože díky tomu mohla trávit víc času s Arikem. Ukázalo se, že jí je ohromně nápomocný. Držel ji při zemi vždycky, když měla tendenci vybuchnout a vypadalo to, že má nadpřirozenou schopnost přinutit řecké úředníky, aby se řídili jeho vůlí. Kdyby si nebyla jistá, že to tak není, musela by přísahat, že má zpátky svoji božskou moc. Ale určitě byl pořád člověk. Prostě dokázal ovlivnit lidi tak, aby dostal, co chce. Povzdechla si, zatímco s ním v pozdním odpoledni ležela nahá v posteli. Byl to mimořádně vyčerpávající den. Mezi vyřizováním obvyklých záležitostí týkajících se její záchranářské společnosti a jednáním s několika klienty, kteří nechtěli zaplatit za vyzvednutí jejich nákladu nebo odtažení lodi, musela jednat ještě s pojišťovnou, která se snažila dokázat, že si vyhodila loď do vzduchu sama jen proto, aby od nich dostala peníze z pojištění. Byla tím vším úplně vyčerpaná.

240


Sherrilyn Kenyon Jediná dobrá věc za celý den byl ohromující sex a Arik, který ji teď hladil po zádech, zatímco se k němu tiskla. "Na co myslíš?" zeptala se. Celý den byl nezvykle tichý. "Na nic." Otočila hlavu a podívala se na něj. Byl úplně nahý, až na přikrývku, kterou měl zmuchlanou kolem pasu. Měl rozcuchané vlasy, oteklé rty a na tváři jednodenní strniště. Byl trochu zarudlý od milování a jeho oči se zdály být světlejší a modřejší. "Tomu nevěřím. Vypadáš zamyšleně. O čem dumáš?" Než odpověděl, promnul jí rameno tak příjemným dotekem, až z ní vymámil zasténání. "Už tak toho máš dost. Nechci ti přidávat žádné další starosti." "A co, sakra?" řekla s úsměvem. "Vybal to. V téhle chvíli pro mě další problém nic neznamená." Smějíc se, jí políbil rameno, na kterém předtím pracoval a přesunul se tak, aby jí mohl začít masírovat paže. "Jen se mi zdá divné, že na nás v posledních pár dnech nikdo nezaútočil. Čekal jsem, že se Dolophoni brzy vrátí." Opřela se o loket, aby se na něj mohla podívat. "Možná je Apollymi vyděsila." Chytil ji za volnou ruku a začal ji prsty masírovat. Pomalu po ní kroužil dotykem, který ji rozehřál tak, že pod jeho šikovnýma rukama doslova tála. "Nevím. Tihle chlápci nepatří k těm, kteří se dají snadno vyděsit." Měl pravdu, ale aby řekla pravdu, dávala přednost myšlence, že je Apollymi vyděsila. Znamenalo by to, že se už nevrátí. "Co přesně si o jejich nepřítomnosti myslíš?" "Že čekají, až polevím v ostražitosti, aby mohli zaútočit, zatímco se nebudu dívat." Tohle se jí líbilo ještě méně. "Možná jsi jenom paranoidní." "Opravdu si to myslíš?"

241


Snolovec Nemyslela, ale nedokázala to říct nahlas. Bylo prostě příliš těžké o tom přemýšlet. Další věc, na kterou nechtěla myslet, ale která si stejně našla cestu do její mysli, bylo to, že se Arikův čas krátil každou uplynulou vteřinou. Což přitáhlo její pohled k hodinám. Jakmile si uvědomila kolik je, vyskočila z postele a tiskla si přitom přikrývku k ňadrům. "Hej, musíme jít, jestli se chceme sejít s Kat včas." Arik přikývl, i když se toho setkání pomalu začínal obávat, aniž by věděl proč. Byl tím, kdo navrhl, aby se vrátili k Atlantidě a teď z toho měl špatný pocit, který si nedokázal vysvětlit. Něco se určitě pokazí. Věděl to. Možná už byl člověkem dost dlouho na to, aby se u něj vyvinula jistá míry intuice. Nebo ho možná napadli už tolikrát, že teď věděl, že to nejpravděpodobnější místo, kde na ně Dolophoni příště zaútočí je pod vodou. Na místě, ze kterého on a Megeara nebudou moci uniknout a kde nebudou schopní bojovat… Bylo to děsivé pomyšlení. Proto si to raději nechal pro sebe, zatímco se sprchovali, oblékali a pak vyrazili na jejich setkání s Kat. Nechtěl, aby cokoliv kazilo Megearynu radost v těch posledních pár dnech, které jí zbývají. Všichni se snažili připravit ji o její štěstí, ale on byl raději, když se usmívala. Tohle bylo to, o čem snila a on byl připravený jí to dát, ať to stojí cokoliv. Megeara na sobě měla lehký letní top a džíny, které jí ohromně slušely. Jeli do přístavu, který teď vypadal, jako by měl zející díru v místě, na kterém stávala její stará loď. Zvláštním způsobem tu loď postrádal i on a byl smutný z toho, že je pryč. Mohl si jen přestavovat, jak těžké to musí být pro Megearu, jelikož to byla ta samá loď, na které vyplouval její otec. Nepřiznala to, ale Arik z výrazu její tváře vyčetl touhu, když se dívala na prázdné kotviště.

242


Sherrilyn Kenyon Pro další výpravu chtěli použít jednu z jejích menších firemních lodí – aby se ujistili, že nikdo nebude vědět o tom, co mají v plánu. Byla také dost malá na to, aby její obsluhu zvládli tři lidé. "Bude tam Tory?" zeptal se. Megeara zaparkovala auto na písčitém plácku vedle přístaviště. "Ne, řekla jsem jí, že potřebuju, aby zrekonstruovala mapy naleziště, které byly zničeny. Nemá ani ponětí o tom, kam dnes máme namířeno. Myslí si, že se nemůžeme hnout z místa, dokud nedokončí svoji práci." "Jsi ďábelská žena." Lehce se na něj usmála. "Myslím, že jsme všichni trochu ďábelští, když jde o ochranu naší rodiny." "Jsme?" Geary se na sedadle otočila, aby se na něj mohla podívat. "Nemáš ani tušení o čem to tady mluvím, že?" "Ne, vlastně ani ne. Chci říct, ano, znám definici rodiny, ale rodiny na Olympu nefungují stejně jako ty vaše. Nestaráme se o sebe navzájem tak jako vy." "A co tvoje matka?" zeptala se Geary. "Určitě se o tebe starala?" Přikývl. "Pravda, porodila mě." "A potom?" "Byl jsem předán do péče chův, které se staraly o mé potřeby, dokud jsem nebyl dost starý na to, abych mohl být trénován." "Jo, ale milovala tě jedna z těch chův?" Zamračil se na ni. "Byli to služky, Megearo, ne rodina. V jejich péči nebyla žádná láska, a i kdyby tam byla, byl jsem příliš malý na to, abych si to pamatoval." "Jak malý?" Arik tiše seděl a přemýšlel, ale nic ho nenapadalo. Neměl na dětství moc vzpomínek. Žádná z těch několika mála se netýkala těch, které se o něj staraly. "Nevzpomínám si. Takhle to u nás prostě chodilo a já jsem si jistý, že jsem nebyl žádnou výjimkou.

243


Snolovec Abych pravdu řekl, nepamatuji si ze svého dětství nic jiného než výcvik." Geary se ze všech svých sil snažila pochopit jeho svět, ale prostě jí to nedávalo smysl. "Jakým výcvikem si prošel?" Povzdechl si, jako by ho ta záležitost rozčilovala. "I když jsme prokletí tak v době, kdy se narodíme, pořád máme zbytkové emoce. Ty nám musí být odejmuty a my se musíme naučit, jak vstupovat do snů. Dále nám musí být vysvětleno, co je nám ve snové říši dovoleno a co zakázáno. Pak se musíme naučit, jak bojovat se Skotos, kteří s námi vždycky bojují o kontrolu nad lidským hostitelem. Trvá roky, než plně ovládneme naši moc a celé je to velmi komplikované." Znělo to tak. Ale něco z toho co řekl, jí vrtalo v hlavě. "Jak vám odejmou emoce?" "Obvykle bitím," řekl prázdným tónem. "Je to vlastně celkem vědecký postup. Když projevíš emoce, následuje trest, takže se naučíš, že je lepší necítit nic, než trpět tím, co přináší projev emocí." "Selže trénink někdy?" "Čas od času." "A co dělají pak?" "Popraví nás." Jeho slova ji ohromila víc, než kdyby se natáhl a vrazil jí facku. "Děláš si ze mě srandu?" "Ne," řekl naprosto vážně. "Alespoň si nemyslím, že to dělám." I přes jeho blazeovaný tón Geary nemohla uvěřit tomu, že Oneroi zabijí jen kvůli tomu, že cítí emoce. Bylo to strašně kruté. "A vy to přijímáte?" Zdálo se, že je jejím pohledem na věc stejně zmatený jako ona tím jeho. "Copak máme na výběr? Dokud nebudeme ochotní postavit se Diovi, nic jiného nám nezbývá." "Možná nastal čas se vzbouřit."

244


Sherrilyn Kenyon Ušklíbl se nad jejím rozhořčením. "Není to tak jednoduché. V pantheonech existuje určitá rovnováha sil, a když ji chceš přesouvat, musíš při tom být velmi opatrná. Jeden chybný krok a můžeš zničit celý svět. Co dobrého by pak jejich svržení přineslo, kdybychom byli všichni mrtví?" I když si to přiznávala strašně nerada, musela připustit, že má pravdu. "Tvoje argumenty zní přesvědčivě." "Jo." Geary otevřela dveře a vystoupila, zatímco ji pronásledovala jeho slova. Její ubohý Arik. Musí ho zachránit z noční můry, do které se zamotal. Nesnesla pomyšlení na to, že se vrátí k životu, ve kterém se o něj nikdo nezajímal. Nedržel ho ani nemiloval. To prostě nebylo správné. "Proč jsou bohové tak necitelní k našemu utrpení?" zeptala se, když se k ní připojil před autem. Vzal její ruku do své, než odpověděl. "Svět je plný utrpení. Když se mu otevřeš, může pohltit dokonce i boha. Ale ne všichni jsou necitliví. ZT je jeden z těch, kteří se starají." "Myslela jsem, že jsi říkal, že on není bůh." "To je pravda. Technicky vzato je to člověk, ale má moc boha a je nesmrtelný. Pečuje o lidstvo navzdory tomu, co říká. A i přes to, co mu udělali, nikdy neztratil schopnost soucítit. Existuje několik dalších, kteří jsou jako on a kteří chrání lidstvo." "Ano, ale existuje skutečný bůh, který to dělá?" Na to pár vteřin se zamyslel, než odpověděl. "Apostolos." Geary byla jeho volbou překvapená. "Syn Apollymi?" "Ano." "Myslela jsem, že je mrtvý." "Tak se to alespoň říká." "A ty tomu nevěříš?" Arik pokrčil rameny. "Když se poflakuješ ve snech, uslyšíš spoustu nejrůznějších fascinujících věcí. Apostolos je naživu. Slyšel

245


Snolovec jsem, jak s ním jeho matka mluví. Vím, že se ji často snaží uklidnit, když je naštvaná a hrozí tím, že zničí svět." Geary chvilku trvalo, než si to přebrala, "Jaká ironické, že dítě Velké Ničitelky je tím, kdo se stará o lidi, které chce jeho matka zničit." "Je to tak, ale on to opravdu dělá. Rozumí velkému schématu věcí a důsledkům lépe než kdokoliv jiný. A na rozdíl od jiných bohů netrestá lidi za jejich chyby." "Proč ne?" "Řekněme, že kdybych si měl vybrat mezi mým životem a jeho, tak bych vždycky volil žít ten svůj." Geary se zamračila. Bože, jak příšerný musí Apostolosův život být, když může Arik tohle říct? Byla to děsivá myšlenka. "Wow. Zdá se, že toho o něm víš hodně díky tomu, že se mu procházíš ve snech." "Jo, no, byl jsem v jeho snech jednou nebo dvakrát. Vážně doufám, že si na to nikdy nevzpomene, protože jinak jsem opravdu v háji." "Ahoj, lidi." Vzhlédla, když uslyšela Katin hlas. Vysoká blondýna stál v přístavu oblečená v šortkách a volném tričku. "Čau, zlato. Jsem ráda, že do toho půjdeš." Kat pokrčila rameny. "No, jestli máte opravdu v úmyslu znovu kopat kolem Atlantidy, chci být u toho." "To se vsadím, že ano," řekl Arik polohlasem. Geary se zamračila nad Arikovým zvláštním tónem, ale rozhodla se ho ignorovat, protože už se blížili ke Kat. "Připravila jsi všechno vybavení?" "Ano." Geary za to byla vděčná. "Řekla jsi někomu, co se chystáme udělat?" zeptal se Arik Kat, když se k ní připojili u lodi.

246


Sherrilyn Kenyon "Nikomu. Vím, jak udržet tajemství." "Dobře." Geary pohladila Arika po ruce předtím, než zamířila na loď. "No tak, děti, to si nechme na cestu. Máme schůzku s osudem." Arik se odmlčel, když na něj Kat upřela tak intenzivní pohled, že málem na kůži skutečně cítil jeho žár. "Kolikrát musíš být varován? Nemůžu uvěřit, že jsi takový idiot." "Nejsem. Ona a já jsme se dohodli. Vyzvedneme pár neškodných cetek, které dokážou, že je Atlantida skutečná a zachrání pověst jejího otce, a Geary pak zfalšuje místo nálezu, aby ostatním zabránila tam dál kopat, a pošle je někam jinam. Pomůže nám ochránit informace o umístění Atlantidy." Zdálo se, že Kat jeho prohlášení ohromilo. "To myslíš vážně?" zeptala se tak tiše, že ji mohl slyšet jen on. "Ano. Chápe, proč nemůže být nalezena a je s tím plně srozuměna." "Nevěřím ti." "Tak se zeptej přímo jí." Kat ho vedla přes palubu malé lodi na místo, kde Geary připravovala loď k vyplutí. "Takže, Geary… kde je zbytek týmu?" Megeara vypadala trochu rozpačitě. "Myslím, že na to budeme my tři stačit." "Proč?" Setkala se Arikovým pohledem, než odpověděla. "Podívej se, Kat, já vím, jak moc nález Atlantidy pro všechny znamená, zvlášť pro tebe, ale opravdu hodně jsem o tom přemýšlela a nechci, aby byla objevena. Vím, že ti to právě teď nedává smysl, ale myslím, že to tak bude nejlepší a potřebuju, abys mi věřila." Kat nevypadala Gearyným zdůvodněním přesvědčená. "Tak proč se tam vracíme?" "Z několika důvodů. Za prvé, chci nepopiratelný důkaz o tom, že tam je, abych mohla umlčet všechny, kteří se tátovi smáli, a za

247


Snolovec druhé, musíme zničit všechny značky tak, aby je nikdo neviděl a nezačal se o ně zajímat. Poslední věc, kterou potřebujeme, je to, aby někdo začal kopat na místě, které jsme pomáhali označit." Kat zkřížila ruce na prsou a vrhla na Geary pochybovačný pohled. "Jsi si tím jistá?" "Naprosto." Geary se natáhla, aby mohla Kat jemně poplácat po rameni. "Je mi to líto, Kat. Vím, že jsi chtěla být u toho, až světu představíme náš objev, ale nemůžeme nikomu říct, kde se Atlantida ve skutečnosti nachází." Kat pokrčila rameny. "Mě se neomlouvej, doktorko. Je to tvůj výzkum." Geary nemohla uvěřit tomu, že Kat není naštvaná nebo zraněná. Ale byla své přítelkyni vděčná. Samozřejmě, existoval ještě třetí důvod, proč tam Geary chtěla jít. Apollymi. Jestli Geary osvobodí Apollymi, ona zachrání Arika. Ale protože Kat o tom všem nevěděla a Arik by Geary zabil, kdyby se mu o tom zmínila, nechala si to pro sebe. Bez ohledu na to, co to bude stát, ho musí zachránit. Nemohla jen tak stát a nechat ho umřít, jen proto, že chtěl být s ní. Bylo to špatné a ona ho příliš milovala na to, aby to tak nechala. Za méně než hodinu měli loď připravenou a byli na cestě. Kat stála na přídi, zatímco Geary zůstala na zádi a sledovala lodě, které je míjely. Ostrov v pozadí, který majestátně vyčníval z vody, bral dech. Její otec měl pravdu. Řecko bylo jedním z nejkrásnějších míst na světě. Poprvé za všechny ty roky mířila na místo nálezu bez pocitu úzkosti a s nadšením. Necítila žádný strach. Pohlédla na místo, kde stál Arik, kontrolujíc jejich potápěčskou výstroj. Pro jednou se o Atlantidě nedohadovali. Neexistovaly žádné pochybnosti. Byla tam. Čekala na ně. Přesně tak, jak řekl její otec. Bylo na ní, dokázat to světu.

