Issuu on Google+


Sherrilyn Kenyon

ZMOCNI SE NOCI

Od Sherrilyn Kenyon Překlad Marti

PROLOG

2


Zmocni se noci

„Všechno nejlepší k narozeninám, Agrippino,“ řekl Valerius a položil rudou růži k nohám mramorové sochy, která zaujímala čestné místo v jeho domě. Nebylo to ale nic v porovnání s čestným místem, které zaujímala tahle žena v jeho srdci, když ještě žila. Místo, které bylo obsazené už dva tisíce let. Zavřel oči, když ucítil obrovskou bolest z její ztráty. Byl ochromený vinou. Když jí slyšel naposledy, byl ještě smrtelník. Byla zkroucená vzlyky a volala o jeho pomoc. Neschopný dýchat se natáhl a dotkl se její mramorové ruky. Kámen byl tvrdý. Chladný. Nepoddajný. Věci, které Agrippina nikdy nebyla. V životě, který byl vyměřený pouze nesnesitelnou formálností a příkrostí, byla jeho jediným útočištěm. Miloval ji pro laskavost, kterou mu dávala. Stiskl její jemnou ruku v té své a pak si položil tvář do chladné kamenné dlaně. Kdyby mohl mít jedno přání, chtěl by si vzpomenout na přesný zvuk jejího hlasu. Chtěl by cítit teplo jejích prstů na svých rtech. Ale čas ho o to všechno oloupil. Všeho kromě utrpení, které jí způsobil. Zemřel by klidně deset tisíckrát, kdyby jí mohl uchránit od bolesti, kterou


Sherrilyn Kenyon

té noci prožila. Bohužel tu nebyl žádný způsob, jak vrátit čas. Žádný způsob, jak přinutit osud vrátit zpět jejich společné chvíle a věnovat jí štěstí, které měla poznat. Nebylo nic, co by mohlo zaplnit bolestivou prázdnotu, kterou v něm zanechala smrt Agrippie. Valerius zaskřípal zuby. Odtáhl se a vzal na vědomí věčný plamen, který hořel po jejím boku, a praskalo v něm. „Neboj se,“ řekl její podobizně. „Nenechám tě ve tmě. Slibuju.“ Byl to slib, který jí dal během jejího života a dokonce ani po její smrti ho nikdy neporušil. Po více než dva tisíce let ji nechal ve světle, i když on byl nucen žít ve tmě, která jí vždycky děsila. Valerius přešel přes slunečný pokoj a zastavil se u velkého římského jídelního stolu, na kterém ležel olej pro její plamen. Vzal olej z čela stolu a odnesl ho k soše, pak si stoupnul na kamenný podstavec a dolil olej do lampy. V téhle poloze měl hlavu ve stejné úrovni s ní. Před staletími pověřil sochaře, aby zachytil každou její jemnou křivku a důlek v její dokonalé tváři. Pouze Valerius měl ale v paměti medovou barvu jejích vlasů a její živé zelené oči. Krása Agrippiny byla bezchybná.

4


Zmocni se noci

Vzdychnul. Valerius se dotknul její tváře dřív, než od ní odstoupil. Nebylo k ničemu, když přebýval v minulosti. Co se stalo, stalo se. Nyní přísahal chránit nevinné. Držet hlídku nad lidstvem a ujistit se, že už žádný další člověk neztratí tak drahé světlo v jeho duši. Takové, o které Valerius přišel. Ujistil se, že plamen bude hořet až do zítřka do večera. Pak před její sochou uctivě sklonil hlavu. „Amo,“ zašeptal jí latinské slovo pro „Miluji tě.“ To bylo něco, o co prosil bohy. Aby měl odvahu říct jí to nahlas, když ještě žila.

KAPITOLA PRVNÍ


Sherrilyn Kenyon

„Je mi fuk, jestli mě hodí do té nejhlubší a nejodpornější jámy na věčnost. Patřím sem a nikdo mě nedonutí odejít. Nikdo!“ Tabitha Devereauxová se zhluboka nadechla a snažila se nehádat, zatímco bojovala se zámkem na poutech, které použila její sestra Selena k tomu, aby se přivázala k plotu z tepaného železa, který obklopoval známé Jacksonovo náměstí. Selena ukryla klíč v podprsence a Tabitha neměla nejmenší chuť ho tam hledat. Nebylo pochyb o tom, že je obě zatknout. Dokonce i v New Orleansu. Naštěstí na ulici nebylo moc lidí, ale lidi, co kolem nich procházeli, na ně zírali. Ne, že by to Thabitě vadilo. Byla víc než zvyklá na lidi, co si při pohledu na ní pomysleli, že je divná. Nebo vyšinutá. Ale ona na obě věci byla hrdá. Byla na sebe hrdá i kvůli tomu, že vždycky byla k dispozici svým přátelům i rodině v krizi. A právě teď byla její sestra citově zmatená. Její manžel Bill měl autonehodu a málem při ní zemřel. Tabitha zápasila se zámkem. Poslední věc, kterou 6


Zmocni se noci

chtěla by ta, aby byla její sestra zatčená. Zase. Selena se jí snažila odstrčit, ale Tabitha odmítala odstoupit. Tak jí Selena kousla. Tabitha s výkřikem uskočila zpátky a třela si ruku ve snaze zmírnit bolest. Bez jakýchkoliv výčitek se Selena rozvalila na dlažebních kostkách, které vedly na náměstí. Měla na sobě roztrhané džíny a velký námořnický svetr, který zjevně patřil Billovi. Její dlouhé, kudrnaté, hnědé vlasy měla spletené a vypadala podivně klidně. Nikdo by neřekl, že je to pro turisty známá Madam Selene. Výjimka byla v tom, že držela ceduli s nápisem: „I paranormální lidé mají svá práva. „ Od té doby, co se schválil ten hloupý zákon, že se na náměstí nesmějí turistům vykládat karty, Selena protestovala. Už předtím ji musela policie vyhodit z federální budovy – tak Selena zamířila sem a připoutala se k bráně nedaleko od místa, kde kdysi měla postavený svůj karetní stolek, kde ostatním lidem četla budoucnost. Škoda, že neviděla svůj vlastní osud tak jasně, jak ho viděla Tabitha. Pokud se neodemknou od toho zatraceného plotu, stráví noc ve vězení. Nervózní a naštvaná Selena stále mávala cedulí. Nedalo se s ní o ničem mluvit. Ale na to byla


Sherrilyn Kenyon

Tabitha taky zvyklá. Silné emoce, zatvrzelost a šílenství kolovaly v celé její Cajunsko-rumunské rodině. „No tak, Seleno,“ snažila se ji znova uklidnit. „Už je tma. Nechceš přece, aby se z tebe stala nějaká návnada na démony, že jo?“ „To mě nezajímá!“ trucovitě odpověděla Selena a popotáhla. „Démon by stejně nechtěl mou duši, když nemám žádnou zatracenou chuť žít. Chci zpátky svůj domov. Tohle je moje místo a já odsud neodejdu.“ A na důraz každého slova bušila cedulí o kameny. „Dobře.“ Znechuceně si povzdechla Tabitha a sedla si k ní, ale ne tak blízko, aby ji Selena mohla znovu kousnout. Nedopustí, aby tu byla její starší sestra sama. Zejména teď, když je tak rozrušená. Pokud by ji nedostali démoni, mohl by to udělat nějaký násilník. A tak tam obě seděli jako dva kopečky slámy. Tabitha oblečená celá v černém, s tmavými kaštanovými vlasy staženými dozadu stříbrnou sponou a Selena mávající tabulí na každého, kdo prošel kolem ní a naléhající na jejich podepsání petice. „Zdar, Tabby. Co se děje? „

8


Zmocni se noci

Byla to řečnická otázka. Tabitha zamávala na Bradleyho Gambierimu, jednoho z průvodců, kteří dělali upírské zájezdy po celé čtvrti. Mířil do turistického centra, aby si objednal další brožurky. Ani se nezastavil a prošel kolem nich. Selena se mračila a ona začala na něj křičet velmi nápadité nadávky, protože se jí ani nepodepsal do petice. Bylo dobře, že je zná, protože by se jinak mohl urazit. Tabitha se sestrou znala většinu místních obyvatel, kteří navštěvovali čtvrt. Vyrůstali zde a lovili v okolí náměstí už jako mladí teenageři. Samozřejmě, že se v průběhu let hodně změnilo. Otvírali se a zavíraly obchody. Čtvrť je nyní mnohem bezpečnější, než byla na konci osmdesátých minulého století a na začátku devadesátých let. Nicméně, některé věci se nezměnily. Pekárna, kavárna Pontalba a Café Du Monde i kavárna na rohu stála pořád na svém místě. Turisté se stále shromažďovali na náměstí a pošilhávali po katedrále a barevných domorodcích, kteří je obklopovali… a na upíry a lupiče, kteří na ulicích stále hledali snadné oběti. Chloupky se jí na šíji postavily.


Sherrilyn Kenyon

Tabitha instinktivně sáhla ke skrytému pouzdru v botě, s třípalcovou malou dýkou Stiletto, zatímco skenovala řídnoucí dav kolem sebe. Za posledních třináct let, se z Tabithy stala samozvaná přemožitelka upírů. Byla také jedna z mála lidí v New Orleansu, kteří skutečně věděli o tom, co se venku děje za setmění. Z bitev se zatracenými byla zjizvená zvenčí i zevnitř. A zapřísahala se, že vždy zajistí, aby nikomu nebylo ublíženo. Ten slib brala vážně; pokud bude potřeba zabije cokoliv a kohokoliv. Ale když její pohled utkvěl na vysokém, exoticky erotickém muži se sportovní černou tašku, přicházejícího z rohu presbyteriánské budovy, uklidnila se. Už je to pár měsíců, kdy byl naposledy v městě. A popravdě chyběl jí mnohem víc, než by měl. Proti své vůli a zdravému rozumu dovolila Acheronovi Parthenopejskému prodrat se do jejího hlídaného srdce. Ale vždyť Ash je drsný muž, jehož musel každý zbožňovat. Jeho dlouhá, smyslná chůze, se nedala ignorovat a tak každá žena na náměstí, s výjimkou rozrušené Seleny, byla přikovaná jeho přítomností. Všichni se zastavili a pozorovali ho, jakoby je přitahoval 10


Zmocni se noci

neviditelnou silou. Byl sexy způsobem, který mělo jen málo mužů. Jeho aura byla nebezpečná a divoká, a na základě jeho pomalých, malátný pohybů, bylo jasné, že by byl neuvěřitelný v posteli. Bylo to něco, co prostě naprosto víte od první chvíle, kdy ho spatříte. Šíří se to vaším tělem jako horká, svůdná čokoláda. Téměř dvoumetrová Ashova postava vyčnívala z davu a stejně jako ona, byl oblečený celý v černém. Tričko od Godsmack bylo trošku větší, ale i tak to nic neměnilo na skutečnosti, že byl Ash strhující. A ručně šité kožené kalhoty mu obepínaly zadek tak těsně, jakoby prosilo o pohlazení. Ne že by to někdy udělala. Nedefinovatelný vzduch kolem něj varoval lidí, aby od něj radši dali ruce pryč, pokud se ještě chtějí někdy nadechnout. Usmála se, když si všimla jeho bot. Ash měl slabost pro oblečení německé gotiky. Dnes v noci měl pár motorkářských bot s devíti přezkami ve tvaru netopýrů, které byly po celé délce. Černé dlouhé vlasy měl rozpuštěné a padaly mu na ramena. Perfektně rámovali jeho tvář, která byla tolik děsivá a přesto tak mužská. Bezvadné. V Ashovi bylo něco, co v jejím těle probouzelo všechny hormony.


Sherrilyn Kenyon

Ale přes všechnu tu sexuální přitažlivost, v něm byla aura tak temná a smrtící, že se by ji normálně ani nenapadlo, mít někoho takového za přítele. A oni byli přáteli už od té doby, kdy se s ním setkala na svatbě své sestry Amandy, před třemi lety. Od té doby se jejich cesty pravidelně křižují, když navštíví New Orleans, aby jí pomáhal chránit město před dravci. Nyní byl už běžnou součástí její rodiny, zvláště od chvíle, kdy velmi často pobýval v domě jejího dvojčete a stal se kmotrem Amandiny dcery. Zastavil se u ní a naklonil hlavu. S tmavými slunečními brýlemi na očích, Thabita nedokázala odhadnout, zda se dívá na ni nebo na Selenu. Ale bylo jasné, jak je z nich zmatený. „Čau, krasoni,“ pozdravila ho Tabitha. Usmála se, když si uvědomila, že na tričku vytištěný text z písně „Upíři“ od Godsmack. Bylo to dost trefné, protože Ash je nesmrtelný a sám byl vybaven vlastní sadou tesáků. „Super tričko.“ Kompliment prošel bez komentáře, stáhl si batoh z ramene a sundal si sluneční brýle a v temnotě se zaleskly tajemné, vířící, stříbrné oči. „Jak dlouho je Selena připoutána k plotu?“

12


Zmocni se noci

„Asi hodinu a půl. Nechtěla jsem ji tady nechat samotnou, kdyby si z ní chtěli démoni udělat kebab.“ „To bych si přesně teď přála,“ zamumlala Selena. Zacloumala rukama a řekla nahlas: „Tady mě máte, upíři, přijďte a ukončete tohle mé trápení!“ Tabitha a Ash si vyměnili napůl pobavené, napůl podrážděné pohledy nad její teatrálností. Ash si sedl vedle Seleny. „Ahoj, Lanie,“ pozdravil ji tiše a batoh si položil k nohám. „Jdi pryč, Ashi. Neodejdu odsud, dokud nezruší ten nový zákon. Patřím na tohle náměstí. Vždyť já tady vyrostla.“ Ash chápavě přikývl. „Kde je Bill?“ „Je to zrádce!“ Zavrčela Selena. Tabitha mu odpověděla na otázku. „Pravděpodobně je u soudu v kanceláři a přikládá si led na soukromé místo, protože ho Selena obvinila z toho, že on je tím mužem, který ji dovedl ke dnu.“ Ashovi tvář změkla, jak ho to pobavilo. „Zasloužil si to,“ řekl defenzivně Selena. „Řekl mi, že zákon je zákon a ten se musí poslouchat. K čertu s tím. Já nikam nejdu, dokud se to nezmění. „ „Asi tady chvíli pobudem, „ řekla znechuceně Tabitha.


Sherrilyn Kenyon

„Ty to můžeš to udělat tak, aby ten zákon zrušily,“ řekla Selena a obrátila se na Ashe. „Nebo ne snad?“ Ash se bez komentáře opřel o plot. „Nechoď k ní moc blízko, Ashi,“ varovala ho Tabitha. „Kouše.“ „Tak to jsme dva,“ řekl s náznakem humoru v hlase a na chvíli se mu zableskly tesáky. „Ale nějak jsem si jistý, že moje kousnutí by bolelo trochu víc.“ „Nejsi vtipný,“ napomenula ho zachmuřeně Selena. Ash jí přehodil ruku přes ramena. „No tak, Lane. Víš, že svým pobytem zde nic nezměníš. Dříve či později se ukážou policajti a-“ „A já na ně zaútočím.“ Ash její stiskl ramena. „Nemůžeš je napadnout, protože oni dělají jen svou práci.“ „To si piš, že můžu!“ Stále se mu podařilo při jednání s královnou hystéria zůstat klidný. „A to je to opravdu to, co chceš?“ „Ne, já chci zpátky svůj stánek,“ řekla Selena a hlas se jí zlomil od jejího žalu a bolesti. Tabitha měla soucit s jejím trápením.

14


Zmocni se noci

„Nikomu můj stánek neubližoval. Toto je moje místo. Měla jsem tu stánek přímo tady od 1986! Není fér, že mě přinutily odejít, protože jsou ostatní umělci žárlivý. Kdo má o ty jejich obrazy z té mizerné čtvrti zájem? Jsou to blbci. Co je New Orleans bez média? Jen další nudné, chátrající turistické městečko. Přesně tohle to je! „ Ash ji soucitně objal. „Časy se mění, Seleno. Věř mi, já vím, o čem mluvím a někdy se nedá udělat nic, než to nechat jít. Bez ohledu na to, jak moc chceš zastavit čas, musí jít kupředu a směřovat k něčemu novému. „ Tabithla slyšela smutek v jeho hlase, když uklidňovat její sestru. Ash byl naživu více než jedenáct tisíc let. Pamatuje si New Orleans v dobách, kdy se ještě jen sotva dalo považovat za město. A jistě si ho pamatuje i předtím než sem vůbec přišla civilizace. Pokud někdo rozumí změnám, tak to byl Acheron Parthenopejský. Ash Seleně setřel slzy z tváře a zvedl jí bradu tak, aby viděla na budovu pře ulici. „Víš, že je ta budova na prodej? ʺMadam Selene – Čtení Tarot a mystické boutique.ʺ Dokážeš si to představit?“


Sherrilyn Kenyon

Selena si odfrkla. „Jo jasně. Jak bych si mohla něco takového dovolit. Máš vůbec představu, kolik se platí za nemovitosti v této lokalitě?“ Ash pokrčil rameny. „Pro mě peníze nejsou problém. Stačí jedno slovo a je to tvoje.“ Selena na něj zamrkala, jakoby nemohla uvěřit tomu, co jí nabízí. „Opravdu?“ Přikývl. „Sem můžeš dát reklamu, která lidi nasměruje do tvého zbrusu-nového krámku, kde si můžeš číst z karet, co hrdlo ráčí.“ Nakonec se našla v Selenině dočasném vyšinutí naděje a Thabitha za to byla Ashovi vděčná. Hnala se dopředu, aby mohla vidět na sestru. „Vždycky si říkala, že bys chtěla být někde, kde na tebe neprší.“ Selena si odkašlala. „Bylo by hezké, koukat ven přes okna a ne být venku.“ „Přesně,“ povzbuzovala ji Tabitha. „Už nebudeš mrznout v zimě nebo pařit se v létě. Budeš mít klimatizaci po celý rok. Už nebudeš muset tlačit vozík se skládacím stolem a židlí. Mohla by sis dokonce dozadu dát masážní křeslo a mít všechny druhy tarotových karet. Tia se pak zalkne žárlivostí, protože budeš mít obchod blíž k náměstí. Takže o tom popřemýšlej.“ „Chceš to?“ Zeptal se Ash. Selena nadšeně přikývla. 16


Zmocni se noci

Ash vytáhl mobil a vyťukat číslo. „Ahoj, Bobe,“ řekl po krátké odmlce. „Tady je Ash Parthenopejský. Na Jackson Square u St. Anne je na prodej dům... jo, přesně ten. Chci ho.“ Se sevřenými rty se usmál na Selenu. „Ne, nepotřebuju si ho prohlédnout. Stačí, když budu mít ráno klíče.“ Zakryl telefon rukou. „V kolik se s ním můžeš tady setkat?“ „V deset?“ Zopakoval to do telefonu. „Jo, a doklady vystav na jméno Selena Laurensová. Přijdu zítra odpoledne a vyrovnám platby. V pořádku. Přeji ti dobrý den. „ Ash zavěsil a vrátil telefon do kapsy. Selena se usmála. „Děkuji.“ „Žádný problém.“ V okamžiku kdy vstal, jí sami pouta spadli z rukou i z plotu. Páni, ten člověk má ale hrůzostrašnou moc. Tabitha jen nevěděla, co u něj bylo působivější. To, že Seleně zlomil pouta, aniž by se jí dotkl, nebo to, že bez mrknutí oka, právě přišel o pár miliónů dolarů. Podal Seleně ruku a pomohl jí na nohy. „Jen se ujisti, abys tam měla dost světlých a lesklých věciček, ale si Simi mohla vždycky něco koupit, když se u tebe zastavíme.“


Sherrilyn Kenyon

Tabitha se zasmála při zmínce o Ashově démonovi… bylo to něco… Tabitha stále nevěděla, jestli je Simi Ashova přítelkyně nebo co teda. Ti dva mají velmi zvláštní vztah. Simi se dožaduje a Ash bez váhání dává. Výjimkou bylo pouze Simino zabíjení a snězení jiné osoby. Jen tehdy viděla Ashe dupnout si proti démonovi, kterého držel v tajnosti před většinou svých Temných lovců. Jediným důvodem, proč Tabitha o Simi ví, je že se démon často přidává na jejich filmové večery. Z nějakého důvodu Ash miloval filmy a Tabitha se na ně s ním koukala poslední dva roky. Jeho nejoblíbenější jsou horory a akční filmy. Zatímco Simi byla vždy velice neobvyklá a diskriminující bytost, která ostatní nutila koukat se na dívčí filmy, při kterých Tabitha s Ashem často sténali. „Kde je Simster?“ Zeptala se Tabitha. Ash si rukou přejel po dračím tetování na svém předloktí. „Má si mě omotaného. Ale stejně je pro ni moc brzy. Nemá ráda, když ven chodí před devátou.“ Přehodil si batoh přes rameno.

18


Zmocni se noci

Selena se stoupla na špičky a stáhla Ashe dolů, aby ho mohla obejmout. „Pořídím si celou kolekci šperků od Kirk's Folly, jen a jen pro Simi.“ S úsměvem ji poplácal po zádech. „A už žádná další pouta, ano?“ Selena se odtáhla. „No, Bill říkal, že bych s ním mohla protestovat v ložnici a myslím, že mu něco dlužím za ten komen, co jsem mu dala, takže…“ Ash se zasmál, když Selena shrábla pouta z ulice. „A ty se mi div, že jsem vždy tak natvrdlá.“ Řekla Tabitha, když si je Selena zastrčila do zadní kapsy. Ash si nasadil brýle a skryl za ně své děsivé, stříbřitě vířící oči. „Aspoň, že je s ní sranda.“ „A ty jsi zase příliš šlechetný.“ Ale to bylo to, co na Ashovi milovala nejvíc. On vždy v každém viděl to dobré. „Tak co děláš dnes večer?“ zeptala se Ashe, zatímco Selena skládala svůj transparent. Než mohl odpovědět, zadržel ho velký černý Harley jedoucí po ulici St. Anne. Když se dostal k rozcestí do Royal Street, motorka zastavila a vypnula motor. Tabitha sledovala, jak vysoký, mrštný jezdec, který byl oblečený do motorkářské kůže, držel stroj jen mezi stehny a s lehkostí si stáhl přilbu.


Sherrilyn Kenyon

K jejímu překvapení, to byla Afroameričanka a ne muž, kdo položil helmu na nádrž před sebou a rozepnul si bundu. Byla nádherná, štíhlá ale zároveň vypracovaná, její kůže byla snědá a tvář naprosto dokonalá. Černé vlasy měla spletené do tenkých copánků a ty stažené do culíku. „Acherone,“ zavolala ho karibsky zpěvavým přízvukem.“ Kam můžu zaparkovat své koně?“ Ash ukázal za sebe, na Decatur Street. „Z druhé strany pivovaru je veliké veřejné parkoviště. Počkám tu na tebe.“ Žena se podívala na Tabithu a pak Selenu. „Jsou to přátelé,“ ujistil ji Ash. „Tabitha Devereauxová a Selena Laurensová.“ „Kyriánovy švagrové?“ Ash přikývl. „Jsem Janice Smithová,“ představila se. „Těší mě, že můžu poznat přátelé Lovců.“ Tabitha si byla jistá, že to je jen hra se slovy, která pramenila ani ne tak z Kyriánova příjmení, jako od jeho bývalého povolání Temných lovců – nesmrtelných bojovníků jako Janice a Ash, kteří střežili celou noc město od upírů, démonů a nepoctivých bohů. Janice nastartovala motorku a odjela pryč.

20


Zmocni se noci

„Nový Temný lovec?“ Zeptala se Selena dřív, než měla Tabitha šanci. Přikývl. „Artemis ji sem převelela z Florida Keys, aby pomohla Valeriovi a Jean-Lucovi. Dneska je to její první noc, tak jsem si myslel, že bych jí mohl udělat prohlídku města.“ „Potřebujete pomoc?“ Nabídla se Tabitha. „Ne. Zvládnu to. Jen se snaž, abys znova neprovokovala Jeana-Luca, když se s ním potkáš.“ Tabitha se zasmála narážce na noc, kdy se bezděčně setkala s pirátským Temným lovcem. Byla tma a Jean-Luc ji chytil zezadu v uličce, kde sledovala skupinu démonů. Viděla jen vysokou postavu a špičaté zuby, tak udeřila. Jean-Luc jí to ale přesto odpustil. „Nemohu si pomoct. Vy s těma zubama vypadáte ve tmě všichni stejně.“ Ash se usmál a odhalil tak svoje zuby. „Máš recht. Vím, co máš na mysli. Vy s těmi dušemi jste taky všichni stejní.“ Tabitha nad ním zavrtěla hlavou a nepřestávala se smát. Objala Selenu kolem ramen a zamířily přes ulici, k Decatur, kde Selena nechala zaparkovaný svůj džíp. Netrvalo to dlouho a její sestra byla doma, kde ji velmi váhavě vítal Bill, protože si nebyl jistý, zda se


Sherrilyn Kenyon

do něj Selena pustí, nebo ne. Jakmile se Tabitha ujistila, že Selena bude v pořádku… a Bill taky… vrátila se zpátky do čtvrti, hlídkovat démony. Dnes byla relativně klidná noc. Podle obvyklého zvyku zastavila Cafe Pontabla a koupila si čtyři porce červených fazolek s rýží a Kolou a jídlo si sebou vzala na konec uličky Royal Street, kde bylo známo, že žilo mnoho bezdomovců. Město se totiž rozhodlo, že zakročí proti tulákům a bezdomovcům, aby jich nebylo tolik co dříve. Nyní se, stejně jako upíři snažily žít ve stínu, kde by mohli být zapomenuti, stejně jako oni. Ale Tabitha věděla, že tam jsou a nikdy na ně nezapomněla. Tabitha položila jídlo na starý zrezivělý sud a otočila se k odchodu. Jakmile se dostala na okraj chodníku, uslyšela lidi, jak utíkají k jídlu. „Hele, pokud byste chtěli nějakou práci, tak-“ Ale byli pryč dřív, než mohla říct víc. S povzdechem zamířila na Royal. Nedokáže zachránit svět, to věděla jistě. Ale aspoň může nakrmit pár hladových. Bez konkrétního cíle se potulovala osamělými ulicemi a prohlížela si výklady klenotnictví. 22


Zmocni se noci

„Hele, Tabby, zabila jsi v poslední době nějakého upíra?“ Vzhlédla a uviděla Richarda Cranshawa, jak se k ní blíží. Číšníka z Mikeho Anderson's Seafood, restaurace jen pár vchodů od jejího vlastního obchodu, který měl děsný zvyk přijít vždy, když se dostal z práce a balil striptérky, které si u ní objednávali kostýmy. Jak obvykle se jí vysmíval. Ale to bylo v pořádku. Většina lidí se na ní smála. Vlastně si většina lidí si myslela, že je duševně chorá. Dokonce i své vlastní rodině byla léta pro smích… dokud se její dvojče nevdalo za Temného lovce a nečelila upírovi, který ji málem zabil. Najednou si její rodina uvědomila, že její nadpřirozené příběhy, které jim v průběhu let vyprávěla, nebyli halucinace nebo výmysly. „No jasně,“ odpověděla mu. „Jednoho jsem si zapálila minulou noc.“ Obrátil oči v sloup, a se smíchu ji minul. „Rádo se stalo, Dicku,“ polohlasem zašeptala a šla dál. Démon, kterého zabila, totiž čekal u zadních dveří Mikea Andersona, kam vždy před koncem práce vyběhnul Richard, vysypat koš. Kdyby Tabitha démona nezabila, Richard by byl nyní s největší pravděpodobností mrtvý.


Sherrilyn Kenyon

Ať je to, jak chce. Nepotřebuje, aby jí někdo děkoval, za to co dělá a rozhodně to neočekávala. Pokračovala dál po ulici a dnešní večer se cítila velmi osaměle. Přála si, aby mohla žít svůj život ve slepotě, která neví, co se venku děje. Ale ona nikdy nebyla slepá. Věděla, že poznání přichází i s rozhodnutím pomáhat lidem, nebo to přehlížet. A Tabitha nikdy nebyla ten typ člověka, který obrátí k němu zády, když jsou v nouzi. Její pravomocí je empatie, a proto to na ni bylo někdy až až. Je strašné cítit bolest druhých ještě hlouběji, než cítit tu svou. Právě to ji od začátku táhlo k Ashovi. Za poslední tři roky ji naučil několik triků, jak ztlumit emoce druhých a soustředit se na svá vlastní. Pro její zdravý rozum byl jako dar z nebes a udělal pro ni víc než kdokoliv jiný. Přesto to ani ty triky nedokázala úplně umlčet. Občas to bylo všechno absolutně ohromující. Bombardovali ji intenzivní emoce, potlačovali její, až už si myslela, že se z toho stresu na někom slovně vybije. Tak tady byla, sama a procházela osamělou nocí ulicemi a riskovala svůj život pro lidi, kteří se jí vysmívají.

24


Zmocni se noci

Hlídkování byla mnohem větší zábava, když je se skupinou přátel. Tabitha se přinutila nevzpomínat na Trish a Alexe, kteří za to zaplatily smrtí. Stejně to bylo k ničemu. Oči se jí zalily slzami, když se dotkla zubaté jizvy na tvář, kterou jí udělal démon Desiderius. Nejhorší druh psycha, Desiderius chtěl zabít její dvojče a švagra. Naštěstí přežily oba, Amanda i Kyrián. Tabitha jen litovala, že místo přátel nezemřela ona sama. Nebylo to správné, že zaplatili tak vysokou cenu, když jediné co udělali, bylo, že jí chtěli pomoci. Bože, proč nemohla držet jazyk za zuby a prostě je nenechala žít v nevědomosti a míru? To byl taky důvod, proč už nyní bojuje sama. Už nikdy nebude po někom žádat, aby na sebe vzal takové riziko a dělal to co ona Oni měli na výběr. Ona ji neměla. Tabitha zpomalila, když po zádech ucítila známé zašimrání Démoni… Byli za ní. Otočila se, klekla si a předstírala, že si zavazuje tkaničky na botách. Zatím si byla dobře vědoma šesti stínů, které se k ní blížily…


Sherrilyn Kenyon

Valerius vytáhl okraj své pravé kožené rukavice, srovnal si je na rukou, když šel po prakticky vylidněné ulici. Jako vždy byl bezchybně oblečený do dlouhého černého kašmírového kabátu, černého roláku a černých kalhot. Na rozdíl od většiny Temných lovců on se nikdy nesoukal do té lehce opotřebované kůže, jako nějaký barbar. On byl ztělesněním sofistikovanosti. Způsobů. Šlechty. Jeho rodina pocházela z jedné z nejstarších a nejrespektovanějších vznešených rodin Říma. Jako bývalý římský generál, jehož otec byl respektovaným senátorem, by Valerius mohl jít v jeho stopách, ale Parcae mu udělili jiný osud. To je ale minulost a Valerius na ni odmítal vzpomínat. Agrippina byla jedinou výjimkou tohoto pravidla. Ona je to jediné, na co ze svého lidského života vzpomíná. Ona je tou jedinou věcí, která stojí za to připomenout si jeho lidský život. Valerius zamrkal a zaměřil své myšlenky na okolí, na mnohem méně bolestivé věci. Ve vzduchu byla cítit svěžest, která mu oznamovala brzký příchod zimy. Ne že New Orleans mělo nějakou zimu, v porovnání s tím, jaká byla v DC, to nebylo nic. 26


Zmocni se noci

Ale čím déle zde stál, tím víc mu chladla krev, a studený noční vzduch se do něj zavrtával. Valerius se ztuhl, když smysly Temného lovce zachytil přítomnost démonů. Naklonil hlavu a zaposlouchal se svých vytříbeným sluchem. Uslyšel, jak se skupina můžu, směje své oběti. A pak zaslechl ten nejpodivnější zvuk ze všech…“ „Co se směješ, ty debile. To já se budu smát naposled, až se za břicho budu chytat.“ Vypukl boj. Valerius se otočil na podpatku a zamířil zpět směrem, odkud přišel. Nořil se tmou, až našel pootevřenou branku, která vedla na nádvoří. Vzadu stálo šest démonů bojujících s vysokou lidskou ženou. Valerius byl uchvácený krásou té morbidní bitvy. Jeden démon se přikradl k ženě zezadu, ale ta si ho přehodila ho přes rameno na zem a jedním elegantním pohybem mu do hrudi zabodla dlouhou černou dýku. Démon se proměnil ve zlatavý prach. Zatočila se a postavila tváři k dalšímu. Přehodila si dýku z jedné ruky do druhé a držela ji jako žena, která se běžně brání před nemrtvými.


Sherrilyn Kenyon

Dva démoni zaútočili. Skoro se od nich přemetem vzdálila, ale jeden démon to očekával a chytil ji. Žena nezpanikařila, přenesla svou váhu na nohy a zvedla je k hrudi. Démon tak padl na kolena. Žena vyskočila na nohy, otočila se a bodla démona do zad. Rozplynul se. Normálně by ostatní démoni utekli, ale poslední čtyři ne. Místo toho na ni promluvili v jazyce, který už dlouho dobu neslyšel. Ve starověké řečtině. „Podívejme se na to malé kuřátko, bla bla bla, není dost hloupé, aby vám naletělo, kluci,“ odvětila jim žena bezchybnou plynulou řečtinou. Valerius byl tak ohromen, že se nemohl ani pohnout. Za více než dva tisíce let, nikdy neviděl ani neslyšel něco takového. Dokonce ani Amazonky, které měli nejlepší ženské bojovnice, nikdy nečelily démonům. Najednou se za ženou objevilo světlo. Bylo jasné a oslňující. Nádvořím se prohnal studený vítr a před ní se objevilo dalších šest démonů. Valerius ztuhl, protože tohle bylo vzácnější než žena bojovnice.

28


Zmocni se noci

Tabitha se pomalu otočila a uviděla skupinu nových démonů. Do prdele. Něco takového už jednou viděla. Nová várka démonů na ni podívala a zasmála se. „Ubohý člověče.“ „To na vás je ubohý pohled,“ řekla a hodila dýky přesně do středu jeho hrudi. Démon zvedl ruku a odrazil dýku dřív, než se ho dotkla. Pak trhl rukou jejím směrem. Zasáhla ji do hrudi neviditelná, bolestivá rána a spadla na zem. Tabitha ležela na zemi zmatená a vyděšená. Zaplavily ji hrozné vzpomínky na noc, kdy zemřeli její přátelé. Na způsob, jakým je Spathští démoni roztrhali… Ne, ne, ne. Oni jsou mrtví. Kyrián je všechny zabil. Její panika se ztrojnásobila, zatímco bojovala o zdravý rozum. Se závratí a rozmazaným viděním se zvedla na nohy. V mikrosekundě jak viděl Valerius ženu padat, proběhl přes uličku. Nejvyšší démon, který skoro stejně vysoký jako Valerius, se rozesmál. „Jaké milé, že nám Acheron poslal spoluhráče.“


Sherrilyn Kenyon

Valerius zpod kabátu vytáhl své dva meče s rozšířenou čepelí. „Hry jsou pro děti a psy. Nyní, když jsme si určili, do které kategorie spadáte vy, ukážu vám, co dělají Římané se vzteklými psi.“ Jeden z démonů se usmál. „Římané? Můj otec mi vždycky říkal, že všichni Římané zemřou jako kvičící prasata.“ Démon zaútočil. Valerius se mu vyhnul a sklonil meč. Démon odnikud taky vytáhl svůj meč a zaútočil s dovedností muže, trénujícího roky. Ostatní démoni udeřili najednou. Valerius odhodil meče, rozmáchl se rukama a uvolnil háky a provazy, které měl připevněné k zápěstí. Háky vystřelili přímo do hrudi nejvyššího démona a ještě jednoho. Na rozdíl od většiny démonů, se nerozpadli hned. Dívali se na něj s dutýma očima a pak se rozprskly. To ho na chvíli rozptýlilo a hned toho využil jeden z démonů, který zvedl jeho meč a sekl ho přes záda. Valerius sykl bolestí, obrátil se a loktem vrazil démonovi do tváře. Žena byla zpátky na nohou a zabila další dva.

30


Zmocni se noci

Valerius si nebyl jistý, co se stalo s ostatními, ale po pravdě řečeno, měl trochu jiné problémy, protože se mu ozvala bolest v zádech. „Chcípni, ty démonská špíno!“ Žena na něj zavrčela o okamžik dřív, než ho bodla do hrudi. Vytáhla hned dýku ven. Valerius zasyčel a zapotácel se. Bolest mu projela přímo do srdce. Sevřel si hruď rukou a mysl mu zaplavila bolest. Tabitha se kousla do rtu, v hrůze, když pohlédla na toho muže, když se neproměnil v prach. „Do prdele,“ vydechla a přispěchala k němu. „Prosím, jen mi řekni, že jsi jeden z Temných lovců a jsem právě nezabila úředníka, nebo nějakého právníka.“ Muž tvrdě dopadl na zem. Tabitha ho přetočila na záda a zkontrolovala, jestli dýchá. Jeho oči byly trochu pootevřené, ale nemohl mluvit. Čelist měl pevně sevřenou a v hluboko v hrdle mu bublalo sténání. Byla vyděšená a stále si nebyla jistá, koho to omylem probodla. S bušícím srdcem mu vyhrnula rolák a uviděla ošklivou bodnou ránu v jeho hrudi. A pak uviděla, to v co doufala… Na prvém boku měl znak luku a šípu.


Sherrilyn Kenyon

„Ach, díky Bohu,“ úlevně vydechla. Je to Temný lovec a ne nějaký nešťastný člověk. Popadla telefon a volala Acheronovi, že jeden z jeho můžu je zranění a nereaguje. Když začala vytáčet číslo své sestry Amandy, konečně se jí vrátil zdravý rozum. V tomto městě tu byly jen čtyři Temní lovci. Ash, který byl jejich vůdcem. Janice se kterou se potkala dnes večer. Bývalý pirátský kapitán Jean-Luc. A... Valerius Magnus. On byl jediný Temný lovec v New Orleans, kterého neznala osobně. A taky je to švagrů nepřítel na život a na smrt. Rychle zrušila vyzvánění na telefonu. Kyrián by ho zabil ve vteřině a jen by to na něj seslalo Artemidin hněv. Jistě by pak bohyně požadovala Kyriánův život a to bylo to poslední, co Tabitha chtěla. Její sestra by to nepřežila, kdyby se něco stalo jejímu manželovi. Když si vzpomenu jen na polovinu toho, co jí o tomto člověku a jeho rodině napovídal Kyrián, měla by ho tady nechat zemřít. Ale Ash by jí nikdy neodpustil, že něco takového udělala jednomu z jeho mužů. Kromě toho, ani ona by ho tady nedokázala nemilosrdně opustit a nechat ho na pospas smrti. Ať se jí to líbí nebo ne, zachránil 32


Zmocni se noci

jí život a ona má v sobě dost čestnosti, že mu tu službu oplatí. Škubla sebou, když si uvědomila, že ho bude muset dostat do bezpečí, ale pro ni příliš velký, než aby to zvládla sama. Znovu tedy vytočila telefon a čekala na odpověď, která přišla uhlazeným cajunským přízvukem, který zněl ospale. „Čau, Nicku, tady Tabitha Devereauxová. Jsem na starém dvoře u Royal Street, s raněným mužem, který potřebuje pomoc. Je tu nějaká šance, že bys byl dnes v noci můj rytíř ve zlaté zbroji a pomohl slečně v tísni?“ Hladký smích Nicka Gautiera se jí zavlnil u ucha. „Tedy, Cher, ty víš, že žiji jen pro takové okamžiky. Hned jsem tam.“ „Díky,“ řekla předtím, než mu dala přesné instrukce a zavěsila. Nick je stejný rodák New Orleans jako ona a jejich přátelství už trvá spousty let, kdy navštěvují stejné restaurace a kluby. Nick dokonce do jejího obchodu pár krát přivedl své přítelkyně, aby si tam koupily sexy prádélko. Okouzlující povaleč, Nick patří mezi nejhezčí muže, jaké kdy viděla. Má tmavohnědé vlasy, které kontrastují s jeho očima, tak modrýma a svůdnýma, že to bylo skoro nezákonné.


Sherrilyn Kenyon

A když přišlo na jeho úsměv… Ani ona proti tomu nebylo úplně imunní. Zůstala omráčená, když se před třemi lety na sestřině svatbě dozvěděla, že Nick vlastně pracuje pro nemrtvé. Pověsti na ulicích se vždy točily o tom, čím si Nick vydělává na živobytí. Každý domorodec ze Čtvrti věděl, že Nick má tuny peněz a žádnou skutečnou práci, kde by ho někdo mohl vidět. Když se ukázalo, že pracuje pro Kyriána, byla v šoku. Ale od té noci, mají ona a Nick zvláštní spojenectví jako to mají mezi sebou alkoholici nebo bojovníci ve zbrani, jak to prožívají Temní lovci. Je to opravdu fajn mít někoho, s kým jsi popovídat. S někým kdo ví, že upíři jsou skuteční a kdo rozumí tomu nebezpečí, kterému se vystavuje každou noc. Tabitha se posadila na vydlážděný chodník a čekala na Nicka. Valerius se stále nehýbal. Naklonila hlavu a prohlížela si Kyriánova Satana. Podle jejího švagra, Valerius a jeho římská rodina byli tím nejhorším druhem bastardů. Zabíjeli a znásilňovali všechno, co jim přišlo do cesty během krvavých výprav po celé antice. Vůbec by nebrala Kyriana vážně, kdyby s ním nesouhlasily i ostatní Temní lovci. Nikdo kdo ho zná, nemá Valeria rád. 34


Zmocni se noci

Nikdo. Ale když si ho teď prohlížela, jak tam tak slabě dýchal, nevypadal vůbec hrozivě. Pravděpodobně je to proto, že je prakticky mrtvý. Vlastně, oni všichni byli mrtvý. Ale zatím ještě dýchá. Měsíční svit mu vrhal stíny na pěknou tvář a odhaloval potrhaná místa na jeho oblečení, odkud krvácel. Kdyby mohl vykrvácet, musela, aby mu držet ránu na hrudi, ale protože nemohl, tak zůstala na místě. „Jak jsi zemřel?“ Zašeptala. Kyrián to nevěděl a ve všech jejích knihách o starověkých Římanech a Řecích se Valeriovo jméno jen zřídka zmiňovalo. Kyrián ho vinil z mnohých brutalit, ale jméno Valerius Magnus je v historii jen poznámkou pod čarou. „Hele, Tab, jsi tady?“ Vydechla úlevou, když uslyšela hlubokou protáhlou řeč Nickovi cajunštiny. Díky bohu že bydlel jen o tři bloky dál a tak se vyhnul nějaké zácpě na silnici. „Tady jsem.“ Nick, oblečený v páru vybledlých džínů a modrém tričku s krátkým rukávem, k ní přispěchal. Jakmile se u ní zastavil, zaklel, když uviděl muže, ležícího na zemi. Tabitha ho požádala, aby jí pomohl Valeria zvednout.


Sherrilyn Kenyon

„Tohle musí být nějaký vtip,“ zavrčel hned potom, co ho požádala, aby jí s Valeriem pomohl. „Neměl bych pro něj hnout ani prstem, ani kdyby byl v plamenech.“ „Nicku,“ okřikl ho Tabitha, šokovaná eho nevraživostí. Normálně byl Nick kliďas. „To nebylo moc hezké.“ „Jo, jasně že ti pomůžu. Všiml jsem si, že jsi nevolala Kyriánovi. A proč, Tabitho? Protože by zabil vás oba?“ Tabitha se pokusila uklidnit, protože by ji to nebylo k ničemu, kdyby mu řekla, že se chová jako děcko. „Ale, Nicku. Nebuď takový. Ani já mu nechci pomáhat, ale Ash mi nezvedá telefon a zdá se, že ho nikdo nemá rád.“ „To máš k čertu pravdu. Všichni kromě tebe mají rozum. Nech ho shnít na ulici.“ Vstala a stoupla si před něj s rukama v bok „Fajn. Pak ale vysvětli Ashovi, proč mu umřel jeden z jeho Temných lovců. Jsem zvědavá, jak se vypořádáš s jeho hněvem. Já od toho dávám ruce pryč.“ Nich na ni přimhouřil oči. „Ty mi opravdu saješ krev, Tabby. Proč jsi nezavolala Ericovi?“ „Protože je dost trapné volat svému ex-, který je šťastně ženatý s někým jiným, chápeš? Nějak jsem

36


Zmocni se noci

si myslela, že kamarád Nick mě v tomto nenechá, ale vidím, že jsem se mýlila.“ Přehnaně od ní odskočil. „Já tohoto chlapa nenávidím, Tabitho. Znám Kyriána už dost dlouho a jsem mu moc dlužen, aby měl pomáhat muži, jehož dědeček ho ukřižoval. „A odkdy jsme zodpovědní za činy našich příbuzných, Nicku?“ Zatnul čelist. Nickův otec byl usvědčený vrah, který zemřel ve vězení. Všichni věděli, že to byl nenapravitelný zločinec, který byl každou chvíli v base, kvůli různým, nechutným trestným, činům. Sám Nick byl na dobré cestě jít v otcových stopách, kdyby nepotkal Kyrián a nezachránil ho. „To byl chabý pokus, Tab, fakt chabý.“ „Ale je to pravda. Teď na chvíli zapomeň, že je to blbec a pomoz mi ho dostat domů, jasně? Nick na ni zavrčel předtím, než se sehnul ke zraněnému. „Víš, kde bydlí?“ „Ne, a ty?“ „Někde v Zahradní čtvrti.“ Nick si vytáhl telefon a vytočil číslo. Po chvíli zanadával. „No tak Otto, zvedni to.“ Znovu zaklel, zavěsil a podíval se na ni. „Víš je to dost hnus, když jeho vlastní panoš neodpovídá, aby mu pomohl.“


Sherrilyn Kenyon

„Možná je Otto zaneprázdněný.“ „Možná je Otto psychouš.“ „Nicku…“ Nick si schoval telefon do kapsy, sehnul se, hodil si Valeria přes rameno a zamířil ven z nádvoří, kde byl jeho zaparkovaný jaguár. Vysypal Valeria na sedadlo spolujezdce „Pozor na jeho hlavu, Nicku!“ vyštěkla na Nicka, když ho bouchl dveřmi od auta. „Ne že by ho to mohlo zabít, nebo tak něco. Co se mu vlastně stalo?“ „Já jsem ho bodla.“ Nick zamrkal a pak se rozesmál. „Věděl jsem, že je na tobě něco, co se mi vždycky bude líbit. Jáj chlape, nemůžu se dočkat, až to řeknu Kyriánovi. Ten se bude smíchy za břicho popadat.“ „No jo, dobře, do té doby, než přijde Valerius k sobě, mi dej Ottovo číslo a já se mu budu pokoušet dovolat.“ „A nechceš mi říct, jak ho mám dostat do tvého bytu, když je Bourbon Street po setmění zavřené?“ Komicky se na něj podívala. Zavrčel na ni. „Fajn, ale za tohle jsi mým dlužníkem.“ „Jasně, jasně. Jen nepraskni, panoši.“

38


Zmocni se noci

Zamumlal si něco pod nos a ale i tak si byla jistá, že to není nic slušného. Obešel auto a nasedl. Protože bylo jeho auto jenom dvoumístné, tak šla Tabitha ke svému obchodu pěšky. Vstoupila do davu na Bourbon Street a smysly pocítila silné zlo. Rozhlédla se kolem, prohlížela si dav, ale nic neviděla. Přesto to stále cítila hluboko ve svém nitru. „Něco hodně ošklivého se blíží…“ vydechla název své oblíbené knihy od Raye Bradburyho. A něco v jejím nitru jí říkalo, že to bude daleko větší zlo, než cokoliv, čemu doposavad čelila.


Sherrilyn Kenyon

KAPITOLA DRUHÁ

Valerius se pomalu probudil kvůli nějakému broukavému zvuku v okolí. Broukání? Se zamrkáním otevřel oči a očekával, že se probudí v posteli ve svém domě. Místo toho byl na královsky velké starožitné posteli s dřevěnými zdobenými nebesy, které byly pokryté sametem vínové barvy. Z houpacího křesla po jeho levici uslyšel nějaký hlas. Otočil hlavu a byl naprosto šokovaný tím, co tam našel. To bylo ... No, na první pohled to vypadalo jako velmi velká žena. Měla dlouhé blond vlasy a na sobě měla růžový chlupatý svetr s krátkým rukávem a pár khaki kalhot. Jenže ta “žena“ měla stejně široká ramena jako Valerius a zřetelný ohryzek. Seděla v křesle a listovala vydáním Vogue se svými lesklými, krvavě rudými nehty, které by mohly být s klidem zaměněny za drápy. Vzhlédla a přestala si broukat.

40


Zmocni se noci

„Ach! Jsi vzhůru!“ řekla vzrušeně, když okamžitě proletěla kolem jeho postele. Neobratně ze stolu chytila něco, co vypadalo jako vysílačka a stiskla tlačítko tak, aby si nezlomila nehet. „Tabby, pan Sexy je vzhůru.“ „Dobře Marlo, díky.“ Valerius si matně vzpomínal na ten hlas, ale byl stejně nejasný jako jeho pocit vzpomenout si na to, co se mu stalo. „Kde to jsem?“ zeptal se. „Peklo“ znělo jako ta nejsprávnější odpověď. Ale bolest v jeho těle a tmavá místnost, která byla zvláštní směsí moderních a starožitných věcí, mu naznačovaly, ža ni peklo by nemohlo být tak příšerné a laciné. „Nehýbej se, zlatíčko,“ řekla mu neznámá žena a pokračovala v gestikulování a pobíhání kolem jeho postele. „Tabby tu bude každou chvíli. Říkala, že tě nemám nechat nikam odejít. A taky nenechám.“ Než se mohl zeptat kdo je Tabby, další žena vpadla do místnosti. I ona byla vysoká. Na rozdíl od té první byla ale štíhlá – nebo spíš vyhublá - a kromě toho bylo její tělo dobře vytvarované, skoro jako kdyby posilovala. Dlouhé kaštanové vlasy měla stažené do ohonu a nad levou lícní kostí měla krutou jizvu.


Sherrilyn Kenyon

Valerius ztuhl při pohledu na bojovnici, kterou viděl v noci. Zaplavily ho vzpomínky. Včetně té, kdy ho bodla přímo do hrudníku, v čem ho utvrdila tím, že v pravé ruce stále ještě držela velký řeznický nůž. „Ty!“ obvinil jí a přitisknul se k nejvzdálenějšímu konci postele. Žena se viditelně zděsila předtím, než se obrátila k té první a dostrkala jí ke dveřím. „Díky Marlo, vážím si toho, žes ho pohlídala.“ „Ach, kdykoliv zlato. Kdybys něco potřebovala, stačí cinknout.“ „Jasně. Udělám to.“ Odstrčila větší ženu ze dveří a pevně je zabouchla. „Ahoj,“ řekla Valeriusovi. Díval se na nůž v její ruce a pak se podíval na hojící se ránu na jeho hrudi. „Co? Přišlas mě dorazit?“ Zamračila se na něj. „Co…?“ Pak se podívala na nůž v její ruce. „Ach, tohle. Ne, to včera byla úplná nehoda. Tabitha položila nůž na lavici a pak se k němu otočila. Musela přiznat, že Valerius vypadal v posteli dokonale. Dlouhé černé vlasy měl rozpuštěné. Rámovaly mu obličej. Jeho rysy byly dokonale ostré, jako kdyby byl dílo nějakého mistra. A jeho tělo ...

42


Zmocni se noci

Opravdu, žádnej chlap nevypadal tak k nakousnutí. To byl taky důvod, proč strávila noc ve své kanceláři v přízemí a proč hned ráno poslala Marlu, aby ho zkontrolovala. Když spal, byl pro ní mnohem větší pokušení, než chtěla. Vypadal tak uvolněně a jemně. A lákavě. Vzhůru naopak vypadal nebezpečně. A stále lákavě. Musela složit bohyni poklonu, Artemis měla vynikající vkus na muže; podle toho co Tabitha věděla, a podle Amandiných slov, nebylo nic takového jako ošklivý Temný lovec. Nemohla za to bohyni vinit. Kdybyste vybírali muže pro svou vlastní armádu, jaká žena by si nevybrala ty nejvyšší a nejhezčí z celé skupiny? To taky vysvětluje, proč byl Acheron jejich vůdce. Ano, bylo dobré být bohyní. Tabitha si nedokázala představit, jak skvělé by bylo, rozkazovat všemu tomu rozkošnému testosteronu. A Valerius byl předseda rozkošného testosteronu, když seděl s jednou dokonale tvarovanou rukou opřenou o její matraci, odhalující jejímu zraku zbytek svého těla. Vypadal jako nějaká zkroucená šelma, která byla připravená k útoku.


Sherrilyn Kenyon

Ale byl zmatený. Cítila to, když se k ní pomalu natahovaly jeho emoce. Byl taky naštvaný, ale nebyla si jistá proč. „Jsi v bezpečí,“ řekla a postavila se vedle postele. „Vím co jsi a zařídila jsem, aby byly všechna okna zakrytá.“ „Kdo jsi?“ zeptal se podezřívavým tónem. „Tabitha Devereaux,“ odpověděla. „Jsi Panoš?“ „Ne!“ „Tak jak víš, že-“ „Jsem Acheronova kamarádka.“ Ztratil nervy. „Lžeš.“ Najednou vstal a zasyčel, když si uvědomil, že byl úplně nahý. Tabitha se kousla do rtu, aby nezasténala při pohledu na odhalenou svůdnou kůži. Jedno musela Temným lovcům uznat, byli neobyčejně dobře stavění. Valerius strhl z postele prostěradlo a zahalil se. „Kde je moje oblečení?“ zeptal se tím nejpohrdavějším hlasem, jaký kdy slyšela. Není divu, že s ním Nick zažíval perné chvilky. Arogance a nadřazenost prýštila z každé molekuly jeho mužského těla. Bylo jasné, že Valerius používá lidi jen k dávání rozkazů. Což dávalo smysl, protože věděla, že byl kdysi římský generál. 44


Zmocni se noci

Bohužel Tabitha nebyla zvyklá poslouchat něčí rozkazy. A už vůbec ne mužské rozkazy. „Nech si svojí dočasnou košili,“ řekla a zasmála se svému špatnému vtipu. „Tvoje šaty jsou v prádelně. Přinesou ti je, jakmile budou připravené.“ „A do té doby?“ „Vypadá to, že zůstaneš nahý.“ Spadla mu čelist, jako kdyby nemohl uvěřit tomu, co slyší. „Prosím?“ „Pros si o co chceš, ale stále budeš nahý.“ Tabitha se zastavila u necudného obrazu v její mysli. „Nech mě si to promyslet, nádherný, prosící, nahý muž ... to je jedna velká fantazie. Prošením své oblečení zpátky nedostaneš, ale mohlo by ti to poskytnout něco jiného.“ Zvedla na něj obočí. Pěstí si pevně držel prostěradlo u pasu. Cítila, že ho tím urazila, ale to jí kupodivu pobavilo. Naklonila na něj hlavu. „Jsi Říman. Z toho prostěradla by sis mohl udělat tógu.“ Valerius měl podivné nutkání vyprsknout. Kdyby byl mladší, pravděpodobně by to i udělal. Tohle musela být ta nejpodivnější žena, která se kdy narodila. „Jak víš, že jsem Říman?“


Sherrilyn Kenyon

„Říkala jsem ti, že znám Ashe a celý zbytek obyvatel noci.“ Věnovala mu hravý pohled. „No tak, udělej z toho kvůli mně tógu. Snažila jsem se jednu udělat ve škole, ale nakonec to skončilo mým pádem přímo doprostřed párty. Díky bohu byla moje spolubydlící natolik střízlivá, že jí chytila a obalila jí kolem mě předtím, než ke mě přiskočili kluci.“ Za sebou uslyšel zvonkohru kukačkových hodin. Valerius se otočil, aby viděl čas. Pak se zamračil, když si uvědomil, že ta kukačka měla červenou sekyrku. Navíc měla pásku přes oko. „No není to vtipný?“ zeptala se ho Tabitha. „Přivezla jsem to ze Švýcarska, když jsem tam rok studovala.“ „Fascinující,“ řekl chladně. „Teď kdybys odsud odešla, rád bych-“ „Hej, počkej pár sekund kámo. Nejsem tvůj otrok, tak se mnou nemluv tímhle tónem. Kapišto?“ „Saeva scaeva,“ zamumlal si Valerius pod vousy. „Saeve puer,“ odsekla mu. Valerius na ní zíral. „Urazilas mě právě v latině?“ „Tys mě urazil první. Ne, že by mě nějak urazilo pojmenování nekontrolovatelná ďáblice. Je to vlastně skoro lichotka, ale stejně, nejsem typ člověka, kterého by nechala urážka chladným.“ 46


Zmocni se noci

Navzdory své zlosti byl ohromený. Už to bylo opravdu dlouho, kdy potkal ženu, která by znala jeho rodný jazyk. Samozřejmě, že se mu nelíbilo, že ho nazvala nemotorným klukem, ale bylo to něco typického pro ženu její inteligence. A byla to věčnost od doby, kdy s ním někdo jednal s tak otevřeným opovržením. Její odpovědi nebyly moc ostré. Spíš s ním zápasila jako mistr diskutér, který si nic z toho nebere k srdci. Jak nezvyklé ... Jak děsivě osvěžující. Najednou se po domě ozvala ústřední melodie k Šedé zóně. „Co je to?“ zeptal se nervózně. Možná že právě vkročil do panství Roda Serlinga. „Zvonek u dveří. Asi ti přinesli oblečení.“ „Tabby!“ zařvala Marla odněkud z domu. „Je tu Ben s tvými věcmi.“ Valerius ztuhl kvůli svému hloupému chování. „Pořád ten kluk tak příšerně křičí?“ „Hele ty,“ řekla Tabitha přísně. „Marla je jedna z mých nejlepších kamarádek v zemi a pokud jí budeš urážet nebo jí říkat on, nakopu tě někam, kde to bude bolet mnohem víc, než by to bolelo teď do tvého hrudníku.“ Významně sklopila oči k jeho rozkroku.


Sherrilyn Kenyon

Valeriusovi se rozšířily oči tichou hrozbou. Jaký typ ženy říká takové věci muži? Než stačil odpovědět, odešla z místnosti. Byl ochromený a nebyl si jistý, co má dělat. Co si má myslet. Šel k prádelníku, kde nechala svůj nůž. Vedle něj byla jeho peněženka, klíče a telefon. Popadl telefon a zavolal Acheronovi, který to okamžitě zvednul. „Potřebuju pomoc,“ řekl mu Valerius poprvé za dva tisíce let. Acheron mírně zasténal. „Pomoc s čím?“ zeptal se. Jeho hlas se silným přízvukem byl omámený, jako kdyby ho Valerius probudil z hlubokého spánku. „Jsem v domě nějaké šílené holky, co tvrdí, že tě zná. Musíš mě odtud hned dostat, Acherone. Je mi jedno, co to bude obnášet.“ „Je poledne, Valeriusi. Oba bychom měli spát.“ Acheron se odmlčel. „A kde vlastně seš?“ Valerius se rozhlédl po místnosti. Přes trojboké starožitné prádelníkové zrcadlo byly přehozené korálky Mardi Gras. Místo perského koberce tak byla… obrovská mapa s autíčkama. V pokoji byly části, které ukazovaly na dokonalý vkus a chování a části, které byly prostě děsivé. Zaváhal, když se

48


Zmocni se noci

očima zastavil na něčem, co vypadalo jako voodoo oltář. „Nevím,“ řekl Valerius. „Slyšel jsem z venku nějakou příšernou muziku, vřískající houkačky a teď jsem v domě s kukačkou, co drží mohawk, transvestitou a šílenou ženskou, co má nůž.“ „Co děláš u Tabithy?“ zeptal se Acheron. Valeriuse jeho otázka uzemnila. Acheron jí doopravdy znal. Věděl, že byl Acheron trochu výstřední, ale až doteď si myslel, že měl víc rozumu, než aby se spokojil s takovými nekvalitními lidmi. „Prosím?“ „Uklidni se,“ řekl Acheron a zívnul. „Jsi v dobrých rukách. Tabby ti neublíží.“ „Bodla mě!“ „Sakra,“ řekl Ash. „Říkal jsem jí, aby nebodala další lovce. Nesnáším, když to dělá.“ „Nesnášíš to? Já jsem ten, kdo má v hrudi hnisající ránu.“ „Opravdu?“ zeptal se ho Acheron. „Nikdy předtím jsem nepoznal Temného lovce, co by měl v hrudi hnisající ránu. Minimálně ne navenek.“ Valerius zaťal zuby nad tímhle humorem á la ztracená Atlantida. „Nemyslím si, že jsi zábavný, Acherone.“


Sherrilyn Kenyon

„Jo, já vím. Ale ber to z té lepší stránky: Jsi už třetí Temný lovec, kterého bodla. Někdy se holt nechá trochu unést.“ „Trochu unést? Ta ženská je hrozba.“ „Ne. Je to prima ženská. Pokud tedy nejsi Démon – nandala by to i Xanthippe v jejím boji o peníze.“ O tom Valerius nepochyboval. Dokonce i nechvalně známé řecké zlé ženy musely bát klidnější, než Tabitha. Dveře se otevřely a ve vchodu se ukázala Tabitha. Měla v plastu zabalené jeho oblečení. „S kým to mluvíš?“ zeptala se. „Řekni jí, že jí pozdravuju,“ řekl Acheron a sekundu později. Tentokrát už ale Valerius vyprsknul. Prostě nemohl uvěřit tomu, co se tu děje. Že se tihle dva navzájem tak dobře znají. Díval se na Tabithu, když věšela jeho oblečení na kliku skříně. „Acheron tě zdraví.“ Přešla k němu a naklonila se dopředu. Zvýšila hlas natolik, že jí mohl slyšet i Acheron na telefonu. „Hej, ty moje nádherný zlato. Neměl bys spát?“ „Jo, to bych měl,“ řekl Acheron Valeriusovi. „Neříkej Acheronovi zlato,“ řekl Valerius Tabithe přísně.

50


Zmocni se noci

Ušklíbla se na něj. Jako kůň. „Neříkej Acheronovi zlato, protože… jo aha, protože je to divný. Ale já mu říkám zlato celou dobu.“ Valerius byl šokovaný. Byla… „Ne, není to moje holka,“ řekl Acheron z druhého konce telefonu, jako kdyby slyšel Valeriusovi myšlenky. „Odcházím pro nějakého dalšího chudáčka hňupa.“ „Musíš mi pomoct, Acherone,“ řekl Valerius a sevřel prostěradlo pevněji hned potom, co se od něj Tabitha vzdálila. Stále ho ale přes místnost pozorovala. „Dobře, poslouchej. Tady je moje pomoc. Vzpomínáš si na svůj ceněný kašmírový kabát?“ Valerius si nemohl představit, jak by mu to mohlo pomoct, ale v tomhle okamžiku byl schopný udělat cokoliv. „Ano?“ „Dobře si ho hlídej. Marla má tvojí velikost a určitě se ho pokusí ukrást, pokud ho uvidí. Má slabost pro cizí kabátky, zvlášť pokud už ho na sobě měli muži. Je to fetiš. Když jsem byl naposled ve městě, skončila s mojí oblíbenou motorkářskou bundou.“


Sherrilyn Kenyon

Valerius vytřeštil oči. „Jak to, že se stýkáš s takovými lidmi, Acherone?“ „Mám mnoho zajímavých přátel, Valeriusi, a někteří z nich jsou opravdu úplní a naprostí kreténi.“ Ztuhl. „Tím jsi myslel mě?“ „Ne, jen si myslím, že jsi až příliš nervózní na to, aby to pro tebe bylo dobré. Teď, kdybys mě omluvil, chtěl bych jít spát.“ Ash zavěsil. Valerius tam stál a držel v ruce telefon. Cítil se jako někdo, kdo právě ztratil záchrannou vestu a unáší ho proud do vod plných žraloků. Čelisti tam na něj čekaly a chtěly ho pohltit. Jupiter mu pomáhej. Tabitha sebrala polštář z podlahy a vrátila ho na postel. Zastavila se, když zahlédla Veleriusův zadek. Sakra, měl ten nejhezčí zadek ze všech chlapů, které kdy viděla. Měl by mít na něm razítko Zaručená kvalita. To všechno jí nutilo jít k němu a sáhnout si na něj, ale jeho chladný ztuhlý postoj jí držel na uzdě. To a množství jizev, které mu brázdilo záda. Vypadalo to, jako by ho někdo opakovaně bil. ale kdo by se něčeho takového odvážil?

52


Zmocni se noci

„Jsi v pořádku?“ zeptala se, když přešel ke skříni a položil telefon dolů. Prohrábl si rukou vlasy a povzdechl si. „Kolik hodin zbývá do západu slunce?“ „Něco kolem pěti hodin.“ Cítila, že je naštvaný a zmatený. „Chceš se ještě vrátit do postele a spát?“ Věnoval jí krutý, hrozivý pohled. „Chci se vrátit domů.“ „Jo, no, vzala bych tě domů, kdyby mi Otto včera v noci vzal telefon.“ „Dal jsem mu volno kvůli špatnému chování,“ řekl Valerius polohlasem. Pak se jeho obličej najednou stáhnul. Tabitha z něj cítila strach a bolest tak ostrou, že aniž by o tom věděla, škubla sebou. „Co se děje?“ zeptala se. „Musím ihned domů.“ „No, pokud máš nějaký zvláštní vztah k Apollu, o kterém bych měla vědět, je to pro mě jako výhra v loterii, což by bylo velmi pravděpodobné, kdyby se se mnou někdy Ash podělil o ta zatracená čísla. Je to takový zlomyslný čokl. Nechce je se mnou sdílet.“ Cítila, jak Valeriusem projíždí vlna beznadějného zoufalství. Instinktivně k němu přistoupila a jemně


Sherrilyn Kenyon

se dotkla jeho ramene. „To je v pořádku. Vezmu tě zpátky hned, jak zapadne slunce.“ Valerius se podíval na její ruku na jeho bicepsu. Žádná žena nepoložila svou holou ruku na jeho tělo tak, jako tahle. Nebylo v tom nic sexuálního. Bylo to uklidňující. Způsobem, který se mu líbil. Zvedl k ní pohled. Měla nemilosrdně modré oči. Měly ostrý pohled a byly inteligentní. A nejvíc ze všeho byly laskavé a laskavost nebyla něco, na co by byl Valerius zvyklý. Většině lidí stačil jediný pohled na něj a okamžitě k němu cítil nelibost. Jako člověk musel přijmout své královské postavení a pověstnou brutalitu jeho rodiny. Jako Temný lovec vycházel z toho, že byl Říman a Řecko a Řím strávily dlouhá století bojem proti sobě. Až Řím nakonec skolil Řecko na kolena a tak se od každého Řeka očekávalo, že ho bude nenávidět. Bohužel Řekové a Amazonky byly velmi důrazní a rychle otočili všechny Temné lovce a Démony proti Římanům – spolubojovníkům. Během staletí se Valerius přesvědčil, že nepotřebuje žádné bratry ve zbrani a že dokonce začal mít vlastní morbidní druh potěšení z toho, že Řekům připomínal své královské postavení. Od prvního roku jeho znovuzrození se naučil zaútočit ještě předtím, než ho udeří protivník. Bral 54


Zmocni se noci

jako formální přísnost a smysl pro slušnost, že ho otec jako malého bil. Ale ta formalita zmizela před laskavostí téhle ženy a jejím uklidňujícím dotekem. Tabitha polkla, když se mezi nimi něco odehrálo. Jeho temný intenzivní pohled, kterým jí propaloval, už nebyl plný odsuzování nebo odmítání. Byla to skoro něha a něha nebylo něco, co by očekávala do člověka Valeriusovi pověsti. Položil jí prsty na jizvu na tváři. Na jeho tváři se neobjevil úšklebek, jako na tvářích mnoha jiných mužů, když jizvu zahlédli. Místo toho jemně kroužil prsty po její linii. „Co se stalo?“ zeptal se. „Autonehoda,“ téměř vykřikla. Říkala tuhle lež tak dlouho, že to pro ní bylo skoro automatické. Upřímně řečeno bylo mnohem snazší říct lež, než říct pravdu. Věděla, jak odporná její tvář je. Její rodina netušila, kolikrát je vyslechla mluvit o její jizvě. Kolikrát Kyrian řekl Amandě, že by rád zaplatil za plastickou operaci. Tabitha ale byla vyděšená z nemocnic od té doby, kdy tam zemřela její teta potom, co jí vyndavali mandle. Nikdy by se nerozhodla nechat si něco odstranit jen proto, že už nebyla krásná. Pokud se


Sherrilyn Kenyon

s tím zbytek světa nedokáže vypořádat, je to jejich problém. Ne její. „Démon,“ řekla tiše. „Řekl, že mi chce dát na sebe malou památku, abych na něj nikdy nezapomněla.“ Při jejích slovech zaťal čelist a ona cítila jeho hněv, který cítil jejím jménem. „Bod pro něj,“ řekla přes knedlík v krku. „Měl pravdu. Myslím na něj pokaždé, když se podívám do zrcadla.“ Valerius spustil ruku z jizvy dolů k jejímu krku na místo, kam jí kousnul démon. Pokud by jí tu noc nepřišel Kyrian zachránit, s největší pravděpodobností by tu noc zemřela. „Je mi to líto,“ zašeptal. Byla si jistá, že tyhle slova nikdy dřív nevyšla z úst tohoto muže. „To je v pořádku. Všichni mají jizvy. Já mám to štěstí, že většina z těch mých je zvenku.“ Valerius byl ohromen její moudrostí. Nikdy netušil, že myšlenky této ženy by mohly být tak hluboké. Lehce mu stiskla ruku předtím, než jí sundala ze svého krku a udělala krok zpět. „Máš hlad?“ „Umírám hlady,“ odpověděl upřímně. Jako většina Temných lovců, i on většinou snědl za večer 56


Zmocni se noci

tři jídla. První nedlouho poté, co se probudil po západu slunce, další asi v deset nebo v jedenáct v noci a poslední ani ve tři nebo ve čtyři ráno. Vzhledem k tomu, že byl zraněn poměrně brzy, měl v noci jenom jedno jídlo. „Dobře, mám velmi dobře vybavenou kuchyň. Co si budeš přát?“ „Něco italského.“ Přikývla. „To zní dobře. Nestyď se. Oblékni se a sejdeme se dole. Kuchyň jsou ty druhé dveře nalevo. Neotvírej ty vpravo, kde je štítek Bio hazard. Ten vede do mého obchodu a je tam denní světlo.“ Otevřela dveře a pak se zastavila. „Mimochodem, možná si budeš chtít vzít můj plášť ze šatníku, dokud neodejdeš. Marla-“ „Acheron už mě varoval.“ „Ach. Dobře. Uvidíme se za chvíli.“ Valerius počkal, dokud neodejde, než se začal oblékat. Pověsil si kabát do skříně a byl překvapený, že ten její je stejně černý jako jeho. Jediná barva ve skříni byly jasně růžové saténové šaty, které vystupovaly uprostřed moře tmy. To a červená kostkovaná minisukně. Byla to minisukně, která upoutala jeho pozornost a vyvolala mu v mysli obrázek Tabithy navlečené


Sherrilyn Kenyon

v ní. Přemýšlel, jestli má hezké nohy. Vždycky uměl ocenit pár pěkně tvarovaných jemných ženských nohou. Zvlášť, když byly obtočené kolem něj. Jeho tělo okamžitě zareagovalo na tuhle myšlenku. Valerius se ušklíbl, když se náhle přistihl jako zvrhlík stát v jejím šatníku a snít o ní. Zavřel dveře skříně a okamžitě odešel. Chodba byla vymalovaná světle žlutou barvou, která byla pro jeho citlivé oči Temného lovce trochu drsná. Na druhé straně chodby byl pokoj s otevřenými dveřmi, který odhaloval vkusně zařízenou udržovanou ložnici. Viděl stříbrné flitrové šaty, které ležely na starožitné posteli a ozdobnou hnědou paruku, která odpočívala na figuríně vedle. „Jé, ahoj slaďouši,“ řekla Marla, když vycházela z něčeho, co musela být koupelna. Měla na, zřejmě holé, hlavě turban a na sobě růžový župan. „Tabby je dole.“ „Děkuju,“ řekl a sklonil hlavu. „Ooo, to je chování. Jaká příjemná změna pro Tabby. Většina mužů, co si přitáhne domů, jsou neotesaní surovci. Až na Parthenopaeuse Ashe, který je až pozoruhodně dobře vychovaný. Ale je taky zvláštní. Už se s ním někdy setkal?“ „Ano, znám se s ním.“

58


Zmocni se noci

Viditelně se zachvěla. „Ooo, líbí se mi jak říkáš tu věc se „znám se s ním“. Ten přízvuk, který máš. Teď radši běž, než tě zdržím ještě mnohem dýl. Bůh ví, že zahltím tvoje uši blábolama, když mě necháš.“ Usmál se nad jejím okázalým gestem, když odmítl její nabídku a ona ho vyhnala ven a zavřela dveře. Na Marle bylo něco zvláštně okouzlujícího. Vydal se dolů po krásných schodech z třešňového dřeva, které vedly do malé haly. Zamračil se na nálepku Bio hazard, která byla přesně tam, kde Tabitha řekla. Obrátil se nalevo k francouzským dvojitým dveřím, které vedly do malé jídelny. Uvnitř byl starý hnědobílý stůl a židle s opěrátkem, které pamatovaly už i lepší časy. Stěny byly natřené krutou bílou barvou a byly na ní plakáty evropských památek, jako je Eiffelova věž, Stonehenge a Koloseum. Okenice byly zavřené a přes ně bylo natažené černé plátno, které blokovalo denní světlo. Naproti stěně byl černý švédský stůl. Nad ním bylo plno obrázků a kolekcí desek včetně Elvise a Elviry. Na každém konci stál velký stříbrný starožitný svícen. Ale to, co ho zaujalo, byl obrázek 8x10 ve středu stěny, kde byla Tabitha ve svatebních šatech. Stála vedle muže, který měl místo obličeje nalepený malý obrázek hlavy Rusella Crowa.


