Page 1

Listopad 2012 Úvodní slovo Milé čtenářky, milí čtenáři, do rukou se Vám dostává další vydání Mezisvětů Dobrovolnické skupiny Sever. V čase sychravého podzimu Vám nabízíme trochu toho mezikulturního počtení. V doslovu minulého čísla jsme naznačili, že sbíráme a přenášíme zážitky našich hostitelských rodin a vyslaných studentů a nabízíme je takřka v reálném čase čtenářům regionálních deníků i Vám. Takovou stálicí na této scéně se stává rodina Honzejkových, která hostí slečnu Emilii ze Srbska. Naopak Anička Veselá nám napsala poprvé a my věříme, že zdaleka ne naposledy. Jak se dočtete v jejím příspěvku, tráví svůj AFS rok v zemi našich západních sousedů a zatím to vypadá, že se jí daří náramně. Před dvěma lety jsme v Mezisvětech psali o výměnách hostitelských maminek, tak zvané Eva Exchange. Tyto výměny čile pokračují, hostitelské maminky se vyměňují o sto šest, jezdí po celé Evropě a zdá se, že je to baví čím dál tím více! O jedné podařené výměně se svými tureckými protějšky referuje Jana Kousalová. A nebyly by to Mezisvěty, kdyby nepřinesly nějaký ten recept. Tentokrát jsme si vzali na paškál, ostatně jak jinak než tématicky, Turecko. Nebojte se i na podzim ochutnat pokrmy s příchutí středozemního moře! Vážení čtenáři, vážené čtenářky, inspirativní mezikulturní čtení Vám přejí Jana Červinková a Adam Hanka


Anička objevuje Badensko-Württenbersko Dobrý den. Jmenuji se Anna Veselá a pocházím z Kosmonos. Tento školní rok však strávím v Německu, ve spolkové zemi Badensko-Württenbersko, oblast Švábsko, obec Verrenberg. Ano, je to trochu zamotané...

Kdo najde Aničku mezi všemi těmi zahraničními studenty? Malá nápověda: Anička jediná je blond :-)

Vezměme to ale hezky popořádku. Jak začal můj rok v Německu? Psalo se chladné ráno, kalendář ukazoval sobotu 8. 9. 2012 a já jsem letěla z Prahy do Frankfurtu. Tam jsme docela dlouho (to víte, časové posuny a dlouhá cesta) čekali na přílety dalších studentů z celého světa. Trvalo to, ale aspoň jsem měla šanci poznat další mladé lidi, kteří před sebou měli stejnou zkušenost, jaká v tu chvíli čekala na mne. Odsud jsem jela vlakem do Stuttgartu, kde si mě pak vyzvedla moje nová hostitelská rodina. Ve vlaku jsem už smrtelně vážně začala přemýšlet nad tím, jaké bude naše první setkání... a oni tam na mě všichni (táta Udo, mamka Helga, sestra Steffi a bratr Marc) čekali s českou vlajkou, na které měli napsáno “Herzlich willkommen, Anna, Vítej". Ještě ten večer jsme vyrazili na večeři do Öhringenu. Měla jsem z toho takový trochu chaotický dojem, protože členové mé hostitelské rodiny se bavili německy a já jim skoro vůbec nerozuměla. Byla jsem po té dlouhé cestě docela unavená a těšila jsem se, až půjdu spát. Druhý den jsem jela se sourozenci a jejich kamarády na výlet k místnímu jezeru a myslím, že to byl dobrý začátek našeho společného soužití. Moje rodina je trochu jiná než ta česká, ale s tím jsem počítala. Důležité je, že jsou na mě hodní a snaží se mi pomáhat, což se teď na začátku opravdu hodí. První víkend našeho pobytu jsme měli setkání s ostatními studenty z našeho regionu, které pro nás organizovala naše hostitelská organizace AFS. V této skupině bylo 11 studentů (kromě mě a ještě Štěpána z Česka jsou tu 2 studenti z Brazílie a po jednom ze Švýcarska, Itálie, Paraguaye, Chile, USA, Filipín a z Kanady). Program byl o pravidlech AFS a o našich prvních dojmech z Německa. Také šlo o to, abychom se všichni navzájem poznali. Po 4 týdnech v Německu jsme měli další, tentokrát víkendové setkání v Karlsruhe. S AFS dobrovolníky jsme si hodně povídali o našich dojmech a pocitech z našeho pobytu i o rozdílech mezi rodnou zemí a Německem. Snažili jsme se také pojmenovat případné problémy. Hlavně jsme si ale užili spousta legrace s ostatními zahraničními studenty a myslím, že za ten víkend jsme se všichni sblížili. Do školy půjdu až v pondělí, tak se s vámi o své poznatky ještě podělit nemůžu. Musíte si počkat. Chodila jsem teď 5 týdnů na německý kurz, na který chodili skoro všichni zahraniční


