Issuu on Google+


Brněnská sedmikráska

2009–2013 ěže t u o s í n r á r e t li Výběr básní z ání v o T S O H lu a iv t s Fotografie z fe il, A. Nechaj

Autoři sním

áčová, R. Vystrč z e Ř . E c, e m ě ků: J. N


Brněnské kulturní HOSTování 2010


Petr Vácha * * * O tom městě pějte rety, kde jsou milí stréci, tety. O tom městě, kde je živo, neb má básníky i pivo. Pročež člověče i srno: veleb slavně město Brno!


Bořek Mezník Cvrkot Bábi Konečná A její tři kamarádky Z okolí Břeclavi A hory salátu Na Zelňáku Na kolemjdoucí pokřikujou A na Ruďáku Cikánský děcka se koupou V kašně Na Petrově Si výrostci lahváče chladijou Mařky vnady vyvalujou V katedrále Je příjemně Okna hrajou barevnej kinematograf Když slunko je lízá Hltám to Se vzrušením mlaďocha Doráží na svou spolužačku Během posledního zvonění Kaštany kvetou Jako by měl přijít konec světa A květy padají Do vlasů brněnské trávy Jak ta musí bejt šťastná


Vladimír Doležal Prygl Na Veveří devět věží na přehradě písek leží v řece voda ještě plyne jen ať Prygl nezahyne Byla by ho škoda nebyla by voda Milenci se v trávě válí chtěla by být mamina on to nechce ani slyšet je zde cítit rybina Přehradu už sypou vápnem čistí nám ji velice snad si jednou řádně šlápnem tam, kde nejsou sinice Prygl to je naše moře Brňáci ho milují snad nezbude jenom hoře po tom, co nám slibují


Aleš Palán Po dešti Na peróně v Babicích nad Svitavou splétají tělíčka žížal živou síť kaligrafických znaků Dělníci z Královopolské se je nohama rozluštit snaží


Brněnské kulturní HOSTování 2010


Věra Svobodová Mé milované Brno Jsem kavárenský povaleč a TY jsi moje město líné nudné pyšné leč líbíš se mi přesto Když ráno zvoníš poledne já znám ty tvoje triky tak prosté a tak důvěrné jak dětské otazníky V jedenáct místo v poledne zas přijde naše chvíle padací most dosedne a nebude se střílet Jsem kavárenský povaleč a ty jak krásná dívka dál mi šeptáš NEUTEČ! tak skláním se tvým křivkám Na zahrádce pod Petrovem propadneme sobě stejně večer dáš mi sbohem nebo já dám Tobě


Brněnské kulturní HOSTování 2010


Simona Vinklerová Nedělní ráno Brnem voní mi Ta zpomalená atmosféra podivný smutek skrývá v probouzení ještě než svlékne noc vše je víc vidět vystupuje z všední slepoty I ten andělíček na Jakubovi co vystrkuje na Petrov má v neděli prdelku nějak větší Kolem Mamlasů jako vždy s respektem zpovzdálí zadobře od dětství litovala jsem úděl obrů prý bez nich by dům spadl věřím… Kolem divadel jen zvenčí pane Mahene pane Janáčku s úctou


Pak Špilberk shora Petrov svátečně provede mě Husa na provázku přes Zelňák Z kavárny U Kapucínů dívám se ulice se plní Brno vstává…


Michal Tříska Vánoční cukrbliky Z Monte Bú se saně valí, jak sklinka klóžó po náledí, na nich hombré špejlu pálí, rozkročmo jak paša sedí. „Uhněte mi z cesty, hnidy! Táhnu z Ruska, z Ukrajiny. naložím vám pod stromeček černej uhel, vytí smeček.“ Lidi gómli ňákó čučku, paša hodil v saních ručku a zakotvil je na Bláhovce, psi hned se pásli jako vovce. Pak zázraky se všade staly, kam jen upřel šedý kaly (Brňáci s Cajzlama se vobjímali), a vánoční strom republiky zamróskal svý cukrbliky.