248


Sherrilyn Kenyon A osvobodit bohyni… Geary pevně sevřela zábradlí, když v hlavě znovu uslyšela Apollymin hlas, který na ni volal. Mohla zachránit Arika. Udržet ho v bezpečí navždy. Ten slib jí zněl moc dobře, zvlášť teď, když viděla, jak připravuje jejich vybavení. Není jiné cesty. Provedla vlastní výzkum a zkonzultovala ho s Tory. Ani jedna z nich nebyla schopná nic vymyslet ani najít nějakého boha, který se stal člověkem. Alespoň ne takového, který by nebyl prokletý, nebo takového, pro jehož proměnu by neexistovala nějaká jiná polehčující okolnost, která se k jejich případu nijak nevztahovala. Bylo to beznadějné. Aby mohla Geary Arika zachránit, potřebuje Apollymi. "Co to dělám?" zašeptala Geary. "Nevměšuj se do záležitostí bohů, jestli nechceš, aby ses stala potravou." Byla to lekce, která se objevovala ve vší starověké literatuře. Kým byla, aby mohla manipulovat s osudem? Ale když se dívala na Arika, nedokázala snést pomyšlení na jeho ztrátu. Představu, že ho pošle zpět, aby tam zemřel. "Je to zajímavé morální dilema, že?" Geary se napjala, když po své pravici uslyšela neznámý hlas. Otočila hlavu a zjistila, že tam ve stínu stojí pohledný muž, sotva silueta v šeru. Jeho černé vlasy byly krátké a zářící modré oči prozrazovaly, že je to další z Arikových bratří. "Kdo jsi?" "M'Adoc," řekl tiše. "Jsem jedním ze tří vůdců Oneroi." Projela jí vlna strachu. "Jsi tu, abys odvedl Arika?" Podíval se na místo, kde Arik pracoval, neschopný ho spatřit v záři odpoledního slunce. "Nakonec, ano. Ale podle svých minulých zkušeností z jednání s lidmi vím, že se mnou budeš bojovat, pokud se ho pokusím odvést a to já nechci."

249


Snolovec "Máš pravdu. Nevzdám se ho. Ne teď. Nikdy." "Já vím. Miluješ ho. Z toho důvodu jsem před pár minutami slyšel Apollymin smích." Podíval se zpátky na Arika, který kontroloval jejich malý bagr. "Můj bratr má mé uznání… získat lásku člověka není žádná maličkost. Schopnost lidského srdce obětovat se pro ty, které miluje… na Olympu není nic, co by s tím mohlo soupeřit." Po jeho slovech a způsobu jakým je vyslovil, projelo jejím tělem zamrazení. Najednou do toho cizince viděla. "Znáš lásku." Bylo to prohlášení. Jeho čelist se zaťala, jako by skřípal zuby a záblesk bolesti v jeho tmavých očích to potvrdil. "Oneroi nevědí nic o lásce a Skotos o ní ví ještě méně." Přesto mu to nevěřila. Znal ji a podle toho, jak se tvářil, ji ztratil. "Tak proč jsi tady?" "Abych tě varoval, abys nebyla hloupá." No, to od něj bylo hezké. Ale ona jeho varování nepotřebovala. Nikdy nebyla hloupá. "A proč jsem hloupá?" "Dala jsi své srdce někomu, kdo tě prodal." Významně zalétl pohledem k Arikovi. Geary se na něj ušklíbla. "Mýlíš se. Arik mě miluje." Zavrtěl hlavou. "Arik nemá žádné přesvědčení. Kdyby měl, nikdy by se neobrátil na Solina." "To nemůžeš vědět." "Ach ano, můžu. Arik je slabý. Vždycky byl slabý." "Ty -" "Sh," řekl a přerušil ji tak. "Než ho začneš bránit, zeptej se sama sebe na tohle. Jak se stal Skotos člověkem?" "Řekl mi to. Uzavřel dohodu s Hádem." "Ano, a ty jsi ženou, která strávila celý svůj život zcela ponořená ve starověkém Řecku. Při svém výzkumu ses nic nenaučila? Dal by

250


Sherrilyn Kenyon nějaký bůh takový dar, aniž by na oplátku obdržel něco mimořádně cenného?" V jeho hlasu zazněl zlověstný tón. "Co tím chceš říct?" "Znamenáš pro Arika tolik, že vyměnil tvůj život za svůj pobyt zde. On není tím, kdo zemře, až jeho čas tady vyprší, sladké dítě." Jeho modré oči přímo sálaly žárem. "To ty." Geary odmítavě zavrtěla hlavou. To byla úplná blbost, a ona to věděla. "Lžeš." "Nemůžu lhát. Jsem Oneroi." "Co tady sakra děláš?" Arik se vynořil jakoby odnikud a spěchal k M'Adocovi. Očekávala, že dojde k boji. Místo toho M'Adoc dovolil Arikovi, aby ho chytil pod krkem, přitiskl ke zdi a držel ho tam. Jako pravý Oneroi, M'Adoc nedal najevo hněv ani jiné emoce, zatímco na něj upřeně zíral. "Řekl jsem jí pravdu." "Cože jsi udělal?" procedil Arik mezi zaťatými zuby. "Řekl jsem jí o tvé dohodě s Hádem. To, že jsi vyměnil její život za svoji dočasnou smrtelnost." Arikův obličej zbledl a jeho oči naplnila nevýslovná hrůza. Nepopřel to. Spíš vypadal provinile. Geary poznala, že M'Adoc nelže. "Je to pravda, Ariku?" Zaklel, než do M'Adoca znovu strčil. "Nemám v úmyslu splnit podmínky té dohody." M'Adoc se na ni podíval. "Jak jsem řekl, nemá žádné přesvědčení. Nechápeme lidské emoce a nedokážeme je zvládnout. Když se vrátí zpátky do svého božského stavu, vrátí se sem pro tebe a zabije tě. Jak slíbil." "Blbost!" zařval Arik. Geary chtěla věřit Arikově vzteku. Potřebovala to. Ale jedna její část M'Adoc uvěřila. Přednesl přesvědčivé argumenty. Podíval se na svého bratra chladnýma, bezcitnýma očima a ji napadlo, jestli takhle bude Arik vypadat, až jeho čas tady vyprší. "Víš, že je to pravda, Ariku. Až už nebudeš ovládán lidskými

251


Snolovec emocemi a Hádes ti nařídí ji zabít, uděláš to. Nebudeš mít na výběr a ani k ní nebudeš vůbec nic cítit." "Nikdy!" "Ani když budeš připoután v Tartaru a Hádes tě bude bez ustání týrat?" Arik sebou trhl. Nemohl si pomoct. Najednou ho zasáhly vzpomínky na příliš mnoho staletí plných mučení, který musel vytrpět v rukou Hypnose. Nikdo nebyl lepší v působení utrpení než Hádes. Všichni to věděli. Arik se setkal s Megearyným ustaraným pohledem. "Říká pravdu, že ano Ariku?" Arik sledoval, jak od nich ustupuje. Pustil M'Adoca a obrátil se k ní. "Megearo, prosím…“ Zavrtěla hlavou a podívala se na něj, jako by byl něco odporného. Ten pohled se mu zavrtal až do morku kostí. "Proč jsi mi o tom neřekl?" "Protože jsem byl hlupák, ok? Nechtěl jsem ti ublížit." Natáhl se k ní, ale ona ustoupila. "Chtěl jsi mě zabít?" Snažil se jí to vysvětlit, ale zdálo se, že mu jazyk ztuhnul v ústech, když se ho zmocnil strach. Jak by ji mohl přinutit, aby tomu porozuměla? "Nebylo to tak." "Tak mi to vysvětli." "Už jsem dohodu uzavřel, když Hádes stanovil takové podmínky. Neměl jsem na vybranou. Poslal mě sem dřív, než jsem mohl zkusit vyjednávat." "A tak jsi měl v úmyslu mě zabít," opakovala. "Zpočátku ano, ale -" "Ale co?" zeptala se tónem, ve kterém se mísila bolest se vztekem. "Tady není žádné ale, Ariku. Byl jsi rozhodnutý mě zabít. Jak jsi mohl?" "Je to Skotos."

252


Sherrilyn Kenyon "Drž hubu!" zavrčel na M'Adoca. Arik se obrátil zpátky k Megeare. "Prosím tě, zlato." Znovu se po ní natáhl. Ustoupila. "Nedotýkej se mě." Arik nemohl dýchat, když spatřil v jejích očích slzy. Zradu. Byla zraněná, věděl to. Cítil to, jako by to byla jeho vlastní bolest. Zařízla se do něj jako nůž a trhala mu srdce na kusy. "Nikdy bych ti neublížil. Musíš tomu věřit." "Velká slova pro muže, který od začátku plánoval moji smrt, že?" Měla pravdu. Jak by ji mohl přesvědčit o tom, že se změnil? Byl Skotos a Skotos nebyl ničím. Obrátil se na svého bratra a nenáviděl ho za to, že jí to řekl. "K čertu s tebou M'Adocu." "Není důvod mě zatracovat, Ariku. Já tady nejsem ten špatný. To ty. Nikdy jsi neměl uzavírat takovou dohodu." Chtěl za to M'Adoca zabít. Ale měl pravdu. Od Arika bylo špatné, že sem přišel. Měl být spokojený s tím, že ji může navštěvovat v jejích snech. M'Adoc mluvil klidně. "Skotos jsou sobečtí, Megearo. Proto na ně musíme dávat pozor. Hlady zešílí tak, že se nestarají, komu ublíží nebo co je to bude stát, pokud dostanou to, co chtějí. Arik chtěl tebe a tak tě kvůli tomu byl ochotný zabít." Setkal se s Arikovým pohledem. "Jestli jsi myslel vážně to, co jsi teď řekl, tak projednou udělej správnou věc. Vzdej se mi." Všechny Arikovi instinkty se proti té myšlence bouřily. Všechny. Zabijí ho, a on to věděl. Ale koneckonců by zemřel tak jako tak. Hádes by nikdy nedovolil, aby nedodržel jejich dohodu. Nikdo nemůže vycouvat z dohody s ďáblem. Možná je tohle ten nejlepší konec. Megeara ho teď nenávidí. Myslí si, že je tou nejpodřadnější spodinou. Když odejde s

253


Snolovec M'Adocem, nebude pro něj truchlit a ptát se sama sebe, jestli snad neexistovala něco, co mohla udělat pro jeho záchranu. Bude žít v klidu. To je ten nejlepší dar, který jí může dát. "Má pravdu, Megearo," řekl Arik a nutil se z hlasu dostat všechny emoce. "Zabil bych tě, až bych se jednou vrátil do svého přirozeného stavu. Omlouvám se." Geary nemohla dýchat, když to vyslovil. Část jejího já mu pořád věřila. Nechtěla si myslet, že by jí její Arik někdy mohl ublížit. Ale jestli je to, co řekl pravda… To vědomí se jí zarylo tak hluboko do srdce, že si připadala, jako by umírala bolestí. Arik se obrátil k M'Adocovi a něco mu pošeptal. Neslyšela co, ale M'Adoc kývnul hlavou, než si Arik povzdechnul. "Pak jsem připraven jít." Pohled jeho křišťálových očí se setkal s jejím a láska, kterou tam viděla, ji přimrazila na místě. "Sbohem, Megearo." Všimla si spokojenosti v M'Adocových očích. Spokojenost… "Ani v lidské podobě nic necítíme." M'Adoc by neměl mít vůbec žádné emoce. Ani jednu. Ale byl spokojený. Uvědomila si, že pokud M'Adoc mohl cítit, mohl i lhát, a proto otevřela ústa, aby je zastavila. Ale dřív, než stihla vydat jediný zvuk, M'Adoc položil Arikovi ruku na rameno a oba z lodi okamžitě zmizeli. "Ne!" křičela Geary a srdce jí bušilo, když do ní narazila skutečnost. Arik je pryč. Chystal se tě zabít, snažila se ji přivést k rozumu její mysl. Ale nejděsivější bylo to, že jedné její části na tom nezáleželo. Chtěla ho zpátky bez ohledu na to, co to bude stát.

254


Sherrilyn Kenyon Ucítila, že loď zpomaluje. Kat vyšla na palubu a pomalu k ní přišla blíž. "Kde je Arik?" Geary neschopná vysvětlit Arikovo zmizení se rozesmála, začala hystericky plakat a pak beznadějně pokynula směrem k přídi. Měla pocit, že stojí těsně před nervovým zhroucením. Jak by mohla Kat všechno říct? Ta žena by si myslela, že se zbláznila a kdo by jí to mohl vyčítat? Bohové ve skutečném světě? Ničemu z toho se nedalo věřit. Nikdy. Kat se zamračila. "Zlato, jsi v pořádku?" "Ne," řekla a snažila se nad sebou získat kontrolu. "Ne, nejsem." Kat naklonila hlavu pohybem, který Geary připomněl Solina ve chvíli, kdy naslouchal něčemu nadpřirozenému. "Co to děláš?" zeptala se Geary. Kat pro ni netypicky zaklela. "M'Adoc byl tady? Jak jsi ho mohla nechat odvést Arika?" To uťalo Gearynu hysterii. Jistě ne… "Jestli mi řekneš, že jsi jedna z nich, pak jsem si naprosto jistá, že se zblázním." Katin obličej byl smrtelně vážný. "Pak se asi budeš muset zbláznit." "Dobrý bože, nikdo není tím, čím se zdá být? Je snad Kichka egyptské bohyně Bast v přestrojení?" "Ne, Kichka je kočka." Hmm. Měla by tomu věřit i poté, co na ni Kat právě hodila takovou bombu? "Nech mě hádat. Jsi taky bohyně, že jo? Která? Athena? Hera? Oh, a co sakra? Afrodita?" Kat se na ni pobaveně zašklebila. "Ne, já nejsem bohyně. Já jsem služebnicí Artemis." "Artemis?" Jo. To znělo o hodně lépe… no vlastně… ne. "Bohyně lovu, jo?" Geary shlédla na dřevěnou palubu lodi. "Musí tu být

255


Snolovec nějaké výpary, které prosakují z moře podlahou lodi – něco jako v delfském Orákulu. Proto vidím a slyším všechny ty šílenosti." Přikývla, líbilo se jí, jak to zní. "Mám halucinace, že jo?" "Oh, vzpamatuj se," řekla Kat podrážděně. "Když můžeš akceptovat Solina, Arika a M'Adoca, tak mě můžeš samozřejmě přijmout taky." "Jeden by si to myslel, co? Ale já tě znám moc dlouho na to, abych uvěřila, že jsi přede mnou tak dlouho skrývala takové tajemství." "Tak teď už víš, proč jsem nebyl nadšená, když jsi našla Atlantidu a chtěla začít kopat kolem města." No, když se na to podívala z téhle strany, dávalo to smysl. "A spolupracovala jsi s Arikem i při plánování mé smrti? Ty jsi tím, kdo zabil mého otce?" Kat se rozhořely oči vztekem. "No promiň? Nemusíš pronášet taková směšná obvinění. Se smrtí tvého otce jsem neměla nic společného. Milovala jsem ho. Byl divný a zvláštní, ale já ho milovala a udělala bych cokoliv, abych ho udržela v bezpečí. Když jsi byla v Americe, byla jsem tady s ním a dělala jsem, co jsem mohla, aby mu pomohla, a udržela ho při životě, i když se ze všech sil snažil zabít sám sebe." Geary se při té pravdě zalily oči slzami. "Je mi to líto, Kat. Jsem naštvaná, a opravdu jsem si to nechtěla vybít na tobě." Kat přikývla. "Bez urážky, ale měla bys litovat. Jak jsi mohla nechat M'Adoca odvést Arika?" "Arik se mě chystal zabít." "To těžko." "Je to pravda," řekla Geary s knedlíkem v krku. "Arik to přiznal." Kat se pořád ušklíbala. "Arik tě miluje, Geary. Je to tak jasné, až to bolí. Žádný člověk, bůh nebo kdokoliv jiný, se nedívá na ženu

256


Sherrilyn Kenyon tak, jako on na tebe a pak ji nechá zemřít, natož ji sám zabije. To je prostě blbost." "Jo, teď mě miluje, ale až příští týden přijde o své emoce, co pak? M'Adoc řekl, že mě bez váhání zabije. Řekl, že Arik nebude mít žádné emoce, takže mu nezbude než udělat, co mu nařídí." Znělo to rozumně. Docela. "Arik?" zeptala se Kat nevěřícně. "Udělá to, co mu nařídí? Ale prosím tě. Neřídí se pokyny kteréhokoli boha už tisíce let. To je důvod, proč je z něj Skotos." Gearyny obavy z toho, že M'Adoc lhal, se vrátily. "Co tím chceš říct, Kat?" "Neuraz se dítě, ale chci ti tím říct, že jsi poslala na smrt muže, který tě miluje."