studenti AFS z mého regionu. Byl od pondělí do pátku vždy 3 hodiny denně. Myslím, že to mou němčinu obohatilo o spoustu nových slovíček a gramatiky. Mělo to jen tu nevýhodu, že jsem si za tu dobu nemohla najít skoro žádné německé kamarády, protože jsem přišla do styku jen s lidmi z kurzu. Moji sourozenci mě a ještě Charlen ze Švýcarska vzali na Stuttgart-Messe, což je podobné jako pivní slavnosti Oktoberfest v Mnichově. Na tuto příležitost jsem si koupila speciální místní německý kroj. Ve Stuttgartu jsme si to všichni užili, zpívali jsme s živou kapelou německé šlágry a neopomněli jsme ani tančit. Z Badenska-Württenberska zdraví do vlasti

Anička (třetí zleva) na výletě na Stuttgart-Messe

Anna Veselá

Turecké matky ve východních Čechách

Hostitelské maminky se svými tureckými „sestrami“.

Jak říká jedna moje AFS kamarádka, není nad to, když matky přestanou jen balit kufry dětem nebo poskytovat servis dětem hoštěným, ale samy se na vlastní kůži vypraví zkusit si, co AFS program vlastně obnáší. Samozřejmě v malém. Obvykle program Eva – Exchange trvá týden a spočívá v tom, že se skupinka hostitelských matek z jednoho státu po domluvě vypraví do jiného státu a zkusí si, jak se student cítí v cizí zemi, v cizí rodině, obklopen cizím jazykem. Tentokrát jsme se rozhodly pro spolupráci s maminkami z Turecka – chtěly jsme zažít něco (dle našeho názoru) exotického. Po počátečních těžkostech, spočívajících v zajištění zvacího dopisu pro získání víz z Turecka do Česka, jsme rozechvěle očekávaly své turecké protějšky. Přijedou zahalené


od hlavy k patě, nebo alespoň v šátku? Budou jíst vepřové? Jaký je jejich vztah k alkoholu? Přece jen, welcome drink v podobě Bechera, to je skoro národní kultura. To byly otázky, které nám vířily hlavou, než se k nám v Praze se smíchem přihnala skupinka elegantních žen. Žádné šátky, naopak krásné „evropské“ oblečení a štíhlé postavy. Vrhly se na nás s jižanským temperamentem a pochybnosti byly zapomenuty. Od té chvíle konverzace plynula bez problémů, tam, kde chyběla slova, nastoupil bodylanguage. Fungoval. To je důležité poznání hlavně pro maminky, které by se rády programu E-E zúčastnily, ale nevěří své angličtině. Týden uběhl jako voda. Během každodenních výletů jsme se snažily ukázat co nejvíc krásných a zajímavých míst našeho regionu nejen našim hoštěným „sestrám“, ale taky samy sobě. Povedlo se, každý den alespoň jedna z nás nadšeně vykřikovala: “To je krása, tady jsem nikdy nebyla, jak to?“ Krom toho jsme si po večerech každá svou „sestru“, dle jazykových schopností a zájmu, vyzpovídala. Výsledkem byla přehršle nejrůznějších informací. Například, že v Turecku se chodí do důchodu po dvaceti odpracovaných letech. Tyjo, už bych byla dávno v důchodu!!! Ještě, že nejsem, ufuf :-) Nebo že státní školství je nekvalitní a soukromé tak drahé, že na něj má málokdo. Řešením jsou stipendia, která jsou ovšem jen pro nejlepší z nejlepších, takže spousta studentů se učí a učí a učí, po škole soukromý učitel a o víkendu zvláštní kurzy. A taky, že ne všichni muslimové se zdržují konzumace vepřového a pití alkoholu nebo že šátek pro ženy není normou. Nezáleží totiž na náboženství, ale otevřenosti a osvícenosti rodiny a způsobu jejich života. Za zmínku stojí určitě turecký večer, který pro nás naše „sestry“ připravily. Neváhaly se kvůli němu táhnout s několika kilogramy potravin a ingrediencí, které zdatně doplnily místním jogurtem, balkánským sýrem a zeleninou. Výsledkem byla několikachodová opulentní večeře, udivující kombinací ingrediencí. Třeba zkaramelizovaný sladký bulgur nebo jogurt se syrovou cuketou, ochucený kořením. Mňam. Už se všechny těšíme na příští rok, do Turecka. Zvlášť poté, co jsme v připraveném kvízu (někteří, resp. některé – já) :-) zjistili, jak málo toho o Turecku víme. :-) Jana Kousalová

Ochutnejte s námi Turecko Jogurtový koláč (Yogurt tatlisi)

Jogurtový koláč

250 g hustého jogurtu, 260 g cukru krupice, 300 g hladké mouky, 25g oleje, 3 vejce, ½ lžičky prášku do pečiva Sirup: 3 sklenice cukru, 3 ½ sklenice vody, šťáva z ½ citronu Ušlehat jogurt s cukrem, přidat vejce, olej, mouku s práškem do pečiva. Dobře promíchat. Nalít na vymazaný a vysypaný menší plech, v tloušťce cca 3-4 cm. Péct při 200 st. do zlatova, asi 30-40 minut. Sirup uvést do varu a mírně vařit asi 5 minut. Na koláč vytažený z trouby pomalu nalijeme vařící sirup. Necháme vychladnout. Krájíme na kostky. Nespotřebovaný sirup lze uchovat v lednici.