Brněnské kulturní HOSTování 2010


Karla Mitošinková Schůzka u Jakuba Ve vzpomínkách vracíš se do kolíbky, na Špilberk, pod koruny stromů, odkud zamilovaní, co nešetří polibky, se západem slunce, vrací se domů. Je to mládí — krásné, bez přetvářky, co lehá si do trávy, kterou ti před nimi kropili slzami a nářky pro lidské bezpráví. Jenom jim, zpívají zvony Petrova, kam chodíval jsi v neděli. Snad sejdeme se znova, čekej mě u Jakuba — pod holou…


Brněnské kulturní HOSTování 2009


Vlado Matuška Brno — Od Svobody k fildě Mláďata tančí boj otroků a v rytmu tleskají holubi o morový sloup stínuje červen z České žena směje se Svobody klíče odcinkaly kat zve uchvátané na oběd přidávají nesezdaní do kroku „vybíráme na postižené děti“ pod Švejkem platím pizza dva deset sráze svatých Petr a Pavel zvoní o střep zebra nemukla šlapaná soudci a Červený kostel ohnul v zatáčce olovo zde malované děti vyhlížejí z oken od šáliny mává děvčátko že nestihla lavičce proklela babka koleno mateřinky tlápají neznají akáty „matko kde je Nisánek náš“ rezavé dveře hladí ruce drobounké a z patra za záclonou skáče Chopin živě běží prsty parapetem


z Arneho dívka nadšená vypráví „já nevěděla že Chile ‘73 plavalo krví“ lopata přesypala písek v čas koleček a zedník sevřel dlaně ne žal láhev bar sklepem rozdává chlad když automat zazpívá o naději mladík v růžích tvrdí se „ženy nechtějí ovládnout psycho…“ dobrý den pane?


Petr Petříček Brněnský okruh Vše se v kruhu opakuje Brněnský drak chytá svůj ocas zběsilá jízda I slunce dokroužilo k západu řev motorů pomalu ulehá v setmělých uličkách starého města Špilberk drží pod zámkem těžké noční můry abychom se probudili s lehounkými křídly motýla Budík odstartoval další rozjížďku řítíme se životem touhy zabíjíme jejich naplněním a nebo taky jinak U zatáčky Františka Šťastného padá do trávy rosa a v ní září téměř dětský úsměv božského Valentina Pro borce i poražené nad Brnem vychází slunce medaile cennější než zlatá


Brněnské kulturní HOSTování 2011


Miroslav Novák Brno nevýstavní Na přehradě plavou sinice okolo Hlavního nádraží zmatky rozkopaná nejenom Husova ulice a na břehu řeky Svratky — zvratky Brno překážkové Výkop a další číhá za ním už ani nevím kde jsem sebou flák úředníci vám se klaním takhle Brno přeletí jen pták Sejdeme se v Brně Sejdeme se u nádraží tam se žádná holka neodváží a co třeba u divadla tam by nám nudou brada spadla sejděme se raděj na Český tam nás čekaj kočky nebeský Jalta jedni radní směnili druzí zkouší prodat nejraděj by to řešili někam ji začarovat


Lenka Žváková Jak se píše nejkrásnější báseň o městě Brně Nedloubej se v nose A piš 189 kilometrů, a kdyby po dálnici Betonová dálnice dělá d d d d d d Pěšky z Ostravy do Brna Každou noc chodíš A pak V Brně na Kolišti vybuchla bomba Každý den se snažím přejít jeden most I kdybych si měla nevímjak zajít Jen v noci chodíš V noci má pršet Jen aby to nebyly slzy nostalgické A ironické B-r-n-o Ztracené v Amazonii jak zlatý prstýnek Prazvláštní zážitek na Špilberku Když se nesmělo po setmění do parků Tak dobrá, jmenuji se dejme tomu Ale to se tedy musíme vrátit Kousek zpátky Brno... na počátku padesátých let Brno tady a teď A tak jsme se vrátili Děkuji, končím seminář


František Schildberger Mostecká ulice v Brně Špína, bída a zoufalství se vyhrnou na mě z obou stran ulice jak vůně z napůl rozlomeného chleba Okna bez očí Lepra omítek Paměť odpadků na ulici — Jen tady jsem celý Jen tady jsem pravdivý Jen tady jsem já