257


Snolovec

KAPITOLA 18 S rukama svázanýma za zády se Arik nemohl vytrhnout ani bojovat, zatímco ho M'Adoc táhnul do posvátného sálu jejich triumvirátu. Nikdy předtím na tomhle místě nebyl, dokonce ani ve snech. Bylo to posvátné místo triumvirátu, které horlivě střežili před všemi svými příbuznými. Nikdo nezjistí proč, ale Arik musel těm klukům přiznat bod. Postavili tady honosný palác ze skla a zlata. Bylo perfektní pro bohy snu a dokonce i Zeus by se v něm mohl cítit jako doma… konferenční sál, ve kterém se právě nacházeli, byl dekadentně pohodlný a plný polstrovaných křesílek. Dokonce v něm byl i přenosný počítač, který se sem tak okatě nehodil, až to bylo vtipné… tedy kdyby Arika nečekala smrt. M'Ordant seděl před ním, a když přišli blíž, vzhlédl s nehlídaným výrazem, který prozrazoval zmatek a šok – dvě emoce, které by vůbec neměl mít. "Sakra, M'Adocu, jak jsi tohle dokázal?" M'Adoc postrčil Arika na roh masivního skleněného stolu, který se mu zakousl do kyčelních kostí a zranil ho. Musel zaskřípat zuby, aby na M'Adoca nevyjel. Ale Arik dal své slovo, a tak dlouho, jak ho bude bůh držet a neublíží Megeare, Arik se jim podřídí, i když byla každičká část jeho genetické výbavy proti tomu. M'Adoc pokrčil rameny, když se přesunul a postavil se vedle Arika. "Dobrovolně se vzdal. Výměnou za zachování svého člověka v bezpečí." Nebylo pochyb o tom, že se na M'Ordantově tváři zračí ohromený výraz. "Nedošlo k žádnému boji?"

258


Sherrilyn Kenyon Arik mírně otočil hlavu, když za sebou uslyšel D'Alerianův hluboký hlas. Neviděl ho, ale cítil D'Alerianovu přítomnost. Vyzařovala z něj nezaměnitelná aura. Nebyl nejmocnější, ale jeho přítomnost jste cítili až do morku kostí. "Věděl, že bude lepší se mnou nebojovat," řekl M'Adoc zlověstným tónem. "Nefandi si, M'Adocu," zavrčel Arik. "To s tím nemá nic společného. Poté co jsi Megeare ublížil tím, že jsi jí vyzvonil přesné znění mojí dohody s Hádem, přestal existovat důvod pro to, abych dál zůstával v lidské říši." Nikdy mu neodpustí, a to vědomí ho bolelo víc než tisíc výprasků. Jak zvláštní, že pro něj původně pomyšlení na její smrt vůbec nic neznamenalo. Teď trpěl pro každou její slzu, a dvojnásobné utrpení cítil kvůli těm, které sám způsobil. "Prostě mě předej Hádovy a skonči to." M'Adoc ho vzal za paži. Jeho rty se zkroutili, když se na Arika ušklíbl. "Ale ne, Arikosi. To si nemyslím. Podívej, přivedu tě k Hádovi a on se začne vyptávat, jak je možné, že máš tolik emocí, že jsi ochotný se obětovat, abys zachránil obyčejnou lidskou duši." "Protože z něj Hádes udělal člověka," odpověděl D'Alerian suchým, klidným tónem. "Nebude kvůli tomu klást žádné otázky. Tohle všechno vysvětluje." M'Adoc se na něho se zasyčením obrátil. "Jsi ochotný to riskovat?" D'Alerianovi ztuhla brada. "Neexistuje žádné riziko, Adariane. Je díky Hádovi člověkem, a tak se jako člověk chová. Bůh nebude očekávat nic menšího." Arik se zamračil, když D'Alerian použil M'Adocovo skutečné jméno, Adarian. Součástí jejich trestu bylo odpoutat se od myšlenky, že jsou jednotlivci jakéhokoliv významu. Mnohým původním Oneroi byla odebrána jejich jména a byla jim přidělena nová, taková, která je označovala podle jejich rolí. D' značí D'Alerian, který je normálně zodpovědný za bdění nad

259


Snolovec nesmrtelnými jakými jsou temní lovci. V´ znamená lidského pomocníka – když byl Arik ještě Oneroi jeho jméno bylo V'Arik nebo V'Arikos. Nenáviděl, jak to zní proto, že mu to připomínalo, jaký byl. A M' bylo vyhrazeno pro ty, kteří hlídali všechny. Bylo mnoho těch, kteří nazývali D'Aleriana M'Alerianem. Ale z důvodů, kterým nikdo nerozumněl D'Alerian dál používal jméno, které dostal předtím, než se dostal do vladařského postavení. M'Ordant zavřel notebook a otočil se k nim. "Má pravdu. Měli bychom jej předat Hádovy. Nechceme zkřížit cestu bohu mrtvých. Je to nepříjemný prevít." M'Adoc se jim posmíval. "A nemyslíte si Králi Hlupáku, že když Hades zabije Arika a jeho nesmrtelná duše bude obnažena, zatímco ho Hádes bude mučit v Tartaru, nepřijde na to, že náš malý Arikos může cítit emoce i bez lidského hostitele, který by mu je poskytoval?" Arik byl v šoku. Co to M'Adoc říká? Ztuhl, když ho zaplavilo podezření, že emoce, které považoval za Megearyny zbytkové pocity, by mohli být navzdory všemu jeho vlastní. "Co se děje?" "Drž hubu, Ariku," odsekl naštvaně M'Ordant. M'Adoc zíral na své bratry. "Nemůžeme riskovat, že se dozví pravdu. Nikdy." Jeho pohled se zabodnul do D'Aleriana. "Ze všech lidí v této místnosti, Neco, máš ty nejvíc co ztratit. Nedovol, aby ti tvůj soucit zabránil udělat to, co je nutné." Přes D'Alerianovu tvář přelétla bolest předtím, než neznatelně přikývl. Neměli s Arikem žádné slitování, ne snad, že by to čekal. Upřímně řečeno, nezáleželo mu na tom. "Je mi jedno, co se stane se mnou," řekl Arik M'Adocovi. "Jen nezapomeň, že jsi slíbil, že se postaráš o Megearu." Jeden koutek M'Adocových úst se zvednul v posměšném úsměvu. "Oh, neboj se. Hodlám se o ni postarat. Okamžitě." D'Alerian se zamračil. "Nelíbí se mi tvůj tón, adelphosi."

260


Sherrilyn Kenyon M'Adocův úšklebek se přesunul na něj. "Je mi úplně jedno, co se ti líbí, Neco. Je pro nás přítěží. Zná přesné umístění Atlantidy a ví, že existujeme. Chtěl bys po mně, abych tam nechal takovou hrozbu?" Vrátí se, aby ji zabil. Arik si tím byl jistý každičkým vláknem své bytosti. "Přísahal jsi mi, ty ulhaný bastarde." Arik se obrátil na M'Adoca s úmyslem zaútočit, ale jakmile se k němu přiblížil, ucítil v břiše něco teplého a pevného. Projela jím bolest. Arik se zapotácel, shlédl dolů a spatřil v M'Adocově ruce dlouhou zkrvavenou dýku. Nemohl tomu uvěřit, když se pod ním podlomila kolena a on ucítil agónii ze svého zranění. M'Adoc přistoupil k Arikovi s nemilosrdným zábleskem v očích. Zabořil mu ruku do vlasů a sevřel ji v pěst, než se jeho prázdný, chladný pohled zabodnul do Arikova. "Sladké sny, Ariku," řekl M'Adoc okamžik před tím, než ho znovu bodnul a než všechno pohltila temnota.

Geary byla otupělá, když se vrátili do přístavu. Znovu a znovu si v mysli přehrávala všechno, co s Arikem prožila. Ale hluboko uvnitř věděla, že Kat měla pravdu. Arik ji miloval. Navzdory všemu, nebo možná právě kvůli tomu, se do sebe zamilovali a ona ho jen tak předhodila vlkům. Měla v něj věřit. Arik by jí neublížil, věděla to. Zpočátku mohl mít špatné úmysly, ale teď už takový nebyl. Proč mu neposkytla luxus pochybností? "Co mám dělat, Kat?" zeptala se, když přirazili k molu. Kat si povzdechla. "Nedá se nic dělat. Je pryč." Geary se narovnala a zadívala se na vyšší ženu. "To nemůžu přijmout. Prostě nemůžu."

261


Snolovec Ale Kat byla vůči jejímu prosebnému pohledu imunní. "Budeš muset." "Proč?" zeptala se Geary. "Protože někdy je život zatraceně těžký a tohle je jeden z těch okamžiků." "A když to tak nechci?" Kat zavrtěla hlavou. "Mohla by ses poslouchat?" Má bod. Ale to nezastavilo bolest, která Geary užírala uvnitř. Jak mohla nechat M'Adoca odvést Arika? Měla bojovat. Měla mu říct, že ho miluje. Místo toho tam jen stála, zatímco ho odváděl a neudělala vůbec nic. K čertu se mnou, jsem takový hlupák. Celý svůj život čekala na lásku, a když ji konečně našla, odhodila ji v momentě, kdy byla naštvaná a plná bolesti. Jak mohla být tak hloupá? "Není možné, aby to takhle skončilo." Katina tvář zněžněla, když k ní přišla blíž. "Geary, podívej se. Arik se obětoval, aby tě uchoval v bezpečí. Neznevažuj to tím, že se pohrneš do nebezpečí a smrti. Nech ho jít." Zírala na Kat. "Kdyby někdo, koho miluješ, trpěl kvůli tobě, dokázala bys ho nechat jít?" Kat se v obličeji objevil bolestný výraz. "Tady nejde o mě," řekla úzkostným tónem, který byl Gearynou odpovědí. "Ach, no jasně, takže prostě budu jen tak stát a dovolím, aby muž, kterého miluji, trpěl kvůli mě ... k čertu." "Jo. K čertu. Musíme najít nějaký způsob, jak mu pomoci." Kat si projela rukou vlasy, jako by byla podrážděná za hranici snesitelnosti. "Já vůbec nevím, jak by se tohle dalo napravit." "Já ano." Geary si přitiskla ruku na spánky, když v hlavě uslyšela Apollymin hlas. "Teď ne, prosím."

262


Sherrilyn Kenyon "Neodháněj ji," řekla Kat nahlas. "Apollymi je právě teď naší největší nadějí." "Víš o…“ Samozřejmě, že ano. "Slyšíš ji taky?" "Celou dobu. Má takový špatný zvyk plést se skoro do všeho, co dělám. Je hrozně vlezlá, ale vždycky mi byla přítelkyní." Usmála se, než oslovila Apollymi. "Mibreiara, máš nějaký návrh, který by nezahrnoval tvoje propuštění?" "Takovému návrhu dávám přednost." "Ano, ale Geary ani já to neuděláme. Máš něco jiného?" "Ano, ale je to složité. Poslouchejte mě, holky moje. Dostanete důležitou lekci týkající se mužů a božské politiky."

"Soline?" Solin zaklel, když v hlavě uslyšel Arikův hlas. "Nemám ti co říct." "Fajn. Stejně nechci nic slyšet. Jenom potřebuju, abys poslouchal." "Poslouchá tě moje prdel." "Potřebuju tvoje uši, Soline," řekl trpce, "ne prdel." "Jdi k čertu." "Už tam jsem." Solin se zarazil, když ucítil, že se mu o krk otřelo něco divného. Poznal v tom dotek smrti, i když už uplynulo několik staletí od chvíle, kdy jej naposledy cítil. "Cože?" Před Solinem se objevil Arikův stín. Jeho rysy byly příšerně bílé, oči měl tmavé a plné bolesti. Měl na sobě jenom roztrhané kalhoty. "M'Adoc mě zabil." Solin by nebyl víc šokovaný, ani kdyby tím kdo zemřel, byl on sám. "Jak?" "Vzdal jsem se mu, abych ochránil Megearu. Zapřel naši dohodu a míří k ní. Potřebuju, aby ji před ním ochránil."

263


Snolovec Samozřejmě, že ano. Solin má být tím, kdo to všechno odnese. Proč pořád musí pro někoho riskovat svůj život? Kdo by přispěchal na pomoc jemu, kdyby se z něj stal Stín? Nikdo. "Myslíš, že mě to zajímá?" "Vím, že ano, Soline. Navzdory tvému tvrzení v tobě vidím skutečného muže, kterého se tak zoufale snažíš ignorovat a skrýt." Odmlčel se, než znovu promluvil: "Prosím, bratře. Ona není bojovnice a on se nezastaví, dokud nebude mrtvá. Nedovol, aby nevinní umírali pro nic za nic." Solin se do toho pořád nechtěl zapojit. Už jednou udělal podobnou chybu a draze za to zaplatil. "Vypadám snad jako Oneroi? Nejsem tu, abych chránil lidi. Proč ji nejdeš varovat sám?" "Nebude se mnou mluvit ani mě poslouchat. M'Adoc jí prozradil znění mojí dohody s Hádem. Nenávidí mě." Solin neuniklo to, že se Arikovi bolestí třásl hlas. Ani výraz naprostého zoufalství na jeho tváři. Nebo skutečnost, že Arika trhá bolest na kusy. "Miluješ ji?" "Zřejmě víc než svůj život," řekl a hlas se mu třásl nevyslovenými emocemi. Solin přimhouřil oči. "Bolí to, že? Vědomí, že ta jediná osoba, kterou miluješ, zjistí pravdu o tom, co jsi a nenávidí tě kvůli tomu?" "O tom nemáš ani ponětí." "Ale mám." Ale místo pocitu uspokojení, který Solin očekával při sledování Arikovi mizérie, necítil nic víc než bolest. Neměl radost z bolesti někoho jiného. Alespoň ne z té jeho. "Kde jsi?" "Jsem na břehu řeky Styx. M'Adoc nedovolí Charonovi, aby mě převezl ze strachu, že mě Hádes najde a dozví se pravdu. Jsem si jistý, že až Hádes zjistí, že jsem mrtvý, půjde za Megearou, aby dokončil náš obchod, a to nemohu dovolit. Ona je nevinná a neměla by platit za moji hloupost. Nemám, co bych ti dal Soline, ale

264


Sherrilyn Kenyon prosím, jestli v tobě zbyla nějaká slušnost, nenech ji zemřít kvůli mně. Já tě prosím." Solin znal takový druh lásky. Jednou ji ochutnal a pak jej pálila na jazyku jako hořká pilulka nesčetná staletí. "Jen abys věděl, ve mně nikdy nebyla ani kapka slušnosti." Arik se před Solinovýma očima doslova scvrknul. "Ale nedovolím jim, aby jí ublížili. Odpočívej v pokoji." Ale už když to říkal, věděl, že se to nikdy nestane. Hádes nedovolí Arikovi spočinout v klidu až se dozví, kde ten muž je a do té doby mu podle všeho nedá pokoj ani M'Adoc. Poprvé za celá staletí, Solin upřímně litoval někoho jiného než sám sebe. "Můžeš mi věřit, Ariku." "Děkuji." Kývnul na Solina, než zmizel. Solin se zhluboka nadechl a opřel se v křesle. Jeho pravidlem vždycky bylo nikomu nepomáhat, protože jemu taky nikdy nikdo nepomohl. Nenáviděl lidi. Nejvíc ze všeho ale nenáviděl bohy. Neměl by se do toho plést. Ale jak by mohl jen tak stát stranou a nic neudělat? Megeara potřebovala ochranu, a na rozdíl od něj, neměla sílu proti nim bojovat a vyhrát. Dostali by ji během chvilky. Kdyby byl chytrý, zavolal by ZT a nechal Chthoniana, aby to vyřešil. "Ne," řekl s hořkým úsměvem. "Raději budu pomstychtivý než chytrý." A s tím se přemístil z bezpečí svého domova, aby našel člověka. Netrvalo mu moc dlouho Megearu najít. Její aura vynikala nade všemi, zvlášť když se topila v takovém citového zmatku. Ale to, co mu vyrazilo dech, byl nádech beznadějného smutku, který ji celou zachvátil. Bylo to už dávno, co viděl něco takového. "Jsi v pořádku?"