Sherrilyn Kenyon

Natáhl se, aby obrázek odstranil. „Tady jsi,“ řekla Tabitha za ním. Valerius se okamžitě narovnal. „Jsi vdaná?“ zeptal se. Zamračila se, dokud neuviděla fotografii. „Ach můj bože, ne. To je moje sestra Amanda na její svatbě. Ta holčička na obrázku vedle ní je její dcera Marrisa.“ Valerius studoval svatební fotografii. Mezi těmi ženami opravdu nebyl žádný rozdíl. Až na tu jizvu. „Ty máš dvojče?“ „Ano.“ „A proč je tvoje sestra vdaná za Russella Crowa?“ Tabitha se zasmála. „Ach, to je podobizna na mého švagra – spravedlivý, věrohodný ťulpas.“ Věnoval jí čtverácký pohled. „Mám to brát tak, že ty se o muže nezajímáš.“ „Vlastně je mám k smrti ráda. On je opravdu hodný k mé sestře a jejich dceři a svým vlastním způsobem je to opravdu zlatíčko. Stejně jako ty se ale bere příliš vážně. Potřebujete se uvolnit a trochu víc si užívat. Život je příliš krátký… no, možná ne pro tebe, ale pro nás ostatní smrtelníky je.“ Valerius byl fascinovaný touhle ženou, která by ho měla spíš odrazovat. Byla laciná, neotesaná a 60


Zmocni se noci

přesto věčně zábavná a okouzlující většinou velmi nečekaným způsobem. Hodila na stůl malou červenou plechovku, ze které trčela plastová lžička. Zdálo se to být podobné nějakému pokrmu s makarony. Valerius se zamračil. „Co je to?“ „Ravioli.“ Zvednul na to obočí. „Tohle nejsou ravioli.“ Podívala se na to. „No, tak fajn. Jsou to Beefaroni. Moje neteř říká všemu, co je v těchhle malých plechovkách do mikrovlnky ravioli.“ Vytáhla mu židli. „Jez.“ Valerius byl zděšen tím, co mu nabízela. „Co prosím? Nemůžeš ode mě očekávat, že to budu jíst, ne?“ „No, vlastně jo. Říkal jsi, že chceš italskou kuchyni. Tohle je italské.“ Vzala plechovku a ukázala na štítek. „Podívej. Chef Boyardee. Ten dělá jen ty nejlepší věci.“ Vlarius ještě nikdy ve svém životě nebyl víc zděšený. Musela si z něj dělat srandu. „Nejím z papírových kelímků plastovými příbory.“ „Dobře ty snobe, pane Nóbl kalhoty. Promiň, jestli jsem tě urazila, ale tady jsi na planetě Zemi, kde máme my plebejci tendenci jíst to, co je po ruce. A když nám někdo něco dá, nezpochybňujeme to.“


Sherrilyn Kenyon

Tabitha si zkřížila ruce na prsou, když ztuhnul. Díval se, jako kdyby jí chtěl zabít tím, že po ní hodí plechovku Beefaronů. „Myslím, že se až do soumraku stáhnu do pokoje.“ Věnoval jí panovačné kývnutí hlavy předtím, než zamířil zpátky ke schodům. Tabitha za ním zírala, když odešel. Opravdu se urazil a hluboko uvnitř sebe cítil bolest. To s ní ale ani nehnulo. Ona měla být ta, kdo by měl uraženě odkráčet. Zvedla Beefaroni, povzdechla si a zamířila s tím zpátky do kuchyně.

... Valerius opatrně zavřel dveře do pokoje, i když to, co chtěl opravdu udělat, bylo s nimi prásknout. Ale šlechta přece nepráskala dveřmi, aby se to rozlehlo po celém domě. To byla záležitost pro prosté občany. Šlechta držela své emoce pod povrchem. Ne. Oni nebyli zranění názorem necitlivé ženy bez dobrého vychování, která je urazila. Bylo pošetilé si myslet, byť jen na okamžik, že by ona… „Nepotřebuju, aby mě měl někdo rád,“ zamumlal si pod vousy. Žil tak celý svůj zatracený 62


Zmocni se noci

život. Nikdo se o něj nezajímal. Tak proč by se to teď mělo změnit? A přesto nemohl umlčet tu malou část uvnitř sebe, která toužila po tom, aby byl k němu někdo laskavý. Jednoduché: „Řekni Valeriusovi, že ho zdravím.“ Jen jednou v životě…. „Jsi takový hlupák,“ zavrčel na sebe. Je lepší být obávaný, než oblíbený. Otcova slova mu zněla v uších. Lidé vždycky zradí raději někoho, koho mají rádi, než někoho, z koho mají opravdu strach. Byla to pravda. Strach držel lidi na uzdě. On to věděl lépe, než kdokoliv jiný. Kdyby se ho jeho bratři báli… Valerius sebou trhl, při těch vzpomínkách a sednul si do velkého křesla v rohu místnosti. Byla vedle knihovny, kde byl v nabídce široký sortiment románů. Zamračil se, když přelétl tituly jako Poslední dny Pompejí, Život a doma Alexandra Velikého, nebo romány Jima Řezníka Dresdena. Jaká zvláštní žena byla Tabitha. Vlaeirus sáhl po knize o starém Římě. Jeho pohled padl na koš u křesla. Byl to ten obrovský typ, který má většina lidí v kuchyni, ale jeho pozornost upoutal kousek černého pouzdra, které vykukovalo ze zavřeného vrchu. Otevřel ho a zjistil, že je v něm jeho košile a kabát.


Sherrilyn Kenyon

Zamračil se ještě víc, když je vytáhl ven. Byly potrhané a celé od krve. Přejel prstem po zadní části, kde ho Démon roztrhl mečem. Ale vždyť ho měl na sobě. Valerius vstal a vytáhl hedvábný rolák ven. Byl to Ralph Lauren, totožný s tím, který měl včera v noci. Bylo tu jen jedno vysvětlení. Tabitha mu koupila nové šaty. Přešel k šatně a začal zkoumat kabát. Netrvalo dlouho a uvědomil si, že knoflíky jsou nepatrně odlišné od barvy mosazi. Kromě toho to ale byla přesná kopie. Nemohl tomu uvěřit. Kabát sám o sobě stál 1500 dolarů. Proč by dělala něco takového? Chtěl odpověď a tak šel zpátky dolů, kde ji našel samotnou v kuchyni. Vařila. Valerius zaváhal ve dveřích. Stála k němu bokem. Její profil byl dokonalý. Její vybledlé džíny obtahovaly štíhlé dlouhé nohy a velmi atraktivní zadeček. Měla na sobě obtažený černý svetr s krátkými rukávy, který jí končil tak vysoko, že vystavovala na obdiv velké množství opáleného těla. Její pupík, pokud se nemýlil, byl propíchnutý. Dlouhé kaštanové vlasy měla stažené dozadu a vypadala podivně klidná, když stála nad sporákem bosá, se stříbrným prstýnkem, který se třpytil na její 64


Zmocni se noci

pravé noze. Rádio bylo zapnuté. Potichu tam zpíval Martin Briley „Sůl m mých slzách“. Tabitha pohybovala boky do hudby v erotickém rytmu, který byl pro něj daleko lákavější, než si chtěl přiznat. Všechno co mohl udělat, bylo pohnout se směrem k ní, sklonit hlavu a ochutnat kousek z toho šťavnatého těla, kterého tak lákalo. Byla pro něj něco jako spitfire, který by mu mohl poskytnout dobrou jízdu. Udělal krok vpřed a ona vyskočila. Pak vykopla. Valerius zanadával, když se její noha dostala do kontaktu s jeho rozkrokem a on se díky příšerné bolesti prudce ohnul v pase. „Ach můj bože!“ Tabitha zalapala po dechu, když si uvědomila, že právě znovu napadal svého hosta. „Moc mě to mrzí! Jsi v pořádku?“ Věnoval jí hrozivý pohled. „Ne,“ zavrčel a kulhal pryč od ní. Tabitha mu pomohla k židli u stolu, která byla v malé kuchyni. „Já se opravdu, ale opravdu omlouvám,“ opakovala, když se posadil a rukama si svíral bolavé místo. „Měl jsi mě varovat, když ses za mnou začal plížit.“ „Neplížil jsem se,“ řekl se zaťatými zuby. „Šel jsem.“ „Tak mi dovol, abych ti přinesla trochu ledu.“


Sherrilyn Kenyon

„Nepotřebuju led. Potřebuju minutu, abych to vydýchal, a nemluv.“ Zvedla ruce nad hlavu ve znamení kapitulace. „Dej si na čas.“ Potom co vystřídal ještě několik zajímavých odstínů, nakonec se vzpamatoval. „Děkuju Jupiterovi, žes neměla v ruce další nůž,“ zamumlal a pak řekl hlasitěji: „Kopeš každého člověka, který vkročí do tohohle domu?“ „Ach pane, už zase!“ řekla Marla, když vstoupila do místnosti. „Tabby, přísahám, že se divím, že máš ještě nějaký osobní život při tom, jak zacházíš s muži.“ „No, jen klid Marlo. Neudělala jsem to schválně… tentokrát.“ Marla obrátila oči v sloup a vzala z ledničky dvě dietní koly. Jednu dala Valeriusovi. „Hoď si to na ránu, zlatíčko. Pomůže to. Jen buď vděčný, že nejsi Phil. Slyšela jsem, že musel podstoupit operaci varlat potom, co se na Tabby snažil už podruhé sápat.“ Pak dopila své pití a vrátila se nahoru. „Zasloužil si to,“ zavolala za Marlou Tabitha. „Měl štěstí, že jsem mu je neuřízla.“ Valerius opravdu nechtěl pokračovat v tomhle rozhovoru. Vstal a položil kolu na pult. „Proč vaříš?“ 66


Zmocni se noci

Tabitha pokrčila rameny. „Říkals, že nechceš nic z plechovky. Tak ti dělám těstoviny.“ „Ale tys říkala-“ „Říkám spoustu věcí, které tak nemyslím.“ Sledoval, jak se otočila ke sporáku a pak vzala hrnec s vařícími těstovinami ke dřezu. Ozval se zvonek. „Otevřeš to?“ „Otevřít co?“ zeptal se. „Mikrovlnku.“ Valerius se rozhlédl po kuchyni. V celém svém životě viděl kuchyň zřídkakdy a o spotřebičích v ní toho věděl jen velmi málo. Měl na takové věci lidi. Zvonek se ozval znovu. Předpokládal, že je ona věc mikrovlnná trouba. Šel k ní a zatáhl za rukojeť. Uvnitř byla miska nějakého jídla. Vzal chňapku ve tvaru ryby, která ležela před mikrovlnkou, a vytáhl mísu. „Kam mám dát tohle?“ „Na kamna prosím.“ Udělal, co mu řekla. Vzala malou misku s omáčkou a nalila jí na těstoviny. „Lepší?“ zeptala se a podala mu jí.


Sherrilyn Kenyon

Valerius přikývl, dokud jeho pohled nepadl na těstoviny. Nevěřícně zamrkal. Jejich tvar ho ohromil. Ne. To jistě nebylo to, co si myslel. Byly to…? Spadla mu čelist, když si uvědomil, že je to opravdu to, co si myslel. Malé drobné těstoviny ve tvaru penisů se koupaly v červené omáčce. „Ale no tak,“ řekla Tabitha podrážděným hlasem. „Neříkej mi, že má římský generál problémy s penironama.“ „Nemyslíš vážně, že bych měl tohle sníst, že ne?“ zeptal se zděšeně. Rozzlobila se. „Nepokoušej kámo mojí skvělou trpělivost. Náhodou vím přesně, jak jste vy Římané žili. Jak jste si zdobili své domy. Pocházíš ze země penisů, tak se netvař tak šokovaně, že jsem ti jich dala misku k jídlu. Není to tak, že bych měla doma zvonkohru celou z chlapského mužství, aby odrážela zlo, ale vsadím se, že když jsi byl mladý, měls ji.“ Byla to pravda, ale už to byla staletí… když o tom tak přemýšlel, nikdy nic takového neviděl. Podala mu vidličku. „Tohle není stříbro, ale nerezová ocel. Jsem si jistá, že to zvládneš.“

68


Zmocni se noci

Byl stále ještě uchvácen těstovinami. „Kdes k tomu přišla?“ „Prodávám tohle a prsaroni v mém obchodě.“ „Prsaroni?“ „Myslím, že si to dovedeš představit.“ Valerius nevěděl co na to říct. Nikdy předtím nejedl obscénní potraviny – a jaký druh obchodu by vlastně mohl prodávat takový druh potravin? „Dům Vetti,“ řekla Tabitha s rukama v bok. „Musím ti říkat víc?“ Valerius byl dobře informovaný o římském domě, o které mluvila. Stejně jako o jeho nemorálních nástěnných malbách. Byla pravda, že lidé dřív dávali hodně najevo svou sexualitu, ale určitě neočekával, že by se s tím mohl setkat i v moderní době. „Non sana est puella,“ řekl Valerius polohlasem. Bylo to latinky Tahle holka je šílená. „Quin tu istanc orationem hinc veterem antque antiquam amoves, vervex?“ vrátila mu Tabitha. Mohl bys přestat používat tenhle zastaralý jazyk, ty ovčí hlavo? Nikdy předtím nebyl Valerius pobavený a uražený zároveň. „Jak to, že mluvíš tak skvěle latinsky?“


Sherrilyn Kenyon

Vytáhla z trouby toast. „Mám magisterský titul ve Starověkých civilizacích. Moje sestra Selena v něm má titul Ph.D. Mysleli jsme, že by bylo dobré navzájem se na vysoké škole urážet latinsky.“ „Selena Laurens? Šílenec s tarotovými kartami na náměstí?“ Věnovala mu naštvaný pohled. „Ten psychopat je náhodou moje milovaná starší sestra, a pokud ji znovu nějak urazíš, budeš kulhat… víc kulhat.“ Valerius se kousl do jazyka. Byl přece jen u jejího stolu v její jídelně. Už se se Selenou setkal několikrát v průběhu posledních třech let. Žádné z těch setkání nešlo moc dobře. Když se o ní poprvé Acheron zmínil, byl Valerius nadšený vyhlídkou mít někoho, s kým by si mohl promluvit. Někoho kdo znal jeho kulturu a jeho jazyk. Jakmile ho tam ale Acheron zavedl, Selena mu chrstla do tváře pití. Řekla mu tolik urážek, kolik jich lidstvo zná a dokonce i vytvořilo poměrně dost nových. Nevěděl, proč ho Selena tolik nenávidí. Všechno, co mu řekla, bylo to, že byla škoda, že nezemřel při útoku barbarů a že ho neroztrhali na kusy. Pravděpodobně by jí potěšilo, kdyby věděla, jak doopravdy zemřel. Bylo to mnohem víc ponižující a bolestivější, než jakýkoliv z jejích návrhů. 70


Zmocni se noci

Pokaždé, když měl na náměstí hlídku a hledal Démony, nadávala mu a házela po něm všechno, co měla po ruce. Není pochyb o tom, že by byla nadšená, kdyby zjistila, že ho její sestra bodla. Jen by litovala toho, že je pořád naživu a neleží mrtvý někde v příkopu.

... Tabitha se zastavila ve dveřích a sledovala, jak Valerius v tichu jedl těstoviny. Byl ve strnulý ve vzpřímené poloze a jeho chování bylo dokonalé. Vypadal klidně a vyrovnaně. Nejspíš se cítil neuvěřitelně nepohodlně v jejím domě. Nemluvě o tomhle místě. „Tady,“ řekla a podala mu do ruky chleba. „Děkuju,“ řekl a vzal si ho. Zamračil se, jako kdyby hledal nějaký talíř na chleba. Nakonec položil toust na stůl a vrátil se k nekonvenčním těstovinám. Mezi nimi nastalo trapné ticho. Nevěděla, co mu má říct. Bylo divné mít tohohle muže u sebe, když o něm toho tolik slyšela. A nic z toho nebylo dobré. Její švagr a jeho nejlepší přítel Julian strávili hodiny na rodinných oslavách, pomlouváním Valeriuse, jeho rodiny a skutečnosti, že Artemis nechala přesunout Valeriuse do New Orleans jen kvůli


Sherrilyn Kenyon

tomu, že nechtěla nechat Kyriána jen tak odejít. Možná to byla pravda. Nebo jen možná bohyně chtěla, aby se Kyrián postavil tváří v tvář své minulosti a nechal ji konečně odpočívat. Ať tak či onak, nejvíc se zdál být potrestaný Artemidiným rozhodnutím Valerius, který byl stále sužován Julianovou a Kyriánovou nenávistí. Bylo zvláštní, že jí se nezdál až tak špatný. Pravda, byl arogantní a formální, ale ... Bylo na něm něco víc. Cítila to. Šla do kuchyně, aby mu přinesla něco k pití. Její první myšlenka byla, že by mu vzala vodu, ale pak si vzpomněla na její zlomyslný vtip s penironama. Bylo to dětinské nutkání, díky kterému se teď cítila provinile. Rozhodla se napravit to tím, že otevřela skříňku s vínem a vybrala mu něco, co jistě ocení. Valerius vzhlédl, když mu Tabitha podala sklenku červeného vína. Napůl čekal, že bude mít výraznou chuť a bude levné a byl příjemně překvapený jeho bohatou a plnou chutí. „Děkuju,“ řekl. „Není zač.“ Když se otočila, chytil jí za ruku a přitáhl si ji k sobě. „Proč jsi mi koupila nové oblečení?“ „Jak jsi-“ „Našel jsem ty moje v koši.“ 72


Zmocni se noci

Přikrčila se, jako kdyby jí vadilo, že zjistil, co udělala. „Měla jsem vysypat koše. Sakra.“ „Proč jsi nechtěla, abych to věděl?“ „Myslela jsem, že bys je nepřijal. Bylo to to nejmenší, co jsem mohla udělat, když jsem byla jedním z hlavních důvodů, proč byly zničené.“ Věnoval jí úsměv, který jí zahřál u srdce. „Děkuju ti, Tabitho.“ Bylo to poprvé, co řekl její jméno. Jeho skvělý, hluboký přízvuk jí projel jako vlna. Než se stačila zarazit, položila mu ruku na tvář. Napůl čekala, že se odtáhne pryč. Neudělal to. Jen se na ni díval svýma zvědavýma černýma očima. Byla zasažena jeho krásou a jeho vnitřní bolestí, ze které jí bolelo srdce. A dřív než si to mohla rozmyslet, sklonila hlavu dolů, aby mohla přitisknout rty na ty jeho.

... Valerius byl naprosto šokovaný tím, co udělala. Nikdy neměl ženu, která by ho políbila jako první. Nikdy. Tabitha byla odvážná a náročná a to na jeho tělo působilo jako láva. Uchopil její obličej do dlaní a vrátil jí polibek.


Sherrilyn Kenyon

Tabitha zasténala nad jeho dokonalým ochutnáváním jejích rtů. Zavadila jazykem o jeho tesáky, což jí vyslalo do těla vlnu chladu. Byl nebezpečný a smrtící. Zakázaný. A pro ženu, která byla sama na sebe hrdá kvůli tomu, že nikdy nedodržovala ničí pravidla, kromě svých vlastních, tím byl ještě víc lákavý. Rozkročila se nad jeho židlí a sedla si mu na klín. Neprotestoval. Místo toho pustil ruce z jejího obličeje a hladil jí po zádech, zatímco mu ona vytáhla gumičku z vlasů a tím uvolnila husté černé prameny vlasů, které jí klouzaly mezi prsty jako hedvábí. Cítila jeho erekci, která byla přitisknutá na středu jejího těla, a to ještě víc podněcovalo její touhu. Bylo to už tak dlouho od chvíle, kdy byla s mužem. Tak dlouho, že cítila silnou touhu znovu to zažít. Chtěla Valeriuse tak moc, i když by měl být zcela mimo její menu. Valeriusovi se točila hlava, když Tabitha sjížděla rty podél jeho čelisti, pak pod bradu až na jeho krk. Její horký dech ho pálil. Byla to staletí, kdy si vzal ženu, která věděla, co byl. Žena, kterou nemusel líbat se strachem z toho, že se dotkne jeho tesáků. Nikdy předtím to pro něj 74


Zmocni se noci

nebylo s ženou tak vzrušující. Žádná se k němu nechovala tak otevřeně. Tak divoce. V téhle ženě nebyl žádný strach. Žádné držení se zpátky. Byla divoká, vášnivá a tak ženská. Tabitha věděla, že by to neměla dělat. Temní lovci se nemohli zaplétat s ženami. Neměli žádné citové vazby, snad kromě jejich panošů. Mohla se s Valeriusem vyspat jednou a pak ho musela nechat jít. Ale šlo o víc, než jen o tohle, celá její rodina nenáviděla tohohle muže a ona by měla taky. Měl by jí odpuzovat. Jenže to se nestalo. Bylo na něm něco, co ho dělalo neodolatelným. I proti jejímu zdravému rozumu, ho chtěla. Jsi jen nadržená, Tabby, nech ho jít. Možná, že to bylo vážně tak jednoduché. Bylo to skoro tři roky od chvíle, kdy se rozešla s Erickem a od té doby nebyla s nikým jiným. Nikdo jí dokonce nezaujal víc, než jen jako přechodná známost. Dobře, kromě Ashe, ale věděla, že bude lepší, když se přes něj přenese. I když ten jí nikdy tolik nenaštval. A taky nenesl takovou bolest, kterou měl v sobě Valerius – nebo jí měl taky, ale když byl v její blízkosti, drže jí pod povrchem. Měla pocit, jako kdyby jí Valerius nějak potřeboval.


Sherrilyn Kenyon

Ve stejné chvíli, kdy sáhla na zip u jeho kalhot, zazvonil telefon. Tabitha ho ignorovala, dokud jí Marla neřekla vysílačkou: „Je to Amanda, Tabby. Vzkazuje ti, že máš zvednout telefon. Hned.“ Frustrovaně zasténala. Dala Valeriusovi žhavý, letmý polibek, než vstala. „Prosím, neříkej ani slovo, když budu telefonovat,“ varovala ho. Vzhledem k tomu, že si Amanda vzala Kyriána, stala se z ní neuvěřitelná psychopatka, a kdyby slyšela hlas Valeriuse, okamžitě by věděla, kdo to byl. Tím si byla Tabitha jistá. To bylo to poslední, čím se teď chtěla zabývat. Zvedla telefon na zdi v kuchyni. „Čau Mandy, co potřebuješ?“ Tabitha se obrátila, aby se podívala, jak se dává Valerius dohromady. Stáhl si vlasy gumičkou dozadu. Vrátil se ke svému pevnému a královskému držení těla, když zvedl vidličku a opět začal jíst. Její sestra žvanila o nějakém špatném snu, ale Tabithinu pozornost odtrhlo od Valeriuse až slovo „Spathi Démon“. „Co je ti líto?“ zeptala se Amandy.

76


Zmocni se noci

„Řekla jsem ti, že jsem měla noční můru o tobě, Tabby, že jsi byla vážně zraněná v boji. Jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku.“ „Jo, jsem v pořádku.“ „Jsi si jistá? Zníš mi trochu divně.“ „Vyrušila jsem mě z práce.“ „Aha,“ řekla Amanda a tím přijala lež, kvůli které se Tabitha cítila trochu provinile. Nebyla zvyklá tajit něco před svým dvojčetem. „Dobře. V tom případě tě nechám. Ale buď na sebe opatrná. Mám opravdu špatný pocit, že něco není v pořádku.“ Tabitha to taky cítila. Bylo to něco nedefinovatelného a zároveň trvalého. „Neboj se. Ash je ve městě a navíc se nastěhoval jeden extra Temný lovec. Všechno je v pořádku.“ „Dobře. Věřím ti, že si budeš krýt záda ... Ale Tabby?“ „Jo?“ „Přestaň mi lhát. Nesnáším to.“


Sherrilyn Kenyon

KAPITOLA 3

Tabitha zavěsila. Měla z tohohle rozhovoru zvláštní pocit. A cítila se ještě podivněji kvůli Amandině předpovědi o jejím zdraví. Celkem dost jí to znepokojilo, zvlášť v kombinaci s jejími vlastními nepříjemnými pocity. Před třemi lety, když chtěl Desiderius zabít Amandu a Kyriána, málem dvakrát umřela. Od té doby se do její blízkosti nedostal žádný démon. Hlavně proto, že pilovala své schopnosti a byla mnohem pozornější. Až na poslední noc... Mnoho z démonů bylo zabito, ale skupina z nich utekla pryč. Určitě by se neměli vrátit. Většina démonů opouští oblast velmi rychle potom, co potkají jednoho z Temných lovců. Odvaha nebyla jedna z vlastností, která by jim byla známá. Vzhledem k jejich mládí a snaze zůstat naživu co nejdéle, jich bylo velmi málo, co by šlo proti armádě Artemis, která byla složená ze samých bojovníků se stovkami, ne-li tisíci lety bojových zkušeností. 78


Zmocni se noci

Pouze Desiderius, který byl napůl bůh, měl k dispozici tu sílu a naivně bojoval s Temnými lovci. Ne, démoni byli pryč a ona bude v pořádku. Amanda musela sníst špatné kuře nebo něco podobného. Vrátila se k Valeriusovi, který právě dojídal. „Jakou máš moc?“ zeptala se ho. Vypadal, že ho tahle otázka zaskočila. „Prosím?“ „Tvoje moc Temného lovce. Máš předtuchy nebo předpovídáš budoucnost?“ „Ne,“ řekl předtím, než se napil vína. „Jak většina římských Temných lovců, mám spíš, a prosím odpusť mi omezenost tohohle slova, v tomhle ohledu naprostý hovno.“ Tabitha se na něj zamračila. „Jak to myslíš?“ Zhluboka se nadechl, než odpověděl. „Artemis byl ukradený fakt, že v Římě nebylo žádné hlavní božstvo. Měla radši uctívání naší nižší třídy, jako byly otroci a ženy. Takže když nás tvořila, cítila k nám jen smrtící nenávist. Jsem silnější než člověk a rychlejší, ale nemám nijak výjimečné psychické síly jako zbytek Temných lovců.“ „Tak jak zvládáš bojovat s démony?“ Pokrčil rameny. „Stejně jako ty. Bojuju obratněji, než oni.“


Sherrilyn Kenyon

Jo, možná, ale ona většinou ze svých bitev odchází celá od krve. Napadlo ji, jestli je na tom Valerius podobně. Bylo těžké bojovat proti démonovi jako člověk. „To není fér,“ řekla Tabitha naštvaná na Artemis, že vytvořila takový nepoměr mezi svými Temnými lovci. Jak je mohla ošidit o moc, když věděla, proti čemu stojí? Páni, Simi měla pravdu. Artemis byla sice bohyně, ale zároveň i pěkná mrcha. Valerius se zamračil, když uslyšel zlobu v Tabithině hlase. Nebyl zvyklý, že by se někdo stavěl na jeho stranu. Ani když byl člověk, a ani jako Temný lovec. Vždy mu jeho osud připadal hrozně nespravedlivý. Skončil vždycky poražený – bez ohledu na to, jestli měl pravdu nebo ne. „Jen málo věcí je spravedlivých.“ Vypil svoje víno a zvedl se na nohy. Pak k ní sklonil hlavu. „Děkuju ti za jídlo.“ „Kdykoliv, Vale.“ Ztuhl, když ho nazvala přezdívkou, kterou vždycky opovrhoval. Jediní, kdo ji kdy používali byl jeho bratr Markus a jeho otec, a ti mu tak říkali jen aby ho zesměšnili nebo ponížili. „Jmenuju se Valerius.“

80


Zmocni se noci

Suše se na něj podívala. „Nemůžu ti říkat Valerius. Ježíši. Zní to jako jméno nějaké vadné italské automobilky. A pokaždé, když slyším to jméno, mám šílené nutkání zpívat Vo-lar-ray, oh, oh, oh a pak začínám přemýšlet o filmu Hollywoodští rytíři a věř mi, nechceš, abych s tím fakt začala. Zachraň můj zdravý rozum od toho příšerného songu, co mi zní v hlavě a obrázku šílence co pobíhá po tělocvičně vysoký školy a dělá nevyslovitelný věci, a nech mi říkat ti Vale nebo Lolitko.“ Jeho pohled potemněl. „Jmenuju se Valerius. Nebudu ti odpovídat, když mi budeš říkat Vale.“ Pokrčila rameny. „Dobře, tak teda Lolitko, jak chceš.“ Otevřel ústa k protestu, ale věděl, že je lepší se s ní nehádat. Tabitha měla své způsoby, jak dosáhnout toho, co chtěla. Čert vem všechny jeho argumenty. „Dobře,“ řekl zdráhavě, „budu snášet Vala. Ale jenom od tebe.“ Usmála se. „Podívejme, ani to nebolelo, viď? Proč nenávidíš tu přezdívku?“ „Je hrubá.“ Obrátila na něj oči v sloup. „S tebou musí být v posteli opravdu zábava,“ řekla sarkasticky. Valerius byl ohromený. „Prosím?“


Sherrilyn Kenyon

„Jen by mě zajímalo, jaké by to bylo milovat se s mužem, který je pořád tak ztuhlý – a pak zase ... Ne. Neumím si představit nikoho tak vznešeného, jak se odváže a nechá se zašpinit něčím takovým.“ „Ujišťuju tě, že jsem v tomhle ohledu nikdy neměl žádné stížnosti.“ „Opravdu? Pak musíš spát se ženami které jsou tak chladné, že bys na nich mohl vyrobit kostky ledu.“ Otočil se k odchodu. „Tuhle diskuzi jsme nikdy nevedli.“ Ale ona ho nenechala být a rozběhla se za ním ke schodům. „Byl jsi takový i v Římě? Myslím tím, že ze všeho co jsem přečetl, mi došlo, že z chlapů tam vyzařovala syrová sexualita.“ „Dovedu si představit ty lži, které tam píšou.“ „Takže jsi byl vždycky takový upjatý?“ „Co je ti po tom?“ Její odpověď ho šokovala a donutila ho zastavit. „Protože se snažím zjistit, co tě donutilo být takový, jaký jsi teď. Jsi tak příšerně uzavřený, že jsi jen sotva jako člověk.“ „Nejsem člověk, slečno Devereauxová. V případě, že sis nevšimla, jsem jeden ze zatracených.“

82


Zmocni se noci

„Zlato, otevři oči a rozhlédni se kolem. Všichni jsme tu nějakým způsobem zatracení. Být zatracený je ale příšerně daleko od vykřikování, že jsme mrtví. A ty žiješ, jako bys byl mrtvý.“ „Taky že jsem.“ Přejela pohledem po jeho báječném těle. „Na někoho, kdo je mrtvý, vypadáš pozoruhodně ve formě.“ Jeho obličej ztvrdl. „Neznáš mě.“ „Ne, neznám. Ale otázkou je, znáš ty sám sebe?“ „Já jsem jediný, kdo ví, co jsem zač.“ A ta jednoduchá věta jí řekla všechno, co o něm potřebovala vědět. Byl sám. Tabitha za ním chtěla jít, ale cítila, že potřebuje, aby mu dala nějaký prostor. Nenavazoval kontakty s lidmi, jako je ona… a když, tak jen málokdy. Jak babička Flora, cikánská věštkyně jejich rodiny, vždycky říkala. Tabitha působila na lidi jako nákladní vlak. Srazila je dolů z místa, kde stáli. Tabitha si povzdechla, když udělal další krok směrem pryč od ní. „Kolik ti vlastně je?“ „Dva tisíce sto-“ „Ne,“ přerušila ho. „Neptám se na to, jak dlouho jsi Temný lovec. Kolik ti bylo, když jsi zemřel?“ Cítila, jak jím při té vzpomínce projela hluboká vlna bolesti. „Třicet.“


Sherrilyn Kenyon

„Třicet? Bože, a to si hraješ na starou vrásčitou sušenou švestku? Copak se v místě, odkud jsi přišel, nikdo nesmál?“ „Ne,“ řekl prostě. „Smích nebyl tolerován. Nebyli jsme rozmalovaní.“ Tabitha nemohla dýchat, když si uvědomila význam jeho slov a vzpomněla si na jizvy na jeho zádech. „Nikdy?“ Neodpověděl. Místo toho pokračoval dál po schodech. „Měl bych jít.“ „Počkej,“ a vyběhla schody. Proklouzla kolem něj a zastavila ho vlastním tělem. Otočila ho čelem k sobě. Cítila v něm zmatek. Bolest. Chaos. Věděla, jak moc nenáviděl muže, kterým byl. Možná, že si to zasloužil, ale hluboko uvnitř sebe si tak jistá nebyla. Lidé se neizolovali od světa bezdůvodně. Nikdo, kdo byl šťastný, by se nechoval tak stoicky. A v tu chvíli si něco uvědomila. Byl to jeho obranný mechanismus. Byl drzý a nepříjemný pokaždé, když nebyl ve své kůži nebo se cítil nepříjemně. Chladně se otočil. Tak formálně. Tohle byla jeho maska.

84


Zmocni se noci

„Omlouvám se, jestli jsem řekla něco, co tě urazilo. Sestry mi často říkají, že obtěžuju lidi velmi uměleckou formou.“ Koutky se mu jemně zvedly nahoru. Pokud by mohla hádat, řekla by, že jeho oči nepatrně změkly. „Neurazil jsem se.“ „Dobře.“

... Valerius byl v pokušení zůstat tu a mluvit s ní, ale cítil se nesvůj, když na to jen pomyslel. Nebyl ten typ člověka, který by si nezávazně povídal s ostatními. Dokonce i s muži se jejich rozhovory točily kolem bojových taktik, filozofie a politiky. Nikdy si s nikým prostě jen nepovídal. Jeho rozhovory s ženami byly ještě méně časté, než jeho rozhovory s muži. Ani s Agrippinou nikdy skutečně nemluvil. Pronášeli komentáře k různým věcem, ale nikdy se s ním nepodělila o své názory. Pouze s ním souhlasila a dělala to, o co jí žádal. Měl pocit, že Tabitha nikdy s nikým nemůže souhlasit, i když věděla, že má pravdu. Zdálo se, že ze zásady prostě se vším rovnou nesouhlasí. „Jsi vždycky tak otevřená?“ zeptal se. Široce se usmála. „Jinak to ani neumím.“


Sherrilyn Kenyon

Najednou v rádiu začali hrát „Gimme Three Steps“ od Lynyrda Skynyrda. Tabitha protáhle šťastně vypískla a uháněla po schodech dolů. Valerius sotva stačil zamrkat předtím, než přidala hlasitost a doběhla zpátky k němu. „Zbožňuju tuhle písničku,“ řekla a tancovala do rytmu. Valerius zjistil, že je těžké soustředit se na cokoliv jiného, než na houpání jejích boků když tančila a zpívala. „No tak, zatancuj si se mnou!“ řekla při prvním kytarovém sólu. Vyběhla po schodech a vytáhla ho za ruku sebou. „Tohle není taneční hudba.“ „Jasně, že je,“ řekla, než začala zpívat refrém. Svým vlastním způsobem se s ní celkem bavil. Za celý svůj život nepoznal nikdy nikoho, kdo by si tak užíval život a měl radost z něčeho tak nevýznamného. „Pojď,“ zkusila to znovu, když se zpěvák odmlčel. „Je to skvělá písnička. Musíš obdivovat každý rým toho chlapíka s příšerně řvavou barvou na vlasech.“ Mrkla na něj. Valerius se zasmál. Tabitha se odmlčela. „Ach můj Bože, on ví, jak se smát.“ „Vím, jak se smát,“ řekl lehce. 86


Zmocni se noci

Vytáhla ho až nahoru do schodů a stoupla si před něj. Použila ho jako opěrný bod a pokračovala v tanci. Odtančila od něj, luskla prsty a udělala otočku. Pak k němu přitančila zpět. „Myslím si, že jednoho dne se vzdáš těchhle leštěných mokasín a zvolíš něco s volnějším střihem.“ Valerius si odkašlal a pokoušel si něco takového představit. Bylo to nemožné. Jednou to zkusil, když byl ještě člověk. Ale ty dny jsou už dávno pryč. Kdykoliv se snažil být něčím jiným, než tím, čím ve skutečnosti byl, někdo za to zaplatil strašlivou cenu. A tak se naučil zůstat takový, jaký byl a nechal všechno ostatní plavat. Tak to bylo nejlepší. Tabitha sledovala, jak jeho tvář znovu zkameněla. Povzdechla si. Co bylo zapotřebí k tomu, aby dostala tohohle chlapa? Na někoho, kdo byl nesmrtelný, rozhodně nevypadal, že by si nějak moc užíval života. I přes všechny Kyrianovi nedostatky, mu musela jedno uznat. Bývalý řek si uměl užívat tak, až to bralo dech. Žil svůj život naplno. Na rozdíl od něj se zdálo, že Valerius jen přežívá. „Co děláš pro zábavu?“ zeptala se. „Čtu.“ „Literaturu?“


Sherrilyn Kenyon

„Sci-fi.“ „Vážně?“ zeptala se překvapeně. „Henleina?“ „Ano. Harry Harrison je jeden z mých oblíbených, stejně jako Jim Butcher, Gordon Dickson nebo CJ Cherryh.“ „Wow,“ řekla udiveně. „Jsem ohromená. Do toho, Dorsai.“ „Vlastně mám radši Dicksonův román The Right to Arm Bears and Wolfling.“ To jí překvapilo. „Já nevím, mě se zdá jako tvůj styl spíš Soldier, Ask Not.“ „To je sice klasika, ale tamti autoři mě oslovili víc.“ Hmmm… Wolfling byl o muži, který byl sám v cizím světě bez přátel a spojenců. Že by další důkaz, který by jí mohl potvrdit podezření o jeho opravdovém životě? „Už jsi někdy četl Hammer Slammers?“ „David Drake. Další favorit.“ „Jo, ty musíš milovat vojenské věci. Burt Colea napsal knihu, která se jmenovala Quick.“ „Shaman. To byl celkem složitý hrdina.“ „Jo, ale kupodivu byl nemorální a morální zároveň. Nikdy se nerozhodl pro jednu nebo pro druhou stranu. Připomíná mi to pár přátel, které jsem měla.“ 88


Zmocni se noci

Valerius se neubránil úsměvu. Bylo hezké mít někoho, kdo zná jeho temné tajemství. Jediná osoba, která ví, že čte sci-fi byl Acheron, ale ti dva o tom mluvili jen zřídkakdy. „Jsi pozoruhodná žena, Tabitho.“ Usmála se na něj. „Díky. Teď tě nechám jít do postele,“ řekla něžně. „Jsem si jistá, že bys uvítal odpočinek.“ Toužila mu dát něžný přátelský polibek na tvář, ale rozmyslela si to. Místo toho se dívala, jak odchází ven z místnosti a míří po schodech nahoru.

... Valerius tiše došel do Tabithina pokoje. Měla tak energickou povahu, že se cítil doslova vyčerpaný jen z toho, že byl s ní. Svlékl si šaty a pověsil je zpátky na ramínko, aby se nezmuchlaly. Pak se vrátil do postele, aby si mohl zdřímnout. Ale spánek se nedostavil. Poprvé ucítil z přikrývky nějakou vůni. Byla to Tabithina vůně. Teplá, temperamentní. Svůdná. A to ho nutilo na ní myslet. Přikryl si rukou oči a zaskřípal zuby. Co to dělá? Poslední věc, kterou by mohl Temný lovec udělat, bylo mít vztah se ženou. A i kdyby mohl, Tabitha Devereauxová byla ta poslední žena na světě, se kterou by šlo.


Sherrilyn Kenyon

Jako přítelkyně Acherona pro něj byla ještě víc nedosažitelná. Měl by mu zavolat a říct mu, aby našel nějaký způsob, jak by odsud mohl odejít. Ale Acheron je nechal spolu. Převrátil se. Zhluboka se nadechnul a dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby si nepředstavoval Tabithu v téhle posteli. Její nahé končetiny propletené s… Zaklel a přetáhl si přes hlavu polštář. Jakmile to udělal, uviděl malé černé hedvábné šaty. Představil si v nich Tabithu. Nemohl dýchat. Než si to mohl rozmyslet, přitáhl je k sobě a nechal chladné hedvábí, aby ho pohladilo po kůži. Přitiskl si je k nosu a vdechl její vůni. Není pro tebe. Byla to pravda. Kvůli své pošetilosti už zabil jednu ženu. Neměl chuť to zopakovat. Položil šaty zpátky pod polštář a donutil se zavřít oči. Ale i pak ho strašil obraz ženy, která by ho měla podle všeho odpuzovat, ale která ho naprosto uchvátila a okouzlila. ... Tabitha strávila zbytek dne mezi jejím obchodem a chůzi po úpatí schodiště, kde se přinutila obrátit 90


Zmocni se noci

směr a vrátit se do práce. Cítila se neuvěřitelně přitahovaná k Temnému lovci, který spal v její posteli. Byla to blbost. Byl to starověký bojovník, který by jí nikdy nemohl mít rád. Přesto jeho polibek říkal něco jiného. Na těch pár minut po ní toužil stejně, jako ona po něm. Neodpuzovala ho. Počkala až do čtyř, a pak ho šla vzbudit. Pomalu otevřela dveře. Zastavila se, když ho zahlédla, jak spí. Ležel k ní zády, ale co upoutalo její pozornost, byly příšerné jizvy, které křižovaly jeho tělo. To nebyly jizvy z bitvy. Byl to druh jizev, které zůstávají někomu, kdo byl bičovaný. Mnohokrát. Nemohla od nich odtrhnout pohled. Bez přemýšlení přešla přes místnost a položila mu ruku na rameno. Se zasyknutím se převalil a chytil jí. Než si uvědomila co se děje, přitisknul jí na postel pod sebe a rukou pevně svíral její krk. „Pusť mě Valeriusi nebo ti ublížím. Hodně.“ Zamrkal, jako kdyby zaháněl nějaký sen. Okamžitě uvolnil stisk. „Odpusť,“ řekl a lehce ji pohladil po krku. „Měl jsem tě varovat, že bys na mě neměla sahat, když mě budeš budit.“ „Vždycky útočíš na lidi, když se probouzíš?“


Sherrilyn Kenyon

Valerius nemohl mluvit, když cítil hebkost pokožky pod konečky prstů. Popravdě řečeno, zdálo se mu o ní. Jenže ona byla v jeho světě. Oblečená v ničem jiném, než v perlovém náhrdelníku a okvětních plátcích růží. Byla neuvěřitelně krásná. Její oči byly tak modré. Měla drzý nosík a její rty… byly hodné legend. Plné a svěží, jako kdyby prosily o jeho přízeň. Než se stačil zarazit, sklonil svá ústa k těm jejím.

... Tabitha zasténala, když ucítila chuť římského bojovníka. Polibek byl něžný a jemný – úplný protiklad jeho ocelového těla. Začala pomalu tát, když objala rukama jeho holá záda a přejížděla mu prsty po jizvách. A byla si až příliš vědoma skutečnosti, že byl úplně nahý. Valerius zavrčel při doteku jejího jazyka, který si jemně hrál s tím jeho. Její vůně a měkké křivky se obalily kolem něj. Zip u kalhot ho škrabal na kůži, když rozevřela nohy a objala ho svýma dlouhýma, přepychovýma nohama. Vjela mu jednou rukou do vlasů. Pomalu sjela na jeho tvář a pak ho chytila jemně za krkem a přitáhla si ho k sobě. 92


Zmocni se noci

Zvedl lem jejího svetru, aby mohl vzít do dlaní její prsa v saténové podprsence. Hluboce zasténala. Ten zvuk projel celým jeho tělem. Jak už si všiml dřív, Tabitha reagovala na jeho dotek tak otevřeně, jako žádná jiná z mnoha žen, s kterými kdy předtím strávil noc. Položila mu ruce na ramena a pak sjela až k jeho kříži. Všechno na co dokázal myslet, bylo vzít si jí. Vklouzávat do ní tak hluboko a tak dlouho, dokud by nebyli oba uspokojení a slabí. Když chytil prsty její podprsenku, našel ve své hlavě ještě malý kousek zdravého rozumu. Nebyla pro něj. Odtáhl ruku. Tabitha vzala jeho ruku do dlaní a tlačila jí zpátky ke svým prsům. Odstrčila stranou saténovou podprsenku a on ucítil v dlaních její dráždivě tvrdé, nateklé bradavky. Nemohl dýchat, když uchopil její měkká prsa. Byla tak teplá, tak něžná, že bylo těžké uvěřit tomu, že pro ní není nic zvláštního. „Spíš se všemi Temnými lovci?“ Ztuhla. „Cože?“ „Jen mě to tak napadlo. Byla jsi s Acheronem… Talonem.“ Odtrhla se od něj. „Co je to za otázku?“


Sherrilyn Kenyon

„Sotva jsem tě potkal a už ses mi dvakrát nabídla.“ „Ach, ty arogantní blbče!“ Popadla polštář z postele a napadla ho. Valerius natáhl ruku, aby se chránil, ale nezastavil jí. „Ty si takovej idiot! Nemůžu uvěřit, žes mi řekl něco takového. Přísahám, že už s tebou nikdy nezůstanu v jednom pokoji!“ Nakonec ho přestala mlátit polštářem. Stáhl ruku. Nakonec ho tvrdě praštila polštářem do hlavy a pustila ho. „Pro tvoji informaci, kámo, nejsem městská šlapka. Nespím s každým chlapem, co je opodál. Myslela jsem, že jsi… zapomeň na to. K čertu s tebou!“ Otočila se a vyrazila z místnosti. Práskla dveřmi tak silně, že se zatřásla okna i korálky na zrcadle u oltáře. Valerius ležel na posteli zcela ohromen tím, co se teď stalo. Vážně ho mlátila polštářem? Po jejich včerejším setkání včera v noci věděl, že by ho mohla napadnout a způsobit mu zranění mnohem bolestivější, ale přesto to neudělala.

94


Zmocni se noci

Po pravdě řečeno se mu díky její reakci na jeho poznámku ulevilo. Její rozhořčení bylo příliš velké na to, aby bylo předstírané. A to mu přineslo podivný příjemný teplý pocit na hrudi. Je možné, aby ho měla opravdu ráda? Ne, to nebylo možné. Nikdo ho neměl rád. Nikdy. „Jsi bezcenný. Pláču kvůli dni, kdy tě tvá matka porodila do tohohle světa. Jsem jen rád, že zemřela dřív, než mohla vidět, jak ztrapňuješ naší rodinu.“ Trhl sebou, když se mu vybavila tvrdá slova, kterými ho jeho bratr Markus opakovaně napadal. I jeho vlastní otec jím pohrdal. „Jsi slaboch. Ubožák. Raději bych tě viděl mrtvého, než abych na tebe musel plýtvat vší tou vodou a jídlem.“ Jejich slova byla srovnatelná s urážkami, kterými ho nazývali jeho bratři Temní lovci. Ne, nebyl tu žádný způsob, jak by ho mohla mít Tabitha ráda. Ani ho neznala. Nevěděl, proč je tak vnímavá k jeho doteku. Možná to byla jen vášnivá žena. Byl docela pěknej chlap. Ne, že by si o sobě moc myslel. Bylo to prosté konstatování skutečnosti. Po staletí se nabízelo bezpočet žen. Z nějakého důvodu se ale nechtěl nechat unést touhle myšlenkou. Chtěl něco víc, než jen strávit jednu noc s Tabithou.


Sherrilyn Kenyon

Chtěl… Valerius se přinutil přestat myslet na tyhle věci. Nepotřeboval nikoho, dokonce ani přítele. Jeho život byl nejlepší, když byl sám, daleko od ostatních lidí. Vstal, oblékl se a odešel z pokoje. Vydal se dolů po schodech. Setkal se s Marlou v jídelně. „Ooo, zlatíčko, nevím, cos udělal Tabby, ale asi si jí pěkně hnul žlučí. Řekla mi, abych ti vyřídila, ať se najíš předtím, než ti otrávila jídlo nebo s ním udělala ještě něco horšího.“ Valerius byl překvapený, když uviděl na stole telecí marsala a italský salát s česnekových chlebem. „Odkud to je?“ zeptal se Marly. „Od Tonyho dole z ulice. Tabitha mě tam pro to poslala. Ona a Tony spolu teď nemluví. Bůh jí miluje, ale Tabby má tendenci každého vždycky vytočit. Ale on se přes to přenese. Vždycky to tak je.“ Valerius se posadil a odebral se do nebe. Nikdy neochutnal nic lepšího. Proč se o něj Tabitha tolik stará? Byl v polovině jídla, když Tabitha vyšla ze dveří, které vedly do jejího obchodu.

96


Zmocni se noci

„Doufám, že se tím udusíš,“ zavrčela, když vešla do kuchyně. Valerius polkl sousto, utřel si pusu a pak sklouzl ze židle a šel za ní. „Tabitho?“ Přitáhl si jí, aby jí donutil zastavit. „Omlouvám se za to, co jsem řekl. Já jen…“ „Jen co?“ „Lidé nikdy nejsou milí bezdůvodně.“ A oni na něj nikdy nebyli milí. Tabitha se zarazila. To jako myslí vážně? „Byla večeře v pořádku?“ „Bylo to výborné. Děkuju.“ „Žádný problém.“ Stáhla ruku pryč. „Asi víš, že už je tma. Až budeš připravený, můžu tě hodit domů.“ „Jen se musím někde zastavit a koupit si nějaký petrolej.“ „Petrolej? Nemáš elektřinu?“ „Mám, ale je nutné, abych nějaký sehnal a pak jel domů.“ „Dobře. Mám auto čtyři bloky od obchodu mé sestry Tii. Můžeme si vzít petrolej z jejího obchodu.“ „Má olej do lamp?“


Sherrilyn Kenyon

„Jo. Je to voodoo kněžka. Nejspíš si viděl ten oltář nahoře. Ten pro mě vyrobila. Je trochu nekonvenční, ale stejně jí miluju.“ Valerius uctivě sklonil hlavu a pak se vrátil nahoru pro kabát. Tabitha se chystala uklidit jídlo, co zbylo, ale Marla jí od toho vyhnala. „Udělám to.“ „Díky, zlato.“ Marla pokrčila nos. „Kdykoliv. Vy dva už konečně běžte a užijte si pár divokých chvilek. Chci všechny detaily.“ Tabitha se zasmála, když se snažila představit, jaké divoký chvilky by mohla s Valeriusem mít. Pro něj by slovo divoké nejspíš znamenalo to, kdyby ho donutila nosit boty na tenis a pít z papírového kelímku. Valerius se k ní znovu připojil. Rychle ho vzala ven dveřmi jejího obchodu předtím, než by Marla mohla vidět jeho kabát a zabavit ho. Krátce se zastavil uvnitř jejího obchodu. Došla ž k němu. Když se rozhlédl po obchodě, spadla mu čelist. Ve tváři měl výraz naprosté hrůzy. „Kde to jsme?“

98


Zmocni se noci

„V mém obchodě,“ řekla Tabitha. „Pandořina skříňka na Bourbonu. Obstarávám striptérky a zvládnu sehnat i nějakého homosexuála.“ „To je… to je…“ „Obchod pro dospělé, ano, já vím. Zdědila jsem ho po tetě, když zemřela. Teď zavři pusu a přestaň bezmocně polykat. Vydělám si tu hodně peněz a potkávám tu hodně přátel.“ Valerius nemohl uvěřit tomu, co vidí. Tabitha vlastní doupě nepravostí? Proč by ho to vlastně mělo překvapovat? „A tohle je přesně to, co způsobuje pokles západního světa,“ řekl, když ho vedla kolem skleněné vitríny plné ozdob na zakrytí bradavek a string. „No jo, dobře,“ řekla Tabitha. „Jako bys nedal pravou ruku za to, aby ti žena oblečená jenom v tomhle udělala striptýz. Dobrou noc, Franny,“ zavolala na ženu za pultem. „Prosím dej dneska večer Marle tržbu a zálohy, až budeš zavírat, jo?“ „Jasně, šéfko. Dobrou noc.“ Tabitha zamířila ven na ulici. Město už bylo plné barikád na křižovatkách, které měnily Bourbon v těchhle hodinách na pěší zónu. Zrovna zatáčela doleva na ulici Bienville, která směřovala k domu její sestry, když si všimla nějakého divného pohybu.


Sherrilyn Kenyon

Valerius byl pozoruhodně tichý. O dvě sekundy později do něj udeřil blesk.

100


Zmocni se noci

KAPITOLA 4

Tabitha zalapala po dechu, když Valeriuse hodil blesk o budovu. Než k němu mohla přiběhnout, doslova ho začal bombardovat déšť. Ale jen jeho – nikoho jiného. Ve skutečnosti jediné místo, na které pršelo, bylo to, kde ležel na zemi Valerius. „Co to proboha je?“ zeptala se. Valerius se zhluboka nadechl, když se pomalu zvedal na nohy. Měl roztržený ret a odřenou tvář od budovy. Beze slova si hřbetem ruky otřel ze rtu krev. Pak ucítil ránu na jeho tváři. Byl úplně promočený. Déšť stále padal a bušil do něj. „Za minutu to přestane.“ A taky se tak stalo. Valerius si utřel vodu z obličeje a pak si vyždímal svůj cop. Tabitha byla zděšená. „Co se stalo?“ „Můj bratr, Zarek,“ řekl unaveně, když si vytřásal z rukávů vodu. „Před pár lety dělala boha a pak upnul svou plnou pozornost na mě. To je důvod, proč nikdy nejezdím moc daleko. Už jsem unavený z toho, když na světlech můj motor zhasne


Sherrilyn Kenyon

bez jakéhokoliv zjevného důvodu. Jediný bezpečný způsob přepravy jsou moje nohy, a jak jsi právě byla svědkem, ani to není zcela bezpečné.“ V jeho hlase nebyly ani stopy po hněvu. „Je moje auto bezpečné?“ Přikývl. „Jde jen po mně.“ Začala se k němu přibližovat. „Ne,“ řekl, a když mluvil, vycházel mu od pusy malý obláček studeného vzduchu. „Mrzne tady.“ Tabitha natáhla ruku a cítila ledový vzduch kolem Valeriuse. V místě kde stál, bylo chladněji než v mrazáku. „Proč ti to dělá?“ „Nenávidí mě.“ „Proč?“ Cítila, jak jím projíždí vlna studu. „Cos mu provedl?“ Neopověděl. Místo toho si dýchl do dlaní a zamířil dolů po ulici. „Valeriusi,“ řekla. Chytila ho a zastavila ho, i když si nebyla jistá, jestli z toho nebude mít omrzliny. „Mluv se mnou.“ „A co ti mám říct, Tabitho?“ zeptal se tiše. „Litoval jsem Zareka, když jsme byli ještě děti a pokaždé, když jsem se mu snažil pomoct, dopadlo to tak, že ho zbili ještě víc. Má právo mě nenávidět stejně, jako všichni v mé rodině. Měl jsem ho nechat samotného a ignorovat ho. Bylo by to tak lepší pro nás všechny.“ 102


Zmocni se noci

„Není špatné někomu pomoct.“ Věnoval jí suchý pohled. „Můj otec vždycky říkal: Nullus Factum bonus incedo sinepoena – Žádný dobrý skutek nebude po zásluze potrestán. V případě Zareka se tohle pořekadlo osvědčilo.“ Byla zděšená tím, co jí řekl. „Myslela jsem si, že je tvoje rodina zvláštní. Ale ty zníš, jako bys byl z opravdu nefunkčního prostředí.“ „Nemáš nejmenší ponětí.“ Vydal se zpátky dolů po ulici. Tabitha ho následovala, ale aby byla upřímná, bylo jí ho opravdu líto. Nedovedla si představit, že by jí nějaký z jejích sourozenců nenáviděl. Je pravda, že nedrželi vždycky pohromadě. S osmi sestrami a širokým sortimentem povah v jejich rodině, tam byl vždycky někdo, kdo s někým kvůli něčemu nemluvil, jenže rodina byla rodina a každý kdo si dovolil jim vyhrožovat, dostal rychle dávku té Devereauxovské solidarity. Technicky vzato se na sebe mohli v nouzi vždycky spolehnout. Dokonce, i když byli děti. Na střední škole Tabitha přísahala, že už nikdy nepromluví se svou starší sestrou Trinou, protože si vyšla s klukem, o kterém věděla, že ho Tabitha miluje. Když ten blbec zlomil její sestře srdce a dvakrát jí podvedl


Sherrilyn Kenyon

s roztleskávačkou, Tabitha nechala v jeho autě volně puštěného hroznýše královského její tety Cory. Byl tak vystrašený, že se počůral předtím, než Tabitha hada vyndala. Trvalo to ještě dva dny, než se se sestrou smířily. Ale smířili se. Nikdo se v jejich rodině nehádal déle, než několik týdnů. A nezáleželo na tom, jak moc byli naštvaní, nikdy ve skutečnosti tomu druhému neblížili. Bohyně, jakou rodinu Valerius měl, že i po dvou tisících let na něj jeho bratr vrhal blesky? V době, kdy došli k obchůdku její sestry, byly Valeriusovi řasy a obočí úplně zmrzlé. Jeho kůže měla hrozivý šedý odstín. „Jsi v pořádku?“ „Tohle mě nezabije,“ řekl tiše. „Neboj se. Teď se bude pár minut nudit a na chvíli mě nechá na pokoji.“ „Na jak dlouho?“ „Obvykle na několik měsíců. Někdy i déle. Nikdy vlastně nevím, kdy znovu zaútočí. Rád mě překvapuje.“ Tabitha byla zděšená tím, čeho byla svědkem. „Ví Ash, co ti dělá?“ „Zarek je teď bůh. Co by mohl Acheron udělat, aby ho zastavil? Máme podobný vztah, jako ty se

104


Zmocni se noci

svým švagrem. Zarek si myslí, že je zábava být ke mně krutý.“ „Nikdy jsem k němu nebyla záměrně krutá. No, možná jsem mu jednou poslala na narozeniny krabici s přípravkem na růst vlasů, ale to byla jen žertovná krabička, vevnitř byl ten pravý.“ Dotkla se jeho ledově studených rukou a uvědomila si, že se neovladatelně třásl. Bolelo jí kvůli němu srdce. Vzala jeho ruce do těch svých a třela je. Pak mu je položila na tváře, které byly tak ledové, že okamžitě odčerpaly veškeré teplo z jejích dlaní. Věnoval jí vděčný pohled, než se odtáhl. Najednou je pohltil sírový mrak. Tabitha se rozkašlala a chytila si nos, aby nemusela dýchat ten smrad. Otočila se a našla tam svou sestru Tiu, která něco nesrozumitelného mumlala. „Co to děláš?“ zeptala se. „Je z něj cítit pach smrti. Nehodlala jsi ho přivést do mého obchodu, nebo snad jo?“ „Jo.“ Vytrhla jí z rukou malou dřevěnou misku. „Mohla bys prosím nechat těch příšerných voodoo blbostí? Děsně to smrdí.“ Tia natáhla ruku. „Dej mi to.“


Sherrilyn Kenyon

„Přestaň se po tom natahovat, nebo to skončí na skládce v ulici.“ Tia okamžitě ustoupila. Tabitha se podívala na červeno zlatý prášek a ohrnula rty nad zatuchlým pachem. „Ty holt víš, že se nemůžu obejít bez sprchování, a co teprve bez sprchování se v těchhle hnusech. A to jsem Valovi říkala, že moje rodina není tak špatná.“ Podala jí misku zpátky. „Potřebuješ ochranu,“ řekla Tia na svou obranu. „Něco tu je. Cítím to.“ „To by mohlo být tvoje duševní zdraví. Možná bys ho konečně mohla začít používat.“ Tia jí věnovala rozhněvaný pohled. Tabitha se na ní usmála. „Dělám si srandu. Vím, co máš na mysli. Taky to cítím.“ Tia se podívala na Valeriuse, který se ještě třásl. „Proč je tak zmrzlý a mokrý?“ „To je dlouhá historie,“ řekla Tabitha. Měla pocit, že by Valerius nebyl moc nadšený, kdyby řekla své sestře o jeho ujetém bratrovi. „Tohle je moje sestra Tiyana. Tia je zkrácenina.“ „Ahoj,“ řekla Tia a popadla Valeriuse. Táhla ho ke vchodu do svého obchodu. Věnoval Tabitě vystrašený pohled.

106


Zmocni se noci

„To je v pohodě. Je většinou trochu pomatená, ale nemá v těle ani jednu zlou částečku.“ „Nechci slyšet nic o mém šílenství od tohohle psychopata, který ve svém volném čase loví upíry. Měl bys ji vidět,“ řekla Tia Valeriusovi, když ho táhla úzkým obchodem, který lemovaly police naplněné gris-gris, přívěsky, voodoo panenkami, svíčkami a věcmi pro turisty. „Myslí si, že je každý chlap v černé bundě upír. Máš představu, kolik lidí nosí v New Orleans černou? Je děsivá. Opravdu.“ Tia se obrátila ke svému zaměstnanci. „Chelle, dohlídni na minutku na obchod,“ řekla mu, když zrovna navlékal novou dávku přívěsků aligátorů na klíčenky. Tia je vedla zadními dveřmi do skladu. Posadila Valeriuse na barovou stoličku a pak vytáhla velkou krabici mexických ponč. Několik jich vzala a zabalila do nich Valeriuse. Šla do koupelny a vyšla ven s ručníkem. „Usuš mu vlasy a já mu zatím udělám něco teplého k pití.“ „Díky sestřičko,“ řekla Tabitha a vzala si od ní ručník. Valerius byl překvapený nečekanou laskavostí. Nikdo se k němu nikdy nechoval jako kdyby ... byl nějak důležitý. Jako kdyby jim na něm záleželo. „Umím si usušit vlasy.“


Sherrilyn Kenyon

„Zůstaň pod těmi ponči a zahřej se,“ řekla Tabitha, když mu sundala gumičku z vlasů. Překvapovala ho její něha, když mu opatrně ručníkem vysoušela vlasy a pak je pročesávala prsty. Tia se vrátila s velkým kouřícím hrnkem, který měl teplý a zvláštní zápach. „Neboj se. To není žádný lektvar. Je to jen domácí směs skořice a čokolády, kterou jsem prodávala na Vánoce proti melancholii.“ Podala mu ho. „Funguje to?“ zeptal se. „U většiny lidí jo. Čokoláda stimuluje endorfiny, které ti zvednou náladu a skořice nutí lidi myslet na domov a mateřskou lásku.“ Tia se usmála. „Divil by ses, kolik je ve vědě magie.“ Valerius váhavě sáhnul po pití. Bylo to překvapivě dobré a skutečně ho to zahřálo. „Děkuju,“ řekl. Tia přikývla. „Jste tu lidi pro tvoje auto?“ zeptala se Tabithy. „Jo. Nechtěla jsem tě vyrušit.“ „To je v pořádku. Čekala jsem, že se tu ukáže Amanda. Volala jsem jí, abych jí řekla, že jsem udělala pro ní a pro Marrisu talisman.“

108


Zmocni se noci

Tabitě přejel mráz po zádech. Nebylo by nejlepší, kdyby tu Amanda našla Valeriuse. Byla si jistá, že by její sestra nepochopila, proč mu pomáhá. Ne, že by se Tabitha styděla za to, co dělá, ale pro dobro všech, se teď chtěla vyhnout potížím. „To je fakt cool, ale my už musíme jít. Musíme ještě něco zařídit. Dej za mě Mandy pusu.“ „Jasně.“ Tabitha pokynula Valeriusovi, aby ji následoval k zadním dveřím, které vedly na dvůr. Tam byl vedle Tiyna Mitsubishi zaparkovaný její Mini Cooper. Odemkla mu auto. „Nastup si. Hned se vrátím.“ Valerius udělal, co mu řekla, a byl překvapený, že je v autě mnohem větší prostor pro nohy, než to vypadalo zvenku. I tak se v něm ale cítil trochu stísněně. Tabitha běžela zpátky do obchodu a o pár minut později vyšla ven s plastovým sáčkem. Nastoupila do auta a podala mu ho. „Tvůj petrolej,“ řekla. Byl ohromený, že si to pamatovala. Zejména proto, že on sám na to zapomněl. „Děkuju.“ Neříkala nic, když nastartovala auto a vycouvala z příjezdové cesty. V okamžiku kdy byli na ulici, zařadila rychlost. Pneumatiky zapištěly.


Sherrilyn Kenyon

Valerius tiše seděl, zatímco kličkovala provozem. Kdyby nebyl nesmrtelný, asi by měl strach. Interiér vozu byl malý ve srovnání s tím, na co byl zvyklý, ale vypadalo to, že jí to nedělá žádný problém. Jezdila stejně, jako žila: rychle a na hraně. „Proč jsi tak vášnivá ve všem, co děláš?“ zeptal se, když zatáčela za roh a on by mohl přísahat, že se silnice dotýkaly maximálně dvě kola auta. „Moje matka říká, že jsem se tak narodila. Myslí si, že Amanda musela dostat všechnu zdrženlivost, když já jsem shrábla všechnu odvahu.“ Vypadala vážně, když zařadila vyšší rychlost a předjela pomalu jedoucí auto. „Vlastně to není tak úplně pravda. Faktem je, že jsem to, čemu mnozí říkají magnet. Moje duševní síla není ve zvláštních schopnostech, jako je to u mojí sestry Amandy. Moje jsou tišší. Intuice a psychometrie. Věci, které jsou prakticky k ničemu člověku, ale jsou velmi ceněné démony.“ Odmlčela se a ve světle lamp na ulici Canal na něj pohlédla. „Bylo mi teprve třináct, když na mě zaútočila první skupina démonů. Byla bych mrtvá, kdyby mě tehdy nezachránil Talon.“ Valerius se zamračil. Měla pravdu. Magnety jsou silná lákadla pro démony. A s její divokou 110


Zmocni se noci

přirozeností a chutí k životu pro ně byla ještě přitažlivější. „Na rozdíl od většiny lidí mi nebylo dovoleno žít v nevědomosti o tvém světě. Bylo to buď naučit se bránit, nebo zemřít. Bez urážky, být mrtvá se mi moc nezamlouvá.“ „Neurážím se. Jsem mrtvý už dva tisíce let a vážně ti to nedoporučuju.“ Zasmála se. „Já nevím. Mrtvý a v Armanim. Myslím, že by většina lidí vyskočila z okna, kdyby se mohli vrátit a být jako ty.“ „Měl jsem stejné množství peněz, když jsem byl smrtelník, a mnohem víc…“ Umlkl, když si uvědomil, že téměř řekl přátel. Nebyla to pravda. Lidé, kteří jím otevřeně pohrdali, samozřejmě s výjimkou jeho rodiny, si to prostě jen nechávali pro sebe. Nebylo to něco, na co by rád myslel nebo o tom mluvil. „Mnohem víc čeho?“ zeptala se, když nedokončil větu. „Ničeho.“ Valerius jí navigoval ke svému domu v Třetí ulici v Zahradní čtvrti. Tabitha si potichu hvízdla, když se k němu blížili. Vjela na cestu, která byla ze stran chráněna zelení a zastavila před velkou železnou


Sherrilyn Kenyon

bránou. Otevřela okýnko a zmáčkla tlačítko na bezpečnostní krabičce u vchodu. „Ano?“ Valerius se naklonil dopředu a řekl: „To jsem já Gilberte, Valerius. Otevři bránu.“ Brána se o několik vteřin později otevřela. „Pěkný,“ řekla Tabitha, když udělala okružní jízdu po nádvoří a zastavila před dveřmi hned za něčím, co vypadalo jako Chevy Iroc se zrezlým červeným nátěrem. Musel být jednoho z Valeriusových zaměstnanců. Nedovedla si představit, že by v něm někdy Valerius jel. „Beru to tak, že není tvoje. Nebo byl jeden den tvůj bratr opravdu naštvaný a vzal si ho do parády?“ Valerius to nekomentoval. Tabitha se zastavila a podívala se na fontánu, která odrážela modrá světla noci. Byla postavená na počest bohyně Minervy. Byl to jeden z důvodů, proč si vybral tenhle dům za svůj domov. „Ví Artemis o téhle soše?“ „Protože pořád dýchám, pochybuju o tom,“ řekl tiše. Vedl ji po starých kamenných schodech. Hned jak dorazili ke dveřím, otevřel jim Gilbert.