Brněnské kulturní HOSTování 2009


Jarmila H. Čermáková Bufet na Cejlu Automat pro chudé v postranní části Brna — umakart na stojáka hodina chudinsky neúplná a přesmažené vůně od pultu v pozadí Kachlíky barevně neladí s pestrou paletou drásavé chuti v prázdných útrobách gastarbajtrů Na hlavě helmy s firmou frajtrů obutí neobutí strniska v barvách suti pokorně stojí ve frontě u nevábného pultu Nevadí estetika totalitních kultů ani přechodná trvalá obsluhujících žen


Podřadná klobása je aspoň horká a zelí zavilé i ostrý křen a v zástěrce po Manon Lescaut a v pantoflíčkách jejichž pleskot zní potemělým bufetem — vznáší se rajka zpola žena — štěbetavá a otevřená dětským úsměvem chválí svět i jeho těžkou tupou dřinu Smíš na ni volat: Kateřino... !? A proto není nad bufet!


Libor Šimků Brno, město básníků a zelinářů Obrys myšlenky v ranní mlze vystupuje nad město Září jako oko kyklopa svrženého estébáky z Macochy Zelináři na rynku marně doufají ve spásu okurek a tuřínu Jáhni od svatého Michala žehnají pouze bramborám Zádušní mši slouží za ukradená vejce rozbitá na Pekařské ulici Popeláři hrají na schovávanou ve spalovně stále se nemohou dopočítat svých druhů Listonoš který nedoručí dopis musí přeplavat Svratku a vykopat jeden hrob na Ústředním hřbitově Popel popelářů může přijít do urny ale již je nebaví hra na schovávanou Budou najíždět svými vozy do beden brambor a špenátu Navzdory tělům zelinářů bránícím své ovečky Metaři nepřijdou o práci ani o metály Masny se plní mouchami a morkovými kostmi pro svíčkové báby Pekaři odmítají časně ráno vstávat a vyhlašují stávku Utíkají na rynk s bochníky chleba a vánočkami a rohlíky, s koši buchet a preclíků Skládají vše na hromadu a poklekají k modlitbě za rozbitá vejce Žehnají cuketám a tuřínu i okurkám s vírou, že jim pomohou ve stávce Zelináři si mažou chleby a rohlíky sádlem a morkem od svíčkových bab →


Popeláři nakládají buchty a vánočky Metaři smetají preclíky Jáhni kopulují s pekaři za příslib boží pomoci Mlha se rozplyne a myšlenka se zhmotní nad Brnem Svratka vystoupí ze břehů a spláchne rynk i s metaři Listonoši se vrací ze hřbitova a doručují poslední dopisy


Miroslav Bohm Podzimní Když slza po slze dopadá na dlažební kostky — nahá to ňadra města mého — a stéká s lidmi dolů po České, musím se zastavit a ptát se — Jak platné je mrakům, svým pláčem Brno smáčet, jak platné je bojovat proti žíznivým chřtánům kanálů?


Brněnské kulturní HOSTování 2011


Michaela Bečková Zlatý drak Chci vás upozornit, že jste přijeli do největšího města v České republice, takže ne do malého města, protože Praha je kraj, jen tak pro vaši informaci. Město Brno má 400 000 obyvatel a je zde ročně 100 000 vysokoškolských studentů. V České republice je Praha, která má status kraje, chci zdůraznit, a má 1 200 000 obyvatel, město Brno má 400 000 obyvatel a 100 000 vysokoškolských studentů, je to půlmiliónové město. Jestli znáte nějaké větší, tak mi ho řekněte. Neexistuje v České republice, takže je největší.


Co se týče Zlatého draka, chci vás upozornit, že drak je s městem Brnem svázán už od jeho historie, to znamená — drak a Brno, to není žádná novinka. Za třetí, město Brno bylo vždy městem odvážných umělců, když někdo chtěl být odvážný, tak přišel do Brna.