Smažené kuličky (Lokma) 200 g mouky, 200 g vody, lžička másla, 30 g droždí, ½ lžičky soli, sklenice oleje, skořice Citronový sirup: 1 3/4 sklenice cukru, 1 ½ sklenice vody, 1 lžička citronové šťávy. Povařit asi


15 minut, nechat vychladnout. Mouku dát do mísy, přidat droždí, sůl a rozpuštěné máslo. Trochu zamíchat a přidat vodu. Dobře promíchat, aby vzniklo hladké těsto, a nechat hodinu na teplém místě kynout. Vytvářet kuličky velikosti ořechu a smažit chvíli v rozpáleném oleji. Vyndat, osušit a znovu smažit do zlatova. Dobře osušit, namočit do sirupu, vyndat a posypat skořicí. Cukinové krokety (Kabak mücveri) 3 menší cukety, 2 střední cibule, 100g rozmačkaného bílého sýra, 1 menší rajče, svazek kopru, ½ svazku petrželové natě, 1 lžička soli, ½ lžičky pepře, 1 lžička sušené máty, 4 vejce, 3 lžíce mouky, 1/2 sklenice oleje Cukety oloupat a nastrouhat. Posolit. Vymačkat vodu a vysušit. Přidat nastrouhanou cibuli, sýr, oloupané a nakrájené rajče, nasekaný kopr, petržel, sůl, pepř, vejce, mátu a mouku. Dobře promíchat. Vytvořit placičky, smažit na rozpáleném oleji z obou stran. Ihned podávat. Helena Hronová

Češi se mi zdáli studení, říká mladá Srbka Honzejkovi z Kosmonos se na letošní školní rok stali hostitelskou rodinou slečny Emilie ze Srbska. O tom, jak to u nich všechno začínalo, pro nás již před nějakou dobou článek napsali. Karolína Honzejková se s námi nyní podělí o další porci zkušeností a zážitků ze vzájemného soužití.

Kája (vlevo) a Emilka na Festivalu Kultur v Liberci

První školní den pro nás letos nebyl úplně obyčejný, stejně tak jako obyčejný nebude nejspíš celý zbytek školního roku. Tentokrát jsme s sebou totiž vedli Emilku, která navzdory mým očekáváním nebyla ani trochu nervózní. Nervózní jsem byla jedině já a to ze strachu z toho, že se budu muset postavit před celou její třídu a představit ji. To se nakonec nestalo, jelikož si ji v ředitelně přebrala její nová třídní profesorka a ta se k mé velké úlevě o všechno postarala. První den byl pouze formalita, a tak ta opravdová škola pro Emilku začala až ve dnech následujících. První dva týdny pro ni byly velmi vyčerpávající. Zpočátku byla zklamaná, že ve škole vůbec ničemu nerozumí, domů chodila unavená a večer se už velmi brzy vytrácela do svého pokoje a uléhala do postele. A důvodem jejího rozčarování nebyl pouze český jazyk, jak