112


Zmocni se noci

„Dobrý večer, pane.“ Jeho sluha se nevyjádřil k tomu, že se jeho pán vrátil domů mokrý. Na tomhle starším Angličanovi bylo něco vznešeného, co jí připomínalo Alfreda z Batmana. „Dobrý večer, Gilberte.“ Stál stranou, aby starší člověk mohl vidět na Tabithu. „Tohle je slečna Devereauxová.“ „Velmi dobře, pane.“ Gilbert naklonil k Tabithě hlavu. „Okouzlující madam.“ Pak se podíval zpátky na Valeriuse. „Bude si vaše lordstvo a madam přát něco k jídlu a k pití?“ Valerius se na ní podíval. „Já sem v pohodě.“ „Ne, děkujeme, Gilberte.“ Komorník se uklonil a pak zamířil do zadní části domu. Valerius ji vedl doleva. „Mohla bys počkat v knihovně? Vrátím se za pár minut.“ „Kam jdeš?“ zeptala se a přemýšlela, proč má najednou tak pochmurnou náladu. „Musím se převléct do něčeho suchého.“ Přikývla. „Dobře.“ Šel nahoru po schodech. Tabitha prošla klenutým vchodem do temné místnosti, která byla od podlahy až po strop


Sherrilyn Kenyon

pokrytá knihami. Zrovna zkoumala tituly v rohu, když cítila, že někdo vešel do místnosti. Obrátila se a uviděla pěknýho chlapa asi v jejím věku, který se na ni díval. „Amando? Kdo tě sem sakra přivedl?“ „Nejsem Amanda,“ řekla a přešla místnost, aby si mohl prohlédnout její zjizvenou tvář. „Jsem její sestra. Tabitha. A ty jsi?“ „Otto Carvalletti.“ „Aha,“ řekla, když to pochopila. „Panoš Vala.“ „Jo, ani mi to nepřipomínej.“ Nepotřebovala empatii, aby vycítila jeho zlobu. „Proč sloužíš někomu, koho nenávidíš?“ „Jako kdybych měl na výběr. Rada mě sem poslala. Jsem tu zamčený jako v pekle.“ „Kámo, nevím, odkud seš, ale mám velké výhrady k lidem, kteří nenávidí mé město.“ Ušklíbl se. „Nemám problém s New Orleans. Miluju tohle město. Je to hrabě Penicula s kterým mám problém. Setkala ses s ním?“ „Hrabě kdo?“ „Ten kokot, co tu bydlí. Valerius. Ten starouš: Nedýchej v mé přítomnosti. Jsi jen plebej.“ Tohle musel být ten nejpodivnější člověk, s kterým se kdy setkala. A to už něco znamenalo,

114


Zmocni se noci

vzhledem k přátelům, které měla. „Plebej jako v proletariátu?“ Vypadal, jako kdyby se mu ulevilo. „Ach, díky Bohu, máš mozek.“ Nebyla si jistá, jestli by to měla brát jako poklonu nebo ne. „Pořád jsem zmatená. Proč tě Rada poslala, abys mu dělal Panoše? To neví, co si o něm myslíš?“ „Protože se můj otec stal jedním ze členů představenstva. A oni to ví. Jenže nikdo jiný tohle místo nechtěl. A protože lord Valerius požadoval někoho, kdo mluví italsky a latinsky, nebylo moc z čeho vybírat. Namyšlený tlučhuba.“ „Co je tak namyšleného na tom, když někdo chce někoho, kdo mluví jeho rodným jazykem? Všimla jsem si, že Talon učí Sunshine gaelsky a pokaždé, když Kyrian a Julian projdou kolem Seleny, hned začnou mluvit ve staré řečtině.“ „Jo, ale nevyžadují, aby tu řeč uměli i jejich Panoši. Všimni si, že Nick není moc zběhlý v řečtině.“ Tabitha si odfrkla. „Nick není většinou ani moc zběhlý v angličtině.“ „Tak počkej, neurážej mýho kamaráda.“ „Nick je i můj kamarád a miluju ho jako bratra, ale on taky nevede otevřený boj proti Valeriusovi.“


Sherrilyn Kenyon

„Jo jasně. Zlato, měla bys radši investovat do učebnic a přečíst si něco o životě Valeriuse Magnuse.“ Založila si ruce na prsou a naklonila hlavu. „Promiňte, pane Carvalletti, měla bych vám říct, že mám magisterský titul ze Starověkých civilizací. A vy?“ „Já ne. Já mám doktorát na Princetonu.“ I když nechtěla, ohromilo jí to. Princeton neopouštěli hloupí lidé. „Ze starověkých civilizací?“ „Ne, z filmových studií,“ řekl tiše. „Prosím?“ zeptala se a měla doširoka otevřené oči. „Říkal jsi film?“ Byla zděšená. „Specializoval ses na film? Ach. A to jsem byla skoro ohromená.“ „Hej,“ řekl na obranu, „Měl bych ti říct, že jsem se na ten titul fakt nadřel. Tak fakt díky.“ „Och, jasně že jo. Já jsem měla stipendium od Fulbrightovi nadace. Už jsi někdy chodil do školy, kterou nepostavil tvůj tatínek?“ „Můj otec tu budovu nepostavil…“ Odmlčel se a pak dodal: „To můj pradědeček.“ Tabitha si odfrkla. „Promiň, ale já se musela naučit čtyři jazyky, abych dostala ten titul. A co ty?“ „Žádný. Když jsem vyrůstal, mluvil jsem dvanácti jazyky.“

116


Zmocni se noci

„Fajn, nejsi ty náhodou pan Fajnový gatě? Ooo, a ty máš tu drzost nadávat na Vala? Aspoň nechodí a nevychloubá se svým super intelektem.“ „Ne, jen se vychloubá svým nadřízeným postavením. Skloň se přede mnou, ty plebejská špíno.“ „Možná by se k tobě takhle nechoval, kdybys na něj celou tu dobu nebyl tak zatraceně hnusnej.“ „Jsem na něj hnusnej! Vždyť mě ani neznáš.“ Tabitha ucouvla, hlavně proto, že cítila jeho bolest. „Máš pravdu Otto, neznám tě. Jen jsem pravděpodobně udělala to samé, cos udělal ty, když ses setkal s Valem. Podívala jsem se na tebe, poslechla si tři sekundy tvého monologu a udělala opravdu krutý rozsudek, který by mohl být stejně tak špatný jako dobrý.“ S rukama za zády se k němu přiblížila. „Tak si to shrneme. Tvoje vlasy, i když celkem pěkné, jsou rozcuchané. Ale je druh rozcuchaného účesu, který vytvoříš jen za pomoci velmi drahé kosmetiky. A neholil se, viď? Dva dny?“ „Tři.“ Ignorovala ho. „Nosíš velkou, příšernou červenou havajskou košili, o které vím, že patří Nickovi, protože jí nosí vždycky, když chce naštvat Kyriána. Koupil si jí on-line na zvláštní objednávku,


Sherrilyn Kenyon

kvůli tomu, jak nevkusná je. Jsi bláznivý a venku jsem viděla zrezlý Chevy Iroc, který je jak předpokládám tvůj.“ Ztuhl, což jí jen potvrdilo její podezření. Pokračovala ve svém shrnutí. „Na první pohled vypadáš jako jeden z dělníků, kteří přicházejí do mého obchodu pro videa, která máme vzadu, protože žádná žena by s nimi dobrovolně nešla. Ten typ člověka, který si vždy koupí něco s odhalenýma prsama a smilní s korálky Mardi Gras kolem krku a pak stráví celý den křičením na ženy, aby jim ukázaly svoje zadky.“ Založil si ruce na hrudi a věnoval jí mrzutý pohled. „Teď ti naopak řeknu další skutečnosti, kterých jsem si všimla. Jsi Panoš a podle toho, cos mi o sobě řekl, máš modrou krev, což znamená, že pocházíš z celé generace Panošů. Tvoje rodina má víc peněz, než Bůh. Šel jsi na Princeton, a i když jsi měl magisterský titul, šel jsi dál a s obtížemi dostal ten doktorský. To mi říká, že má pro tebe postavení velký význam. Nech mě hádat: Ten vážně dokonalej Jaguár s černou metalízou, který se ve tmě doslova třpytí, a který sice parkuje u Nickova domu, ale ještě nikdy ho neřídil, je tvůj.“

118


Zmocni se noci

Odmlčela se a sjela ho pohledem. „Nemluvě o tom, že se neseš jako člověk, který by měl být respektovaný, i když se snažíš předstírat, že jsi lajdák bez vkusu. Každý alespoň se špetkou bystrosti se nenechá zmást tím, jakým se snažíš být.“ Zvedla ruku, jako kdyby odhrnovala pavučinu. „Pěkný hodinky,“ řekla suše. „Pietro Philippe Velká Kompilace Chronografů. Nech mě hádat: Je to 5004P, které se prodávají za sto padesát tisíc dolarů.“ „Jak to víš?“ „Pocházím z dlouhé linie vlastníků obchodů a moje teta Zelda má klenotnictví.“ Natáhla k němu ruku. „Hele, vidíš moje hodinky ve tvaru rakve? Prodává je za třicet dva dolarů ve Žhavém tématu a ukazují stejný čas jako ty tvoje. Přežili nakládačku od Démona a pořád běží.“ Obrátil na ní oči v sloup. Tabitha pokračovala v hádání. „A nejsi jen obyčejný Panoš.“ Ukázala na tetování ve tvaru pavučiny na hřbetu ruky, kterým byly označení všichni z jejich branže. „Prošel jsi Krvavým rituálem. Proč jen, dr. Carvalletti věřím, že v reálném životě nejste příliš odlišný od Vala.


Sherrilyn Kenyon

Ztuhlý, arogantní a ochotný udělat všechno pro to, abys dobře splnil svou práci.“ Naklonila hlavu. „Myslím, že to je to, co ti vadí nejvíc. Kdybys byl Temný lovec, byl bys jako on. Myslím, že tě zabíjí vědomí, jak podobní si vy dva jste. Kde visí tvůj černý oblek od Armaniho? V Nickově domě?“ „Co jsi zač? Zatracený Sherlock Holmes?“ Usmála se. „V podstatě ano. Až na to, že mi netrvá tak dlouho dopátrat se pravdy.“ Chladně se na ní podíval. „Nepotřebuju, abys mi dávala morální ponaučení, zlato. Vím, jak to na světě funguje.“ „O tom nepochybuju. Ale musíš se o lidech hodně naučit. Co říkají a co ve skutečnosti cítí, je jen zřídkakdy to samé. Vím, že teď nejspíš nenávidíš i mé vnitřnosti. Nechtěl bys teď udělat nic jiného, než odtud vykopnout můj zadek a zabouchnout dveře. Ale všimni si, žes ještě neudělal ani jednu z těchhle věcí.“ „Takže o co ti de?“ „Jde mi jen o tohle. Krvavý panoši jsou pověření příkazy Rady, aby byli ve dne očima Temných lovců. To znamená, že musí být ochotni přijmout veškerá nezbytná opatření, včetně vraždy, aby uchránili jejich tajemství. Jsem si jistá, že už jsi 120


Zmocni se noci

v minulosti udělal něco nechutného, abys udržel svůj slib Panoše a splnil své povinnosti. Když jsi četl v učebnicích o Valeriusovi, přemýšlel jsi o tom, kolik z toho co udělal, udělal rád? Nebo to prostě udělal jen proto, že to byla jeho práce?“ Otto k ní naklonil hlavu. „Už ti někdo řekl, že bys měla být právnička?“ „Jen Bill když se hádáme. Kromě toho, radši zabíjím pijavice. Nechci být jedna z nich.“ Natáhla k němu ruku. „Tabitha Devereauxová. Ráda tě poznávám.“ Zachvátil ji jeho zmatek. Zaváhal, než potřásl její nabízenou rukou. „Neboj se Otto,“ řekla s úsměvem. „Jen mi musíš přijít na chuť. Většina z mých nejlepších přátel mě znala roky předtím, než vůbec dokázali snést mou přítomnost. Jsem jako plíseň, většinou k někomu přirůstám velmi pomalu.“ „Tos řekla ty, ne já.“ Poplácala ho po ruce. „Udělej mi laskavost, buď na Peniculu hodný. Myslím, že je toho na něm mnohem víc, než vidíme.“ „Jsi jediný člověk, kterého znám, co to tak cítí.“ „Jo, no, mám pocit, že my všichni ztracený existence musíme držet pohromadě. Aspoň neskončíme sami.“


Sherrilyn Kenyon

Zmateně se na ní zamračil, ale než jí mohl něco říct, zazvonil mu mobil. Tabitha od něj ustoupila, aby měl soukromí. Procházela halou a koukala po opravdu působivých obkladech na podlaze. Když ale došla až ke dveřím, viděla Valeriuse, který stál na posledním schodě. Na první pohled by se mohl klidně vydávat za jednu ze soch, které lemovaly schody, ale on byl na rozdíl od nich z masa a krve. Valerius zíral na Tabitu a její slova mu stále zněla v hlavě. Pokud věděl, nikdo ho nikdy neobhajoval. Ani před smrtí, ani během dvoutisíciletého života po ní. A i kdyby, pochyboval, že by to někdo zvládl tak výmluvně. Stála ve stínu dveří a její dlouhé kaštanové vlasy jí rámovaly tvář, která byla upřímná a čestná. Tvář ženy, která se nebála postavit nikomu a ničemu. Nikdy nepoznal nikoho odvážnějšího. „Děkuju,“ řekl tiše. „Slyšel jsi to?“ Nepatrně přikývnul. „Kolik jsi toho slyšel?“ „Hodně.“

122


Zmocni se noci

Zjistila, že je jí to nepříjemné. „Mohl jsi nám dát vědět, že jsi tady. Není hezké odposlouchávat.“ „Já vím.“ Přešla přes místnost až k němu. Valerius sestoupil ze schodu. Tak moc ji chtěl vzít do náruče a líbat jí, ale nemohl. Byla člověk, a on ne. Naposled, když cítil něco k ženě, která nebyla určená pro něj, způsobil jí jen bolest, kterou neměla nikdy pocítit, a sobě smrt. To ale nezastavilo jeho tělo od touhy po Tabithě. Ucítil v srdci bodavou bolest, když se postavila před něj. Než se stačil zarazit, natáhl ruku a vzal její zjizvenou tvář do rukou. Byl tak sám. Izolovaný. Nenáviděný. A tahle žena… Vyplnila prázdnotu uvnitř něj tak, že zapomněl, že tam kdy byla. Tabitě bušilo srdce, když jí položil svojí teplou ruku na tvář. V jeho tmavých očích viděla něhu a vděčnost. Ne, nebyl takový, jaký si Otto myslel, že je. Nebyl chladný a bezcitný. Brutální a zlý. Kdyby byl, věděla by to. Vycítila by to. Nic z toho v něm nebylo. Cítila z něj jen bolest a osamělost. Položila mu ruku na tu jeho a nabídla mu úsměv.


Sherrilyn Kenyon

K jejímu překvapení jí úsměv vrátil. Bylo to poprvé, co od něj viděla skutečný úsměv. To gesto změkčilo jeho rysy a zatahalo jí za srdce. Sklonil k ní hlavu. Tabitha otevřela ústa. Chtěla ho ochutnat. „Hej, Valeriusi?“ Prudce se narovnal. Snažila se nezačít proklínat Ottovo načasování. Valerius od ní odstoupil asi dvě sekundy předtím, než Otto vstoupil do haly. „Ano?“ „Vyrážím na noc ven. Mám sraz s Tadem a Kyrem z webové stránky Temných lovců. Budu mít u sebe telefon, kdybys něco potřeboval.“ Otto k ní sklouzl pohledem a ona cítila jeho pohrdání. Tabitha se na něj usmála. „Dobrou noc, Otto. Nedovol, aby se Tad dostal do nějakých potíží.“ „Znáš i Tada?“ „Zlato, znám každého v tomhle městě.“ „Super,“ zamumlal si Otto pod vousy a zamířil ke dveřím. Jakmile se za ním zavřely dveře, Valerius zamířil pryč od Tabithy. Nevěděla proč, ale natáhla ruku a chytila jeho hlavu do dlaní. Překvapením otevřel ústa. Nemohla odolat pokušení, stoupla si na špičky a políbila ho. 124


Zmocni se noci

KAPITOLA 5

Tabitha byla naprosto nepřipravená na jeho reakci na její polibek. Jedním rychlým pohybem plným touhy si ji k sobě přitáhl, zvedl ji ze země, otočil se a pak ji položil na leštěné schody. Nebyla to zrovna nejpohodlnější poloha, ale byla zvláštně erotická. Nic se nemohlo vyrovnat jeho žhavému, žádoucímu polibku, díky kterému se cítila slabá a bez dechu. Jeho velké mužné tělo měla mezi nohama, zatímco on držel všechnu svojí váhu na jednom koleni. Cítila, jak se jeho erekce tiskne proti středu jejího těla, které spalovala touha mít ho na sobě nahého. Jeho lahodná, pronikavá vůně ji vzrušovala ještě víc. Nebylo nic civilizovaného nebo slušného na tom, jak ji líbal. Nic ztuhlého na tom, jak ji držel. Bylo to vášnivé a drsné. Slibné. Tabitha mu obtočila nohy kolem pasu a opětovala mu jeho polibky.


Sherrilyn Kenyon

Valerius nemohl myslet, když jí ochutnal. Cítil jí. Ztratil se v jejím teple a vášni. Dělal všechno co mohl, aby si ji nevzal na schodech, jako nějaký barbarský válečník. „Musíš mě přestat líbat, Tabitho,“ vydechl namáhavě. „Proč?“ Zasyknul, když ho jemně kousla do brady. „Protože jestli to neuděláš, pomiluju se s tebou, a to je ta poslední věc, kterou teď potřebujeme.“ Tabitha objela jazykem jeho rty, když k ní mluvil. Chtěla jen, aby se svlékl a ona mohla ústy prozkoumat každý kousek jeho svěžího mužného těla. Lízat ho a dráždit, dokud by neškemral o milost. Ale měl pravdu. Tohle bylo to poslední, co teď potřebovali. Byl to Temný Lovec, a ti měli zakázané vztahy a ještě horší bylo, že on nebyl ten typ chlapa, kterého by mohla někdy představit své rodině. Všichni by se do ní pustli kvůli tomu, že se bratříčkuje s největším nepřítelem svého švagra. Kyrian byl mnohem víc, než jen přijat do rodiny. Všichni ho milovali. Dokonce i Tabitha. Jak by mu takhle mohla ublížit? Ne, to nebylo fér ani pro jednoho z nich. 126


Zmocni se noci

„Dobře,“ řekla tiše. „Ale budeš ze mě muset slézt jako první.“ Bylo to to nejtěžší, co kdy musel Valerius udělat. Celým svým srdcem chtěl zůstat tam, kde byl. Ale nemohl a dobře to věděl. Zhluboka se nadechl. Přinutil se vstát a pomohl jí na nohy. Tělo měl pořád ztuhlé a dech přerývavý. Nesnesl být blízko ní, aniž by se jí dotýkal. Ale on byl zvyklý na zákazy. Byl tak vychován. To s čím ale nepočítal, byla téměř zvířecí touha vzít si ji. Bylo to primitivní a vášnivé. Divoké. Jediné co chtěl, bylo ochutnat Tabithu. „Myslím, že tohle je chvíle, kdy se rozejdeme,“ řekl, když našel svůj hlas. Tabitha přikývla. Prošel kolem ní tak blízko, že cítila jeho přirozenou mužskou vůni. To jí rozbušilo srdce a ještě víc podnítilo její touhu. Dělala všechno, co mohla, aby ho nechytila. Bolestivě se dívala, jak otevíral dveře svého domu. „Děkuju ti, Tabitho,“ řekl tiše. Cítila jeho smutek a to jí zraňovalo ještě víc. „Vyhni se problémům, Vale. Snaž se nenechat se znovu pobodat.“ Přikývl. Vypadal vznešeně a formálně. Ale odmítl se na ní podívat. Toužebně si vzdychla nad


Sherrilyn Kenyon

něčím, s čím se nedalo nic dělat a pak se přinutila odejít. Bylo po všem. Impulzivně se ohlédla za zavřenými dveřmi. Nebyly tam po Valeriusovi ani stopy. Žádné. Až na šestý smysl, který jí říkal, že jí stále pozoruje. Valerius nemohl odtrhnout od Tabithy pohled, když nastupovala do auta. Nechápal, proč cítil nutkání vyběhnout ze dveří a zastavit ji. Nebyla jako Agrippina. Tabitha nebyla uklidňující a povzbuzující, ale přesto… Bolelo ho srdce, když se řítila pryč z příjezdové cesty a tím i z jeho života. Byl znovu sám. Ale on byl vždycky sám. I když žila Agrippina v jeho domě, držel se od ní dál. Sledoval jí z dálky. Toužil po ní každou noc, a přesto se jí nikdy nedotkl. Jeho místo nebylo u ní. Byl šlechtic a ona nebyla nic víc, než otrokyně, která sloužila v jeho domácnosti. Kdyby byl jedním z jeho bratrů, prostě by si jí bez zbytečných otázek vzal. Ale on ji nemohl využít. Neměl to v sobě. Donutit ji vlézt mu do postele. Ani by se ho neodvážila odmítnout. Otroci neměli žádnou kontrolu nad svými životy, zvlášť když je k něčemu nutili jejich páni.

128


Zmocni se noci

Pokaždé, když ji viděl, měl na jazyku žádost, aby se s ním vyspala. Když ale otevřel ústa, hned je zase zavřel a odmítal se zeptat se jí na něco, do čeho nemohla mluvit. Takže jí přivedl do své domácnosti, aby jí zachránil od toho, co by jí udělali ostatní členové rodiny. Valerius sebou trhl, když si vzpomněl na noc, kdy k němu přišli jeho bratři. Tu noc našli její sochu a došlo jim, kdo to byl. S nadávkou se odvrátil od okna a přinutil všechny myšlenky odplout ze své mysli. Jeho osud nikdy nebyl někomu pomáhat. Narodil se, aby byl sám. Aby neměl žádné přátele nebo důvěrníky. Nikdy se nezasmál a nebavil. Nešlo bojovat proti osudu. Nemohl dostat něco jiného než to, co měl. Narodil se do tohohle života stejně, jako se narodil do toho minulého. Tabitha byla pryč. A bylo to tak nejlepší. Sevřela se mu hruď. Vyšel po mahagonových schodech do svého pokoje. Dá si sprchu, převleče se a pak půjde dělat práci, kterou přísahal plnit.

...


Sherrilyn Kenyon

Tabitha se autem vrátila zpátky k Tie, kde na ulici uviděla Amandino auto. Zastavila a vystupovala z auta přesně ve chvíli, kdy Amanda s Tiou vycházeli zadními dveřmi. „Čau, Mandy,“ řekla Tabitha a zmenšila vzdálenost mezi nimi, aby mohla obejmout své dvojče. „Tak kdo byl ten nádhernej chlap, se kterým si byla? Tia řekla, žes jí neprozradila jeho jméno.“ Tabitha se přinutila nevyslat žádnou nechtěnou myšlenku nebo emoci ven, aby jí nezachytilo její dvojče. „Je to jen kamarád.“ Amanda zavrtěla hlavou. „Tabby,“ pokárala jí. „Je třeba přestat se tahat s tvými teplými kamarády a najít si kluka.“ „Mě nepřišel jako gay,“ řekla Tia. „Ale byl fakt dobře oblečený.“ „Tak kde máš dítě M?“ zeptala se Tabitha a snažila se vyhnout tématu. „Doma. Víš, jaký Ash je. Odmítá ji pustit ven po západu slunce.“ Tabitha přikývla. „Jo, souhlasím s ním. Je to velmi zvláštní holčička, která potřebuje ochránit.“ „Taky s tím souhlasím, ale nerada opouštím své dítě. Cítím se, jako kdyby mi chyběl nějaký životně důležitý orgán.“ Amanda zvedla stříbrný talisman. 130


Zmocni se noci

„Slíbila jsem Tie, že ho pověsím v Marissině pokoji.“ „Dobrá rada.“ Amanda se na ní zamračila. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku? Dneska je na tobě něco hrozně divného.“ „Na mě je vždycky něco divného.“ Amanda a Tia se zasmály. „To je pravda,“ souhlasila Amanda. „Dobře, pak si teda nebudu dělat starosti.“ „Prosím. Jedna máma mi bohatě stačí.“ Amanda jí políbila na tvář. „Uvidíme se později, lidi.“ Dokud Amanda nenasedla do svého auta a neodjela, Tabitha ani Tia nic neřekly. Tabitha si dala ruce do kapes a obrátila se ke své sestře, která se na ní mračila. „Co?“ „Kdo to byl?“ „Co máš furt s těma klukama? Nebyl to nikdo, kvůli komu by sis měla dělat starosti.“ „Byl to Temný lovec?“ „Nech toho, Gladys,“ řekla Tabitha. Nazvala jí vlezlou sousedkou z Bewitched. „Tohle není žádné bonusové kolo ve Dvaceti otázkách a já musím ještě zařídit nějaké věci. Měj se.“


Sherrilyn Kenyon

„Tabitho!“ Tia jí následovala po ulici. „O něčem tajnůstkaříš. Jsem z toho nervózní.“ Tabitha se zhluboka nadechla a postavila se čelem ke své starší sestře. „Byl to jen někdo, kdo potřeboval pomoc a já mu jí poskytla. Teď si žije zase svůj život a já zase ten můj. Nepotřebujeme, aby to způsobilo nějaké rodinné pozdvižení.“ Tia si nesouhlasně odfrkla. „Ty jsi tak protivná. Proč mi prostě neodpovíš na otázku?“ „Dobrou noc, Tio. Mám tě ráda.“ Tabitha šla dál a byla vděčná, že jí její sestra nechala a vrátila se zpátky do obchodu. S úlevou zamířila k ulici Bourbon bez toho, aby skutečně věděla, kam jde. Vyzvedne nějaké jídlo pro bezdomovce a pak udělá pár koleček. „Ach, to je Tabitha!“ Obrátila se k výraznému zpěvavému hlasu, který tak dobře znala. Řítila se k ní Ashova démonka Simi, která navenek vypadala tak na devatenáct nebo na dvacet. Dneska večer na sobě měla černou minisukni, fialové legíny a odvážný korzet. Na nohách měla černé kozačky, které jí sahaly až ke stehnům s vysokými podpatky a nesla kabelku ve tvaru rakve. Dlouhé černé vlasy měla rozpuštěné a sahaly jí až na ramena.

132


Zmocni se noci

„Ahoj Simi,“ řekla Tabitha a prohledávala ulici za démonkou. „Kde je Ash?“ Obrátila oči v sloup a vydala ze sebe znechucený zvuk. „Počíhala si na něj ta stará bohyně a řekla mu, že si s ním musí promluvit a tak jsem řekla, že mám hlad a že chci něco sníst. Tak řekl: Simi, nejez žádný lidi. Jdi do Útočiště a počkej tam na mě, než si promluvím s Artemis. Takže bude Simi čekat na Akriho sama v Útočišti, než přijde a vyzvedne si jí. Ty jdeš do Útočiště, Tabitho?“ Tabithu vždycky pobavilo, když o sobě tahle démonka mluvila ve třetí osobě. „Vlastně ani ne. Ale jestli chceš, abych šla s tebou, tak půjdu.“ Muž, který prošel kolem nich zahvízdal, zatímco očima visel na Simi. Démonka mu věnovala malý a smyslný úsměv. Vrátil se zpátky k nim. „Hej, baby,“ řekl. „Hledáš společnost?“ Simi se rozzlobila. „Jsi slepej, chlape?“ zeptala se. Ukázala významně směrem k Tabitě. „Nevidíš, že Simi už má společnost?“ Zavrtěla hlavou. Zasmál se. „Máš číslo, na které bych ti někdy mohl zavolat a promluvit si?“ „No, mám číslo, ale pokud zavoláš, zvedne to Akri a bude se na tebe zlobit a tvoje hlava exploduje


Sherrilyn Kenyon

ve spršce ohně.“ Poklepala si na bradu. „Hmmm, musím si vzpomenout, barbecue… je to 555-“ „Simi…“ řekla jí Tabitha varovným tónem. „Oh, hovno,“ řekla Simi a vydala další znechucený povzdech. „Máš pravdu, Tabitho. Akri by se na mě naštval, kdyby kvůli Simi musel usmažit tohohle chlapa. Někdy je fakt zvláštní. Přísahám.“ „Akri?“ zeptal se muž. „To je tvůj přítel?“ „Och, ne, on je jen nemocný. Akri, můj taťka, je vždy rozrušený, když se nějaký chlap dívá na Simi.“ „Dobře, co taťka neví, to mu nemůže ublížit.“ „Jo,“ řekla Tabitha a stoupla si mezi ně. „Věř mi, její „tatínek“ není někdo, s kým by sis to chtěl rozházet.“ Vzala Simi za ruku a vedla jí pryč. Muž je následoval. „No tak, chci jenom její číslo.“ „Je to 1-800-dej si pohov,“ zavolala na něj Tabitha přes rameno. „Fajn, ty děvko, ať je po tvém.“ Než Tabitha stačila jen mrknout, Simi se jí vytrhla ze sevření a vrhla se na muže. Popadla ho za krk a hodila ho o stranu domu. Bez námahy ho držela nad zemí, zatímco kopal nohama ve vzduchu. „Takhle s přáteli Simi mluvit nebudeš. Slyšíš mě?“ 134


Zmocni se noci

Nemohl odpovědět. Jeho obličej už byl fialový a měl oči vylezlé z důlků. „Simi,“ řekla Tabitha a snažila se odtáhnout ruku démonky z krku toho muže. „Zabiješ ho. Pusť ho.“ Oči démonky červeně zaplály vteřinu předtím, než ho Simi pustila. Ohnul se v pase a rozkašlal se. Funěl, když se snažil znovu začít dýchat. „Radši už nikdy neurážej jiné ženy, ty hloupý člověče,“ řekla. „Simi to myslí vážně.“ Bez dalšího slova a bez toho, aby o tom Simi přemýšlela, přehodila si kabelku přes rameno a vydala se dolů ulicí, jako kdyby právě někoho málem nezabila. Tabitě pořád bušilo srdce. Co by se stalo, kdyby tam nebyla, aby zastavila Simi? „Tak, Tabitho, máš ještě nějaké další mňamky mátové bonbóny, co jsi Simi dala, když jsme se koukali na filmy?“ „Promiň, Simi,“ řekla a snažila se znovu získat svůj ztracený klid, když viděla, jak chudák chlap klopýtá dolů ulicí. Nebylo pochyb o tom, že bude trvat hodně dlouho, než se pokusí sbalit další ženu, kterou nebude znát. „Nenosím je sebou.“ „Och houby, fakt mi chutnaly. Hlavně se mi líbila ta zelená plechovka. Byla moc hezká. Simi potřebuje, aby jí Akri nějaké koupil.“


Sherrilyn Kenyon

Jo, a Tabitha potřebuje přesvědčit Ashe, aby už tuhle démonku nenechával samotnou bez dozoru. Simi nebyla zlá, jen prostě nechápala, co bylo správné a co špatné. Ve světě démonů to tak nechodilo. Simi chápala Ashovi rozkazy a plnila je do puntíku. Ale alespoň šli teď někam, kde je většina lidí zná a Simi rozumí. Útočiště byl motorkářský bar na 688 Ursulines Avenue, který byl ve vlastnictví zvěrolovců. Na rozdíl od Temných lovců byli zvěrolovci bratranci prokletých Apollitů a Démonů. Byl tu ale jeden zásadní rozdíl: byli napůl zvířata. Strašně dávno byly zvěrolovci původně napůl Apolliti a napůl lidé. Ve snaze zachránit své syny Apollity od umírání ve dvaceti sedmi letech, jak se to většinou dělo, jejich vůdce spojil zvířata s těly jeho synů. Ve výsledku stvořil dva syny, kteří měli lidské srdce a dva, kteří měli srdce zvířecí. Ti, kteří byli nazýváni Arkádi byli lidé a ti, kteří byli nazýváni Katagariáni, byli zvířata. Arkádi trávili většinu svého života jako lidi, kteří mohli mít zvířecí podobu, zatímco Katagariáni byli zvířata, která mohla mít lidskou podobu. I když byli příbuzní, obě skupiny proti sobě bojovaly, protože si Arkádi o jejích zvířecích 136


Zmocni se noci

příbuzných mysleli, že jsou lidé jen z moc malé části a zvířata bojovala, protože to bylo v jejich povaze. Byla to tlupa Katagariánských medvědů, kteří vlastnili bar. Útočiště vítalo každého. Lidi, Apollity, Démony, Bohy, Arkády nebo Katagariány. Bylo tam jen jedno pravidlo: ty mě nekousneš - já tě nekousnu. Útočiště bylo jedno z mála míst, které bylo na téhle planetě posvátné. Žádné nadpřirozené bytosti tam nemohli napadnout ty druhé. A medvědi se rádi Simi ujmou, dokud se k ní Ash nebude schopný vrátit. Simi donekonečna něco povídala, dokud se nedostali do baru, který měl dveře jako v salónu. „Jdeš dovnitř?“ zeptala se Tabithy. Než stačila odpovědět, uviděla Nicka Gautiera, který se vydal směrem k nim. Od té doby, co tu začala pracovat Nickova matka, tu byl skoro stálý návštěvník. „Dámy,“ řekl s okouzlujícím úsměvem, když se k nim přidal. „Nicku,“ řekla Tabitha na pozdrav. Simi se usmála. „Ahoj, Nicku,“ řekla a kroutila si na prst pramen vlasů. „Jdeš taky do Útočiště?“ „Měl jsem to v plánu. A co vy dvě?“


Sherrilyn Kenyon

Tabithě zazvonil telefon. „Počkej,“ řekla Nickovi a Simi dřív, než stačila odpovědět. Byla to Marla, která měla hysterický záchvat. „Cože?“ zeptala se Tabitha a snažila se pochopit Marlina slova, která z ní vycházela v pauzách mezi vzlyky. Podívala se na Nicka, který ji zamračeně sledoval: „A co Nick Gautier-“ Otázka byla přerušená Marliným výkřikem hrůzy. „Dobře, dobře,“ řekla Tabitha a okamžitě si uvědomila, proč Marla tak reagovala. Nick měl na sobě jednu ze svých odporných havajských košilí, roztrhané džíny a pár tenisek, který vypadal, jako kdyby byly vyndané z drtiče odpadků. „Přestaň brečet a obleč se. Někoho seženu, slibuju.“ Marla popotáhla. „Přísaháš?“ „Na mou duši.“ „Děkuju ti, Tabby. Jsi bohyně!“ Tabitha měla vážné pochybnosti, když zavěsila. „Nicku, můžeš na chvíli zabavit Simi? Já musím jít zabránit katastrofě.“ Nick se usmál. „Jasně, má drahá. Budu víc než šťastný, když budu moct dělat Simi společnost, jestli jí to teda nevadí.“

138


Zmocni se noci

Simi zavrtěla hlavou. „Víš, vážně mám ráda modrooké lidi,“ řekla Tabithě. „Je to ta nejlepší kvalita.“ „Bavte se dobře vy dva,“ řekla Tabitha, když je opouštěla a spěchala k ulici Chartres.

... Valerius si fénoval vlasy, když uslyšel v ložnici rozruch. Znělo to jako Gilbert a… Vypnul fén a vyšel z koupelny přesně včas, aby viděl, jak se Gilbert snaží vytáhnout Tabithu z jeho ložnice. „Odpusťte mi, pane,“ řekl Gilbert a pustil Tabithu. „Šel jsem za vámi dát vám vědět, že máte návštěvu, ale ona mě sledovala až do vašeho pokoje.“ Valerius nemohl dýchat, když viděl nemožné. Tabitha zpátky v jeho domě. Zasáhlo ho neočekávané štěstí, ale odmítl se byť jen usmát. „To je v pořádku, Gilberte,“ řekl překvapený tím, jak klidný jeho tón byl, i když jediné co chtěl udělat, bylo usmívat se na ní jako idiot. „Můžeš jít.“ Gilbert sklonil hlavu předtím, než uposlechl jeho přání. Tabitha polkla při tom úžasném pohledu na Valeriuse, který měl na sobě kolem štíhlých boků


Sherrilyn Kenyon

omotaný jen bílý ručník. Zdálo se jí naprosto neskutečné, že ho našla takhle. S jeho panovačným vzhledem by si myslela, že má sbírku hedvábných županů nebo tak něco. Tmavé vlasy měl vlhké a rovné. Rámovaly jeho dokonalou ostře řezanou tvář. Wow, vypadal tak dobře. Nejspíš by vypadal ještě líp nahý, jako když nedávno ležel na její posteli… Zahnala tyhle myšlenky ještě předtím, než by jí dostaly do potíží. „Čemu vděčím za tu čest?“ zeptal se. Usmála se. Ach ano. Byl ideální pro to, co potřebovala… a to ani nechtěla uvažovat o tom dvojsmyslu. „Potřebuju, aby ses oblékl.“ Tabitha se u téhle myšlenky zastavila. Jo jasně. S ženou, která řekla muži takového vzhledu, aby se oblékl, bylo vážně něco špatně. „Prosím?“ „Pospěš si a obleč se. Sejdeme se dole.“ Popohnala ho k posteli, kde měl vyndaný oblek. „Fretta! Fretta!“ Valerius si nebyl jistý, co ho šokovalo víc. Jestli to, že chtěla, aby se obléknul nebo to, že mluvila italsky. 140


Zmocni se noci

„Tabitho-“ „Obléč se!“ Bez dalšího slova odešla z pokoje. Než se mohl pohnout, otevřela dveře a strčila dovnitř hlavu. „Klidně můžeš ten ručník upustit… ach, zapomeň na to. Nech si rozpuštěné vlasy a ujisti se, že si vezmeš něco opravdu drahého a elegantního. Nejlépe Versace, pokud máš, ale Armani bude taky dobrej. A vem si kravatu a nezapomeň na kabát.“ Zcela bezradný, a přesto kupodivu zvědavý na to, co po něm chce, vyměnil oblek na posteli za černý, hedvábný Versace s vlněnou černou hedvábnou košilí a odpovídající hedvábnou kravatou. Pak otevřel dveře. Tabitha se otočila, když se otevřely dveře a najednou jí vyschlo v ústech. Spadla jí čelist. Věděla, že byl nádherný, ale… Ach… můj Bože! Všechno co mohla udělat, bylo dýchat. Nikdy dřív neviděla člověka v úplně černém obleku, ale tohle byl opravdu luxusní kousek. Vypadal šarmantně a vznešeně. Marla umře! Pokud tedy Tabitha nezemře první na otravu z příliš mnoha hormonů.


Sherrilyn Kenyon

„Víš, vždycky jsem slyšela lidi říkat, že takhle skvěle vypadat by mělo být nezákonné, a v tvém případě je to fakt pravda.“ Zamračil se na ní. Tabitha ho popadla za ruku a táhla ho ke schodům. „No tak, nemáme čas nazbyt.“ „Kam mě vedeš?“ „Potřebuju od tebe laskavost.“ Valerius byl kupodivu polichocený její žádostí. Bylo hodně vzácné, když mu někdo řekl o laskavost. To byli věci, které dělali přátelé. „Co potřebuješ?“ „Marla potřebuje doprovod na průvod paní Červené záře.“ Valerius se okamžitě zastavil. „Cože?“ Tabitha se k němu otočila. „Ale no tak. Nebuď prosím v tomhle takový puritán. Jsi Říman, prokristapána.“ „Ano, ale to neznamená, že mám nějaké vrozené vlohy pro to, abych dělal doprovod transvestitovi. Tabitho, prosím.“ Vypadala tak zklamaně, že to v něm vzbudilo pocit viny. „Marla zkoušela celý měsíc a teď to její doprovod na tenhle večer zrušil. Její největší soupeřka ho

142


Zmocni se noci

podplatila, aby jí doprovodil místo ní. Jestli Marla prohraje, zabije jí to.“ „Nemám chuť promenádovat se skupinkou homosexuálů.“ „Není to přehlídka… vážně. Všechno co musíš udělat je provést jí na samém začátku, kdy jí budou představovat. No tak, Vale. Utratila roční plat za ty nádherné šaty Versace.“ Tabitha k němu vzhlédla s těma nejupřímnějšíma očima, jaké kdy viděl. Úplně roztál. „Nikoho jiného za tak krátkou chvíli nesežene. A potřebuje opravdu elegantního muže. Někoho nejlepší kvality a já neznám nikoho jiného, kdo by na to seděl. Prosím? Kvůli mně? Přísahám, že ti to vrátím.“ Ve skutečnosti by byl raději mučen a pak zabit… znovu. A přesto v sobě nedokázal najít sílu zklamat jí. „Co když na mě jeden z nich bude šahat-“ „Nebude. Slibuju, že ochráním tvůj…“ Zvedla obočí a podívala se na jeho zadek. „Majetek.“ „A když se o tom někdo dozví-“ „Nedozví. Vezmu si to do hrobu.“ Valerius si dlouze povzdechl. „Víš, Tabitho, kdykoliv jsem se někomu snažil pomoct, udělal jsem to jenom horší. Mám z toho špatný pocit. Něco


Sherrilyn Kenyon

se stane. Uvidíš. Marla spadne z pódia a zlomí si vaz, nebo ještě hůř, její obrovská paruka shoří.“ Mávla rukou. „Jsi paranoidní.“ Ne, nebyl. A když ho vedla ke dveřím, jeho mysl zaplavily hrozné vzpomínky na jeho život… na dobu, když mu bylo líto Zareka a snažil se ho uchránit od výprasku. Jeho otec ho pak přinutil zbít Zareka ještě víc. Dával údery stranou a doufal, že nebudou stejně bolestivé, jako ty od jeho otce. Místo toho to skončilo oslepením chudého otroka. Pak, když se snažil uchránit Zareka od toho, aby byl načapaný mimo jejich vilu, způsobil jen to, že jeho otec zaplatil otrokářovi, aby vzal Zareka pryč od všeho, co znal. Když byl generál, měl pod svým vedením mladého vojáka, který byl poslední žijící syn ze své rodiny. Doufal, že ho udrží díky jeho mládí mimo bitevní pole a poslal ho jako posla do římského tábora. Chlapec zemřel dva dny potom při útoku krvežíznivých Keltů, kteří na něj narazili. A Agrippina… „Nemůžu to udělat, Tabitho.“ Tabitha se zastavila na posledním schodě, aby se na něj mohla podívat. V jeho hlase bylo něco, co jí říkalo, že si nedělá srandu. Cítila, jak jím projela vlna strachu. „To bude v pohodě. Pět minut. To je všechno.“ 144


Zmocni se noci

„A když se kvůli mně Marle něco stane?“ „Budu tam s tebou. Nic zlého se nestane. Věř mi.“ Přikývl, ale cítila jeho nechuť, když ho táhla k taxi, které na ně čekalo. Dala řidiči pokyny, aby jel do Cha Cha klubu na ulici Canal. Netrvalo jim ani patnáct minut dostat se tam. Tabitha zaplatila za taxi, zatímco stál Valerius na chodníku a vypadal, jako kdyby se připravoval na útěk, protože už si ho všimlo pár klientů z podniku. „Neboj,“ řekla Tabitha a připojila se k němu. „Nebudou tě obtěžovat.“ Valerius nemohl uvěřit tomu, že to dělá. Musel přijít o rozum. Tabitha ho vzala za ruku a vedla ho k růžovým dvoukřídlým dveřím. „Hej, Tabby,“ zavolal na ní vyhazovač od dveří. Byl velký a svalnatý. Měl na sobě tričko bez rukávů, krátce střižené tmavě hnědé vlasy a na bicepsu měl keltské tetování. Na první pohled vypadal hrozivě, ale jeho otevřený upřímný úsměv mu ubíral na zuřivosti. Tabitha vytáhla peněženku, aby zaplatila vstupné. „Ahoj, Same. Jsme tady, abychom pomohli Marle. Je vzadu?“ „Dej to pryč,“ řekl Sam a tlačil peněženku zpátky k ní. „Víš, že tady nechceme tvoje peníze. Marla je


Sherrilyn Kenyon

vzadu. Prosím běž jí pomoct. Můj přítel brzy přijde o rozum, jestli nepřestane brečet.“ Tabtiha na něj mrkla. „Neboj se. Kavalérie je tady.“ Valerius se zhluboka nadechl, když následoval Tabithu. Tohle bylo to nejděsivější místo, kde za celý svůj život byl. Raději by šel rovnou do hnízda démonů, kteří by byli vyzbrojeni motorovými pilami a gilotinami. Ale ve chvíli, kdy došli k jasně žlutým dveřím hned vedle jeviště, se cítil o něco lépe. I když se hodně mužů zastavilo a zíralo na něj, žádný z nich k němu neudělal ani krok. „Neboj se,“ řekla Tabitha, když prošel kolem ní. „Kryju ti slabiny.“ Valerius vyskočil, když mu hravě stiskla zadek. „Prosím tě, nedělej jim chutě.“ Zasmála se. Procházeli davem mužů, kteří si na sebe nanášeli make-up, dávali na hlavy paruky a cpali se do šatů. Marla seděla v zadním rohu a plakala, zatímco kolem ní poletoval další muž. Na holé hlavě měla růžový turban. Její make-up byl zničený.

146


Zmocni se noci

„Zničila jsi všechnu mojí tvrdou práci, zlato. Musíš přestat plakat, nebo to nikdy včas neopravím.“ „Co na tom záleží? Prohraju. Proklínám tě, Anthony! Všichni muži jsou prasata. Prasata! Nemůžu uvěřit, že mě prodal.“ Valerius se kvůli Marle cítil špatně. Bylo zřejmé, že pro ní tenhle průvod hodně znamenal. „Ahoj, kotě,“ řekla Tabitha. „Vzchop se. Mám něco mnohem lepšího, než byl starý Tony. Mink umře, až s ním vykročíš bok po boku.“ Strčila Valeriuse dopředu. „Ahoj, Marlo,“ řekl prostě a cítil se jako naprostý a totální blbec. Marle poklesla brada. „Ty to pro mě uděláš?“ Ohlédl se přes rameno, aby zjistil, že ho Tabitha pozorně sledovala. V očích měla strach z toho, že by mohl vycouvat. Bůh ví, že opravdu chtěl. Opravdu, ale opravdu si tímhle nechtěl projít. Ale Valerius Magnus byl tvrdší, než tohle. Nikdy neutíkal a udělá to jako laskavost pro Tabithu bez ohledu na to, jak odporné by to pro něj mohlo být. Narovnal se a obrátil se zpátky k Marle. „Bude mi ctí být tvůj doprovod.“


Sherrilyn Kenyon

Marla vydala příšerný výkřik, když vyskočila a chytila ho do objetí tak silně, že se obával, že by mu mohly prasknout žebra. Vykřikla ještě hlasitěji, když ho pustila a vzala do objetí Tabithu. Zvedla jí z podlahy. „Ach holka, ty jsi ta nejlepší kamarádka na světě! Představ si, jak Marla Divine vyjde zaháknutá do jediného heterosexuála v téhle budově. Holky umřou závistí.“ Pustila Tabithu. „Carey, vrať se a znova mi udělej maku-up. Rychle. Musím být báječná! Báječná!“ Carey se usmívala nad Marlinou nadšeností. „Posaď se miláčku, a budeš.“ Zatímco Carey pracovala na Marle, Valerius a Tabitha stáli stranou. „Děkuju,“ řekla Tabitha. „Vážně.“ „To je v pořádku.“ Tabitha sledovala Valeriuse. Než se stačila zarazit, ovinula mu ruce kolem krku a usmála se na něj. Položila si hlavu na jeho hruď. Valerius nemohl dýchat z pocitu, jaký měl, když ho objímala. Jeho srdce se rozbušilo při pohledu na její hlavu, kterou měla na jeho prsou a z tepla jejího těla, kterým se tiskla k tomu jeho. Ucítil v sobě nečekanou něhu. Natáhl se a lehce ji pohladil po

148


Zmocni se noci

vlasech. Doufal, že se Marle nic nestane, protože jí pomáhal. Naposled se někomu snažil pomoct před víc než rokem, kdy ho Acheron požádal, aby pomohl v boji proti démonům Katagariánské smečce. Šel ochotně, ale během boje, Vane a Fang, dva vlci, kterým pomáhal, ztratili svou sestru po zásahu démona. Zemřela bratrům v náručí. Ten pohled ho pronásledoval až do teď. Valerius řekl Vaneovi, že kdykoliv ho bude potřebovat, propůjčí svůj meč do vlčích služeb. Naštěstí ho Vane už nikdy nepotřeboval. Jsi směšný. Možná, ale nevadilo by mu to tolik, kdyby to nebyl on, kdo nesl hlavní podíl viny. Katastrofa vždycky dopadne na ty, kteří se snažili pomoct. Zahnal tyhle myšlenky a zaměřil se na ženu, která byla s ním. Žena, která byla jiná než ostatní, které dřív poznal. Byla zvláštní. Unikátní. Čas jako kdyby se zastavil, když tam stál a nechal do sebe pronikat Tabithino teplo. Byl překvapen, když Marla vstala a pokynula mu, aby jí následoval. „Dum-da-dum-dum...dum...“ broukala si Tabitha ústřední melodii k Dragner, když sledoval Marlu ze šatny do chodby, která byla plná královen.


Sherrilyn Kenyon

Tabitha Valeriuse políbila na tvář a pak ho pustila, aby mohla vytvořit prostor pro ostatní. Vyrazila do klubu a zjistila, že Marly nejlepší přítel Yves, seděl u stolu před pódiem se skupinou svých kamarádů. „Čau, přemožitelko upírů,“ řekl Yves a přitáhl židli ke stolu. „Jsi tu, abys povzbudila Marlu?“ „Samozřejmě. Kde jinde bych měla být?“ Ozval se jásot od stolu. Všichni okolo se bavili a uzavírali sázky na to, kdo vyhraje, doku to nezačalo. Tabitha byla uzlíček nervů, dokud se neobjevil Valerius s Marlou. Dav začal šílet v okamžiku, kdy viděli Valeriuse, který vypadal v jeho roli doprovodu naprosto přirozeně. Jako kdyby se Tabitě jen zdálo, že se mu do tohohle nechce. Měla pocit, že to bylo spíš ze strachu, že způsobí Marle nějaké zranění, než kvůli něčemu jinému. Když došli po schodech k molu, kde už bylo shromážděno zbytek soutěžících, Valerius sestoupil jako první a jako pravý gentleman nabídl Marle ruku, aby jí pomohl dolů. Tabitě se chtělo plakat, když si uvědomila, jak milou věc udělal pro někoho, koho ani neznal. Nenapadnul jí žádný další člověk, který by udělal

150


Zmocni se noci

něco tak absurdního, aby pomohl ženě, kterou skoro ani neznal. Ženě, která ho pobodala. Jakmile byl doprovod propuštěn, prodírala se davem, aby ho našla. V okamžiku, kdy došla až k němu, vrhla se mu do náruče a přitiskla ho k sobě. Valerius byl zcela ohromený radostnou reakcí Tabithy. Cítil se tak dobře s ní v náruči, že dělal všechno co mohl, aby jí k sobě nepřitiskl a nelíbal, dokud by tu ostatním neudělali scénu. Pevně ho stiskla a letmo ho políbila na rty. „Jsi nejlepší.“ Byl šokovaný. Nevěděl co říct. „Jestli chceš, můžeme už jít.“ Valerius se rozhlédl kolem. „Ne,“ řekl upřímně. „Došel jsem tak daleko a nezabil jsem Marlu, tak si myslím, že bych tu měl zůstat, abych viděl, jak to zvládne.“ Výraz v její tváři mu rozpálil celé tělo. „Má Ash představu o tom, jaký zlatíčko seš?“ „Děsím se jen té představy.“ Zasmála se a pak ho vzala za ruku a vedla ho ke stolu poblíž pódia. Vítala je velká skupina mužů. „Byl jsi skvělý!“ řekl mu ten, co byl nejblíž. Valerius naklonil hlavu, když mu Tabitha všechny představovala. Seděli tam něco málo přes


Sherrilyn Kenyon

hodinu, zatímco soutěžící měli volnou disciplínu a přehlídku v plavkách. Dívat se na to bylo pro Valeriuse ještě mnohem nepříjemnější, než být s nimi na pódiu. „Jsi v pořádku?“ zeptala se Tabitha a naklonila se k němu. „Vypadáš trochu zeleně.“ „Jsem v pořádku,“ řekl, i když málem oslepl při myšlence na to, jak moc musí muž sám sebe omezit, aby v plavkách nebyly ani stopy po jejich pohlaví. Na některé věci prostě nesměl myslet. Po hodině rozhodčí nakonec vyhlásil tři finalistky. Tabitha se předklonila. Ovinula paži kolem té Valeriusovi a opřela mu bradu o rameno, když zatajila dech a modlila se za Marlu. Valerius se ani nepohnul, ale jeho ruka na té její jí do těla vysílala záchvěvy tepla. Bez ohledu na výsledek mu byla vděčná za to, že jí pomohl. Kyrián nebo Ash by raději umřeli, než aby je sem dotáhla. Tabitha zachytil Marlin nervózní pohled, když četli jméno vítěze. Nemohla dýchat. Ne, dokud neoznámili… „Marla Divine!“

152


Zmocni se noci

Marla křičela a objímala se se soutěžící nejblíž. Skákali a plakali, když k nim chodili další soutěžící, aby ji objali a poblahopřáli. Tabitha vyskočila na nohy, křičela a pískala. „Jo, Marla, jo!“ Podívala se dolů a uviděla, jak na ní Valerius s hrůzou kouká. Rozzlobila se a vytáhla ho na nohy. „Do toho, generále,“ řekla. „Zakřič.“ „Křičel jsem jen, když jsem volal příkazy na vojáky a to bylo už dávno.“ Dobře, hranice ztrapnění na jednoho člověka za jednu noc, už byla překročená. Vyplázla na něj jazyk, a pak pokračovala v křiku na svou spolubydlící. Moderátor dal Marle na hlavu korunu a nasadil křídla, a pak jí podal tucet růží a odvedl ji směrem ke konci mola. Marla sešla dolů. Plakala a smála se, když posílala obecenstvu polibky. Když bylo po všem, Tabitha s Valeriusem se k ní probojovali. Marla jako první objala Tabithu a pak popadla Valeriuse. „Děkuju ti!“ Valerius přikývl. „Rádo se stalo. Gratuluju k vítězství, Marlo.“


Sherrilyn Kenyon

Marla se usmála. „Dlužím vám. Nemyslete si, že na to zapomenu. Jdu dál a odchytím si vás později.“ „Dobře,“ řekla Tabitha. „Uvidíme se doma.“ Prorazili si cestu ven z klubu na rušnou ulici Canal, která byla na kraji Francouzské čtvrti. Tabitha se podívala na hodinky. Bylo skoro deset. „Nevím jak ty, ale já mám hlad. Nechceš jít něco zakousnout?“ Valerius se na ní pobaveně podíval. „Musíš být jediná žena na světě, co se na tohle zeptá chlapa s tesáky.“ Zasmála se. „Asi máš pravdu. Takže doprovodíš mě?“ „Nemáme nikde rezervaci.“ Obrátila oči v sloup. „Zlato, tam kam jdeme, nepotřebujeme žádné zatracené rezervace.“ „Kam jdeme?“ Zamířila do Královské ulice, která spojovala Canal s Ibervile. „Do Antoinových mořských plodů. Acme Oyster House.“ „Acme? Tam jsem nikdy nejedl.“ A jakmile Tabitha došla ke dveřím toho místa, Valerius věděl proč. Na stolech tam byly plastikové černobílé ubrusy. Když se rozhlédl po malé restauraci, zaváhal ve dveřích. Místo bylo malé a lidí málo. Po jeho pravici 154


Zmocni se noci

byl bar, který se táhl podél stěny a stoly byly postavené po jeho levici. Stěny byly laciná směs zrcadel, obrazů a neonů. Byla tam hlasitá hudba a místo celkově působilo nepříjemně. Nemluvě o tom, že Valerius musel rychle do zrcadla pomocí svojí mentální síly odrazit sám sebe, než by si někdo uvědomil, že tam není vidět. Tabitha se otočila a podívala se na něj. Dala si ruce v bok. „Mohl by ses přestat tvářit jako někdo, kdo si odřel svoje zbrusu nové boty? Mají tu ty nejlepší ústřice na světě.“ „Je to tak… neonové.“ „Tak si vem sluneční brýle.“ „Nevypadá to tu moc hygienicky,“ řekl tiše. „Prosím tě, budeš jíst něco, co čistí bordel z oceánu. Víš, z čeho jsou tvořeny perly? Ze všech odpadků, které ústřice spolykají. Kromě toho jsi nesmrtelný, tak co se staráš?“ „Valeriusi?“ Podíval se za Tabithu a uviděl Vanea a Bride Kattalakisovi sedět u baru, kde dva muži za pultem rozdávali ústřice pro hrstku lidí, co tam seděli. Valerius vypustil úlevný povzdech. Konečně někdo s kým si mohl popovídat. Ale v mezích, protože Vane, byl Arkádský vlk a Bride jeho lidská družka.


Sherrilyn Kenyon

Oblečený v džínách a tričku s dlouhým rukávem, byl Vane stejně vysoký jako Valerius. Měl dlouhé tmavě hnědé vlasy, které nosil volně rozpuštěné a padaly mu až na ramena. Bride byla baculatá, krásná žena s dlouhými kaštanovými vlasy, které měla v rozcuchaném drdolu. Přes hnědé šaty s bílými květy měla přetažený svetr. Valerius přešel přes místnost a potřásl Vaneovi rukou. „Vlku,“ řekl mu na pozdrav… bylo vždy slušné pozdravit Arkáďana nebo Katagariánce jejich zvířecí podobou. „A vy, moje paní, je mi vždy ctí.“ Bride se na něj usmála. Pak se podívala na Tabithu. „Co tu vy dva děláte? Spolu?“ „Val pro mě dělal jednu laskavost,“ řekla Tabitha, která šla za ním. Obrátila se na jednoho z mužů za pultem, který si utíral ruce potom, co naložil plný talíř ústřic. „Hele, Luthere, dvě piva a jednu porci.“ Vysoký afroameričan se na ní usmál. „Tabby, tohle už je pokolikáté, po čtvrté v tomhle týdnu, co jsi tady? Copak nemáš domov?“ „Jo, ale nemám tam ústřice. Alespoň ne ty dobré. A já prostě musela přijít, abych tě mohla otravovat. Představ si celý den bez Tabithy… Co bys dělal?“ Luther se zasmál. 156


Zmocni se noci

Valeriusovi neušel zvláštní pohled, který si vyměnil Vane a Bride předtím, než Luther položil před Bride talíř ústřic a šel Tabithě pro pivo. „Je tu něco, co bych měl vědět?“ zeptala se jich Valerius. V okamžiku, kdy Vane otevřel ústa, aby promluvil, ho Tabitha kopla do holeně. Hodně. Vane vyjekl a pak se na ní zamračil. „Co to bylo?“ zeptal se Valerius. „Proč jsi ho kopla?“ „Jen tak,“ řekla Tabitha a sáhla přes pult, aby si vzala jednu ústřici z hromady. Tvářila se jako anděl, což znamenalo, že se děje něco opravdu zlého. Valerius se podíval na Vanea. „Cos chtěl říct?“ „Vůbec nic,“ řekl Vane předtím, než se napil svého piva. Valerius měl špatný pocit. Luther se vrátil se dvěma lahvemi a podal je Tabitě, která si jednu nechala a tu druhou podala Valeriusovi. Nechápavě se na ní díval. „Nemáš žízeň?“ zeptala se Tabitha. „Nedostali jsme žádné skleničky?“ „Je to pivo, Vale, ne šampaňské. Vem si to. Vážně, nekouše to.“


Sherrilyn Kenyon

„Tabby, buď hodná,“ kárala jí Bride. „Valerius asi není zvyklý na pivo.“ „Já ho piju,“ řekl Valerius, přičemž si váhavě vzal lahev, „jen ne takhle.“ „Chceš ústřice?“ zeptala se ho Tabitha. „Nejsem si jistý po tom, cos mi připomněla, co vlastně jsou.“ Tabitha se na něj zasmála. „Obsluž nás, Luthere a nos je tak dlouho, dokud neprasknu.“ Luther se na ni usmál. „Nemyslím si, že máš nějaký limit, Tabby. Je divu, že tu ještě nějaké zbudou potom, co odejdeš.“ Tabitha si sedla na židli vedle Bride a ukázala Valeriusovi, aby se usadil vedle ní. Valerius si dal na pult láhev, než udělal, co mu řekla. „Vypadáš tu tak nesvůj, Valeriusi,“ řekla mu Bride sladce. „Jak tě k tomuhle proboha Tabitha přemluvila?“ „Pořád si nejsem jistý.“ „Chodíte spolu dlouho?“ zeptal se Vane. „Nechodíme spolu, Vane,“ odpověděla Tabitha rychle. „Říkala jsem ti, že pro mě Val jenom udělal laskavost.“ „Když to říkáš, Tab. Jen doufám, že tvoje ses-“ Jeho slova byla přerušená krátkým odkašláním Bride. „Tabitha ví, co dělá, Vane. Nebo ne, Tabby?“ 158


Zmocni se noci

„Obvykle ne, ale tohle je v pořádku. Opravdu.“ Valerius by znovu prodal svou duši, kdyby měl šanci přečíst Vaneovi myšlenky. „Vane, můžeme si promluvit někde v soukromí?“ Bride si nalila na ústřice Tabasco omáčku. „Opustíte tenhle bar, pane Lattalakisi, a budete „v nemilosti“ celý zbytek týdne. Vlastně pošlu na tebe tvého bratra Furyho a vyměním zámky.“ Vane se skutečně zděsil. „Stejně, jako bych ti rád pomohl, Valeriusi, musíš si uvědomit, že je její otec velmi dobrý v kastrování psů a svou dceru až moc dobře vytrénoval. Myslím, že tu teda zůstanu.“ Valerius se podíval na Tabithu, která si právě od Luthera brala ústřice. Odmítla se mu podívat do očí. Co Vane věděl, a on ne? Seděli na baru a Tabitha si s Bride povídala o oblečení, starých přátelích a dalších nedůležitých věcech, zatímco oba muži byli v rozpacích. Restaurace zavírala v deset, ale Luther jim nosil ústřice ještě patnáct minut. „Děkuju ti, Luthere,“ řekla Tabitha. „Opravdu si cením toho, žes nás nevykopnul.“ „Je mi vždy potěšením, Tabby. Líbí se mi, jak si ceníš mých služeb a mého jídla a musím říct, že je to jednodušší, než krmit tvojí kamarádku Simi. Ta holka toho sní jako démon.“


Sherrilyn Kenyon

„No, nemáš ani ponětí.“ Valerius šel platit, zatímco Vane zůstal u své ženy. Jakmile byl účet vyrovnaný, Vane a Bride vyrazili směrem ke Královské ulici, zatímco on a Tabitha zamířili na Bourbon. „Připraven na hlídku?“ zeptala se ho Tabitha. „Doprovodím tě do-“ „Nejdu domů,“ přerušila ho. „Kam jdeš?“ „Zabíjet démony. Stejně jako ty.“ „To není bezpečné.“ Zastavila se a podívala se na něj. „Vím, co dělám.“ „Já vím,“ řekl tiše. „Máš ducha a sílu Amazonek. Ale byl bych radši, kdyby ses nenechala zabít a přenechala tuhle práci nám, kteří už zemřeli. Na rozdíl od tebe stejně nemáme nikoho, kdo by po nás truchlil, kdybychom zahynuli.“ Tabitha se zarazila u té nečekané věty. Víc než to. Byla zaskočena pocitem, který od něj cítila. Bolest. „Kdo truchlil, když jsi zemřel?“ zeptala se a ani nevěděla, proč to chce vědět. Odmlčel se a pak se odvrátil. „Nikdo.“ „Nikdo? Copak jsi neměl rodinu?“

160


Zmocni se noci

Hořce se tomu zasmál. „Moje rodina byla jako ze Shakespearovi tragédie. Věř mi, když říkám, že byli rádi, když se mě zbavili.“ „Jak to můžeš říct? Jsem si jistá, že jim na tobě záleželo. Jistě-“ „Moji bratři byli moji vrazi.“ Tabitha cítila utrpení, které ho zaplavilo, když zavrčel ta upřímná slova. Bolelo jí kvůli němu srdce. Říkal jí pravdu? „Tvoji bratři?“ Valerius nemohl dýchat, když jím znovu otřásly vzpomínky na minulost. Ale po pravdě řečeno cítil vlnu úlevy, že konečně po dvou tisících letech někomu řekl pravdu o tom, co z něj udělalo Temného lovce. Přikývl, když se mu znovu objevily v mysli příšerné obrazy. Když promluvil, jeho hlas byl překvapivě vyrovnaný. „Ztrapnil jsem mou rodinu, tak mě popravili.“ „Popravili, jak?“ Jeho oči byly prázdné. „Vystudovala jsi starověk. Určitě víš, co se dělalo v Římě nepřátelům.“ Tabitha si zakryla ústa, když jí projela nevolnost. Než se stačila zarazit, vzala ho za ruku a vytáhla mu rukáv, aby mohla vidět jizvy na jeho zápěstí. To byl důkaz, který potřebovala, aby mu uvěřila. Byl ukřižovaný stejně jako Kyrián.


Sherrilyn Kenyon

„Moc mě to mrzí.“ Přikývnul. Formálně stáhl ruku a narovnal si rukáv. „Nemusí. Připadá mi, že to zvláštně sedělo k historii mé rodiny. Ten kdo žije mečem…“ „Kolik lidí jsi ukřižoval?“ Cítila jeho hanbu, než se od ní otočil a šel pryč. Nebyla ochotná nechat ho jít. Spěchala za ním a chytila ho, aby ho zastavila. „Řekni mi to, Valeriusi. Chci to vědět.“ Bylo jí do pláče z utrpení, které měl vepsané ve tváři. Zatnul čelist. „Nikoho,“ řekl po dlouhé pauze. „Odmítl jsem někdy zabít tímto způsobem muže.“ V očích jí pálily slzy, když se na něj dívala. Nebyl takový, jaký si Kyrián a ostatní mysleli. Nebyl. Muž, kterého jí popisovali, by neváhal někoho ponížit nebo zabít. A přesto Valerius váhal. Odkašlal si a vypadal, jako kdyby ho ta slova bolela. „Když jsem byl ještě malý, viděl jsem, jak byl popraven muž. Byl jeden z největších generálů své doby.“ Tabitě se skoro zastavilo srdce, když si uvědomila, že mluví o Kyriánovi. „Můj dědeček ho napálil a pak strávil týdny jeho mučením.“ Jeho dech byl přerývavý a celé tělo měl napnuté. „Můj otec i děd trvali na tom, že k tomu 162


Zmocni se noci

mě a mé bratry musí přivést, abychom toho byli svědky. Chtěli nás naučit, jak zlomit člověka. Jak ho zbavit důstojnosti, dokud mu nezbude nic. Ale všechno co jsem viděl, byla krev a hrůza. Nikdo by takhle neměl trpět. Díval jsem se do očí toho člověka a viděl jsem jeho duši. Jeho sílu. Jeho bolest. Snažil jsem se utéct, ale zbili mě a pak mě přivedli zpět a donutili mě dívat se.“ Věnoval jí utrápený divoký pohled. „Nenáviděl jsem se za to. Už uběhlo dva tisíce let a já stále slyším jeho křik, když zvedli jeho zlámané tělo a nesli kdysi hrdého prince po náměstí, aby zemřel jako obyčejný zločinec.“ Tabitha si zakryla uši, když si představila, jak hrozné muselo pro Kyriána být, zemřít tímhle způsobem. Věděla od své sestry, že ho jeho smrt pořád pronásleduje. Ačkoliv teď, po svatbě s Amandou, byli Kyriánovi noční můry mnohem méně časté, než dřív. Pořád se probouzel uprostřed noci, aby se ujistil, že je jeho žena a dítě v bezpečí. Někdy v noci nespal vůbec, protože měl strach, že někdo přijde a všechno mu to znovu vezme. Nenáviděl Valeriuse z iracionální pomsty. Valerius se zhluboka nadechl, když viděl, jak byla Tabitha zděšená. Taky byl zděšený, jen to nedával najevo. Jeho srdce neslo vinu a hrůzy z jeho


Sherrilyn Kenyon

dětství a z pozdější doby. Kdyby mohl vrátit čas, nikdy by svou duši Artemis neprodal. Bylo lepší zemřít a umlčet vzpomínky na krutost jeho otce, než žít donekonečna se všemi těmi hlasy, co se mu ozývali v hlavě. Byl si jistý, že ho teď Tabitha nenáviděla stejně jako ostatní. Měla na to plné právo. Co udělala jeho rodina, bylo neomluvitelné. To byl důvod, proč se snažil vyhýbat Julianovi a Kyrianovi. Nebylo třeba připomínat jim jejich minulé životy ve Starověkém Řecku. Bylo by to ještě krutější, když teď žili oba šťastně v moderním světě. Nikdy nepochopil, proč ho Artemis přestěhovala do New Orleansu. To bylo něco, co by udělal jeho otec, aby neměli Řekové nikdy klid. Ale bylo to taky něco, do čeho nemohl mluvit. A kdyby se někdy jeho cesta zkřížila s Kyriánovou nebo Juliánovou, věděl, že by omluvy nebyly k ničemu. Snažil se o to staletí se Zoe, kterou zabil jeho bratr Marius. Amazonka po něm šla a snažila se nejlíp, jak mohla, aby ho zabila. Valerius byl nucený jí přemoci. Plivala na něj. „Ty římská špíno! Nikdy nepochopím, proč ti Artemis umožnila žít, když bys teď měl být vykuchaný jako prase.“

164


Zmocni se noci

Během staletí se naučil držet hlavu nahoře a pokračovat bez ohledu na to, co si mysleli ostatní Temní lovci. Nemohl jim ulevit od jejich minulosti o nic víc, než si mohl ulevit od té vlastní. Někteří duchové odmítají být vyhnáni. Teď Tabitha znala pravdu. Bude ho nenávidět stejně jako oni. Tak ať. Valerius se otočil k odchodu. „Vale?“ Zastavil se. Tabitha si nebyla jistá, co mu má říct. Takže nemluvila pomocí slov. Natáhla ruku a přitáhla si jeho hlavu ke své. Náruživě ho políbila. Valerius byl ohromený. Přitiskl si ji k sobě, když okusil teplo jejích úst. Teplo jejího objetí. Odtáhl se. „Víš co jsem, Tabitho... proč jsi ještě tady?“ Podívala se na něj a její modré oči byly plné spalující něhy. „Protože vím co jsi, Valeriusi Magnusi. Věř mi, vím to. A chci si tě vzít domu, hned teď, a milovat se s tebou.“

KAPITOLA 6 Valerius nikdy nebude schopný pochopit tuhle ženu a její podivínství. V zadní části jeho mysli se


Sherrilyn Kenyon

vynořil obrázek Tabithy v přiléhavém černém negližé, které našel pod polštářem. Ten obraz ho pronásledoval. „Rád bych se s tebou vrátil domů, Tabitho,“ řekl. „Ale teď nemůžu. Musím dělat svojí práci.“ Usmála se a políbila ho tak vášnivě, že to rozpálilo celé jeho tělo. Odtáhla se a vydechla mu do ucha. „A to mě nutí chtít tě ještě víc.“ Otřásl se, když mu dlouze a smyslně přejela jazykem po uchu. „Až přijde svítání, donutím tě křičet rozkoší.“ Rozkrok mu ztuhnul v dychtivém očekávání. „Slibuješ?“ Vyslovil ta slova dřív, než je mohl zastavit. Ustoupila o krok zpátky a nechala ruku pomalu sklouznout z jeho tváře na jeho hruď, odkud si prorazila cestu až k jeho rozkroku. Hořel pod jejím dotekem. „Ach, ano zlato,“ řekla škádlivě. „Mám v úmyslu si s tebou hrát tak dlouho, dokud tě úplně nevyždímám.“ Jen na to pomyslet změnilo jeho krev v lávu. Nemohl potlačit svou fantazii Tabithiných dlouhých nohou omotaných kolem jeho boků. Její teplé vlhké tělo, které ho zvalo dovnitř.

