Page 22

54

profil

text Tereza Jindrová Autorka je kurátorka a kritička umění. text Tomáš Souček

Richard Deacon Počátky jeho kariéry spadají do konce 70. let, v roce 1987 se stal laureátem Turnerovy ceny a současně prvním sochařem, který toto ocenění získal. Ačkoli tvrdí, že i umělec má právo na odchod do důchodu, je ve svých skoro sedmdesáti letech stále aktivní. V současnosti probíhá retrospektivní výstava Richarda Deacona v Městské knihovně v Praze.

K momentu prozření ohledně vlastního uměleckého talentu došlo prý u Richarda Deacona (*1949) na střední škole během nepovinných výtvarných kurzů, kde se jeho prvním výtvorem stala ze dřeva vyřezaná hlava prasátka. Zajímavý iniciační moment pro jednoho z nejuznávanějších abstraktních sochařů současnosti. Záliba v ručním zpracování rozličných materiálů byla každopádně Deaconovi vlastní už v dětství, kdy se na popud matky věnoval třeba také šití a pletení. Odraz těchto technik můžeme vysledovat snad i v pozdějších monumentálních skulpturách, kterým je často vlastní právě vzájemné proplétání. Samotný textil se ale v Deaconově tvorbě objevuje spíš příležitostně, ústředními materiály jsou pro něj dřevo, kov a hlína. Logika těchto materiálů je pro umělce jedním z klíčových aspektů tvoření – impulzem k experimentování i překonávání obvyklých způsobů zpracování. Právě aspekt „myšlení skrze“ materiál a zacházení s ním můžeme vnímat jako sílící notu i v tvorbě řady představitelů dnešní mladé generace, pro niž tak Deacon, který vyučoval na mnoha uměleckých školách, může být stále inspirativní.

Dřevo, kov, keramika

Předplatitelé art+antiques mají nárok na snížené vstupné. R I C H A R D D E A C O N : F R E E A S S E M B LY místo: Městská knihovna, GHMP kurátor: Julian Heynen termín: 13. 4.–17. 9. 2017 www.ghmp.cz

Konstantní přebíhání mezi různými materiály Richard Deacon chápe jako produktivně rušivou součást tvůrčího procesu. V průvodních textech k aktuální výstavě v Městské knihovně je zmíněno, že sochař sám sebe v prohlášení z roku 1983 označil jako „fabrikátora“ (fabricator) spíš než řezbáře nebo modeléra a svá díla považuje za „fabrikace“ (fabrications). Tato do češtiny těžko doslovně přeložitelná slova odkazují k výrobě ve smyslu konstrukce nových věcí, ale také ke konstruování rozličných narativů a s nimi spojených významů. Slovo fabricator totiž můžeme přeložit také jako fabulátor, prášil. Při pohledu na Deaconova díla často žasneme, jak důmyslně jsou zkonstruována; příběhy, které vypráví, jsou ale mnohem méně

zřetelné. Sám tvrdí, že neexistuje přímočará nebo jednoznačná odpověď na otázku po významu jeho soch, to však neznamená, že význam postrádají. Pokud jde o praktické konstruktérské a technologické schopnosti a možnosti, Deacon si je dobře vědom vlastních limitů, a dlouhodobě tedy spolupracuje se spektrem odborníků, přičemž s některými z nich se dokonce dělí o autorství vzniklých děl. Pro každý ze zmíněných tří hlavních materiálů si zve již několik desetiletí na pomoc tytéž specialisty: Garyho Chapmana pro práci s kovy, Matthewa Perryho na práci se dřevem a Nielse Dietricha, pokud jde o keramiku. Jak akcentuje v textu pro katalog Deaconovy výstavy v Kunstmuseu Winterthur (2015) kurátor John Wood, různé formy spolupráce jsou nedílnou součástí Deaconovy umělecké praxe.

Kreslení v prostoru Richard Deacon vstoupil na uměleckou scénu na konci 70. let, kdy se mu po první samostatné výstavě v brixtonské The Gallery (1978) otevřela řada dalších výstavních příležitostí. V té době už za sebou měl zkušenost hned z několika prestižních uměleckých škol: nejprve studoval na Somerset College of Art v Tautonu, následně v Londýně prošel Royal College of Art, Chelsea School of Art a St Martin’s School of Art. Právě na St Martins – škole se silnou sochařskou tradicí – ještě v té době působil Anthony Caro, který v 60. letech odchoval silnou generaci sochařů známých jako „new generation“ (Philip King, William Tucker, Isaak Witkin ad.). Ani následující dekáda však nebyla v britském sochařství skoupá na talenty a mezi Deaconovy generační souputníky tak patří například Antony Gormley, Anish Kapoor, Alison Wilding, Tony Cragg nebo Bill Woodrow. S Woodrowem a Craggem sdílel Deacon v počátcích své kariéry úděl recyklátora. Tyto umělce ke zpracování odpadu vedly zpočátku zejména ekonomické důvody, na rozdíl od zmíněných dvou kolegů,

Profile for Ambit Media, a.s.

art+antiques 6/2017  

Časopis o umění, architektuře, designu a starožitnostech.

art+antiques 6/2017  

Časopis o umění, architektuře, designu a starožitnostech.

Advertisement