265


Snolovec Při zvuku jeho hlasu prudce vzhlédla a pak do něj zabodla pohled. "Co tady děláš?" "Nemám tušení, ale myslím, že pomáhám." Ušklíbla se na něj, když si vytahovala knihu z police, "To loď už odplula. Řekl jsi nám, že jsme v tom sami." "Jo. Ale úžasná věc na lodích je to, že se občas otočí a vrátí se." "Nebo vyletí do povětří, zatímco je na ní závislý přívod tvého vzduchu," přidala se Kat významně. Otočil hlavu a spatřil, že vchází do místnosti po jeho levici. "Pravda, ale ne tentokrát. Arik mě poprosil, abych na Megearu dával pozor." Megeara mu věnovala podezíravý pohled. "Proč by to dělal?" "Protože on sám toho není schopen." Její oči se pořád dívaly podezřívavě. Nevěřila Solinovi a on jí to nemohl nijak vyčítat. "A proč bys to dělal, když už jsi jasně vyjádřil svůj názor?" Pokrčil rameny. "V podstatě to dělám proto, abych naštval ty mocné nahoře." "A?" vyzvala ho Kat. "A co?" "Já nevím, prostě se mi zdálo, že za tím co jsi řekl, je ještě nějaké a." A ... z nějakého důvodu o kterém nechtěl přemýšlet, začal mít Arika rád a respektovat ho. Ale to by nikdy nepřiznal. "Není tu žádné a." "Tak dobře," řekla Kat a zatleskala. "Snažíme se zachránit Arika. Říkal jsi, že za tebou přišel. Kde je?" Solin zaváhal. Předpokládal, že už to ví, ale ty ženy zřejmě neměly ani ponětí o tom, co se s Arikem stalo. "Přišel za mnou jako Stín, Kat. M'Adoc ho zabil." Geary po té neočekávané novince klesla ruka, ve které držela knihu. Kdyby ji Kat nezachytila, nejspíš by spadla.

266


Sherrilyn Kenyon Arik je mrtvý. To nemůže být pravda. Ale přesto podle výrazu na Solinově tváři poznala, že nežertuje. "Nemůžu dýchat," zašeptala, když ji v hrdle začaly dusit slzy. "Nemůže být pryč." "Sh," řekla Kat a přitáhla si Geary k sobě. "To je v pořádku, Geary." Ale nebylo to v pořádku. Arik je mrtvý a je to její vina. Dokonce za něj ani nebojovala. M'Adoc přišel a ona prostě strčila Arika do rukou člověka, který ho zabil. Vzlykala, zatímco jí pukalo srdce. Jak mohla něco takového udělat, navzdory svému vzteku? "No, dámy. Nerad to říkám, ale jsem poslem špatných zpráv. Arik za mnou přišel, protože M'Adoc je odhodlaný tuhle situaci dořešit." Kat od ní odstoupila. "Dořešit jak?" Podíval se významně na Geary. "Lidé by neměli vědět, že existujeme." Jeho slova přivodila Geary takový šok, že jí vyschly slzy a po zádech jí přejel mráz. "Vrátí se, aby mě zabil." "Ano." Otřela si slzy a zaplavil ji vztek. "A co Tory a Thia?" "Ony nic nevědí, takže jsou v bezpečí. Ale ty, moje nejdražší, to je úplně jiná záležitost." No, to dokáže zvládnout. Její život je jedna věc, ale jejich životy jsou něco docela jiného. Dokud ony budou v bezpečí, dokáže se postavit všemu, co se jí připlete do cesty. Sklonila se, aby zvedla z podlahy knihu o mytologii. "Nemůžu tomu uvěřit." Solin přikývl. "Je to opravdu dojemné, že? Arik obětoval sám sebe, protože M'Adoc přísahal, že ti neublíží. Ale pak se ten ulhaný bastard rozhodne, že přece jenom musíš zemřít."

267


Snolovec Geary po jeho slovech ztuhla, protože se jí zmocnil strach. "Co, že to Arik udělal?" Solin nevypadal dobře. "Oh, netvrď mi, že jsi o tom nevěděla." "Ne," řekl důrazně Kat. "Nevěděla." Solin si přejel rukou po tváři. "Dobře, prostě tady budu jen tak stát a budu zticha." "Na to je příliš pozdě, Soline," procedila Kat skrz zaťaté zuby. "Už jsi to pokazil." "Počkat," řekla Geary, zatímco jí v hlavě vířily myšlenky. Podívala se na knihu vázanou v kůži, kterou svírala v ruce. "Můžeme Arik zachránit." Zamračili se na sebe, než Kat zavrtěla hlavou. "Nechápu jak." "Ale no tak, vy oba patříte k pantheonu. Stíny už byly v minulosti přivedeny nazpět." Zvedla knihu. "Podívejte se třeba na Orfea a Eurydiku. Hádes jí dovolil odejít." Solin si odfrkl. "To je jeden příklad z tisíce, které Hádes zamítl. Smál se, když je odmítal pustit." Geary na něj zírala. "Myslela jsem, že budeš zticha." "Promiň." "I když to nerada přiznávám, má pravdu," řekla Kat s povzdechem. "Nemluvě o tom, že Eurydika nebyla propuštěna. Orfeus se ohlédl, než se dostal zpátky na povrch, takže se musela vrátit zpátky do podsvětí. Hádes je v tomhle sobecký parchant. Nikdy duše ochotně nepropustí." V Gearyně mysli si odkašlala Apollymi. "Copak jsi mě předtím neposlouchala? Proč jsem se vůbec obtěžovala? Můžete mi začít říkat Kirké nebo Kassandro kvůli pozornosti, které je mi věnována. Proč se k nim vlastně nepřipojit? Ferandia by byla lepším příkladem, ale jelikož je to Atlanťanka nikdo ten příběh nezná, že? Ne. Takže se musím uchýlit k těm fádním řeckým pohádkám, které jsou napůl ukradené od nás. Ale na tom teď

268


Sherrilyn Kenyon nezáleží. Hlavní je, že nikdo nikdy neposlouchá bohyni chycenou v pasti…“ Geary se tomu navzdory všemu smála a taky si uvědomila, že má Apollymi pravdu. Rozhodla se, že si vezme k srdci jednu z bohyniných rad. Podívala se na Solina. "Ach, pane Snový kouzelníku, kde je Persefona?" Solin přimhouřil oči. "Nepřemýšlíš o tom, o čem si myslím, že přemýšlíš, že ne?" Kat se usmála. "Jestli chceš pohnout s horou, musíš jí nabídnout něco, čemu nebude moct odolat. Geary a Apollymi mají pravdu. Hades nám nevěnuje ani jediný pohled. Ale svou ženu poslechne. Potřebujeme ji." Solin pořád kroutil hlavou. "A když nám nebude chtít pomoct?" "O tom nehodlám přemýšlet," řekla příkře Geary. "Nemůžu si to dovolit." Solin se pořád zdráhal, ale nakonec s nimi souhlasil. "Tak dobře, pojďme." "Nikdo z vás nikam nepůjde." Geary ztuhla, když se ve dveřích objevil M'Adoc. A nebyl sám.

269


Snolovec

KAPITOLA 19 Geary o krok ustoupila, když před sebou spatřila M'Adoca a Dolophoni… alespoň si myslela, že jsou to oni. Byli tři, ale ona je nikdy dřív neviděla. Na rozdíl od první skupiny byly všechny tři ženského pohlaví. Oblečené v černé kůži, s černými vlasy, nehty i rty vypadaly krutě a zle. Měly tesáky a oči tak tmavé, že nedokázala rozeznat, kde končí panenky a kde začínají duhovky. Ještě jim chyběli hadi ve vlasech, aby byly… Oh počkat, jedna z nich je tam měla. Černí hadi se jí plazili z ohonu, kroutili se kolem krku a syčeli na ně. Rozkošné. Prostě nádhera. Solin si stoupl před Geary a Kat. "Skončilo to, M'Adocu." "Ne, neskončilo. Ne, dokud nebude - ", trhnul hlavou směrem ke Geary, "- mrtvá. Teď mi raději, ty i Katra, ustupte z cesty a odejděte nebo budete oba krvácet." Solin si přehnaně povzdechl. "Takže to vypadá, že budu krvácet. Na rozdíl od některých lidí, které znám -" řekl a ukázal podobným gestem na M'Adoca, "- držím slovo." M'Adoc přimhouřil oči, pak otočil hlavu a promluvil přes rameno na ženy. "Zabijte je." Geary se napjala v očekávání nadcházejícího souboje. Než stihla třeba jen mrknout, přitočila se k ní Kat a přitáhla si ji k sobě. Kat něco zašeptala atlantsky a rychle Geary políbila na rty. Geary, která byla jako omráčená, zavřela oči, když ucítila, že se jejím tělem šíří něco teplého a mocného. Kat od ní odstoupila, aby mohla bojovat. Celých deset sekund se Geary nemohla vůbec pohnout, ale pak ji naplnila nepopsatelná moc. Bylo to srovnatelné

270


Sherrilyn Kenyon se situací, ve které měla v ústech Apollymin medailon, jen to bylo silnější, vražednější. Také byla tentokrát pořád sama sebou, neovládal ji někdo jiný. Ta síla byla neuvěřitelná. Bylo to, jako by byl její mozek živý a pořád rostl. A když otevřela oči, svět už neměl stejné barvy. Všechno teď bylo živější. Intenzivnější. Sáhla po ní hadí žena. Aniž by Geary myslela na to, co dělá, vyhnula se ráně a vrátila úder tak divoce, že tu ženu náraz vymrštil do vzduchu. Doslova. Letěla dobrých pět metrů, než narazila do zdi a spadla na zem. Hadi hrozivě syčeli. Kat si se svým útočníkem poradila stejně snadno. Zdálo se, že se Solin drží zpátky, neochotný udeřit svého protivníka. Každopádně když ho žena praštila tak, že mu rozrazila ret, očividně změnil názor. Praštil ji hlavou do obličeje, srazil ji k zemi a pak se obrátil k M'Adocovi. Všechny tři ženy vyskočily nohy, aby mohly pokračovat v boji. Jako jeden muž udělaly krok vpřed. "Dost!" Geary čekala Zebulona, ale on to nebyl. Místo toho tam stál další Snolovec, štíhlejší než M'Adoc a Solin. Objevil se mezi nimi a natáhl ruku směrem k ženám, které ho kupodivu poslechly. Měl dlouhé ebenové vlasy, které mu ve vlnách spadaly na záda. Byl oblečený celý v černém a v očích měl pohled, který říkal "mám takovou náladu, že zabiju každého, kdo mě nasere." Ale víc než jen to. Kolem něj se vznášela tak silná aura moci, až jí z toho vstávaly vlasy na hlavě. "Na čí straně stojíš, D'Aleriane?" zeptal se Solin, zatímco si z obličeje hřbetem ruky otíral krev. "Na naší", odpověděl další muž, který se objevil vedle D'Aleriana. Byl stejně vysoký jako D'Alerian, ale černé vlasy měl ostříhané nakrátko a byl oblečený v džínech a košili. Jeho oči byly

271


Snolovec tak světle modré, že vypadaly téměř bezbarvě. Ty oči byly děsivé a smrtící, když se jeho pohled stočil ke Geary. M'Adoc se spokojeně usmál. "Takže konečně všechno vidíte z mojí perspektivy." Tentokrát mu odpověděl D'Alerian. "Ne. Nemůžeme ti dovolit zabít člověka. Je to špatné a takoví my nejsme. Chráníme, nezabíjíme." Kat a Solin si vyměnili zmatené pohledy. "Co se tady děje, M'Ordante?" zeptal se Solin nově příchozího. "Bereme M'Adoca do vazby." M'Adoc zaklel. "Zbláznili jste se? To nemůžete udělat." D'Alerian se k němu otočil. "Ano můžeme a uděláme to." Ženy vypadaly zmateně, ale nebránily D'Alerianovi, když hodil na M'Adoca třpytivou síť. M'Adoc se snažil bojovat, ale síť ho pevně omotávala a stahovala se těsněji při každém jeho pohybu. Nakonec kolem něj byla ovinutá tak těsně, že to jediné, co mohl udělat, bylo klít. "Říká se tomu adiktyon," odpověděla Kat Geary na její nevyslovenou otázku. "Artemis ji používá k chytání zvířat, aniž by jim ublížila. Ačkoliv… „, ukázala na Snolovce, "kde tihle jednu z nich vzali, to fakt nevím." D'Alerian se podíval na ženy. "Vaše služby již nejsou potřeba. Fúrie, vraťte se." Okamžitě zmizely, zatímco je M'Adoc pořád proklínal. "Víte co děláte? Co nám bohové udělají?" V D'Alerianových tmavých očích se zračil smutek. "Někdy jsme sami sobě těmi nejhoršími nepřáteli, M'Adocu. Stává se z tebe přesně to, čeho se báli a to nemůžeme dovolit." Setkal se s Gearyným pohledem. "Chápeš, že o nás nikdy nikomu nesmíš říct ani slovo?" Bylo snad tohle něco, o čem by se dalo žertovat? Jo, jasně. "Kdo by mi věřil?" zeptala se vážně.

272


Sherrilyn Kenyon D'Alerian souhlasně přikývl. Stáhnul si z malíčku malý prsten a položil ho Geary do dlaně. "Vím, co máš v plánu a přeji ti s tím hodně štěstí. Dej to Persefoně a řekni jí, že tě Neco podporuje a že si chceš vybrat laskavost, kterou mu dluží." Geary byl zmatená tím, co dělá i tím, co jí řekl. "Cože?" Sevřel jí kolem prstenu ruku v pěst. "Neptej se, Megearo. Prostě to udělej." Vděčná a pobavená jeho velitelským tónem, si nemohla pomoct, aby ho nepoškádlila. "Vy jste panovačná banda, že?" Jeden koutek M'Ordantových úst se lehce nazvednul. "To nemáš ani ponětí." Za chvíli zmizel s M'Adocem v závěsu. D'Alerian jí nabídl laskavý úsměv, než ji pustil. "Co se to tu vlastně děje?" zeptal se Solin D'Aleriana, který se chystal k odchodu. Z jeho obličeje vyprchalo veškeré pobavení a on znovu vypadal naprosto klidně, když přes rameno oslovil Solina. "Nic, co by se tě týkalo, Skotos. Potřebuješ vědět jen to, že od tebe budeme držet M'Adoca dál." Solin se zatvářil podezřívavě. "Po tom všem, co jsme spolu prožili, proč bys to dělal?" V D'Alerianových očích se objevila skutečná lítost, když stanul Solinovi tváří v tvář. Upřímnost na jeho tváři brala za srdce. "To co jsem ti udělal Soline, bylo strašně špatné. Omlouvám se." Solin se mu vysmál. "Krásně nacvičená slova, Oneroi." "Ujišťuji tě, že to myslím upřímně." Zaváhal, jako by zvažoval důsledky toho, co se chystá říct, než znovu promluvil. "Věci se mění, Soline, i lidé. Dokonce i bohové se mění." Solin ztuhl, když konečně pochopil, co mu chce D'Alerian říct. "Po tom všem mi věříš?" D'Alerian přikývl. "Arik to udělal a ty jsi pak chránil Megearu, i když tě to mohlo stát tvůj život. Nemohl jsi nic získat, ale mohl jsi

273


Snolovec toho hodně ztratit. Myslím, že jsi důvěryhodný." Pak udělal tu nejméně očekávanou věc. Nabídl Solinovi ruku. "Bratři". "Bratři," řekl Solin, vzal D'Aleriana za ruku a potřásl s ní. "Děkuji." Pokývnul hlavou a pak zmizel. Kat zvedla hlavu a zamračila se nad jejich rozhovorem. "Co mi právě uniklo?" "Nic," řekl Solin rychle. "Byla to jen taková oneroiská zvláštnost." Zhluboka se nadechl a postavil se před ně. Usmál se na Geary. "Naposledy jsem zaslechl, že teď Persefona pobývá se svou matkou na Olympu. Já tam jít nemůžu, ale Kat ano a může tě vzít s sebou." Geary tomu nerozuměla. Byl bůh a měl by tedy být na Olympu vítán jako kterýkoliv jiný. "Proč tam nemůžeš?" "Nad Solinem byl vynesen rozsudek smrti," vysvětlila Kat. "Je tam až příliš mnoho bohů, kteří by ho okamžitě zabili, kdyby byl někdy tak hloupý a odvážil se vstoupit na jejich území." "Aha," řekla Geary, když to pochopila. Musí to být strašné. Není divu, že na ně byl v minulosti tak naštvaný. Znělo to, jako by k tomu měl opravdu dobrý důvod. Geary k němu přistoupila blíž a políbila ho na tvář. "Děkuji ti za tvoji pomoc, Soline. Opravdu si jí vážím a jsem si jistá, že Arik je na tom stejně." Solin přikývl. "Jen mi něco slib." "A co?" Jeho pohled se ponořil do jejího. "Jestli dostaneš Arika zpátky, nebuď znovu tak hloupá. Láska je vzácná věc, Megearo. Drž se jí pevně oběma rukama." Do očí jí vstoupily slzy, když si uvědomila, že jeho slova vychází z jeho srdce a z minulosti, o kterou se s ní neměl v úmyslu podělit. Ale jeho slova byla příliš skutečná, aby se dala vyložit nějak jinak. "Mám to v úmyslu."