166


Zmocni se noci

Přitáhl si ji k sobě, aby jí mohl políbit, i když stál uprostřed ulice. Nikdy neudělal nic tak necivilizovaného. Ale taky nikdy nedělal nic raději, než ochutnával její rty. Její pikantně sladká vůně napadala jeho smysly a nutila celé jeho tělo hořet pro ni. Tohle bude nejdelší noc jeho života. Zhluboka se nadechl a neochotně od ní odstoupil. „Tak kde začneme s hlídkou?“ „Nebudeš se mě snažit donutit jít domů?“ „Měl bych?“ „Ne, to teda ne.“ „Tak kde začneme s hlídkou?“ Tabitha se zasmála. „Nejsi trochu moc společensky oblečený na zabíjení nemrtvých?“ „Ani ne. Je to spíš vhodné. Nemyslíš si, že bych měl vypadat, jako když jdu na pohřeb?“ Zasmála se jeho morbidnímu smyslu pro humor. „Předpokládám, že máš pravdu. Nosíš vždycky obleky?“ „Cítím se v nich nejpohodlněji. Nejsem člověk, co by si na sebe vzal tričko a džíny.“ „Jo, myslím, že je to něco podobného tomu, že já si na sebe nikdy nevzala oblek. Hrozně svědí.“ Tabitha procházela ulicí s nakloněnou hlavou. „Půjdeme?“


Sherrilyn Kenyon

„Musíme jít na Bourbon? Nemůžeme jít dolů na Chartres nebo na Royal?“ „Na Bourbonu je dav lidí.“ „Ale démoni zabíjejí víc u katedrály.“ Najednou vypadal rozhozeně. „Co máš proti ulici Bourbon?“ „Je tam spousta nechutných lidí.“ Tak teď jí urazil. „Promiň, ale já žiju na Bourbonu. Takže si myslíš, že jsem nechutná?“ „Ne tak úplně. Ale vlastníš sex-shop.“ Tak tohle jí namíchlo ještě víc. „Ach, tak to je. Nic pro dnešní noc hraběte Penicula. Můžeš si jít na hlídku svojí vlastní -“ „Tabitho prosím. Nemám rád Bourbon.“ „Dobře,“ řekla ostře a šla pryč od něj. „Jdi si vlastní cestou. Já půjdu tudy.“ Valerius zaťal zuby, když ho tam nechala stát. Opravdu nenáviděl chvíle, kdy musel vkročit do téhle oblasti. Byla až moc jasná, hlasitá a plná lidí, kteří nenáviděli i jeho vnitřnosti. Prostě běž. Zapomeň na ní. Měl by. Opravdu by měl, ale nemohl. Než se stačil zarazit, vyrazil za Tabithou. Ve chvíli, kdy jí dohonil, byla už na ulici Bourbon. „Co tady děláš?“ zeptala se, když se postavil vedle ní. „Vážně nerada bych tě nějak ušpinila.“ 168


Zmocni se noci

„Tabitho, prosím zůstaň se mnou. Nechtěl jsem tě urazit.“ Otočila se k němu s našpulenými rty. V okamžiku, kdy Tabitha otevřela ústa, aby mu na to něco řekla, někdo chrstnul z balkonu kyblík s nechutně páchnoucí vodou a polil jí Valeriuse. Ten ztuhnul, zatímco ona se zamračila a podívala se nahoru. Uviděla smějícího se Charlieho. Jednoho z vyhazovačů ze striptýzového baru Krásná královna. Položil kyblík a plácnul si s dalším mužem, co stál vedle něj. „Charlie Larouxi, co to sakra děláš?“ zařvala na ně Tabitha. „Já?“ zeptal se podrážděně. „To ty se taháš s nepřáteli? Nick nám řekl všechno o tomhle odporným kreténovi a já mu slíbil, že jestli tohohle debila ještě chytím na téhle ulici, tak toho bude litovat.“ Tabithu by asi ohromilo mnohem míň, kdyby jí dal Charlie facku. Podívala se na Valeriuse, který si vyndal z kapsy kapesník, aby si s ním otřel tvář. Obličej měl stáhnutý vzteky a cukala mu čelist. „Přísahám Charlie, že kdybys byl tady dole, zakroutila bych ti krkem.“ „Proč? Znáš naše zákony, Tabby. Proč je porušuješ?“


Sherrilyn Kenyon

„Protože na Valovi není nic špatného. Jen Nick se potřebuje pořád někomu rejpat v životě. Jen počkej, Charlie. Budu mít pěkně dlouhý rozhovor s Brandy a až s ní skončím, budeš mít štěstí, jestli budeš moct zaparkovat tvoje auto na příjezdové cestě a vyspat se v něm.“ Brandy byla Charlieho přítelkyně a zároveň i stálá zákaznice v Tabitině obchodě. Charlie zbledl, zatímco ona vzala Valeriuse za paži. Vytáhla ho přes ulici do jejího obchodu. „Nemůžu tomu uvěřit!“ zavrčela. „To je důvod, proč nenávidím tuhle ulici,“ řekl hlasem bez emocí. „Pokaždé, když sem přijdu, nakonec odcházím jako uličkou hanby, díky Nickovým přátelům.“ „Ten kretén!“ Tabitha ve svém životě ještě nikdy víc nezuřila. Vedla ho do skladu a ani se nezastavila, aby si popovídala se svým zaměstnancem. Vzala ho nahoru do koupelny a popadla ze skříně žínku a ručník. „Běž a vykoupej se. Půjčím ti nějaké oblečení od mé spolubydlící.“ Zbledl. „Bez urážky, ale stříbrné flitry nejsou můj styl.“

170


Zmocni se noci

Usmála se. „Nepůjčím si je od Marly, ale půjčím si je od Marlona.“ „Marlon?“ „Její alter ego. Moc už sem nechodí, ale je tu stále pár jeho věcí pro případ, že by se mu chtělo vyjít.“ „Nemyslím si, že to chápu.“ „Jdi se vykoupat,“ řekla a postrčila ho do pokoje. Valerius neprotestoval. Smrdutý zápach té vody byl opravdu nesnesitelný. Byl jen rád, že ho tu byla Tabitha ochotná tolerovat na tak dlouho, dokud to ze sebe nedostane. Sotva si svlékl šaty a vstoupil do sprchy, dveře se otevřely. Valerius ztuhl. „To jsem jen já,“ řekla Tabitha z druhé strany sprchového závěsu. „Našla jsem pro tebe černé kalhoty a černou košili. Kalhoty ti budou asi moc velké v pase, ale měly by být dost dlouhé. Nejsem si jistá tou košilí. Nakonec by sis mohl vzít i nějakou mojí.“ „Děkuju,“ řekl. Předtím, než si uvědomil, co dělá, závěs se otevřel a odhalil tak Tabithu stojící venku s toužebným výrazem ve tváři. „Nemáš zač.“


Sherrilyn Kenyon

Valerius se ani nepohnul, když stál proti ní, zatímco mu po zádech stékala horká voda. Její troufalý a upřený pohled nutil jeho tělo ztuhnout. Nezdálo se, že by jí to zajímalo. Ve skutečnosti se jí na tváři objevil malý úsměv. „Vždycky špehuješ své hosty?“ zeptal se jí tiše. „Nikdy, ale nemohla jsem odolat pohledu na to, co si později vychutnám.“ „Vždycky jsi tak bezostyšná?“ „Upřímně?“ Přikývl. „Ne, není normální, abych byla takhle nesnesitelná, a ty jsi ten poslední člověk na planetě, o kterém bych uvažovala. Ale nemůžu si pomoct.“ Valerius natáhl ruku, aby se jí dotkl. Vážně byla až příliš dobrá na to, aby to byla pravda. „Nikdy jsem nepoznal nikoho, jako jsi ty.“ Vzala jeho ruku do dlaní, pak si jí obrátila k tváři a vtiskla mu na dlaň polibek. „Pospěš si a osprchuj se. Máme práci.“ Odtáhla se a on okamžitě pocítil její nepřítomnost. Co to na ní bylo? Nebyl ochotný o tom přemýšlet. Rychle se vysprchoval a pak se oblékl. Našel Tabithu v její ložnici jak sedí na židli a listuje v jedné ze svých knih. 172


Zmocni se noci

... Tabitha vzhlédla, když vycítila Valeriusovu přítomnost. Stál mlčky ve dveřích. Zdálo se, že byl úplně ve svém živlu. Kromě oblečení, které mu moc nepadlo. Vstala a věnovala mu milý úsměv. Jakmile k němu došla, rozepnula mu manžety na rukávech, které mu byly až moc krátké a ohrnula mu je až na předloktí. Pak mu vyndala košili z kalhot. „Vím, že to není tvůj styl, ale vypadá to mnohem líp.“ „Jsi si jistá?“ Vypadal rozkošně. „Och, ano.“ V ruce držel dlouhý vytahovací meč. „Jediný problém je, že když nebudu mít dlouhé rukávy, nebudu moct nosit tohle.“ Tabitha hvízdla nad kvalitním provedením téhle zbraně. „Velmi pěkný kus práce. Je Kellův?“ zeptala se. Kell byl Temný lovec v Dallasu, který vyráběl těžké zbraně, které používali Temní lovci. „Ne,“ řekl a zhluboka se nadechl. „Kell neobchoduje s nikým z Říma.“ „Prosím?“


Sherrilyn Kenyon

Vzal zbraň do ruky. „Je z Dacie. Jeho lidé proti mně vedli válku. On a jeho bratři byli zajati a vzati do Říma, aby se stali gladiátory. I po dvou tisících let je na nás na všechny pořád dost naštvaný.“ „Fajn, tohle chápu. Proč jim ale Ash nezabrání, aby s vámi se všemi zacházeli jako s odpadem?“ „Jak by je mohl zastavit?“ „Vmlátit do nich zdravý rozum?“ „To by nefungovalo. Moji bratři i já jsme se naučili nechat je na pokoji. Je nás málo a nepotřebujeme rozpory.“ Tabitha zavrčela. „Dobře, tak ať pak všichni schnijou.“ Valerius položil meč na její skříň a nechal ho tam, než se vrátí z hlídky. Tabitha je rychle vyvedla pryč z chodníku, aby na ně nikdy jiný nemohl chrstnout kyblík vody a držela ruku omotanou kolem té jeho. „Víš, nechápu, jak můžeš plnit své povinnosti, když po tobě Zarek pálí z Olympu a zbytek zatracených na tebe střílí na ulici.“ „Naučil jsem se rychle nevyhledávat moc ulici Bourbon a nechat tam hlídkovat Talona nebo JeanLuca, zatímco já zůstávám v oblastech, kde Nicka nikdo nezná.“ „A Zarek?“ To nekomentoval. 174


Zmocni se noci

Obrátili se na ulici Dumaine. Ani jeden z nich nepromluvil. Neušli moc daleko, když Tabitha dostala zvláštní pocit, jako kdyby jí někdo praštil bičem. „Démoni,“ zašeptala. Valerius jí hned pustil. Vytáhl nůž z kapsy, když se otáčel na ulici a snažil se zachytit nějaký pach. Nic tam nebylo. Tabitha cítila přítomnost zla, ale nemohla určit co to je. Něco před nimi zapištělo a po ulici se vznesl neočekávaný vítr. Donesl se k nim slabý, šílený smích. „Tabitho…“ Krev jí mrzla v žilách při zvuku jejího jména, které někdo šeptal ze tmy. „Jdeme si pro tebe, holčičko.“ Smích se ozval znovu a pak zmizel do ztracena. Vyděšená Tabitha nemohla ani dýchat. „Kde jsi?“ zakřičel Valerius. Nikdo neodpověděl. Valerius sevřel Tabithu v náručí, když zapojil každý svůj smysl, který měl, ale nenašel žádnou stopu po majiteli hlasu. „Tabitho?“ Valerius se prudce otočil za zvukem hlasu přímo za ním.


Sherrilyn Kenyon

Nebyl to člověk. Nebyl to ani démon. Byl to duch. Otevřel svá ústa, jako kdyby chtěl křičet a pak se odpařil do tajuplné mlhy, která přes ní přejela a zanechala její tělo naprosto ledové. Bylo to, jako kdyby se něco opravdu otřelo o její duši. Valerius cítil, jak se Tabitha třese, ale připsal jí k dobru, že nekřičela a neztratila nad sebou kontrolu. „Je to pryč?“ zeptala se. „Myslím, že ano.“ Aspoň to už necítil. „Co to bylo za věc?“ zeptala se s malou známkou hysterie v hlase. „Nejsem si jistý. Poznala jsi ten hlas?“ Zavrtěla hlavou. Ozval se lidský výkřik. Valerius jí pustil, aby mohl běžet za zvukem. Věděl, že Tabitha bude hned za ním a chtěl se ujistit, že tam i zůstane. Poslední věc, kterou chtěl, bylo nechat jí, aby na tu věc zaútočila. Netrvalo to dlouho a doběhli k malému tmavému rohu, kde vznikl výkřik. Bohužel už bylo pozdě. Tělo leželo na ulici na nějaké hromadě.

176


Zmocni se noci

„Drž se zpátky,“ řekl Tabithě, když se k němu krok za krokem blížila. Tabitha se chtěla začít hádat, ale opravdu nechtěla vidět to, co bylo jasné. Viděla už nespočet mrtvol. Valerius poklekl, aby nahmatal puls. „Je mrtvý,“ řekl. Tabitha se pokřižovala, a pak se podívala pryč. Její pohled se zastavil na stavbě. Zamračila se. Na starých vybledlých cihlách bylo krví napsáno něco ve staré řečtině. Tabitha uměla mluvit řecky, ale neuměla psát. „Víš, co se tam píše?“ Valerius vzhlédl a jeho tvář zkameněla. „Smrt těm, kteří se do toho budou vměšovat.“ Jakmile to přečetl, slova zmizela. Polkla, když jí projela nová vlna paniky. „Co se tady děje, Vale?“ „Nevím,“ řekl dřív, než vytáhl telefon a zavolal Tateovi, koronerovi, který byl dlouholetý přítel Temných lovců. „Jsem překvapená, že s tebou Tate mluví,“ řekla potom, co Valerius zavěsil. „Nemá mě rád, ale potom, co si s ním Ash promluvil, se mě naučil tolerovat.“ Valerius se k ní vrátil. „Raději půjdeme, než přijede Tate s policií.“ „Jo,“ řekla a bylo jí na zvracení. „Myslíš, že bychom měli zavolat Ashovi a říct mu, co se stalo?“


Sherrilyn Kenyon

„My ale nevíme, co se stalo. Nebylo dost času na to, aby mu démon co ho zabil, mohl ukrást duši.“ „Co to znamená?“ „Už jste někdy ty nebo tvoje sestra něco vyvolali?“ „Ne!“ řekla rozhořčeně. „Nejsme hloupé.“ „No, vypadá to, že má na tebe něco spadeno, Tabitho, a dokud nezjistíme co to je, nemyslím si, že tě spustím z očí.“ Tabitha nemohla nesouhlasit. Upřímně řečeno, nechtěla, aby jí spustil z očí. Ne když… se ta věc vrátí zpátky. „Řekni mi něco, Vale. Jsou Temní lovci dobří v boji proti duchům?“ „Upřímně?“ Přikývla. „Ani v nejmenším. Ve skutečnosti když nejsme opatrní, můžou nás posednout.“ Po jeho slovech jí polil chlad. „Chceš mi říct, že jestli se to strašidlo vrátí, mohlo by tě ovládnout?“ Valerius přikývl. „A Bůh pomáhej tobě a zbytku města, jestli to udělá.“

KAPITOLA 7

178


Zmocni se noci

Tabitha se po zbytek noci cítila nesvá. Nemohla se zbavit představy, že i vzduch kolem ní je zlý a zkažený. Něco tam bylo a to něco šlo po ní. Jenom si přála vědět kdo, nebo co to je. Proč? Valerius moc nemluvil, když byli na hlídce a už nenašli žádné další známky po démonech. Bylo míň, než hodinu před svítáním, když se vrátili k jejímu bytu na Bourbonu. Valerius ustoupil, zatímco odemykala dveře. Tabitha se zastavila, když si všimla, že se moc neměl k tomu, aby šel dál. „Dneska jsi zažila příšernou noc,“ řekl tiše. Ruce měl v kapsách. „Měla by ses pořádně vyspat a pak se budeš cítit líp.“ Tabitha sledovala, jak měsíční světlo projasňovalo jeho krásné rysy. V jeho ztrápených očích, kterými ji sledoval, viděla upřímnost. „Abych řekla pravdu, nechci být sama. Vážně bych byla ráda, kdybys šel dál.“ „Tabitho-“ Položila prst na jeho horké rty a tak potlačila jeho protest. „To je v pořádku, Vale. Jestli se mnou nechceš mít sex, nebudu si to brát osobně. Ale-“ Její slova byla přerušená žhavým polibkem. Tabitha zasténala, když ochutnala Římana, který jí


Sherrilyn Kenyon

položil jednu ruku dozadu na krk a zabořil prsty do jejích vlasů. Objala ho a vtáhla ho dovnitř. Přitiskla ho ke zdi, aby ho mohla vášnivě políbit. Začala mu stahovat oblečení. Už mu skoro svlékla košili, když si uvědomila, že ani nezavřela dveře. Kopnutím je zavřela, zamkla je a pak se vrátila k Valeriusovi. „Marla,“ řekl chraplavě, když se začala dobývat do jeho kalhot. Tabitha zaklela. Valerius měl pravdu. Kdyby je Marla slyšela, sešla by dolů a chtěla to prozkoumat. „Pojď za mnou,“ zašeptala. Vzala ho za ruku a vedla ho po schodech nahoru, do svého pokoje. Naštěstí byly dveře Marly zavřené. Tabitha ho vzala do své ložnice. Pak zavřela dveře a zamkla. Měla by být nervózní, ale nebyla. Bylo to jako nějaká část jejích potřeb, mít intimní vztah s mužem, kterého celá její rodina nesnášela. To přece nedávalo smysl. Ale byla tady a lámala všechna tabu. Amanda ji za to zabije. Kyrián jí to nikdy neodpustí. Jenže její srdce bylo k těmhle důvodům hluché. Proti veškerému zdravému rozumu, chtěla římského generála.

180


Zmocni se noci

Tabitha ho divoce políbila. Potřebovala, aby jí pomohl zahnat strach. Valerius zavrčel nad tím, jak skvěle chutnala. Nebyl zvyklý na ženu, která by ho při sexu vedla, ale on shledal její nedostatek skromnosti osvěžujícím. Odtrhla se od jeho rtů na dost dlouho, aby si svlékla vlastní košili, než se ho znovu zmocnila. Nemohl myslet, když tiskla své tělo na to jeho. Její prsa v krajkové podprsence byla malá a tak lákavá, když se mu třela o hruď. Rozepnula mu kalhoty a pak rukou sklouzla dolů, aby mohla jemně pohladit jeho chloubu… Zasyknul rozkoší, když sjela rukama k jeho bokům a pak k jeho zadku. Pomalu a svůdně mu sundala kalhoty a tak ho odhalila v celé jeho kráse. Nikdy nezažil něco víc erotického. Klečela před ním, když mu sundávala boty a ponožky. Pak mu sundala kalhoty úplně. Nerozuměl téhle ženě. Zjistil, že je nemožné uvěřit tomu, že tu s ním takhle je. Je to už tak dávno, co byl s nějakou ženou. A jak se ukázalo, proti Tabithě byla většina těch, které poznal, v posteli chladná a ztuhlá. Nikdy vášnivá. Ne takhle. Ne jako ona.


Sherrilyn Kenyon

Byla neocenitelná a výjimečná, vzácné pohoštění, které si chtěl vychutnat. Oheň v ní ho zahříval. Oheň, který ho spaloval i proti jeho vlastní vůli. Tabitha se od něj odrhla, když z něj ucítila zvláštní pocit. „Co se děje, Valeriusi?“ zašeptala a zvedla se, aby stála přímo před ním. „Jen se snažím pochopit, proč jsi se mnou.“ „Protože tě mám ráda.“ „Proč?“ Kousla se do rtu, než svůdně pokrčila rameny. „Jsi zvláštním způsobem zábavný a laskavý.“ Zavrtěl hlavou. „Nejsem laskavý. Jediné co umím, je být chladný.“ Zabořila ruce do jeho rozpuštěných vlasů a nechala hedvábné prameny projíždět mezi jejími prsty. „Mě nepřijdeš chladný, generále.“ Tabitha mu přejela jazykem po okraji spodního rtu, než ho políbila. Valeriusovi se z toho co dělala a říkala, zatočila hlava. Hladověl po ní. Sáhl jí na záda a rozepnul jí podprsenku. Bez přerušení jejich polibku spustila ruce a nechala jí spadnout na zem. Přitáhl si jí k sobě tak, že ho její ňadra hřála na hrudi. Její stříbrný piercing v pupíku, ve tvaru měsíce, mu zavadil o bok a přinesl mu neznámé vzrušení. Jeho rozkrok byl spalovaný touhou po ní. 182


Zmocni se noci

Stejně jako jeho srdce. Nikdy se nemiloval se ženou, která by ho měla doopravdy ráda. Jako člověk měl milenky jen kvůli politickému spojenectví. Ženy, které se o něj snažili jako o bohatého a vlivného manžela, či milence. Jako Temný lovec měl známosti se ženami, které ani neznal. Ale Tabitha… Ozvalo se mu nízké zavrčení v hrdle. Dokončil její svlékání tak rychle jak mohl. Záře pouličního světla se rozlévala po jejím nahém těle a vrhala na něj stíny. Byla dokonalá. Štíhlá, vypracovaná. Nikdy po žádné ženě tolik netoužil. Valerius ji zvedl z podlahy a přitiskl ji na dveře. Tabitha se musela zasmát jeho síle. Jeho syrové, spalující vášni. Ne, její generál nebyl chladný. Byl žhavý a vzrušující. Delikátní. Držíc jí ničím jiným, než jen silou jeho paží, do ní hluboko vniknul. Tabithě se vzadu v krku ozval sten, když jí úplně naplnil. „To je ono, zlato,“ zasténala. „Dej mi všechno, co máš.“ Valerius zabořil hlavu do křivky jejího krku a vdechoval její teplou sladkou vůni, když do ní pronikal. Měla jednu nohu omotanou kolem jeho


Sherrilyn Kenyon

pasu. Nikdy se takhle nemiloval s ženou. Bylo to živočišné a divoké. A on to miloval. Vyklenula záda a nechala ho do ní vklouznout ještě hlouběji. Vyházela vstříc jeho přírazům. Měla jednu nohu na podlaze a používala jí proti němu jako páku, když klouzala svým tělem po tom jeho a zvětšovala tak hloubku jeho pronikání. Všechno co mohl dělat, bylo čekat, až ucítí stejnou rozkoš, jakou cítil on. Valerius uchopil do ruky její ňadro, zatímco si vychutnával, jak ho vítá hladká vlhkost jejího těla. Díval se, jak se kousla do rtu, když mu kolem pasu omotala i druhou nohu a pevně ho sevřela stehny. Byla neuvěřitelná. Lízala mu a škádlila krk, když pokračoval v pronikání do ní. Tabitha nemohla myslet, když uvnitř sebe cítila jeho tvrdou erekci. Její tělo bylo jako v ohni. Toužila po něm. Cítila, jak ho svírá. Potřebuje ho. A když dosáhla orgasmu, musela potlačit výkřik. Valerius zavrčel, když mu do zad zaryla nehty a zasténala mu do ucha. Přesto to nebylo bolestivé. Usmál se při pohledu na ní, jak mu vyvrcholila v náruči. Věnovala mu jemný úsměv a zapředla.

184


Zmocni se noci

Pak uchopila jeho tvář do dlaní a oslepila ho svým polibkem. Polibek ho dostal přes okraj. Mohl by přísahat, že když v ní vyvrcholil, viděl hvězdy. Držel ji pevně, dokud mu tělem neprojel poslední náznak rozkoše. Hlava se mu točila. Opřel se čelem o dveře, zatímco ona pomalu nohama klouzala po jeho nahém těle. „Jsi divoch, co?“ zeptala se ho hravě a jemně ho kousla do holého ramene. Valerius se na ní zazubil, což mu dalo zvláštní pocit uspokojení. Tabitha vyklouzla z prostoru mezi ním a dveřmi a zamířila k stereu. Hromada oblečení byla pořád v protějším rohu. „Co to děláš?“ zeptal se. Najednou vzduch naplnil Elvis „Can´t Help Falling love.“ Ubrala hlasitost, než se k němu vrátila a přitáhla si ho do náruče. „Tabitho?“ „Zatancuj si se mnou, Vale. Každý by za svůj život měl alespoň jednou zažít nahý tanec.“ „Neumím tančit.“ „Každý umí tančit na Elvise.“


Sherrilyn Kenyon

Než mohl dál protestovat, objala ho kolem krku a opřela mu hlavu o hruď. Pak s ním začala pomalu tancovat. Valerius nikdy nebyl víc nejistý. Přesto, když ho vedla písní, cítil ten největší klid v životě. Bylo to kouzelné. Výjimečné. Jeho srdce změklo, když jí přejel dlaní po vlasech, zatímco jí držel a hýbal se do rytmu muziky. Tabitin jemný, melodický hlas začal zpívat spolu s Elvisem. „Máš krásný hlas,“ zašeptal. Políbila ho na hruď. „Děkuju. Na vysoký jsem byla zpěvačka v dívčí heavy metalové skupině.“ Usmál se při tom pomyšlení. Její dech ho šimral na prsou. Dokázal si jí představit na jevišti, jak zpívá pro dav lidí. „Opravdu?“ „Hmm.“ Podívala se na něj tím nejsladším pohledem, který kdy viděl na ženské tváři. „Mysleli jsme si, že budeme další Vixen. Ale nebyli jsme. Shelly otěhotněla a Jessie se rozhodla, že chce jít do Vegas a být manažerkou hotelu.“ „A z tebe se stala přemožitelka upírů.“ Zatočila se mu pod rukou, pak se jemně vrátila na jeho hruď. „Jo, a sem zatraceně dobrá.“

186


Zmocni se noci

Podíval se dolů na malou jizvu na jeho hrudi, kde ho bodla. „V tom jsme zajedno.“ Píseň skončila a následovala ji „Sweet Emotion“ od Aerosmith. Tabitha od něj odstoupila a svůdně se houpala do hudby. Valerius nemohl dýchat, když jí za zvuku bubnu pozoroval, jak vykopla hlavu až nad hlavu. A když použila sloupek u postele, jako striptérkou tyč, neměl daleko k zasténání. Na téhle planetě nebylo nic víc erotického, než sledovat, jak tahle žena tančí. Přišla k němu blíž, a pak se k němu otočila zády. Zvedla si vlasy, aby se mu mohla třít něžně boky o rozkrok. Valerius to už nevydržel. Sklonil hlavu a škádlil ji rty na rameni, zatímco jí objal pažemi. Přejel jí rukama přes prsa. Pokračoval na břicho a její piercing, než se konečně dotkl kaštanového trojúhelníku, mezi jejíma nohama. Byla ještě vlhká od jejich milování. V okamžiku kdy se jí dotkl, zasykla a otřela se mu o ruku. K jeho překvapení, ho vzala za předloktí a přikryla jeho ruku tou svou, aby ho pobídla k pokračování. Byla úplně nestoudná, když mu dávala přesně vědět, co potřebuje a on miloval každou minutu z toho. Nemusel hádat, jestli se jí


Sherrilyn Kenyon

líbí jeho dotyky. Reagovala na každé jeho polaskání, a když do ní vniknul dvěma prsty, vykřikla. Obrátila se na jeho ruce a zmocnila se ho. Předtím, než si uvědomil, co dělá, doslova doletěl na postel, a ona se tyčila nad ním, rozkročená nad jeho boky. Valerius se zasmál. „Víš, že nějaký menší muž by se tě mohl bát?“ Zasmála se a přehodila si vlasy dozadu přes ramena. „Bojíš se mě, Vale?“ „Ne,“ řekl upřímně. „Líbí se mi, že víš co chceš a nebojíš se vzít si to.“ Její úsměv mu rozehřál srdce. Přejela mu prstem po kořenu nosu a lehce ho škrábla na kůži, když mu přejížděla přes rty a krk. Tabitha se sklonila dolů, aby ho ochutnala. Zavrčela, když ucítila pod svým jazykem jeho ztvrdlé bradavky. Chutnal ještě líp, než si myslela. Nebylo nic lepšího, než pocit jeho svěží, snědé kůže pod ní. To, co na něm měla úplně nejraději bylo, že se necítil kvůli ní být ohrožený. Neměl žádný problém s jejím nenasytným hladem po jeho lákavém tělu. Byla to příjemná změna tempa. Přejela mu rty přes hruď, dolů po jeho vypracovaném, tvrdém břichu až k jeho kyčelní 188


Zmocni se noci

kosti. Cítila, jak se mu po celém těle rozlil chlad. Zasmála a přejela prsty přes chloupky ve středu jeho těla. Byl už zase tvrdý. Odtáhla se od něj a prohlížela si ho v matném světle místnosti. Byl nádherný. Vzala si špičku jeho chlouby mezi prsty a zkoumala ho po celé délce, až k jeho měkkému váčku. Prohnul se v zádech. Potěšena svojí mocí nad ním, Tabitha sklonila hlavu a vzala jeho špičku do úst. Celé jeho tělo sebou prudce trhlo v odpověď a prosilo jí, aby si ho vzala víc. Vzala do pusy celou jeho délku a on hluboce zasténal. Valerius tam ležel a držel její hlavu ve svých dlaních, když mu jemně přejížděla jazykem od špičky jeho erekce, až k jejímu konci. Za celou věčnost nikdy nepoznal tenhle pocit, který byl skryt hluboko v jeho nitru. Co na Tabitě bylo, že dokázala vidět za jeho pečlivě udržovanou masku? Mám pocit, že my všichni ztracený existence musíme držet pohromadě. Aspoň neskončíme sami. Její slova, která řekla Ottovi, se mu objevila v mysli. Ale ona nebyla ztracená existence. Ona byla temperamentní a nádherná. Tabitha vdechla bohatou, mužnou vůni a dala si na čas, když ochutnávala jeho tělo. Vzhlédla a uviděla ho, jak jí pozoruje s očima plnýma touhy.


Sherrilyn Kenyon

Usmála se a pomalu si ústy razila cestu přes jeho tělo, až k jeho dokonalým rtům, které prosily o její polibky. Zavrčel a pevně ji chytil, když mu přejela rukou přes ramena. Tabitha se uvolnila z jeho sevření tak, aby mohla okusovat jeho bradu. Jeho vousy jí škrábaly na jazyku a rtech a jeho dech jí hladil po tváři. Odtáhla se a pak na něj jemně nasedla, centimetr po centimetru. Bylo to svůdné. Valerius vzal do dlaní její obličej, když se na něm pohybovala v něžném a pomalém rytmu, který pro něj byl ještě víc dech beroucí, než jejich dřívější hlučná vášnivá jízda. Připomínala mu šepot, když se s ním milovala. A tohle bylo milování. Bylo to jemné a něžné. Propletla si ruku s tou jeho a otevřela svá ústa, aby mohla ochutnat jeho prsty. Valerius zasyknul, když její hravý jazyk přejížděl po polštářcích jeho prstů, a pak je začala jemně okusovat. Přitáhl si jí k sobě, aby jí mohl políbit a nadzvedl boky, aby se ponořil ještě hlouběji do ní. Tentokrát vyvrcholili spolu. Zhroutila se na jeho hruď. Oba leželi zpocení a udýchaní.

190


Zmocni se noci

Valerius ji jemně kolébal. Už jí nikdy nechtěl nechat jít. Kdyby mohl, strávil by zbytek své nesmrtelnosti přesně tímto perfektním okamžikem, kdy ležely spolu a jeho tělo bylo vyčerpané a nasycené. Zavřel oči a cítil, že ho unáší pryč první klidný spánek, který měl po více než 2000 letech.

... Potom co se ujistila, že žádné denní světlo Valeriuse neohrozí, tiše si lehla do jeho náruče a poslouchala, jak spí. Stále se cítila nesvá kvůli duchovi, kterého viděli. Ten pocit v ní stále přetrvával. Část z ní chtěla zavolat Acherona, ale nechtěla ho rušit kvůli nějaké hlouposti. Potřeboval odpočívat. Mohla se ho na to zeptat až večer, když se probudí. Pro tuhle chvíli tu s ní byl Valerius, který v ní vyvolával zvláštní pocit klidu. Neměla by se tak cítit, ne s mužem, kterého její dvojče nikdy nemůže přijmout do svého domu. Část z ní měla pocit, že Amandu a Kyriána zrazuje, ale na druhé straně nedokázala odolat mučivým zábleskům ve Valeriusových očích. Byl klidná kotva v jejím chaotickém životě a popravdě, vážně měla ráda jeho suchý smysl pro humor. Jeho schopnost brát věci takové jaké jsou,


Sherrilyn Kenyon

bez zbytečných otázek. V jejím světě bylo vzácné najít takového člověka. On ale není člověk. Ne, to nebyl. Věděla to, stejně jako věděla, že v budoucnu není žádná naděje pro jejich vztah. Temní lovci nemají vztahy jakéhokoliv druhu. Nikdy nemůžou být spolu. Nikdy. Jednou ona a Valerius opustí tuhle postel, a to bude chvíle, kdy se budou muset rozejít. Bude jen další přítel na jednu noc. A přesto ho nechtěla nechat odejít. „Přestaň,“ zašeptala si pro sebe. Potřebovala odpočívat. Zavřela oči a přinutila se usnout. Ale její sny nebyly uklidňující. Celé dlouhé dopoledne jí pronásledovaly živé, děsivé sny o její sestře a Kyriánovi. Malá Marrisa plakala, ale nebyl tam nikdo, kdo by jí pomohl. Většinou jí pronásledoval někdo s tváří někoho z jejích přátel, kteří už zemřeli a výjevy z Valeriusova mučení. Viděla ho natáhnutého na skřipci a slyšela výsměch tomu, že se snažil bojovat se smrtí. Cítila jeho bolest a pocit zrady. Slyšela jeho výkřik, ve kterém slyšela pomstu. Stále dokola se jí ozýval v hlavě.

192


Zmocni se noci

Tabitha se probudila krátce po poledni a celé tělo se jí třáslo z hrozných výjevů v jejích snech. Spala jen několik hodin, ale byla tak rozrušená, že nemohla znova usnout. „Tabitho?“ Podívala se na Valeriuse, který na ní mžoural. „Jsi v pořádku?“ zeptal se chraptivě. Políbila ho na holé rameno a věnovala mu úsměv. „Nemůžu spát. Ty si ale odpočiň.“ „Ale-“ Položila mu prst na rty. „Spi zlato. Je mi fajn. Vážně.“ Jemně jí kousnul do prstu, než se převalil, pevně jí objal a pak se vrátil ke spánku. Tabitha ležela v úkrytu jeho náruče a její myšlenky závodily. Upřímně řečeno, moc se jí vstávat nechtělo. Ale po několika minutách uslyšela Marlu a Debbie, jak si povídají o zásobách a nakonec se rozhodla zvednout. Rychle se osprchovala a oblékla. Dávala pozor, aby nevzbudila toho dokonalého chlapa v její posteli. Jakmile sešla dolů, zavolala Ottovi, aby Valeriusovi přinesl nějaké oblečení. „Proč včera večer nepřišel domů?“ zeptal se Otto. „Svítání bylo příliš blízko.“


Sherrilyn Kenyon

„Hm,“ řekl Otto, jako kdyby jí na to neskočil. „Budu tam asi za hodinu a něco mu tam vezmu.“ „Otto,“ řekla s varovným tónem v hlase. „Bude lepší, když mu přineseš něco, co nosí rád a ne něco z kolekce Nick-chce-vytočit-Kyriána.“ „Ty mi zkazíš všechnu zábavu.“ Tabitha zavrtěla hlavou, když zavěsila. Protože neměla co dělat, sešla dolů do svého obchodu, kde zrovna Debbie telefonovala se zákazníkem. Otto přišel o hodinu později a nechal jí tam šaty se zřetelným úšklebkem. Ale Tabitha si všimla, že měl na sobě elegantní černý svetr a kvalitní jeansy, místo svého běžného šupáckého oblečení. Pravděpodobně tohle nosil pokaždé, když nebyl Valerius někde poblíž. Potom, co Otta odešel, odnesla šaty po schodech nahoru a položila je tak, aby je Valerius viděl, až se probudí. Pak se vrátila zpátky do svého obchodu, kde čistila a předělávala figuríny. Právě dokončila doladění tang s kolečky na zakrytí prsou, když do obchodu vstoupil Nick Gautier s jasným úsměvem na tváři. Sundal si své sluneční brýle. „Dobré odpoledne, má drahá,“ řekl a přešel až k ní. Lehce jí políbil na tvář.

194


Zmocni se noci

Tabitha se zamračila. Je to už dlouho, kdy Nick udělal něco takového. „Co ti tak zvedlo náladu?“ zeptala se. Blýskl se na ní svým ďábelským okouzlujícím úsměvem. „Co myslíš? Člověče, dlužím ti večeři ve velkém stylu.“ Byla ještě zmatenější, než předtím. „Za co?“ „Ta tvoje kamarádka… Simi. Byla výjimečná.“ Tabithu polil studený pocit, když uslyšela úctu v jeho hlase. „Nemůžu se dočkat, až jí znovu uvidím,“ pokračoval Nick a tím zvětšoval její pocit děsu. „Asi nemáš někdo po ruce její číslo, viď? Měl jsem se s ní dneska sejít v šest, ale trochu se opozdím a nechci, aby na mě musela čekat.“ Tabitha se snažila dýchat a tím zahnat paniku a strach, které jí spalovaly. To nemůže být pravda. Nick by přece nemohl udělat to, co si myslí – nebo jo? Jistě že ne, ani Nick Gautier by nebyl tak hloupý. „Simi? Chceš číslo na Simi?“ „Jo. Včera večer zmizela tak rychle, že jsem neměl šanci ho získat.“ „Proč zmizela tak rychle?“


Sherrilyn Kenyon

„Říkala, že se měla s někým sejít.“ Zamračil se na ni. „Co se děje? Je tu něco, co bych měl vědět? Je vdaná?“ Tabitha cítila, jak jí mizí barva z tváří. „Řekni mi, žes minulou noc se Simi nic neměl, ano? Žes jí prostě jenom vzal do Útočiště a-“ „Vzal jsem jí na grilování. Řekla, že ho má ráda, a že medvědi neví ani hovno o tom, jak se to má dělat.“ Tabitha si třela spánky, aby zmírnila příšernou bolest, která jí vystřelovala přímo mezi očima. Tak tohle bylo hodně zlé… „A potom co jste dojedli, se stalo co?“ Na tváři se mu objevil úšklebek. „Víš, že gentleman o těchhle věcech mlčí.“ Tabitha si zakryla ústa, když cítila, jak se jí zvedá žaludek. Nick okamžitě vystřízlivěl. „Co se děje?“ „Ty ses jí neptal, s kým má tu schůzku, viď?“ „Ne, přepokládal jsem, že to byl nějaký kamarád.“ „Ach, Nicku,“ řekla a chtělo se jí brečet, kvůli němu a jeho ignoranci, „to byl víc, než jen přítel. Řeknu ti to takhle: její telefonní číslo je 555-5621919.“ Zamračil se. „To je Ashovo číslo.“ 196


Zmocni se noci

„Jo, to je.“ Jeho bledost se teď mohla vyrovnat té její, když mu došlo, v jak příšerné situaci se ocitnul. „Nemyslíš našeho Ashe, jako Parthenopaeuse Ashe?“ Smutně přikývla. V obličeji se mu vystřídalo tolik barev, kolik jen bylo možných. „Ach Bože, Tabitho, proč jsi mi to neřekla?“ „Myslela jsem, že jí znáš. Že ona zná tebe.“ „Ne, potkal jsem jí teprve včera.“ Nick si přejel rukou přes obličej, když zaklel. Tabitha zavrtěla hlavou. „Ash tě zabije.“ „Neopovažuj se mu to říct!“ zavrčel na ní Nick. „Na to jsem ani nepomyslela. Ale co když Simi-“ „Zavolám mu a řeknu mu, že si s ním musím promluvit. Přiznám se…“ „Nicku, zabije tě. Miluje Simi a myslím, že Simi miluje jeho. Nikdy ti to neodpustí. Budeš mít štěstí, jestli odejdeš se všemi končetinami.“ Nick nemohl uvěřit tomu, co slyší. Několikrát za posledních pár let mu Ash naznačil, že má přítelkyni a Nick si z něj dělal vždycky legraci. Poslední věc, kterou očekával, byla ta, že se setká s jeho přítelkyní poprvé bez něj. Bože, tohle nemohla být pravda. Jak se mohl vyspat s holkou


Sherrilyn Kenyon

jeho nejlepšího přítele? Proč mu to Simi neřekla? Pokud, jak Tabitha řekla, Simi věděla, kdo to je, proč by udělala něco takového? „Hádá se teď s Ashem?“ zeptal se a modlil se, aby to byla pravda. „Ne, Nicku. Takové štěstí nemáš.“ Znovu zaklel. „Musím mu to říct,“ řekl Tabitě. „Nebudu zbabělec. Tolik mu toho dlužím.“ „Pak uděláš líp, když půjdeš do katedrály St. Louis a přiznáš se předtím, než to uděláš.“ Nick se pokřižoval. Nemohl uvěřit tomu, co se mu právě stalo. Měl vědět, že Simi byla až příliš dobrá na to, aby to bylo skutečné. Byla zábavná a popravdě řečeno, těšil se na to, až jí znovu potká. Tabitha měla pravdu. Byl to mrtvý muž. „Hej, Tabby,“ řekla Marla a strčila hlavu do obchodu. „Valerius je nahoře a sprchuje se v koupelně.“ Nick vytřeštil oči a pak se zamračil. „Valerius?“ „Sh,“ utrhla se Tabitha na Nicka. Nepochopil její narážku. „Valerius jako ten Valerius, ten kretén Valerius? Co tady sakra pořád dělá, Tabitho?“ „Do toho ti nic není.“ Popustil uzdu svého hněvu. „No jo, jasně. Omluv mě, ale mezi náma dvěma…“ Odmlčel se, když se 198


Zmocni se noci

zamyslel nad tím, co se chystal říct. Pak se opravil. „Fajn, sem furt ve větším průseru, než jsi ty, ale ty jsi vážně v pěkných sračkách. Amandě to utrhne srdce, jestli to zjistí.“ Tabitha se na něj obrátila a v očích jí svítil hněv. „Tak mi pomoc, Nicku. Řekneš slovo a zmáčknu tlačítko rychlé volby na mým telefonu a dovolám se přímo Ashovi.“ Zvedl ruce nad hlavu na znamení kapitulace. „Domluveno. Ale radši odsud toho Římana hned vykopni.“ Ukázala ke dveřím. „Sbohem, pane Gautiere.“ Dal si na oči zpátky své sluneční brýle. „Později, paní Devereauxová.“ Tabitha si přikryla rukama tvář, když jí napadlo, jaký byl tohle příšerný den a že ještě není zdaleka u konce. Vytočená zamířila ke dveřím, které vedly do jejího bytu. Nahoře slyšela Valeriuse ve sprchovém koutě. Tabitha šla nahoru a zavolala na něj, že je objednaná pizza, jestli má hlad. Ve chvíli, kdy byl hotový a oblečený, pizza přišla. Tabitha za ní zaplatila a dala ji na stůl. Čekala, až Valerius sejde dolů.


Sherrilyn Kenyon

Pořád neměla dobrý pocit a zvedal se jí žaludek. „Pro tak příšerné dny, jako je tenhle, by tu měly být tlačítka restart,“ zamumlala, když vzala dva papírové talíře. Valerius si zapínal poslední knoflík na košili, když šel po schodech dolů a uviděl Tabithu. Stála k němu zády. Zastavil se na schodech a obdivoval jí. Opírala se o stůl a tím mu poskytovala krásný výhled na její zadeček. Na rtech mu hrál malý úsměv, když si vzpomněl, jak vypadala zezadu včera v noci, když mu tančila ve svém pokoji. Okamžitě se zatvrdil. Když získal nad svým zrádným tělem znovu kontrolu, vešel do místnosti a zamračil se, když uviděl velkou bílou krabici na kuchyňském stole. Vonělo to skvěle, ale… „Co to je?“ zeptal se. „Pizza,“ řekla mu a obrátila se k němu. Zamračil se. „Ale no tak,“ řekla podrážděně. „Je to italské.“ „Je to pizza.“ „Už jsi měl někdy pizzu?“ „Ne!“ „Tak se posaď a mlč. Naleju ti trochu vína. Budeš to zbožňovat, slibuju. Bylo to dělané Italem, který se jmenuje Bubba.“ 200


Zmocni se noci

Valerius zvednul obočí nad jejími pochybnými slovy. „Neexistují žádní Italové, kteří by se jmenovali Bubba.“ „Jistěže existují,“ řekla drze. „Je to ještě víc italské jméno, než Valerius. Minimálně Bubba, skutečně končí na samohlásku.“ Valerius otevřel ústa, aby se s ní hádal, ale pak toho nechal. Když měla Tabitha tuhle drzou náladu, neměl proti ní šanci. „Jsi tak nepříjemná, protože ses dost nevyspala, nebo si přeješ, abych odešel?“ „Skoro jsem nespala, a pokud víš, co je pro tebe dobré, tak si sedni a jez.“ Zamířila do kuchyně. Valerius jí neposlouchal. Šel za ní do kuchyně, zvedl jí a přehodil si jí přes rameno. „Co to děláš?“ zeptala se ho vztekle. Posadil ji na židli a rukama se opřel vedle jejích ramen, aby tam musela zůstat. „Dobrý večer, Tabitho. Dnes večer se mám fajn. A jak se máš ty?“ „Jsem na tebe naštvaná.“ „To je m líto,“ řekl a zvedl jednu ruku, aby jí mohl pohladit po tváři. „Probudil jsem se s tvojí vůní na mojí kůži a musím říct, že díky tomu mám tak dobrou náladu, že tě nenechám, abys mi jí zničila.“ Tabitha při jeho slovech a toužebném výrazu na tváři roztála. Nemluvě o tom, že svěží a čistá vůně


Sherrilyn Kenyon

jeho kůže, dokázala zhatit i tu nejhorší náladu, kterou si dokázala představit. Jeho rty byly tak blízko těch jejích, že je mohla ochutnat. A ty tmavé oči ... Byly okouzlující. „Ty vážně víš, jak být otravný, viď?“ zeptala se ho. Přinutila se odsunout svůj hněv a nabídla mu úsměv. „Fajn, budu hodná.“ Přitáhla si jeho hlavu k té její, aby ho mohla políbit. Zrovna se dotkla svými rty těch jeho, když zazvonil telefon. Zaklela kvůli špatnému načasování a vstala, aby ho mohla zvednout. Bylo to Amanda. Zase. Tabitha nedávala pozor, když jí její sestra vyprávěla o jejím dalším snu o Marrise a Kyriánovi. Tedy alespoň do té chvíle, než se zmínila o ní a Desideriusovi. „Cože?“ řekla. Nutila se nedívat se na Valeriuse, který pozoroval pizzu, jako kdyby to bylo UFO. „Řekla jsem, že se bojím, Tabby. Jsem opravdu vyděšená. Zdálo se mi, že já a Kyrián jsme byli zabiti Desideriusem.“ Tabitha položila telefon. Byla vystrašená. Nikdy neslyšela v Amandině hlase tolik strachu. Horší ale bylo, že znala sestry sílu – pokud Amanda předpověděla vlastní smrt… 202


Zmocni se noci

Bez váhání Tabitha vytočila Acherona. „Čau, Ashi,“ řekla a všimla si, že Valerius obrátil svojí pozornost od pizzy na ní. „Mám problém. Amanda mi volala a řekla, že se jí zdálo o její vlastní smrti a já včera narazila na něco, co bylo vážně strašidelné. Je-“ Ash se najednou objevil před ní. „Co?“ zeptal se. Tabitha na vteřinu ztuhla, když si uvědomila, co právě udělal. Občas to bylo vážně děsivé. Zavěsila telefon a znovu mu všechno řekla, včetně podrobností o duchovi, kterého včera viděli. Ash měl v očích nepřítomný výraz. Nakláněl hlavu, jako kdyby někoho poslouchal. „Vidíš její smrt?“ zeptala se ho. Ash tam jen tak stál. Srdce mu divoce bušilo, jak se snažil vyčistit mlhy, která obklopovala Amandinu a Kyriánovu budoucnost. Neviděl nic. Neslyšel nic. Sakra. Tohle byl důvod, proč se snažil nikoho si k sobě moc nepustit. Kdykoliv mu na někom začalo záležet, nebo se stal součástí jeho budoucnosti, byl slepý k jeho osudu. Okolo Amandy a Kyriána nebylo nic. Jen temnota. A to na tom nenáviděl nejvíc. „Mluv se mnou, Ashi.“


Sherrilyn Kenyon

Podíval se zpátky na Tabithu a slyšel a cítil strach a paniku v její mysli. Její myšlenky se k němu obracely pro útěchu, kterou jim nemohl dát. Dokonce i její minulost pro něj byla teď zakázaná. „Její osud byl šťastný,“ řekl tiše. Ale klíčově slovo v téhle větě bylo - BYL. Svobodná vůle mohla často změnit osud. Co se změnilo? Něco muselo a Amanda to zahlédla ve spánku. Věřil v moc Amandy. Nebylo pochyb, že když předpokládala jejich smrt, pak to je pravděpodobně jen výsledek. Můžou najít příčinu a změnit to dřív, než bude příliš pozdě. Ash zavřel oči a začal hledat v myslích lidí. Hledal, co by mohlo změnit Amandin osud. Nic ale nenašel. Nic. Sakra! Valerius byl teď za ním. Ash odstoupil, aby neměl Římana za zády. „Pověz mi, co přesně se stalo včera v noci,“ řekl Ash Tabithě. Tabitha mu odvyprávěla celou scénu s duchem a Valerius přidal pár detailů. „Uriane!“ zavolal Ash. Přivolával svůj kontakt na Spathi. 204


Zmocni se noci

Tabitha se zamračila. Ash se choval hodně zvláštně a ona cítila jeho strach. „Kdo je Urian?“ Než mohla dokončit otázku, další vysoký pohledný muž se bázlivě objevil v její kuchyni. Byl oblečený v černých kožených kalhotách a černé košili. Měl bílé vlasy a modré oči. Vypadal méně než potěšený, když vyhledal svýma dětskýma očima ty Ashovi. „Nemluv se mnou tímhle tónem hlasu, Ashi. Je mi jedno, kdo jsi. Nelíbí se mi to.“ „Ať se ti to líbí nebo ne, musím vědět, kde jsou Spathi. Přesněji řečeno, potřebuju vědět, jestli je Desiderius zpátky ve hře.“ Hrůza jí naplnila oči. Urian stočil rty do úzké linky. „Proč se o něj staráš? Des je pěknej grázl.“ „Desiderius je mrtvý,“ řekla Tabitha důkladně. „Kyrián ho zabil.“ Urian se jí vysmál. „Jo, a já jsem Velikonoční zajíček. Vidíš můj krásný načechraný ocásek? Nemůžeš jen tak zabít Spathi, holčičko. Jediné co můžeš udělat je to, že ho na chvíli odstraníš z komise.“ „Kravina!“ zavrčela Tabitha. „Ne, Tabitho,“ řekl Ash jemným hlasem. „Desideriova hmotná podstata byla propuštěna. Ale


Sherrilyn Kenyon

pokud by ho jeden z jeho bratrů nebo dětí chtěl přivést zpátky, mohli by. Není to snadné, ale je to možné.“ Byla zděšená, že jí Ash zatajil něco tak důležitého. „Proč jsi nám tohle neřekl?“ „Protože jsem doufal, že se to nikdy nestane.“ „Doufal?“ zaječela na něj Tabitha. „Prosím, neříkej mi, že život mojí sestry a Kyriána visí na vlásku jen kvůli tomu, že tys doufal.“ Ash jí neodpověděl. Dopadla na ní skutečná váha všeho, co se stalo v posledních dnech. „Takže to byl opravdu Spathi s kým jsem bojovala tu noc, co jsem potkala Valeriuse.“ Urian si odfrkl. „Věř mi, holčičko. Muselas čelit nějakému nováčkovi. Kdybyste opravdu čelili nějakému Spathiovi, byli byste oba dva po smrti.“ Jeho arogance jí vážně začala pěkně vytáčet. Kdo si ten idiot myslí, že je? „Jak o nich tolik víte, dr. Inteligente?“ „Býval jsem jeden z nich.“ Její zuřivost vybublala na povrch. Tabitha se na něj vrhla. Ash ji chytil a přitáhl si jí zpátky. Zvedl jí ze země. Tabitha kopala a nadávala, když se snažila dostat k Urianovi, který jí s úšklebkem pozoroval. 206


Zmocni se noci

„Nech toho, Tabby,“ zašeptal jí Ash do ucha. „Urian je na naší straně. Věř mi, že zaplatil za jeho oddanost nám druhé straně víc, než by sis přála vědět.“ Jo, jasně. „Jak jsi mohla přivést do mého domu démona potom, co mi udělali? Mé rodině?“ zeptala se. „Já už nejsem démon, holčičko,“ Urianovi oči se nebezpečně zaleskly. „Kdybych byl-“ „Byl bys už mrtvý,“ přerušil ho Valerius zlověstným tónem. „Zabil bych tě vlastníma rukama.“ Urian se zasmál. „Jo, jasně.“ Podíval se na Ashe. „Arogance tvých lovců skutečně nezná mezí. Měl bys strávit víc času jejich vzděláváním o nás, Ashi.“ Ash pustil Tabithu a pak promluvil k Urianovi. „Musím jít a zjistit co se děje. Existuje ještě někdo, kdo by k tobě ještě mohl být loajální?“ Démon pokrčil rameny. „Nejspíš nějaký lokaj nebo dva. Ale…“ Urian přejel pohledem na Tabithu. „Pokud Des dneska bude chtít opravdu dokončit to, co začal. Bohové, ať vám pomáhají, jestli se někomu povede ho reinkarnovat. Ulice New Orleans se budou koupat v krvi.“ „Kdo by chtěl to monstrum zpátky?“ zeptala se Tabitha.


Sherrilyn Kenyon

„Jeho děti,“ řekl Urian a Ash současně. Tabitha stále nemohla uvěřit vlastním uším. Ale když začala zuřit, Urian se na ní konečně podíval pohledem, plným soucitu. Ona byla ta lovená. Když promluvil, arogance z jeho hlasu byla pryč. „Věř mi, že je těžké zbavit se pocitu loajálnosti k tvému otci, který tě zachránil před hroznou smrtí v tvých dvaceti sedmi letech.“ Něco v jeho hlase jí napovědělo, že mluví z vlastní zkušenosti. „Ty jsi stále věrný svému otci?“ zeptala se. Urianova tvář zkameněla. „Já bych pro mého otce udělal cokoliv. Ale jen do dne, kdy mě zabil a vzal si ode mě jedinou věc, která pro mě byla důležitější, než vlastní život. Veškerá loajalita se v tu chvíli okamžitě vypařila.“ Podíval se na Ashe. „Uvidím, co se dá zjistit.“ Na okamžik Uriana zachvátily jasně oranžové plameny. Pak zmizel z její kuchyně. Jeho pach zla se stále držel ve vzduchu kolem nich. „Sakra,“ zamumlal si Ash. „Urian a to jeho divadlo. Musím mu připomenout, aby si odpustil tu pyrotechniku, když odchází a přichází.“ „To je hodně naštvanej chlap,“ řekla Tabitha. „Nemáš ani ponětí, Tab,“ řekl Ash. „A má právo na svou nenávist.“ Zavrtěl hlavou, jako kdyby si jí 208


Zmocni se noci

tím chtěl projasnit a pak zašeptal: „Když je Urian zaneprázdněný, potřebuju, abyste vy dva zůstali spolu a navzájem si kryli záda. Desiderius je syn Dionýsa a Dionýsos je na mě pořád naštvaný kvůli tomu, co se stalo na Mardi Gras před třemi lety. Nemyslím si, že je tak hloupý, aby Desideriusovi pomáhal, ale nedal bych za to ruku do ohně.“ Významně se podíval na Tabithu. „I když mu jeho otec nepomůže, Desiderius má ještě pořád hodně božské síly, která může být smrtelná, jak si jistě pamatuješ.“ „Jo,“ řekla ironicky, když si vzpomněla, jak si on a jeho démoni podávali jí a její přátele, jako kdyby to byli jenom kusy slámy. „Vzpomínám si.“ Podíval se na Veleriuse. „Desiderius může manipulovat s lidmi. Posedne je, když mu to dovolí. Tabitha je tvrdohlavá natolik, že jediná věc, která by u ní měla úspěch, by byl duch čokolády. Tady máme štěstí. Ale Marla by se dala zviklat. Otto by měl být bezpečný. Ale zbytek tvých zaměstnanců… měl bys přemýšlet o tom, že jim dáš na chvíli volno.“ Z výrazu Valeriusovi tváře mohla Tabitha vyčíst, že by byl radši mrtvý. „Zvládnu je.“ „Musíš někdy spát. Jeden ze služebníků by mohl snadno proniknout do tvé ložnice a zabít tě.


Sherrilyn Kenyon

Nemyslím si, že by ti byl nějaký z nich natolik oddaný, že by váhali nad tím splnit Desideriusův rozkaz. Stejně tak to udělala Kyriánova kuchařka.“ Valerius se trhavě nadechl. Ash ignoroval bolest, kterou Tabitha cítila z Valeriuse. „Potřebuju, abyste na tom vy dva pracovali spolu. Musím varovat Janice a Jean-Luca. Říct jim, co se tu děje.“ Otočil se k ní čelem. „Tabitho, zabal si tašku a na chvíli se nastěhuj k Valeriusovi.“ „A co můj obchod?“ „Marla ho na pár týdnů pohlídá.“ „Jo, ale-“ Ashovi rysy ztvrdly. „Nehádej se se mnou, Tabitho. Desiderius je velmi mocný a cítí zatraceně velkou zášť proti tobě, tvé sestře a Kyriánovi. Ten si s vámi třemi tentokrát nebude hrát. Chce vás zabít.“ Za normálních okolností by se s ním hádala jen proto, aby ho naštvala. Ale znala tenhle tón hlasu. Nikdo se moc dlouho nehádal s Ashem. „Fajn.“ „Máte své rozkazy, pane generále,“ řekl Ash Valeriusovi přísně. Valerius mu věnoval poněkud sarkastický římský pozdrav. Zakoulel na ně očima a pak Ash zmizel z místnosti. 210


Zmocni se noci

Teď, když byli sami, Valerius na ní beze slov zíral. Hořel v něm vztek tak syrový, že jí to ubližovalo. „Co?“ zeptala se ho. Beze slova došel k fotce Amandy ve svatebních šatech a sundal obrázek Russella Crowa z tváře Kyriána. Zaklel. „Měl jsem to vědět, když jsi mi řekla, že je její jméno Amanda.“ Pohled na odpor v jeho tváři jí ještě víc popíchnul. „Jo, a moje jméno je Tabitha, ne Amanda. Tak co to s tím má společného?“ Ale on ji neposlouchal. A ona to věděla. Tiše kráčel ven z místnosti a vracel se po schodech nahoru. Nadskočila, když uslyšela zvuk třísknutí jejími dveřmi do ložnice. „Fajn,“ zakřičela. „Chovej se jako dítě. Mě to nezajímá.“ Valerius seděl bez hnutí na kraji postele, když jeho mysl křičela a snažila se strávit, kdo je vlastně Tabitha. Dvojče Kyriánovi ho zachránilo. To bylo k nezaplacení. Opravdu k nezaplacení. Strávil poslední dva tisíce let tím, že se tomu Řekovi vyhýbal a snažil se mu tím nepřipomínat, co mu Valeriusova rodina udělala, a teď tohle…


Sherrilyn Kenyon

Zaťal zuby, když ucítil Kyriánovu zradu. Valeriusův dědeček, jeho přesný dvojník, před staletími svedl Kyriánovu milovanou ženu Theone a využil jí k tomu, aby zradila svého manžela. Kyrián nebyl chycen na bitevním poli, jak se sluší na muže jeho postavení. Byl omámený svou vlastní manželkou v jejich domě, když se jí snažil zachránit. A pak byl předán jeho úhlavnímu nepříteli. Valeriusovi se zvedl žaludek, když si vzpomněl na ty týdny, kdy ho jeho otec a dědeček mučili pro to, aby z něj vytáhli informace a pro zábavu. Pamatoval si Kyriánovi výkřiky. Pohled na muže, který se koupal ve vlastní krvi, ho pronásledoval dodnes. Kyrián tam jen ležel a měl oči plné bolesti a prázdnoty. Jen jednou v průběhu těch týdnů se jejich pohledy setkali. Pohled Kyriána se Valeriusovi vryl do duše. Horší bylo, že si Valerius pamatoval, jak se dědeček smál u večeře v noci potom, co byl Kyrián ukřižován. Kyriánův otec se ho pokusil zachránit. „Měli jste vidět jeho tvář, když se mi jeho žena přímo před ním vrhla do náruče. Měl jsem jí jako děvku, která naříkala a prosila o můj penis. A on se díval, jak sem jí tam šukal. Škoda že zemřel dřív, než viděl její tvář, když jsem jí vyhodil na ulici.“

212


Zmocni se noci

Valerius nikdy nepochopil jeho krutost. Jako by mu nestačilo porazit jeho nepřítele, ale vzít si jeho ženu přímo před ním… A on teď spí s jednovaječným dvojčetem Kyriánovi manželky. Historie se opakuje. Acheron to věděl a neřekl mu to. Proč ten Atlanťan trval na tom, aby zůstali spolu, když věděl, co to udělá s Kyriánem? To přece nedává smysl. Ale smysl nedávalo ani to, že ho Tabitha zachránila, i když věděla, jak moc ho Kyrián nenávidí. Jupiter věděl, že ten muž měl plné právo na to přát si, vidět ho mrtvého. Není divu, že ho Selena tak vášnivě nenáviděla. Jako Kyriánova švagrová se divil, že k němu nebyla ještě prudší. Dveře se otevřely. Valerius byl napjatý, když viděl, jak Tabitha vešla dovnitř. Nemluvila s ním, když se pustila do balení malého kufru plného… zbraní. „Co to děláš?“ „Co mi Ash řekl. Nastěhuju se k tobě.“ „Proč nejdeš a nezůstaneš u Kyriána a Amandy?“ „Protože věřím Ashovi. Když řekne, že mám zůstat u tebe, tak tam taky zůstanu.“


Sherrilyn Kenyon

„Taky na mě budeš plivat?“ Ta otázka byla venku dřív, než jí mohl zastavit. Tabitha se zastavila při jeho nečekané otázce. „Pardon?“ Valerius zaskřípal zuby. „To je to, co tvoje sestra Selena udělá pokaždé, když mě vidí. Jen mě zajímalo, jestli se mám ujistit, že od tebe stojím dost daleko, abys na mě jen tak nedoflusla.“ Tabitha by se smála, kdyby nebyl tak smrtelně vážný. „Flusnout. Zajímavé slovo. Ani bych si nemyslela, že ho znáš.“ „Jo, no, tvoje sestra a můj poslední Panoš mě naučili i tak mocné slovo, jako je flusat.“ Vstal a zamířil ke dveřím. „Počkám venku, dokud nebudeš hotová.“ Tabitha kopla do dveří. Ty se zavřely dřív, než k nim Valerius stačil dojít. „Co ti to zase přelítlo přes nos?“ „Prosím?“ zeptal se stejně ledovým hlasem, jako byl jeho pohled. „Podívej. Je tu pár věcí, které bys o mně měl vědět. Zaprvé, nenechám si od nikoho nic líbit. Zadruhé, nedržím se nikdy zpátky. Ať už si o něčem nebo o někom myslím cokoliv, nikdy si to nenechám pro sebe.“ „Všiml jsem si.“ 214


Zmocni se noci

„A za třetí, jsem empatička. Můžeš tady stát a chovat se tak nonšalantně jak jenom chceš, ale já cítím, jak ti doopravdy je. Tak nebuď pořád tak zamlklý a chladný, když já vím nejlíp, co cítíš. Fakt mě to totiž sere.“ Poklesla mu čelist. „Ty si empatička?“ „Jo. A vím, že ti ublížila Ashova přítomnost v kuchyni, ale nevím proč. Taky jsem cítila tvé zuřivé vzplanutí ve vteřině, kdy jsi odhalil Kyriánovu tvář.“ Natáhla ruku a položila mu jí na tvář. „Moje máma vždycky říkala, že stojaté vody jsou velmi hluboké. Naposledy, když jsi přede mnou dokázal zakrýt své emoce, bylo ten večer, kdy jsme se milovali. Když jsi přišel sem a zabouchl za sebou dveře.“ Pokusil se jít dál, ale ona ho nechtěla nechat odejít. „Mluv se mnou, Vale, neodcházej pryč.“ „Nerozumím ti,“ řekl a srdce mu bušilo. „Nejsem zvyklý na to, aby mě měl někdo rád, zvlášť ne lidi, kteří mají právo mě nenávidět.“ „Proč bych tě měla nenávidět?“ „Moje rodina zničila tvého švagra.“ „A můj strýc Sally byl lichvář, který zemřel ten den, když ho jeden z těch, které vydíral, zastřelil na ulici. Každá rodina má v sobě nějakého naprostého


Sherrilyn Kenyon

idiota. To není tvoje vina. Ty nejsi ten, kdo zabil Kyriána, nebo jo?“ „Ne, byl jsem ještě dítě, když zemřel.“ „Tak v čem je problém?“ Každý zabedněný člověk má nějaké ty světlé chvilky. „Každý člověk, s kterým jsem kdy setkal v tomhle městě, a který znal Kyriána, mě nenáviděl od té chvíle, kdy mě uviděl. Přepokládal jsem, že budeš stejná jako oni.“ „Všichni jsou zaujatí… my dva v tom teď ksakru jedeme spolu. Ježíši. Miluju Kyriána, ale ten člověk se vážně potřebuje naučit, jak se zbavit minulosti.“ Nemohl jí uvěřit. To, že by ho mohla takhle přijmout… Přitáhla si ho k sobě do těsného a zvláštně povzbudivého objetí. „Vím, že tě nemůžu mít, Valeriusi. Věř mi, že plně chápu život, který vedeš a taky tvoje poslání. Ale jsme přátelé a taky spojenci.“ Přitiskl si ji k sobě. Její slova se mu vryla hluboko do jeho nitra. Pustila ho a odstoupila od něj. „A máme dnes večer ještě práci. Viď?“ Jo.“ „Fajn, tak pojď ty Rakeťáku.“ Zamračil se. „Rakeťáku?“

216


Zmocni se noci

Přihlouple se na něj usmála. „Můj synovec je závislý na Power Rangers. Myslím, že jsem se s ním na ta videa dívala až příliš dlouho.“ „Aha,“ řekl a sáhl pro její kufr. „Pojďme tě ubytovat u mě doma a pak můžeme vyrazit ven a podívat se po nějakých démonech.“ Jelikož nechtěla riskovat další otázky Tiy, když by si šla vyzvednout auto, Tabitha zavolala taxík, aby je odvezl do domu Valeriuse. Když k němu dojeli, Otto byl pryč. Jak se dalo očekávat, u dveří se s nimi setkal Gilbert. Zdál se ztuhlý jako vždy, ale formálně je přivítal. „Jsem ráda, že vás opět vidím, Gile,“ řekla Tabitha, když mu Valerius podával její kufr. „Pěkný pevný postoj.“ Gilbert se zamračil, než se podíval dolů a pak jí věnoval tázavý pohled. Valerius se téměř usmál. „Paní Devereauxová tu s námi bude chvíli bydlet, Gilberte. Mohl bys dát prosím vědět Margaret, aby připravila pro dámu pokoj?“ „Ano, můj pane.“ Valerius zamířil nahoru po schodech, ale pak se zastavil. „Potom, co to Margaret dokončí, rád bych chtěl poslat celý personál na několik týdnů pryč.“


Sherrilyn Kenyon

Gilbert vypadal šokovaně. „Můj pane?“ „Neboj se. Je to s plným platem. Berte to jako předčasný vánoční dárek. Nech na mém stole číslo na všechny, abych je pak mohl kontaktovat, aby se zase vrátili.“ „Jak si přejete, můj pane.“ Tabitha ucítila Valeriusův smutek. Navzdory tomu, co řekl Acheron, zdálo se jí, že Valerius nesnese pomyšlení na to, že by tenhle muž odešel. „Kam jdeš?“ zeptala se Tabitha Valeriuse, když udělal další krok na královském mahagonovém schodišti. „Šel jsem pro nové zbraně. Chceš jít se mnou?“ „Ooo,“ řekla svůdně. „Vždycky jsem byla blázen do mužů se spoustou zbraní. Ukaž mi všechno, co máš, miláčku.“ Nebyla si úplně jistá, jestli ho to pobavilo nebo ne, když na ní čekal na schodech, až se k němu přidá. Tabitha za ním vyběhla a pak se dali dlouhou chodbou vpravo. Vedl ji tak do poloviny, než se zastavil před velkými dveřmi a otevřel je. Tabitha hvízdla, když zahlédla jeho místnost na trénink. Bylo obrovská. Byly v ní různé boxovací pytle, karimatky a figuríny. Jedna vypadala, jako kdyby byla vážně zneužitá. Měla na sobě Havajskou košili. 218


Zmocni se noci

„Má to být někdo určitý, koho oba známe?“ zeptala se, když si všimla bodných ran v hlavě figuríny. „Říkám jí prostě Pátá.“ „Beru to tak, že se Otto neúčastní těchhle tréninků.“ Podíval se na figuríny. „Myslím, že by se dalo říct, že se svým vlastním způsobem účastní.“ Zavrtěla hlavou, když Valerius zamířil do šatny. Uvnitř byl takový arsenál, že by se za něj nemuseli stydět ani ATF. „Granát Launcher?“ „EBay,“ řekl Valerius. „Najdeš tam všechno.“ „Podle všeho máš pravdu. Kdo by potřeboval Kella, když máš všechno?“ Věnoval jí zlý úšklebek, když si k předloktí uvázal dlouhý, smrtící nůž. „Jaká bude volba mé paní?“ Tabitha sundala malou kuši z věšáku u dveří. „Viděla jsem příliš mnoho opakování Buffy. Já sem každým coulem holka s kuší.“ Valerius ustoupil, zatímco si Tabitha vybírala zbraně. Musel přiznat, že si užíval pohled na ženu, která věděla, jak se o sebe postarat. Pečlivě zkoumala a zvažovala přesnost každé zbraně.


Sherrilyn Kenyon

Nikdy by nevěřil, že něco takového může způsobit to, že bylo celé jeho tělo najednou tvrdé touhou po ní. Dělal všechno, co mohl, aby si jí nevzal tady a teď v jeho šatně. Tabitha se podívala přes rameno, když z Valeriuse ucítila náhlý chtíč. Jeho černé oči se na ní upíraly. Pomyslela si, že měl blízko k tomu, aby se přestal ovládat. Projel jí oheň jeho touhy a podněcoval tu její. Nutila se zhluboka dýchat. „Tady,“ řekla a podala mu kolík z leštěné oceli. Ustoupil a dal si ho do kapsy. Než to mohl nějak okomentovat, dveře z chodby se otevřely a vešel Gilbert. „Paní Devereauxová?“ Otočila se a zjistila, že majordomus stojí skoro až u ní. „Ano?“ „Váš pokoj je připraven.“ Valerius si odkašlal. „Prosím, ujisti se, že je všechno podle tvých představ, než zaměstnanci odjedou.“ „Dobře,“ řekla s vědomím, že teď potřebuje trochu prostoru, aby to vydýchal. Po pravdě řečeno, ona taky. Pokud by se z této místnosti během několika minut nedostala, byli by ona nazí a rozvalení na zemi.

220


Zmocni se noci

Tabitha odešla z šatny a následovala Gilberta zpátky chodbou do druhého křídla. Vedl jí do místnosti na konci chodby. Pak otevřel dveře. Tabitha s úžasem zírala na místnost jako z paláce. Bylo to dokonalé. Od Valeriuse sice nic míň nečekala, ale i tak místnost byla ohromující. Byla v barvách zlaté a námořnické modři. Přepychová modrá peřina už jí k sobě volala. Gilbert zamířil k interkomu a pak se zarazil. „Nepředpokládám, že vám někdo odpoví, když budete volat,“ řekl polohlasem. „Nechcete odejít?“ Vypadal trochu překvapeně. „Byl jsem s panem Valeriusem dlouho.“ Z tónu jeho hlasu poznala, že „dlouho“ znamenalo opravdu hodně dlouho. „Vy jste další z Pobočníků?“ Zavrtěl hlavou. „Ani neví, že existuju. To je důvod, proč pan Valerius tak často mění Pobočníky. Vzal mě k sobě, když mu bylo patnáct a to byl zrovna v Londýně. Nikdo jiný by si mě nevzal.“ Zamračila se nad jeho slovy. „Proč z vás neudělali Pobočníka?“ „Rada Pobočníků odepřela panu Valeriusovi tuhle žádost.“


Sherrilyn Kenyon

„Proč?“ zeptala se a nechápala to. Rada nechala udělat Panošem i Nicka Gautiera, když o to žádal Kyrián a Bůh ví, že ten kluk měl pořádně temnou minulost. „Obávám se, že se nad generálovými žádostmi moc nepozastavují.“ Tabitha zavrčela. Nikdy nebyla ten typ člověka, který se mohl postavit těm, kteří soudili někoho jiného. Jak často říkala její teta Zelda: Kam nemůže milost Boží, tam vejdu já. „Neboj se, Gilberte. Postarám se o to, aby s Valeriusem nikdo nezametal, až budeš pryč. Domluveno?“ Usmál se na ni. „Domluveno.“ Uklonil se jí a pak se rozloučil. Tabitha přešla místnost a zjistila, že už má vybalené oblečení. Všechno bylo úhledně poskládané v zásuvkách, ve skříni a v koupelně. Wow. Žena by si mohla zvyknout na tenhle druh opečovávání. Protřídila své zbraně, které byli umístěné v samostatném šuplíku. Její oblíbené byly zasouvací nože upevněné na zápěstí na suchý zip. Když na ně zatlačila, vysunuly se jí až do dlaní. Musela ale dávat pozor, aby se nepořezala.

222


Zmocni se noci

Zvedla nohavici a do jehlové boty si zasunula nůž. Další nůž si dala do zadní kapsy. Většina z jejích zbraní byla nezákonná. Měla ale dost přátel u policie, takže jí kvůli tomu nikdo nedělal problémy. Přetáhla si rukávy dlouhého svetru přes ruce, aby zakryla zbraně, když někdo zaklepal na dveře její ložnice. Otevřela je a na druhé straně našla Valeriuse. Musel to být ten nejhezčí muž, kterého kdy viděla. Měl ještě vlhké vlasy, které byly stažené do jeho už téměř nezbytného copu. Ale aby byla sama k sobě upřímná, milovala, když je měl volně rozpuštěné. Jeho rysy nic neprozrazovaly, ale cítila z něj radost. „Jsem na cestě na hlídku.“ „Jsem připravená.“ Jeho radost se zdvojnásobila. Rysy jeho tváře změkly a ona dělala všechno, co mohla, aby si ho nepřitáhla do náruče. Vážně, nikdo by neměl být tak lákavý. Otevřel dveře víc. „ Pojď, má paní Nebezpečná, démoni čekají.“ Tabitha scházela dolů po schodech, kde už na ně čekal Otto. Musel se vrátit, zatímco byli nahoře.


Sherrilyn Kenyon

„Tohle je upozornění, co přišlo do New Orleansu,“ řekl jim. „Všichni Pobočníci kromě těch z Krvavého řádu, mají být evakuováni. Ash sem taky přeložil pár lovců ze severu státu a z Mississippi. Víte o tom něco?“ „Ne,“ řekl Valerius. „Neuvědomil jsem si, že bylo něco takového nařízeno.“ „Jsou Addamsesovi na odchodu?“ zeptala se Tabitha. Otto přikývl. „Dokonce i Tad. Právě je převáží síť Temných lovců do Milwaukee. Zůstanou tam, až dokud jim nedají jiný rozkaz.“ Amandina slova varování prošla Tabithě hlavou. Vytáhla telefon ze zadní kapsy a zavolala jí, zatímco si spolu Valerius a Otto povídali. Ulevilo se jí, když uslyšela Amandin hlas. „Čau, ségra,“ řekla a snažila se znít normálně. „Co mají kluci za lubem?“ „Nic moc. A ano, vím o tom upozornění. Ash nám sem dokonce nastěhoval nějakého Temného lovce, který se jmenuje Kásim.“ „Proč nejsi evakuovaná?“ „Ash říkal, že by nás to sledovalo. Myslel si, že by pro nás bylo lepší bojovat na vlastní zemi, než někde, kde to neznáme. Neboj se, Tab. Opravdu se cítím lépe, když je tu Kásim a Ash.“ 224


Zmocni se noci

„Jo, vím, že Ash nikdy nedopustí, aby se vám něco stalo. Buďte opatrní lidi. Ozvu se později. Miluju tě.“ „Já tebe taky.“ „Pa.“ Tabitha si povzdechla, když Amanda zavěsila a její žaludek ovládnul neopodstatněný strach. Proč byla tak nervózní? „Postarám se o to, aby večer byl na ulicích každý, kdo může nějak pomoct,“ řekl Otto, než odešel. Valerius mu věnoval panovačný pohled. Jakmile byli sami, Tabitha se snažila zbavit svojí pochmurné nálady. „Znáš Temného lovce, který se jmenuje Kásim?“ „Vím o něm.“ „Co víš?“ Valerius si zapnul rukáv kabátu kolem zápěstí. „Byl to ve středověku africký princ. Byl umístěný do Jacksonu v Mississippi, dokud ho Ash před několika lety nepřeložil do Alexandrie. Proč?“ „Přestěhoval se domu Amandy, takže jen chci o něm něco vědět.“ Ukázala rukou na dveře. „Můžeme?“ Vzal jí za ruku a přitáhnul si jí zpátky k sobě. „Cokoliv po vás jde, Tabitho, dostaneme to. Neboj se.“


Sherrilyn Kenyon

Upřímnost v jeho hlase jí prošla jako nůž. „Budeš chránit svého úhlavního nepřítele?“ Podíval se pryč. Když na ní znovu pohlédl, byl jeho pohled spalující. „Budu chránit tvé blízké. Ano.“ Neměl žádný důvod, aby něco takového dělal. Žádný. Nepochybovala o tom, že by na jeho místě Kyrián vycouval a zamknul za sebou dveře. Nic by pro něj neudělal. Ale Valerius… Než se stačila zarazit, přitáhla si jeho rty ke svým a vášnivě ho políbila. Jeho chuť jí stoupla do hlavy. Přála si, aby dneska večer nikam nemuseli chodit. Aby šli prostě nahoru a ona se s ním mohla pomilovat. Kdyby to jen šlo… S povzdechem se kousla do rtu a odtáhla se. Cítila jeho nechuť, když jí musel pustit. Donutila se nechat ho jít. Když od něj odstoupila, otevřela dveře a vyšla ven. Otto šel po příjezdové cestě k místu, kde měl zaparkované auto. Došlo jí, že měl na sobě ještě černé džíny a svetr z odpoledne… dneska se nepřevlékl do otrhaného oblečení. Vlastně vypadal jako dospělý.