David Bátor Brno Z jistoty pevný břeh! Jedinkrát pobyl jsem v jeho zdech, prošitý světlem věčných vět, těch veršů, které mám tak rád. Halas, Blatný a Mikulášek upíjeli z mé duše touhu — znát. Tenkrát hrál ovocný sad na housle nočního povětří. Starým domem nesl se klid a destilát básní dávných let upíjel ze dvou hlasů šrám. Tu osud vyl, že neubývá těch znamenaných slovem, které čas přibil v děkanát. Srdce v hrudi Moravy! Tvůj pravidelný tep nikdy nešetří pointami a rýmy. Tenkrát v noci v kuchyni Víta Slívy zaslechl jsem tě poprvé. Voníš po ovoci, cítím tě ve starých zdech, v knihách i věcech — zrát!


Brněnské kulturní HOSTování 2011


Vít Machálek Brno Dříve než nastal čas vratký, leželo na březích Svratky město trojího lidu: Čechů, Němců a Židů. Ne vždy v něm spolu svorně žili, všichni však v městě doma byli. Společně připíjeli: „Na zdraví hlavního města naší Moravy!“ Potom čas oponou trhnul, do města hnědý mor vtrhnul. Židé se kamsi ztratili… Jen zřídka se pak vrátili. Další hrůzy přišly brzy: pochod smrti, krev a slzy. Češi Němce vyhnali, sami v městě zůstali. Nakonec k dovršení bezpráví nastala likvidace Moravy. Městu oči pro pláč zbyly: roní slzy krokodýlí…


Brněnské kulturní HOSTování 2009


Hana Lipovská Přestupní jízdenka Měsíc už zapadá, podivná nálada na město ze sídlišť shlíží. V klášterních zahradách Jan Gregor kříží hrách, oči se studentům klíží. Po noci s knihami, vínem či dívkami, nad kávou s rohlíkem, skripty a tonikem, sladkobol kolem se plíží. Ráno, nad Brnem rozkvetlo ráno, do ulic vyrazí ráno, obchody opět otvírá. Ráno, na Zelném trhu kup, ráno, tři mrkve, brambory, ráno, tramvaj se plaše usmívá. Ve voze pročítáš včerejší noviny, sám jsi se nezměnil, proč by svět byl jiný — navzdory kamelotům. Den staré počasí, burza a kronika černá jak cestující, z domova, ze světa, jak hrála Kometa, soud prohrál přísedící. Zvoní, kostely, šaliny, zvony, Petrov už poledne zvoní, zve Švéda domů na oběd. Zvoní, stovka let je jako vloni a párek v rohlíku voní, Vídeň je pořád na dohled.


Sotva se zešeří, vracíš se z Veveří, nad hlavou burácí z Tuřan OK jet. Mrštíci, opera, láska a nevěra, z bidýlka poznáváš svět. Hvězdárna prověří, co tvrdí někteří, vesmír že v Brně má střed. Stanice k zastavení? Příští je konečná, zastávka je pouze na znamení.


Anna Brikciusová Brno Městu do vínku bylo dáno třemi sudičkami korouhev štěstí sbírka kostí do třetice černé živé vody I přišla čtvrtá ta zlá a nepřejícná řekla staň se závodníkem však v cíli skončíš vždy druhý první nikdy


Brněnské kulturní HOSTování 2011


Brněnské kulturní HOSTování 2011


Matěj Klusáček Jarno Jaro se vrací snad do zahrad pod Petrovem, jsou v novém světle staré stíny a viny časem pokroucené žene dubnový déšť k Svratce dolů a my dva spolu v jedenáctce cestou svěží vesnou na Lesnou. Jaro se vrací snad do komnat na Veveří a venku ptáci, kteří kvetou, ty květy — světy nad planetou okolo hradu, v mírné kličce, vítr je žene na přehradu v osmičce pyšné, vzadu, spolu, do Líšně. Jaro se vrací snad do děvčat na náměstí i jejich kratší sukně věstí cosi, to radši bosí nežli pláště a zvláště stinné oční stíny, pak stihnout rande pod hodiny a spolu znova, líně, v keři stříbrném na Veveří či u Petrova v šalině kdesi nad Brnem.