se dalo předpokládat, ale ze začátku trochu i její noví spolužáci, kteří si od ní udržovali odstup. Jen malá část z nich byla tak odvážná, aby se s ní dala do řeči. To pro ni bylo první překvapení, nebylo však jediné. Emilčiny první poznatky a noví kamarádi Překvapivé pro ni bylo také to, že když se potkají dva kamarádi, neobjímají se a nelíbají se na tvář – to je u nich v Srbsku běžná praxe. Tyto nové poznatky ji vedly k představě, že jsou Češi studení. A jaké další věci ji překvapovaly? Byla to především délka vyučování. V Srbsku prý mají středoškolští studenti vyučování zhruba do jedné hodiny odpolední. Tady máme ovšem nejkratší výuku do čtvrt na tři a vzhledem k tomu, že bydlíme na vesnici, domů se nedostaneme dříve než v půl čtvrté. Dokážete si tedy představit Emilčino vyčerpání ve čtvrtek, kdy se učíme až do čtyř. Zatím poslední velké překvapení se odehrálo poslední říjnový víkend, a sice tehdy, když začal padat sníh. Bohužel se nám nedařilo Emilce pořádně vysvětlit, že sníh v říjnu je velkým překvapením i pro nás domorodce. Ostych nových spolužáků netrval věčně. Postupem času si na Emilku všichni zvykli, k čemuž také výraznou měrou dopomohl školní sportovní kurz, který se odehrál třetí zářijový týden. Nyní už kamarádi Emilku zvou i na nejrůznější akce, z čehož má Emilka velkou radost. Se smíšenými pocity to přijímají naši rodiče, a tak to občas vypadá, že se více strachují o ni než o nás. Finále Fed Cupu v Praze ji nadchlo O víkendech se u nás rozhodně nezahálí. Zúčastnili jsme se setkání AFS v Jičíně, navštívili jsme nejednu narozeninovou oslavu a září jsme zakončili příjemným výletem za příbuznými do jižních Čech, od kterých jsme si „odskočili“ na krásný zámek Hluboká. Víkend následující jsme se já a Emilka zúčastnily povinného soustředění pro AFS zahraniční studenty v Jizerských horách, minulý týden jsme se vydali na zámek Sychrov a k večeru jsme všichni okusili i něco z tanečního umění na soutěži Pojizerský pohár. Zatím posledním výletem, který ovšem Emilka nepodnikla s námi, ale s kamarádkou z Austrálie, byl výlet do pražské O2 arény na finále Fed Cupu. I Emilka (uprostřed) se svými sourozenci v Hluboké když jsme nebyli přímo tam, celý zápas nad Vltavou jsme sledovali a dávali jsme bedlivý pozor, jestli Emilku někde v obecenstvu nezahlédneme. Ačkoliv jsme ji v televizi neviděli, posoudit, zda se jí to líbilo, jsme mohli hned po jejím návratu. Přijela s úsměvem na tváři a se srbskou vlaječkou v ruce. Byla nadšená a i když Srbové nevyhráli, ani v nejmenším nelitovala, že tam jela, protože mohla po dvou dlouhých měsících mluvit srbsky a vidět alespoň malý kousek ze svého domova. A co nás čeká dál? Je toho spoustu, ale my už nyní netrpělivě vyhlížíme Vánoce, na které se letos všichni moc těšíme a v příštím článku se s vámi rádi podělíme o naše další zážitky. Karolína Honzejková


Festival Kultur Dobrovolníci a zahraniční studenti naší organizace uspořádali v rámci dne Mezikulturního dialogu vyhlášeného Evropskou komisí v centru Liberce, v Mostě a v Ústí nad Labem pro širokou veřejnost akci nazvanou Festival Kultur.

Festival kultur v Liberci

Na této akci představilo svou kulturu na 20 zahraničních studentů ze 13 zemí. Diváci tak mohli vidět například Thajské tance a karaoke, tradiční výpravný tanec z Mexika nebo přednes čínského Eposu O Mulan v originále. Zahraniční středoškoláci nabídli i hudební produkci, ke slyšení bylo několik venezuelských hitů nebo americká trumpeta.

Prezentace zemí našich studentů

Studenti si pro veřejnost připravili i plakáty s informacemi o svých zemích, fotografiemi, mapkami a památkami. Nabídli tak divákům pohled na svou domovskou zemi a srovnání s naší vlastní kulturou. Aktivita se konala za laskavé podpory nadace O2 Think Big. Adam Hanka


Dobrovolnická skupina Sever Dobrovolnická skupina (DOS) Sever je skupina dobrovolníků občanského sdružení AFS Mezikulturní programy, kteří působí v Libereckém kraji a v bývalých okresech Jičín a Mladá Boleslav. DOS Sever čítá v současné době na patnáct aktivních dobrovolníků a hostí deset zahraničních studentů. DOS Sever je jednou ze sedmi DOS, které působí v různých regionech celé České republiky. Mezi hlavní náplně činnosti DOS Sever patří pořádání besed a workshopů s mezikulturní tématikou pro studenty středních škol a podpora hostitelských rodin a hoštěných studentů. Pro ně pořádáme pravidelné i jednorázové aktivity, některé odpolední, některé víkendové.

Redakce & Kontakt Redakční rada: Jana Červinková Adam Hanka Své připomínky, nápady, články a v neposlední řadě pochvaly posílejte na adresu mezisvety@afs.cz Adresa: AFS Mezikulturní programy, o. s. Jana Masaryka 44 120 00 Praha 2 Tel.: (+420) 222 317 138 Tel./Fax: (+420) 222 520 944 www.afs.cz

Závěrem... Chcete-li bedlivěji sledovat dění v naší DOS, staňte se našimi fanoušky na facebooku: https://www.facebook.com/pages/AFS-DOS-Sever/129543397080142

AFS Mezisvěty DOSu Sever Listopad 2012  

AFS Mezisvěty DOSu Sever Listopad 2012

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you