226


Zmocni se noci

„Na něco jsem zapomněl,“ řekl. Podal Valeriusovi zařízení, které vypadalo jako malá vysílačka. „Jen pro jistotu. Rada chce mít všechny označené. Kdyby se někomu něco stalo, díky tomuhle ho z toho můžeme dostat.“ K jejímu úžasu jí taky podal jeden. „Díky, Otto.“ Naklonil k ní hlavu. „Vy dva si dávejte pozor. Talon bude v okolí náměstí. Dnes je na hlídce s Kyriánem a Juliánem. Dnes mají revír i na Ursulines kolem Útočiště a Chatres a taky klem Francouzskýho trhu. Měli byste si lidi vybrat jinej revír.“ „Budeme hlídkovat na severozápadní straně Čtvrti. Bourbon, Toulouse, St. Louis, Bienville a Dauphine.“ Valerius se zděsil, když řekla Bourbon, ale nic neřekl. „Ash si bere hřbitovy,“ pokračoval Otto. „Janice bude dole u kanálu, Harrod u skladů a Jean-Luc si bere Zahradní čtvrť. Ulric je v obchodní čtvrti a Zoe je v Tulane. Kassim zůstává u Amandy a Marissy. Ash mu řekl, že jestli je nechá do svítání jenom na chvilku samotné, bude z něj toast.“ „Kdo je Ulric?“ zeptala se Tabitha.


Sherrilyn Kenyon

Otto jí věnoval pobavený pohled. „Je to Temný lovec z Biloxi, který přijel asi o půl hodiny dřív. Je blond, takže se snaž ho nebodnout, když se s ním setkáš v uličce.“ Tabitha se urazila. „Co je? To není moje chyba, že bodám všechny lidi s tesáky. Nemají vypadat jako démoni.“ „Já nevypadal jako démon a tys mě stejně bodla.“ Otto se zasmál. „No, vypadáš jako právník, takže jsem tě musela probodnout. Byla to moje morální povinnost.“ Valerius na ní zavrtěl hlavou. Donutila se k vážnému pohledu a obrátila se na Otta. „Kolik Pobočníků je ponecháno ve městě?“ „Jenom já, Kyr a Nick. Poslední, které jsme odtud dostali, byli Tad a tvůj ex Erik s manželkou, kteří si chytili let asi před hodinou. Každý kromě Lisi je venku, dokud jim Ash nedá svolení pro návrat.“ „A co šelmy?“ zeptal se Valerius. „Všichni jsou poblíž Útočiště, aby ochránili své mladé a ženy. Vane a jeho družka jsou tam teď taky.“ „Pomůžou nám vůbec šelmy?“ zeptala se Tabitha. Otto zavrtěl hlavou. „Domnívají se, že je to problém lidí a nechtějí se zapojit.“ 228


Zmocni se noci

Tabitha se rozzlobila. „Jsou neuvěřitelní.“ „Nevíš o zvířatech hodně,“ řekl Otto. „To je důvod, proč chce Talon dávat pozor na bar. Démoni vědí, že jakmile budou v Útočišti, nikdo, dokonce ani Ash se jich nebude moct dotknout.“ Tabitha se zasmála. „Ash by se jich nedotýkal. Ash by je zabil.“ „Pardon?“ zeptali se současně Valerius a Otto. „Cože?“ zeptala se jich. „Vy jste to nevěděli? Ash je v boji fakt působivý. Nakope vám prdel ještě dřív, než si vůbec uvědomíte, že tam je. Pohybuje se tak rychle, že ho polovinu času ani nevidím.“ „Zní to jako Corbin,“ řekl Otto. „Ona se teleportuje. Najednou je v trapu, bodne démona a pak se před ním zjeví chvíli před tím, než se rozpadne.“ „Corbin?“ „Bývalá řecká královna, která změnila na Temného lovce,“ řekl Valerius. Tabitha obrátila oči v sloup. „Nech mě hádat, nesnáší tě?“ „Opravdu na to musím odpovídat?“ Ne, nemusel. „Jo,“ řekl Otto, „ale je to procházka růžovým sadem ve srovnání se Zoe a Samiou. Stačí říct poblíž nich slovo Říman a radši bys měl co nejrychleji


Sherrilyn Kenyon

zmizet.“ Podíval se na Tabithu. „Dobře, ty asi zrovna ne, ale my co se před nimi nemůžeme ani ukázat jo.“ „Dobře,“ řekla Tabitha a odstoupila od něj. „Velmi zajímavá poznámka, ale myslím, že je čas, abychom jeli.“ Ukázala na otlučený červený IROC, který byl zaparkovaný na druhé straně Valeriusova auta. „Nevadí, když si půjčíme auto, Otto?“ Valerius vypadal zděšeně. Otto se škodolibě smál, když jim podával klíčky. „Jak je libo.“ Valerius okamžitě promluvil. „Mám můj-“ „Tohle pojede skvěle,“ řekla Tabitha, mrkla na Otta a vzala si od něj klíčky. Valerius vypadal pevně. „Opravdu, Tabitho, myslím si že-“ „Nastup si, Vale. Slibuju ti, že tě nekousne.“ Vypadal naprosto nepřesvědčeně. Zasmála se a vydala se dolů po příjezdové cestě k IROC. K jejímu překvapení za nimi Otto zavolal: „Buďte opatrní. Možná si ani jednoho z vás moc necením, ale nechci nechat padouchy vyhrát.“ „Neboj se,“ řekla Tabitha. „Tentokrát už vím, co mám očekávat.“

230


Zmocni se noci

„Nebuď domýšlivá.“ Valerius jí věnoval pronikavý pohled. „Mnohem lepší člověk než já řekl: Pýcha předchází pád.“ „Dobrá rada.“ Podívala se mu přes rameno. „Dobrou noc, Otto.“ „Dobrou noc, Tabitho. Postarej se mi o auto.“ Valerius teď vypadal vážně vyděšený. Potlačila smích nad jeho reakcí. „Hm,“ řekla a zhluboka se nadechla vzduchu New Orleans, když otevřela branku vedle parkoviště a opustila pozemek. „Voní nádherně.“ Valerius se na ní zamračil. „Jediné co cítím já je smrad rozkladu.“ Věnovala mu výhružný pohled, když se k ní připojil na chodníku vedle auta Otty. „Zavři oči.“ „Radši ne. Ještě do něčeho šlápnu a pak přinesu si to domů, kde to bude páchnout celou noc.“ Vrhla na něj znechucený pohled. „Jsi jediná žena, kterou znám, která cítí zatuchlý vzduch a myslí si, že je to nádherné.“ Zavřela bránu. „Zavři oči, Valeriusi, nebo bude nos jediná část tvého těla, která bude zítra v provozuschopném stavu.“ Valerius si nebyl jistý, jestli jí má poslechnout nebo ne, ale nakonec se přistihnul, že je vážně zavírá.


Sherrilyn Kenyon

„Teď se zhluboka nadechni,“ řekla mu Tabitha do ucha smyslným hlasem. Zamrazilo ho, když t udělala. „Cítíš tu vlhkost řeky Cajan Gumbo? Nemluvě o tom španělském mechu?“ Otevřel oči. „Jediné co cítím, je moč shnilé plody moře a řeka plná slizu.“ Vytřeštila na něj oči. „Jak to můžeš říct?“ „Protože je to přesně to, co cítím.“ Zavrčela na něj, když si sedala do auta. „Seš pěkně namyšlenej hlupák.“ „Už mi říkali i hůř.“ Její pohled byl najednou vážný a plný smutku. „Vím to. Ale už je jiná doba. Teď vytáhnu z tvýho zadku tu třísku a ty se pořádně vzchopíš. Nakopeme démonům zadky a-“ „Prosím?“ zeptal se uraženě. „Odkud chceš ze mě co vytáhnout?“ „Slyšel jsi mě,“ řekla se zlým úsměvem. „Víš, polovina lidí má s tebou vážný problém, kvůli tomu, že se moc nesměješ a bereš sebe a všechno ostatní moc vážně.“ „Život je vážný.“ „Ne,“ řekla a v jejích modrých očích jí probleskla vášeň. „Život je dobrodružství. Je napínavý a děsivý. Někdy je i trochu nudný, ale nikdy by neměl být vážný.“ 232


Zmocni se noci

Tabitha viděla zaváhání v jeho očích. Byl tak zvyklý na to nedůvěřovat lidem kvůli jakémukoliv důvodu, že strašně moc chtěla, aby jí uvěřil. „Pojď se mnou, generále Valeriusi, a dovol mi ti ukázat, jaký může život ve skutečnosti být a proč je tak zatraceně důležité, abychom spasili svět.“ Dívala se, jak otevřel dveře s výrazem muže, který se dotkl špinavé pleny. Nikdy neviděla nikoho, kdo by se víc šklebil. Bylo to celkem působivé. Když ale dosedl do auta, neřekl jí už ani slovo. Nastartovala a rozjela se. Valerius od téhle noci nic moc nečekal. Musel ale uznat, že miloval energii téhle ženy. Divokost, s níž žila. Byla fascinující. Nebylo divu, že se jí Ash ujal. Když byl někdo nesmrtelný, svěží přístup k životu bylo něco, co způsobovalo, že už věčnost nebyla tak strašná představa. Jemu století splývaly dohromady. Bylo snadné zapomenout na jeho lidskou stránku. Musel si vzpomenout, proč lidstvo potřebovalo zachránit. Bylo těžké vzpomenout si, jak se smát. Jenže smích a Valerius nešli moc dohromady. Dokud nepotkal Tabithu, nikdy se s nikým nesmál. Tabitha měla nadšení dítěte. Nějak se jí podařilo udržet si ideály, i když stála tváří v tvář světu, který


Sherrilyn Kenyon

jí nikdy nemohl úplně přijmout. Bylo jí jedno, co si o ní on nebo ostatní lidé mysleli. Dělala si, co chtěla a do všeho šla na vlastní pěst. Jak jí to záviděl. Byla živelná síla, s kterou se muselo počítat. Valerius se proti vlastní vůli zasmál. „Cože?“ zeptala se a zahnula s autem za roh tak prudce, že byl prakticky vyhozený ze svého místa na to její. Narovnal se. „Zrovna jsem si říkal, že by tvoje jméno mělo být Hurikán Tabitha.“ Odfrkla si. „S tím jsi přišel moc pozdě. Na to přišla už moje matka. Vlastně dala mi ho, když poprvé byla u mě na koleji a viděla ten bordel, který se mi nashromáždil v pokoji, když nebyla moje sestra Amanda nikde poblíž, aby mi uklidila. Měl bys být vděčný, že jsem se po dvanácti letech žití na vlastní pěst konečně naučila po sobě uklidit.“ Otřásl se při té představě. „Opravdu jsem vděčný.“ Ostře projela zatáčkou na parkoviště Jacksonova pivovaru a zaparkovala na místě, které ve skutečnosti nebylo parkovací místo. „Policie ti to auto odtáhne.“ „Ne,“ řekla, když vypnula motor a dala na přístrojovou desku cedulku s jejím jménem. „To je 234


Zmocni se noci

Edův revír. A on mě dobře zná. Řeknu sestře, aby Eda a jeho bratra začarovala, kdyby si něco zkusil.“ „Ed?“ „Jeden z policistů, který sem byl přidělený. Dává na mě pozor. Chodili jsme spolu na střední školu a on chodil celé roky s mojí starší sestrou Karmou.“ „Tvoje sestra se jmenuje Karma?“ zeptal se Valerius. „Jo a je to hodně výstižné. Má ošklivou tendenci vracet se k někomu, kdo jí ublížil a nějak ho zranit, když to nejméně čeká. Je jako velký černý číhající pavouk.“ Ta slova nebyla zdaleka tak zábavná jako posunek Tabithy, když si dala ruce nad hlavu a cvakala zubama jako vzteklá myš. „Zrovna když si pomyslíš, že jsi v bezpečí před jejím hněvem… bum!“ Plácla o sebe rukama. „Srazí tě na nohy a pak tě nechá ležet na podlaze a dívá se, jak krvácíš.“ „Doufám, že si děláš srandu.“ „Ani ne. Je to vážně děsivá žena, ale já jí miluju.“ Valerius vystoupil z auta a pak se zastavil, když ho něco napadlo. Pokaždé, když začal kroužit kolem tématu její rodiny, vždycky vytáhla nějakého nového příbuzného. „Kolik máš vlastně sester?“ „Osm.“ „Osm?“ zeptal se ohromeně. Není divu, že o nich neměl přehled. Napadlo ho, jak to zvládá-


Sherrilyn Kenyon

Tabitha přikývla. „Tiyana, která si říká Tia. Selena a Amanda, které znáš. Pak je tu Esmeralda, nebo Essie, jak jí říkáme. Yasmina a Mina. Petra, Ekaterina, která je většinou Trina a Larma, která odmítá přijmout nějakou přezdívku.“ Valerius tiše hvízdl pod tím náporem jmen. „Co je?“ zeptala se Tabitha. „Jen soucítím s muži, kteří s vámi kdy bydleli v domě. Muselo to být vážně děsivé. Minimálně jeden týden v měsíci.“ Vytřeštila na něj oči a pak se hlasitě rozesmála. „To byl vtip?“ „Jen děsivé konstatování faktu.“ „Jo, jasně. No, abych řekla pravdu, můj otec strávil hodně času v práci během toho období v měsíci. A když se ujistil, že všichni naši domácí mazlíčci jsou muži, tak už se necítil tak hrozně. A co ty? Měls nějaké sestry?“ Zavrtěl hlavou, když se k ní připojil ze strany spolujezdce a zamířili k ulici Decartur. „Já měl jenom bratry.“ „Hej, představ si, že by si tvůj otec vzal mojí matku. Měli bychom dokonalou rodinku.“ Ušklíbl se. „To sotva. Věř mi, že Borgiové vypadaly proti mojí rodině jako Ozzy a Harriet.“

236


Zmocni se noci

Naklonila k němu hlavu. „Na chlapa, který se chlubí svojí upjatostí a rezervovaností, toho víš celkem dost o popových ikonách.“ To nechtěl komentovat. „Kolik jsi měl bratrů?“ zeptala se a překvapila ho svým rychlým návratem k předchozímu tématu. Chtěl na to neodpovídat, ale vyšlo to z něj dřív, než se stačil zarazit. „Ještě před pár lety jsem si myslel, že 4.“ „Co se stalo?“ „Zjistil jsem, že dalším byl Zarek.“ Tabitha se zamračila nad jeho odhalením. „Nevěděl jsi to, když jsi žil?“ Vina a hněv zaplavily Valeriuse jako odpověď na tuhle nevinnou otázku. Opravdu to měl vědět. Kdyby se někdy obtěžoval podívat na Zareka, když byl ještě člověk… Ale byl přece synem svého otce. „Ne,“ řekl smutně, „nevěděl.“ „Přesto jsi ho znal?“ „Byl to otrok v našem domě.“ Zděšeně se na něj podívala. „Ale byl to přece tvůj bratr?“ Přikývl. Tabitha byla stejně zděšená jako tu noc, kdy jí o sobě odhalil pravdu. „Jak to, žes to nevěděl?“


Sherrilyn Kenyon

„Nechápeš svět, ve kterém jsem žil. Určité věci se prostě nezpochybňovaly. Všechno co můj otec řekl, prostě byla pravda. Ty ses nestarala o služebníky a Zarek… v těch dnech od nich nebyl nijak rozeznatelný.“ Tabitha z něj ucítila vlnu smutku tak hlubokou, že tu bolest prožívala s ním. Ovinula kolem něj paži a lehce ho k sobě přitiskla. „Co to děláš?“ zeptal se. „Stoupám si vedle tebe tak, aby tě Zarek nemohl strefit bleskem bez toho, aby zasáhl i mě. Říkals, že by nevinným lidem neublížil, ne?“ „Ano.“ „Říkej m štít.“ Valerius se usmál, když jí pokládal ruku na předloktí. „Jsi zvláštní žena.“ „Jo, ale přirůstám ti k srdci, ne?“ „Jo. To přirůstáš.“ Její úsměv se rozšířil. „Říkej mi plíseň. Za chvíli ti dojde, že má vlastně celkem rád.“ Problém byl v tom, že on už jí rád měl. Víc, než by měl. „Kam jdeme?“ zeptal se, když ho zavedla dolů Decaturem k Iberville a dál, kde by ho mohli narazit na lidi, kteří mu nepřáli ani to, aby vůbec dýchal.

238


Zmocni se noci

No, je ještě brzy, tak obejdeme čtvrť a pak půjdeme omrknout Abyss, což je klub, o kterém jsem si jistá, žes tam nikdy ani nevkročil. Je tam hodně Apollitů a já znám opravdu málo démonů v téhle oblasti.“ „Není to jeden z klubů, kam chodí Acheron?“ „Jo, ale od té doby, co je jednom na hřbitovech se tam shromažďují démoni, protože si myslí, že je to bezpečné.“ S tím nemohl nesouhlasit. Tabitha ho vedla ke kavárně Magnolia. „Máš hlad?“ zeptal se nevěřícně, když vešla do restaurace. „Ne!“ „Tak proč jsme tady?“ „O to se nemusíš starat.“ Šla k pultu a objednala pět jídel sebou. Valerius byl úplně bezradný, když se rozhlédl kolem po něčem, čemu by někdo mohl říct, domácké místo. Byly tu červenobílé ubrusy a plastové stoly a židle, které někdo mohl najít i v běžné domácnosti. Tohle rozhodně nebylo jedno z těch míst, kde Valerius jedl, ale zdálo se, že je to Tabithin šálek čaje.


Sherrilyn Kenyon

Když byla jídla hotová, Tabitha je vzala do ruky a zamířila zpátky na ulici. Valerius jí následoval. Byl zvědavý, co s tím udělá. Jeho zvědavost byla ukojená v temné uličce. Rychle pustila pytlíky s potravinami a pak ho táhla za ruku pryč. Uslyšel lidi, kteří tam pobíhali ve tmě. „Ty krmíš bezdomovce,“ řekl tiše. Kývla. „Děláš to často?“ „Každou noc v tomhle čase.“ Přitáhl si jí k sobě, aby zastavila a donutil jí podívat se na něj. „Proč?“ „Někdo musí.“ Když otevřel ústa, aby promluvil, položila mu prst na rty. „Znám všechny argumenty, Vale. Proč by měli pracovat, když jsou lidé jako já ochotni je krmit zadarmo? Nemůžu zachránit svět. Nechat někoho jiného, aby se o ně postaral, atd. Ale já to nemůžu udělat. Každý večer, když sem přijdu, vím, že mají bolesti. Jeden z těch mužů, Martin, byl jednou prominentní vlastník firmy. Zažalovali ho a on všechno prohrál. Jeho manželka se s ním rozvedla a vzala si děti. A protože neměl ani střední školu a bylo mu padesát šest, když zkrachoval, nikdo ho nechtěl zaměstnat. Pracoval pro mě v mém obchodě, ale nebylo to dost, aby ho to 240


Zmocni se noci

uživilo a on nechtěl žádnou charitu, tak spal tady v uličkách. Chtěla jsem mu zvýšit plat, ale kdybych to udělala, musela bych dát tolik každému a já si nemůžu dovolit platit za částečný úvazek třicet tisíc dolarů ročně.“ „Nechtěl jsem říct nic takového, Tabitho,“ zašeptal. „Jen jsem chtěl říct, že tvůj soucit s ostatními lidmi, mě ohromuje.“ „Aha.“ Slabě se na něj usmála. „Jsem zvyklá, že lidé odsuzují všechno, co dělám.“ Zvedl její ruku ke rtům a políbil jí ruku. „Nechci tě soudit, má paní. Jen tě obdivovat.“ Díky jejímu úsměvu se cítil plnohodnotně. Uzemnil ho. Stiskla mu ruku a pak udělala něco nečekaného. Položila mu ruku kolem pasu a vydala se s ním dopředu ulicí. Valerius se cítil zvláštně. Vídal milence po celá staletí, ale nikdy nebyl jedním z nich. Váhavě jí přehodil ruku přes rameno a nechal tak teplo její těla, aby se dostalo do kontaktu s tím jeho. Nebyla žádná slova pro to, co teď cítil. Byla to běžná věc, kterou dělali ostatní lidé. Ale lidé by se neměli tak důvěrně dotýkat na veřejnosti. Přesto ale nepoznal lepší pocit, než mít tuhle zvláštní ženu po svém boku.


Sherrilyn Kenyon

Vítr jí odfouknul vlasy dozadu přes jeho ruku. Bylo to jemné a lehké. Donutilo ho to myslet na něco, co neměl. Na její divokost v posteli. Nezkrotnost. A ty představy mu rozbouřily tělo. Moc nemluvili, když prošli Temným městem, kde si šli lidé za svým a vůbec nevěděli o nebezpečí, které nad nimi viselo. Bylo tu děsivé ticho. Bylo něco po půlnoci, když vešli na ulici Toulouse. Abbys nebyl typický bar pro New Orleans. Byl temný a nelákal k sobě turisty jako většina barů ve městě, kam proudily velké davy lidí. Tabitha ho vedla dlouhou uličkou, která byla úzká a strašidelná. „Čau, Tabby,“ pozdravil jí vysoký afroameričan, který zrovna kontroloval doklady páru před nimi. Byl plešatý a tetování mu pokrývalo každý kousek odhaleného těla… i ruce. „Ahoj, Ty,“ řekla Tabitha. „Jak to dneska večer jde?“ „Není to špatné,“ řekl, když mával rukou na pár před nimi, aby vešli dovnitř. „Kdo je tvůj přítel?“ zeptal se a zamračil se na Valeriuse. „Val. Je to taky kamarád Simi a Ashe.“

242


Zmocni se noci

„Ne. Kurva jako fakt?“ Ty napřáhl k Valeriusovi ruku. „Ty Gagne. Rád tě poznávám.“ Valerius mu potřásl rukou. „I já tebe.“ „Vy dva se pěkně bavte. A Tabby, dnes večer žádné zbraně, domluveno?“ „Jasně, Ty. Žádné krveprolití. Mám to.“ Jakmile vešli dovnitř klubu, Valerius byl zaskočený množstvím lidí oblečených v černé. Vypadalo to jako setkání Temných lovců. Bylo velmi jednoduché tu rozeznat turisty, kteří sem náhodou zavítali nebo se sem schválně odvážili. Bylo to víc piercingů a tetování, než kdy v jedné místnosti viděla za celé dva tisíce let jeho života. Hodně štamgastů Tabithu znalo. „Ahoj, Vlade,“ řekla Tabitha jednomu vyhublému vysokému muži s tak bledou kůží, až byl skoro průhledný. Měl na sobě bílou nařasenou košili, krvavě červený smoking a černé kalhoty. Jeho dlouhé černé vlasy mu visely kolem vychrtlé tváře a na očích měl černé sluneční brýle. „Dobrý večer, Tabitho,“ řekl muž předtím, než na Valeriuse vycenil sadu svých umělých tesáků. Zvedl k ní skleničku na brandy, v které bylo něco, co vypadalo jako krev. Valeriusovi smysly Temného lovce mu řekly, že to byla červená vodka. Na


Sherrilyn Kenyon

Vladových dlouhých a hubených prstech byly stříbrné drápy. Valerius cítil nutkání vysmát se mu a ukázat mu svoje skutečné tesáky, ale radši se držel na uzdě. „Vlad je upír z patnáctého století,“ řekla Valeriusovi. „Syn Vlada Tepese a pojmenovaný po mém váženém otci,“ vysvětlil mu Vlas s falešným Transylvánským přízvukem. „Vážně?“ řekl Valerius. „To je teda fascinující, protože Vladův jediný syn, Radu, byl zabit Turky, když mu bylo osmnáct. Vladovo jediné přežívající dítě byla dcera Esperetta, která teď žije v Miami.“ Vlad obrátil oči v sloup. „Vážně, Tabitho, kde ty lidi bereš?“ Valerius se zasmál, když vzal falešný upír roha. Tabitha se k němu připojila. „Vážně,“ řekla a snažila se udržet vážnou tvář. „ Je něco pravdy na těch otřepaných blbostech, který si mu právě naservíroval?“ Přikývl. „Zeptej se Ashe. Rettin manžel byl změněn v Temného lovce kolem roku 1480 a ona chvíli po něm. Její manžel je jeden z mála Temných lovců, kteří se mnou mluví slušným tónem.“ „Kewl!“ Tabitha od něj o krok odstoupila, když mezi ně vkročila další gotická princezna. Ukázala 244


Zmocni se noci

ke schodišti a sklonila hlavu. „V oblasti, které se říká knihovna, jsou tři bary. Démoni obvykle číhají v knihovně nebo s Hudebním baru. Další dva bary jsou Hlavní a Afroditin. Och, měla bych tě upozornit, že Eros a Psyche mají tendenci přebývat v Afroditině baru. Pokud se ukážou, dej mi vědět a já se o to postarám.“ „Čau, Tabby!“ Baculatá blondýnka chytila Tabithu do medvědího objetí. „Nevidělas dneska večer žádné upíry?“ „Ahoj, Carly,“ řekla a vrhla pobavený pohled na Valeriuse. „Dneska ne. Proč?“ „No, kdybys nějakého našla, pošli ho za mnou. Jsem připravená na to být kousnutá a stát se nesmrtelnou.“ Tabitha obrátila oči v sloup. „Říkala jsem ti, že to takhle nechodí. Je to mýtus Hollywoodu.“ „Jo, no, já chci být mýtická. Takže jestli nějakého najdeš, řekni mu, že jsem v knihovně a čekám.“ „Dobře,“ řekla s přikývnutím. „Udělám to.“ „Díky zlato.“ Valerius si mnul obočí, když blondýnka odešla. „Znáš hodně zajímavých lidí.“ Zasmála se na něj. „To říká někdo, kdo přijímá rozkazy od někoho, kdo chodí po zemi už skoro dvanáct tisíc let, nemluvě o skutečnosti, že zná


Sherrilyn Kenyon

dceru hraběte Drákuly. Ty mi radši nic neříkej, kamaráde.“ Tak tímhle zabodovala. „Mohl by ses trochu uvolnit?“ zatáhla mu za gumičku a nechala mu jí sklouznout z vlasů. Pak mu je rozcuchala. „co to děláš?“ „Snažím se, abys zapadnul. Vážně by pomohlo, kdyby ses netvářil, jako bys měl zácpu.“ „Prosím?“ „No tak,“ řekla a přejela mu prsty po rtech ve snaze je trochu uhladit. „Přestaň krčit rty, jako kdyby ses bál, že tu něco chytíš. Stejně bys na to neumřel.“ „Jo, to ty jsi ta, kdo by se toho měl bát.“ Odfrkla si. „To říká člověk, jehož kultura vynalezla bulimii. Řekni mi, kolikrát jsi vlastně navštívil starou místnost, kde se hromadně zvracelo?“ „Nedělali jsme to všichni, pěkně děkuju.“ „Jo, jasně.“ Začala si razit cestu místností. Valerius přidal do kroku, aby jí dostihl. Poslední věc, kterou chtěl, bylo zůstat na tomhle místě sám, mezi všemi těmi podivnými lidmi, kteří tu byli shromáždění. Je pravda, že mu nemohli ublížit, ale bylo to znepokojující. Nedokázal si představit, proč 246


Zmocni se noci

Acheron rád vysedává na místě, jako je tohle. Bylo to tu tak hlasité, že nemohl slyšet vlastní myšlenky. Světla ho bodala do očí. Jako dekorace tu byly kostry a netopýři… To prostě není místo, kde by rád trávil svůj volný čas, pokud by měl na výběr. Tabitha sem ale nějakým zvláštním způsobem zapadala. Byla to její krevní skupina. Její lidé a její kultura. Ani jeden člověk tady nebyl upjatý. Vedla ho k parketu, kde ji vítala extrémně vysoká žena s elektrickým, modrým Mohawkem. Valerius s hrůzou sledoval, jak Tabitha po parketu uhání tancovat se ženou, která vypadala jako muž oblečený v lesklém plastu, který byl natažený na jejím těle a přepásaný velkými stříbrnými přezkami. Oči a rty měla namalované na černo a zdálo se, že si ještě nikdy nečesala vlasy. Tabitha si toho ani nevšimla. Jen se pohupovals do hlasité hudby. Byla krásná. Bylo jí jedno, kdo se na ni díval. Nebyla tu žádná taková věc, jako upjatost a pravidla, která by jí svazovala. Byla prostě sama sebou. A on jí za to miloval. Smála se něčemu, co řekl ten muž vedle ní. Sklonila se nízko k podlaze a pak se hýbala do


Sherrilyn Kenyon

rytmu tak svůdným způsobem, že to podnítilo jeho fantazii ještě víc, než si myslel, že by vůbec mohlo být možné. Každý jeho mužská část si jí uvědomovala. Uvědomovala si jemnost její tváře a odlesky její kůže. Způsob, jakým se její tělo pohybovalo, mu připomínal tekutinu, která hrozila vybuchnout. Podívala se na něj. V okamžiku, kdy se její modré oči setkaly s těmi jeho, mu sebou rozkrok trhl v očekávání. Usmála se a ukázala mu prstem, aby se k ní přidal. Valerius udělal automaticky krok vpřed, než se zarazil. Tanec nebylo něco, co by předváděl na veřejnosti. Jako Říman si jeho otec myslel, že je to hlupák a chudák a tak měl zákaz se na tanci podílet. Jako Temného lovce ho nikdy nenapadalo naučit se to. Protože jí nechtěl uvést před jejími přáteli do rozpaků, udělal krok zpátky. Tabitha se zastavila a pak řekla něco muži a ženě. Políbila muže na tvář a ženu objala. Pak se k němu přidala. „Nech mě hádat. Římané nemají rytmus?“ „Ne takový, který by chtěl ukazovat mezi lidmi.“

248


Zmocni se noci

Usmála se ještě víc. „Nejradši bych si tě otestovala, ale kdybych tě viděla tančit, já bych…“ Hlas jí selhal, když se mu podívala přes rameno. Valerius se otočil, aby viděl, co jí tak ohromilo. Okamžitě si všimnul démonů. Bylo jich tam pět. A vedli k východu malou skupinku žen.

KAPITOLA 9

Tabitha bez rozmyšlení zamířila za démony, dokud jí Valerius nepřitáhl k sobě a nezastavil. „Co to děláš?“ zeptala se ho rozhořčeně. „Je to past.“ Zamračila se na něj. „Cože?“ Na tváři se mu usadil zvláštní výraz a stisk na její paži zesílil. „Copak to necítíš? I bez jakýchkoliv schopností to dokážu vycítit.“ „Ne, a jestli nepůjdeme ven za nimi, tak ty lidi zabijou.“ Snažila se mu vykroutit ruku z jeho sevření, ale držel jí pevně.


Sherrilyn Kenyon

„Tabitho, poslouchej mě. Tohle není dobré. Démoni nikdy nejsou tak smělí a museli vědět, že jsem tady.“ Měl pravdu. Bylo to až příliš jasně. V tomhle davu Valerius vystupoval jako slunce ve tmě. „Co teda navrhuješ, abychom udělali? Nechat ty nevinné zemřít?“ „Ne, ty zůstaneš tady a já půjdu.“ „Kravina-“ „Tabitho,“ vyštěkl na ní a jeho černé jiskřící oči se na ní upřely. „Jsem nesmrtelný. Ty ne. I kdyby na mě jeden z nich vytáhnul sekeru, moc mi neublíží. Ať už mi udělají cokoliv, přežiju. Ty ale nejspíš ne.“ Chtěla se s ním hádat, ale věděla, že má pravdu. Nemluvě o tom, že v nitru cítila, že k ní byl upřímný. Nebyl to žádný macho tah, kterým by jí chtěl dokázat, že je lepší než ona. Měl starost o její bezpečí, a kdyby se o ní bál, nemohl by bojovat s čistou hlavou. „Fajn,“ řekla. „Běž a já se pokusím nejít za tebou.“ Zaťal čelist. „Udělej to kvůli mně a udělej víc, než jen to, že to zkusíš. Nechoď za mnou.“ Pustil jí a předtím, než stačila zamrkat, už byl z jejího dohledu.

250


Zmocni se noci

... Valerius spěchal davem za démony. Zastavil se u vchodu na dost dlouho, aby požádal Tyta, ať Tabithu udrží v baru. Pro její vlastní bezpečí. Nebyl si jistý, jestli mu s tím ten člověk pomůže nebo ne, ale pokud by jí mohl alespoň zpomalit, pak by mohl mít dostatek času na to zabít démony, než se tam dostane i ona a ohrozí se. Když vyšel z baru, na chvíli na ulici zaváhal. V uších mu pořád zněla hlasitá hudba. Ale i tak mohl cítit démony… Na konci bloku se otočil a zamířil dolů po Royal ve směru, kterým si byl jistý, že zmizeli. Démoni se pohybovali rychle a táhli ho do temnoty. Pokud se nemýlil, což bylo pravděpodobné, pak jich tam byla velká skupina. Když se blížil k ulici St. Louis, zpomalil a otočil se. Nemusel jít daleko a narazil na pootevřenou bránu. Byli uvnitř. Klidní a tiší. Čekali. Už zabili ty lidi? Vytáhl dýku a držel jí tak, aby byla čepel opřená o jeho předloktí, zatímco rukojeť mu smrtelně odpočívala v dlani. Snažil se dávat pozor, aby


Sherrilyn Kenyon

neudělal žádný zvuk, když otevíral bránu a vcházel na tmavé nádvoří. Byla temná noc a na rozdíl od většiny New Orleans tam nebylo žádné světlo. Šel po straně budovy a přesně věděl, co má očekávat. Démoni na něj číhali. Slyšel, jak někdo zamlaskal. „Už je to dlouho, co jsem stál před skutečně inteligentním Temným lovcem. Tenhle už ví, že jsme tady.“ Valerius prošel kolem křoví a našel skupinu devíti démonů, kteří na něj čekali na nádvoří. Ženy, o kterých si myslel, že to byly lidé, nebyly. Měli špičáky. Sakra. Valerius se napřímil, aby se před skupinou vytáhnul do své plné výšky a pak na ně zvednul obočí. „No, když někdo zahraje přímo nepřehlédnutelnou zvací scénku tak předpokládám, že chce, aby na to někdo odpověděl.“ Démonovi se na rtech objevil malý úsměv. Oddělil se od malé skupinky tak, aby mohl stanout před Valeriusem. Démon byl jen o palec kratší, hubený a stejně jako všichni jeho druhu v jeho lidské podobě dokonalý.

252


Zmocni se noci

„Tohle pozvání ale nebylo pro tebe.“ Démon unaveně vzdychl. Byl zjevně znechucený, když se podíval na skupinku za sebou. „Myslím, že jsem vám řekl, abyste přivedli tu ženu a ne Temného lovce.“ „Snažili jsme se, Desideriusi,“ řekla jedna z žen. „Zůstala tam.“ Valerius viděl rudě, když ho jedna z žen nazvala jménem démony, který Tabithě zjizvil tvář. Chtěl toho démona roztrhat na kusy, ale věděl, že kdyby se choval tak, že je pro něj Tabitha nějak důležitá, jen by tím situaci ještě zhoršil. Udržoval stejný klid jako v noci, kdy ho jeho bratři zabili. Udělal to proto, aby nechali Agrippinu být. Nehodlal obětovat Tabithu zbytečně. Desiderius se zamračil. „Tabitha Devereauxová tam zůstala?“ „Ten Temný lovec jí to řekl,“ dodal další démon. „Slyšel jsem je.“ „Zajímavé.“ Desiderius se k němu otočil. „Zjistil jsem, že je těžké představit si, že by Tabitha Devereauxová mohla někoho poslouchat. Ty musíš být opravdu zvláštní.“ „Nebrala vás jako hrozbu,“ řekl Valerius nenuceně. „Nestáli jste jí za její čas.“ Zívl směrem k nim. „A nestojíte ani za ten můj.“


Sherrilyn Kenyon

Démon se dal do pohybu a zaútočil na něj. Valerius chytil jeho ruku, obrátil se a vrazil mu loket do krku. Desiderius se zapotácel a zanadával. „Vím všechno o Řecích a jejich intrikách,“ zavrčel a sevřel Desideriusovi hrdlo. Pak ho vyhodil ven na ulici. „A nejlíp ze všeho vím, jak je zabít.“ Než se mohl pohnout, vytasit dýku a zabít Desideriuse, vyrojili se kolem něj ostatní. Každý ho chytil z jedné strany a pak k němu přešla žena, aby ho mohla bodnout děsivě vyhlížející dýkou. Odkopl jí pryč a pak se obrátil, aby se mohl vypořádat s démony za ním. Jeden z nich ho praštil do obličeje. Zaskřípal zuby, když mu ve tváři a v nose explodovala bolest a on ochutnal svojí krev. Ale bolest pro něj nebyla nic nového. Jako smrtelník byl dobře obeznámený s bitím a bolestí. Valerius mu vrátil úder, který poslal démona na kolena. Z ničeho nic ho do hrudi silně udeřil blesk. To ho srazilo na nohy a poslalo ho to na cihlovou zeď za ním. Valerius nemohl dýchat. Snažil se zůstat stát, ale naprostá agónie mu nedovolila splnit jeho přání a on se zhroutil na zem. „Bolí, že?“ řekl Desiderius. „Byl to dar, který jsem zdědil po otci.“ Desiderius se sehnul a chytil Valeriusovi pravou ruku a studoval jeho římský 254


Zmocni se noci

prsten. „Je tu něco, co mi přijde zajímavé. Říman v New Orleans. Kyrián Thrácký tě musí vážně milovat.“ Valerius se na něj zamračil a snažil se mu vyškubnout. Skoro se mu to podařilo, když ho Desiderius udeřil dalším šokujícím bleskem. „Co s ním budeme dělat?“ zeptala se jedna z žen. Desiderius se jednou zasmál a pak ho popadnul. Byl to ale Valerius, který se zasmál naposled, když od sebe odkopnul démona a setřásl ze sebe bolest. Chytil Desideriuse a hodil ho na zeď. Zastavil se o ní s hlasitým žuchnutím. Otázkou není, co budete dělat se mnou, ale co já budu dělat s vámi.“ ... Tabitha už nevydržela déle čekat. Ale nebyla ani úplně hloupá. Vytáhla telefon a zavolala Acheronovi, který to zvedl hned po prvním zazvonění. „Čau, Tabby,“ řekl se smíchem. „Valeriusovo číslo je 204-555-6239.“ „Vážně nesnáším, když tohle děláš, Ashi.“ „Víš, co budeš nesnášet ještě víc?“ „To si vážně nedovedu představit.“ „Otoč se.“


Sherrilyn Kenyon

Udělala to a našla ho, jak stojí na druhé straně baru. Při jeho dvou metrech a s párem vysokých gotických bot, které mu přidaly k výšce dobrých osm centimetrů, ho nebylo možné přehlédnout. Navzdory tomu pocítila vlnu úlevy, když ho tam uviděla. Zavěsila telefon a přešla místnost, aby se s ním mohla setkat. „Co tu děláš?“ „Věděl jsem, že budeš chtít jít za Valeriusem a tak jsem tady, abych tě doprovodil.“ „Pak si taky myslíš, že má potíže.“ „Vím, že je má. Tak pojďme.“ Neptala se ho na to, jak to ví. Znala ho až moc dobře. Acheron Parthenopaeus zřídkakdy na něco odpovídal. Žil si svůj život podle vlastních pravidel a byl o všem až strašidelně tajnůstkářský. Ash jí vedl cestou ven z klubu na ulici. Tabitha nevěděla, kam mají namířeno, ale zdálo se, že to ví Ash. „Mám vážně špatný pocit,“ řekla Ashovi, protože prakticky běžel po ulici. „Já taky,“ řekl a prošel otevřenými vraty. Tabitha šla za ním dovnitř, ale pak se prudce zastavila, když zahlédla tu nejneuvěřitelnější věc, jakou kdy viděla. Valerius bojoval. V každé ruce držel meč. Odrazil najednou útok čtyř démonů, kteří bojovali svým osobitým stylem. Bylo to plynulé, násilné a 256


Zmocni se noci

morbidně krásné. Valerius se otočil a zasáhl jedním mečem blonďatého démona přímo do hrudi. V místě kde měl srdce, se objevila tmavá skvrna. Byla tam ukrytá jeho lidská duše. To způsobilo, že démon explodoval se směsi zlatého prášku. Ash se připojil k boji. Vzal si na starost dva démony a odtáhl je pomocí dýky od Valeriuse, čímž umožnil Římanovi soustředit se na dalšího démona. Tabitha udělala krok vpřed, když cítila, jak jí projelo něco chladného a zlého. „Předvídatelné,“ ozval se zlověstný, vtíravý hlas. Kolem ní se prohnal nějaký záblesk. Mířil směrem k Acheronovi. V jednu chvíli Ash probodával démona svými dýkami a v té další byl na kolenou. Valerius porazil svého vlastního démona. Druhý démon, který bojoval s Ashem, přecházel pomalu k jeho ležícímu tělu, aby ho probodl, ale jeho rána byla zastavena Valeriusem, který démona odkopl a pak ho zabil. Tabitha běžela k Ashovi, který byl na zemi. Syčel a držel si paži, jako kdyby jí měl zlomenou. „Simi,“ zalapal po dechu. „Lidská podoba. Hned!“ Velké tetování na Ashově předloktí ve tvaru draka se odlouplo z jeho kůže a změnilo se v tmavě


Sherrilyn Kenyon

červený stín, který se rychle měnil na démona, kterého Tabitha tak dobře znala. „Akri?“ zeptala se Simi a chytila Ashe za hlavu. „Akri, co bolí?“ Tabitha si klekla vedle nich a pokusila se podívat na paži Ashe. Doslova se měnila v kámen, jen netvrdla. Jeho kůže dostávala šedavý nádech a pomalu se to šířilo z paže k rameni. Jeho tvář byla potlučená od boje. Valerius padl na kolena na druhou stranu Ashova těla. „Co je to?“ Ash se svíjel, jako kdyby hořel. „Simi… Akra… Thea Kalosis. Biazomai, biazomai.“ Tabitha viděla vyděšený výraz ve tváři Simi předtím, než démon zmizel. „Ashi?“ zeptala se hlasem plným paniky. „Co se děje?“ „Nic,“ vydechl. Popadl Valeriuse za košili. „Dostaň Tabithu domů. Hned!“ „Nemůžeme tě tu nechat,“ řekli unisono. „Běžte!“ vykřikl Ash okamžik předtím, než se jeho kůže na celém těle změnila v šedivý kámen. Ale oni neodešli. Ash bojoval a křičel, když se mu šedavá pokrývka rozšiřovala po celém těle. Tabitha mu zatlačila do ramen a položila ho na zem. Ash lapal

258


Zmocni se noci

po dechu, jako kdyby se snažil bojovat s něčím, co ho napadlo. Byla to prohraná bitva. Jeho vířící stříbrné oči se vyboulily chvíli předtím, než zešedivěly a on byl nehybný jako mrtvola. Ash nedýchal. Nehýbal se. Bylo to, jako kdyby ho něco drželo úplně ochrnutého. „Co budeme dělat?“ zeptala se Valeriuse. „Zemřete.“ Tabitha se otočila za zlověstným hlasem ducha, kterému znovu čelila. Byl obklopený dalšími démony. „Dobrý Bože, kde se tady vzal ten démonský hnůj? Objevují se zničehonic jako ve špatném hororu,“ řekla Tabitha. Valerius se zvedl na nohy. Než se stačila pohnout, Valerius začal boj. Tabitha mu běžela na pomoc. „Nezabíjejte tu ženu!“ zavrčel duch na démony. „Musím jí mít živou.“ Další blonďatý démon se zasmál. „Jo, ale nebojte se s ní zacházet trochu hrubě. Dělejte si, co chcete.“ Tabitha se otočila a zjistila, že je za ní další démon. Vystřelila rukou rychle před sebe, ale démon odrazil její ránu a druhou rukou jí zasadil ohromující úder do žeber.


Sherrilyn Kenyon

Bolest jí dostala na kolena. Valerius zanadával a šel za ní. Dva démoni mu ale odřízli cestu. S ničím jiným, než jen se silou vůle se Tabitha vyškrábala na nohy. Démon vypadal ohromeně. Tabitha znovu prudce vystřelila rukou dopředu, ale on jen rychlostí blesku uhnul. Tentokrát, když se jí snažil udeřit, zasáhnul jen budovu vedle ní. „Nech ji na pokoji,“ zavrčel Valerius. Postavil se mezi ní a zbytek démonů. Tabitha si odhrnula rukáv a vystřelila z kuše na nejbližšího démona. Rozpadl se na prach. Najednou se něco prohnalo skrz démony a zabilo je to. Okamžik potom se rozpadli. Tabitha se podívala přes hordu démonů a uviděla kavalérii. Julian, Talon a Kyrián přicházeli k nim. V rukách měli zbraně. Nikdy nebyla šťastnější, že je vidí. Každý z mužů byl blond a vypadal nebezpečně. Společně byli neporazitelní. Bok po boku s Valeriusem bojovala proti démonům, zatímco se Kyrián, Julian a Talon připojili k jejich boji. V pěti jim netrvalo moc dlouho všechny démony odrovnat. Tabitha se zamračila nad tím zvláštním pohledem. Trvalo to ale jen do té chvíle, než uslyšela Kyriánovo zakletí. V jednu 260


Zmocni se noci

chvíli byl Valerius vedle ní a v té další udeřil obličejem do zdi. „Ty hajzle!“ zavrčel Kyrián, když do něj bušil. Valerius se vyhýbal ranám a otočil se na stranu. Odstrčil Kyriána ke zdi a přitisknul ho k ní. Pak ho ale Julián chytil zezadu. Další věc, kterou uviděla, bylo, jak se do Valeriuse pustil Julián taky. Bez přemýšlení Tabitha spěchala k Juliánovi a odstrčila ho. Postavila se mezi Římana a dva Řeky. „Jdi mi z cesty, Tabitho,“ řekl jí Kyrián a díval se na Valeriuse s nenávistí v očích. „Nechci, aby na mě byla Amanda naštvaná kvůli tomu, že jsem ti kvůli tvé blbosti ublížil.“ „A já nechci, aby na mě byla Amanda naštvaná kvůli tomu, že jsem tě trvale zmrzačila kvůli tomu, že jsi idiot.“ „Tohle není hra, Tabitho,“ řekl jí Julián přísně. Ve svém lidském životě byl řecký generál, který velel Kyriánovi. Bohužel se dostal do konfliktu s Bohy, kteří ho zakleli do knihy, a on se stal sexuálním otrokem žen, které ho vyvolali. Selenina nejlepší kamarádka Grace vyvolala tohohle poloboha a osvobodila ho z jeho prokletí. Od té doby se Julián často přidával k Temným


Sherrilyn Kenyon

lovcům, aby mohl bojovat s démony a teď se spojil s Kyriánem, aby spolu zabili Valeriuse. To ale bylo něco, co by nikdy nedovolila. Natáhla paže, aby je udržela zpět. „Ne, to není.“ „To je v pořádku, Tabitho,“ řekl Valerius za ní. „Tohle je boj, ke kterému se schylovalo už dlouhou dobu.“ „Talone,“ řekla Tabitha a pohlédla na vysokého blonďatého Kelta, který stál za jeho řeckými přáteli. Jako vždycky měl na sově černou motorkářskou bundu, tričko a kožené kalhoty. Vlasy měl ostříhané na krátko s výjimkou dvou tenkých copánků, které mu visely u levého spánku. „Pomůžeš mi?“ Talon se ušklíbl. „Bohužel ano.“ Stoupnul si za ní. „Kelte-“ zavrčel Kyrián. Když si Talon založil ruce na hrudi, vypadal jeho výraz odhodlaně. „Podívej,“ řekla Tabitha se zaťatými zuby. „Právě teď máme větší problémy, než to, že vy dva nenávidíte Valeriuse a jeho rodinu.“ „Jako co?“ Tabitha ukázala na zem, kde ještě pořád ležel Ash. Kyriánův obličej zbledl, když jeho pohled padl na Ashovo tělo. „Co se stalo?“ 262


Zmocni se noci

„Nevím,“ řekla Tabitha. „Jeden z démonů ho dostal. Musíme ho dostat do bezpečí.“ Kyrián věnoval Valeriusovi nepřející, rozzlobený pohled. „Neskončili jsme.“ Valerius neřekl ani slovo, když se vydal směrem k Ashovi. Když ho začal zvedat ze země, Kyrián ho odstrčil. „Dej ty špinavé ruce od něj pryč, Římane. Nepotřebujeme tvojí pomoc. My se o naše vlastní lidi staráme.“ „Valerius je jediný Temný lovec tady,“ odsekla Tabitha svému švagrovi. „Má větší právo na to pomoct Ashovi-“ „Řekové nechtějí a ani nepotřebují pomoc Římanů,“ řekl Julián a protlačil se kolem Valeriuse. Tabitha cítila Valeriusův hněv a bolest. Ze všeho nejvíc z něj ale cítila stud. Proč? „Vale?“ Jakmile jí to slovo vyšlo z úst, uvědomila si, že udělala velkou chybu. Kyrián vulgárně zaklel. „Ach, neříkej mi, že sis s ním něco začala. Doprdele, Tabitho, myslel jsem, že máš alespoň trošku zdravého rozumu.“ Tak a dost! Tabitha si před něj stoupla. „Slez z kříže, Kyriáne. Doslova.“ Ukázala na Valeriuse za ní. „Neublížil ti.“


Sherrilyn Kenyon

Kyrián stáhnul rty do úzké linky. „Jak to víš? Bylas tam?“ „Ooo, nebuď dětinský. Ne, nebyla jsem tam. Ale jsem dobrá v matematice a tak vím, kolik mu bylo, když tě zabili. Co? Nechal jsi do sebe zatloukat hřebíky od pětiletého kluka?“ Někdo ji zezadu chytil. Tabitha chtěla zaútočit, dokud si neuvědomila, že si jí k sobě přitáhl Valerius. „Ne, Tabitho. Nech to plavat.“ „Proč bych měla? Už mě nebaví, jak se k tobě chovají. Tebe snad jo?“ Valeriusova tvář byla úplně stoická, ale jeho srdce ne. Cítila jeho bolest. „Je mi upřímně jedno, co si o mě myslí. Vážně. Kvůli tomu nemusíš přijít o celou svou rodinu. Nech to plavat.“ „Proč?“ Valerius se podíval na Kyriána a pak zpátky na ní. Tvrdě. „To počká. Právě teď Acheron i ty musíte být v bezpečí. Jdi s Kyriánem.“ Tabitha se chtěla hádat, ale měl pravdu a ona nebyla tak tvrdohlavá, aby si neuvědomila tenhle fakt. Čím déle tady stáli, tím ve větším byli nebezpečí. A Ash zvlášť, když tu nebyla Simi, aby ho ochránila. Jejich prioritou bylo dostat Ashe do bezpečí. „Dávej na sebe pozor.“

264


Zmocni se noci

Valerius jí věnoval zvláštní římský pozdrav a pak se otočil a odešel. „Ty jsi neuvěřitelná,“ zavrčel Kyrián, když spolu s Juliánem zvedli tělo Acherona ze země. „Nemůžu uvěřit tomu, žes křičela na Amandu kvůli mě, zatímco ty se kamarádíčkuješ s tímhle parchantem.“ „Sklapni, Kyriáne,“ řekla Tabitha. „Na rozdíl od Amandy mi nevadí vnořit ti kůl přímo do srdce.“ „Kam vezmeme T-Rexe?“ zeptal se Talon a chytil Ashe za nohy, aby jim ho pomohl odnést. „Zpátky do mého domu,“ odpověděl Kyrián. „Po útoku toho démona na Bride Kattalakisovou, když nás navštívila, tam Ash nechal dát nějaká ochranná kouzla, aby to bylo bezpečné. Myslím si, že ať už ho zranilo cokoliv, nebude se to moct vrátit a dokončit to, pokud bude tam.“ Talon přikývl. „Co přesně s ním je?“ Tabitha pokrčila rameny. „Nevím. Něco ho zasáhlo a pak najednou puf, a byl na zemi. Stalo se to tak rychle, že jsem ani neviděla, co ho udeřilo.“ Talon se pomalu nadechl. „Člověče, nikdy by mě nenapadlo, že budu svědkem porážky Ashe. Ne takové.“ „Jo,“ souhlasila Tabitha, „ale alespoň, že je pořád naživu. I když… jakýmsi podivným způsobem.“


Sherrilyn Kenyon

Nechtěla před nimi připustit, jak moc byla vystrašená, že démoni zlomili tohohle silného Atlanťana bez toho, aby se zapotili. Pokud mohli udělat tohle, nedalo se odhadnout, co mají v plánu dál. Což jí přivedlo k otázce, proč je démoni nechali na pokoji, když je mohli zabít také. To přece nedávalo smysl. Pokračovali dolů tmavou cestou, která byla méně frekventovaná. Dávali si pozor na démony a nevinné kolemjdoucí, kteří by mohli zavolat policii, kdyby viděli, jak nesou něco, co vypadalo jako mrtvé tělo, do Juliánova Land Rovera. Tabitha seděla na zadním sedadle s Ashem, zatímco Talon zůstal a i nadále hlídal démony. Když se Kyrián vyškrábal na sedadlo spolujezdce, byl podivně tichý. Julián je odvezl do zahradní čtvrti, kde bylo Kyriánovo panské sídlo. Bylo to míň, než dva bloky od Valeriuse. Byla zvědavá, jestli si uvědomovali, jak blízko vedle sebe žili. Byli to prakticky sousedé i přesto, že byli rozděleni nekonečnou nenávistí. Zasunula ty myšlenky hluboko do své mysli a přejela rukou Ashovi po vlasech. Byly zvláštní, houbovité struktury. Oči měl napůl otevřené a pro jednou jeho stříbrné oči nevířily. Bylo děsivé jen pomyslet na to, 266


Zmocni se noci

co mu to udělalo, i když nikdo nevěděl, co to bylo nebo jak by ho z toho mohli dostat. Bože, co by se stalo, kdyby se z toho nevyléčil? Co by se stalo s Temnými lovci, kdyby je Ash už nevedl? To byla děsivá myšlenka. Vždycky věděl, co má udělat a co má říct. Jak dělat věci tak, aby to bylo pro všechny nejlepší. Kousla se do rtu, když bojovala s náhlým nárůstem paniky. Simi Ashovi musí pomoct. Neexistovala možnost, že by to neodkázala. Muži vystoupili a vytáhli Ashe ze sedadla. Pak ho odnesli do domu, zatímco Tabitha byla krok za nimi. Amanda vyskočila z pohovky okamžitě, kdy ve své hale uviděla Ashe. „Ach, můj Bože. Co se stalo?“ „Nevíme,“ řekl Kyrián a s Julianem nesli Ashe k mahagonovým schodům. „Tabby?“ zeptala se Amanda. Pokrčila rameny a následovala muže. Amanda se připojila k průvodu nahoru po schodech. Když dosáhli jejich vrcholu, z jednoho z pokojů pro hosty vyšel vysoký Afroameričan. „Acheron?“ zeptal se s hrubým přízvukem. „Nevíme co se stalo,“ řekl Kyrián na jeho nevyřčenou otázku, když ho míjeli.


Sherrilyn Kenyon

„Ahoj, já jsem Tabitha,“ řekla a natáhla ruku k novému Temnému lovci, který střežil její rodinu. „Kásim,“ řekl a potřásl jí rukou, než oba muži vnesli Ashe do pokoje. Potom, co ho bezpečně uložili na postel, se Kyrián otočil k Tabithě se staženými rty. „Proč se nezeptáš své sestry na jejího nového přítele, Amando?“ „Kyriáne,“ řekla Tabitha varovně. „Dej si pohov nebo budeš kulhat.“ „Jaký přítel?“ zeptala se Amanda. „Valerius Magnus,“ řekl Julián. „Když jsme je dneska večer našli, chovali se k sobě vážně přátelsky.“ „Jo, to chovali,“ řekla Tabitha. „Ale to není tvoje věc.“ Amanda jí věnovala krutý pohled. „Tabitho-“ „Mlč!“ vyprskla Tabitha. „Podívej, klidně si vytrpím celou tu poradu s názvem všichni proti Tabithě, ale až potom, co pomůžeme Ashovi. Právě teď začnu volat nějakým lidem, jestli nebudou vědět, jak tohle vyřešit. Vy tu můžete stát a seděl na zadcích a přitom mě obviňovat ze všeho z čeho chcete, ale já vás nebudu poslouchat.“

268


Zmocni se noci

Vytáhla si telefon z pásku a zamířila ke schodům a pak dolů do obývacího pokoje. Zavolala Tie, která byla ale úplně bezradná. „No tak, T,“ prosila sestru Tabitha. „Musí existovat nějaké zvratné kouzlo.“ „Ne, pokud nevíš, co to způsobilo. Ash není zrovna člověk, Tab. Jeden chybný krok a mohli bychom mu doopravdy ublížit.“ Tabitha zavrčela do telefonu a zavěsila. Amanda se k ní právě přidala v obývacím pokoji, když uslyšela, jak něco udeřilo do dveří tak silně, že se otřásly závěsy. Dala telefon Amandě a vytáhla dýku. „Akri!“ Simin šílený nářek se rozléhal domem jako příšerný hrom. „Pusťte Simi dovnitř, Akri!“ „Co je to?“ zeptala se Amanda a měla popelavou tvář. „To je Ashův démon.“ „Simi dělá tyhle příšerné zvuky?“ zeptal se Kyrián když běžel s Juliánem dolů po schodech. „Vypadá to tak,“ řekla Tabitha a zamířila ke dveřím. Kyrián jí zastavil. „Ne!“ zavrčel. „Může to být nějaký trik.“ „Trik si strč do zadku,“ zamumlala. „Simi? Jsi to ty tam venku?“


Sherrilyn Kenyon

„Tabitho, pusť mě dovnitř. Nemůžu pomoct Akrimu, když ho nevidím. A já sakra chci pomoct mému Akrimu. Pusťte mě dovnitř, nebo si Simi pomůže sama a z těchhle dveří udělá barbecue.“ „Ne nesmíš, Simi. Štít ti ublíží, pokud se o to pokusíš. Musí tě pozvat dovnitř.“ Tabitha ztuhla, když uslyšela jemný cizí ženský hlas na druhé straně dveří. Měla v hlase slyšet náznak cizího přízvuku. „Kdo je to s tebou, Simi?“ „Jedna z bohyniných fen. Jsou to lidé, kteří slouží v chrámu na Olympu. Katra je fakt super ženská, která pomůže mému Akrimu. Teď už nech Simi vejít!“ „To je v pořádku,“ řekla Tabitha Kyriánovi. „Já znám Simi a zaručuju vám, že je tam opravdu ona.“ Kyrián jí věnoval hrozivý pohled. „Jo, a tak znáš Valeriuse. To mi nedává moc důvěry ve tvé rozhodnutí.“ Tabitha ztuhla. „Amando, pokud máš ráda koule tvého manžela, navrhuju, abys mi ho odstranila z cesty, nebo bude zpívat soprán.“ „Nech jí otevřít ty dveře, Kyriáne.“ „Ani za nic,“ zavrčel. „Moje dcera spí tam nahoře.“

270


Zmocni se noci

„Její neteř spí tam nahoře,“ připomněla mu Amanda. „Tabitha by Marissu nikdy neohrozila. Teď uhni.“ Kyrián udělal gesto, jako kdyby chtěl obě uškrtit, ale pak ustoupil. Tabitha otevřela dveře a uviděla venku Simi s extrémně vysokou ženou v rouchu. Ani jedna žena se nezeptala, kde byl Ash. Zdálo se, že to instinktivně vědí. „Neboj se, Tabby,“ řekla jí Simi, když neuvěřitelně vysoká žena mířila nahoru po schodech. „Katra nikdy neublíží mému Akrimu. Ona ho miluje tak, jako my.“ Katra neposlouchala Simi, když zamířila po schodech nahoru neznámým domem. Vlastně pro ni neexistovalo nic jako neznámý dům. Zdědila po svém otci a matce hodně věcí, včetně schopnosti vnímat podstatu a uspořádání budov. Tenhle dům odrážel teplo, respekt a lásku. Nebylo divu, že tu Acheron rád zůstával, kdykoliv se rozhodl navštívit New Orleans. Tohle byl krásný domov a Marissa byla šťastné dítě, že tu mohla vyrůstat. Jak moc si přála, aby znala takové místo, když byla ještě malá holka. Když otevřela poslední dveře na chodbě, našla Acherona ležet na velké posteli s nebesy.


Sherrilyn Kenyon

Kat se zastavila při pohledu na Acherona. Všechna ta staletí k němu nikdy nebyla tak blízko. Když byla mladá, často se snažila zahlédnout ho, když přišel na Olymp za Artemis. Stejně jako všechny služky bohyně byla Kat vykázána z chrámu, kdykoliv ho navštívil. A jí bylo víc, než kterékoliv jiné zakázáno být v jeho blízkosti. A teď… Klidně by čekala celý svůj život na tenhle okamžik. Pro jedinou možnost dotknout se ho. Poznat ho. Cítit jeho objetí. Jen jedinkrát. Srdce jí bušilo, když přešla místnost a postavila se vedle postele, která moc nevyhovovala jeho vysokému a štíhlému tělu. Bledost a zvláštní barva jeho kůže nic neměnila na skutečnosti, že to byl bez pochyb ten nejkrásnější muž, který se kdy narodil. Ale bylo v něm mnohem víc, než jen vnější krása. Dokonce i ve spánku budil respekt a děs. Cítila, jak na ní působí jeho moc. Volá jí. Měl moc inkarnace. Víc než to. V řádu vesmíru byl neocenitelný. Pokud by Acheron někdy zemřel… Ani na to nemohla pomyslet. Pomocí vlastní síly, která byla po té jeho druhá největší, Kat zavřela a zamknula dveře a tím i své 272


Zmocni se noci

myšlenky. Sklopila kápi a sedla si vedle něj. Chtěla jen několik minut o samotě s ním. Aby je nikdo nemohl vidět. „Jsi tak krásný,“ vydechla, když sledovala linii jeho obočí. Od chvíle kdy ho poprvé zahlédla jako malá, se toužila dotknout jeho rukou. Toužila, aby na ni zavolal jménem. Nebo ještě lépe, toužila po tom, aby vůbec věděl, že existuje. Ale to jim nebylo souzeno. Artemis bude vždy stát mezi nimi. Bylo to stanoveno už před staletími. Nikdo, a zvláště ne Kat, se nemohl dotknout posvátného Acherona. Ale ona tu s ním seděla sama, daleko od bdělého pohledu bohyně. Zachvátily jí hluboké emoce. Nemohla zastavit jejich příliv a tak si k němu Kat lehla a objala ho. Přála si, aby byl vzhůru a poznal jí. Cítil jí. Ale on nebyl. Nikdy se nedozví, že tu byla. Že to byla ona, kdo mu pomohl. Simi měla zakázáno říct mu to, a jakmile zmizí, ostatní na ní okamžitě zapomenou. Jako kdyby jí nikdy neviděli.


Sherrilyn Kenyon

„Miluju tě,“ zašeptala mu do ucha a přejela mu prsty přes tvář. „Jednoho dne,“ vydechla, „se poznáme. Slibuju.“ Kat svou sílou odemkla dveře a pak vytáhla z kapsy malou brašničku. Vyndala z ní tři listy ze stromu života, který kvetl na zahradě Ničitelů, hluboko v síních chrámu v Kalosis. Jen tohle mohlo zlomit ypsni, posvátný spánek, který Orasia kdysi odnesl z posvátné haly Katoteros, kdy ještě staří Atlantští bohové vládli na zemi. Tohle samo o sobě mohlo plně obnovit Acheronovi síly. Kat žmoulala v ruce listy, dokud nebyly mokré. Položila je Acheronovi na rty a zkroutila je, aby mu do úst mohlo nakapat devět kapek. Dívala se, jak se mu do úst pomalu rozšiřuje barva a následně i do celého jeho těla. Zhluboka se nadechl a otevřel oči. Okamžitě zmizela. Ach cítil ve vzduchu rozruch. Rychle se posadil. Když mu ale celým tělem projela bolest, přál si, aby to neudělal. Olízl si rty a zašklebil se při hořké, příšerné chuti v ústech. „Akri?“

274


Zmocni se noci

Jeho srdce přestalo bít, když uslyšel váhavý hlas Simi okamžik předtím, než vtrhla do pokoje a skočila na postel vedle něj. Najednou si na všechno vzpomněl. Démoni. Rána… Co ho to sakra udeřilo? „Simi, co tu vlastně dělám?“ Vrhla se na něj a objala ho tak, že se svalil na záda a ona se mu omotala kolem horní části trupu. „Ty jsi Simi tak vyděsil, Akri. Nevěděla co se s tebou děje. Změnil ses na takového šedivého a ošklivého jako je nějaká socha. Tohle nemůžeš dělat! Řekl jsi to.“ „Jsem v pořádku, Sim,“ řekl a kolébal jí. „Myslím. Proč jsem v domě Kyriána… s tebou v lidské podobě?“ „Přivedli jsme tě sem.“ Ash se napjala při zvuku Kyriánova hlasu. Pomalu se posadil a stále objímal Simi. Ve dveřích stál Kyrián s rukama založenýma na hrudi s Juliánem a Amandou. „Jsi v pořádku?“ zeptal se ho Kyrián. Ash přikývl. „Myslím, že ano. Stále mám trochu závrať, ale dýchám.“ Nebo se o to alespoň snažil vzhledem k tomu, že na něm byla Simi přilepená jako obranná medvědice.


Sherrilyn Kenyon

„Víš, co se ti stalo?“ zeptala se Tabitha z chodby. Bohužel ano, ale to nebylo něco, co by potřebovali vědět, protože se Simi vydala pro protilátku a vrátila ho zpátky. Díky Bohu, že rozumí dokonale jeho pokynům. Pokud by se někdy ostatní dozvěděli kdo a co vlastně byl… Ale zůstávala tu otázka: Kdo z démonů znal o něm pravdu? Jak věděli o té směsi, která ho dokáže neutralizovat? Ne, že by to ještě někdy mohlo fungovat. Už věděl, co má očekávat a tak si dá před nimi pozor. Zažili by obrovskou bolest, kdyby se mu znovu hloupě snažili ublížit. „Tak jo, Simi,“ řekl Ash a poklepal démona po zádech. „Můžeš mě nechat jít.“ „Ne, to nemůžu,“ řekla a sevřela ho ještě pevněji. „Vypadal jsi strašně, Akri. Jako jedna z těch věcí doma. Fuj! Simi se to nelíbí. Ty bys měl zůstat růžový a krásný jako teď. Nebo modrý. Nevadí mi, když jsi modrý. Ale musí být modrá jenom tvoje kůže. Když máš modrou duši, tak je Simi smutná taky.“ „Tak jo, Simi,“ přerušil ji Ash dřív, než by řekla něco, co neměla. „Ty máš modrou kůži?“ zeptal se Kyrián.

276


Zmocni se noci

„Kůže každého zmodrá, když je mu zima,“ odpověděl vyhýbavě. Ash sklouzl z postele i se Simi v náruči, jejíž držení se ještě upevnilo. Potřeboval se dostat z téhle místnosti a odvrátit je od myšlenky, že byl právě hodně blízko k vymření celého jeho druhu. Simi se přesunula na jeho záda a držela ruce pevně sevřené kolem jeho pasu. „Myslím, že se k tobě někdo přilepil, T-Rexi,“ řekl mu Talon se smíchem. „Jo, jen trošku.“ Ash se vydal z místnosti. „Můžeme dostat nějakou zmrzlinu?“ zeptala se Simi, když ho konečně pustila. Vydala se ke schodům a pak se otočila k pokoji Marissy. Otevřela je a podívala se dovnitř. „Pst!“ řekla Simi nahlas, když pokračovala dál. „Dítě spí.“ „Jo, a Tabitha se plíží pryč,“ řekl Kyrián. „Utíkáš na schůzku s Valeriusem?“ Tabitha ztuhla nad jeho otázkou. „Pověz mi něco, Ashi,“ řekla, když se k němu blížila na schodech. „Bylo by Artemis jedno, kdybych zabila jednoho exTemného lovce?“ „Jo, ale myslím si, že by to vadilo tvojí sestře.“ Tabitha se podívala přes rameno na Amandu. „Tak to ho radši nech pojistit. Protože je jenom krůček od ošklivého pádu ze schodů.“


Sherrilyn Kenyon

„Nevyhrožuj mi, Tabby,“ řekl Kyrián. „Chovala ses ke mě pěkně hnusně, když jsi zjistila, že jsem s Amandou. Vlastně ses mě pokusila zabít. A teď ses zapletla s tím nejhorším druhem spodiny. Řekni jí to, Ashi. Lidé jako on zabíjejí bez soucitu.“ Tabitha se otočila směrem k hornímu konci schodiště, kde stál. „Lidé jako on? A co starověcí generálové? Vypadá to, že znám nejméně dva další lidi, kteří jsou jako on.“ Významně se podívala z Kyriána na Juliána. „Tabitho,“ řekla Amanda. „Dost. Věděla jsi, jak to má Kyrián s Valeriusem. Jak jsi nám to mohla udělat?“ Ash se podrbal na hlavě, jako kdyby ho bolela. „Lidi, nechte Tabithu na pokoji. Já jsem ten, kdo jí dal dohromady s Valeriusem.“ „Proč?“ zeptal se Kyrián, Julián i Amanda unisono. Ash se zastavil na schodech a věnoval Tabithě vyčerpaný pohled. „Tabby, jak by měl vypadat tvůj vysněný muž?“ „Upřímně?“ Ash kývl. „Jako ty,“ řekla bez zaváhání. „Někdo vysoký, nádherný, moderní a gotický.“ „A co si myslíš o Valeriusovi?“ 278


Zmocni se noci

Váhavě se podívala na sestru. „Je to tříska v zadku, ale vážně ho mám ráda.“ Kyrián i Julián zanadávali. „Tabitho…“ řekla Amanda varovným tónem. „Neříkej mi Tabitho. Bože, jsem už unavená z toho, jak se po mě všichni vozíte.“ Tabitha sešla po schodech a zamířila kde dveřím, aby odešla. Jakmile je ale otevřela, setkala se na schodech s Nickem. Usmál se na ní, než vstoupil do haly. Protáhl se vedle ní dřív, než jí stačilo napadnout, že by ho měla zastavit a varovat ho před Ashem v domě... se Simi. Zírala na něj a otočila se. „Čau, Nicky!“ řekla Simi a její obličej se rozzářil jako sluníčko. Odtančila od Ashe a začala mávat na Nicka. Tabithu polila studená hrůza. A v tom okamžiku věděla, že si Ash uvědomil, že Simi „znala“ Nicka. Jeho tvář se zbarvila vzteky do ruda. Nick ztuhl a pak vytřeštil oči. Simi se objevila u něj a nebyla si vědoma toho, jaký zmatek způsobila. „Nicky,“ řekla a položila si ruce v bok, jako kdyby na něj byla naštvaná. „Proč ses se mnou dneska v noci nesetkal tak, jak jsi mi řekl?“ Nick otevřel ústa a zase je zavřel, když Ash povolil svou hrázi zadržovaného vzteku. Popadl


Sherrilyn Kenyon

Nicka pod krkem a hodil ho na zeď. Nick do ní udeřil tak tvrdě, že prošel celou omítkou. Tabitha se přikrčila, když si představila Nickovu bolest, který se právě snažil zvednout z prášku sádry. „Nevěděl jsem, že je to tvoje přítelkyně, Ashi.“ Nick oddechoval. „Přísahám.“ Ashovi stříbrné oči dostaly zářící odstín červené. „Není to moje holka, ty idiote. Je to moje dcera.“ Tabitha si nemyslela, že je to možné, ale Nick zbledl ještě víc. „Ale ona je tak… tak mladá… ty jsi tak mladý…“ Nick slyšitelně polkl. „A já jsem tak v háji.“ Ashovi oči vařili směsí červené a žluté barvy. Znovu udeřil Nicka. Ten odletěl dvacet stop dozadu a zastavil se až o Kyriána. Marissa nahoře začala plakat. „Amando, jdi utěšit svoje dítě,“ zavrčel Ash hlasem, který nebyl lidský. Byl hluboký a hřmějící. Děsivý. Zatímco byl trochu vyrušený ze své zloby, Tabitha se k němu rozběhla. Ten ale natáhl ruku a zastavil jí. Držela jí nějaká neviditelná síla. „Akri!“ ječela Simi. „Ne!“ Ash se pohnul k Nickovi, ale než mohl udělat dva kroky, Simi byla mezi nimi. Tabitha se přikrčila, když ze sebe Ash vydal zoufalý výkřik. 280


Zmocni se noci

„Ty jsi nikdy neměla mít žádnou sexuální zkušenost!“ řekl svému démonovi. Zatímco se ostatní báli o své životy, Simi nechával jeho hněv úplně klidnou. „Proč ne?“ zeptala se Simi. „Všichni ostatní jí mají.“ Ash si vjel rukama do svých černých vlasů. „Protože sakra Simi, teď budeš jako všichni ostatní. Nikdy od tebe nebudu mít klid.“ Simi zkroutila obličej, jako kdyby to byla ta nejnechutnější věc, kterou kdy slyšela. „Ale prosím, akri. Máš o sobě až příliš velké mínění. Je mi z toho zle. Potloukal ses s tou fúrií až příliš dlouho. Fuj! Myslím si, že vypadáš celkem dobře, ale nejsi žádný Travis Fimel. Ten je fakt skvělej. Ale upřímně, Simi se nelíbilo všechno to zadýchávání a pocení. Je to až moc velká práce na tak malé množství potěšení. Osobně bych šla raději nakupovat. Je to mnohem větší zábava a nemusíš se potom sprchovat. No, ne pokud nejdeš do nějakého špinavého centra, ale dnes už jsou většinou čisté.“ Nick otevřel ústa, jako kdyby jí chtěl vyvrátit její slova, ale byl zastaven Talonem, který na něj zavrtěl hlavou.