Jan Spěváček tropické dětsví v brně tropický prales konstantina biebla v krajině dětství jana skácela už aby na zelný trh doskotačil katrán do kruhu po manéži kde děti čichaly lva kdysi přivezeného z daleké jávy v podpalubí s čajem ananasy a hedvábnými vlasy už aby skleněná louka úlevou vydýchla a zebry povstaly z přechodů pro chodce až ladně vykročí vstříc žirafím samcům rozdupou společným ržáním plechovou nesvobodu nafukovacích gumových kol už aby černá pole byla spásána a kraví hora podojena už aby žirafí krky byly ověšeny uspokojenými zebrami za svitu lampionů na cejlu


už aby léto přešlo v podzim a listy zčervenaly únavou co list to padající báseň — ty nejpokornější ze všech brněnských kaštanů a lip sejdou se na lavičce v tyršově sadu a políbí se už aby dospělí zestárli natolik aby se stali dětmi pak vrátí se na zelný rynek dočichat lva


Martin Vávra Veletržní romance Den vyšší o její podpatky zářil na půli cesty Každý se neumí smát tak jako ona ta holka s první občankou vlasy delšími než její sukně a srdcem překotně bušícím v bílém žebroví pavilonu A Nešlo ji nevidět mezi tolika stroji Jeden pán zdaleka, od vedle ze stánku až čtvrtý den pozval ji na sklenku do města jímž vždy jenom projížděl Taková troufalost! Copak on ví kudy se propít Štatlem?


A za pár hodin viděla samu sebe jak čeká na Svoboďáku jak se ho dotýká bokem a stoupá s ním nocí k Petrovu a ještě dál tak daleko že stejně jako tomuto městu možná jim nezbude než všechno si zasloužit každé nadechnutí každý metr asfaltu i to nejmenší světlo — Chtěl bych znát ty co rozsvěcují Brno — řekl před domem kde bydlela A město odemklo poslední zámek


Boris Klepal Brnkni mi do Brna Brnkni mi do Brna, máme tu senzaci — na náměstí se skácel mikulášek. Bizarní novinky chystám se diktovat, ozřejmím ovzduší divoké doby: Marečku, vezměte si pero. Skrz Lužánky se mihla štíhlá zrzka, brnkni mi do Brna, máme tu senzaci. Švédové odtáhli, modráčci utichli — Bystrouško, bojíš se, ztrácí se stezka? Harašto, kde je stará Líšeň? V jedenáct hodin, až zazvoní poledne a rozvoní se přepálený olej, brnkni mi do Brna, máme tu senzaci. Záhadné zjevení z podzemních pustin vykoukne z kanálu skrz mříže. O paní z Pekařské zamumlá z hlubin, kam bleskem zase zmizí světlem slepé, jen se tak ujistí, že paměť neztrácí, brnkni mi do Brna, máme tu senzaci: co večer zapadlo, včas vyjde.


Brněnské kulturní HOSTování 2011


David Růžička brněnský kvák na vrbě seděl smutný skřet do vody k sobě mluvil já nésu přeci žádné vřed a z luhů píseň žluvy vjékgigi gigi didlijí smutky tě jednou zabijí liu a kiu zastav žal rybník jsi celý pobryndal vjékgigi gigi didlijó přitakej sobě strašidlo liu a kiu k čemu pláč no řekni skřítku řekni nač zváživ skřet něco z ptačích rad zakroutil palci mám-nemám řečí už bylo akorát seskočil z vrby byl ten tam vám kdož se ptáte zdalipak je tohle píseň o brně odvětí starý žabák čímž vyřídil to mistrně

kvak


Brněnské kulturní HOSTování 2009


Milan Ohnisko Pozdrav z Brna všem mým dávným drahým v Praze Asi už stárnu — znal jsem Prahu jinou a jiné Brno znal víc než dobře taky Drakem jsem jezdil napříč Vysočinou z Brna do Prahy a z Prahy zase zpátky Asi už stárnu — znám Královskou cestu z doby kdy (temno ač) nebývala k zblití ba navzdory všem protistátním textům byla to Cesta po níž posvátno jíti Asi už stárnu — Karlův most? Škoda slov A kde jsou v Brně ty kouty tak tajemné? Přesto však tam i tu dál zní o kov kov a dál srdce tvoje bije o srdce mé…


Brněnské kulturní HOSTování 2010


Hynek Vilém Pražák v Brně Na nádraží v Brně stojí péro na peroně ptá se: Jsem tu v Brně? A když zjistí, že tu je tak radostně péruje


Brněnské kulturní HOSTování 2011


Eva Jiná * * * Hradčany, Špilberk, Petrov, svatý Vít, chci Prahu v Brně, Brno v Praze mít a nemuset se trápit dál tou věčnou otázkou, je lepší voda ve Vltavě, či břehy nad Svratkou. Marný je střet metropolí, nerovný je boj ač to mnohé hodně bolí, u mě stejně vyhrává Banik-Pyčo-Vole Ostrava!!!