274


Sherrilyn Kenyon "Pak to stojí za to." To ji zmátlo. "Za co?" Solin ji něžně praštil do brady. "Za cokoliv, co po mě hodí." Kývnul na Kat. "Bavte se děti a hodně štěstí." Pak také zmizel. Geary se zamračila na Kat. "Zdálo se mi to, nebo to byl ten nejpodivnější rozhovor?" "Ne," vydechla, "nebyl. Ty jen prostě neznáš celý příběh. Vzpomeň si, že v dřívějších dobách měli Oneroi city. Někteří z nich byli zamilovaní a někteří měli dokonce rodiny v době, kdy byli shromážděni a potrestáni." Geary se zmocnil špatný pocit, když zaznamenala v Katině hlase zlověstný tón. "Co se stalo s jejich rodinami?" "Prostě řekněme, že byl Zeus opravdu naštvaný." Člověk nemusel být génius, aby poznal, kam tohle směřuje. "Zabil je." Pochmurně přikývla. I když si to Geary domyslela, byla zděšená tím, že se ke členům své vlastní rodiny zachoval tak necitelně. "Všechny?" Kat znovu přikývla. V Gearyných očích se objevily slzy, když jí konečně došel skutečný rozsah trestu, který Oneroi podstoupili. Nedovedla si představit tu hrůzu, kterou si museli projít. Není divu, že byl M'Adoc psychopat. "Solin -" "Ne," řekla Kat rychle a přerušila ji tak. "Jeho rodina se ho pokusila zabít a on to přežil proto, že se o ně vůbec nestaral." "To mi Arik řekl. Bože, cítím se kvůli nim tak hrozně." "To my všichni, kteří v sobě máme alespoň kouska slušnosti, ale nikdo pro ně nemůže nic udělat. Ne, pokud se nechceme postavit Diovi, na což bychom ale potřebovali víc moci, než máme k dispozici." Nabídla Geary úsměv. "Ale teď je tady jeden bůh, kterému bychom snad mohli být schopni pomoci."

275


Snolovec Měla pravdu. Předtím, než rozpoutají válku, musí vyhrát bitvu a Geary byla připravená rozdat si to s celým Olympem, aby dostala Arika zpátky. "Jdeme na to." Geary vlastně nevěděla, co má od Olympu a bohů očekávat. Je pravda, že o nich celý svůj slýchala příběhy, které vyprávěli otec a dědeček, ale všechna ta vyprávění byla jen spekulace. Teď byla opravdu tady. A zjištění, že všechny ty příběhy byly skutečné, bylo děsivé a zároveň povzbuzující. Ty věci, které považovala za pouhé výmysly, jimi nebyli. Wow. Olymp byl přesně tak úchvatný, jak tvrdily legendy. Počasí bylo perfektní. Nepříliš horké. Ani moc chladné. Připomínalo den v polovině jara. Obloha byla tak modrá, až byl ten nebeský odstín skoro nereálný a hory kolem ní byly bujně zelené. Vzduch byl svěží, prosycený sladkou vůní. Nikdy nic takového nezažila. Jediné slovo, které to všechno mohlo vystihnout, bylo snové. Ale nejvíc ji fascinovalo to, že se mohla dívat dolů na lidský svět v celé jeho slávě skrz mlžné mraky, které bohy oddělovaly od světa. "To je neuvěřitelné." Kat se usmála. "Jo, já vím." Hrdě se kolem sebe rozhlédla. "Vyrostla jsem tady." Geary si nedokázala představit takové dětství. "Opravdu?" "Ano." Kat ukázala na velkou, zlacenou kruhovou budovu na konci zlatem vydlážděné ulice. "To je Artemidin chrám. Když jsem byla malá holka, vždycky jsem se z něho vyplížila a vydala se sem -," ukázala na další chrám na opačném konci ulice "- do chrámu Athény a hrála jsem si s jejími sovami." Při té vzpomínce se rozesmála. " Artemis z toho šílela." "Proč?" "Jsou spolu ve sporu kvůli nějakému nesmyslu, který se stal strašně dávno. A proto Artemis chtěla, abych se držela od Athény tak daleko, jak to jen jde."

276


Sherrilyn Kenyon "Ale ty jsi nemohla odolat, co?" Její úsměv se rozšířil. "Vážně ne. Podle Artemis se ji celý svůj život snažím jenom rozčilovat." Geary se zasmála, když se rozhlédla kolem sebe a uviděla, jak kousek před nimi běží přes pěšinu tři koloušci. Když zmizeli v lese, mohla by přísahat, že tam zahlédla běžícího kentaura. "Nemůžu uvěřit tomu, že je tohle všechno skutečné." "Oh, věř tomu. Je to tak děsivé, jak jen může." Kat ukázala na obrovskou budovu ze zlata a slonoviny, která se tyčila na kopci nad nimi. "A na tamtom místě bydlí Zeus a Hera. Je tam ohromná síň, ve které se všichni shromažďují, aby se mohli hašteřit a stěžovat si." Bylo to stejně velkolepé jako zbytek tohohle místa. Opravdu to bylo jako procházet se ve snu. "Tam máme namířeno?" "Ne, Persefona nehraje politické hry. I když je Zeus jejím otcem, chodí tam, jen když je povolána, hlavně proto, že ji Hera nemůže vystát kvůli tomu, že je jedním z Diových parchantů. Ze všech sil se snaží držet se od jejich činnosti co nejdál." Kat ukázala na další z budov, které lemovaly ulici. "S největší pravděpodobností ji najdeme v chrámu její matky." Geary následovala Kat přes ulici, ale málem je srazila nějaká šmouha. "Herme!" vykřikla Kat. "Dívej se, kam jedeš!" "Není čas…“ donesl se zpátky k nim slabý hlas, než zmizel z dohledu. Geary to podivně připomnělo kreslené komiksy, až na to, že on za sebou nezanechal obláček prachu. "Stává se to často?" zeptala se Kat. "Jo, on totiž vždycky spěchá. Musíš být vážně opatrná, jinak tě sejme. Je to jako kdyby tě trefil kamion. Pitomý bastard." Dobře… žádné projevy nepřátelství. Ale naštěstí se je už nikdo sundat nepokusil, než urazily tu krátkou vzdálenost, která je dělila od menší klenuté budovy. Geary

277


Snolovec se zastavila a vzhlédla. Byla asi o polovinu menší než ostatní budovy taky kolem a nebyla tak rozsáhlá. I tak ale byla krásnější a větší než kterýkoliv dům, který kdy Gearyna rodina vlastnila, nevyvolávala však takový úžas, jako ostatní stavby tady. "Proč je to ve srovnání s ostatními tak malá?" Když Kat vzhlédla, pokrčila rameny. "Demeter nic nepředstírá. Ve srovnání s ostatními je velmi prostá." Kat vykročila kupředu a otevřela dveře vedoucí do obrovské vstupní haly, která byla obložená mramorem tak bílým, až ji z pohledu na něj rozbolely oči. Celý prostor byl olemován sloupy ve tvaru lidských postav. Když Kat a Geary vstoupily, jedna z mužských soch po jejich pravici otevřela oči a podívala se na ně. "Co tě sem přivádí, Katro?" zeptala se socha starověkou řečtinou. Kat to, že ji oslovila socha, vůbec nevyvedlo z míry, zatímco Geary dokázala jen zírat. "Chci si promluvit s Persefonou." "Je na zahradě," odpověděla socha ženy a ukázala na dveře na opačné straně místnosti. "Ale nemá moc dobrou náladu, takže si dávej pozor." "Díky, Chloe." Omámená Geary se šourala ke dveřím, které se samy otevřely a za kterými se objevilo obrovské zahradní atrium. Proháněl se jím lehce vítr a mísil ve vzduchu vůni hyacintů a lilií. "Ooo, pěkné." Alespoň si myslela, že slyšela tohle, dokud nezaslechla, jak někdo nadává. Opakovaně a s chutí. "Zahradničení je blbost, mami," stěžoval si z křoví před nimi jasný hlas. "Nenávidím ho! Podívej se na to. Moje manikúra bude brzy úplně zničená a kvůli čemu? Hrabání v hlíně a sázení pitomých rostlin. Kruci!" "Seph?" V křoví to zašustilo, než se z něj vynořila malá žena. Geary skryla úsměv, když se před ně postavila drobná, nesmírně krásná

278


Sherrilyn Kenyon blondýnka. Měla na sobě tmavě zelenou kombinézu a bílé tričko, a na jedné tváři a na špičce nosu měla rozmazanou špínu. Na rukou měla velké zahradnické rukavice a v rozcuchaných vlasech jí uvízly zelené a hnědé lístečky, ale i tak její krása brala dech. Mávla rukama a setřepala rukavice na zem. "Ahoj, Kat," řekla, naprosto nevšímavá k faktu, že právě vyslechly její stížnosti. "Co se děje?" "Chtěla jsem…“ Katin hlas se vytratil, když se směrem k lesu vydal malý trs květin. Persefoně z rukou vystřelil nějaký druh energie a zasáhl jej. Zasmála se a pak poslala svoje rukavice vytrhat ještě víc květin. "Co to děláš?" zeptala se Kat zamračeně. "Mstím se", prohlásila Persefona pyšně. "Samozřejmě je to jen malá pomsta, ale je to jedna z těch maličkých věcí, které hodně znamenají." Kat nadzvedla obočí a podívala se na Geary, než požádala o vysvětlení. "Komu se mstíš a za co?" "Mojí matce, komu jinému?" Persefona mávla rukou směrem k bujné zahradě. "Strčí mě na devět měsíců na tohle bohem zapomenuté místo a myslí si, že bych jí za to měla být vděčná. Ale to jediné co chci, je být se svým manželem…“ Významně se na ně podívala. "Máš nějakou představu o tom, jak těžké je být devět měsíců v roce bez sexu, zvlášť když sis vzala luxusně vybaveného mužského, který měl být spíš bohem plodnosti než bohem smrti?" Přestala se svou tirádou, když si za Katiným ramenem všimla Geary. "A ty jsi kdo?" "To je kamarádka. Megearo, seznam se s Persefonou." Persefona se přísně zamračila, když Geary pohledem přejížděla po celém těle. "Nejsi Fúrie Megeara, že ne?" "Ne, ale byla jsem po ní pojmenována." "Aha." Persefona k ní natáhla ruku a její tvář zněžněla. "Pak tě ráda poznávám."

279


Snolovec "Já tebe taky." "Takže," řekl Persefona a vrátila se pohledem ke Kat. "Co vás dvě přivádí zrovna sem?" "My -", ukázala Kat mávnutím ruky na sebe a na Geary "- nutně potřebujeme pomoc." Persephone si odfrkla. "To já nutně potřebuju pomoc." Povzdechla si a beznadějně se na Geary usmála. "Vím, že jsme se právě poznaly, Megearo, ale měj se mnou prosím trpělivost. Jsem tak nadržená, že bych z toho mohla umřít a moje matka mi na mé stížnosti řekla ať… zbavím její drahocennou zahradu plevele. Plevel! Zešílela snad?" To bylo rozhodně víc, než chtěla Geary o bohyni vědět. "Jo, taky přispěju svou troškou do mlýna," řekla Kat s náznakem smíchu v hlase: "přišly jsme sem kvůli tvému manželovi." "Ach, co udělal tentokrát?" "Uzavřel smlouvu se Snolovcem, který chtěl být člověkem. Ten Snolovec byl před nedávnem zabit a my bychom ho rády dostaly od Háda zpět." Kat to všechno zajímavě shrnula. Geary by to nikdy nedokázala tak zestručnit. Persefona se zašklebila. "To je průšvih. Víš, že Hádes nechce nikoho nechat odejít. Nikdy. Dost na těch duších lpí." "Miluju Arika," řekla Geary lámajícím se hlasem. "Udělám cokoliv, abych ho dostala zpátky." Obě ženy se po Gearyných slovech přikrčily. Persefona jí naznačila, aby svůj hlas ztišila. "Tohle tady neříkej moc nahlas. Je tu mnoho lidí, kteří by tě rádi vzali za slovo. Uzavřít dohodu s bohem je to, co vás lidičky vždycky jako první dostane do průšvihu." "Promiň," řekla Geary rychle. "Ale já ho miluju celým svým srdcem."

280


Sherrilyn Kenyon Kat si povzdechla. "Bohové s ní opravdu vymrdali. Už jí vzali téměř celou rodinu a tak jsem si řekla, že pro jednou bychom jí mohli pomoct." Persefona zavrtěla hlavou. "Znáš pravidla, Kat". Geary se zamračila. "Jaká pravidla?" "Quid pro quo," řekla Kat podrážděně. "Musíš dát něco, čím se bohu za jeho laskavost odvděčíš." Ach, to je prostě báječné. Ale Geary to nedokázalo zastavit. Musí Arika osvobodit. "Řekni mi, co mám dělat." Zdálo se, že Persefonu Gearyna reakce překvapila. "Je to horlivý malý zajíček, co?" "Je zoufalá, Seph. Myslím, že právě ty ze všech lidí nejlépe dokážeš pochopit, jaké to je, když ti vezmou osobu, kterou miluješ." Persefona přikývla. "Jo, vybraly a jste si správný okamžik na to, abyste mě oslovily. Právě teď mi můj Hádes opravdu chybí." Geary si najednou vzpomněla na prsten, který jí dal D'Alerian. "Počkat!" Vytáhla ho z kapsy. "Jeden z Oneroi mi dal tohle. Řekl mi, ať ti to dám a řeknu ti, že Neco chce, abys mu oplatila laskavost." V Persefoniných očích viděla bolest, když si od ní prsten brala. V Persefoniných očích se třpytily slzy, když prstem přejížděla po rytinách na prstenu. "Jak se mu daří?" Kat se na ni smutně usmála předtím, než odpověděla. "Dobře." Persefona si nasadila prsten na palec a přikývla. "No, takže je to takhle. Neco ti udělal laskavost, takže je to on, komu dlužíš." Kdo je Neco? Naznačila Geary ústy Kat chtíc pochopit, co přesně se to tady děje. A komu za tuhle laskavost dluží. "Neco je D'Alerian." Geary ta novinka uzemnila. "Proč by si vybíral laskavost kvůli mně?"

281


Snolovec Persefona si otřela slzy. "Protože je můj bratr jemný člověk. Nerad vidí někoho trpět a nesnáší nespravedlnost. Umím si představit, že tohle je jeho způsob, jak napravit něco, o čem si myslí, že způsobili." Přesto tomu Geary nerozuměla. "Není tohle pro někoho, kdo nic necítí nemožné?" Persefona neodpověděla. Kat se na mnohem menší bohyni zamračila. "Jejich prokletí slábne, že ano?" Persefona neznatelně přikývla. "Ale nesmíš to nikomu říct, Kat. Nikomu. Nechci, aby byl Neco znovu potrestán. Otec se k němu zachoval mnohem krutěji než k ostatním, protože je to jeho syn. Kdyby to zjistil…“ "Nedělej si starosti," ujistila ji Kat, "já to nikomu neřeknu. Umím udržet tajemství." "Dobře," vydechla Persefona. "Oni všichni už toho vytrpěli dost." Geary zavrtěla hlavou. "Ale já tomu nerozumím. Myslela jsem, že Oneroi jsou synové Hypnose a Morpheuse?" "Někteří Oneroi jsou," řekla Persefona tiše. "Neco je můj nevlastní bratr. Je synem Dia a D'Arie, jedné z původních Oneroi. Pokud je jeden z rodičů Oneroi, dítě vždycky tuhle moc zdědí a musí je ujmout svých povinností." Geary si přejela rukou po čele, jak se to snažila pochopit a dát tomu všemu nějaký smysl. "Vy bohové máte příšerně spletité rodokmeny." Kat se zasmála. "Věř mi, víme to." "Jo, nikdy by ses neměla pokoušet odhalit ten Katin. Je děsivý." Persefona natáhla krk, aby se mohla rozhlédnout po nádvoří. "No tak, lidi, musíme si pospíšit. Jestli se moje matka vrátí a zjistí, že jsem zmizela, vypustí tornádo nebo tak něco."