Sherrilyn Kenyon

„Chlapče,“ řekl mu ostře Talon. „Buď zatraceně rád, že to stálo za prd, a bez co ti Simi nabízí předtím, než přijdeš o život.“ „Jo, Nicku,“ dodal Kyrián. „Drž už zatraceně hubu.“ Ash je ignoroval a přitáhl si Simi k sobě. Přitiskl si ji na hruď tak silně, jako kdyby se bál nechat ji jít. Neviditelná síla, která držela Tabithu najednou zmizela. Zhluboka se nadechla. Zdálo se, že se samotný vzduch kolem nich uklidnil. Když se ale Ash ohlédl na Nicka, jeho oči stále planuly červeně. „Jsi pro mě mrtvý, Gautiere. Kdybych byl tebou, zabil bych se, abych se uchránil od problémů, které uděláš příště.“ „Hej!“ vyštěkla Tabitha na Ashe, který zamířil ke dveřím. „To bylo vážně kruté.“ „Uhni, Tabitho,“ zavrčel varovně Ash. „Simi, vrať se ke mně.“ Démon se změnil na černou mlhu, která se plížila Ashovi na rameno a stala se tetováním ve tvaru draka. Ash okamžitě vyrazil ven z Kyriánova domu. Tabitha bez zaváhání běžela za ním. „Ashi!“ zakřičela a přitáhla ho na příjezdové cestě k sobě, aby ho zastavila. „Co to děláš?“ „Odcházím předtím, než zabiju Nicka.“ 282


Zmocni se noci

„Nemůžeš z toho vinit jenom jeho.“ „Houby nemůžu. Vyspal se s mojí Simi.“ „No, když chceš vážně někoho nenávidět, pak můžeš mě. Byla jsem ta, kdo je spolu nechal o samotě.“ Jeho oči hořely, když se na ní podíval. Doslova. „Nech mě, Tabitho. Hned.“ „Ne,“ řekla vážně. „Jestli chceš někomu ublížit, pak tomu, kdo je za to skutečně zodpovědný. Ty a Nick jste nejlepší přátelé. Nemysli si, že to nevím. Miluje tě jako bratra a tys ho právě zničil.“ „On spal-“ „Slyšela jsem tě už poprvé. A taky vím, jak zle bylo Nickovi, když se dozvěděl, že Simi patří tobě. Řekni mi něco, Ashi. Jak to, že o ní Nick neví?“ Jeho čelist sebou zuřivě cukla. „Nechtěl jsem, aby o ní někdo věděl. Věděl jsem, že přijde den, kdy bude…“ Trhl sebou, jako kdyby ho ta myšlenka zranila. „Nerozumíš tomu.“ „Máš pravdu, tomu nerozumím. Nejvíc tomu, co se ti stalo dneska v noci. Nevím, co po mně jde. Nechápu, v co ses sakra proměnil před několika minutama a proč tvoje oči dělají divnou ohňovou show. Co jsi zač? Protože teď bych byla vážně překvapená, kdybys mi řekl, žes byl někdy člověk.“


Sherrilyn Kenyon

Jeho oči se zablýskaly barvou červeného stříbra. Byl jsem člověk, jednou,“ vydechl. „A teď?“ „Teď je čas, abyste oba zemřeli.“ Tabitha uslyšela děsivá a nebezpečná slova jen chvíli předtím, než jí něco teplého probodlo žaludek.

KAPITOLA 10

Tabitha zalapala po dechu, když jí pohltila bolest. Nikdy nic takového nepocítila. Bylo to, jako kdyby něco napadlo její tělo. Ash zanadával. Vymrštil ruku dopředu a odhodil jí. Tabitha zakřičela bolestí z jeho zásahu. Bylo to, jako kdyby se jí něco snažila vyrvat z vlastního těla. Nemohla se tomu postavit. Začala padat dolů, když si uvědomila, že jí někdo tisknul ke svému silnému hrudníku. „Mám tě,“ řekl Valerius, vzal jí do náruče a přitiskl jí k sobě.

284


Zmocni se noci

Tabithě v jeho blízkosti poskočilo srdce. Nevěděla, jak se mu povedlo dostat se tam a chytit jí, ale byla mu vděčná, že to udělal. „Opatrně,“ řekla a měla zaťaté zuby, aby zabránila zasténání bolestí, která jí pomalu přemáhala. Oči se jí naplnily slzami. Bála se, že se ten duch bude snažit převtělit do Ashe nebo do Valeriuse. „Na to zapomeň,“ řekl Ash. Duch se zasmál a pak zmizel. Ash byl v okamžiku vedle ní. „Dýchej pomalu,“ zašeptal. Tabitha nemohla mluvit. Položila hlavu Valeriusovi na krk a vdechovala vůni jeho teplé kůže. Nikdy jí nenapadlo, že by tohle mohla k někomu cítit. Cítila se zvláštně chráněná, i když sama nemohla bojovat. „Musíme jí dostat do bezpečí,“ řekl Valerius ostře. Ash kývl. V jedné sekundě byli na příjezdové cestě u domu Kyriána a v té další byli ve Valeriusově pokoji v jeho domě. Valerius vypadal, že se mu ulevilo, když ji něžně položil na matraci. „Jsi v pořádku?“


Sherrilyn Kenyon

„Myslím, že ano,“ zašeptala. Bolest začala pomalu slábnout. Nabídl jí vřelý úsměv předtím, než jeho tvář ztvrdla a on se otočil a podíval se na Ashe. „Čemu čelíme?“ Ash se zhluboka nadechl a několik minut nic neříkal. „Ten dům před Kyriánovým domem byl Desiderius. Dobrá zpráva je, že není vtělený… zatím.“ „Ale já jsem s ním bojoval v tělesné podobě,“ řekl Valerius. „To on mě předtím napadnul.“ „Kdy?“ zeptala se Tabitha a zdálo se, že se její hrůza vrátila a desetinásobně zvětšila. „Neviděla jsem ho.“ „On byl ten, kterého na konci boje chránil ten duch. Pamatuješ?“ Tabitha zavrtěla hlavou. „To nebyl Desiderius. Věř mi, pamatuju si tvář toho bastarda.“ Dotkla se jizvy na své tváři. „Ne,“ řekl Ash. „Byl to jeho nejstarší syn. Podle Uriana mají stejné jméno.“ Tabitha obrátila oči v sloup. „Co je to s váma starověkýma? To nemáte v celé rodinné linii ani tři jména, že je musíte pořád do kolečka opakovat?“ „Byla to tradice,“ řekl Valerius. „I když jsem rád, že se z toho sešlo. Věř mi, že nemám žádnou radost 286


Zmocni se noci

ze jména, které ti připomínají kýčovité písně a člověka, co dělá nevysvětlitelné věci v tělocvičně střední školy. Ale předpokládám, že Valerius je konec konců lepší než Prďáckej Turek.“ Tabitha se zasmála jeho nečekanému komentáři. Byla ohromená, že pochopil její předchozí poznámku k filmu Hollywoodští rytíři. „Znám Tabithu, takže se ani nebudu ptát, co to celé mělo znamenat,“ řekl Ash a třel si rukou obočí. „Ashi?“ „Co se stalo?“ zašeptal Ash, aniž by si všimnul její otázky. Bylo to, jako kdyby mluvil s někým jiným. „Ashi?“ „Vy dva zůstanete tady a dneska večer už neopustíte tenhle dům.“ Okamžitě zmizel. Tabitha se podívala na Valeriuse, který se mračil. „Co to bylo?“ zeptala se. „Nevím, ale nemám z toho dobrý pocit.“

... Ash vstoupil do svého domu v Katoteros. Za ním proudil dovnitř vichr. Patnáct stop vysoké masivní dubové dveře hrozivě zaduněly, když je za sebou svou mocí zabouchl. Ve chvíli kdy překročil práh, se jeho elegantní moderní gotické oblečení změnilo


Sherrilyn Kenyon

na oblečení starověkého Atlanťana. Švy džínsů se změnily na šňůrky z hustě tkaných provázků, které držely těsné černé kožené kalhoty, které dokonale tvarovaly spodní část jeho těla. Košile a sako zmizely a místo toho na sobě měl foremastu z černého těžkého hedvábí - dlouhý plášť, který mu splýval kolem jeho nádherně pružného a svalnatého těla. Na zadní části haleny byl vyšitý znak zlatého slunce, které protínají tři stříbrné blesky. Byl to jeho osobní symbol síly a označoval všechno, co byl. Bez zastavení vešel přímo do obrovské haly z černého mramoru. Uprostřed podlahy byl stejný znak, jako měl na zádech pláště. V kruhové hale nebyl žádný nábytek. Zlatý klenutý strop nad ním byl podepírán šestnácti sloupy, které byly vytesané do soch nejvýznamnějších bohů Atlantidy. Bohové, kteří kdysi považovali tuhle oblast za jejich domov. V té době se shromažďovali v tomhle sále, aby spolu trávili čas, když se dívali na lidský svět a ochraňovali ho. Ale ty dny byly už dávno pryč. Starověcí bohové už byli dávno pryč. Ash zamířil do trůnního sálu, který ležel za hlavními dveřmi. Dveře byly lemovány podobiznou Apollymi Ničitelka a jejího manžela Archona 288


Zmocni se noci

Kosmetase, jehož jméno znamenalo Pořádek. Jeden čas byli ti dva v čele říše podsvětí a v jednom záchvatu hněvu Appolymi zničila každého, kdo tam pobýval. Všechny. Ani jeden z Atlantských bohů nepřežil potom, co se přes tenhle chrám přehnala její násilná zuřivost. Ash nikdy nepochopil, co jí mohlo dohnat k tomu, aby udělala něco takového. Když ale vstoupil do místnosti, kde byly trůny starověkých bohů, něco ho napadlo. „Uriane!“ zakřičel a povolal tak svého služebníka. Urian se přemístil do místnosti s Atlantskými trůny a vypadal rozzuřeně jako ďábel. Zastavil se, když spatřil pravou podobu Ashe. Temný lovec stál před pozlaceným pódiem, kde byly dva zlaté trůny, které byly vyřezány do tvaru draků. Urian měl stále problémy nějak se vypořádat s Ashem, když vypadal takhle. Krvavě rudé, planoucí oči přinutila i poloboha, jakým byl Urian přikrčit se. A navíc byla Ashova kůže mramorová a modrá… Errr… Nejvíc znepokojující ale byla hluboká, krutá jizva, která se táhla Ashovi od břicha až ke krku,


Sherrilyn Kenyon

kde ho označila čísi ruka. Vypadalo to, jako kdyby ho někdo kdysi držel za krk, když mu otevíral nožem jeho útroby. Urian se dozvěděl od Alexion v den, kdy přišel na Katoteros, že zatímco otisk ruky tu a tma mizí a zase se objevuje, vertikální jizva byla vidět jen na tomhle místě a on by na ní nikdy neměl nijak reagovat. Ne, pokud si cenil vlastního života. Ashova nestálá nálada způsobila, že všude byly přítomné hromy a blesky, které se objevovaly a ozývaly za olověnými okny chrámu. Existovalo jen velmi málo věci, ze kterých měl kdy Urian strach. Extrémně silný muž před ním byl jedním z nich. Ani Ashův domácí mazlíček pterygsauri se neodvážil přijít za svým pánem, když byl v téhle náladě. Na rozdíl od Uriana, malá okřídlená bytost podobná drakovi, zůstala moudře skryta. „Co máš pro mě za zprávy?“ zeptal se ho Acheron silným hlasem s Atlantským přízvukem. „V podstatě to, že v podsvětí vypuklo hotové peklo.“ Acheron vypadal méně než radostně z téhle novinky. Víc blesků se objevilo na obloze za trůny. Pokrývaly celou plochu od podlahy až ke stropu 290


Zmocni se noci

trůnního sálu. To tvořilo kolem těla Acherona děsivou záři. Blesky se hrozivě objevovaly a zase mizely, až to otřáslo podlahou chrámu, kde stál Urian. „Co se děje?“ Urian spolkl jeho sarkasmus. Chtěl zdůraznit, že počasí v Kalosis zrcadlilo počasí tady v Katoteros. To by se s největší pravděpodobností pro něj rovnalo sebevraždě. „Nevím. Desiderius se před malou chvílí vrátil se svým synem do haly. Bylo mi řečeno, že něco řekl Strykerovi, který dal Desideriusovi jako odměnu schopnost reinkarnace. Apollymi Ničitelka je uzavřená v chrámu a nikdo ji nesmí vidět. Zřejmě někdo něco podělal a tak poslala Charontské démony na krevním lov po Kalosis, aby našli pachatele. Spathi všude padají k zemi jako mouchy a každý má mokré kalhoty ze strachu z jejího hněvu.“ „A tvůj otec?“ Urian se napjal při skutečnosti, že Stryker, vůdce Spathi démonů, byl naveden Ničitelkou, aby ho zplodila. „Nevím. V minutě, kdy Desiderius odešel, začal obracet hlavní síň naruby.“ Jeho tvář ztvrdla. „Pořád křičí moje jméno a já nevím proč. Možná, že se dozvěděl, že jsem naživu.“


Sherrilyn Kenyon

Acheron od něj odvrátil pohled. „Co se to tu sakra děje, Ashi? Já vím, že to víš.“ „Ne, to nevím. Ničitelka ke mně nemluví. Nic od ní neslyším a to mě nejvíc znepokojuje. Nikdy nebyla tichá, když přicházela válka.“ Urian zanadával, když mu došlo, co to znamenalo. „Co se mohlo stát, že jsou z toho oba tak mimo?“ Acheron dostal tik do svalu na čelisti. „Můj odhad je, že Stryker poslal Desideriuse, aby mě otestoval. Jakmile Desi viděl, že to bylo efektivní, řekl to Strykerovi, který měl všechny důkazy, které potřeboval.“ „Důkazy o čem?“ Acheron přes něj přejel pohledem. „O tom, co je skutečně zač bohyně Apollymi.“ Urian si tiše hvízdl. „Jo, to ho fakt muselo vytočit. Možná budeme mít štěstí a on a Ničitelka teď každého nezabijou.“ Acheron po něm střelil pohledem, který ho donutil o krok ustoupit. „Promiň,“ řekl rychle. Acheron začal chodit po místnosti. Jeho plášť za ním děsivě proudil a stříbrné podrážky bot klapaly o černou mramorovou podlahu. Byl to strašidelný pohled. 292


Zmocni se noci

„Proč se tedy Desiderius pokusil převtělit do těla Tabithy?“ „Co tím myslíš?“ zeptal se ho Urian. „Snažil se dostat její tělo, když jsem tam byl. Potom, co jsem ho z ní dostal, přišel za mnou.“ To nedávalo smysl. Jak hloupý to byl nápad… ale přece jenom to byl Desiderius. „Proč by se o to pokoušel, kdyby věděl, co jsi zač?“ Ash mu věnoval nízký, zlověstný smích „Nemyslím si, že Strykem s Desideriusem sdílel informace, které měl. Neodvážil by se. Kdyby to vážně udělal, podkopalo by to jeho vlastní pravomoci v Kalosis.“ Dobrý postřeh. „Takže si myslím, že skutečnou otázkou je, kdo bude dárce těla.“ Acheron naklonil hlavu, jako kdyby si něco uvědomil. „Jde po Kyriánovi a Amandě. Vzhledem k tomu, že nedokázal dostat moje tělo a ani to Tabithy, zřejmě půjde za někým jiným, koho znají a komu důvěřují. A to je další věc, kterou musím zjistit. Stryker mě zablokoval, takže co se týče Desideriuse, nic necítím.“ „Ve skutečnosti začínám mít pocit jako lovná zvěř. Je tu spousta lidí, kteří se připojili ke Strykerovi, když mi podřezal krk. Pokud jeden


Sherrilyn Kenyon

z nich zjistí, že je špehuju, pošlou mě zpátky k tobě na kusy.“ Acheron mu věnoval ironický a zlý úsměv. „To je v pořádku. Poskládám tě zas dohromady.“ „Díky, šéfe. Ale tahle myšlenka je pro mě ještě víc znepokojující. Nemám chuť být rozsekaný na kusy, jo?“ Acheronova tvář znovu ztvrdla. „Jdi, Uriane.“ Urian sklonil hlavu a zmizel. Nechal Acherona samotného v Kalosis. Ten stál tiše v trůnním sále a poslouchal, i když z druhé strany nic neslyšel. Venku se objevilo víc blesků a vítr začal pískat proti sklům. „Mluv se mnou, Apollymi. Co děláš?“ Ale poprvé za jedenáct tisíc let byla naprosto tichá. Jediný zvuk, který slyšel v ohlušujícím tichu jeho mysli, byl slabý hlas jeho sestry. „Dávej si pozor na to, co si přeješ, bratříčku. Dostaneš to.“ ... Tabitha zavěsila telefon. Právě měla rozhovor s Amandou. Kyrián a Julián byly v procesu narovnávání Nickových žeber. Varovala svojí sestru o útoku Desideriuse nedaleko jejich domu. „Bojím se, Vale,“ řekla, když zavěsila. „Jsem vážně vyděšená. Slyšela jsem Amandin hlas, když 294


Zmocni se noci

mi vyprávěla o svém snu, kde ona i Kyrián zemřou. Vím, že toho chlapa nenávidíš, ale-“ „Není pravda, že bych nenáviděl Kyriána, Tabitho. To on nenávidí mě.“ Přikývla a Valerius si jí přitáhl do objetí, které nutně potřebovala. Pevně si ji přitisknul k hrudi, zatímco jí jednou rukou hladil ve vlasech. Nadechla se bohaté, příjemné vůně, která jí uklidňovala víc, než jeho dotek. „Acheron jí nenechá zemřít,“ řekl konejšivě. „Víš to.“ „Doufám, že ano, ale její sen…“ „Může být změněný. Acheron vždycky říká, že je osud bezmocný proti svobodné vůli. To co viděla, by je jeden z možných výsledků.“ Tabitha se zakuckala vlastními slzami, když ji napadlo, jaký by byl její život bez Amandy. To bylo víc, než mohla ustát. „Nemůžu přijít o svojí sestru, Valeriusi. Nemůžu. Vždycky jsme měli jedna druhou.“ „Pst,“ zašeptal předtím, než jí vtisknul jemný polibek na temeno hlavy. „Jsem si jistý, že to ona cítí stejně a přísahám na svůj život, že už se ani jedna z vás nebude muset bát toho, že ztratí tu druhou. Ne na mojí hlídce.“


Sherrilyn Kenyon

Tabitha byla ohromená jeho něžností. Bylo jasné, že on nikdy nic takového nezažil. Odtáhla se a podívala se na něj. „Jak tě tvoji bratři mohli zabít?“ Okamžitě jí pustil a okamžitě udělal tři kroky zpátky. Z výrazu jeho tváře poznala, že ho její otázka hluboce ranila. „Je mi to líto, Vale. To ode mě bylo necitlivé.“ „To je v pořádku. Věci byly tehdy jiné.“ Zdálo se, že to byla jeho odpověď. A zdálo se, že pro ni bylo až příliš snadné to přijmout. „Zavolám Ottovi, ať nám přinese večeři. Nevím jak ty, ale já mám hlad.“ Tabitha přikývla a nechala ho být, protože cítila, že potřebuje trochu klidu. Aniž by se ohlédl, odešel sám do knihovny. „Co vidíš na tom bastardovi?“ Rychle se obrátila za náhlým hlasem za ní a uviděla muže Valovi výšky, který na ní zlostně zíral. Byl oblečený v černých džínsech a černém tričku. Byl neuvěřitelně krásný s pečlivě zastřiženou bradkou, uhlově černými vlasy a elektrickýma modrýma očima. „Kdo sakra seš?“ „Zarek.“ Nečekané jméno jí zaskočilo. Takže to byl ten neslavný obětní beránek, který žil ve Valeriusově 296


Zmocni se noci

římském domě. Kromě výšky a tmavých vlasů nebylo nic, co by je mohlo spojovat jako bratry. Tabitha si složila ruce na prsou, když se mu postavila tváří v tvář. „Takže ty jsi ten hajzl s bleskem.“ Zlověstně se zasmál její urážce. „Byl bych opatrný být tebou. Neexistuje žádný zákon, který by mi zakazoval usmažit ti zadek.“ Ušklíbla se. Odmítla nechat se zastrašit. „Jasně, že je. Ash tě zabije, jestli mi ublížíš.“ „Mohl by to zkusit, ale pochybuju, že by uspěl.“ Prudce se nadechla, když slyšela jeho odvážný tón. „Ty ses fakt tak arogantní, viď?“ Nonšalantně pokrčil rameny. „Tak co tady děláš?“ zeptala se ho. „Díval jsem se na vás dva.“ Byla znechucená jeho doznáním a pomyšlením na to, že měl svoje vlastní soukromé představení jí a Valeriuse. Otřásla se odporem. „Jsi neuvěřitelný perverzák!“ Jeho oči se nebezpečně zúžily. „To sotva, ujišťuju tě, že jsem se díval jinam, když jste začali s tou odpornou zamilovanou věcí. Už jsem jednou v životě slepý byl. Nemám v úmyslu to zopakovat.“ „Tak proč jsi nás pozoroval?“ „Většinou ze zvědavosti.“


Sherrilyn Kenyon

„A teď jsi tady proč?“ „Protože jsem zvědavý, proč švagrová Kyriána souloží s někým takovým, jako je Valerius.“ Pohrdavě se na něj usmála. „Do toho ti nic není ty jeden zatracený bast…“ Tabithina slova se ztratila, když se s ní začal točit pokoj. Najednou byla Valeriusova knihovna pryč a ona se ocitla v nějaké zrcadlové chodbě. Viděla svůj odraz v zrcadlech. Po jejím boku stál Zarek. „Kde to jsme?“ „Olymp. Mám tu něco, co bych ti chtěl ukázat.“ Zrcadlo před ní se třpytilo a najednou se změnilo. Už neodráželo jejich odrazy. Místo toho jí ukázalo její minulost. Viděla starý plátěný stan, ve kterém byl svázaný k dřevěnému chrámu uvnitř zkrvavený muž. Mučili ho. Všude se rozléhaly jeho latinské výkřiky, ve kterých prosil o pomoc. Někdo dalším ho bil ostnatým bičem. Tabitha zavřela oči a zacpala si uši. Pak se v zrcadle objevil další muž, oblečený v římském brnění. Byl to mladý Valerius. Jeho tvář byla tmavá a nutně potřeboval oholit. Na jeho zbroji byly skvrny od krve. Vypadal unaveně a nemocně, jako kdyby nespal celé dny. Tabitha kolem něj ale stále viděla auru královské nadřazenosti. 298


Zmocni se noci

Hodil muži do tváře vodu. „Řekni mi, kam jdou.“ „Ne.“ V hlavě jí zazněly další latinské bolestné výkřiky. Dívala se, jak Valerius zasazuje vojákovi víc a víc ran. „Byl to tvůj milenec, který mě oslepil,“ zavrčel jí Zarek do ucha, když se zrcadlo zakalilo a pak znovu uklidnilo, aby jí mohlo ukázat obrázek dvou malých kluků. Jeden ležel na zemi schoulený do klubíčka, zatímco ho ten druhý mrskal bičem. Jedna z ran se zařízla hluboko do chlapcova oka a přiměla ho, aby zakřičel, a zakryl si ho jednou špinavou rukou. „Já jsem ten, který leží na zemi,“ zavrčel jí Zarek do ucha. „Valerius je ten, který mě nemilosrdně bije a i tak si to s ním rozdáváš.“ Tabitha se už nemohla dál dívat na to týrání, tak se otočila a do někoho vrazila. Začala bojovat, dokud nevzhlédla a neuviděla Ashe, který nevypadal moc šťastně. „Co to děláš, Z?“ „Jenom jí ukazuju pravdu.“ Ash na bývalého Temného lovce zavrtěl hlavou. „Nemůžu uvěřit, že sis vzal nymfu spravedlnosti a přesto ses od ní ještě nic nenaučil. Vždy jsou tu tři


Sherrilyn Kenyon

strany každé vzpomínky, Z. Tvoje, ostatních a ta pravdivá, která je někde mezi těma dvěma. Ty jí prozrazuješ jenom malý štěk z celého tohohle představení. Proč jí to neukážeš celé?“ Ash se otočil zády k zrcadlu. „Nebudu ti lhát, Tabby, abych nějak ovlivnil tvůj názor. To není paměť Zareka nebo Valeriuse. Je to jen neposkvrněná, objektivní pravda o tom, co se mezi nimi stalo.“ Znovu uviděla Valeriuse jako dítě. Za ním se objevil muž v tóze, který se nápadně podobal Zarekovi. Musel to být jejich otec. Zasmál se a pohladil Valeriuse po rameni. „To je ono, můj synu. Vždy zasáhni místo, kde jsou nejvíc zranitelní. Jednou z tebe bude skvělý generál.“ Zarek jako dítě se na oba zamračil, jako kdyby je mohl svým pohledem na místě zabít. Jejich otec prudce vytrhl Valeriusovi bič z ruky a začal ho bít znovu., Jeho tvář se stáhla hrůzou, když Valerius vyběhl se vzlykotem ven. Vypadal, jako kdyby mu bylo zle, když vyběhl na staré římské nádvoří a spadl do velké fontány v centru atria. Se založenýma rukama se opřel o okraj fontány. Položil si na ní hlavu. „Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se,“ opakoval znovu a znovu, zatímco dál plakal. 300


Zmocni se noci

Jeho otec vyběhl z domu. Mířil směrem k němu. „Valeriusi!“ zavrčel, když přišel k dítěti. „Co to děláš?“ Valerius neodpověděl. Jeho otec ho vytáhl za vlasy nahoru. Viděla v jeho tváři čistou hrůzu. „Ty ubohý malý červe,“ zamračil se jeho otec. „Měl jsem tě pojmenovat Valeria. Jsi víc žena, než muž.“ Jeho otec ho udeřil tak silně, že se zvuk rány odrážel od stěn domu a několik ptáků z okolních větví vzlétlo. Valerius neustál tu ránu a spadnul na zem. Nos i tvář mu krvácela. Valerius se pokusil zvednout, ale než se stačil vyškrábat na nohy, otec ho přetáhl bičem přes záda. Chlapec okamžitě spadnul zpátky. Jeho otec ho stále bil. Valerius si zakryl hlavu, když rány dopadaly na jeho drobné tělo. „Vstaň,“ zavrčel otec potom, co mu dal dvacet ran bičem. Valerius brečel tak silně, že nemohl mluvit. Jeho otec ho kopl do žeber. „Nahoru sakra, nebo dostaneš dalších dvacet.“ Tabitha netušila, jak se mu to podařilo, ale Valerius se nějak zvedl na nohy. Třásl se a chvěl. Jeho oblečení bylo roztrhané a tvář měl pokrytou špínou a krví.


Sherrilyn Kenyon

Jeho otec ho chytil pod krkem a strčil ho proti hrubé zdi tak silně, že měl poškrábaná celá záda. Přikrčila se, když si představila jeho bolest. Snažila si představit, jak to tak malé dítě mohlo ustát a nezkolabovat. „Budeš tu stát až do soumraku. Pokud jen ohneš kolena, aby sis odpočinul. Budu tě bít každý den, dokud se naučíš snášet bolest. Rozumíš mi?“ Malý Valerius přikývnul. „Markusi?“ vykřikl jeho otec. Další chlapec, který byl hodně podobný Valeriusovi vyběhl z domu. Bylo jasné, že byl o několik let starší, než on. „Ano, otče?“ „Hlídej bratra. Když si sedne, nebo se pohne, přijď pro mě.“ Markus se usmál, jako kdyby mu dal otec dárek. „Jistě pane.“ Jejich otec se otočil a odešel. Jakmile byl z dohledu, Markus se otočil na Valeriuse a usmál se. „Chudák Val,“ řekl jízlivě. „Zajímalo by mě, co ti otec udělá, jestli spadneš na zem.“ Markus ho udeřil do břicha. Valerius zasténal do břicha, ale nehnul se od zdi. To Markuse jenom rozzuřilo. Zavrčel na Valeriuse a začal ho mlátit. Valerius se bránil, ale

302


Zmocni se noci

bylo to k ničemu. Nakonec ho Markus povalil na zem. „Otče!“ zakřičel Markus a běžel ke dveřím, ve kterých zmizel jeho otec. „Spadl na zem!“ Tabitha se odvrátila ve strachu z toho, co mu Valeriusův otec vyměřil jako dodatečný trest. Už viděla jeho záda. Přejížděla rukama po těch jizvách, které nesl s grácií a důstojností. Musí opravdu nenávidět svého otce, a přesto proti němu nikdy neřekl ani slovo. Valerius prostě jen pokračoval ve svém životě, tiše trpěl a nesl si v sobě všechny bolestné vzpomínky. Přišel jí pozoruhodný. Najednou zrcadlo zčernalo. „Tohle nic nemění,“ řekl Zarek a kousnul se do rtu. „Takže byl taky bitý. Všiml jsem si, žes tu nezmínil fakt, že i on mučil-“ „Řecké vojáky, kteří napadali jeho vesnice,“ řekl Ash a tím ho přerušil. „Všechny ženy a děti byly uzamčeny v chrámu Minervy, než spálil jejich zem. Valerius šel po jejich armádě jen proto, aby ji zastavil dřív, než zabijí další nevinné lidi.“ Zarek se mu posmíval. „Všichni nebyli nevinní.“ „Ne,“ řekla Tabitha pevně. „Ale on byl generál v době, kdy bylo všechno řízeno násilím.“ „Ano,“ řekl Ash tiše. „A udělal to, co musel.“


Sherrilyn Kenyon

Zarek si odfrkl. „Jo, jasně. Valerius strávil celý svůj život tím, že se snažil zavděčit vlastnímu otci, snažil se, aby na něj to zvíře bylo hrdé.“ Ash zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu. „A když jste byli děti, tak se bál svého otce, že koktal pokaždé, když byl v jeho přítomnosti.“ „Nikdy neváhal dopustit se týrání, aby se zalíbil své rodině.“ „Nikdy?“ Tabitha se dívala do zrcadla, kde se opět ukázal Valerius jako dítě. Bylo mu tak osm let. Ležel v posteli a spal. Srdce jí bušilo nad klidným a sladkým pohledem, který se jí naskytnul. Ale jen do té doby, než se prudce otevřely dveře ložnice. Valeriusovi do obličeje prudce zasvítila lampa. Jeho otec ho chytil, vytáhl z postele a doslova ho odhodil na zem. Valerius se podíval na svého otce a pak na toho, kdo držel lampu. Byl to Markus. „Co je to?“ zeptal se jeho otec a hodil na Valeriuse deku. Valerius zbledl. „Co je to za deku, Zareku?“ zeptal se Ash. Zarekovi modré oči byly chladné. „Je to jenom kus deky pro koně, kterou mi ten malý parchant dal jedné zimní noci. Byl jsem za to zmlácený.“ 304


Zmocni se noci

„Valeriusi!“ vykřikl jeho otec, když udeřil chlapce. „Odpověz mi.“ „D-d-deka.“ „Viděl jsem ho dát to tomu otrokovi, otče,“ řekl Markus. „A Marius taky. Nechtěl, aby byla tomu otrokovi zima.“ „Je to pravda?“ Valerius vypadal vyděšeně. „Je to pravda!“ Valerius polkl. „Byla mu z-z-z-zima.“ „Byla mu zima?“ Jeho otec se ušklíbl. „No, lepší aby trpěl otrok, než ty, ne? Možná je na čase dát ti lekci chlapče.“ Předtím, než se mohl byť jen pohnout mu otec roztrhl roucho a pak ho vzal za hubenou paži a vyvlekl ho z místnosti. Úplně nahého ho dovedl ven, kde ho přivázal ke kůlu. Byla taková zima, že mu šel od pusy obláček kouře. „P-p-pro-“ Valeriusova prosba byla utnuta dalším násilným úderem. „Jsi Říman. My neprosíme o milost. Nikoho. Až přijde ráno, budeš zbitý ještě víc. Pokud tedy přežiješ noc.“ Valerius se třásl zimou. Kousl se do rtu, aby mu o sebe necvakaly zuby.


Sherrilyn Kenyon

Markus se mu vysmál. „Myslím, žes byl až příliš laskavý, otče.“ „Nepokoušej mě, Markusi, pokud se k němu nechceš připojit.“ Markusův smích okamžitě umlknul. Beze slova nebo ohlédnutí se oba otočili a vydali se k domu. Nechali Valeriuse venku samotného. Malý chlapec klesl na kolena, zatímco se snažil uvolnit ruce z provazů. Bylo to k ničemu. „Přísahám, že budu dobrý Říman,“ zašeptal tiše. „Budu.“ Obraz zmizel. „Nepřesvědčil jsi mě, Acherone,“ řekl Zarek chladně. „Pořád si myslím, že je to bastard, který není hoden lásky a nic si nezaslouží.“ „A co tohle?“ Zrcadlo se zalesklo a ona uviděla někoho, kdo byl podobný znetvořené verzi Zareka a starší verzi jejich otce ve starověkém římském domě, o kterém věděla, že byl jejich. Muž středního věku krvácel. Jeho tvář byla zhmožděná, jako kdyby ho do ní někdo kopal. Muž vrazil do něčeho, co vypadalo jako jídelna, kde seděl u stolu Valerius v brnění a psal dopis. Zamračil se a zvedl se na nohy, když uviděl šílený běh svého otce. Ten se rozběhl proti němu a popadl kovové kusy jeho brnění. „U Jupitera, pomoz mi, chlapče. Zachraň mě!“ 306


Zmocni se noci

Zarek se napřímil, když uviděl Valeriuse v plné zbroji. Záře svíčky se mu odrážela od brnění, které kontrastovalo s jeho krvavě rudým pláštěm. Valerius mu věnoval hrůzný pohled a odstrčil otce stranou. Pomalu vytáhl meč ze své kožené pochvy a otočil se, aby mohl čelit Zarekovi. „To je ono, chlapče,“ řekl jeho otec se zlým smíchem. „Ukaž tomu bezcennému otrokovi, co jsem tě naučil.“ „Jen do toho, ty parchante,“ zavrčel Zarek vyzývavě. „Jsem tady pro svou pomstu a ty nemůžeš zabít někoho, kdo už je mrtvý.“ „To jsem ani neměl v plánu,“ řekl prostě. „Valeriusi,“ zavrčel jeho otec. „Co to děláš, chlapče? Musíš mi pomoct.“ Jeho tvář byla ledově klidná. Podíval se na svého otce, jako kdyby to byl úplně cizí člověk. „Jsem Říman, otče. A už dávno nejsem chlapec. Řídím se tím, co jsi mě naučil a vím dobře, že nemám nikoho prosit o milost.“ Podal Zarekovi svůj meč jílcem dopředu. S těmito slovy Valerius zasalutoval svému bratrovi, odešel z místnosti a zavřel za sebou dveře. Když pomalu kráčel chodbou, slyšel ozvěnu výkřiků jeho otce.


Sherrilyn Kenyon

Tabitha nemohla dýchat. Cítila se jako svědek tragédie, kterou byly jejich životy. Část jí nemohla uvěřit, že Valerius v takové chvíli opustil svého otce, ale ta další to naprosto chápala. Chudák Valerius. Chudák Zarek. Oba byli oběti jednoho muže. Na jednoho syna plival, protože to byl otrok a na toho druhého, protože nebyl chladnokrevný a bezcitný. Alespoň ne do doby, kdy nechal zemřít svého otce. Podívala se na Zareka. Jeho oči pořád nesly bolest a nenávist z minulosti. „Pokud Valeriuse tak nenávidíš, Zareku, proč jsi ho taky nezabil?“ „Pardon za špatný vtip, ale v té době jsem nebyl jen slepý, ale i krátkozraký.“ „Ne,“ zašeptala. „Tys to věděl, viď? Věděl jsi, kdo si zaslouží tvou nenávist, ale on to nebyl.“ Zarekova tvář se stáhla do ještě chladnějšího úšklebku, když střelil svým hrozivým pohled z Tabithy na Acherona. „Tohle nic nemění. Valerius si nezaslouží mír. Nezaslouží si nic jiného, než opovržení. Je to syn svého otce.“ „A co jsi ty?“ zeptala se ho Tabitha. „Zdá se mi, že ty jsi ten, který v sobě nosí nenávist. Nenechá tě žít v míru. Valerius neútočí na jiné lidi. Nikdy. Pro mě to znamená, že je mnohem víc muž, než jsi ty.“

308


Zmocni se noci

Zarek jí probodnul pohledem. „Ach, myslíš si, že je vyjímečný. Že stojí za to, abys ho bránila. Víš co, zlato? Jestli chceš vědět, koho Valerius vážně miluje, jdi do solária v jeho domě. Představ si, jak moc pro něj musí Agrippina znamenat, když sebou tahá její kamennou sochu už víc, než dva tisíce let.“ „Zareku…“ zavrčel varovně Ash. „Co je? Je to pravda a ty to víš.“ Zarek udělal krok zpět. Najednou vypadal, jako kdyby se snažil zmizet. „Co…?“ Ash se na něj pobaveně podíval. „Jen pro pořádek, Zareku. Pokud někdy ublížíš Tabithě, zabiju tě. Bohové a bohyně mi dají svolení.“ Zarek otevřel ústa, jako kdyby se s ním chtěl hádat, ale zmizel ještě předtím, než mohl něco vyslovit. Další věc, kterou si Tabitha uvědomila, bylo to, že byla zpátky ve Valeriusově knihovně. „Tabitho?“ zeptal se Valerius, když se vrátil do místnosti. „Tys neslyšela mojí otázku?“ Tabitha natáhla ruku a dotkla se nejbližší police, aby se ujistila, že je vážně tady. Jo, byla zpátky. Ale najednou se cítila divně. „Ne,“ řekla Valeriusovi. „Neslyšela jsem tě, promiň.“ „Otto chtěl vědět, jestli máš ráda houby.“


Sherrilyn Kenyon

„Mohla bych se po nich utlouct.“ Valerius jí věnoval pobavený pohled, než předal Ottovi informace. Po ukončení objednávky jejich večeře si dal telefon zpátky do kapsy. „Jsi v pořádku?“ Ne, nebyla. Obrazy a slova Zareka a Ashe stále zaplňovaly její mysl. Chtěla vědět, komu z nich má věřit. „Kde máš solárium?“ Nebylo pochyb, že Valeriusem projela vlna obav. „Moje co?“ „Tvoje solárium. Máš nějaké, ne?“ „Já… ehm, ano. Jedno mám.“ Alespoň jí nelhal. „Může se tam jít podívat?“ Ztuhl. „Proč?“ „Mám ráda solária. Jsou to pěkné pokoje.“ Tabitha vyrazila z knihovny na druhou stranu domu. „Je to touhle cestou?“ „Ne,“ řekl Valerius za ní. „Pořád nechápu, proč chceš-“ „Jen pro mou zábavu. Jen na sekundu, jo?“ Valerius uvažoval. Něco s Tabithou nebylo v pořádku. Cítil to. Navíc se už nechtěl schovávat před svojí minulostí. A z nějakého důvodu, kterému nerozuměl, před ní nic nechtěl skrývat. Vznešeně k ní sklonil hlavu a udělal krok zpátky ke schodům. „Pojď za mnou.“ 310


Zmocni se noci

Vedl ji po schodech nahoru do místnosti vedle jeho ložnice, které byly uzamčené zámkem. Tabitha pozorovala, jak zadával kód. Zámek se otevřel. Valerius se zhluboka nadechl, než doširoka rozevřel dveře. Tabithě pokleslo srdce, když uviděla sochu ve středu místnosti. Byla to krásná mladá žena. Vedle ní hořel věčný plamen. Otočila se na Valeriuse, ten jí ale odmítal pohled oplatit. Zíral do země. „Takže to je důvod, proč jsi tak vyšiloval kvůli petroleji. Musel jsi jí vážně milovat.“

KAPITOLA 11

Valerius se podíval na sochu. V uších mu zněla Tabitina slova. Jako vždy se dívala tvář Agrippiny do nicoty. Prázdné. Studené. Bezcitné. Hruď ho bolela z kruté minulosti a i z jeho vlastní hlouposti, když se snažil upnout k něčemu, co pro něj bylo jako pro člověka dobré. „Upřímně řečeno, ani jsem jí neznal,“ řekl tiše. „Nejspíš jsem s ní během jejího života nepromluvil víc, než pár slov a přesto, kdybych měl ženu, která


Sherrilyn Kenyon

by mě milovala, byl bych vděčný za to, kdyby to byla ona.“ Tabitha byla ohromená jeho doznáním. „Nerozumím tomu. Proč ti tolik záleží na soše ženy, kterou jsi neznal?“ „Protože jsem ubožák.“ Řekl hořce. „Ne, jsem moc patetický i na průměrného ubožáka. Starám se o její sochu, protože jsem nebyl schopný postarat se o ni.“ Ucítila z něj hněv a bolest, které se dotkly jejího srdce. „O čem to mluvíš?“ Celé tělo měl napjaté. Oči měl sklopené. „Chceš o mě znát vážně pravdu, Tabitho? Opravdu?“ „Ano, to chci.“ Založil si ruce na hrudi a vzdálil se od ní, aby se mohl podívat ven tmavým oknem na elegantní nádvoří pod ním. „Byl jsem genetický omyl gigantických rozměrů a nikdy jsem nepochopil proč. Strávil jsem celý život tím, že jsem se to snažil pochopit. Proč se sakra furt seru do záležitostí jiných lidí, když všichni ostatní na mě kašlou.“ Jeho vulgární výrazy jí šokovaly. Nikdy takhle nemluvil. To samo jí prozradilo, jak nestálá jeho nálada byla. „Není přece nic zlého na tom, starat se o jiné lidi.“

312


Zmocni se noci

„Jo, to je. „Proč bych se měl o ně starat? Kdybych teď zemřel, nikomu bych nechyběl. Naopak vím, že by se z toho většina lidí spíš radovala.��� Krk se jí stáhnul, když jí došla pravdivost jeho tvrzení a taky když si představila, jak umírá… Působilo jí to nepředstavitelnou bolest. „Mě bys chyběl, Valeriusi.“ Zavrtěl hlavou. „Jak bych mohl? Sotva mě znáš. Nejsem hlupák. Viděl jsem tvé přátele. Žádný z nich není jako já. Nikdo z nich se nechová nebo nemluví jako jí. Tvůj druh nás nenávidí. Odmítáte nás. Jsem bohatý a kultivovaný. Pocházím z ušlechtilé římské rodiny, proto se povyšuju nad všechny ostatní. Tak je to normální. Musím zůstat zlý a chladný když jsou kolem mě ostatní. Nemáme žádné city, které by mohly být zraněny. Proč by měl mít římský šlechtic zájem o obyčejného otroka? A ani ne o dva tisíce let později tu stojím jako vznešený hlídací pes a dávám pozor na otrokyni, která se bojí tmy jako malé dítě a já jí dal kdysi slib, že jí nikdy nenechám spát ve tmě.“ Jeho slova se jí dotkla tak hluboce, že se jí sevřela hruď a téměř jí to vehnalo slzy do očí. Pouhá skutečnost, že držel slib, který dal obyčejné otrokyni… „Proč se bála tmy?“


Sherrilyn Kenyon

Napnul čelist. „Byla to dcera bohatého obchodníka ve městě. Můj otec ho ale zničil. Odvezl jí do Říma, kde jí chtěl prodat na trhu. Uviděla jí moje babička a pomyslela si, že by z ní byla dobrá společnice. Můj otec jí dal babičce jako dárek a Agrippina žila celý život v hrůze, že někdo další přijde v temné noci a znovu jí zničí celý svět.“ Jeho oči byly divoké. „Brzy ale zjistila tím nejhorším způsobem, že světlo někdy nemůže zahnat všechny příšery. Některým je jedno, kdo je vidí.“ Tabitha se zamračila. „Tomu nerozumím.“ Otočil se k ní s hrozivým pohledem. „Víš co je to asterosum?“ „Ne.“ „Je to starobylá droga, která naprosto ochromí tvoje tělo, ale nechá ti schopnost vidět, slyšet a cítit. Římští lékaři to používali, když chtěli provést amputaci.“ Trhl sebou, jako kdyby jím prošla nějaká bolest. Cítila jeho utrpení ve své vlastní hrudi. Valerius se objal pažemi, jako kdyby ho to mohlo nějakým způsobem uchránit před hrůzou minulosti. „Byla to droga, kterou mi mí bratři dali tu noc, co přišli do mé vily. Právě jsem porazil keltské město Angaracia. Místo toho, abych spálil jejich zem a 314


Zmocni se noci

zabil každého, jak to dělal každý muž v mé rodině, vyjednal jsem s Kelty jejich kapitulaci. Myslel jsem si, že by bylo lepší, kdyby jejich děti nevyrůstaly v nenávisti k Římu a nesnažily se potom pomstít římskému lidu, jak se to stalo už mnohokrát předtím.“ Trpce se zasmál. „Byla to moje osudová chyba.“ „Jak by mohlo být milosrdenství chyba?“ zeptala se zděšeně. Až, když ta slova vyslovila, vzpomněla si na pohled na jeho otce. Ve Valeriusově světě to byl trestný čin. Valerius si odkašlal. „Většina z mé armády byla ve vnějších provinciích a bojovala s Kelty. Byl jsem jediný Říman svého času, který byl v boji proti nim úspěšný. Bylo to hlavně proto, že jsem jim rozuměl. Moji bratři mě za to nenáviděli. Pro ně byl jediný způsob, jak dobýt město, zničit ho. „Takže je napadlo, že tě zabijou?“ Přikývl. „Přišli do mého domu a omámili mě. Ležel jsem na podlaze úplně bezmocný, zatímco oni ničili všechno okolo mě. Potom, co vyplenili mojí halu mě vzadu dozadu na nádvoří, aby mě zabili. Tam ale našli sochu Agrippiny.“ Tabitha se podívala na bílou mramorovou tvář jeho minulosti. „Proč jsi tam měl tu sochu?“


Sherrilyn Kenyon

„Stejně jako moje babička jsem si myslel, že si zaslouží být zachráněná. Zachovaná. Tak jsem jí dal do mé soukromé zahrady nedlouho potom, co ke mně přišla žít.“ Projel jí zlý osten žárlivosti. Možná tu ženu nemiloval, ale zřejmě k ní cítil něco hlubokého. Zejména proto, že strávil tisíce let tím, že držel slib, který jí dal. „Jak to, že nakonec skončila u tebe?“ zeptala se tiše. Zhluboka se nadechl. „Moje babička mě zavolala domů z bitevního pole, protože věděla, že umírá a bála se o Agrippinu. Znala temperament svých synů a vnuků a Agrippina byla velmi krásná a jemná žena. Hodně pro ni znamenala. Byl jsem jediný, koho nemusela odhánět od její postele. Tak se mě zeptala, jestli bych jí nevzal do mého domu, abych jí tak udržel v bezpečí před ostatními.“ Tabithě se stáhlo hrdlo nad jeho laskavostí. „Ty ses do ní zamiloval?“ „Miloval jsem myšlenku na ní. Byla krásná. Jemná a laskavá. To byly věci, které v mém světě nikdy předtím neexistovaly. Pokaždé, když jsem byl doma, strávil jsem hodiny pozorováním jí z dálky, když si plnila své povinnosti. A často jsem přemýšlel, jak by někdo tak nádherný mohl milovat 316


Zmocni se noci

někoho tak odporného, jako já. Pak jsem se zase kritizoval za to, že jsem chtěl, aby mě milovala otrokyně. Byl jsem římský šlechtic a generál. Na co jsem potřeboval otrokyni?“ Přesto po ní toužil. Věděla to. Cítila to. Valerius zmlkl. Kdyby ho tak dobře neznala, přísahala by, že viděla v jeho očích slzy. „Znásilnili jí přede mnou a já jí nemohl pomoct.“ „Ach, Vale,“ vydechla. Odstoupil od ní, když se ho snažila dotknout. „Nemohl jsem ani zavřít oči, ani otočit hlavu. Ležel jsem tam úplně bezmocný a díval se na tom, jak se ukájeli násilím na ní. Čím víc křičela, tím víc se smáli, dokud jí Markus neprobodl mým mečem.“ Ta slova mu zachrčela v krku a v očích se mu objevily slzy. „K čemu jsem teda byl?“ zeptal se se zaťatými zuby. Nozdry se mu rozšířily bezmocným vztekem. „Co dobrého jsem pro ni na konci udělal? Kdybych jí nevzal do svého domu, alespoň by mohla žít.“ Tabitha se zakuckala vlastními slzami a on jí dovolil, aby ho objala. Snažila se nemyslet na to, co se stalo potom, co zabili Agrippinu. Viděla jizvy na jeho zápěstí a věděla, že ho ukřižovali. Tu noc musel zažít něco strašného. Není divu, že nechtěl vzpomínat na minulost.


Sherrilyn Kenyon

A ona už se ho nikdy nebude na nic z toho ptát. Několik sekund byl napjatý, než se uvolnil. Pak kolem ní ovinul paže a přitiskl jí těsně k sobě. „Co jsem to za člověka, když každé milosrdenství, o které se kdy pokusím, skončí ublížením právě těm, kterým jsem se snažil pomoct?“ „Mě jsi neublížil, ani Marle a Gilbertovi.“ „Zatím,“ vydechl. „Agrippina bydlela v mém domě skoro deset let, než jí Parcae ublížil.“ „Nikdo mi neublíží, Valeriusi. Věř mi.“ S láskou přejel rukou po její zjizvené tváři. „Máš v sobě tolik ohně. Zahřívá mě pokaždé, když tě mám u sebe.“ „Zahřívá tě? Většinu lidí spaluje. Můj bývalý říkal, že byl naprosto vyčerpaný, když jsem byla u něj. Říkal mi, že ho vysávám a že pak vždycky potřebuje nejméně dva nebo tři dny, než se vzpamatoval z každé hodiny, kterou jsem s ním strávila.“ Věnoval jí malý úsměv. „Mě nepřijdeš vyčerpávající.“ „A ty mi nepřijdeš jako ubožák.“ Tohle prohlášení u něj vyvolalo výbuch smíchu. „Co je to na tobě, Tabitho? Znám tě teprve pár dní, ale mám pocit, jako kdybych ti mohl říct všechno.“ 318


Zmocni se noci

„Nevím, ale cítím to stejně.“ Natáhl ruku a přitáhla si jeho hlavu dolů tak, aby ho mohla políbit. Valerius zasténal, když jí ochutnal. Když se jí nadechl. V jejím náručí se necítil uboze a ztuhle. Dovolila mu znovu se smát a radovat. Ne, dovolila mu radovat se poprvé v jeho životě. Nikdo kromě Tabithy se k němu nikdy nenatáhnul a neobjal ho. Věděla, že byl trošku upjatý a brala to. Místo aby se na něj vykašlala, si z něj jemně utahovala a zpracovávala ho. Nechtěla ho předělat. V celé historii byla ona jediná, kdo se ho ujal. A to z ní dělalo tu nejcennější ženu na světě. Tabitha se odtáhla. „Kolik máme času, než se sem dostane Otto s jídlem?“ Podíval se na hodinky. „Tak dvacet nebo třicet minut. Proč?“ Usmála se. „To stačíme.“ Než z ní stačil dostat víc, sundala si tričko a dala mu ho kolem krku. Pak na něj zakývala prstem, aby jí následoval. „Pojď se mnou, generále. Mám v plánu otřást tvým světem.“


Sherrilyn Kenyon

Kdyby jen věděla, že to dělala už od chvíle, kdy jí poprvé spatřil při boji s démony a pokračovala s tím až do teď.

... Strykerovi se konečně podařilo uklidnit se. Alespoň navenek. Uvnitř něj to pořád vřelo. Zatracená Ničitelka a její lži. A zatracený Acheron Parthenopaeus a jeho poctivost. I kdyby to mělo být to poslední, co udělá, zbaví svět jich obou. Ale musel to udělat opatrně. Promyšleně. Pokud se Ničitelka někdy dozví, že to byl on, kdo dal Aimu Desideriusovi, aby mohl démon způsobit Acheronovi zranění, jeho život skončí. Ne, musel jít na to promyšleně, jestli je chtěl oba dostat. A taky je dostane. Nakonec. Vzduch kolem něj zasyčel Desideriusovou prosbou, aby ho ukryl. Aby se ten démon mohl vrátit z New Orleans do říše Kalosis, do pekla Atlantidy. Nebylo tu žádné světlo. Bylo to tu stále temné a ponuré. Až do noci, kdy zabil svého syna, ho to netrápilo. 320


Zmocni se noci

Teď ale ano. Stryker natáhnul ruku a otevřel portál. Desiderius se vynořil v mlze. Stryker nespokojeně zkřivil rty nad tímhle neschopným démonem. Byly časy, kdy si tohohle démona držel ve své armádě, ale Desideriusova neschopnost vypořádat se s jedním Temným lovcem a jeho lidskou milenkou, Strykera znechutila. Kdyby nebylo faktu, že se nechtěl dostat pod palbu Ničitelky, nikdy by nedovolil Desideriusovi navrátit se zpátky do jeho tělesné schránky. Ale výměnou za to, že Desiderius zranil Acherona, byl Stryker ochotný Desideriuse reinkarnovat. „Myslel jsem, že jsi-“ „Čemu čelím?“ zeptal se Desiderius. Jeho beztvaré tělo se mihotalo ve špatně osvětlené komoře. „Víš, proti čemu stojíš. „Ne,“ řekl Desiderius. „Co to bylo za věc, kterou jsi mi dal, že jsem s ní dokázal skolit vůdce Temných lovců?“ „Do toho ti nic není. Tvým jediným úkolem je přinést mi to dítě.“ „Nechápu proč.“ Stryker se zasmál. „A nikdy ani nepochopíš. Přineseš mi to dítě nebo tě vrátím do zapomnění.“


Sherrilyn Kenyon

Pokud by ho neznal lépe, myslel by si, že se mu duch vysmíval. „Vystřelil jsem tělo té děvky z těla Acherona. Teď ho střeží. Potřebuju jiné tělo.“ Stryker se zarazil, když uslyšel za dveřmi ječet démonské hlasy. Není pochyb o tom, že Apollimy Charonťani pořád hledají toho, kdo jí ukradl Aime. Žádný z nich by nehledal u něj. To by se neodvážili. Po pravdě řečeno, už neměl náladu dál si hrát. Jeho matka, Ničitelka, řekla, ať počká. Pořád čekal. V den, kdy prolil krev svého vlastního syna, aby uklidnil Ničitelku, si začal všímat různých věcí. A když ho jeho matka vyzvala, aby jí přinesl dítě bývalého Temného lovce a lidské čarodějky, došlo mu to. To dítě bylo známé jako Marissa Hunter. Měla v rukách rovnováhu vesmíru. Ten kdo jí vlastnil, vlastnil i klíč k ovládání většiny staré původní síly. Byl osud celého světa. Ničitelka se pokoušela dostat dítě do svých rukou, aby moc měla pod kontrolou ona. Stryker spolkl svůj hořký smích. Marissu dostane jenom přes jeho mrtvolu. Nakonec to bude on, kdo bude mít v rukách osud světa. Ne Apollymi. „Arodi, Tiber, Sirus, Allegra!“ zakřičel. 322


Zmocni se noci

Čtyři démonští velitelé se zhmotnili před ním. Tři muž a jedna žena. Stryker minutu přejížděl pohledem po jejich dokonalých, krásných tělech. Všem čtyřem démonům bylo víc, než dvacet sedm. Stejně jako jemu. Allegra byla nejmladší ze skupiny, ale i tak jí bylo neuvěřitelných 9000 let. Byli vycvičeni zabíjet a zmocňovat se lidských duší. Jeho vojsku nebylo rovno. Bylo na čase, aby se s nimi lidstvo setkalo. „Volal jsi nás, akri?“ zeptal se Tibet. Stryker přikývl. „Desiderius potřebuje tělo k tomu, aby splnil mé příkazy.“ Čtyři démoni se na sebe nervózně podívali. „Uklidněte se,“ řekl Stryker. „Neříkám nikomu z vás, abyste mu nabídli to svoje. Ne, to ne. Absolutně ne. Vy čtyři budete jeho osobní strážci.“ „Ale, akri,“ řekla Allegra tiše, „nemá tělo, které můžeme chránit.“ Stryker ze sebe dostal pološílený smích. „Ano, máte pravdu.“ Roztáhl ruce a uprostřed místnosti se objevil obrázek muže. Byl oblečený celý v černém. Temný lovec kráčel sám ulicemi New Orleans. „Tohle je tvoje tělo, Desiderusi,“ řekl. „A taky je to tvoje vstupenka do domácnosti Hunterových.


Sherrilyn Kenyon

Teď mi přineste to dítě nebo všichni zemřete… už napořád.“ Když se začali vytrácet z místnosti, Stryker je zastavil posledním příkazem. „Acheron mi vzal jedinou věc, kterou jsem kdy miloval. Na památku mého syna, kterého mi ukradl, vám přikazuju, aby za to zaplatili lidé, které Acheron miluje. Chci vidět téct ulicemi New Orleans krev. Rozumíte?“ Desiderius se zasmál. „Rozumím, akri. Naprosto rozumím.“

... Valerius zavrčel nad tím, jak dobře se cítil, když se na něj Tabitha tiskla. Byla úplně nahá v jeho náruči. Vášnivě ho líbala, zatímco její ruka jemně hladila jeho tvrdou chloubu od špičky, až dolů. Černou košili měl rozepnutou. Na rozdíl od ní, byl ještě z většiny oblečený. „Otto je na cestě,“ vydechl, kdy sklonila hlavu, aby mu olízla jeho ztvrdlé bradavky. Bylo těžké myslet, zatímco ho její ruka tak zkušeně masírovala. „Tak se dáme radši do práce,“ řekla se smíchem, když se rozvalila na jeho posteli.

324


Zmocni se noci

Valerius nemohl dýchat při pohledu na její nahé tělo na jeho černé peřině. Díval se, jak rozevřela nohy v tichém pozvání. Položila mu kotníky na boky a přitáhla si ho k sobě. Zasyknul, když sáhla mezi jejich těla a stáhla mu kalhoty natolik, aby do ní mohl vklouznout. Vyklenula se v zádech a přitáhla si ho ještě blíž, zatímco sténala a svíjela se proti jeho tělu. Valerius se naklonil dopředu a opřel se o jednu ruku. Díval se na to, jak se pod ním svíjí její nahé tělo. S oběma nohama ještě na zemi pronikl hluboko do jejího teplého a vlhkého těla. „To je ono, baby,“ vydechla, když mu vycházela vstříc. Valerius začal přirážet tvrději. Její dotek ho uklidňoval. Vzal její prsa do rukou. Užíval si jejich měkkou a pružnou strukturu. Sbíhaly se mu sliny na to, aby je ochutnal. Tabitha zasténala, když Valerius sklonil hlavu dolů a vzala její prsa do pusy, zatímco dál pokračoval v rytmickém tanci jeho boků. Milovala, jak se cítila, když byl tenhle muž v ní. Způsob, jakým vypadal – živočišně a nezkrotně. Na tomhle muži bylo něco příšerně erotického. Ztrácela nad sebou kontrolu pokaždé, když se jí


Sherrilyn Kenyon

dotkl. Líbilo se jí, že nebyl tolik ve střehu, když spolu byli sami. Nesoudil jí. Zavřela oči a sevřela dlaněmi jeho hlavu. Přirážel pořád rychleji. Nebylo nic lepšího, než když do ní tenhle muž znovu a znovu ponořoval. Než jeho jazyk, který dělal na jejím prsu zázraky. Nemohla to vydržet, takže když se odtáhl rty od jejích prsou, políbila ho. Oči měl tmavé vášní. Jeho tvář byla zrudlá z námahy. Vyklenula se proti němu. Zabořila ruku do jeho dlouhých vlasů a jemně ho kousla do rtu. Valerius zavrčel, když si její jazyk našel cestu k jeho uchu, kde kroužil kolem lalůčku. Po celém těle se mu rozlil mráz. Ztratil nad sebou kontrolu. Chtěl v ní být ještě hlouběji. Vyklouzl z ní, převalil jí na břicho a nastavil jí tak, aby byla ohnutá přes jeho postel a vystrčila na něj zadeček. „Vale?“ Odhrnul jí vlasy z krku, když se vnořil zpátky do jejího těla. Vykřikla rozkoší, když do ní zajel celý. Nějaká jeho vnitřní divoká část, se probudila k životu. Vzal její prsa do dlaní, zatímco mu její vůně plnila hlavu divokou vášní. 326


Zmocni se noci

Tabitha nemohla dýchat, když Valerius převzal kontrolu. Jednou rukou držel její prso, zatímco tou druhou putoval po jejím těle. Přejel jí rukou po piercingu a nakonec jí zabořil mezi její nohy. „Ach, Vale,“ vzdychla. Byla rozbolavělá touhou po slasti, kterou jí přinášely jeho doteky. Jeho prsty se ponořily hluboko mezi její nohy. Hladil jí v souladu s jeho přírazy. Točila se jí hlava. Nikdy se necítila tak podivně žádoucí. Tak potřebná. „Miluju, jak voníš, Tabitho,“ vydechl jí Valerius do ucha. Cítila, jak jí jeho tesáky přejíždějí po krku. „Chceš mě kousnout, Vale?“ Cítila, jak se jeden jeho tesák dostat nebezpečně blízko k jejímu krku. „Nikdy dřív jsem nikoho nechtěl kousnout,“ vydechl. „A teď?“ Začal přirážet ještě rychleji. „Chci tě ochutnat.“ Tabitha vykřikla, protože v tu chvíli vyvrcholila. Valerius zaťal zuby, když ucítil, jak se chvěje. Cizí část jeho já ho pořád prosila, aby jí kousnul. Prosil ho, aby se jí zmocnil. Bylo to divoké a děsivé.


Sherrilyn Kenyon

Kousl jí do krku, ale přinutil se neprokousnout jí kůži. Bylo to těžké. Skoro nemožné. A když o minutu později vyvrcholil, slyšel cizí část jeho já, jak triumfálně řve. Držel jí pevně u sebe, dokud jím neprošel poslední třes uspokojení. Úplně vyčerpaný ji obrátil a pak před ní klesl na kolena. Tabitha byla ohromená pohledem na hrdého římského válečníka, který před ní klečel. Objal jí kolem pasu a opatrně jí položil hlavu na břicho. Jemně ho pohladila rukou ve vlasech. Odtáhl se a podíval se na ní pátravým pohledem, který jí spaloval. „Nevím, proč jsi tady, Tabitho, ale jsem za to vděčný.“ Usmála se na něj. Jeho pohled se na ní pořád upíral, když jí začal okusovat citlivou kůži pod piercingem. Kousla se do rtu a zasténala, když přejel jazykem po měsíčku na jejím piercingu a pak jí políbil na celý pupík, což jí rozpálilo ještě víc. A když do ní vnořil dva prsty, myslela si, že se zhroutí. „Jsi tak krásná, Tabitho,“ řekl a roztáhl jí nohy, aby se mohl dívat na nejintimnější část jejího těla.

328


Zmocni se noci

Nemohla dýchat, když ji vzal do úst a používal svůj neuvěřitelný jazyk, aby jí mohl ochutnat na důvěrném místě. Roztáhla nohy ještě víc, aby mu umožnila lepší přístup, když jeho jazyk přejížděl přes její záhyby. Tabitha se na něj dívala. Zdálo se, že si užívá její ochutnávání stejně, jako se jí líbí být ochutnávána. A on si dával čas na to, aby jí celou prozkoumal. „Hej, Valeriusi?“ Trhl sebou při zvuku Ottova hlasu na chodbě. Nechal v ní pořád jeden prst, čímž prodlužoval její slast a dál ji prozkoumával. Pomalu se zvedal na nohy a zajel do jejího těla i druhým prstem. „Cos to se mnou udělala, Tabitho?“ Přerývavě jí vydechl do ucha. „Otto je na chodbě a všechno, na co dokážu myslet je to, že chci být znovu v tobě. Lízat tě, dokud nevyvrcholíš.“ Jeho nečekaný komentář vyvolal v jejím hrdle sten při představě toho, co jí popsal. „Zbav se Otta a můžu být celou noc tvoje.“ Vášnivě jí políbil a pak jí pevně stiskl zadeček. „Zůstaň nahá. Chci si z tebe sníst svojí večeři.“ Tabitha se kousla do rtu, když jí tělem prošlo mrazení. „Máš to mít.“ Valerius se odtáhl a rychle si navléknul kalhoty a košili. Věnoval jí ještě jeden vášnivý, žádoucí


Sherrilyn Kenyon

pohled předtím, než vyklouzl z ložnice a nechal ji samotnou. Tabitha stáhla přikrývku a zabalila se do hedvábného povlečení, na kterém pořád ulpívala jeho divoká mužná vůně. Objala polštář a zhluboka se nadechla. „Co to dělám?“ zeptala se sama sebe. Doslova trávila noci s nepřítelem a až moc se jí to líbilo. Horší bylo, že nechtěla odejít. Nikdy. „Moje životní prokletí,“ zašeptala. Zdálo se, že měla ve zvyku propadávat mužům, které nikdo nemohla mít. Měla by odejít a jít se usmířit s Amandou a Kyriánem, ale nedokázala se donutit přimět k odchodu od Valeriuse. Co by bez ní dělal? A ještě důležitější bylo, co by on dělal bez ní?

KAPITOLA 12

Ash se zastavil, když uviděl pootevřenými dveřmi Kyriána v jeho kanceláři. Byly asi čtyři hodiny ráno, a i když někdy Kyrián zůstal s Amandou dlouho vzhůru, nebylo obvyklé najít 330


Zmocni se noci

bývalého Temného lovce o samotě. Naklonil hlavu, když sledoval mezerou mezi dveřmi, jak se Kyrián skláněl nad hromadou papírů a tahal se za vlasy. Ash mohl cítit jeho frustraci. Lehce zaklepal na dveře, aby ho nevyděsil. Kyrián vzhlédl a sundal si brýle z obličeje. „Ach, čau,“ řekl potichu, když Ash strčil do dveří a vešel. „Myslel jsem, že jsi Amanda a jdeš mě prosit, abych už šel do postele.“ „Ani za všechny peníze vesmíru,“ řekl Ash, když vešel dovnitř a stoupl si před černý stůl od Chippendala, který byl ve tvaru ledviny. Všude na něm byly úřední listiny a ručně psané poznámky. „Co tu děláš tak pozdě?“ „Nemohl jsem spát. Já…“ Kyrián zaskřípal zuby. „Co?“ zeptal se Ash. Bál se o jeho dlouholetého přítele. Kyrián vydal jeden dlouhý, unavený povzdech. „Nemáš ponětí, jaké to je, Ashi. Jak těžký je každý den. Vzpomínáš si na to, jaké to je, být člověkem?“ Ash položil na zem svojí tašku, když uslyšel Kyriánovi myšlenky. Byli zmatené a plné paniky. Za normálních okolností by mu Ash odpověděl na jakékoliv otázky týkající se jeho minulosti, ale jeho přítel potřeboval útěchu: a upřímně řečeno, po všech těch událostech mezi Nickem, Simi, Zarekem,


Sherrilyn Kenyon

Tabithou, Ničitelkou a Démony jí potřeboval i on. „Jo, pamatuju si jaké to je být člověkem, ale ze všech sil se k tomu snažím nevracet.“ „Jo, ale bez urážky, tys byl mladý, když jsi zemřel. Nemáš představu o odpovědnosti, kterou teď mám.“ Ash rychle zahnal hořký smích, který se mu dral ven z krku. Kdyby jen Kyrián věděl… V mžiknutí oka by si vyměnil s bývalým řeckým generálem jeho osud a zodpovědnost. „Podívej se na tohle,“ řekl Kyrián a ukázal mu jeden list papíru. „Zapomeň na zatracené Démony, nejstrašnější na téhle planetě jsou totiž právníci a pojišťovací makléři. Můj Bože, znáš statistiky dopravních nehod? Bojím se mojí ženu a dítě vůbec pustit do auta. Ve skříňce v koupelně, která předtím obsahovala jenom zubní pastu a obvazy, teď leží Advil, Sudafed, Bengay, Lipitor a Benicar. Mám vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu-“ „Jasně že jo. Posledních čtyřicet let jsi ničil své tělo nezdravým jídlem.“ „Byl jsem nesmrtelný!“ utrhl se na něj Kyrián. Pak jeho obličej dostal popelavou barvu. „Moje žena jednoho dne zemře a Marissa…“ „Nemysli na to.“

332


Zmocni se noci

Kyrián na něj vyštěkl. „Nemyslet na to? To je lehký říct. Ty nezemřeš. A smrt je všechno na co můžu myslet teď, když má Amanda ty noční můry. Jsem teď člověk. Nemůžu je chránit tak, jak jsem mohl dřív.“ „To je důvod, proč jsem já a Kásim tady.“ Kyrián zavrtěl hlavou a pak sáhl po brýlích. „A navíc nenávidím tyhle zatracené věci, které musím nosit, abych si mohl přečíst noviny, které jsou ale sepsány tak, aby mi ukradly duši ještě dřív, než to stihne bohyně. Co se mi to stalo, Acherone? Ještě nedávno jsem byl ta nejhorší věc, která chodila nocí. Démoni se přede mnou třásli strachy. A co jsem teď? Jsem takový ubožák, že jsem podplatil Nicka, aby mi do domu propašoval krabici koblih, které jsem dal do skříně a potají tam na ně chodím, aby mi na ně Amanda nepřišla. Špatně se mi dýchá. Když se v noci špatně vyspím, bolí mě záda. Do kolenou mi vystřeluje příšerná bolest a včera, když jsem se sklonil k Marysse, abych jí pochoval, málem jsem upadl. Stárnutí je vážně na hovno.“ Ash mu věnoval zkoumavý pohled. „Chceš tím říct, že se chceš vrátit zpátky?“ Kyrián se rozpačitě odvrátil. „Občas se podívám na svou ženu a pomyslím si, jaký sobecký bastard jsem. Miluju jí tak moc, až mě to bolí hluboko


Sherrilyn Kenyon

v místech, o kterých jsem ani předtím nevěděl, že je mám. Pokaždé, když si jenom pomyslím, že by mohla být ona nebo Marissa zraněná… nemůžu dýchat. Nemohl bych bez nich žít. Nesnáším ten pocit bezmoci. Nesnáším vědomí, že zestárnu a zemřu.“ „Nezemřeš, Kyriáne.“ „Jak to víš?“ odsekl mu. „Nenechám tě.“ Kyrián se mu vysmál. „Jako bys to mohl zastavit. Oba víme, že až budu starý, nemám jinou možnost, než zemřít… Když budu mít štěstí, nepotrvá to tak dlouho a zemřu na infarkt, v autonehodě, na otravu jídlem nebo na jednu z milionu dalších katastrof.“ Sklonil hlavu do dlaní. Ash opravdu cítil se svým přítelem. Bylo těžké být člověkem. Do pekla, celkově bylo těžké žít. Život rozhodně nebyl pro slabochy. Pokaždé, když něco vypadalo, že se něco podařilo, minimálně tři nebo další čtyři věci se musely pokazit. Byl to prostě zákon přírody. „Amanda je znovu těhotná,“ vydechl Kyrián po malé pauze. I přes katastrofální tón jeho hlasu z něj Ash ucítil štěstí. A zároveň i jeho zděšení. „Gratuluju.“

334


Zmocni se noci

Kyrián se podíval na hromadu papírů na jeho stole. „Snažím se pro jistotu sepsat svojí závěť.“ Ash potlačil nutkání zasmát se svému přehánějícímu příteli. „Nezemřeš, Kyriáne,“ zopakoval. Věděl, že ho Kyrián neposlouchal. Byl příliš zaměstnaný zkoumáním všech těch věcí, které by se stát ne jen Amandě a dítěti, ale i jemu samotnému. „Půjdeš mému dítěti znovu za kmotra?“ zeptal se Kyrián tiše. „Samozřejmě.“ „Děkuju. Teď, jestli ti to nevadí, musím dát tohle do zítřka do pořádku, protože mám schůzku s právníkem a s pojišťovnou.“ „Tak dobře. Dobrou noc, generále.“ „Dobrou, Acherone.“ Ash si vzal tašku ze země a zavřel za sebou dveře, když odcházel. Zastavil se v chodbě, když uviděl Amandu stát ve dveřích ložnice. Byla zabalená v krémovém županu. V očích měla slzy. Ash rychle přešel k ní. „Jsi v pořádku?“ Pokrčila rameny. „Je to takhle se všemi, kteří získají zpátky svojí duši?“ S povzdechem přikývnul. „Je těžké se přizpůsobit. Strávíš stovky až tisíce let myšlením si, že máš doslova veškerý čas na světě, kde se tě nic


Sherrilyn Kenyon

nemůže dotknout a tvoje tělo se nezahojí déle než za pár hodin, jen aby ses stal potom smrtelným a uvědomil si, že ti zbývá třicet nebo čtyřicet let. Když budeš mít štěstí. Teď jsi náchylná ke smrti i k nemocem, stejně jako všichni ostatní. Není jednoduché se s tím srovnat. První skutečné pořezání o papír je skoro zabije.“ Po tváři jí stekla slza. Otřela si jí a popotáhla. „Přeju si, abych ho opustila předtím, než to udělal. A taky bych si přála, abys mi tenkrát řekl, že se tohle stane.“ „Řekl ti co, Amando?“ zeptal se. „To, že strávíte zbytek života tím, že se budete navzájem milovat? Že uvidíte vaše děti vyrůstat? Ani jeden z vás nemá ani nejmenší ponětí o tom, jak zázračný váš život je. Kolik lidí by prodalo svojí duši za to, co máte vy dva. Zapomeň na Artemis a na nesmrtelnost. To co máte je neuvěřitelně drahé a vzácné.“ Jeho srdce se vřelo hněvem na ně dva. Na skutečnost, že pochybovali o svojí lásce a o tom, jestli se rozhodli správně. „Vyměnil bych všechnu svojí nesmrtelnost za to mít na jeden jediný den to, co máte vy.“ Vzal její zjizvenou ruku do té své. Držel jí tak, aby viděla spáleninu po Kyriánově duši, která se vracela zpátky do jeho těla. „Jednou jsem se tě 336


Zmocni se noci

zeptal, jestli ti to za to stojí. Vzpomínáš si, cos mi řekla?“ „Že bych pro něj klidně zemřela a prošla ohněm pekelným. Ash přikývl. „A já bych klidně zemřel a prošel ohněm pekelným, abych vás oba udržel v bezpečí.“ „Já vím.“ Sevřel jí ruku. „Opravdu si přeješ, abys ho tehdy nechala jeho životu Temného lovce?“ Zavrtěla hlavou. „Zemřela bych bez něj.“ „A on by zemřel bez tebe.“ Přitáhla ho k sobě, aby ho mohla obejmout. Ash sevřel za jejími zády ruce v pěst, když si vychutnával laskavost jejího doteku. Pro každého bylo vzácné, když se ho někdo dotýkal jako přítele a pro něj to znamenalo všechno. „Miluju tě, Ashi,“ vydechla, než ho políbila na tvář. „Jsi nejlepší přítel, jakého by si kdo mohl přát.“ Kromě Nicka… Ash sebou škubl, když si vzpomněl na svůj dřívější hněv. Neměl udělat to, c udělal. Nebylo časté, aby dal průchod svému vzteku. Simi byla jedna z mála spouštěčů, které v sobě měl. Dokud jí Nick neposkvrnil, byla to ta jediná věc, která mu zůstala z jeho původního života. Část z něj Nicka nenáviděla za to, co udělal.