Brněnské kulturní HOSTování 2011


Mi-Po Moravská z Prahe Děvčico, sem tade dobře v Perlovce? Eště že né do kopce. No nedivte sa, že mně to vylézá z poklopce. Pré tu má bét jakési erotické podnik. Ve to snad vite, deš tade šlapete chodnik. Té kostke tu studoval ož sam Barande! Nechtěla beste se jit se mnó někam sednót? Docela ož mně nohe trnó. Jo! Zvo vas na rande! Snad néste knedla? Tož to bech do Saicla neřek. Ta teda sedla. Facka jak Brno!


Brněnské kulturní HOSTování 2009


Pavel Jirásek * * * Oblohu nad Starým Brnem zatáhl černý mrak a já na dvoře U Sedmi švábů — vypleněný zmítal se jak vrak Snad doufat mám že bude v tomhle městě líp? Proklatě! V duchu jsem viděl nad Petrovem růst atomový hřib...


Brněnské kulturní HOSTování 2011


Martin Černer * * * Jedna slečna z Prahy, hihi hihi hihi. Smála se brňákům, těm jejich frňákům, hihi hihi hihi.


Brněnské kulturní HOSTování 2011


Josef Machů Město Modrobílá lavina Barva je víc než tým Každý rok mají všichni cíle A pořád hovno hovnohovno Zaprděnéštatl Poslední velký výsledek Byla porážka Švédů V roce 1645 Na fusec je lepší jít do Líšně Flinta padá do Macochy Aj těm motorkám dochází benzín Jak to že jinde mají víc Přece lidi tu nejsou tak špatní Jako třeba tam V největším Švindlštatu Ale to je tak všechno Teda kromě krás krasu Okolo města Je mi Brno Říkával jeden básník a my za to můžeme


Brněnské kulturní HOSTování 2011


Petr Zavoral kolemdokola šedivej soumrak nasadí kulicha kemo kolikátka jede do Krpole? usínám na pocintaným stole U Tří kohoutů na Staré radnici to tiká do noci a študáci táhnou městem kolem Skácelovy kašny a Brno je zlatá loď... od Karlova mostu ke Hradu samá beranice a matrjošky a krtek první plyšovej Čech ve vesmíru što takoje? zdravstvuj! Bruncvík smutně kouká a potichu brečí když jelenovi svatýho Jana lámou paroží


vzbudili mě a prej Brno je Praha Moravy jasně jasně to už sem někde slyšel a mám tý maškarády plný brejle šéfe tak ještě jedno starobrno! a k tomu pražskou vodku!


Petr Čichoň * * * Praha je dálková silnice D1 v tazích je opilá, v úsecích vražedná. Když v Brně nasednu, nemohu zastavit, namísto volantu zpocený magnezit. Matka měst klíčová jenom je pěšina, a jak je svíravá ta náruč matčina. Neumím to místo snad vůbec oslavit a musím na konci přece jen zastavit.


Brněnské kulturní HOSTování 2011


Petr Petříček Brněnský den Nad Brnem svítá pošťáci nakrmili brašny dopisy a šlapou k vyhládlým domovním schránkám V domovech lžou sny rozespalým ženám že jsou na pláži a peřina je vlna obdivných mužských pohledů O něco později ženy na Zelném trhu kupují ovoce ještě pod vlivem snění hlavně exotické z tropů V bufetu Vesmír už bublá zelňačka svoji vřelou píseň že v celém kosmu neochutnáte lahodnější stravu Slunce stojí Brnu nad hlavou bezdomovci dospávají ve stínu nádraží vůbec je nerozhází zpožděné expresy bůhví kam Bouchnul poslední štempl úřednice vyměnily lejstra za nákupní tašky a městská hromadná si sahá na dopravní špičku


Domovní schránky schraňují poštovní tajemství pro prsty žen nedočkavě rozlepující obálky — bude noc plná lásky? Slunce se překulilo přes kohoutovický vodojem a vykoukne až když kohout zakokrhá někde poblíž vrchu Hády


Lucie Dolinkovรก * * * Ani klรกsek ani zrno, mezi mฤ›sty skvost je Brno.