282


Sherrilyn Kenyon V jedné chvíli stály v prosluněné zahradě a v další se ocitly v tmavé, páchnoucí jeskyni. Geary si připlácla ruku na nos ve snaze zbavit se příšerného zápachu. "Co je to za smrad?" Persefona znechuceně nakrčila nos a mávala si rukou před obličejem. "Cerebusova večeře. Vybrali jsme si špatnou dobu na návštěvu." Vedla je dolů úzkou chodbou a pak dveřmi, které vedly do velkého trůnního sálu. Geary se zastavila ve dveřích, když spatřila lesknoucí se ebenové stěny místnosti. Ale to, co ji uchvátilo, byl nádherný muž, který seděl na černém trůnu, který se zdát být vyrobený z kostí. Byl naprosto ohromující s po ramena dlouhými černými vlnitými vlasy. A děsivý. Hádes na sobě měl černé kožené brnění a jeho postoj dával všem na vědomí, že je skutečně bohem smrti. Projela jí vlna strachu, ale i tak dokázala pochopit, proč Persefonu přitahuje. Byl neodolatelný. A když k němu Persefona přišla blíž a on ji spatřil, radost na jeho tváři píchla Geary u srdce. Pomalu se zvednul na nohy. "Seph," vydechl, jako by snil. Persefona se k němu rozběhla. Smál se, když ji vzal do náruče a zatočil se s ní dokola. "Ach, moje vzácná Seph." Znovu se zasmál, než ji důkladně políbil. Kat si odkašlala. Hlasitě. "Promiňte, že ruším, ale než ze sebe strháte oblečení nebo ho necháte zmizet, chci vám připomenout, že tady vy dva nejste sami." Persefona se začervenala a ve stejnou chvíli na ně Hádes zavrčel. Vykročil ke Kat, ale jeho manželka ho zastavila. "Má pravdu, Háde. Musíme být rychlí, aby matka nezjistila, že jsem pryč a nemyslela si, že jsi mě znovu unesl. To poslední, co potřebujeme, je, aby zavolala otce."

283


Snolovec Hádes zaklel. "Jako bych se toho bastarda bál." "Háde -" pokárala ho Persefona. Ustoupil, ale Geary z výrazu jeho tváře poznala, že to udělal dost neochotně. "Tak proč jsou tady?" "Hledají duši." Zamračil se na svou ženu. "Čí?" "Arikosovu," řekla Kat. Hádes vypadal ještě zmateněji. "Skotos?" Geary přikývla. "Není tady." "Cože?" zeptala se Geary nevěřícně a srdce jí poskočilo. "Arikos sem nepřišel," zopakoval Hádes. "Kdyby ano, věděl bych o tom. Mám s tím kreténem nedokončený obchod." Kat ignorovala Hádův zlostný tón. "Bylo nám řečeno, že je na druhé straně řeky Styx a není schopen ji překročit. M'Adoc ho zabil, ale nepohřbil. Arik nemá peníze na to, aby Charonovi zaplatil za převoz." "Proč by to M'Adoc dělal?" Ale než mohly odpovědět, Hádes potřásl hlavou. "Ten prevít. Snaží se mě podvést. Nechce, abych věděl, že je Arikos tady. Krvežíznivý, šílený bastard. A ty." Podíval se na Megearu. "Jsi člověk, kterého mi Arikos prodal. Máš tu být místo něho. Takže sis s ním přišla vyměnit místo?" Geary nemohla mluvit, když ji zaplavil strach. Ale než stihla vymyslet, co by měla říct, Persefona Háda praštila do ramene. "Nezačínej s tím." Třel si místo, kam ho udeřila a mračil se na ni. "Nezačínej s čím? Arikos a já jsme uzavřeli dohodu." "Takže co?" zeptala se Persefona podrážděným tónem. "Chceš mi tím říct, že tu budeš klidně stát a necháš ji zemřít, aby ho zachránila? Jak můžeš?" "Je to obchod," řekl na svou obranu.

284


Sherrilyn Kenyon "No jasně. Moji rodiče taky uzavřeli obchod a podívej se, jak to dopadlo. Nemůžu uvěřit, že chceš to samé udělat někomu jinému. Myslela jsem, že jsi jiný." Zatvářil se smířlivě. "Miláčku, jsem jiný." "Ne, nejsi. Jsi jako oni. Chceš od sebe odtrhnout dva lidi, kteří se milují a kvůli čemu? Kvůli pitomé nesmyslné smlouvě. Moc dobře víš jaké to je, být odtržený od člověka, kterého miluješ a přesto máš v úmyslu udělat něco tak chladného a ubohého. Oh, takže takhle. Jdu domů k matce a už se nevrátím." V jeho tmavých očích prudce zaplálo. "Musíš se vrátit. Nemáš na výběr." Přimhouřila oči. "Máš pravdu. Nemám na výběr a musím se sem vrátit, ale můžu si vybrat, kde budu spát, až budu doma." Jeho obličej zbledl, když si uvědomil, že ztrácí půdu pod nohama. "Toho by ses neodvážila." Persephone si dala ruce v bok a shlížela na muže, který byl téměř dvakrát tak velký jako ona. Bylo by to komické, kdyby Gearyna budoucnost po Arikově boku nezávisela na výsledku jejich hádky. "Jestli ty dva od sebe odtrhneš, strávím celý den v Hefaistově kovárně předtím, než za mnou přijdeš do ložnice. Vlastně bych mohla říct Erosovi, aby z tebe udělal impotenta. Jo. Navždycky. To tě naučí." Jeho obličej úplně zešednul, když se Hádes podíval na Geary. "Vezmi si ho. Dostaň jeho prdel odsud a neohlížej se." "Myslíš to vážně?" "Ano." Persefona na Geary mrkla, než objala svého manžela. "Bylo to tak těžké?" Na její otázku odpověděl svou vlastní. "Za jak dlouho se tvoje matka vrátí?" Persefona se k nim obrátila. "Raději si vy dvě pospěšte a zachraňte ho. Z Arika bude Stín, dokud se nevrátíte do slunečního

285


Snolovec světla v lidské říši. Kat, víš jak to udělat. Až se vrátí na svět, stane se z něj člověk. Ale pamatuj si Megearo, že až ho odsud budeš odvádět, nesmíš se ohlédnout. Jestli to učiníš, ztratíš ho navždy." Než stihla Geary poděkovat, oba dva zmizeli. Kat se k ní se smíchem obrátila. "Legrace, co?" "Jo," řekla Geary lehce. "Myslím, že jsem trochu otřesená. Nemůžu uvěřit tomu, že jsme nemuseli projít žádnou zkouškou ani udělat nic jiného." "Ještě jsme ho odsud nedostaly. Pamatuj, že když ti říkají, neohlížej se zpátky, nedělej to." Geary přikývla, když si vzpomněla, že o tomhle četla. Ještě pořád nebyli z lesa venku. A jestli ho brzy nenajdou, mohlo by být příliš pozdě.

Arik sledoval, jak se Charon plaví po řece. Ten starý urážlivý vousatý muž byl oblečený do tmavě hnědé. Jeho bezcitný pohled ulpíval na těch, kteří se odvážili až ke břehu řeky. Charon převážel jen ty, kteří měli anobulos, řeckou minci, nebo perské platidlo a mohli jím zaplatit převozníkovi za jeho službu. Na druhou stranu, se dostali jen ti, kteří měli minci a pak tam byli rozděleni do skupin – ti kteří v životě konali dobré skutky, se vydali k věčnému odpočinku na Elysejská pole a ti, kteří spáchali zlé skutky, byli odvedeni do Tartaru, kde byli po zbytek věčnosti mučeni. Ale jen blázen by dal Charonovi minci předtím, než ho odvezl na protější břeh. Bylo zvykem Charonovi minci ukázat a předat mu ji, až dospěje cesta ke svému konci. Pokud jste mu nemohli ukázat minci, byli jste odsouzeni ke stoletému čekání na břehu řeky, než jste ji mohli překročit. A když jste zaplatili Charonovi dřív, než váz dovezl k vašemu cíli, vyklopil vaši duši uprostřed řeky, kde jste pak podstupovali věčné utrpení.

286


Sherrilyn Kenyon Jelikož Arik přesně věděl, kde jeho duše skončí, jakmile překročí řeku, raději by čekal sto let, než jeho mučení započne. Už ho vlastně ani nepotřeboval. Už trpěl ztrátou Megeary. Cítil její nepřítomnosti každičkou svojí částí. Zoufalství ho na duši tížilo jako těžká kovadlina. Jediné, co chtěl, bylo naposledy spatřit její tvář. Dotknout se jejích rtů nebo cítit na kůži její vlasy. Takové vzpomínky ho spalovaly, zatímco se modlil za její bezpečí. "Nenávidím toho mizerného starého parchanta." Arik pohlédl vlevo a zjistil, že se k němu připojil Stín muže středního věku. Muž zíral na Charona, který jim už dlouho nevěnoval vůbec žádnou pozornost, zatímco plul přes černou vodu. "Přál bych si, aby se ta loďka převrhla a utopila ho v řece Acheron. Patřilo by mu to." Možná. Acheron je řeka žalu, ve které jsou nashromážděny všechny problémy světa. Říká se, že když se jí dotknete kteroukoliv částí svého těla, proniknou k vám všechny její strasti a vaše tělo a duši pak roztrhá neskutečný žal. Všichni mrtví ji musí přejít, než se dostanou ke svému cíli. Je to považováno za symbol cesty, při které za sebou mrtví nechávají všechny svoje starosti. Muž vzhlédl k Arikovi. "Taky nemáš minci, co?" "Ne." Plivl na zem u Arikových nohou. "To je za naše rodiny. Klidně nás nechají takto strádat. Neštovice na ně. Kéž všichni spadnou do řeky Acheron a utopí se v příšerném utrpení." Arik nad mužovou zahořklostí zvedl obočí. Znělo to, jako by se vykoupal v řece Styx, kde tekla nenávist proudem. Muž si Arika pozorně prohlédl. "Co tě sem přivedlo?" Arik odpověděl bez přemýšlení. "Láska". "Zabil jsi sám sebe?" "Ne, vyměnil jsem svůj život za bezpečí své milované." Muž se zděsil. "Proč jsi udělal něco tak hloupého?"

287


Snolovec "Není to hloupé." "Jasně že je. Myslíš, že ona by udělala to samé pro tebe?" Znovu Arik odpověděl automaticky. "Ano." "Jsi úplně pitomý, když si tohle myslíš." Znechuceně zabručel, než se vzdálil. "Víš, že má pravdu." Arik ztuhnul, když uslyšel ten poslední hlas, který by tady čekal. Byl to Wink a nebylo pochyb o tom, že sem přišel, aby se mu mohl posmívat. "Co tady děláš?" Wink pokrčil rameny. "Někdy se motám kolem mrtvých. Dokážou být zábavní, zvlášť ti, co fňukají." Odmlčel se a očichal vzduch kolem Arika. Winkova akce mu připomněla honění zápachu skunka. Nakonec se Wink odtáhl a pronikavě se na Arika zadíval. "Kde máš svoji moc?" "S tím si nedělej starosti." Arik se pokusil odejít, ale Wink ho následoval po břehu řeky, i když musel kličkovat mezi ostatními Stíny. "Co se stalo, Arikosi?" Arik netušil, proč se nevykašle na ostatní a neřekne Winkovi, že se jim všem vrací zpět emoce. Měl by to udělat. Zasloužili by si to, ale zadržela ho nemístná loajalita. Wink by s čímkoliv, co by mu Arik řekl, zamířil rovnou k Diovi a pak by nastaly problémy. Arik v sobě teď měl příliš mnoho lidskosti na to, aby něco takového udělal a navíc v koutku mysli věděl, že by tím zklamal Megearu. Arik ji nechtěl zklamat, ani když ho nenáviděla. Bůh se pořád držel v jeho stopách. "Arikosi?" "Jdi pryč, Winku," vyštěkl. "Jsem mrtvý a chci být sám." Wink chytil Arika za paži, pak ale zasyčel a couvl. "Ty a tvůj člověk?" řekl obviňujícím tónem. Jediný dotek nepochybně bohu prozradil všechno o tom, jak tady Arik skončil a co s tím měla

288


Sherrilyn Kenyon společného Megeara. "Zbláznil ses? Proč by ses pro ni vzdával své nesmrtelnosti?" Arik to nedokázal vysvětlit. Bylo to hloupé a on to věděl. Ale pořád se mu to zdálo správné. Jeho život za její štěstí. Podivně mu to dávalo smysl, i když by nemělo. Rozhodně byl případ pro psychiatra. Wink ale pořád nechtěl odejít a nechat ho v klidu. "Ty ses pro ni vzdal nesmrtelnosti," zopakoval Wink. "Copak ses ještě nenaučil, že za to lidé nestojí? Je jen jednou z milionů lidí tam venku." "Ne, Winku, mýlíš se. Je jedna z milionu. Je unikátní." V odpověď si odfrknul. "Tak unikátní, že tě nechala zemřít? Věř mi, existují miliony podobně sobeckých žen." "Jo, ale je jediná, která je ochotná projít peklem, aby ho dostala zpátky." Arik se okamžitě zastavil, když v temnotě rozeznal Kat. Ale ona nebyla tím, co ho přimělo ztuhnout. Byl to pohled na Megearu, která se postavila po jejím boku. Chtěl se rozběhnout k Megeare a zvednout si ji do náruče, ale nemohl. Za prvé, už neměl tělo. Za druhé, byl si jistý, že by mu to nedovolila. Ale byla tady… Geary si zakryla rukou ústa, aby potlačila pláč, když uviděla to, co zbylo z Arika. Jeho kůže byla průsvitně šedivá. Oči už neměl modré, teď byly spíš tmavé a zapadlé do lebky. A uprostřed břicha měl díru, která vypadala, jako by ho někdo bodl. "Ariku?" zeptala se váhavě. Zdálo se, že promluvil, ale ona ho neslyšela. Vyděšeně se podívala na Kat. "Je teď Stín, Geary. Dokáží ho slyšet jen bohové." "Co říká?" "Chce, abys odešla dřív, než pro tebe bude příliš pozdě."

289


Snolovec Po tvářích jí začaly stékat slzy. "Může mě slyšet?" "Ano." Obrátila se k němu. "Jsem tady, abych tě odsud dostala, Ariku. Bez tebe nikam nepůjdu." Nevěřícnost na jeho tváři jí zasáhla. Pak natáhl ruku směrem k ní. Pokusila se ho za ni vzít, ale její ruka tou jeho projela. Oneroi vedle něj se na ni obořil. "Ty sem nepatříš, člověče. Odejdi." Kat si stoupla mezi Geary a muže, který vypadal, jako by ji chtěl zabít. "Nech ji, Winku." S nepřátelským pohledem se otočil k Arikovi. "Nebuď hloupý, Arikosi. Nedokáže tě odsud odvést. Žádný člověk nikdy nedokázal projít Hádovou zkouškou." Ublíží ti dvakrát tolik, jestli se pokusíš odejít." Arik zaváhal. Wink měl pravdu. Dokud to Kat a Megeara Hádovy neoznámily, ani nevěděl, že je tady. Teď to bůh věděl. Jestli ho odsud Megeara nedokáže bezpečně odvést, bude ho Hádes s radostí navždycky mučit. Ne, už teď je mučený její nepřítomností. Nebylo nic, co by mu Hádes mohl udělat, aby to bylo horší, než když si ji představil s někým jiným. Arik ji potřeboval víc, než cokoliv jiného. Nemohl udělat nic jiného, než jít za ní. Miluju tě, Megearo. Geary vzlykla, když jeho rty vyslovily ta slova. "Já tebe taky, Ariku a odvedu tě odtud. Slibuji." Mdle se na ni usmál a pak přikývl. Wink se na ně zašklebil. "Není to tak jednoduché, človíčku. Jen -" Kat sevřela jeho hrdlo v pěsti a utnula ho tak. "Nech toho, Winku. Nemáme na to náladu." "Nemůžeš jí pomoct," dusil se v jejím sevření. "Zemře taky."