Sherrilyn Kenyon

Ale ta rozumná a racionální část tomu rozuměla. Ale i tak mu nemohl odpustit, co udělal. Měl strach z toho, jak to ovlivní Simi. Z toho, co by se z ní mohlo stát… „Je Nick v pořádku?“ Amanda vypadala, že je jí tohle téma nepříjemné. „Byl vážně hodně potlučený. Snažila jsem se ho donutit jít do nemocnice, ale odmítl to. Řekl, že už měl v životě zlomená žebra tolikrát, že ví jak je ošetřit. Tak ho Kyrián a Talon ošetřili a poslali ho domů.“ Ash přikývl. „Dávej na něj pozor.“ „A co ty? Nepůjdeš ho zkontrolovat?“ „Nemůžu. Alespoň chvíli ne. Potřebuju čas a nemůžu ti teď zaručit, že bych mu znova neublížil. Bůh ví, že má Nick dar od Boha říkat v těch nejhorších situacích ty nejnevhodnější věci.“ Viděl na její tváři souhlas. „Víš, že tě miluje, viď?“ „Jo, ale emoce nemají mozek.“ „Ne, myslím si, že máš pravdu.“ Ash jí jemně postrčil k ložnici. „Jsi se vyspat.“ Amanda o krok ustoupila. Pak se zastavila a šla pátky k němu. „Ashi?“ „Jo?“ „Proč jsi dal dohromady Valeriuse a Tabithu?“ 338


Zmocni se noci

„Ze stejného důvodu, proč jsem se rozhodl dát ti Kyriánovu duši ve chvíli, kdy jsem tě poprvé uviděl.“ „Musíš vědět, že mezi nimi dvěma nikdy nebude klid. Nikdy. Tabitha nemůže přivést Valeriuse do naší rodiny. To prostě ke Kyriánovi není fér.“ „Možná. Jenže skutečnou otázkou je: kdybys potkala Valeriuse ještě před Kyriánem, měla bys k tomu Římanovi stejné pocity, jako je máš teď? A kdyby si Tabitha vzala Valeriuse předtím, než ty sis našla Kyriána, jak by ses cítila, kdyby ti řekla, abys ho nechala jít?“ Amanda se odvrátila. „Přesně tak, Amando. Abyste vůbec mohli mít nějakou budoucnost, Kyrián se musí osvobodit od své minulosti.“

... Tabitha se ostře nadechla, když jí Valerius slíznul z prsu slané česnekové máslo. Hravě se na ní usmál a podíval se na ní s její bradavkou mezi zuby. Odtáhl se jen na tak dlouho, aby namočil další kousek krevety do másla předtím, než jí k ní natáhnul a ona se do ní zakousla. Tabitha mu smyslně olízla prsty, když mu jedna z ruky.


Sherrilyn Kenyon

„Myslím, že jsme dosáhli rekordu pro nejdelší jedení jídla v historii.“ Valerius se usmál a pak umístil na její pravou bradavku další krevetu. Máslo jí teklo po straně ňadra. Slízal jí ho z kůže předtím, než se vrátil pro krevetu a snědl jí. Tabitha mu odhrnula vlasy z tváře. „Vidíš, vždycky jsem si myslela, že Římani byli v tomhle druhu věcí hodně vášnivý. Měla jsem pravdu?“ „Měla jsi pravdu,“ řekl a vymáčkl jí na břicho citronovou šťávu. Zatnula prsty na nohou, když z ní slízával šťávu. Jeho vousy jí jemně škrabaly na břiše a tím jí posílaly mrazení po celém těle. „Jsi úžasný,“ řekla tiše. Valeriuse její slova znehybněla. Nikdo mu nikdy nic takového předtím neřekl. Nikdo. A v tu chvíli mu hlavou probleskla děsivá myšlenka. Musel jí nechat jít. Při té představě mu hrudí projela bolest, jako kdyby ho do ní udeřila neviditelná bolest. Úplně mu to vyrazilo dech. Život bez Tabithy. Jak ho tahle myšlenka mohla tak ničit, když jí teprve potkal? A přesto, když se pokusil představit si to, že se vrátí do toho chladného, prázdného světa, kde ho lidé 340


Zmocni se noci

ignorovali, zesměšňovali a přehlíželi, chtělo se mu křičet nad tou nespravedlností. Chtěl zůstat s ní. Touha si jí k sobě nějak připoutat byla divoká a bezdůvodná. Navíc to bylo sobecké a špatné. Tabitha měla rodinu, která jí milovala a byla významnou součástí jejího života. Byl toho svědkem. Lásky. Péče. Jeho rodina byla jenom noční můra plná žárlivosti a krutosti. Ale ta její… Nemohl jí od nich odtrhnout. To nebylo správné. „Valeriusi? Děje se něco?“ Věnoval jí úsměv. „Ne.“ „Nevěřím ti.“ Valerius ležel na ní a jen poslouchal její dech. Držela ho v náruči a on si užíval pocit jejího těla na tom jeho. Ruce a nohy měla ovinuté kolem jeho nahého těla. Ale nebylo to jenom jeho tělo, co bylo nahé. Byla to i jeho duše. Dal by cokoliv na světě, aby mohl mít tuhle ženu. Jenže ona byla jediná žena, kterou nikdy nemohl získat. To nebylo fér. Tabitha pohladila Valeriuse po zádech, když ucítila jeho emoce. Byl plný zoufalství a vzteku a ona neměla ani tušení proč. „Zlato,“ zašeptala. „Mluv se mnou.“


Sherrilyn Kenyon

„Proč mi říkáš zlato?“ Jeho dech jí lechtal na prsou. „Vadí ti to?“ „Ne, jen jsem ještě neměl nikoho, kdo by mi dal najevo svojí náklonnost, když se mnou mluvil. JE zvláštní to od tebe slyšet.“ Přejela mu rukou po jizvách na zádech. Bolelo jí kvůli němu srdce. „Byl jsi někdy zamilovaný?“ zeptala se. Zavrtěl hlavou. „Měl jsem jenom Agrippinu.“ „Ale nikdy ses jí nedotkl, ne?“ „Ne, spal jsem s ostatními, které měli možnost rozhodnout se, jestli se mnou chtějí být.“ Zamračila se. „Ale žádnou z nich jsi nemiloval, viď?“ „Ne.“ Naklonil hlavu, aby se na ní mohl podívat. „A co ty? Už jsi někdy byla zamilovaná?“ Povzdechla si, když si vzpomněla na minulost a na jednu osobu, se kterou chtěla sdílet zbytek svého života. „Milovala jsem Erika. Tak moc jsem si ho chtěla jednou vzít, že když se se mnou rozešel, myslela jsem si, že mě ta bolest zabije.“ Cítila, jak Valeriusem projela žárlivost. „Proč se s tebou rozešel?“ Prstem sledovala jemnou linii jeho levého obočí a pak mu rukou zajela do vlasů. Hrála si s nimi, 342


Zmocni se noci

zatímco mu vysvětlovala, co se stalo. „Říkal, že jsem ho úplně vyčerpávala.“ Oči se jí zalily slzami, když si vzpomněla na onen letní den, kdy za ní Erik přišel a skončil ten jediný slušný vztah, který kdy měla. „Řekl, že je těžké se mnou držet krok. Že mu bylo dvacet pět a byl vyděšený, jak by to se mnou zvládl třeba ve čtyřiceti. Řekl, že kdybych se vzdala lovu upírů a mého obchodu, pak by nám to možná mohlo vyjít. Ale jak bych se mohla vzdát věcí, které pro mě tolik znamenají? Žiju, abych lovila. Dlužím to těm, kteří nemůžou bojovat sami za sebe.“ Valerius se zvedl a jemně jí slíbal slzy z tváří. „Erik byl idiot.“ Usmála se, když jeho štíhlé, svalnaté tělo smyslně sklouzlo po tom jejím. Ach, byl dokonalý. Všechna jeho síla a moc… A ona se v duchu ptala, po kom vlastně šel, když se stal Temným lovcem. „Komu ses pomstil?“ zašeptala. Ztuhl a odtáhl se od ní. „Proč to chceš vědět?“ „Byl jsem jenom zvědavý. Já Erikovi prořezala pneumatiky, když mi dal kopačky.“ Tvářil se zděšeně. „Ne, tos neudělala.“ Přikývla. „Chtěla jsem mu udělat ještě něco mnohem horšího, ale stačilo to na to, abych zahnal


Sherrilyn Kenyon

svojí zlost. Měl fakt hezký pneumatiky – Pirelli,“ přiznala. Zavrtěl hlavou a zasmál se. „Jsem vážně rád, že nejezdím autem.“ „Ale vyhnul ses mé otázce,“ řekla a prstem mu cvrnkla do nosu. „Řekni mi to, Valeriusi. V mých očích nijak neklesneš. To ti přísahám.“ Valerius si lehl vedle ní, když se mu v hlavě začaly vynořovat dávné vzpomínky. Nejlepší pro něj bylo nevzpomínat na to, co se stalo těch posledních pár hodin jeho života. Nevzpomínat na první noc jeho nesmrtelnosti. Opřel se o loket, když prsty dělal kruhy kolem Tabitiných ňader. Zbožňoval fakt, že Tabitha nezahalovala své tělo. Její nahota jí ani v nejmenším nevadila. „Vale?“ naléhala. Nechtěla ho nechat se z toho vyvléknout. Zhluboka se nadechl a rukou se zastavil na jejím piercingu. „Zabil jsem své bratry.“ Tabitha ho pohladila po linii čelisti, když ucítila jeho bolest a pocit viny. „Pili a užívali si se svými otrokyněmi, když jsem přišel. Nikdy nezapomenu na výraz děsu na jejich tvářích, když mě uviděli a uvědomili si, proč jsem tam byl. Měl jsem je nechat jít, ale nemohl jsem.“ 344


Zmocni se noci

Odtáhnul se od ní. Jeho oči byly plné utrpení a bolesti. „Co je to za člověka, co zabije svoje vlastní bratry?“ Tabitha se posadila a chytila ho za ruku, když se chystal odejít z postele. „Oni tě zabili první.“ „A jak říká jedno staré přísloví, dvě zla nedají dohromady dobro. Byli jsme rodina a já je podřezal, jako kdyby to byli cizí nepřátelé.“ Prohrábl si rukou vlasy. „Dokonce jsem zabil i svého otce.“ „Ne,“ řekla vážně a chytila jeho paži pevněji. „Zarek zabil tvého otce, ne ty.“ Zamračil se na ní. „Jak to víš?“ „Ash mi to řekl.“ Jeho tvář se proměnila v kámen, když se na ni díval. „A řekl ti taky, jak ho Zarek zabil? Probodl mého otce mým vlastním mečem. Dal jsem mu ho potom, co mě můj otec prosil, abych ho zachránil.“ Cítila jeho bolest a chtěla mu trošku ulevit. „Bez urážky, ale tvůj otec byl bastard, který si zasloužil zavraždit.“ „Ne,“ řekl. „Nikdo si nezaslouží to, co se stalo jemu. Byl to můj otec a já ho zradil. To co jsem udělal, bylo špatné. Moc špatné. Bylo to jako tu noc, kdy…“


Sherrilyn Kenyon

Tabitha nemohla dýchat, když z něj ucítila obrovské břemeno viny. Posadila se na posteli. „Co je zlato? Jakou noc?“ Valerius zaťal pěsti, když se snažil zahnat vzpomínky na jeho dětství. Bylo to nemožné. Znovu a znovu viděl to násilí, slyšel výkřiky a pláč, které se mu ve vzpomínkách uchovaly napříč stoletími až do teď. Nikdy nebyl schopný na to zapomenout. Předtím, než si uvědomil, co dělá, řekl jí to, co předtím nikdy nikomu. „Bylo mi pět, když Kyrián umřel. Ten večer, co přijel vykonat pomstu na mém dědečkovi, jsem tam byl. To byl důvod, proč jsem věděl, že tu noc přišel Zarek zabít mého otce. Jak jsem věděl, že mám zavolat Artemis, když jsem zemřel. Já…“ Zavrtěl hlavou, aby si jí pročistil. Ale bylo to těžké. Obrazy z minulosti byly pořád křišťálově čisté a pronásledovaly ho. „Můj dědeček mě držel vzhůru až pozdě do večera, aby mi řekl, jak skvělé bylo jeho vítězství nad protivníkem, i když bylo založené na zradě. Byl jsem s ním v hale, když jsme z venku uslyšeli, jak se koně splašili. Mohla jsi cítit, že tam bylo něco zlého. Drželo se to ve vzduchu. Pak jsme uslyšeli, jak stráže křičí a následně umírají.

346


Zmocni se noci

Můj dědeček mě strčil do skříně, aby mě ukryl. Přesně v tu chvíli popadl meč.“ Valerius sebou trhl. „Ve dřevě byla díra, takže jsem viděl přímo do haly. Viděl jsem, jak vešel Kyrián s divokým výrazem v tváři a jak bojoval s mým dědou. Nebyl pro jeho zuřivost žádným protivníkem. Kyrián ale nebyl spokojený jenom s jeho zabitím. Řezal do něj. Kousek po kousku mu odřezával z těla maso, dokud z něj nezbylo něco, co už se nepodobalo člověku. Držel jsem si uši a dusil se vzlyky. Zvedal se mi žaludek a chtěl jsem zvracet. Byl jsem ale vyděšený, že mě Kyrián uslyší a udělá se mnou to co s dědou. Tak jsem tam seděl ve tmě jako zbabělec, odkud v hale nezavládlo úplné ticho. Podíval jsem se ven a viděl jen červeně zbarvenou podlahu a stěny.“ Promnul si rukou oči, jako kdyby se snažil vymazat vzpomínky, které ho mučily. „Nikdy nezapomenu na to, jak jsem vylezl ze skříně, a moje sandály se obalily krví mého dědečka. Pak jsem křičel. Tak dlouho, dokud jsem z té hrůzy neztratil hlas. Celá ta léta jsem si myslel, že kdybych běžel pro pomoc, možná bych ho zachránil. Že kdybych vylezl z té skříně, možná bych mohl ovlivnit to, co se stalo.“ „Byl jsi jenom dítě.“


Sherrilyn Kenyon

Odmítl její útěchu. Věděl moc dobře, co byl. „Nebyl jsem dítě, když jsem odešel a nechal jsem svého otce umřít.“ Valerius uchopil její tvář do dlaní. Byla tak krásná. Tak odvážná. Na rozdíl od něj měla morálku a laskavost. Neměl právo dotknout se něčeho tak nádherného a neocenitelného. „Nejsem dobrý člověk, Tabitho. Zničil jsem všechno, čeho jsem se kdy dotkl a ty… ty jsi tak dobrá. Musíš odejít, dokud můžeš. Prosím. Nemůžeš zůstat se mnou. Zničím tě taky. Vím, že to tak dopadne.“ „Valeriusi,“ řekla a vzala jeho ruku do těch svých. Cítila jeho bolestnou potřebu dotýkat se jí. Cítila jeho touhu udržet jí v bezpečí a ochraňovat jí. Objala ho a tiše ho držela ve tmě. „Jsi dobrý člověk, Valeriusi Magnusi. Jsi čestný a slušný a já ublížím každému, kdo bude tvrdit něco jiného… i tobě.“ Valerius zavřel oči a objal jí. Vzal její hlavu do svých rukou a ochutnal její teplo a laskavost. V tu chvíli si ale uvědomil něco, co ho vyděsilo víc, než cokoliv jiného. Zamiloval se do Tabithy Devereauxové. Bezostyšné svůdnice, přemožitelky upírů a naprosto neotesané a šílené ženy. Miloval jí. 348


Zmocni se noci

A nebyl tu žádný způsob, jak by jí mohl mít. Žádný. Co bude dělat? Jak by se mohl vzdát jediné věci, které kdy měl a na které mu záleželo? Přesto, že jí miloval a chápal, že to tak musí být. Patřila ke svojí rodině a on patřil Artemis. Přísahal, že bude bohyni sloužit už před staletími. Jediný způsob, jak by se mohl Temný lovec osvobodit z přísahy, byla láska někoho, kdo by ho miloval natolik, aby přežil test Artemis. Amanda milovala Kyriána dost. Sunshine zase milovala Talona a Astrid milovala Zareka. Tabitha byla dost silná na to, aby přežila test. Ale mohla žena jako ona, milovat někoho jako byl on natolik, aby ho osvobodila? I když se mu tam myšlenka jenom mihla hlavou, uvědomil si, jak hloupý byl. Artemis už nehodlala pustit žádného dalšího Temné lovce na svobodu, a i kdyby k tomu nakonec svolila, Tabitha by nikdy nemohla být jeho. Odmítl se někdy postavit mezí jí a její rodinu. Mohl jí sice potřebovat, ale nakonec je ona stejně potřebovala mnohem víc. Byl zvyklý na to přežívat sám. Ona nebyla.


Sherrilyn Kenyon

Nebyl natolik krutý, aby jí donutil k volbě nemožného. Ta volba by jí totiž mohla stát všechno, co jí kdy bylo drahé.

KAPITOLA 13

Další dva týdny bylo po setmění doslova peklo na zemi. Zdálo se, že se Démoni baví tím, že si s nimi hrají. Nikdo nebyl v bezpečí. Město se dokonce na příkaz Acherona pokusilo zavést zákaz vycházení, ale protože se New Orleans stalo městem, kde se konají párty 24 hodin denně, nedokázali si to od lidí vynutit. Počet mrtvých byl ještě větší, než v kdejakém Hollywoodském bijáku, který Tabitha viděla a Rada Panošů s Acheronem mohli jenom těžko skrývat všechna ta úmrtí před policií a médii. Ale nejvíc jí děsila skutečnost, že těch pár démonů, které chytili, bylo skoro nemožné zabít. Každý večer, když se vracela do domu Valeriuse, bolelo jí celé tělo. Věděla, že nechce, aby s ním chodila na hlídky, ale přesto jí nikdy nic neřekl. Valerius pokaždé strávil hodinu nebo dvě 350


Zmocni se noci

zmírňováním její bolesti, vmasírováváním Icy Hot do jejích pohmožděnin a ovazováním jejích ran. Bylo nespravedlivé, že on nikdy neměl bolesti, a že i těch několik málo odřenin, které utržil, zmizely za pár hodin. Tabitha teď ležela nahá v bezpečí v jeho náruči. Usnul, ale i tak jí držel pevně vedle sebe, jako kdyby se bál, že jí ztratí. To ji zahřálo mnohem víc, než cokoliv jiného předtím. Probudila se už před pár hodinami. Byly už čtyři odpoledne, ale od chvíle, kdy se nastěhovala k Valeriusovi, byla z ní oficiálně noční sova. Hlavu měla položenou na jeho svalnaté paži a pravou rukou jí objímal kolem pasu. Přejela mu rukou po předloktí, zatímco studovala jeho snědou kůži. Valerius měl krásné ruce. Dlouhé a hubené, silné a krásně vytvarované. Během několika posledních týdnů jí dal tolik pohodlí a potěšení, že skoro nemohla dýchat štěstím, které jí prostupovalo kdykoliv na něj pomyslela. Zazvonil jí telefon. Tabitha se mu vymanila z objetí, aby ho mohla zvednout. Byla to Amanda.


Sherrilyn Kenyon

„Čau, ségra,“ řekla trochu váhavě. Během posledních dvou týdnů byl jejich vztah hodně napjatý. „Čau, Tabby, napadlo mě, jestli bych nemohla na chvíli přijít a promluvit si s tebou.“ Tabitha při tom pomyšlení obrátila oči v sloup. „Nepotřebuju další přednášku, Mandy.“ „Přísahám, že to nebude žádná přednáška. Jenom rozhovor dvou sester. Prosím.“ „Dobře,“ hlesla po krátkém vnitřním monologu. Pak jí dala Valovu adresu. „Uvidíme se za pár minut.“ Tabitha zavěsila a pak se vrátila k posteli. Valerius ležel na boku. Vlasy měl rozhozené kolem hlavy. Na tváři měl lehké strniště a vypadal jako malý kluk, jak tam tak bezbranně ležel. I když spal, jeho svaly byly viditelné a zřetelné. Jeho dokonalou kůži mu místy pokrývaly tmavé chloupky, takže jeho tělo vypadalo ještě mužnější a svůdnější. Jí na něm ale nepřitahovala jenom jeho krása. Bylo to hlavně jeho srdce. Způsob, jakým se o ni staral bez toho, aby se nad ní nějak povyšoval. Věděla, že neměl rád, když mu bojovala po boku a přesto jí nikdy neřekl ani slovo. Jen stál a nechal jí vybojovat její vlastní bitvy. Zasáhnul jenom, když už toho měla až přes hlavu a nezvládala. Když už 352


Zmocni se noci

se to stalo, zachránil jí bez zbytečných keců a ona se necítila slabá ani neschopná. Tabitha se podívala na spícího Valeriuse a usmála se. Jak pro ni někdo může za tak krátkou dobu tolik znamenat? Zakroutila hlavou, když sahal pro své šaty a vzpomněla si na Valeriusovu reakci, když poprvé viděl její malé tetování na zádech – keltský trojúhelník. „Proč se necháváš úmyslně označit?“ zeptal se, jako kdyby byl jenom tou myšlenku zděšený. „Je to sexy.“ Stočil své rty do úsměvu a ráno, když se vrátili z hlídky, jí s radostí tetování masíroval a líbal. Impulsivně zvedla červnu hedvábnou košili z podlahy a držela jí v rukách. Milovala jeho kořeněnou mužskou vůni, která se držela na látce. Způsob, jakým ulpívala na její kůži. Natáhla si kalhoty a pak sešla dolů, aby tam počkala na Amandu. „Čau, Tab.“ Zastavila se nad schody a otočila se doleva, kde se Otto schovával jako špion ve Valeriusově studovně a pracoval na počítači. Byl to jediný kus technologie, která byla v domě kromě Valovi ohromné kolekce DVD, kterou měl v trezoru v jeho kanceláři, což taky vysvětlovalo jeho znalost popu.


Sherrilyn Kenyon

„Zdar Otto, na čem pracuješ?“ „Snažím se sledovat vpády Démonů. Jako vždycky. Používám Braxův program, abych zjistil, jestli, v tom není nějaký vzorec, podle kterého bychom mohli zjistit, kde zaútočí dneska večer.“ Přikývla. Otto si jí začal pomalu pouštět k tělu, a když začali útoky démonů, vrátil se zpátky ke svému černému oblečení. Dneska měl na sobě černý rolák, svetr barvy dřevěného uhlí a černé kalhoty. Musela přiznat, že mu to sluší, když se nesnažil vypadat jako pobuda. Už se dokonce vzal i IROCu a teď řídil svůj Jag. Omlouval to tím, že od té doby, co byl Valerius tak rozptylovaný Tabithou, přestal nadávat na Ottovo žebrácké oblečení, a tak ho to přestalo bavit. Nebyl tu ani Gilbert, aby mu za to mohl nadávat. Přešla za ním do studovny a podívala se mu přes rameno. „Přišel jsi na něco?“ „Ne, není v tom žádný vzorec. Já jenom nechápu, co to způsobilo. Jestli chtějí Kyriána, proč po něm teda nejdou?“ Podrážděně si povzdechla. „Hrají si s námi. Nebyl jsi tu, když jsme měli dostaveníčko s Desideriusem. Hraje na to, abychom se ho báli. Hraje si s naší myslí.“

354


Zmocni se noci

„Jo, jenže mě je pěkně zle z toho, že tu máme čím dál tím víc a víc mrtvých. Včera v noci zemřelo deset lidí a Rada to jen těžko dokáže skrýt před všemi státními orgány. Veřejnost se začíná bouřit a to slyšeli jenom zlomek z toho, co se tu doopravdy děje.“ Tabitha se zděsila. „Kolik démonů jsme včera zabili?“ „Jenom deset. Čtyři jste sejmuli ty a Val. Ash jich zabil pět a pak Janice, Jean-Luc a Zoe zabili každý jednoho. Zbytek těch parchantů zdrhlo.“ „Sakra.“ „Jo. Nelíbí se mi být na straně poražených. Je to na hovno.“ Tabitha se zamračila, když si v hlavě přehrávala výčet zabitých démonů, který jí právě řekl. „Víš, je celkem smutné, že jsem člověk a dokážu složit víc démonů, než Temný lovec.“ Otto jí věnoval pobavený pohled. „Nejsi tam sama.“ Tabitha mu věnovala opovržlivý pohled. „Pro tvojí informaci, Valerius mi jenom pomáhá v boji. Není to naopak.“ „Jóóóóó jasně.“ Tabitha se usmála jeho hravému tónu. Pak jí ale něco napadlo. „A co Ulric?“


Sherrilyn Kenyon

„Co je s ním?“ „Kolik jich zabil?“ „Žádného, proč?“ Žádného? Tohle nebylo dobré. „Nezabil žádného tuhle noc ani tu minulou, nebo jo?“ „Ne.“ Dostala špatný pocit. Ne, určitě se musela plést. To přece nebylo možné, ne? „Kde bylo tuhle noc nejvíc zabitých lidí?“ zeptala se. Otto stisknul tlačítko a na monitoru se ukázala mapa francouzské čtvrti. Viděla v ní zvýrazněné body na místech, kde někdo zemřel. V severovýchodní části byla velká koncentrace červených skvrn. „Kdo byl přidělený do téhle oblasti?“ Otto se podíval do jiné obrazovky. „Ulric.“ Přejel jí mráz po zádech. „A ani tak nezabil žádné démony?“ zeptala se nevěřícně. Otto se na ní podíval přes přimhouřené oči. „Co tím chceš říct?“ „Desiderius potřebuje tělo… Valerius mi řekl, když to všechno začalo, že pokud démon převezme kontrolu nad Temným lovcem-“ „To sou kecy, Tabitho. Včera večer jsem Ulrica viděl na vlastní oči. Byl v pohodě.“ 356


Zmocni se noci

„Ale co když mám pravdu? Co když ho teď ovládá Desiderius?“ „Pleteš se. Desiderius by nebyl schopný na něj vztáhnout ruku. Byl to středověký válečník. Jestli existuje nějaká věc, na kterou je Ulric fakt machr, je to jeho ochrana.“ Možná. Ozval se zvonek. „To by měla být moje sestra.“ Otto přejel na židli k malé obrazovce, která ukazovala příjezdovou cestu. Byla to Amanda. Omámeně jí pustil dovnitř. Tabitha šla ke dveřím, i když se pořád nemohla zbavit pocitu, že něco není s Ulricem v pořádku. Navzdory tomu, co jí řekl Otto, chtěla nějaký důkaz, že se vážně plete. Dneska večer se setká s tímhle Temným lovcem a rozhodne, jestli je její strach oprávněný a jestli ano, zbude z toho démona jenom prach. Otevřela dveře a uviděla Amandu, jak vystupovala ze svojí Toyoty na příjezdové cestě. Měla na sobě černé kalhoty, zelený hedvábný top a černý svetr. Bylo fajn jí zase vidět. Tabitha stála tiše ve dveřích a čekala na to, až k ní přijde Amanda. Amanda jí pevně objala, když se dostala až ke dveřím. „Chyběla jsi mi.“


Sherrilyn Kenyon

„Jsem jenom o pár bloků dál.“ „Jo. Já vím, ale v poslední době jsme spolu moc nemluvili.“ Tabitha jí vrátila objetí a pak jí pustila. „Já vím. Zrovna teď je těžké mluvit.“ Amanda Tabithě mateřským způsobem odhrnula vlasy z obličeje a usmála se. „Vypadáš až podezřele šťastně. Jsi šťastná?“ Tabitha se zamračila. „Vážně mě děsíš.“ Podívala se za Amandu a pohledem prohledávala ulici. „Vyměnil někdo moje dvojče za tuhle divnou osobu?“ Amanda se zasmála. „Ne, ty ňoumo. Jsem to já. Jenom mám o tebe strach.“ „Ne, jak vidíš, jsem v pohodě. Ty jsi v pohodě. Všechno je v pohodě. Takže co tě sem přivádí?“ „Chci se setkat s Valeriusem.“ Tabitha by byla asi míň překvapená, kdyby jí její sestra vlepila facku. „Cože?“ „Ash mi před pár týdny řekl něco, co mě nutilo o tom přemýšlet. A každý den, který uplynul bez toho, aby si byla kvůli tomu chlapovi nešťastná a vtrhla ke mně, aby ses vybrečela, až bude po všem, jsem vážně přemýšlela. Trávíš s ním celé dny i noci, viď?“

358


Zmocni se noci

Tabitha pokrčila s nonšalancí rameny, i když se tak teda vůbec necítila. „Jo, a co?“ „A i přesto jsem ještě neměla ani jeden hovor od mého vražedného dvojčete, které by mi řeklo, že mu usekne hlavu a dá jí do tašky na bowling, když řekne ještě jednou ´mě je to fuk´. Tohle je Tabby pro tebe rekord.“ Tabitha se provinile zavrtěla. Byla to pravda. Vždycky, když byla s nějakým chlapem, každou hodinu hrozila, že ho kvůli nějakému příšernému zlozvyku zabije. Ale když byla s Valeriusem… I když jí někdy štval, nebylo to tak špatné. A pravda byla, že jí štval jenom málokdy. Mluvili o všech možných věcech, a když s ní nesouhlasil, vážil si jejího názoru. „Miluješ ho, viď?“ Tabitha se od ní odvrátila. „Ach Bože, Tabitho,“ Amanda vydechla. „Ty prostě nemůžeš nic udělat jednoduše, viď?“ „Nezačínej, Amando.“ Amanda vzala její tvář do dlaní a otočila jí hlavu. Jejich pohledy se setkaly. „Miluju tě, Tabby. Já ano. Ze všech mužů jsi-“ „Já vím!“ odsekla vztekle. „Není to tak, že bych se probudila a řekla si: Hmmm, jaký muž na téhle


Sherrilyn Kenyon

planetě mě zaručeně navždy odcizí od mé rodiny? Ach, musím jít, najít ho a beznadějně se do něj zamilovat.“ Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. „Bůh ví, že jsem se nechtěla zamilovat do někoho, jako je Valerius. Pořád si myslím, že jsi pro něj dokonalá žena ty. Jsi elegantní, inteligentní. Sakra, vždyť ty i víš, jakou vidličkou máš jíst, když jdeme někam ven. Já jsem jenom idiot s titulem, která se napila z mísy na oplachování prstů, protože jsem si myslela, že je to nějaký vývar bez chuti.“ Tabitha se usmála svým vlastním slovům. „Posloucháš můj slovník? Měla bych se ho bát, a přesto se třesu, když se na mě podívá.“ Znovu a znovu jí hlavou probíhaly argumenty, proč by neměla být s Valeriusem. Oni dva by měli být úplně rozdílní, a přesto nebyli. Nedávalo to smysl. Takhle to nebylo dobře. Tabitha si povzdechla. „Jednu noc mě vzal do Commander´s Palace. Seděli jsme u stolu, kde byla uprostřed elegantní výzdoba. Skládala se ze všeho exotického vegetariánského ovoce. Vypadalo to fakt skvěle. Tak jsem jako největší idiot vzala nůž na máslo a začala z toho ovoce uždibovat. Pak jsem se ale podívala nahoru a viděla pohled na tváři našeho číšníka. Došlo mi, že dělám něco špatně. Zeptala 360


Zmocni se noci

jsem se ho, co má za problém a on řekl, že jen nikdy předtím neviděl nikoho jíst středovou ozdobu na stole. Bylo mi tak trapně, že se mi chtělo umřít.“ „Ach Bože, Tabby.“ „Já vím. Valerius, Bůh mu žehnej, vůbec nezaváhal. Natáhl se a začal jí jíst taky. Pak věnoval číšníkovi jeden z jeho povýšených pohledů a on utekl. Když byl pryč, Val mi řekl, abych se kvůli tomu netrápila. Že už věnoval tomuhle místu tolik peněz, že kdybych chtěla, mohla bych sníst klidně i ubrus, kdybych chtěla. A jestli mi to udělá radost, tak že tuhle restauraci koupí, abych mohla vyrazit toho číšníka.“ Amanda se rozesmála. Tabitha se zasmála taky. Jen vzpomínka na jeho laskavost jí zahřála u srdce. Věnovala své sestře upřímný pohled. „Myslíš si, že nevím, že k tomuhle chlapovi nepatřím? Protože já opravdu, ale opravdu nepatřím. Pro mě je dobré jídlo ústřice a lahvové pivo. Pro něj je to jídlo o patnácti chodech, kde ti dá sluha ubrousek do klína a otře ti stříbrné příbory před každým chodem.“ „A přesto jsi pořád tady.“ „Jo. Nechápu proč.“ Amanda se pousmála. „Všechno co jsem kdy chtěla, byl hezký, normální život s pěkným a normálním mužem. Místo toho teď mám manžela,


Sherrilyn Kenyon

který býval kdysi nesmrtelný, a který má přátele bohy, démony a zvířata, kteří na sebe můžou vzít lidskou podobu. A ani nevím, kam bych měla zařadit Nicka. Přiznejme si to, jsem vdaná za muže, který mi dal dceru, která umí mluvit se zvířaty jako Dr. Dolittle a posouvat pomocí myšlenek všechny věci v domě. A víš co?“ „Co?“ „Nevyměnila bych to za všechnu normálnost na světě. Láska není snadná. Každý, kdo ti bude tvrdit opak, bude lhát. Ale stojí za to o ni bojovat. Věř mi, vím to a to je taky důvod, proč jsem tady. Chci poznat toho muže a zjistit, jestli existuje nějaký způsob jak uklidnit Kyriána natolik, aby dokázal vyslovit jeho jméno bez toho, aby mu rupla nějaká žíla.“ Když si Tabitha přitáhla sestru do objetí, z očí se jí valily slzy. „Miluju tě, Amando. Vážně.“ „Já vím. Jsem prostě dokonalé dvojče.“ Tabitha se zasmála. „A já jsem zase to šílené.“ Ustoupila, vzala Amandu za ruku a vedla jí do domu. Amanda si tiše hvízdla, když vstoupila dovnitř a rozhlédla se po elegantním interiéru. „Nádherné místo.“

362


Zmocni se noci

Otto vešel do haly a zakroutil hlavou. „Kyriánovi prdne cévka v mozku, jestli někdy zjistí, že jsi tu byla.“ „A ty budeš kulhat, jestli mu to řekneš,“ odsekla mu Tabitha. „Neboj se. Já mu nic říkat nebude. Zas takovej imbecil nejsem.“ Otto zamířil ke dveřím. „Jdu na sraz s Kyr a Nickem. Chceme se spojit a večer ohlídat nějaké území. Alespoň se pokusíme nějakého toho bastarda poslat k zemi.“ Tabitha přikývla. „Buďte opatrní.“ „Vy taky.“ Naklonil k nim hlavu a pak odešel. „Počkáš v knihovně?“ zeptala se Tabitha. „Půjdu se podívat, jestli už je vzhůru.“ Amanda přikývla. Tabitha utíkala nahoru po schodech a zamířila do pokoje Valeriuse. Našla ho v jeho posteli. Pořád spal. Zvedla hedvábnou přikrývku a lehce ho kousla zuby do boku. Potěšeně vzdychnul a převalil se na záda. Tabithě se zadrhl dech v krku, když se dívala na jeho nahé tělo. Mohla by na toho muže zírat celý den a noc. Zbožňovala hlavně část jeho těla, kde mu od pupíku až k rozkroku rostly krátké tvrdé


Sherrilyn Kenyon

chloupky. Neschopná odolat pokušení se nad něj naklonila a lehce ho tam kousla. Jeho mužství okamžitě ztvrdlo. Něžně jí položil ruku na hlavu. „Ty víš, jak probudit muže a zároveň ho udělat šťastným, co?“ Zasmála se a znovu mu jemně skousla kůži. Pak se odtáhla. „Potřebuju, abys vstal.“ „Já už jsem vstal,“ řekl a podíval se na část svého těla, která byla v pozoru. „Takhle jsem to nemyslela,“ řekla a obrátila oči v sloup. „Moje sestra je dole a chce tě poznat.“ „Která sestra?“ Věnovala mu významný pohled. Jeho tvář byla bílá jako stěna. „Ale já se s ní nemůžu setkat.“ Tabitha odmítla poslouchat dál jeho argumenty. „Obleč se a běž za ní. Bude to jenom chvilka. Pak odejde.“ „Ale-“ „Žádné ale, generále. Budu čekat na schodech a jestli tam nebudeš do pěti minut, přivedu jí sem.“

... Amanda se posadila na vínovou židli vedle zahaleného okna. Rozhlédla se po formálním, elegantním panském sídle. Na rozdíl od jejího 364


Zmocni se noci

domova tu ale nebylo nic příjemného. Mluvilo to spíš o muži, který byl přísný, hrozivý, domýšlivý a povýšený. Chladný. Dokonce i trošku zlý a děsivý. Všechno, co jí právě napadlo se dalo očekávat od Valeriuse Magnuse. Jak si mohla Tabitha začít něco s tímhle mužem? Její sestra nebyla nic z těchhle věcí. No, dalo se o ní říct, že byla zlá, ale v případě jejího dvojčete to bylo spíš tím roztomilým způsobem. Zdálo se jí že uplynula celá věčnost, než uslyšela Tabithu scházet po schodech dolů. „Tabitho!“ Tichý hlas byl přísný a autoritativní. Když Tabitha nic rozhořčeně neodsekla nazpátek, Amanda vstala, aby zjistila proč. Zůstala skrytá ve stínu, aby mohla nerušeně sledovat Tabithu a Valeriuse na schodech. Měl na sobě černé kalhoty a černou košili. Z toho, co o něm slyšela předpokládala, že bude ostříhaný nakrátko. K jejímu překvapení mu padaly až na ramena. Jeho tvář měla elegantní rysy. Byla perfektní. Moc a kontrola vyzařovala z celého jeho těla. Tohle rozhodně nebyl typ člověka, který by Tabithu mohl přitahovat. Nikdy. Podíval se na její sestru, jako kdyby jí chtěl uškrtit. „Nemůžeš jí tady nechat. Musí hned odejít.“ „Proč?“


Sherrilyn Kenyon

„Protože Kyrián umře, jestli někdy zjistí, že jeho manželka byla v mém domě. Zblázní se.“ „Vale-“ „Tabitho. Já si nedělám srandu. Je to vůči němu kruté. Musím jí odsud dostat dřív, než to zjistí.“ Amanda byla šokovaná jeho slovy. Proč mu nebylo jedno, jak to ovlivní Kyriána, když by ho Kyrián nejradši viděl mrtvého? „Amanda se chce s tebou setkat, Valeriusi. Prosím. Jen na chvíli. Jsem si jistá, že potom půjde domů.“ Zamračila se na Tabithiným klidným, racionálním tónem. Normálně, když by všechno nešlo tak, jak chce, přešla by k násilí. Nebo by přinejmenším křičela. Jeho tvář okamžitě změkla. Natáhl se a vzal Tabithinu zjizvenou tvář do dlaně. „Nesnáším, když se na mě takhle díváš.“ Přejel jí prsty po obočí a něžně se na ní usmál. „Tak fajn.“ Vzal jí za ruku a pak jí zvedl k ústům k polibku. Tabitha ho políbila na tvář předtím, než ustoupila a zamířila ke knihovně. Srdce jí bušilo z toho, čeho byla právě svědkem. Amanda ustoupila do místnosti, aby nevěděli, že je sledovala. Ale jak čekala, v její mysli se začaly objevovat obrázky jejich setkání… 366


Zmocni se noci

... Valerius nemohl uvěřit, že se chystá sejít se s manželkou jeho nepřítele. Sestry Tabithy. S jejím dvojčetem. Nikdy nebyl víc nervózní a nejistý. Odmítl to ale dát na sobě znát. Narovnal se a vešel do knihovny, kde se Tabitha zdravila se svojí sestrou. Bylo zvláštní poslouchat, jak každá mluví úplně jinak. Jediný způsob jak od sebe mohl rozlišit jejich hlasy, byla rozdílná slovní zásoba. Tabitha mluvila svým jedinečným způsobem, zatímco její sestra byla výřečnější a spisovnější. Když ho Amanda sjela pohledem od hlavy až k patě, její oči se trošku rozšířily. Ať už si o něm myslela cokoliv, nedala na sobě nic znát. „Ty musíš být Valerius,“ řekla a vykročila k němu. Nabídla mu ruku. „Je pro mě čest poznat tě,“ řekl formálně, než jí krátce potřásl rukou. Pak jí pustil a odstoupil o šest kroků. Podívala se na Tabithu. „Vy dva jste zvláštní pár, viď?“ Tabitha pokrčila rameny a pak si strčila ruce do kapes. „Díky bohu, že je hezčí, než Tony Randall a nemá nos Jacka Klugmana.“ Valerius ztuhnul ještě víc.


Sherrilyn Kenyon

Tabitha mu přejela rukou něžně po paži. „Uklidni se zlato. Ona nekouše. To dělám jenom já.“ Mrkla na něj. Problém byl v tom, že on nevěděl, jak by se měl uklidnit. Zvlášť ve chvíli, kdy na něj zíralo dvojče Tabithy, jako kdyby byl něco zlověstného.

... Amanda sledovala svojí sestru s římským generálem, o kterém si myslela, že ho bude už od prvního setkání nenávidět. K jejímu překvapení to tak ale nebylo. Nebyl moc přátelský. Stál tam s ostrým a arogantním pohledem, kterým dával najevo, že je odhodlaný čelit jejím urážkám. Ale když si ho prohlédla víc zblízka zjistila, že to je jenom maska. Čekal, až mu řekne něco urážlivého a jen sbíral odvahu k tomu přijmout to. Ve skutečnosti ona ale neměla nejmenší chuť říct mu cokoliv krutého. I když vypadal nesvůj, jeho pohled změkl a zněžněl pokaždé, když se podíval na Tabithu. A nebyl tu žádný způsob, jak by mohla ignorovat to, jak Tabitha reaguje na něj. Ach, můj Bože, oni se vážně milují. To je noční můra! 368


Zmocni se noci

„No,“ řekla Amanda pomalu, „můžu tu stát a cítit se nepříjemně, nebo můžu jít domů. Stejně se musím vrátit ještě, než se setmí. Takže-“ „Omlouvám se, paní Hunterová,“ řekl Rychle. „Nechtěl jsem, abyste se tu cítila nepříjemně. Jestli tu chcete zůstat a promluvit si s Tabithou, budu víc, než šťastný, když se budu moct vzdálit.“ Usmála se nad jeho projevem laskavosti. „Ne, to je v pořádku. Chtěla jsem tě poznat. Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který si dělal názor na někoho podle ostatních, tak jsem chtěla vědět, jestli jsi vážně tříprstý rohatý démon. Ale ty kupodivu vypadáš jako účetní.“ „Od ní je to kompliment,“ řekla Tabitha se smíchem. Vypadal ale ještě víc ztuhle. „To je v pořádku,“ řekla Amanda. „Vážně. Jen jsem cítila obrovskou potřebu vědět, kdo drží mojí sestru jako rukojmí. Není to jen tak, když mi nevolá třicet krát denně.“ „Nedržím jí tady jako rukojmí,“ řekl rychle, jako kdyby ho to obvinění uráželo. „Může odejít kdykoliv chce.“ Amanda se usmála. „Já vím.“ Podívala se na Tabithu a zavrtěla hlavou. „To bude peklo na Den díkuvzdání, co? A to ani nemluvím o hrůze Vánoc.


Sherrilyn Kenyon

A to jsme zazlívali babičce Flóře, že se hádá se strýcem Robertem.“ Tabithě bušilo srdce nad slovy její sestry. „Nevadí ti to?“ „Ach, samozřejmě, že mi to vadí. Radši bych se zabila, než abych ublížila Kyriánovi, ale nemůžu ublížit ani tobě a nejsem ochotná o tebe přijít kvůli něčemu, co se stalo před dvěma tisíci lety. Možná budeme mít štěstí a jeden z Démonů dostanu Valeriuse ještě dřív, než tohle všechno skončí.“ „Amando!“ vyštěkla Tabitha. „Dělala jsem si srandu, Tabby. Vážně.“ Vzala ruku Valeriuse a vložila do ní Tabithinu. „Jeden není stejný jako ten druhý, nepatří k sobě,“ zazpívala tiše. Pak zvážněla. „Řekneš Ashovi o duši Valeriuse?“ Tabitha se zatvářila rozpačitě. „Ještě jsme se nedostali tak daleko.“ „To vidím.“ Tabitha ztuhla, když Amanda použila mateřský tón. „Co to mělo znamenat?“ Amanda se na ní podívala, jako kdyby neměla ani tušení, o čem mluví. „Nic.“ „Jo, jasně,“ řekla Tabitha a její hněv se stupňoval. „Znám ten tón. Myslíš si, že to s ním neberu dost vážně, co?“ 370


Zmocni se noci

Amanda si odfrkla. „To jsem neřekla.“ „Tos ani nemusela, Amando. Už jsem vážně unavená z toho, jak se celá rodina baví na můj účet. Nikdy jsem nepochopila proč jsem divná a šílená já, když Tia tančí nahá v bažinách při voodoo obřadech, Selena se poutá řetězy k plotu, Karma připouští krávy, teta Jasmine se snaží zkřížit mucholapku s kudzou, aby tak vytvořila rostlinu, která zabíjí muže a pak jí mohla poslat na svého bývalého-“ „Cože dělá?“ zeptal se Valerius. Tabitha ho ignorovala. „A ty, drahá Amando, jsi miláček všech. Nejdřív se taháš s polo Apollitem, kterého poslal jeho otec, aby tě zabil kvůli tvým schopnostem a pak si vezmeš upíra, kterého jsem se naučila tolerovat, i když si o něm myslím, že je to nadutý, arogantní, nudný idiot. Proč jsem po tomhle všem šílenec zrovna já?“ „Tabitho-“ „Netabithuj mě, když víš, jak mě to příšerně sere!“ Amanda na ní vykulila oči. „Dobře, chceš vědět, proč ses šílenec? Protože lítáš od jednoho extrému k druhému. Proboha, cos to měla na vejšce? Devět společností?“ „Třináct.“


Sherrilyn Kenyon

„Vidíš? Seš beznadějná. Kdyby se o tebe pořád jeden z nás nestaral, skončila bys jako jeden z těch bezdomovců, které každý večer krmíš a ty to víš. To je důvod, proč jim nosíš to jídlo.“ „Dokážu se o sebe postarat.“ „Jo, jasně. Kolik prací si vystřídala, dokud ti Irena nenechala ten obchod? Nechtěla odejít. Táta jí vyplatil, protože to byla jediná práce, ve které jsi vydržela dýl, než jenom pár dní.“ „Ty mrcho!“ Tabitha se vrhla na svojí sestru, ale Valerius jí chytil. „Tabitho, uklidni se,“ řekl a přitáhnul jí zpátky. „Ne! Jsem unavená z toho, jak se mnou všichni, kteří tvrdí že mě milují, zachází jako s místním bláznem.“ „Nezacházeli by, kdyby ses tak nechovala. Bože můj, Tabitho, podívej se na sebe. Nediv se, že tě Erik opustil. Miluju tě, vážně jo, ale tys celý svůj život nedělala nic jiného, jenom si byla neustálou příčinou hádek.“ „Jak se opovažuješ s ní takhle mluvit,“ zavrčel Valerius a vzdálil se od Tabithy, aby mohl čelit Amandě. „Je mi úplně jedno, kdo jsi. Vyhodím tě ven. Nikdo s ní takhle mluvit nebude. Nikdo. Na Tabithě není nic špatného. Nedělá nic jiného, jenom je ke každému laskavá. Jestli nedokážeš vidět 372


Zmocni se noci

všechny její dobré vlastnosti, pak není nic špatného s ní, ale s tebou.“ Na tváři Amandy se okamžitě ukázal úsměv. „Přesně tohle jsem potřebovala vědět.“ „Ty sis se mnou hrála?“ vyprskla Tabitha. „Ne,“ řekla Amanda tvrdě. „Tohle není hra. Ale než způsobím, že se můj manžel bude cítit absolutně mizerně, musím vědět, že to vy dva myslíte vážně a že Valerius není další z tvých – Dovol mi, abych použila rodinný výraz- úletů.“ Tabitha se na ní zamračila, když jí najednou prošlo množství pocitů. „Jsou chvíle, Mandy, kdy si myslím, že tě nenávidím.“ „Já vím. Přiveď ho dneska večer a zkusíme to znova.“ „Nemůžu uvěřit tomu, že to pro nás děláš,“ řekl Valerius. Amanda se zhluboka nadechla. „Bez urážky, ale nedělám. Dělám to pro Kyriána. Ash mi něco řekl a já jsem tady, abych se ujistila, že je to vážně pravda.“ Otočila se a zamířila ke dveřím. „Mandy?“ zavolala za ní Tabitha dřív, než odešla. „Máme příměří?“ „Ne. Jsme náladová, vraždící rodina. Ale aspoň to nebude nuda. Uvidíme se večer.“


Sherrilyn Kenyon

Tabitha sledovala, jak její sestra odchází. Hluboko v žaludku cítila silné tušení. Bylo ponuré a zlé. Děsivé a chladné. Bylo to skoro jako kdyby věděla, že tu noc jeden z nich zemře…

KAPITOLA 14 Oblečená celá v černé krajce, seděla Apollymi na své pohovce. Vypadala jako krásný, éterický blonďatý anděl. Dívala se ven ze svých velkých francouzských dveří do zahrady, kde rostly černé květiny na památku jejího jediného pravého syna, kterého od ní brutálně odvedli. Dokonce i po všech těch staletích se jí svíralo srdce matky nad ztrátou syna. Cítila divokou stálou potřebu sevřít své dítě v náruči. Cítit jeho teplý dotek. K čemu jí bylo dobré být bohyní, když se jí nemohlo vyplnit jediné přání, které v ní kdy zahořelo? Tenhle den byl nejbolestnější ze všech. Před mnoha lety porodila svého krásného, dokonalého syna. A taky to byl den, kdy ho od ní odvedly navždy. V očích se jí zaleskly slzy, když zvedla malý černý polštář ze svého klína, přiložila si ho k obličeji 374


Zmocni se noci

a vdechla jeho kořeněnou vůni. Vůni jejího syna. Zavřela oči a představila si v mysli obrázek jeho nádherné, milované tvářičky. Slyšela zvuk jeho velícího hlasu. „Potřebuju tě zpátky tady, Apostolos.“ Ale její šepot nikdy nemohl slyšet a ona to věděla. „Je tady, Laskavá.“ Apollymi se zastavila, když za svými zády uslyšela hlas Sabine. Sabine byla její nejdůvěryhodnější Charonte sluha od té doby, kdy Xedric zmizel tu noc, kdy se jí bůh Dionýsos a keltský bůh Camulus snažili osvobodit z vězení v Kalosis. Apollymi vrátila polštář zpátky do svého klína, když kolem ní prošla oranžová, okřídlená démonka. „Volalas mě, matko?“ zeptal se Stryker, když k ní přišel. Přinutila se neprozradit, že věděla o jeho zradě. Myslel si, že je chytrý. Tomu se mohla jenom zasmát. Nikdo nemohl porazit Ničitelku. To byl důvod, proč byla uvězněná tady. Mohla být zkrocená, ale nikdy ne zničená. Hodně brzy dá Strykerovi lekci. Ale ne dneska. Dneska ho potřebovala. „Je čas, m´gios.“ Termín, který Atlanťané používali pro ´Můj syn´ jí vždy trpkla na jazyku.


Sherrilyn Kenyon

Byla to hodně slabá náhrada za chlapce, kterého porodila. „Dneska v noci bude ideální čas k útoku. V New Orleans je úplněk a Temní lovci budou rozptýlení.“ A ona chtěla to lidské dítě! Bylo na čase skoncovat s jejím zajetím jednou pro vždy. Maryssa Hunterová byla nepatrná oběť, kterou potřebovala k návratu svého syna. Aby byl znovu skutečná a živý. A ona použije veškerou Atlantskou moc na to, aby ho vrátila zpátky k sobě. Žádný život, ani její vlastní, nebyl moc velká cena za ten jeho. Stryker naklonil hlavu na stranu. „Ano, mami. Už jsem do ulic vypustil své Démony, aby způsobili krveprolití. Desiderius se vrátí s dítětem o půlnoci a až dneska budou odcházet, nezůstane na živu ani jeden Temný lovec.“ „To je dobře. Nezajímá mě kolik Spathi zemře. Nezajímá mě smrt nikoho. Musím mít to dítě!“ Cítila, že se Stryker chystal k odchodu. „Strykeriusi?“ zavolala na něj. „Ano, mami?“ „Dobře mi služ a já tě za to štědře odměním. Zraď mě a na světě nebude existovat nic, co by tě ochránilo před mým hněvem.“

376


Zmocni se noci

Strykem na bohyni přimhouřil oči. Ta se na něj ale odmítla podívat. „Ani ve snu bych tě nezradil, matko,“ řekl a snažil se zamaskovat zášť ve svém hlase. Ne, on jí dneska večer nezradí. On jí zabije. Potom, co opustil její chrám, zavolal Stryker své démony, než otevřel portál do New Orleans. Pak tam přenesl své muže, zatímco on zůstal bezpečně skrytý před Ničitelkou. Byl čas zastavit letitý konflikt mezi lidmi a Apollity. Pro lidstvo nastávala nová éra… Bylo na čase naučit je, kde je jejich místo. Pokud šlo o Acherona, už věděl, co byl ten chlap vlastně zač. Věděl, jak ho může ochromit. Koneckonců, ani velký Acheron nemohl být na dvou místech zároveň. Nemohl zastavit útok, který právě začínal.

... Desiderius se zastavil u malého obchodu s voodoo. Byl zvláštní a okouzlující a pro většinu turistů vypadal jak každý jiný. Jediná věc, která ho odlišovala od ostatních obchodů ve francouzské čtvrti byl fakt, že tady byla cítit skutečná moc. Zavřel oči a nadechl se bohaté, zatuchlé vůně. Jako


Sherrilyn Kenyon

démon potřeboval duši, ale protože byl v těle Temného lovce… Teď zabíjel jenom z prostého potěšení a ne proto, aby přežil. Usmál se sám pro sebe, když vstoupil dovnitř a uviděl svůj cíl. Trvalo jen vteřinu, než došel k pultu, kde čekala na turisty, kteří by si u ní koupili nápoj lásky. „Ahoj, Ulricu!“ řekla jeho oběť vzrušeně, když jeden zákazník vyšel z obchodu a nechal je tam o samotě. Ach, skvělé, znala toho Temného lovce. Zabít jí bude jednoduší. „Ahoj,“ řekl a přistoupil k pultu. „Jak se dneska máš?“ „Zrovna jsem chtěla zavřít. Jsem ráda, es přišel. Po tom všem, co se tady kolem děje, no… je dobré vidět milou tvář.“ Desiderius se podíval za její rameno na malou fotku, která visela u kalendáře s vonnými svíčkami. Bylo tam devět žen. Dvě z nich okamžitě poznal. Jeho pohled potemněl. „Jak se má Tabitha a Amanda?“ zeptal se. „Dobře. Celkem. Mandy se bojí vyjít z domu a Tabby… tu si nejspíš potkal na ulici.“

378


Zmocni se noci

Ano, Amanda se bála opustit dům a dostat se dovnitř bylo skoro nemožné. Ale věděl o jednom způsobu, jak vytáhnout tu čarodějnici z domu. Sevřel rty a věnoval ženě za pultem úsměv. „Chceš, abych tě doprovodil domů?“ „To je tak sladké. Díky, to bude super. Dej mi chvilku, jenom dám peníze do obálky a papírování si udělám až doma.“ Desiderius si olízl rty. Už skoro cítil na jazyku její krev…

... Noc byla podivně klidná, když šel Ash sám přes hřbitov St. Louis a hledal démony, kteří sem často přicházeli žádat o duše mrtvých, kteří odmítali jít dál. Původní obyvatelé New Orleans říkali tomuhle impozantními kamennému hřbitovu Město mrtvých. Což celkem sedlo. Protože město bylo pod hladinou moře, nikdo nemohl pohřbít tělo s jistotou, že se někde neplánovaně neobjeví. Úplněk vrhal stíny na sochy, cihlové, kamenné a mramorové hrobky – některé z nich byly dokonce větší než on. I když byly rozmístěné nahodile, hroby byly uspořádané do bloků, které zvláštně odrážely rozložení a vzhled města.


Sherrilyn Kenyon

Každá hrobka byla elegantní a odrážela památku toho, jehož ostatky obsahovala. Byly tam tři druhy hrobů: zděné, rodinné a společenské, které byly vyhrazené pro určité skupiny lidí, jako třeba pro italskou společnost. To taky byla největší hrobka tam. Dominovala celému hřbitovu. Na většině hrobů byl patrný zub času. Někde chyběl kus omítky, nějaké byly šikmé, měly propadlé střechy a nějaké byly pokryté plísní, která rostla úplně všude. Vchod do většiny z nich tvořily kované brány a ploty. Bylo to tady krásné. Klidné. I když byly v obvodových stěnách umístěné otvory, které umožňovali zlodějům svobodně přicházet a zase odcházet, budou stálou připomínkou toho, jak se tady zabydleli různí obyvatelé. Ash natáhl ruku a dotkl se hrobu Marie Daveauxové. Slavné místní expertky na voodoo. Její hrob byl označený mnoha X od těch, kteří jí tím vzdávali hold. Byla to pozoruhodná žena a měla dlouhý život. Byla jediná, kdo znala jeho pravou identitu. V dálce zazněly sirény, když polici zamířila na nové místo činu. Ash se odvrátil a ucítil, jak přes něj prošlo nějaké vlnění. Bylo to jako rána, která mu vzala většinu sil. 380


Zmocni se noci

Sykl bolestí, když ucítil, jak se křehké, zakázané dveře otevírají. Ven se začínalo drát zlo. Ilumináti odcházeli z Kalosis… Najednou se mu zatmělo před očima. Nic neviděl. Byl jenom zahlcený obrazy a zvuky duší křičících bolestí ve smrtelné agónii. Byl to zvuk, který nemohli smrtelníci slyšet, ale do něj se zařezával jako rozbité sklo. Začínal se měnit pořádek ve vesmíru. „Atropos!“ zavolal jméno řecké bohyně osudu, která měla na starost stříhání nití lidského života. Po jeho boku se okamžitě objevila vysoká blondýna se zuřivýma očima. „Co?“ Ti dva spolu nikdy nevycházeli. Ve skutečnosti ho nemohl vystát nikdo z Moiry. Ne, že by mu na tom záleželo. Měl mnohem víc důvodů pro to, aby je nenáviděl, než oni pro to, aby nenáviděli jeho. Ash se opřel o jednu ze starých hrobek, když se snažil zastavit bolest, která ho ochromovala. „Co to děláš?“ zalapal po dechu. „To nedělám já,“ řekla rozhořčeně. „Je to něco z tvé strany, ne z té naší. Nemám nad tím žádnou kontrolu. Pokud to chceš zastavit, zastav to.“ Zmizela.


Sherrilyn Kenyon

Objal si rukou žaludek. Pak sklouzl na zem. Ta bolest… ho pohlcovala ještě víc. Nemohl dýchat. Nemohl myslet. V jeho hlas se ozval křik, který mu vehnal slzy do očí. Bez zavolání se Simi zhmotnila z tetování na jeho ruce. „Akri?“ vykřikl a klekla si vedle něj. „Co tě bolí, Akri?“ „Sim,“ lapal po dechu přes bolest, která ho sužovala. „Já n-nemůžu...“ Jeho slova se změnila v tichý sten. Najednou vyrostla. Měnila se z mladé ženy do její démonské podoby. Její kůže i rohy byly červené a vlasy i rty měla černé. Oči jí ve tmě zářily žlutě. Odtáhla ho od hrobky tak daleko, aby se vešla do prostoru mezi něj a hrobky kolem. Pak se mu ovinula kolem těla. Rozložila kolem nich svoje křídla barvy půlnoci jako ochranný plášť. Ashovi od bolesti cvakaly zuby a z očí mu tekly slzy. Měl pocit, jako kdyby ho něco rvalo zevnitř. Musel zablokovat ty výkřiky, ale jeho pokusy byly marné. Simi si položila tvář na jeho hruď a broukala mu starou ukolébavku, když ho konejšivě houpala. „Simi už tě má, Akri, a ona udělá, aby hlasy zmizely.“

382


Zmocni se noci

Ash se nechal podepřít jejími pažemi a modlil se, aby měla pravdu. Protože jestli ho brzy neuzdraví, už ho nedá nikdo dohromady, protože ho něco zevnitř roztrhá na kusy. ... Tabithu najednou naplnila taková bolest, že se musela zastavit. Lapala po dechu a natáhla se po Valeriusovi, který šel vedle ní. „Tabitho? Stalo se něco?“ „Tia,“ zalapala po dechu. Srdce jí zaplavila bolest. Byla tak hluboká a obrovská, že si nebyla jistá, jestli se udrží na nohou. „Něco se jí stalo. Vím to.“ „Tab-“ „Vím to!“ vykřikla a chytila ho za košili. „Můj Bože, ne!“ Popadla telefon a začala vytáčet číslo Tiy. Nikdo to ale nezvedal. Rozběhla se k obchůdku její sestry. Byli jenom šest bloků od něj. Vytočila číslo Amandy. Srdce jí bušilo v hrudi z toho, jak rychle běžela. To nemůže být pravda. Musela se plést. Muselo to tak být! „Tabitho?“ Slyšela v Amandině hlase slzy. „Je to pravda? Cítíš to taky?“ „Kyrián mi nedovolí opustit dům. Říká, že je to moc nebezpečné.“


Sherrilyn Kenyon

„Neboj se, jsem na ulici a běžím k ní. Zavolám ti hned, jak budu něco vědět.“ Tabitha sevřela telefon k ruce, když se blížila k temnému obchodu. Všechno vypadalo normálně… ... Valerius zpomalil, když ucítil smrt. Nad obchodem visel zlý mrak. Byl Temný lovec dost dlouho na to, aby to poznal. Na to nepotřeboval žádnou psychickou schopnost. Tabitha se snažila dostat se dovnitř předními dveřmi, ale ty byly zamčené. „Tio!“ zakřičela a mlátila do nich. „Jsi tady?“ Nikdo jí neodpověděl. Sledoval jí dozadu na malé nádvoří. Zadní dveře do prodejny zůstaly otevřené. Valerius zadržel dech, když se mu potvrdily jeho obavy. Tabitha zpomalila na opatrnou chůzi. „Tio?“ zakřičela znovu. Valerius jí dotáhnul od zadních dveří. „Drž se za mnou.“ „Je to moje sestra!“ „A já jsem nesmrtelný. Zůstaň za mnou.“ Naštěstí přikývla.

384


Zmocni se noci

Valerius otevřel dveře a opatrně se podíval dovnitř, jestli v nich neuvidí nějaký pohyb. Nikdo tam nebyl. Zadní místnost vypadala normálně. Nic nebyla rozházené. Vypadalo to jako před několika týdny, kdy ho tu Tia ošetřovala. Ruku měl položenou na dýce u pasu a opatrně se blížil ke dveřím obchodu, které byly pootevřené. Strčil do nich a pak ztuhl, když uviděl pár bot, které vyčuhovaly za pultem. Jeho srdce se zastavilo. „Zůstaň tady, Tabitho.“ „Ale-“ „Sakra, Tabitho, zůstaň!“ „Nejsem tvoje děvka, generále. Takhle se mnou mluvit nebudeš!“ Věděl, že je naštvaná jenom kvůli svému strachu. Nikdy se neuměla vyrovnat se silnými emocemi. „Prosím, Tabitho. Zůstaň tady chvilku a já se podívám dovnitř.“ Přikývla. Valerius se odtáhl a šel opatrně k místu, kde viděl boty. Když přišel blíž, uviděl zbytek těla. Kurva. Jeho hruď se stáhla a zabolela. Obrátil se k Tie, která měla prázdný pohled, který upírala kamsi do


Sherrilyn Kenyon

prázdna. Krk měla roztrhaný po útoku démona. Její duše byla ale pořád tady. Cítil jí. Proč si démon nevzal její duši? Když se k ní natáhnul, aby jí zavřel oči, něco si uvědomil. Tabitha tam s ním nebyla. Projela jím vlna paniky. Nikdy ho neposlouchala. Rychle se zvednul a vyběhnul zpátky do skladu, kde jí našel, jak sedí před obrazovkou s videem, na které blikal černobílý obrázek mrtvé Tiy. Tabitha seděla na zemi a z očí jí tekly slzy. Na rtech si držela ruce. Tlumily její vzlyky, ale nemohla je skrýt, protože otřásaly celým jejím tělem. „Je mi to moc líto, Tabitho,“ zašeptal, než vypnul televizi a vzal jí do náruče. „Nemůže být mrtvá!“ vzlykla, když ho přitiskla k sobě. „To není pravda. To není moje sestra. Není mrtvá. Není!“ Nemluvil. Jenom jí něžně houpal v náruči. Vykřikla bolestí předtím, než ho odstrčila a rozběhla se ke dveřím. „Tabitho, ne!“ zavrčel a zatáhl jí zpátky dřív, než se dostala k těle Tyi. „Takhle jí nesmíš vidět.“ Obrátila se na něj a s výkřikem ho odstrčila. „Proklínám tě! K čertu s tebou. Proč si prostě nezabil mě? Proč sis vzal mojí sestru? Proč…?“

386


Zmocni se noci

Její oči se rozšířily hrůzou. „Ach, Bože. Jdou po mojí rodině.“ Vytáhla telefon a nebylo pochyb, že znovu vytáčela číslo Amandy. Zatímco obvolávala svojí rodinu, on vytáhl svůj Nextel, aby všem řekl, co se stalo. „Červený kód pro všechny,“ řekl a jeho hlas zněl pevně. „Tia Devereauxová byla zabitá ve svém obchodě. Každý kdo musí, ať se stáhne a zabezpečí svojí rodinu.“ Jeden po druhém se mu ozývali Temní lovci a Pobočníci: Otto, Nick, Kyr, Rogue, Zoe, Jean-Luc, Ulric, Janice, Kásim, dokonce i Talon, Kyrián a Julián. Ale po Acheronovi nebylo ani stopy. Valerius se mu snažil dovolat. Nikdo se ale neozval. Ztuhla mu krev v žilách. Kdyby se démoni dostali k Acheronovi, ublížili by mu znova? „Miluju tě, Mandy,“ řekla Tabitha. Cukaly jí rty zadržovanými vzlyky. „Dávej na sebe pozor, jo? Jdu najít toho parchanta a ještě dneska večer ho zabiju.“ Valerius se podíval na teď prázdnou obrazovku. „Víš, kdo jí zabil?“ zeptal se. Tabitha přikývla. „Byl to Ulric a já ho teď zabiju.“

...


Sherrilyn Kenyon

Nick šel dolů po ulici Uršulinek. Zamířil ke svému domu na Bourbon street, kde bydlel se svojí mámou. Po vyslechnutí Valeriusova upozornění ohledně Tiy, šel okamžitě zkontrolovat svojí mámu, která pracovala dlouho do noci v Útočišti. Poflakoval se kolem baru a čekal, dokud jeho máma neskončí. Pak skoro vtrhnul do baru. Když se dostal ke dveřím, u kterých hlídal Dev Peltier, jeden z medvědů, který vlastnil Útočiště, řekl mu, že jeho máma odešla z práce dřív, protože se necítila moc dobře. Nic byl rozzuřený, dokud mu Dev neřekl, že Ulric souhlasil, že jí doprovodí domů. Trošku ho šťouchnul do žeber a řekl mu, že je jeho máma ve větším bezpečí s Temným lovcem, než by byla s ním. Stejně jí ale musel zkontrolovat. Chtěl vědět, že je v pořádku. Celý jeho život byli jenom oni dva. Otěhotněla se zločincem, když jí bylo patnáct. Vyhnali jí z domu a musela se postarat sama o sebe. Nevyčítal by jí, kdyby ho odložila, ale ona to neudělala. „Jsi jediná věc v mém životě, kterou jsem nezapackala, Nicky. Každý večer děkuju Bohu za to, že mi tě dal.“ To byl důvod, proč jí tolik miloval.

388


Zmocni se noci

Nic se nikdy nesetkal s jeho prarodiči. Ani ze strany mámy, ani ze strany otce. Do pekla, dokonce i jeho otce viděl jenom párkrát, a z toho si jenom jedno setkání vážně pamatoval. To by v době, kdy bylo Nickovi deset a jeho otec potřeboval místo, kde by se mohl ubytovat na období tří měsíců. Což byla zároveň nejdelší doba, kdy byl venku na svobodě a ne ve vězení. Ještě v tom roce se jeho táta odstěhoval, celý den popíjel pivo a oba je mlátil, dokud ho jeden z jeho zločineckých kamarádů nepřemluvil k bankovní loupeži. Když se o to pokusili, jeho otec zastřelil z nudy čtyři muže. Jeho otec byl rychle odsouzený. O rok později mu nějaký vězeň během vzpoury podříznul hrdlo a on zemřel. Cherise Gautierová měla hodně špatný vkus na muže, ale jako matka… Byla dokonalá. A Nick by pro ni udělal cokoliv na světě. Slyšel zapraskání v Nextelu. Nejspíš se s ním Otto snažil znova spojit. Jenže to nebyl Otto. Najednou se ozval Valeriusův hlas s přízvukem. „Nicku, jsi tam?“ Přesně tohle potřeboval. S úšklebkem vytrhnul telefon z pásku. „Co?“ odsekl.


Sherrilyn Kenyon

„Jenom jsem chtěl, abys věděl, že je Ulric Desiderius. Už zabil Tiu. Nevím, kdo bude další, ale myslím, žes šel zkontrolovat svojí mámu.“ Najednou se hlas Valeriuse změnil. Z tohohle mu ztuhla krev v žilách. „Ach, počkej…“ řekl Desiderius jízlivě, „ona už je mrtvá.“ Mlasknul. „Hmmm. O negativní. Moje oblíbená. Samozřejmě budeš rád, že její poslední myšlenky patřily tobě.“ Nic na chvíli ztuhnul. Pak pustil telefon a rozběhl se ke svému domu tak rychle, jak mohl. Znovu a znovu viděl ve své hlavě obrázek jeho mámy. Její něžné škádlení, když vyrůstal. Hrdost na její tváři v den, kdy šel na vysokou školu. Jeho potlučená žebra bolela a pulzovala, ale jemu to bylo jedno. Ať mu klidně prasknou obě plíce. Musel se dostat k ní. Ve chvíli, kdy se dostal k bráně před příjezdovou cestou, se třásl tak silně, že sotva zvládnul zadat kód. „Zatraceně, otevři se!“ zavrčel, když byl jeho kód odmítnutý. Zkusil to znova. Brána se pomalu otevírala. Zlověstně.