Brněnské kulturní HOSTování 2012


Brněnské kulturní HOSTování 2012


Richard Guniš * * * Tí čo žijú nad kaviarňou počujú všetky naše rozhovory, aspoň sú všetky okná otvorené a my sa radi rozprávame; tak počujú všetko, i veci dôverné, takto sa spovedáme. Námestie sa volá predsa Kapucínske, s rehoľným rádom a kryptou a pod našimi chodidlami v letných sandáloch ležia ostatky kniežat a opátov. Krypta je navštevovaná len zriedka, kaviareň však o to viac, a naša spoveď stúpa nie do neba, ale k ľuďom čo žijú nad našimi hlavami, zatiaľ čo ležia ostatky pod našimi nohami. I keď sa kývajú stoly a s nimi i naše stoličky, veď kaviareň stojí nakrivo len tí tam dole ležia rovno, my sedíme na šikmej ploche a kymácajúc sa spovedáme.


Naša spoveď stúpa ale krivo a míňa svoj cieľ, nestúpa do neba, ale do postieľ ľudí, ktorí spoveď nepotrebujú, žijú totiž na námestí, ktoré sa volá Kapucínske. Idú i rádoví mnísi okolo a zvolá niekto „jednoho Kapucína“, neplatí zvolanie im, ale smotane do kávy takže sa ani neobzrú a klesajú dole do krypty, zatiaľ čo my v našich sandáloch pijeme s pôžitkom kávu s kapucínom a spovedáme sa do otvorených okien ľudí čo žijú nad kaviarňou, ktorých nikdy neuvidíme, pretože ležia vo svojich posteliach, rovno na svojom šikmom námestí


Brněnské kulturní HOSTování 2012


Klára Kubíčková Exkurze s panem sochařem Kolik je kroků ke sloupu kolik jich vede od Skácelovy kašny k soše, co o ní všichni mluví i když netiká a neodbíjí Myslíš si svoje, když sedíš s mistrem u piva, hlavně že pije zas o něco víc no a že stejně je to kanón protože kde jinde to maj. Tyká si se všemi otrapy z okolí dává jim cigára a loká z jejich krabic Pepa je inženýr, pani redaktorko, a život svině. Pak kreslí prstem na ubrus zástupy vojáků útočí na hradby, přesouvá šiky z cigaret sirky jak pušky, nedopalky děla které pak posbírám Vede tě podzemím. Tady ty garáže chtěli mít, vidíte? A my se tehdy nedali! Zpitého sochaře se radši neptám na hrdost


A támhle v průchodu čepují Poutníka co na tom pivu všichni vidí? My pili vždycky jenom Brno... starý pán slibuje, že jenom jedno. Po třech mě vleče ke kříži v sadech tohleto není žádný umění! (i kříž má skleněnky, jen on je nevidí) na důkaz čůrá na jeho patu Můžou vás zatknout, zkouším to jemně a slyším Šimka od Husy stojí už roky a nikdo o něm nepíše ani nepochybuje chápavě kývá — i tady občas paří chátra nikdo to kolem dávno nehlídá. A vy jste umění, když neplivete kulky? Po schodech dolů a mistr bájí o nádraží Býval jsem architekt! Já bych to přesunul, narovnal zatáčku, položil koleje... sedá si na perón, tady, co končí město hradby a pak už nic, pusto a bažina jen nad Teskem zas kyne přízrak pana Vaňka sochař už spí a já volám jeho ženě


Tomáš Mozga Dobrý člověče / Bra man! mé srdce se dotýká nebe a miliónů hvězd nad Brnem potkávám Tebe a ústy beze slov se propíjím v nekonečno mé srdce se dotýká nebe a přetiše kráčí nad ztichlou Pekařskou s Mistrem a krásnou Markétkou mé srdce se dotýká nebe se slzami sedíc na husím provázku Eliška Rejčka odbíjí desátou a všude zlatavě hoří kaštany mé srdce potkává nebe a milióny hvězd nad Brnem dotýkám se Tebe a ústa beze slov naplno křičí radost že můžeme žít my žijeme, dobrý člověče