290


Sherrilyn Kenyon "Pak bys měl být šťastný. Teď si jdi svou vlastní cestou, nebo bude svět potřebovat nového Sandmana." Pustila ho tak rychle, že narazil do Arika. "Jdu. Ale pohled na tvoje selhání mě opravdu potěší." Kat se pro Winka znovu natáhla, ale zmizel, než ho znovu stihla chytit. Geary si otřela slzy. "O čem to mluvil, Kat?" Zhluboka se nadechla, než odpověděla. "Dostat se sem bylo snadné. Zpátky už to tak jednoduché nebude. Znáš starou Eaglesovu píseň "Hotel California"?" "Jo." "Jo. To je naše situace. Když odsud jednou vyrazíme a ty se podíváš zpátky nebo se Arikovi pokusíš nějakým způsobem pomoct, bude synem smrti a ty, protože ti v žilách nekoluje božská krev, taky." V žaludku se jí jako had stočila hrůza. "Pěkné. Taky jsi mi to mohla říct, než jsme sem přišly." "Rozmyslela by sis to?" Geary se podívala na Arika a ucítila v sobě lásku, která neustále rostla. "Ne." "Dobře, takže nebylo nutné plýtvat mým dechem." Geary nad Kat zavrtěla hlavou, než se otočila zpátky k Arikovi. Chtěla se ho dotknout tak moc, až jí ta touha způsobovala bolest. Ale nebude to možné, dokud ho neosvobodí. "Veď mě, MacDuffe." "Povedu, ale ani já se nemůžu ohlížet zpět. Takže vydrž a pamatuj, že se musíš držet cesty. Neboj se ničeho, co nás bude míjet. Prostě předstírej, že jsme ve strašidelném domě a nenech se rozptýlit." "Ooooo, děsivé." Ale i když to zlehčovala, věděla, že je to vážné. Stačí jeden chybný krok a všichni tři za to draze zaplatí. Kat ji vedla do temnoty tak tísnivé, až ji z ní rozbolely oči. To že je Kat pořád před ní poznala jedině podle toho, že slyšela její dech.

291


Snolovec Alespoň doufala, že je to Kat. Ve tmě si s Geary hrála její představivost. Klidně to mohla být nějaká strašidelná bestie, která ji chtěla sníst. "Kat?" "Jsem přímo tady. Dívej se dopředu." "Dívám." Vedle ní se něco plazilo. Geary zapištěla hrůzou a musela se přinutit, aby od toho neuskočila pryč. No tak, holka, potápěla ses se žraloky a kolem tebe kroužili úhoři. Zvládneš to. Nic to není. Drž kurz… Ale ve vodě nebyla slepá. "Neohlížej se," varovala ji Kat znovu. "Snaží se tě přinutit, aby ses ohlédla na Arika. Jestli to uděláš, bude konec." To se snadněji řekne, než udělá, zvlášť když koutkem oka zachytila po své pravici něco zářivého předtím, než to zmizelo za ní. Zoufale chtěla vědět, jestli tam Arik pořád ještě je. Neslyšela žádný zvuk ani jinou známku jeho přítomnosti. Nic. Co mohla vědět? Třeba ho někdo popadl a odtáhl od ní pryč. A to si vždycky myslela, že byl Orfeus idiot, když se podíval, jestli jde Eurydika za ním. Teď jí to všechno dávalo smysl. Není divu, že byl ten polobůh tak paranoidní. Nepochybovala o tom, že se taky na každém kroku své cesty trápil. Co když Arik nedával pozor? Co když upadl a potřebuje pomoc? Náhle se před nimi objevilo jasné světlo. Následoval ho příšerný výkřik a zelený obličej tak děsivý, že Geary hlasitě vykřikla. Instinktivně se začala obracet k Arikovi, ale zarazila se, i když hlasitý křik pokračoval. "Co je to?" "Gorgony," zařvala Kat. "Zůstaň na cestě a ignoruj je. Střeží bariéru mezi podsvětím a normálním světem. Jejich úkolem je nás tady udržet. Nedovol jim to." "Snažím se." "Nesnaž se Geary, udělej to."

292


Sherrilyn Kenyon Měla to v úmyslu. Když pokračovali ve své cestě, objevovalo se vedle nic stále víc Gorgon. Pochodovali vedle jejich tria, ječely a mlátily kolem sebe rukama. Natahovaly se k nim. Ale nikdy se jich ani nedotkly. Jenom se je snažily přimět, aby sešli z cesty. Gorgony byly přesně tak šeredné, jak vyprávěly příběhy. Jejich kůže byla šupinatá a zelená jako hadí kůže a měly červené oči, které ve tmě zářily. Jeskyní se rozléhal šouravý, plazivý zvuk. Ale nejhorší byl jejich dech, na jehož zápach by byl pyšný i toxický odpad. "Není tam, člověče," promluvila na Geary jedna z gorgon vemlouvavě. "Už jsi ho ztratila." "Drž hubu, Euryale," odsekla Kat. "Nech ji na pokoji." Zasyčela na Kat. Geary se od nich snažila odvrátit. "Myslela jsem, že lidé zkameněli, když se podívali na Gorgony." "Pouze muži." Katina slova v ní vyvolala nový strach. "Arik?" "Řekla jsem muži, Geary. Ne bohové nebo Stíny. Je v pořádku. Prostě pokračuj kupředu a nesnaž se ho kontrolovat." To se mnohem snadněji řekne, než udělá, zvlášť když jí v mysli vířily divoké pochybnosti. "Jsi si jistá?" "No, zkameněla jsi?" Zatím ne, ale jestli Kat ze svého hlasu neodstraní tu blahosklonnost, mohla by Geary hodit kámen po ní. "Nemyslím sebe. Mluvím o Arikovi." "Jestli se otočíš, aby ses podívala Geary, ztratíš ho navždy." "Já vím." Ale nutkání bylo strašně silné. Bylo nepřirozené. "Lže ti, člověče. Ztratila jsi ho v jeskyních. Pláče tam pro tebe a chce, abys mu pomohla." Geary zavrtěla hlavou, aby z mysli dostala obraz Arika, který dělal přesně to, co jí gorgona řekla. "To ty mi lžeš."

293


Snolovec Gorgon obnažila zuby, pak se přesunula a kráčela Geary po boku. "Megearo, pomoz mi." Arikův hlas vycházel zpoza ní. Je to trik, je to trik. "Prosím, Megearo. Potřebuji tě. Nenech mě tady trpět…“ "Nech toho!" procedila Geary mezi zaťatými zuby. "Je to Stín. Vím, že ho nemůžu slyšet a navíc by Arik nikdy takhle nežadonil. Jen se mě snažíš naštvat." Jedna z gorgon za Geary mlaskla jazykem. "Chudáčku Ariku. Teď vidíš, že tě vůbec nemiluje. Raději tě nechá trpět, než aby ohrozila sama sebe." Pak zaslechla tlumený mužský výkřik, který zněl, jako by to mohl být Arik. Zaťala ruce v pěst, jak se musela ze všech sil snažit, aby se neotočila a nezkontrolovala ho. Musí vědět, že je v pořádku… „Kat" zakňourala. "Pomoz mi." "Neposlouchej je, Geary. Zpívej si. Přehluš je svým hlasem." "Zpívej co?" zeptala se frustrovaně. "Jaká je tvoje oblíbená píseň?" Geary si zacpala uši prsty a začala zpívat písničku od Glorie Gaynor "I Will Survive". Teď to byly gorgony, které křičely bolestí a stahovaly se od Geary pryč. Uvědomila si, že nemůžou vydržet její falešný hlas, a proto Geary zpívala ještě hlasitěji. "Přestaň! Přestaň!" prosili. Geary to ale odmítla. Bylo načase, aby jim někdo oplatil jejich laskavost a nechal je chvíli trpět. Poté, co dozpívala píseň od Glorie, spustila "Play to funky" od Wild Cherry a pak "Funky Town". K jejímu nemístnému potěšení se gorgony dál svíjely a sténaly bolestí, kterou jim způsobila Kat, které se k ní přidala a dodala jejím tónům víc disko šťávy.

294


Sherrilyn Kenyon Geary právě končila se "Staying Alive" od Bee Gees, když vpředu konečně uviděla světlo. Srdce se jí prudce rozbušilo, když jí zaplavilo prvotní nadšení. Už jsou skoro venku. Ještě pár kroků… Její zpěv se zadrhl, když se za sebou snažila zaslechnout alespoň náznak toho, že tam Arik je. Neslyšela ale nic. Nic. "Dolů!" vykřikla Kat okamžik předtím, než jim nad hlavami přeletěla ohnivá koule. Geary pevně zavřela oči a modlila se vším, co měla. Zoufale se toužila dotknout Arika. Je tam. Musí být. Vložila do Kat a Arika svou důvěru, otevřela oči a viděla, že Kat už zase rázuje kupředu. Před nimi se prostíraly ostré kameny, které vedly k malému otvoru nad nimi. "Nemůžu ti pomoct nahoru, Geary," řekla Kat před ní. "Stejně jako ty, se nemůžu otočit, a ty se můžeš obrátit, abys pomohla Arikovi, rozumíš?" "Ano." "Dobře. Pamatuj si, že musíš vylézt nahoru a pak se postavit vedle mě a pořád se dívat směrem k východu. Jasné?" "Jasné." Jak se Geary blížila k otvoru, uklouzla jí noha. Sklouzla zpět a klela, když jí skála odřela ruce a kolena. Než se stačila zarazit, její hlava se otočila, ale pak prudce zavřela oči. Budou tohle bohové počítat? Určitě ne. Ale když znovu otevřela oči, napůl čekala, že bude po všem. Napočítala do deseti, zvedla hlavu a podívala se dopředu. "Nenech mě ve štychu, Ariku. Slyšíš mě? Raději bys tam měl být."

295


Snolovec S hlubokým nádechem, začala znovu lézt nahoru, i když ji její rány štípaly a celé tělo ji od pádu bolelo. Zdálo se jí, že trvalo věčnost, než se dostala z jeskyně. Kat už byla venku a čekala na ně na malé mýtině s vyhlídkou na moře. Geary se k ní přidala. "Co teď?" Kat otočila hlavu, podívala se na Geary koutkem oka a zamračila se. "Co se ti to sakra stalo?" "Spadla jsem." Kat se zatvářila účastně a lítostivě. "Je mi to líto." Geary to bylo taky líto, zvlášť proto, že ji všechno příšerně bolelo. Geary tam stála a tiše čekala. Po několika minutách ji opět zaplavila panika. "Kde je Arik?" "Nedívej se na něj." "Už mám těch varování po krk, Kat. Není tu…“ "Buď trpělivá, Geary." Její tón byl smířlivý a klidný, což Geary vytáčelo pořád víc. "Jsme na denním světle. Šly jsme bez zastavení. Proč tady tedy není s námi?" "Co když je teď přímo za tebou a ty se otočíš a podíváš se tam? Pošleš ho rovnou zpátky do pekla." Geary si tiskla ruce na oči a chtěla plakat zoufalstvím. Bylo to kruté a zlé a ona za to bohy nenáviděla. "Prosím Ariku, neumírej." A pak to ucítila. Byl to chladný dotek na tváři. Lehký a jemný. Jeho dotyk by poznala kdekoliv. Stáhla si ruce z obličeje a viděla, že Arik stojí vedle ní, i když byl pořád bledý a vyhublý. I tak byl tou nejhezčí věcí, kterou kdy viděla. Než se stačila zarazit, přitáhla si ho k sobě a líbala ho do bezvědomí. Arik zavrčel, když mohl Megearu znovu ochutnal. A čím déle ho líbala, tím byl teplejší. Pevně ji tisknul k sobě a liboval si přitom v pocitu jejího teplého těla vedle svého. V životě nikdy nic takového necítil.

296


Sherrilyn Kenyon Přísahal by, že teď může létat, i když nemá křídla. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se pro něj vrátí a to že ho zachránila… Neuvěřitelné. Megeara se odtáhla, pohlédla na něj a pak se rozesmála. "Jsi zpátky!" Pokrývala mu polibky celý obličeji. Naplnila ho jeho vlastní radost, když si vychutnával doteky jejích rtů na svém těle. "Nemůžu uvěřit tomu, že jste pro mě přišly." "Děláš si srandu? Vždycky si pro tebe přijdu." A to byl důvod, proč ji tak strašně miloval. "No, lidi," řekla Kat chraptivě, "bez urážky, ale tohle je mi pořád dost nepříjemné. Nechám vás dva o samotě a porozhlédnu se okolo." Než mohl kdokoliv z nich promluvit, zmizela. Arik se zasmál, když zvedl Geary do náruče a zatočil se s ní dokola. "Nemůžu uvěřit tomu, že jsi opravdu tady, že to není sen." "Já? Podívej se na sebe…“ Geary se zamračila, když ji napadlo něco podivného. Byla to otázka, kterou by ji nikdy dřív nenapadlo položit. "Co jsi teď?" "Je člověk." Arik se zarazil, když uslyšel zvuk D'Alerianova hlasu. Spustil Megearu dolů a připravil se na boj. "Co chceš?" D'Alerian zvedl ruce nad hlavu ve znamení kapitulace. "Jen jsem se chtěl ujistit, že to Megeara přežila. Myslel jsem, že teď, když jste spolu, bych vás mohl vzít k ní domů, abyste to mohli oslavit." "A proč bychom ti měli důvěřovat?" Geary mu položila ruku na rameno, aby ho uklidnila. "Ne, Ariku. Vděčíme mu za všechno. Vybral si laskavost of Persefony, takže jsem si tě mohla odvést." Vrhl na ni zmatený pohled, pak se otočil směrem k D'Alerianovi, jehož tvář byla úplně klidná. "Proč jsi to udělal?"

297


Snolovec "Protože jsem ztratil to, co jsem miloval Ariku a nechci, aby někdo poznal stejnou bolest. Vy dva jste získali právo žít v míru." Arik se jeho přání všeho dobrého vysmál. "To M'Adoc nikdy nedovolí." "Ale ano. Postaráme se o to." Geary si nemohla nevšimnout zlověstného podtónu v D'Alerianově hlase. "Co s ním budete dělat?" "Neboj se. Neublížíme mu. Vezmeme ho na místo, kde se můžete naučit soucitu. Je to jednoduchá emoce, ale mnozí ji postrádají. Musí se jí znovu naučit." Pak D'Alerian natáhl ruku a je oba ozářil jasný záblesk světla. V jednu chvíli byli venku z podsvětí, a v další už stáli v jejím bytě. Geary se nevěřícně rozhlédla kolem sebe. Zdálo se, jako by od chvíle, kdy tu byla naposledy, uplynul celý život. D'Alerian se na ni lehce usmál. "Važte si toho, co spolu máte." Geary přikývla. "Neboj se. Budeme." Kývnul na ně a pak zmizel. Jakmile byli sami, Arik sklonil hlavu a líbal ji na krk svými teplými rty. "Miluju tě, Geary." Usmála se, když použil její přezdívku, aniž by ho k tomu vyzvala. "Já tebe taky, miláčku." Vzala jeho ruku do své a táhla ho ke svému pokoji. "Co to děláš?" Výhrůžně se na něj zadívala. "Přinutím tě trpět tak, jak žádný muž nikdy netrpěl kvůli lžím, které jsi mi navykládal a kvůli tomu, čím jsem musela projít." Jeho ústa se otevřela a zavřela, když se na ni trochu otřeseně podíval. Nakonec zaťal zuby a přimhouřil oči předtím, než se na jeho tváři usadil výraz rezignace. "A co máš v plánu se mnou udělat?" Po tváři se jí rozšířil pomalý úsměv. "Nejdřív tě celého vysvleču, pak tě svážu a budu tě celého lízat tak dlouho, dokud nebudeš

298


Sherrilyn Kenyon prosit, abych přestala. A mám v úmyslu nechat tě prosit hodně dlouho." "Hmmm," vydechl. "To zní naprosto hrozivě." "Nemáš ani ponětí… můj jazyk přiváděl do varu krev na čtyřech kontinentech." Zatímco ho táhla do ložnice, hrdelně se zasmál. "No, v tom případě nechť mučení započne."

299


Snolovec

KAPITOLA 20 D'alerian se zastavil v hale, ve které na něj čekal M'ordant. M'Adoc tam byl také, ale pořád byl spoutaný diktyonem. "Jsou v bezpečí?" zeptal se M'Ordant. D'Alerian přikývl, než zamířil k M'Adocovi, který na ně nenávistně zíral. "Nemůžu uvěřit tomu, že jste mě vy dva zradili." Jeho nepřátelství ho rozesmutnilo. "Nezradili jsme tě, Adariane. Chystáme se ti pomoci." "Co přesně máš v plánu?" zeptal se M'Ordant. "Vezmu ho k Acheronovi. Existuje Temný lovec, který potřebuje někoho silného, aby mu pomohl s jeho nočními můrami." Podíval se na M'Adoca. "Několik měsíců se Zarekem na Aljašce ti myslím pomůže spatřit, proč je důležité zbavit se své nenávisti." "Blbost. Nemůžete mě poslat pryč." M'Ordant se zamračil. "Proč ho budeme posílat na Aljašku? Vždyť se může na temného lovce napojit odsud." "Ne, nemůže. Tady pro nás představuje hrozbu. Nemá pod kontrolou svoje emoce. Kdyby některý z ostatních bohů viděl, jak se chová, byli bychom všichni v háji. Dokážeme se vypořádat s tím, že o tom ví Wink a Hádes. Ale kdyby to zjistil Zeus ... Na Aljašce to nikdo nezjistí." D'Alerian pohlédl na M'Adoca. "Krátký čas tam zůstaneš a až se zase začneš ovládat, přijdu si pro tebe." "Nezůstanu tam." "Stal se z tebe tedy Skotos?" "Nikdy."