390


Zmocni se noci

Lapal po dechu strachem a úsilím. Běžel přes příjezdovou cestu k zadním dveřím. Bylo odemčeno. Nick vstoupil. Byl připravený bojovat. Zastavil se v kuchyni a vytáhnul svojí Glock.31 z šuplíku u sporáku. Podíval se do zásobníku, aby si byl jistý, že je všech 17 nábojů na svém místě. „Mami?“ zakřičel, když zastrčil zásobník na své místo. „Mami, tady Nick, jsi doma?“ Všude bylo ticho. Bušilo mu srdce. Nick se plížil po domě. Prohledával místnost po místnosti a očekával útok. Nic nenašel, dokud se nedostal do obývacího pokoje v patře. Nejdřív to vypadalo, že jeho máma jenom sedí ve svém křesle, jako to udělala už milionkrát, když přišel domů pozdě a nachytal jí, jak na něj čekala. Koupil tenhle dům hlavně kvůli tomuhle pokoji. Jeho máma milovala čtení romantických románů. Celý život snila o vlastním domu, kde by mohla mít dokonalý pokoj s pěti stěnami, kde by si mohla v klidu číst. Obývací pokoj byl lemován policemi vyrobenými na zakázku s knihami. Každý centimetr byl pokrytý knihami, které si s láskou vybírala a opatrovala. „Mami?“ řekl a jeho hlas se zlomil do tichého vzlyku. Ruka, ve které držel zbraň, se mu třásla. Zíral přes místnost na blond vlasy, které viděl přes


Sherrilyn Kenyon

opěradlo koženého křesla. „Prosím, mluv se mnou maminko, prosím tě.“ Ani se nepohnula. Snažil se zatlačit slzy, když šel pomalu vpřed. Alespoň dokud se jí nedotkne. Pořád mlčela. Nick vykřikl žalem, když zabořil ruku do jejích jemných vlasů a uviděl její bledou tvář. Pak mu pohled padl na surovou ránu od kousnutí na krku. „Ne, maminko, ne!“ vzlykal. Kleknul si vedle ní. „Sakra, mami, nemůžeš být mrtvá!“ Jenže teď už si nemohl užívat ten komfort jejího doteku. Žádný jemný, milující hlas mu neříkal, aby už neplakal. Neukazovali bolest. Ale jak někdo může vydržet tak příšernou bolest? Tohle byla jeho chyba. Vyl idiot, kterého se ujal Temný lovec. Kdyby jí někdo alespoň řekl pravdu… na ale nedostala ani šanci. „Maminko,“ vydechl proti její chladné tváři, když jí houpal ve svém náručí. „Mrzí mě to. Mrzí mě to. Nechtěl jsem ti ublížit. Nechtěl jsem. Prosím, probuď se. Prosím, mami, neopouštěj mě.“ Pak na něj dopadl tíživý hněv. Proháněl se mu žilami a narážela do něj ve vlnách, které ho trhaly na kusy. „Artemis!“ vykřikl. „Volám tě ve tvé lidské formě. Hned!“ 392


Zmocni se noci

Objevila se skoro okamžitě. Ruce měla v bok a vypadala rozzuřeně. Alespoň dokud neviděla mrtvé tělo jeho matky. „Co je to?“ zeptala se a našpulila rty, jako kdyby jí pohled na smrt znechucoval. „Ty jsi Acheronův přítel Nick, ne?“ Nick položil tělo své matky na židli a hřbetem ruky si otřel z tváří slzy. Pak se pomalu postavil na nohy. „Žádám o pomstu na démonovi, který tohle udělal. A žádám to hned.“ Odfrkla si. „Můžeš žádat o co chceš, člověče, ale nic z toho nedostaneš.“ „Proč ne? Nabízíš to každému idiotovi, který tě o to požádá. Udělej mě Temným lovcem. Dlužíš mi to.“ Naklonila hlavu a zvedla obočí. „Nic ti nedlužím, človíčku. A jestli sis toho detailu nevšiml, musíš být mrtvý dřív, než se staneš Temným lovcem.“ Znechuceně vydechla. „Copak ses od Acherona nic nenaučil?“ Artemis udělal krok zpět. Měla v úmyslu vrátit se zpátky na Olymp. Než to ale stačila udělat, ten muž si klekl na zem a zvedl zbraň. „Udělej ze mě Temného lovce,“ zavrčel na ní okamžik předtím, než stiskl spoušť.


Sherrilyn Kenyon

Artemis se ztuhla, když uslyšela hlasitý zvuk výstřelu, který se rozezněl po místnosti. Nemohla se dýchat při pohledu na mrtvého muže u jejích nohou. „Ale ne,“ vydechla. Rozbušilo se jí srdce. Acheronův lidský přítel se právě zabil… přímo před ní! Co má udělat? Hlavou se jí honily myšlenky plné paniky. „Bude mě z toho obviňovat.“ Nikdy jí to neodpustí. Nikdy. I když to nebyla její vina, Acheron si najde nějaký způsob, jak na ní svalit všechnu vinu. Řekne jí, že to měla vědět, a že ho měla zastavit. V hrůze se podívala na krev, která jí potřísnila bílé šaty. Nikdy dřív nic takového neviděla. „Ach, mysli, Artemis, mysli…“ Jenže ona myslet nemohla. Všechno co slyšela, byl zvuk Acheronova hlasu v její hlavě, když jí říkal, jak moc pro něj Nick a jeho máma znamenají. „Ty to nikdy nepochopíš, Artie. Neměli nic. Jen jeden druhého. A místo vzájemného obviňování z toho, že si navzájem zničili životy, což dělá většina lidí, se jen pevněji semkli k sobě. Život Cherise byl pěkně zpackaný a i tak je pořád laskavá a dává lásku každému, koho potká. Jednoho dne se

394


Zmocni se noci

Nick ožení a dá jí hromadu vnoučat, které bude milovat. Zeus ví, že si to oba zaslouží.“ Jenže teď jí Nick ležel mrtvý u nohou. Zabil se vlastní rukou. Byl to katolík. Už mohla cítit síru okolo jeho těla. „Acherone!“ zakřičela. Její hlas se rozezněl všemi směry. Musela mu to říct dřív, než bude pozdě. Jenom on to mohl napravit. Neodpovídal. „Acherone!“ Zkusila to znovu. Zase mlčel. „Co mám dělat?“ Bylo zakázáno dělat Temné lovce ze sebevrahů. Ale když nechá Nicka zemřít, jeho duši si přivlastní Lucifer a on stráví celou věčnost v pekle. Budou ho mučit. Ať tak či onak, ona prohraje. Acheron jí bude obviňovat z toho, že nechala jejího kamaráda trpět. Myslel by si, že to udělala schválně jen kvůli tomu, aby mu ublížila. A jestli zachrání Nicka… Nechtěla ani pomyslet na důsledky. Ale jak tam tak nerozhodně stála, její myslí se prohnala vzpomínka na Acheronovu tvář v den, kdy se otočila zády k jeho bolesti. To byla jediná věc v jejím životě, které doopravdy litovala. Jediná věc, kterou by změnila,


Sherrilyn Kenyon

kdyby měla tu moc. Neměla na výběr. Už nemohla Acheronovi tak hrozně moc ublížit. Už nikdy. Klekla si a přitáhla si k sobě Nickovo tělo. Vrátila ho do stavu, v jakém bylo před výstřelem. Odhrnula mu vlasy z obličeje a začala odříkávat slova dávno mrtvé civilizace. V její ruce se objevil kámen. Cítila teplo, když do něj vstupovala jeho duše. O dvě vteřiny později Nick otevřel oči. Už nebyly modré, ale černé jako uhel. Zasyčel bolestí, když ho najednou citlivých očí zaštípalo světlo z místnosti. „Proč jsi zavolal mě a ne Acherona?“ zašeptala tiše. „Byl na mě naštvaný,“ zašišlal mezi zuby, na které si ještě musel zvyknout. „Řekl mi, že bych se měl zabít a tak ho ušetřit neustálých problémů.“ Artemis sebou trhla, když uslyšela tahle slova. Chudáček její Acheron. Tohle si nikdy neodpustí. A ani jí nikdy neodpustí. Nick se zvedl. „Chci pomstu.“ „Mrzí mě to, Nicku,“ zašeptala. „Nemůžu ti jí dát. Ty jsi nedodržel průběh dohody.“ „Cože?“ Než stačil něco říct, zvedla ruku a poslala ho do speciální místnosti v jejím chrámu.

396


Zmocni se noci

„Kde jsi, Acherone?“ zašeptala. Svět se rozpadá na kusy a po něm jako kdyby se slehla zem. Tohle mu nebylo podobné. Nebyl neopatrný. Ze strachu, že se mu stalo něco zlého, zavřela oči a začala ho hledat. ... Desiderius šel po ulici, jako kdyby byla jeho. A proč vlastně ne? Taky že byla. Zvedl ruce a zaklonil hlavu, když zaslechl křik nevinných ve své hlavě. „Měl bys tu být, Strykere,“ řekl se smíchem. Jen Stryker mohl ocenit krásu téhle noci. Ale čas se krátil. Musel se vrátit s dítětem Huntera před půlnocí, nebo by ho Ničitelka připravila o tělo. „Otče?“ Otočil se při zvuku hlasu jeho syna. „Ano?“ „Acheron je pryč. Přesně tak, jak to slíbil Stryker. A my jsme našli cestu dovnitř.“ Desiderius se zasmál. Konečně se pomstí Amandě a Kyriánovi. A hned jak odevzdá to dítě, dokončí svojí hostinu Tabithou. Sladká tečka na konec.

KAPITOLA 15


Sherrilyn Kenyon

Valerius se potácel mezi jeho loajalitou a jeho povinnostmi. Temný lovec v něm chtěl najít Acherona, ale muž uvnitř něj odmítl odejít od Tabithy, která hlídala tělo svojí sestry, než přijede koroner Tate. Postupně kontaktovala celou svojí rodinu, aby se ujistila, že jsou všichni v pořádku. Zaváhala předtím, než vytočila poslední číslo. „Nemůžu zavolat mámě a říct jí to,“ řekla a z očí tekly slzy. „Nemůžu.“ Zazvonil jí telefon. Když se podíval na její výraz, došlo mu, kdo volal. Valerius jí vzal telefon z ruky a otevřel ho. „Tabitha Deverauxová,“ řekl tiše. „Kdo je to?“ zeptal se ženský hysterický hlas. „Já jsem…“ Zaváhal. Nechtěl říct svoje celé jméno, protože by si kvůli jeho příjmení myslela, že je to nepřítel a byla by hysterická ještě víc. „Val,“ řekl pevně. „Jsem kamarád Tabithy.“ „Tady je její máma. Musím vědět, že je v pořádku.“ „Tabitho,“ řekl něžně, když jí podával telefon. „Tvoje matka chce vědět, jestli jsi v pořádku.“ 398


Zmocni se noci

Odkašlala si, ale telefon si nevzala. „Jsem v pořádku, mami. Neboj se.“ Valerius si dal telefon zpátky k uchu. „Paní Devereauxová-“ „Nic neříkej,“ řekla. Zlomil se jí hlas. „Už to vím. Potřebuju mojí holčičku doma. U mě. Nechci, aby byla sama. Mohl byste mi sem prosím přivést Tabithu?“ „Ano.“ Zavěsila. Valerius zaklapnul telefon a pak ho vrátil Tabithě, která si ho hodila do kapsy. Cítil se kvůli jejímu smutku úplně bezmocný. Nenáviděl to. Nejspíš by mělo být něco, co by v takové chvíli mohl říct, jenže z vlastní zkušenosti věděl, že nic takového neexistuje. Jediné co mohl udělat, bylo držet jí.

... „Hej lidi,“ ozval se Ottův hlas přes Nextel. „Jsem v Nickově domě. Přední brána byla otevřená. Stalo se něco příšerného. Potřebuju, abyste se mi hned všichni ohlásili.“ Kyr se ozval hned, potom i Talon a Janice. Vzápětí odpověděl Julián, pak Zoe a nakonec Valerius.


Sherrilyn Kenyon

Všichni čekali, kdo bude následovat. Jenže bylo ticho. „Nicku?“ zavolal Otto. „Seš tam? No tak, kamaráde, řekni mi něco chytráckého.“ Nikdo neodpověděl. Valeriusovi přejel mráz po zádech. „Jean-Lucu?“ zeptal se Otto. Zase nic. „Acherone?“ Valeriuse zachvátil strach, když na něj Tabitha vrhla panický pohled. Došlo jim, kdo se ještě neohlásil ještě předtím, než Otto promluvil. „Kyriáne? Kásime?“ Jediné co se ozývalo, bylo statické praskání v Nextelu. Valerius si vytáhnul od opasku Nextel a spojil se jenom s Ottem. „Co se stalo u Nicka?“ „Cherise je mrtvá a po Nickovi není ani stopy. Našel jsem tu zbraň. Ležela v kaluži krve jeho matky. Jeden náboj chyběl, ale jeho mámu nezabila zbraň.“ Valerius zaskřípal zuby, když mu došlo, co tím Otto myslel. „Útok démona?“ „Jo.“ Tabitha zaklela a pak se zvedla na nohy. „Musím se hned dostat k Amandě.“

400


Zmocni se noci

„Otto, setkáme se u Kyriána.“ Znovu se spojil s celou skupinou. „Janice? Talone? Zoe? Můžete začít hledat Jean-Luca?“ „Kdo ti přenechal velení, Římane?“ vyprskla Zoe. Valerius neměl náladu na její kecy. Vydal se za Tabithou. „Nech toho, Amazonko. Tady vůbec nejde o mě. Jde o tvé bratry a o jejich životy.“ Julián se přidal k jejich rozhovoru. „Sejdeme se u Kyriána.“ „Ne, prosím. Zůstaň s manželkou a s dětmi. Ujisti se, že jsou v bezpečí.“ „Dobře. Dej mi vědět, co jsi zjistil.“ Tabitha už seděla na místě řidiče v jejím Mini Cooperu. Valerius nastoupil a zabouchnul dveře. Zařadila zpátečku a ani se neobtěžovala otevírat dřevěnou bránu. Prorazila jí a se skřípějícími pneumatikami vyjela na silnici. Valerius se chytil palubní desky, zatímco ona se hnala smrtícím tempem provozem k domu její sestry. Když tam dojela, nesnažila se ani zastavit vysokou železnou bránu před Amandiným domem. Valerius si držel ruku před obličejem jako štít, když auto vytrhlo železnou bránu z kamenných pilířů. Tabitha prudce zastavila přímo před dveřmi a vyběhla z auta, aniž by na něj počkala.


Sherrilyn Kenyon

Zvenku vypadalo všechno normálně. V domě se svítilo a někde nahoře byla slyšet televize. Tabitha vykopla přední dveře. „Mandy?“ vykřikla pronikavým hlasem. Její sestra ale neodpovídala. „Hej, tati?“ zavolal někdo z patra. „Dorazil tvůj dezert.“

... Artemis se zastavila před hřbitovem, ze kterého vycítila přítomnost Acherona. Otřásla se odporem. Vždycky nenáviděla taková místa, i když se zdálo, že je on preferuje. „Acherone?“ zavolala, když procházela kamennou bránou. Tmavá zem byla nerovná, což jenom stěžovalo její chůzi. Rozhodla se tedy pro vznášení. „Acherone?“ Kolem hlavy jí prosvištěl záblesk ohně. Artemis se přikrčila a rozhodla se zaútočit taky, když uviděla Acheronovo zvířátko. Ohrnula nad démonkou rty. Pak ale uviděla Acherona, který jí ležel v náruči. Vypadal příšerně. Svíjel se v bolestech, jako kdyby ho někdo mučil. „Cos mu to udělal?“ zakřičela Artemis na stvoření nad ním. 402


Zmocni se noci

Démonka na ní zasyčela. „Simi neudělala nic, ty mrcho. Ty si tak, kdo ubližuje mému Akrimu. Já ne.“ Kdykoliv jindy by se s ní Artemis hádala, ale Acheron se svíjel, jako kdyby měl nepředstavitelné bolesti. „Co se mu stalo?“ „To ty duše, které jedí démoni. Křičí, když umírají a dneska v noci je jich strašně moc. Simi je nedokáže odehnat.“ „Acherone?“ zkusila Artemis znovu a klekla si k němu. „Slyšíš mě?“ Odtáhl se od ní. Snažila se ho znovu dotknout, ale démonka jí odstrčila. „Nedotýkej se mého Akriho!“ Čert ven Charonťany! Jediný, kdo měl nad nimi kontrolu byl… Ne, byli dva lidé, kteří je dokázali ovládat. „Apollymi?“ promluvila do mlhy, která jí obklopovala. „Slyšíš mě?“ V přicházejícím větru se ozval ďábelský smích. Atlantská bohyně nemohla přijít ze svého vězení v těle, ale její síly byly tak obrovské, že i přes své vězení dokázala na zem dostat svůj hlas i své síly.


Sherrilyn Kenyon

„Takže se mnou mluvíš, ty děvko. Proč bych tě měla poslouchat?“ Artemis se snažila zkrotit svůj hněv předtím, než by starší bohyni urazila a ona by odešla. „Nemůžu pomoct Acheronovi. Jeho démon mě nenechá. Potřebuju tvojí pomoc.“ „A proč by mě to mělo zajímat?“ „Protože já…“ Artemis zaskřípala zuby, než řekla to nejtěžší slovo, ve svém životě. „Prosím. Prosím, pomoz mi.“ „Co mi dáš na oplátku za mojí pomoc? Vrátíš mi moje dítě?“ Artemis při té představě ohrnula rty. Neexistoval způsob, jak by ho mohla propustit. „Nemůžu to udělat a ty to víš.“ Cítila, jak se Apollymi pomalu vzdalovala. „Ne!“ řekla rychle. „Udělej to pro mě a já uvolním Katru z mých služeb. Budeš jí poroučet a ona už nebude muset ve své loajalitě váhat mezi mnou a tebou.“ Znovu uslyšela děsivý smích bohyně starověké Atlantidy. Její smích skončil krátkou poznámkou. „Stejně bych mu pomohla, ty naivko. Ale děkuju ti za dárek.“ Červená, zvláštní mlha dopadla na zem, když pomalu utichal hlas Ničitelky. Mlha vytvořila tvar 404


Zmocni se noci

ruky, která pak objala tělo Acherona. Vykřikl, jako kdyby se bolest ještě zvětšila a on už to nedokázal unést. Celé jeho tělo se napjalo a ztuhlo. „Akri?“ zakvílela démonka. Její tvář se stáhla hrůzou. Pak se mlha rozplynula a Acheronovo tělo zůstalo bezvládně ležet na zemi. Artemis pomalu vydechla, když jí pohltil strach, že i přes to co řekla, Apollymi jenom zhoršila jeho stav. Démonka ho jednou rukou držela kolem hrudi a tou druhou mu odhrnovala černé vlasy z tváře. Najednou se jeho hruď zvedla a zase pomalu klesla. „Sim?“ vydechl, když se na démonku něžně podíval. Za ten pohled ho Artemis nenáviděla. „Klid, Akri, musíš si odpočinout. Kvůli Simi.“ Prohrábl si rukou vlasy, když si všiml Artemis, která stála před ním. Z jeho výrazu se vytratila všechna něha. „Co tu děláš…“ Jeho hlas se zlomil. Jako kdyby si najednou něco uvědomil. Okamžitě zmizel. Nechal jí a démonku samotné na hřbitově. Artemis naštvala jeho ignorace a založila si ruce na prsou. „Děkuju ti, by stačilo, Acherone!“


Sherrilyn Kenyon

Ale věděla, že už jí neslyšel. Měl pozoruhodnou schopnost přestat jí vnímat, když se mu to hodilo. Její jedinou útěchou byla démonka, která vypadala úplně stejně zmateně. Najednou se jí rozšířily oči a změnila se v lidskou ženu s rohy. „Mají to dítě Marissu!“ vydechla démonka, než taky zmizela.

... Tabitha se vrhla na démona, který se smál. Najednou ale udělal krok do strany a praštil jí pěstí do zad. V zádech jí explodovala bolest. Valerius zařval vztekem předtím, než vystřelil na démona. Minul. Démon se znovu zasmál. „Uvidíme, jestli římský generál zemře pro svojí lidskou lásku stejně, jako to udělal ten Řek.“ Tabitha nemohla dýchat, když uslyšela co řekl. Kyrián nebyl mrtvý. Nebyl. „Lháři!“ zavrčela na něj. Obrátila se a viděla, jak Valerius bojoval s démonem, když ze schodů seběhli další. Rojily se do místnosti jako vzteklí mravenci. Dva z nich jí chytili. Tabitha je praštila, ale zdálo se, jako kdyby její rány byly odražené ještě dřív, než stačily dopadnout. 406


Zmocni se noci

Valerius odstrčil svého soupeře. Podal jí jeden ze svých nožů. Vzala si ho, a než se otočila, byli před ní tři démoni. Bodla toho nejbližšího, ale on neexplodoval. Místo toho se na ní usmál. „Nemůžeš zabít služebníky bohyně, smrtelníku. Illumináti nejsou obyčejní démoni.“ Polkla blížící se paniku dřív, než jí stačila pohltit. „Valeriusi? O jaké bohyni to mluví?“ „Je tu jenom jedna bohyně, ty patetický blázne, A není to Artemis,“ řekl Illuminát okamžik předtím, než zanořil zuby do jejího krku. Tabitha vykřikla bolestí. Najednou jí od něj někdo odtrhl. Vzhlédla a uviděla Valeriuse, jak držel démona pod krkem. „Nedotýkej se jí.“ Démon si odfrknul. „Neboj se, Temný lovče, než umře, všichni ochutnáme její krev. Stejně, jako jsme to udělali s její sestrou.“ Tabitha vykřikla bolestí, která jí svírala zevnitř. „Proklínám tě!“ Další démon jí chytil zezadu. „My už jsme prokletí. Aby ses stala Spathi, ani to jinak nejde.“ Praštil jí hřbetem ruky a srazil jí na zem. Tabitha na rtech cítila krev, ale nechala se zastrašit. Nenechá je, aby jim to prošlo.


Sherrilyn Kenyon

Když se snažila dostat pryč od démona k jejímu noži, který ležel na schodech, podívala se nahoru a strnula. Ochromila jí hrůza. Na vrcholu schodiště ležel Kyrián. Jeho tělo leželo na podlaze, ale hlava mu padala na schod pod ní. Pravou paži měl úplně rozervanou. V polovině schodiště ležel krvavý řecký meč. Oči měl potažené bílým posmrtným kalem a z úst mu vytékal pramínek krve. Byla to ale zející rána v jeho hrudníku, která jí ochromila. Zabili ho. Pár metrů od jeho těla uviděla dvě holé, ženské nohy, které vykukovaly z pod lemu růžové noční košile. Tělo leželo ve dveřích dětského pokoje. Pak uviděla Ulrica, který překračoval tělo Amandy a v náruči nesl plakající Marissu. Pomalu začal sestupovat po schodech. „Tati!“ kvílelo batole, když bojovalo proti démonovi, který ho ale pevně svíral. Snažilo se dostat ke svému tátovi. Ze stěn odlétávaly obrazy a narážely přímo do Ulrica. Ten si jich ale nevšímal. „Tati, mami, vstávejte.“ Marissa zatahala démona za vlasy. Kousla ho. „Vstávej!“ „Amando! Amando! Amando!“ Tabitha v hrůze, která jí zaplavila nevěděla, kdo volal jméno její sestry. Pak si ale uvědomila, že ty hysterické 408


Zmocni se noci

výkřiky byly její. Kyrián pořád krvácel a jeho krev tekla po schodech dolů. Valerius jí chytil zezadu předtím, než by ochromeně spadla sama. „Běž, Tabitho,“ vydechl jí do ucha. „Nemůžu. Tohle je moje neteř a ať se propadnu, jestli se jí vzdám bez boje.“ Udělala od Valeriuse krok dopředu, když se v místnosti zvedl záhadný vítr. Řítil se domem jako pomsta. Shazoval lampy, rostliny a všechno malého, co nebylo upevněné. Když se dotkl démonů, jeden po druhém padaly k zemi. Nestačili ani vydechnout. Desiderius, který byl ještě pořád v těle Ulrica, k sobě přitiskl Marissu ještě blíž a proběhl kolem Tabithy a Valeriuse do obývacího pokoje. Tabitha ho následovala. Měla v úmyslu dostat svojí neteř zpátky. „Desi!“ vykřikl, když k zemi padl i jeho syn a pak zmizel v nicotě. „Desi!“ „Bolí to, viď?“ Tabitha se obrátila čelem k hlasu, který tak dobře znala. Byl to Acheron. Šel pomalu přes zničené dveře, jako kdyby se tu nedělo nic divného.


Sherrilyn Kenyon

Marissa přestala plakat hned, jak ho uviděla. „Akri, Akri!“ volala a natahovala k němu ručičky. „Co jsi sakra zač?“ zeptal se Desiderius. Ash natáhl ruku a Marissa se najednou uvolnila z Desideriusova sevření. Vznášela se místností, dokud se nedostala až k Ashovi, který si jí přivinul k hrudi. „Jsem její kmotr (Boží otec), s velkým důrazem na tu božskou část.“ Ash políbil Marissu na hlavu. „Ryssa chce maminku a tatínka, Akri,“ řekla Marissa a objala drobnýma ručkama Ashe kolem krku. Pevně ho stiskla. „Vzbuď je.“ „Neboj se, ma komatia,“ řekl Ash konejšivě. „Všechno je v pořádku.“ Desiderius zaječel a vrhnul se na něj. Narazil ale do nějaké neviditelné zdi. Valerius si stoupnul blíž k Tabithě, když se na Acheron obrátil. Ash natáhl ruku a do ruky mu vletěl Kyriánův meč. Podal ho Tabithě. „Vezmi si ho, Tabby. Desiderius je celý jenom tvůj.“ „Strykere!“ zakřičel Desiderius a vytáhl něco, co vypadalo jako starožitný amulet. „Otevři portál.“ „Není tu žádný portál,“ odvětil mu Ash s úšklebkem. „Ne pro tebe, ty zkurvysyne.“ Poprvé od začátku téhle noci, se Tabitha usmála. „Žer ocel, ty zasranej bastarde.“ 410


Zmocni se noci

Rozběhla se k němu. Valerius jí šel na pomoc. V rozpoložení, v jakém právě byla, neměla čistou hlavu. Nechtěl, aby jí ten hajzl zranil. Už byla zraněná dost. Zatímco si Tabitha podávala démona, Acheron se zastavil na schodech vedle těla Kyriána. „Zavři oči, Marisso, a přej si, aby tě držel tvůj tatínek v náruči.“ Pevně zavřela oči. „Tatínku, drž mě.“ Valerius se zarazil, když se Kyrián zhluboka nadechl a zamrkal. Řek vypadal stejně zmateně jako Valerius, který se znovu vrátil k pomoci Tabithě v jejím boji. Ash podal Kyriánovi jeho dceru. Zapištěla štěstím, když uviděla, že je její táta naživu. Pak Atlanťan pokračoval po schodech nahoru. Valerius neměl čas přemýšlet o bizarnosti téhle situace, protože se Desiderius vrhl na Tabithu. Chytil démona a škubnul s ním dozadu. „Na to zapomeň,“ zavrčel. Desiderius se snažil vymanit z jeho sevření. Tabitha vítězně zakřičela a zabodla meč Desideriusovi do srdce. Valerius uskočil zpátky jenom sekundu předtím, než čepel prošla tělem. Nechybělo moc a bodla by ho taky. Tabitha vytáhla meč a usmívala se. Pak se ale Desideriusova rána zahojila.


Sherrilyn Kenyon

Zasmál se. „Jsem Temný lovec, děvko. Nemůžeš-“ Jeho slova byla umlčena Valeriusovou ránou, která by Temného lovce určitě zabila. Hlava se mu skutálela z ramen. „Nikdo jí nemůže nazvat děvkou a přežít to,“ zavrčel Valerius, když de Desiderius zhroutil k zemi. Tabitha byla úplně ochromená tím hrozným pohledem. Měla by cítit pocit zadostiučinění. No, necítila. Nic nemohlo zmírnit bolest, kterou jí přinesla tahle noc. Valerius jí vzal do náruče a otočil jí zády k tělu. Najednou se dírou po vyražených dveřích dovnitř přiřítil Otto. Stál tam a rozhlížel se po způsobených škodách. Po troskách domu, který byl ještě nedávno královstvím její sestry. „Chci to vědět?“ zašeptal Otto. Zavrtěla hlavou. „Amando,“ vydechla zoufale a z očí jí znovu začaly téct slzy. Jak mohlo být její dvojče mrtvé? „Tabby?“ Tabithě se zadrhnul dech v krku, když se schodů uslyšela hlas svojí sestry. Pomalu otočila hlavu. Měla skoro strach, že to bude jenom přízrak. 412


Zmocni se noci

Nebyl. Amanda stála na nohách. Obličej měla bledý, vlasy zacuchané a šaty nasáklé krví. Jenže žila! Tabitha zaječela, rozběhla se k ní a vzala jí do náruče. Pevně jí stiskla a z očí se jí znovu začaly valit slzy. Tentokrát ale slzy štěstí. Amanda je naživu! Znělo jí v hlavě. „Miluju tě! Miluju tě! Miluju tě!“ vydechla svojí sestře do krku. „A jestli mi ještě někdy umřeš, zabiju tě tak, že už zůstaneš mrtvá!“ Stály tam a nechtěly jedna druhou pustit z náruče. Valerius se usmál při pohledu na ně. Byl rád kvůli Tabithě, že byla Amanda v pořádku. Jeho úsměv ale rychle zmizel, když se setkal s pohledem Kyriána. Řek k němu začal pomalu sestupovat. Acheron mu byl v patách. V očích Řeka nebylo nic jiného, jenom neskrývaná nenávist. „Kde je Kásim?“ zeptal se Otto. „Je mrtvý,“ řekl Ash unaveně. „Je nahoře v dětském pokoji.“ Valerius i Otto sebou trhli. Tabitha pustila Amandu, když zahlédla Kyriána. „Byli jste mrtví,“ vydechla. „Viděla jsem to.“


Sherrilyn Kenyon

„Oba byli mrtví,“ souhlasil Ash, když prošel kolem dvojčat a zamířil do obývacího pokoje. Zvedl ruku a sevřel jí v pěst. Desideriusovo tělo okamžitě zmizelo. „Ty jsi bůh?“ zeptal se Valerius, když mu konečně došlo to, co Ash myslel tím, co řekl předtím. Ash neodpověděl. Ani nemusel. „Proč jsi nám to nikdy neřekl?“ zeptal se Kyrián. Ash pokrčil rameny. „Proč bych měl? Zítra už si stejně nikdo z vás nevzpomene, že jste se to o mně dozvěděli.“ Tabitha se zamračila. „Tomu nerozumím.“ Ash se zhluboka nadechl. „Vesmír je komplikovaná věc. Jediné co potřebujete vědět je to, že jsou teď Amanda a Kyrián nesmrtelní. Nikdo už je nebude moct nikdy zabít“ „Co?“ zeptala se Amanda a odstoupila od Tabithy. Ash se podíval na Kyriána. „Řekl jsem, že vás nenechám zemřít a já své sliby plním.“ „Počkej!“ vykřikla Tabitha. „Jsi Bůh. Můžeš oživit Tiu!“ Ash zblednul. „Tia je mrtvá?“ „Ty to nevíš?“

414


Zmocni se noci

„Ne,“ zašeptal Ash. Najednou měl nepřítomný výraz, jako kdyby poslouchal něco velmi tichého. „Ona dneska ale neměla zemřít.“ „Tak ji zachraň!“ Vypadal, že je mu stejně zle, jako Tabithě. „Nemůžu pomoct, Tie. Její duše už prošla dál. Nemůžu jí silou donutit vrátit se do jejího těla proti její vlastní vůli. Duše Amandy a Kyriána odmítly opustit jejich dceru, tak jsem se sem dostal včas, abych je zachránil.“ „A co moje nenarozené dítě?“ zeptala se Amanda. „Zranilo ho to?“ Ash zavrtěl hlavou. „Je v pořádku a velmi by ocenilo, kdybys pila víc jablečného džusu.“ Ash zvedl ruce a všechno v domě se vrátilo do stavu, v jakém to bylo předtím, než tam vtrhli démoni. Všechno bylo na svém místě. „Ashi,“ řekla Tabitha a přešla k němu. „Prosím, přiveď mi Tiu zpátky.“ Vzal její obličej do dlaní. „Přál bych si to, Tabby. Vážně. Vím, že na tebe teď dává pozor a tě moc miluje.“ Při jeho slovech začala vidět rudě. „Tohle mi nestačí, Ashi. Chci jí zpátky.“ „Já vím, ale zrovna teď musím jít zkontrolovat ještě nějaké další lidi.“


Sherrilyn Kenyon

„Ale moje sestra…“ Ash vzal Tabithu za ruku a položil jí do té Valeriusovi. „Musím jít, Tabitho.“ Obrátil se k Ottovi. „Jean-Luc je živý, ale je vážně zraněný. Potřebuju, abys ho ty a Nick dostali zpátky na jeho loď.“ „Nevíme, kde je Nick,“ zašeptal Otto. „Našel jsem jeho mámu mrtvou.“ Ash okamžitě zmizel. „Vážně nesnáším, když tohle dělá,“ řekl Kyrián a zvednul spící Marissu do náruče. Tabitha se ani nepohnula, když si její sestra sedla na zem a začala brečet. Pak si sedla vedle ní a přitáhla si jí k sobě. „To je den,“ vzlykla Amanda. „Viděla jsem zemřít svého manžela. Kásima… a navíc ještě Tia a teď i Cherise.“ „Já vím,“ řekla Tabitha. „Nejsem si jistá, jestli jsme to tentokrát vážně vyhráli my.“ „Ne,“ řekl Kyrián a sedl si k nim na zem. „My jsme stále tady a oni ne. Tohle je podle mě výhra.“ Přitáhla si k hrudi svojí ženu a vtisknul jí polibek na hlavu. Tabitha se otočila a uviděla Valeriuse, který šel s Ottou ke dveřím. Když je dohnala, už byli venku z domu. 416


Zmocni se noci

„Co to děláš?“ zeptala se ho. „Nechtěli jsme rušit vaší rodinnou chvilku,“ zašeptal. „Tvoje sestra tě potřebuje.“ „A já zase potřebuju tebe.“ Valerius byl šokovaný, když mu vešla do náruče. Omotala kolem něj svoje ruce a přitiskla ho k sobě. Otto vypnul motor jejího auta. Nechám klíčky uvnitř a uvidíme se později.“ Nasedl do svého Jaguára a odjel. „Děkuju,“ zašeptala Tabitha, když mu strčila vršek hlavy pod bradu. „Nezvládla bych tuhle noc bez tebe.“ „Mrzí mě, že jsem ti nedokázal víc pomoct a mrzí mě to s Tiou.“ Cítila, jak mu košili máčí její slzy. „Tvoje matka řekla, že tě chce mít u sebe doma.“ Tabitha přikývla. „Jo, musím jít za ní. Čerpá od nás svoje síly.“ Odtáhla se od něj, když na verandu vyšla Amanda. „Jdu za mámou.“ Amanda přikývla. „Řekni jí, že dorazím hned zítra ráno. Nechci, aby mě viděla takhle.“ Tabitha se podívala na Amandiny krvavé šaty. „Jo, to je ta poslední věc, kterou potřebuje.“ Pak udělala Amanda tu nejúžasnější věc ze všech: natáhla ruku a přitáhla si k sobě Valeriuse. Pak ho objala. „Děkuju, žes přišel Valeriusi. Jsem


Sherrilyn Kenyon

ráda, že je Tabitha v bezpečí. Vážím si toho.“ Políbila ho na tvář, než se od něj odtáhla. Valerius ve svém životě ještě nikdy nebyl víc ohromený. Na chvíli ucítil zvláštní pocit. Jako kdyby konečně někam patřil. Bylo to tak cizí, že si nebyl jistý, jak by se s tím měl vyrovnat. „Bylo m potěšením, Amando.“ Pohladila ho po rameni a pak se vrátila zpátky do svého domu. Valerius pomohl Tabithě do jejího skoro rozmláceného auta a snad poprvé si sednul na místo řidiče. Neřekl ani slovo, když mu dávala pokyny, jak se dostanou k její matce v Metairie. Ani jeden z nich během cesty nemluvil. Bolelo ho kvůli ní srdce. Vzal jí za ruku a tiše jí ve tmě držel, zatímco ona se ze sedadla spolujezdce dívala ven z okna. Když dorazili k domu její matky, vystoupil a otevřel jí dveře. Tabitha se trhaně nadechla, když jí došlo, že bude muset čelit svojí matce. Pro jednou byla její odvaha pryč. Valerius jí podal klíče. Zamračila se, když od ní odstoupil. „Co to děláš?“ „Chtěl jsem jet zpátky.“ „Neopouštěj mě, Vale. Prosím.“ 418


Zmocni se noci

Něžně jí pohladil po studené tváři a přikývl. Položil jí ruce na ramena, když klepala na dveře. Potřebovala cítit jeho dotek. Otevřel její otec. Mračil se. Jeho chmurný pohled zněžněl a oči se mu zalily slzami, když jí uviděl. Přitáhl si jí do drtivého objetí. „Díky bohu, že jsi aspoň ty v pořádku. Tvoje máma se mohla zbláznit strachem o tebe.“ Vrátila mu objetí. „Jsem v pořádku tati. A Amanda a Kyrián taky.“ Její otec jí pustil a pak se s přimhouřenýma očima podíval na Valeriuse. „Kdo seš ty?“ „Je to můj přítel, tati, pak k němu buď prosím milý.“ Laskavost byla ta poslední věc, kterou Valerius očekával a tak byl ohromený, když mu její otec potřásl rukou. Valerius se otřásl a pak vkročil do domu, který byl naplněný klanem Devereauxových. Když vstoupil do obývacího pokoje, ucítil Valerius něco, co nikdy v životě necítil. Měl pocit, jako kdyby přišel domů.

KAPITOLA 16


Sherrilyn Kenyon

Ash vstoupil bez vyzvání do chrámu Artemis na Olympu. Ve středu velké hlavní místnosti, které byla obehnaná sloupy, stál bílý trůn, který vypadal spíš jako lehátko. Její Kori, kteří hráli na loutny a zpívali, okamžitě spěchali pryč z místnosti. Když kolem něj proběhla jedna vysoká blondýnka, zastavil se a otočil se za ní. „Co tady děláš?“ zeptala se Artemis váhavým tónem. Podíval se na ní a sundal si z ramena tašku. „Chtěl jsem ti poděkovat za to, cos udělala dneska večer. Ale rozmyslel jsem si to, protože mi došlo, že od roku 1100 si pro mě nikdy nic neudělala bez toho, abys chtěla něco na oplátku. Z toho faktu jsem dostal celkem strach, takže jsem se rozhodnul jít za tebou a zeptat se: Takže, co se děje?“ Artemis se objala pažemi a sedla si na bílý trůn. „Bála jsem se o tebe.“ Hořce se tomu zasmál. „Nikdy se o mě nebojíš.“ „Prostě jsem se bála. Volala jsem tě a tys mi neodpovídal.“ „Skoro nikdy ti neodpovídám.“ Odvrátila pohled. Připomínala mu shrbené dítě, které bylo chycené u nějaké špatnosti. 420


Zmocni se noci

„Vybal to, Artemis. Musím po dnešku uklidnit ještě hodně svinstva a nechci, abys mu vévodila ty.“ Zhluboka se nadechla. „Fajn. Není to tak, že bych ti to chtěla tajit.“ „Tajit co?“ „Dnes v noci se zrodil nový Temný lovec.“ Jeho krev mu zmrzla v žilách. Doslova. „Zatraceně, Artemis! Jaks to mohla udělat?“ Vstala z trůnu. Byla připravená se bránit. „Neměla jsem na vybranou.“ „Jo. Jasně.“ „Ne, Acherone. Myslím to vážně. Neměla jsem jinou možnost.“ Když mluvila, jeho mysl se spojila s tou její a on před sebou uviděl její vzpomínky na dnešní večer. „Nicku?“ vydechl. Jeho srdce se zlomilo. Co to udělal? „Pohádal ses s ním,“ zašeptala Artemis. „Je mi to tak líto.“ Ash zaskřípal zuby, když ho začal sžírat pocit viny. Věděl, že když byl naštvaný, měl radši mlčet. Jeho přání, i když nechtěné, se stalo realitou. Jen jedno špatné slovo… Byl to sakra jeho nejlepší přítel. „Kde je?“ „V koupelně.“


Sherrilyn Kenyon

Ash se už chystal odejít, když ho Artemis zastavila. „Nevěděla jsem, co mám dělat, Acherone. Nevěděla jsem to.“ Natáhla ruku, ve které se objevil zelený kámen. Podala mu ho. „Kolik ran bičem?“ zeptal se hořce. Myslel si, že mu nabízela duši Valeriuse. Po tváři jí stekla slza. „Nic po tobě nechci. Je to duše Nicka a já na ní nemám právo.“ Vtiskla mu kámen do dlaně. Ash byl tak ohromený, že nevěděl, co by měl říct. Dal ho do své tašky. Artemis polkla, když viděla, jak opatrně ho schovává. „Teď se budeš učit.“ „Učit co?“ „Jak těžké je nést břemeno duše.“ Věnoval jí ostrý pohled. „To jsem se naučil už dávno, Artie.“ A s tím odešel a zamířil do vězení Nicka. Otevřel dveře a našel svého přítele svaleného v klubíčku na zemi. „Nicku?“ Nick vzhlédl. Jeho černé oči byly podlité krví. Hněv a bolest, které Ash cítil z Nicka, ho zevnitř trhaly na kusy. „Zabili mi mámu, Ashi.“ Projela jím nová vlna viny. V jednom záchvatu vzteku změnil jen pouhou jednou větou jejich 422


Zmocni se noci

osudy. Ukradl Nickovi a Tabithě dva lidi, které neměli ztratit. Všechno to byla jeho chyba. „Já vím, Nicku. Mrzí mě to.“ Mrzelo ho to mnohem víc, než si Nick dokázal představit. „Cherise byla jedna z mála slušných lidí na tomhle světě. Taky jsem ji miloval.“ Měl rád své lidi v New Orleans mnohem víc, než by měl. Láska je cit, který je bezcenný. Nikdy mu k ničemu nebyla. Jenom k utrpení. Dokonce i Simi… Ash si přejel dlaní přes své tetování, když se bránil projevu svých emocí. Oprostil se od věch pocitů a pak se natáhl k Nickovi. „Pojďme.“ „Kam jdeme?“ „Beru tě domů. Máš se toho ještě hodně co učit.“ „V čem?“ „V tom, jak být Temný lovec. Všechno co si myslíš, že víš o boji a o přežití, není nic. Ukážu ti, jak používat tvojí sílu a jak se očima dívat správně na svět.“ „A když se to nechci naučit?“ „Pak umřeš a tentokrát už pro tebe nebude cesta zpátky.“ Vzal Nicka za ruku a pomohl mu na nohy.


Sherrilyn Kenyon

Ash zavřel oči a přenesl Nicka domů. Nikdy neměl rád tréninky nových Temných lovců, ale tohle… Tohle bude bolet ze všeho nejvíc.

... Valerius vyklouzl z domu Devereauxových hodinu před svítáním. Tabitha konečně usnula a on ji odnesl nahoru po schodech do jejího pokoje. Když byla ještě dítě, bydlela tam spolu s Amandou. Potom, co jí položil na postel, strávil hodně času prohlížením jejich starých fotek, které visely na stěně. Na většině z nich byla se svými sestrami. Jeho ubohá Tabitha. Nevěděl, jestli se z téhle rány někdy vyléčí. Zavolal si taxi a nechal se vysadit u jeho domu. Byla v něm úplná tma. Nikdo tam nebyl. Uvědomil si, jak moc se stal závislým na Tabithě. Těch posledních pár týdnů… Byly dokonalé. Ona byla dokonalá. Teď byla ale jejich společný čas u konce. Valerius otevřel dveře do svého domu a zaposlouchal se do ticha. Zavřel a zamknul dveře. Pak vyšel nahoru po schodech do solária, kde byla 424


Zmocni se noci

socha jeho Agrippiny. Znovu dolil olej do lampy, než si uvědomil, jak hloupý byl. Ne jenom jako člověk, ale i jako Temný lovec. Nebyl schopný ochránit Agrippinu a ani Tabithu od bolesti, která jim naplňovala život. Stejně, jako nedokázal ochránit sám sebe. Ale možná, že jeho život nebyl o ochraně. Možná, že byl o něčem úplně jiném. O něčem cennějším. Byl o sdílení. Nepotřeboval někoho, kdo by ho ochránil před jeho minulostí. Potřeboval dotek ženy, jejíž teplo by od něj vyhnalo jeho démony. Žena, jejíž pouhá přítomnost najednou dělala z neúnosného únosné. A ani během všech staletí, které už byl naživu, se nenaučil to nejcennější ze všeho. Jak někomu říct Miluju tě. Ale alespoň teď chápal, co je to cítit. Jeho srdce se roztříštilo, když se dotkl chladné tváře Agrippiny. Bylo na čase oprostit se od jeho minulosti. „Dobrou noc, Agrippino,“ zašeptal. Udělal krok dozadu a sfouknul plamen. Pak odešel z místnosti, která byla dosud jenom její a vkročil do té, o kterou se naučil dělit s Tabithou.

...


Sherrilyn Kenyon

Tabitha se probudila sama v její staré posteli. Zavřela oči a přála si být znovu dítě. Vrátit se do doby, kdy všechny její sestry bydlely v tomhle domě. Zpátky do doby, kdy se nejvíc bála toho, že nesežene doprovod na maturiťák. Jenže čas plynul. A už nebylo cesty zpět. S povzdechem se překulila a uvědomila si, že s ní nebyl Valerius. Okamžitě ucítila jeho nepřítomnost. Vstala, oblékla si župan její mámy, který jí musela nechat v pokoji. Když procházela kolem prádelníku, něco na něm uviděla. Zastavila se. Ležel na něm prstýnek. Srdce jí bušilo, když poznala Valeriusův pečetní prsten, který ležel na složeném kusu papíru. Rozložila ho a přečetla si pár slov na něm. Děkuju ti, má paní Tabitho. Za všechno. Val Tabitha se zamračila. Mělo to být snad jeho rozloučení? No jasně. Přesně tohle teď potřebovala. A proč vlastně ne? Když si to přečetla znova, byla skoro naštvaná, že se nepodepsal Valerius. Už používal přezdívku, kterou mu říkala. On jí ale nenáviděl.

426


Zmocni se noci

Stáhnul se jí krk, když si zastrčila dopis do kapsy. Políbila prsten, který jí nechal. Nandala si ho na palec a šla se vykoupat.

... Valeriusovi se zdálo o Tabithě. Ležela pod ním a smála se mu do ucha. Bylo to tak skutečné. Mohl by přísahat, že ucítil na zádech její ruku… Ne, teď mu dlaní vjela do vlasů. A pak zmizela. Ucítil jí znovu na boku, pak na jeho stehnech, odkud pořád sjížděla dolů, dokud ho nedržela v dlani. Zasténal a otevřel oči. Došlo mu, že to nebyl sen. Tabitha ležela na boku vedle něj. „Čau, zlato,“ zašeptala. „Co tady děláš?“ zeptal se. Pořád nemohl uvěřit tomu, že byla skutečná. Natáhla ruku a ukázala mu jeho prsten. „Jak bych mohla být někde jinde potom, co sem si přečetla tvůj strohý vzkaz?“ „Můj vzkaz nebyl strohý.“ Ušklíbla se. „Skoro mě napadlo, žes tím chtěl říct, Už mi dej pokoj.“ „Proč si to myslíš? Nechal jsem ti tam svůj prsten.“ „Cena útěchy?“


Sherrilyn Kenyon

Obrátil oči v sloup, nad jejími příšernými dedukčními schopnostmi. „Ne, ten prsten znamená, že ten, kdo ho nosí je cenný stejně, jako jeho váha ve zlatě. Vidíš?“ Zvedl jí ruku před oči, aby na něm viděla královskou pečeť. Po tváři se jí pomalu rozlíval úsměv. „Moje cena je teda tolik kila zlata, kolik vážím?“ Valerius si zvednul její ruku k ústům, aby jí na ní mohl vtisknout polibek. „Ty pro mě znamenáš mnohem víc, než jenom to.“ Oči se jí začaly plnit slzami, když se na něj podívala. „Miluju tě, Valeriusi.“ Nikdy neslyšel nic vzácnějšího. „Já tebe taky, Tabitho,“ řekl silným hlasem. Její úsměv se rozšířil, než si ho přitáhla do náruče a líbala ho do bezvědomí. Doslova ze sebe strhala košili, než se vecpala pod něj. Valerius se na ní usmál předtím, než jí něžně políbil na rty. Na tohle ale neměla náladu. Milovali se vášnivě, jako kdyby to mělo být naposled. Potom leželi v objetí. Valerius si hrál s jejími vlasy a uvažoval o jejich budoucnosti. „Tak co budeme dělat teď, Tabitho?“ „Co tím myslíš?“

428


Zmocni se noci

„Jak by mohl tenhle vztah fungovat? Kyrián mě pořád nenávidí a já jsem pořád Temný lovec.“ „No,“ řekla tiše. „Řím taky nebyl postavený za jeden den. Budeme to brát krok za krokem.“ I když věděla, že ty kroky budou děsivé.

... Začalo to tím, že spolu jeli na pohřební hostinu její sestry. Valerius jí odvezl k jejím rodičům. Brzy si ale uvědomili, že je tam Kyrián, Amanda, Julián i jeho manželka Grace. Nepřátelství bylo hmatatelné. Tabitha chtěla zůstat celou dobu s Valeriusem, ale její teta Zelda jí odtáhla pryč. „Hned se vrátím.“ Valerius přikývl a šel si pro něco k pití. Julián a Kyrián ho zahnali v kuchyni do kouta. Unaveně si povzdechl, když čekal, až se do něj pustí. Položil hrnek. Kyrián ho popadl za ruku. Valerius mu chtěl něco odseknout, když si uvědomil, že mu Kyrián neubližuje. Jenom mu odhrnul rukáv, aby viděl jeho jizvy. „Amanda mi řekla, jak si zemřel,“ zašeptal Kyrián. „Nevěřil jsem jí.“ Valerius mu vyškubnul ruku ze sevření. Beze slova obešel dva Řeky. Kyriánův hlas ho ale zastavil. „Podívej, Valeriusi, musím říct, že mě


Sherrilyn Kenyon

zabíjí vídat tě. Umíš si představit, jaké by to bylo, kdybych měl tvář chlapa, co tě přibil ke kříži?“ Valerius se trpce zasmál té ironii. „Vlastně vím přesně, jak se cítíš, generále. Pokaždé, když se podívám do zrcadla, vidím svého kata.“ Jeho bratři nebyli jeho dvojčata, ale i tak si byli dost podobní. Bylo těžké dívat se na sebe do zrcadla, aniž by v sobě nepoznával je. To byl důvod, proč byl tak zatraceně vděčný, že odraz Temných lovců nebyl v zrcadle vidět, pokud to tak nechtěli. Kyrián přikývl. „Jo, myslím že máš pravdu. Nepředpokládám, že bych tě mohl podplatit nebo tě násilím donutit držet se co nejdál od Tabithy, viď?“ „Ne.“ „Pak se budeme muset chovat jako dospělí, protože miluju svojí ženu až moc na to, abych jí ubližoval. Ztratila už jednu sestru a já nedopustím, aby ztratila další. Potřebuje Tabithu.“ Kyrián se zašklebil, jako kdyby ho něco bolelo a pak natáhl k Valeriusovi ruku. „Mír?“ Valerius vzal jeho ruku do té své. „Mír.“ Kyrián ho pustil a pak mu nabídl dlaň i Julián. „Jen pro tvojí informaci,“ řekl Kyrián předtím, než odešel, „tohle z nás dělá jenom přátelské nepřátele.“ 430


Zmocni se noci

Tabitha vešla do kuchyně přesně ve chvíli, kdy odcházeli. „Jsi v pořádku?“ Přikývl. „Kyrián se rozhodl vyrůst.“ Vypadala dojatě. „Myslím, že s tím má co dělat jeho nesmrtelnost.“ „Nejspíš.“ Oba dva tam zůstali až do půlnoci, kdy se rozhodli jet domů Tabithy otlučeným Mini Cooperem. Když vešli do haly, zjistili, že tam na ně čeká Ash. „Co tady děláš?“ zeptal se Valerius. Ash k nim přišel blíž a podal Tabithě malou krabičku. „Víš, co s tím máš dělat. Jen si pamatuj: nepouštěj to.“ Tabitha byla vyděšená, když v rukách sevřela krabičku, ve které byla duše Valeriuse. „Rozhodli jsme se, že to neuděláme. Nechci vzít Valeriusovi jeho nesmrtelnost.“ Ash si dlouze, unaveně povzdechl. „Dokud mu nevrátíš jeho duši, bude ho vlastnit Artemis. Tohle vážně chceš?“ „Ne.“ „No, pak víš, co máš dělat.“ Ash zamířil ke dveřím. Pak se zastavil a ohlédl se na ně. „Mimochodem, Tabby, teď jsi taky nesmrtelná.“


Sherrilyn Kenyon

„Cože?“ Pokrčil rameny. „Nebylo by spravedlivé, aby tě Amanda ve stáří ztratila.“ „Ale jak? Jak můžu být nesmrtelná?“ Ash jí věnoval ironický úsměv. „Je to vůle bohů. Neptej se.“ Vyšel ze dveří a nechal je o samotě. „Páni,“ vydechla Tabitha, když otevřela krabičku a uviděla v ní kámen barvy nádherné královské modři. Byl jako živý. Vířil barvami. Zavřela víko. „No, co tomu říkáš?“ „Myslím, že bys to radši neměla pouštět.“ Tak s tím musela souhlasit. ... Později večer, když přišlo na to, aby mu vrátila jeho duši, došlo jí něco příšerného. Ona to nedokázala. „No tak, Tabitho,“ řekl Valerius, když se polonahý posadil na posteli. „Bodlas mě tu noc, kdy jsme se poprvé setkali. Ani si u toho nemrkla.“ „Jo, tos byl ale pro mě ještě odpornej hajzl.“ „Myslím, že jsem se urazil.“

... Týdny ubývaly a naopak přibývalo nepodařených pokusů Tabithy probodnout 432


Zmocni se noci

Valeriuse. Vždycky se setkala s neúspěchem. Dokonce se i snažila předstírat, že je démon. Nefungovalo to. Nemluvě o skutečnosti, že ještě nepřišli na to, co by ho na chvíli oprostilo od jeho schopností lovce a udělalo z něj na chvíli člověka, aby ho mohla zabít. Takže spolu žili ve zvláštním druhu míru. Tabitha se odstěhovala z bytu nad jejím obchodem a nechala ho Marle, zatímco ona bydlela u Valeriuse. Zůstávali spolu ve dne a v noci spolu lovili. Pořád mu nemohla ublížit, ale jednoho odpoledne odhalila jeho slabost: nedokázal jí ublížit. Byla to nehoda. Natahoval se po meči a nechtěně jí praštil loktem. Dvě hodiny byly jeho oči čistě modré. Jenže ani tak ho nedokázala bodnout. Bylo to beznadějné. ... Dokud nenastalo léto. Zatímco Tabitha a Valerius spolu cvičili v tělocvičně nahoře, nemyslitelné se konečně stalo. V jednu chvíli se pošťuchovala s Valeriusem a v tu další dovnitř vtrhnul Kyrián. Valerius se leknul a nechtěně jí doopravdy udeřil. Jeho oči okamžitě zmodraly. Než si uvědomila, co má v úmyslu, Kyrián popadl Valeriuse, hodil ho na zem a bodnul


Sherrilyn Kenyon

mu kůl rovnou do srdce. Nechal ho tam jen tak ležet. „Co to děláš?“ zakřičela Tabitha a rozběhla se k němu. Amanda jí chytila. „To je v pořádku, Tabby,“ řekla a strčila jí do ruky krabičku, ve které byla duše Valeriuse. „Svěřila ses mi, že to nedokážeš. Kyrián se nabídnul jako dobrovolník.“ „Jo, a s troškou štěstí to třeba upustíš,“ řekl Kyrián škodolibě. Tabitha se na něj zamračila. Popadla krabičku od své sestry a klekla si k Valeriusovi. Ležel na zemi a lapal po dechu. Tvář měl pokrytou potem a jeho rána krvácela. „Neboj, zlato. Nepustím to.“ Věnoval jí rozechvělý úsměv. „Věřím ti.“ Tabithě se zastavilo srdce, když zemřel. Popadla kámen a vykřikla, když já začala pálit dlaň. Kousla se do rtu a položila Valeriusovu duši na značku na jeho boku. „Pst,“ konejšila jí Amanda. „Za chvíli to přestane pálit. Mysli jenom na Valeriuse.“ Udělala to. I když každá její normální část chtěla pustit hořící kus lávy, který jí spaloval dlaň. A konečně začala jeho duše chladnout. 434


Zmocni se noci

Valerius se ale ani nepohnul. Tabitha začala propadat panice. „To je v pořádku,“ řekla Amanda. „Trvá to jenom chvilku.“ Po několika okamžicích Valerius otevřel oči, které teď byly trvale modré. Jeho tesáky úplně zmizely. Tabitha se při pohledu na něj usmála. Byla vděčná, že byl živý. „Nevypadáš moc dobře.“ Valerius vzal její obličej do dlaní. „Myslím, že jsi nádherná.“ „Myslím, že bych ho měl probodnout ještě jednou. Jenom pro jistotu,“ řekl Kyrián. „Myslím, že musíme jít,“ řekla Amanda. Vstala ze země a popadla za ruku svého manžela. Pak ho rychle vedla k východu. „Ale no tak,“ fňukal z chodby Kyrián. „Nemůžu ho prosím ještě jednou bodnout?“ „Ahoj, smrtelníku,“ řekla Tabitha předtím, než ho políbila. Pak se s výkřikem odtáhla, protože si něco uvědomila. Teď byla nesmrtelná, ale on už nebyl Temný lovec. Byl smrtelný. „Ach, můj Bože,“ vydechla. „Co jsme to udělali?“ Ale odpověď byla jednoduchá. Odkázali jí k tomu, žít už navěky bez něj.


Sherrilyn Kenyon

KAPITOLA 17

O čtyři měsíce později na Olympu „Tvůj bratr se dneska žení, Zareku.“ Zarek se převalil na posteli a našel svojí manželku Astrid, jak se na něj dívá se znervózňujícím, pronikavým pohledem, který se zdálo, že měla rezervovaný jenom pro něj a obdařila ho s ním kdykoliv jí rozčiloval. „A to by mě mělo zajímat proč?“ „On je poslední člen rodiny, který ti zbyl a já bych chtěla, aby moje dítě znalo svojí rodinu ze strany jeho mámy i jeho táty.“ Zarek otočil hlavu na stranu, když předstíral, že jí ignoruje. Ale nešlo to. Za prvé proto, že jí moc miloval na to, aby jí někdy ignoroval a zadruhé proto, že jí prostě nešlo ignorovat. Cítil její ruku ve vlasech. Něžně si s nimi hrála. „Zareku?“ Neodpověděl. Potom, co se Ash vrátil s Tabithou na zem, strávil hodně času v Peradomatiu a v Síni minulosti.

436


Zmocni se noci

Astrid ho obměkčovala. Být ženatý s ní ho naučilo hodně o spravedlnosti. Ne, to nebyla tak docela pravda. Být s ní, dělalo jeho minulost mnohem snesitelnější. A teď, když byla těhotná… Nechtěl, aby se jeho syn narodil do světa, ve kterém neexistuje slovo odpustit. „Není snadné zapomenout na minulost, Astrid,“ řekl nakonec. Políbila ho na rameno a jemu po těle přejel mráz. „Já vím, Krásný princi.“ Převrátila ho na záda a naklonila se nad něj. Zarek položil ruku na její nafouklé bříško a pod dlaní ucítil divoký pohyb jejich miminka. A to byly jeho synovi teprve dva týdny. „Tak, můžu se jít chystat na svatbu?“ zašeptala Astrid. Zarek jí odhrnul z obličeje dlouhé blond vlasy a pohladil jí po tváři. „Dal bych přednost tobě nahé v naší posteli.“ „Je to tvoje konečná odpověď?“

... „Co se děje, Tabitho?“ Tabitha se otočila a uviděla za sebou stát Valeriuse. Vypadal elegantně v černém obleku


Sherrilyn Kenyon

s kravatou, ale on byl přece vždycky elegantní. Na rozdíl od ní, měl vždycky každý vlas na svém místě. Její tělo okamžitě zareagovalo, když přišel k ní. Měla na sobě svatební šaty bez ramínek a byla bosa. Lodiček se zbavila hned potom, co vyšli z katedrály. „Nic se neděje,“ zalhala, protože nechtěla, aby věděl, jak litovala všech nepříjemností, které mu způsobila. A jak moc jí bude jednoho dne bolet jeho smrt. Bodlo jí u srdce. „Už ses mě rozhodl vyměnit za nějakou jinou?“ zeptala se hravě, i když měla stáhnutý krk. „Nikdy. Ale venku na dvoře je velký dav lidí a ptají se, kde je nevěsta.“ Pokrčila nos. „Fajn, už jdu,“ řekla a vzala ho za ruku. Vedl jí zpátky do davu lidí, který tvořila hlavně její rodina. Zvolila si svatbu v kostele, aby se hosté rozdělili do lavic a nebylo tak až bolestně zřejmé, že ze strany ženicha tam nebyl nikdo. Dokonce i čtyři ze sedmi mužských doprovodů, se museli půjčit z její strany. Byl tam jenom Ash, Gilbert, Otto a pak Valerius. Ještě pořád byla naštvaná, že nepřišel žádný jiný Temný lovec nebo jim alespoň neposlal žádné blahopřání. 438


Zmocni se noci

Kyrián, Julián, Talon a Tad se nabídli, že doplní počet mládenců pro její sestry, aby nebyly bez doprovodu. Za to jim byla ohromně vděčná. Teta Sophie jí popadla a odtáhla jí od Valeriuse pryč. Tabitha slíbila, že se hned vrátí, ale během chvíle jí obklíčily sestry. Valerius se při tom pohledu usmál a pak se otočil, aby jim došel pro šampaňské. Z dvora se ozýval smích a zvuky orchestru, který najali. Tabitha chtěla, aby tam hrála Gotická kapela. Jenže její máma si dupla a trvala na orchestru, protože nechtěla, aby všem jejím hostům na svatbě praskly ušní bubínky. Rozhlédl se. Všude byl dav smějících se štěbetajících lidí. Ash, Otto a dokonce i Gilbert stáli stranou s ostatními doprovody. Toužil se k nim připojit, ale ze zkušenosti věděl, že i když Kyrián a Julián tolerují jeho přítomnost, moc jí raději nevyhledávají. Bylo divné, že se i na vlastní svatbě cítil jako cizinec. Vzal šampaňské a rozhlédl se po okolním davu. Konečně uviděl svojí ženu s jejími sestrami. Usmál se při pohledu na Tabithiny dokonalé kaštanové vlasy, které jí padaly na ramena. Někdo jí dal do


Sherrilyn Kenyon

vlasů malé větvičky s malými kvítky a nastříkal je třpytkami. Vypadala jako éterická víla, která ho měla svést. Svatební organizátor za ním přišel, aby ho informoval, že se podává večeře. Valerius kývnul na Tabithu a šel jí říct, že potřebuje, aby se všichni posadili na svá místa. Nabídnul své ženě rámě a vedl jí ke svatebnímu stolu. Tabitha se potichu zasmála, když jí odsunul židli a ona se na ní posadila bez jakékoliv nehody. Dlouho se učila, jak to má správně udělat. Když jí poprvé Valerius přisouval židli, skončilo to naprostým fiaskem. Posadil se po její pravici a místo po její levici zaujal Gilbert. Číšníci začali přinášet talíře a plnit jim skleničky. Valerius vzal její ruku do té své a políbil jí na klouby. Když ucítila jeho rty na kůži, projela jí vlna vzrušení. Nikdy v životě nemohl být člověk tak šťastný a zároveň tak vyděšený. Když byli všichni obsloužení, Gilbert vstal, aby pronesl přípitek. Kapela přestala hrát. Gilbert otevřel ústa, ale než stačil promluvit, přerušil ho hluboký, důrazný hlas.

440


Zmocni se noci

„Vím, že je typické, aby se přípitku zhostil ženichův svědek, ale myslím, že mi Gilbert odpustí, když tu pronesu pár slov.“ Tabitha se snažila donutit se nezírat na Zareku, když pomalu kráčel k jejich stolu. Valerius jí chytil pevněji. Zarek se zastavil přímo před nimi a významně se díval na svého bratra. „Svatby pro mě byly vždycky něco fascinujícího,“ řekl a jeho hlas se nesl davem. „Je to chvíle, kdy si dva lidé pohlédnou navzájem do očí a slíbí si, že nikdy nikomu a ničemu nedovolí, aby je rozdělilo. Ze dvou rodin se stává jedna, která vytvoří samostatnou větev rostoucí ze společných kořenů. Je to chvíle, kdy se spojí dvě rodiny kvůli srdcím dvou lidí. Chvíle, kdy by měla zlost a všechny negativní pocity zmizet spolu s minulostí.“ Zarek se podíval přes stůl a zastavoval se pohledem na jednotlivých současných i minulých Temných lovcích. „Svatby znamenají nový začátek. Koneckonců, žádný člověk si nevybírá svojí rodinu… Bůh ví, že já si tu svojí určitě nevybral.“ Usmál se na Valeriuse. „Ale jak kdysi napsal římský dramatik Terence: Z mnoha špatných začátků vznikají velká přátelství.“


Sherrilyn Kenyon

Zarek pozvedl směrem k nim sklenici. „Tady je můj bratr Valerius a jeho manželka Tabitha. Ať oba zažijete štěstí, které mi do života vnesla moje žena. Přeju vám, abyste se navzájem milovali tolik, kolik si zasloužíte.“ Tabitha si nebyla jistá, kdo z nich dvou byl jeho slovy víc ohromen. Její rodina neměla nejmenší tušení, jak moc nečekaná tahle chvíle byla a jak potěšující byl Zarekův přípitek. Oba dva byli v šoku, a tak ani jeden z nich nesáhl po něčem k pití. Zarek k nim přistoupil blíž a věnoval jim napůl ironický a napůl uštěpačný úsměv. „Teď byste se měli napít.“ Všichni to udělali, ale Valerius zaváhal. Podezřele si čuchnul ke skleničce. „Tys mě otrávil?“ zeptal se Zareka hlubokým hlasem. Zarek si prostředním prstem přejel po obočí. „Ne, Valeriusi. Ani já nejsem tak krutý.“ „To je ambrózie,“ ozval se ženský hlas. Tabitha se otočila a spatřila za sebou krásnou, blonďatou těhotnou ženu. Žena jí položila něžně ruku na rameno a políbila jí na tvář. „Jsem Zarekova žena, Astrid,“ řekla potichu, takže to mohli slyšet jenom oni dva. 442


Zmocni se noci

Obrátila se k Valeriusovi a i jeho políbila na tvář. „Nemohli jsme se dohodnout, co vám dáme jako svatební dar. Zarek nakonec vymyslel, že by nejlepší dárek byl, kdybyste byli navěky spolu.“ „Jo,“ řekl Zarek mrzutým tónem. „To je zdvořilá verze toho, co jsem řekl.“ Astrid mu věnovala naštvaný pohled, než se podívala zpátky na ně. „Oběma vám moc gratuluji.“ Podala Valeriusovi malou misku něčeho, co Tabithě připomínalo želé. „Je to ambrózie,“ řekla Valeriusovi. „Sněz jí a budeš moct vrhat blesky zpátky na Zareka, kdykoliv si s tebou bude znovu zahrávat.“ „Hej!“ prsknul Zarek. „S tím jsem teda nesouhlasil.“ Astrid na něj vrhla nevinný pohled. „Myslela jsem, že tímhle bude v budoucnosti hraní s tvým bratrem zábavnější.“ Tabitha se zasmála. „Víš, myslím, že mám svojí švagrovou fakt ráda.“ Astrid je opustila, aby se přidala k Zarekovi, který nevypadal moc nadšeně. „Neboj se miláčku, ujišťuju tě, že je tu spousta dalších věcí, kterými si budeš moct krátit čas, místo štvaní Valeriuse.“


Sherrilyn Kenyon

Zarekův pohled změkl v okamžiku, kdy se ho něžně dotkla. Valerius se zvedl a obešel stůl. Zastavil se až před Zarekem a Astrid. „Děkuju vám,“ řekl. Natáhl ruku k Zarekovi, který se na ní s opovržením díval. Tabitha napůl očekávala, že ucukne, ale neudělal to. Stiskl Valeriusovi ruku, a než ho pustil, poplácal ho po zádech. „Tvoje žena tě miluje víc, než si myslíš. Je to vážně pekelná dračice. Nejspíš sem ti měl dát spíš něco neprůstřelného.“ Valerius se zasmál. „Doufám, že tu zůstanete na hostinu.“ „Moc rádi,“ řekla Astrid dřív, než mu Zarek stačil odpovědět. Sedli si ke stolu vedle Seleny a Billa a Valerius se vrátil zpátky na své místo. „Dobrou chuť,“ řekla Tabitha a posunula před něj ambrózii. Snědl jí a pak jí políbil. „Hmm,“ vydechla Tabitha, když vdechla vůni svého manžela. „Pedicabo ego vos et irrumabo.“ Mám v úmyslu tě teď vzít nahoru a pomilovat tě. Valerius se usmál. „A já mám v úmyslu ti to dovolit.“ Jeho obličej zvážněl, když se na ní podíval.

444


Zmocni se noci

Jeho láska k ní ho celého pohltila. „Amo, Tabitha. Amo.“

EPILOG

„Podívej se na toho chudáka,“ řekl Kyrián, který s Amandou, Grace, Juliánem, Billem a Selenou seděl v kavárně Pontalba na večeři. „Měl jsem být k němu hodný a zabít ho, když jsem měl k tomu příležitost.“ Prosklenými dveřmi napravo mohli vidět Tabithu a Valeriuse, kteří šli ke Katedrále St. Louise. Ženy se na ně podívaly a zamračily se. „Co?“ zeptala se Amanda. „Je úplně v hajzlu,“ řekl Bill předtím, než se napil piva. „Zajímalo by mě, co podělal tentokrát.“ „O čem to vy dva mluvíte?“ zeptala se Selena. „Znám tuhle procházku Devereauxových,“ řekl Kyrián a zavrtěl hlavou. „Je to ´Dneska večer nic nebude, tak už neškemrej´ procházka.“ „To máš sakra recht,“ souhlasil Bill. „Buď rád, že sis vzal jedinou sestru, která tě nemučí, když má pořádnej vztek. Seš vážně dítě štěstěny, Kyriáne.“


Sherrilyn Kenyon

„Prosím?“ Selena probodávala svého manžela očima. Kyrián se zasmál. „Být tebou, moc bych se nesmála,“ řekla Amanda tiše. Podívali se ven a uviděli Tabithu, která natáhla rozevřenou dlaň směrem k Valeriusovi, čímž mu chtěla říct ´Mluv k mojí ruce´. Pak se vydala cestou dál a Valerius za ní popobíhal a snažil se s ní usmířit. „Vážně nesnáším tuhle procházku,“ zamumlal Bill. „Myslím, že se vy oba s touhle procházkou ještě dneska večer dostanete do velmi blízkého kontaktu,“ řekl Julián a vytáhl svůj Nextel. Našel v něm nějaké číslo a pak zmáčknul tlačítko VOLAT. „Čau Otto, kde seš?“ „V Café du Monde. Proč?“ „Vidíš Valeriuse a Tabithu? Vypadá to, jako kdyby mířili směrem k tobě.“ Otto vydal znechucený zvuk. „Jo, ty dva by si měli vzít někde pokoj.“ „Cože?“ zeptal se Julián, „Olizujou se tady jako dva nadržení teenageři.“ Amanda a Selena věnovaly jejich manželům pobouřené pohledy.

446


Zmocni se noci

„Nevěřím.“ Kyrián vstal a vyběhl ze dveří. Bill byl jenom o krok za ním. Došli na konec bloku a viděli Tabithu a Valeriuse před Seleniným obchodem. Oni se tam doopravdy muchlovali. „No teda…?“ řekl Bill. „Neznáte zákony slušného chování?“ Tabitha se na Billa usmála. „Pamatuješ si, co se stalo naposled, když ses snažil vysvětlit Devereauxové městské zákony?“ Bill zbledl. Tabitha se zasmála a pak se vrátila k činnosti, ze které jí před chvíli Bill tak hrubě vyrušil.


Sherrilyn Kenyon - 7. Seize the Night - Zmocni se noci (Valerius&Tabitha)