→→


Brněnské kulturní HOSTování 2012


* mitt hjärta berör himlen och miljontals stjärnor över Brno jag träffar Dig och munnen utan ord dricker mig vid oändlighet mitt hjärta berör himlen och promenerar stilla över tysta Pekařskágatan med Mästaren och vackra Margareta mitt hjärta berör himlen grĺtande sitter pĺ ett gĺssnöre Elisabeth Rikissa slĺr tio och överallt bränner gyllene kastanjeträd mitt hjärta träffar himlen och miljontals stjärnor över Brno jag berör Dig och munnen utan ord skriker den glädjen att vi kan leva vi lever, bra man


Brněnské kulturní HOSTování 2012


Richard Vetchý Brno KLID Tam nad Rolou září špice Petrovské, dlažba na Zelňák pláče po minulosti. Mlíčňák Svobodný už není, Stejně, jako Hříbek… PAN Skácel veršuje vodopád… Penis s časovačem v útrobách vévodí — a plive skleněné kuličky Pipigrill se sesul z patek, Rybena se utopila. VÝBĚR taky není, ale Jakub (svatý) stojí… Večerní Brno je Polívkové… Na Čáře to žije, děj se, co děj. Stopka neStopka, i pivo teče… Baťa prodává botky, bez dřeváků… Třída vítězství, Gagarinova už nejsou, to je dobře – stejně jako Leninka. Bolero umřelo ve spárech kuřecích křídel, Ale Tabarínek (tabák) furt JEDE!


A pak… A pak srdeční… A pak Husky MOJE: Kdysi lyžování po silnici, kde se KDE SE dnes prohání v zrcadlovkách blázni… Na čtyřech kolech a spěchají vstříc BRNU… Najít si svůj kout – bláznovský sen. Ale když už, tak žádné schovávání a tulení. Užít si svůj BRNOKLID.


Brněnské kulturní HOSTování 2012


Stanislav Biler, Zuzana Fuksová Óda na město jako Brno Hitlerovo náměstí s nátěrem svobody, hrdá pláž z betonu a bez vody, běsnící davy už nehledají nepřátele Gójů samy pečou macesy, a místo krve používají sóju zlatá loď a v ní visí drak, který je vlastně krokodýl město, které pochopíš, aniž bys z toho cokoli odvodil po kolejích kráčí stále stejných pět lidí, když luskneš v Lužánkách prsty, tvá máma v Líšni to vidí. Brno je Praha minus ambice. Brno, Amundsenova výbava, bez polární čepice. Brno je oddat se mimice v kraji, kde nosí se burky. Brno je pít sousedovy čůrky. podzim v Brně je krásnější než v máji láska, v kaluži bláta leskne se herna Sazka, nádraží v centru vábící močí, pod kola vlaku tak snadno se skočí, odsuňte Brno, alespoň do Vyškova, nebo ho postavte o dva metry dál, a úplně znova,


Líšeň hrozí světu jako vozová hradba, dělníkům ze Zbrojovky už skončila jejich plavba, Lidickou lemují nonstopy a šlapky, ve chvílích volna žonglují - chudobné s kaštany, ty druhé s jabky. Na břehu řeky Svratky roste rozrazil V Tugendhatce neleží žádný mončičák, se kterým by ses pomazlil Brno a brouzdající se homeless v Parnassu, Klaní se zlatému teleti nebo jen bimbasu? V jedenáct se u kolíku srocuje hrozen Brňanek, Magický rituál poskytne banánek. Konečně vypadnou skleněné kuličky To ceněno víc než lůno Bohorodičky Mahen, Janáček, Dalík, Donutil, Czáková, Brno, buchta okoralá, ale stále ještě maková. Brno, milý, ale usoplený kmet Brno, kde nenapsal by ani Hynku Mácha Brno, hroby na Centrálce, jsme souzeni si závidět


t!

ši účas a V a n e s e ím š Tě


Brněnská sedmikráska 2009–2013