300


Sherrilyn Kenyon "Takže tohle je tvůj úkol. Ber nebo odejdi." M'Adocovi zaškubalo v čelisti vztekem, ale nakonec se podvolil. "Fajn. Půjdu. Ale jen na krátko." D'Alerian přikývl, než odstranil diktyon. Pak se s nimi oběma přemístil z jejich komnaty do lidského světa. Zhmotnili se v obývacím pokoji domu temného lovce v New Orleans. Kyrian Hunter. Bývalý generál starověkého Řecka, byl dnes jedním z Temných lovců, kteří pomáhali chránit lidstvo před Daimony neboli upíry, jak byli známější, kteří se živili z lidí. D'Alerian byl přidělen ke generálovi toho dne, kdy prodal svou duši Artemis kvůli pomstě muži, který ho zabil. Od té doby ho trápily noční můry. Ale D'Alerian je většinou dokázal alespoň zmírnit. D'Alerianovi chvíli trvalo, než se zorientoval v Kyrianově domě. Pak do místnosti vstoupil Acheron a zastavil se. Vysoký šest stop a osm palců, s dlouhými zelenými vlasy a oblečený v černých kožených kalhotách a rozedraném tričku s obrázkem Sex Pistols byl Acheron tvrdý muž, kterého nebylo možné přehlédnout. "Zdravím vás, pánové," řekl a v jeho hlase zazněl silný atlantský přízvuk. Než stihnul D'Alerian promluvit, vletěl do pokoje mladý muž na skateboardu a málem se s nimi srazil. Prudce zabrzdil nedaleko Acherona a pak zaklel, když uviděl dlouhou černou čáru, kterou na podlaze zanechala kolečka jeho skateboardu. "Kruci jsem mrtvý," zašeptal Nick Gautier nahlas předtím, než vykopl skateboard do vzduchu a chytil ho do ruky. Acheron si odfrkl. "Uklidni se, Nicky, nejsi tak mrtvý jako já." "To si jenom myslíš. Kyriana raní mrtvice, až tohle uvidí." Zrovna se snažil čáru očistit podrážkou svých tenisek, když se setkal s D'Alerianovým pohledem. "Tak co vás sem přivádí? Kyrian není zraněný, nebo jo?" "Ne."

301


Snolovec Acheron se na chlapce laskavě usmál. "Jsou tu kvůli mně. Proč se nejdeš podívat na to, co Rosa peče, a nedáš nám chvíli?" Nick se na něj zamračil. "Jsi zraněný?" "Ne." "Tak proč -" "Nicku, padej. Hned." Nick se na Acherona zašklebil. "Jdi, Nicku, přines. Sem chlapče, tam chlapče," zabručel. "Měl bys mi půjčit jeden z těch kožených obojků pro psy, které nosíš a napsat mi na něj Kyrianovo telefonní číslo." V případě ztráty, zavolejte mého majitele." Acheron si odfrkl. "Věř mi, Nicky, nic by nás nepotěšilo víc, než kdyby ses zaběhl." "Jo, jo." D'Alerian se zamračil, když je Nick nechal o samotě. "Ten chlapec má problémy." "Nemáš ponětí." Acheron překlenul vzdálenost mezi ním a M'Adocem. "Opravdu chceš jít na Aljašku pomáhat Zarekovi?" M'Adoc se úkosem podíval na D'Aleriana. "Bylo mi řečeno, že nemám na výběr." Acheron přikývl, jako by tomu rozuměl. "No, i tak si toho ale vážím. Bohové vědí, že ji potřebuje. Dnes večer vás k němu vezmu." "Děkuji, Acherone," řekl D'Alerian a přemístil se zpátky domů. "Ach, Ježíši. Nicku!" Ash se obrátil za zvukem Kyriánova rozzlobeného výkřiku a zjistil, že generál stojí ve dveřích a dívá se na černou čáru, kterou na podlaze nechal Nickův skateboard. Kyrián byl o pár centimetrů menší než Ash, měl krátké blond vlasy a byl oblečený celý v černém. "Chystám se ti nakopat prdel, chlapče! Kolikrát jsem ti říkal, abys v domě na skateboardu nejezdil?" Nick se ke Kyriánovi přiloudal s tváří bílou jako křída. Ash viděl odsouzené muže, kteří panikařili mnohem méně.

302


Sherrilyn Kenyon "Není to Nickova vina," řekl Ash rychle, když se Nick s vyvalenýma očima zastavil za Kyriánovými zády. "To ty nové motorkářské boty. Promiň. Byl jsem tak ohromený, že se tu M'Adoc ukázal, že jsem uklouzl na podlaze." Kyrian se na něj podezřívavě podíval, ale protože nemohl dokázat, že Ash lže, nechal to být. "Dobrá tedy. Mohl bys to opravit?" Čára okamžitě zmizela. "Díky." Jsi ten nejlepší týpek na světě , naznačil Nick pusou směrem k Ashovi zpoza Kyriánových zad. Zvedl ruce v tichém gestu, které Ashem otřáslo. Miluju tě, chlape. Kyrian se prudce otočil a zamračil se na Nicka, který okamžitě zvednul ruce, jako by se jenom drbal se na hlavě. "Volal jsi mě, šéfe?" "Ne. Ale říkal jsem ti spoustu věcí, ale to abys mě oslovoval šéfe, mezi nimi nikdy nebylo. A nikdy nebude, na to si můžeš vsadit." Nick si rukama prohrábl svoje dlouhé hnědé vlasy. "Zatraceně, dnes večer máš příšernou náladu. Musíš si jít lehnout, šéfe." "Drž hubu, Nicku." Nick se rozhodl, že už na tohle téma raději neřekne ani slovo, protože nechtěl dostat na prdel a odkašlal si. "No, když už vy kluci Fida k ničemu nepotřebujete, musím vyzvednout z práce svoji mamku. Nechci, aby se jí něco stalo, víte?" Kyrian se ušklíbl. "Nevím, proč si děláš starosti Nicky. To ty ji jednoho dne přivedeš do hrobu." Teď byl s posměšky na řadě Ash. "Ne, kdepak. To já budu její smrt ještě před Nickem. Ten kluk žije, dýchá, a umírá spolu s touhle ženou." Usmál se na Nicka. "Pozdravuj Cherise." "Budu. Dobrou noc vám všem." Kyrian si těžce povzdechl, než z gauče zvedl dlouhý kabát a oblékl si ho. "Jdu na lov. Slyšel jsem, že to se v poslední době na

303


Snolovec Bourbon Street objevuje hodně Daimonů, takže tam Talon a já chceme zajít a zkontrolovat to. Uvidíme se později." Ash se obrátil k M'Adocovi, který ho pozoroval s podivným pohledem v očích. "Proč neřekneš svým temným lovcům o Spathis? Především tenhle by o nich měl vědět." Ash zaváhal. Možná že má M'Adoc pravdu. Už celá staletí Ash mlčí o skupině Daimonů, kteří žili mnohem déle, než si temní lovci mysleli. Daimoni, kteří sloužili jeho matce Apollymi, a kteří lovili její nepřátele. Ale Spathis už několik století spali a on doufal, že tomu tak bude i nadále. "Všichni máme své tajemství, která nechceme prozradit, že ano Adariane?" M'Adoc přimhouřil oči, když pochopil na, co Ash naráží. "Víš, co se děje s námi, že?" "Vím, ale nedělej si starosti. S řeckými bohy nejsme moc dobří přátelé. Seru na ně i na jejich kletby. Dlužím Oneroi hodně za pomoc s mými temnými lovci, než abych je prozradil. " M'Adoc naklonil hlavu, jako by nemohl pochopit Ashovo zdůvodnění. "Na základě těchto informací nás můžeš mít v hrsti." Ash sebou trhl, když mu do mysli vtrhly hořké, bolestné vzpomínky, ale zahnal je. "Na rozdíl od Nickova názoru jsem nikdy nechtěl mít nikoho v hrsti. Brát někomu nezávislost je špatné." A pak změnil téma. "D'Alerian říkal, že byste si mohli se Zarekem pomoci navzájem. Doufám, že ano. Z je příliš slušný člověk na to, aby dál trpěl. Jestli mu pomůžeš, budu tvým dlužníkem." M'Adoc se na něj zamračil. "Tohle bych být tebou neříkal. Být zavázán bohu není ta správná cesta, jak si udržet nezávislost." "Věř mi, že to dobře vím. Ale všechno bude v pořádku, M'Adocu. Vidím budoucnost. Budeš v pohodě."

304


Sherrilyn Kenyon M'Adoc se podíval ke dveřím, kterými zmizeli Kyrian a Nick. "Mou budoucnost vidíš tak jasně. Je škoda, že tak nemůžeš vidět i svou vlastní." "Co tím myslíš?" M'Adoc si odkašlal. "Není na mně, abych ti to řekl. Já jsem bůh snu. Nejsem jedním z bohů osudu. Vezmi mě k Zarekovi a dovol mi zjistit, co pro něj můžu udělat." Ash mu vyhověl, ale když to udělal, nedokázal se zbavit pocitu, že se dnes v noci stalo něco, čeho si měl všimnout. Jako bůh osudu věděl, že právě něco uvedl do pohybu, ale s jeho štěstím to s největší pravděpodobností bylo něco, čemu měl spíš zabránit.

305


Snolovec

EPILOG O měsíc později Geary stál na palubě své nové lodi, na jejíž trup jemně šplouchala voda. Zatímco zírala na křišťálově modré moře, stejně nadčasové jako její výzkum, slyšela, že si dole Cyntia pouští staré album Andyho Gibba. Právě byli přímo nad místem, kde odpočívala Atlantida. Geary držela v rukou starou krabičku, dotýkala se malé části mýtického ztraceného města. Před dvěma týdny ona, Arik a Kat shromáždili všechno, co označovalo tuto oblast a zničili každičký důkaz toho, že se zde nalézá Atlantida. Všechny poznatky, které ona a její otec nashromáždili. Nikdo se nikdy nedozví, co našli. Arik k ní přistoupil, objal ji kolem pasu a políbil ji na holé rameno. "Změnila jsi názor?" zašeptal jí do ucha. Zavrtěla hlavou a cítila přitom, jak ji zaplavila láska, kterou k němu chovala. "Jak bych mohla?" Usmála se. Opřel si tvář o temeno její hlavy a něžně ji houpal v náručí. "Jediné, co jsi chtěla, bylo zachránit pověst svého otce." "A to jsem udělala. Nezajímá mě, co si myslí zbytek světa. Já znám pravdu. To mi stačí." "Jsi si jistá?" Přikývla. Dokonce i Tory to vzala lépe, než Geary čekala. Je pravda, že dívka neměla radost, ale ani se s ní nehádala. Tory sedící na gauči v Teddyho domě nevěřícně zírala na Geary. "Co chceš říct tím, že končíme?"

306


Sherrilyn Kenyon Geary sebou při Toryině rozzlobeném tónu trhla. "Je po všem, Tor. Teď už víme, že naši otcové nebyli blázni a že nezemřeli nadarmo. To stačí. Atlantida námi nechce být objevena. Musí navždy zůstat na dně moře. " Geary čekala, že na ni Tory začne křičet. Místo toho dívka klidně vstala a sesbírala své knihy. "Dobrá. Takže mě odvezeš zpátky domů do New Yorku?" "Ne hned. Myslela jsem, že bychom mohli strávit zbytek léta společně… jsi si jistá, že jsi v pořádku?" Tory pokrčila rameny. "Jsem v pohodě. Ta loď už odplula. Výzkum je pryč a ty jsi to vzdala. Jak bych něco z toho mohla změnit?" I přesto Geary očekávala, že její sestřenice bude bojovat urputněji. "Bereš to mnohem lépe, než jsem čekala." Tory si tiskla knihy k hrudi a jenom si povzdechla. "Jsem rozumný, racionální člověk, Geary. Poznám, když se stane něco, co nelze změnit. Kdybych si myslela, že tě pláč a křik přesvědčí, udělala bych to. Ale vím, že by to nefungovalo. Když řekneš, že je konec, pak taky konec opravdu je. Jediné co můžu dělat je doufat, že jednoho dne změníš názor." Tory pak odložila svoji Platónovu knihu a zamířila ke dveřím. "Jdu udělat Thie radost tím, že jí sdělím novinky. Vy dva se bavte." A tak jejich horlivé pátrání skončilo jako by nebylo nic víc, než zašepotání. To, co se zdálo být v jednu chvíli tak důležité, se z jiného úhlu pohledu ukázalo být jen nedůležitou bláznivou záležitostí. Ano, najít ostrov bylo důležité, ale zdaleka ne tolik jako životy lidí, na kterých jí záleželo. Atlantida tam bude vždycky. Ale Tory, Thia, Scott a ostatní ne. Konečně Geary pochopila tajemství Atlantidy. Nebyla to moc nebo historie. Byla to hodnota lidí kolem vás – vzácný dar rodiny. Bezpodmínečná láska, přecházející chyby a podezření.

307


Snolovec A jak Tory předpověděla, Thia byla nad zprávou, že ukončují výzkum, jako u vytržení. Ale pro Tory a Geary je to hořkosladký konec. Arik se od ní odtáhl a její myšlenky se obrátily zpátky k současnosti. "Zavři oči." Geary se na něj zamračila, ale poslechla. Cítila jeho ruce na krku okamžik předtím, než jí něco studeného sklouzlo do mezery mezi jejími ňadry. Otevřela oči a zjistila, že má na krku krásný náhrdelník. Bylo to zlaté slunce, jehož paprsky byly zdobené diamanty. "Je krásný." Usmál se. "Posílá ti ho Kat. Řekla, že ti mám vyřídit, že je to dárek od Apollymi, abys věděla, že tě neobviňuje z toho, že jsi ji neosvobodila." "Opravdu?" Přikývl. "Apollymi říkává, 'Vítězství bude patřit pavoukovi.' Na svoji svobodu čeká už tak dlouho. Co je pro ni pár dalších století?" Geary zavrtěla hlavou, vděčná, že k nim bohyně nechová zášť. "Stýská se mi po Kat". Před týdnem je opustila a vypravila se splnit další Artemidin úkol. Zřejmě je v Řecku nějaká žena, kterou honí Daimoni a kterou má Kat za úkol hlídat. "Jo. Byla s ní legrace. Ale mám pocit, že ji ještě uvidíme." "Doufám, že ano." Geary se otočila a vzala Arikovi ruce do svých. Bylo tak zvláštní mít ho u sebe. Věděla toho o něm i o jeho světě tolik, ale nemohla tyhle vědomosti s nikým sdílet, dokonce ani s Tory nebo s Thiou. Ale s tím se Geary dokáže smířit. Rozhodně může žít s tímto tajemstvím. Arik zvedl ruku a políbil ji na klouby. "Takže, kdy mi chceš prozradit novinky?" "Jaké novinky?" Vyklenul obočí a významně se zadíval na její břicho.

308


Sherrilyn Kenyon Geary vytřeštila oči, když pochopila, co naznačuje. "Jak o tom víš?" Ďábelsky se na ni usmál. "Pořád mám hodně ze své moci, zlato. Víš to." Těžce si povzdechla. "Chtěla jsem, aby to bylo překvapení." Naoko trucovala, než ji něco napadlo. "Myslíš, že to dítě zdědí tvoji moc?" "Nevím. Možná." Oh, to by mohla být sranda. Najednou se jí v mysli objevil obraz Tabithy z filmu Moje krásná čarodějka. Jo. Přesně to, co potřebuje. Dítě s božskou mocí. Ale na tom vůbec nezáleží. Bude své dítě milovat, bez ohledu na to, jaké bude. "Lucy, budeme mít hodně co vysvětlovat." "Ano, budeme, ale nejprve, Ricky, musíme z tvojí Lucy udělat počestnou ženu." Po jeho slovech se jejím tělem rozšířilo teplo. "Říkala jsem si, kdy se k tomu dostaneš." "Znamená to ano?" Pobaveně se na něj podívala. "Ne. Prošla jsem peklem, aby tě zachránila, a tvoje dítě jsem nesla sebou. Kdo potřebuje manželství?" "Já." Usmála se. "Dobře. Nechám tě žít další den." Smál se, když si ji přitáhl do náruče a přitiskl k sobě. "Děkuji, Geary." "Za co?" "Za to, žes mi dala život, který je jako ten nejlepší sen, jaký jsem kdy snil."

309


Snolovec

KONEC

310

Sherrilyn Kenyon - 11. The Dream Hunter - Snolovec (Arik&Megeara)  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you