Page 32

80

zahraničí

text Helena Čapková Autorka je japanoložka a historička umění. Působí na tokijské univerzitě Waseda a věnuje se výzkumu japonského modernismu.

Šitamači, Hokusai, Sedžima Stanice Rjógoku, jedno ze starobylých míst východního Tokia, byla ještě donedávna navštěvována zahraničními turisty především ze dvou důvodů: kvůli legendárnímu zápasišti Kokugikanu nebo kvůli muzeu Edo Tokio. Loni přibyl důvod třetí – své brány zde návštěvníkům otevřelo nové Hokusaiovo muzeum navržené hvězdnou architektkou Kazujo Sedžimou.

SUMIDA HOKUSA I MUSEUM 2-7-2 Kamezawa, Sumida-ku, Tokio www.hokusai-museum.jp

V zápasišti Kokugikanu bylo možno zhlédnout klání sumó, v Muzeu Edo Tokio výstavu o historii starého i současného hlavního města i jiný kvalitní výstavní program. Muzeum je navíc důležitou architektonickou památkou, příkladem impozantní architektury jednoho ze zakladatelů metabolistického hnutí, experimentátora moderní architektury Kijonoriho Kikutakeho. Návštěvníkům se z jeho interiéru naskýtá pohled na Rjógoku z výšky, mohou tak sledovat dění na mohutné betonové podestě stavby, na které lze spatřit vždy dokonale a tradičně upravené zápasníky sumó. Vzácněji si zájemci přijeli do Rjógoku prohlédnout jedno z proslulých míst starého Eda, které ve svých dílech zachytilo mnoho významných umělců, mezi nimi i ten nejslavnější: Kacušika Hokusai (1760–1849). Pohled na řeku Sumidu a most v Rjógoku ztvárnil opakovaně nejen on, ale i jeho neméně proslulý současník Utagawa Hirošige (1797–1858), jehož dílo tolik inspirovalo evropské „japanisty“. Na most v Rjógoku odkazují i plátna vytvořená v Evropě, například Nocturne: Blue and Gold – Old Battersea Bridge od věhlasného Jamese McNeila Whistlera (c.1872–1875). I přes slavnou minulost dnes Rjógoku zůstává spíše na periferii zájmu, pozapomenuté jako většina míst na levém břehu řeky Sumidy, tedy ve východním Tokiu. Ve snaze o „turistickou revitalizaci“ této rozlehlé tokijské enklávy zde byla v roce 2012 postavena vyhlídková věž Sky Tree. Patrně podobný cíl sledovali i iniciátoři projektu Hokusaiova muzea, zastupitelé městské části Sumida. Muzeum bylo slavnostně otevřeno veřejnosti v listopadu minulého roku. Než se však budeme věnovat projektu muzea, jeho sbírkám, a především jeho architektuře, je na místě si položit zásadní otázku, proč právě Hokusai a proč zrovna tady.

Proč zrovna Hokusai? Protože je Kacušika Hokusai nejčastěji představován jako edokko, tedy pravý To-

kijčan, obdivovatel moderního města, které nesčetněkrát ztvárnil ve svém rozsáhlém díle, uniká pozornosti, že se narodil v bývalém tokijském „downtownu“, v Šitamači, v místě zvaném Hondžo wari-gesui, dnes Sumida-ku. Strávil zde také většinu svého dlouhého, téměř devadesátiletého života. O významu Hokusaie a jeho vlivu na umění v celosvětovém rozměru sice nikdo nepochybuje, ale i tak bylo patrně pro iniciátory projektu důležité, že byl v roce 1999 jako jediný Japonec zařazen časopisem Life do žebříčku „The 100 People Who Made the Millennium“ (100 nejvlivnějších osobností posledního tisíciletí). Vize muzea slavného rodáka Sumida-ku čekala na svou realizaci patnáct let a od počátku projekt komplikoval jeho poněkud nesourodý program. Koncepce slučovala dva hlavní záměry: vytvořit kulturní centrum pro místní komunitu (tomu odpovídá umístění budovy v blízkosti hlavních komunikací a na dosah standardního obchodního zázemí) a zhmotnit poctu umělci, jehož význam tak prokazatelně překročil hranice města i celého Japonska. V roce 2009 se uskutečnila architektonická soutěž, ve které zvítězil ateliér Kazujo Sedžimy, jež působí také pod hlavičkou studia SANAA společně s architektem Rjúe Nišizawou. Její reprezentativní a po výtvarné stránce velmi působivá stavba je zdařilým projevem úcty k umělci a jeho dílu, do jaké míry se ovšem podařilo splnit i další část zadání, vytvořit kulturní centrum, je otázka stále otevřená. I z výsledné realizace je patrné, že projekt zpočátku počítal s budovou větší; její hmota však byla postupně redukována s ohledem jak na okolní zástavbu, tak na potřeby komunitního charakteru stavby.

Hokusai v expozici Určitá rozpolcenost se projevuje i v expoziční části muzea. Stálá expozice v nejvyšším ze čtyř pater budovy je pomocí interaktivních digitálních map, softwaru, který návštěvní-

Profile for Ambit Media, a.s.

art+antiques 6/2017  

Časopis o umění, architektuře, designu a starožitnostech.

art+antiques 6/2017  

Časopis o umění, architektuře, designu a starožitnostech.

Advertisement