Issuu on Google+

Červenec 2012 Úvodní slovo Milé čtenářky, milí čtenáři, i přesto, že nám školní rok 2011/2012 skončil a semestrální a roční studenti se s námi bohužel, a snad ne naposledy, loučí, redakce Mezisvětů si pro Vás připravila po dvou měsících další várku článků! Právě díky již zmiňovanému odletu studentů DOS Sever a Východ pořádaly rozlučkové grilování, o kterém se v tomto čísle, stejně jako o další vykutálené aktivitě, dočtete. Obou setkání jsme se snažili co nejvíce využít, a proto jsme během nich udělali interview, která Vám zde přinášíme. Zjistíte, jaké to bylo pro hostitelskou maminku, paní Kocmanovou, hostit studentku z Ruska a nebo jaké pocity vlastně odjíždějící studenti mají. Dále bychom Vás rádi seznámili se zprávou o evropském školení pro dobrovolníky AFS. Nezapomněli jsme ani na druhou část článku o školních systémech v jiných zemích světa. A na konci tohoto čísla čekají dva články od studentů Kathariny a Tondy, kteří oba v těchto dnech končí svůj pobyt, ale každý v jiné zemi. Jak rozdílné pohledy mají na uplynulý rok a na zemi, ve které ho strávili, to už posuďte sami. Vzhledem k tomu, že velkou většinu z nás čeká několikaměsíční nebo alespoň několikatýdenní odpočinek od školy i zaměstnání, připravili jsme o něco více článků než obvykle. Doufáme, že Vám zpříjemní večer ve stanu u jezera, opalování u moře a nebo třeba dlouhý let či jízdu autem. Osvěžující léto a prosluněné čtení Vám za redakci Mezisvětů přejí Jana Červinková a Adam Hanka


Zahraniční studenti AFS se loučili v Jičíně Dobrovolníci neziskové organizace AFS Mezikulturní programy uspořádali v neděli 17. června ve Kbelnici u Jičína závěrečné setkání a grilování pro zahraniční studenty a jejich hostitelské rodiny. V parné nedělní odpoledne se zde sešlo na padesát hostů. Akci ozdobila účast více než deseti středoškolských studentů ze tří kontinentů, kteří toto setkání využili jako poslední příležitost rozloučit se s dobrovolníky a svými kamarády před tím, než se po celém školním roce rozjedou zpět do svých domovských zemí. Po tak dlouhé době, kterou strávili v českých hostitelských rodinách většinou v okolí Jičína a Nové Paky, se na návrat dívají se smíšenými pocity. Diulia z Brazílie se domů těší, na druhou stranu ve své hostitelské rodině byla spokojená a odjezd pro ni není snadný. „Je to veliká změna, být rok na českém gymnáziu, a poté se vrátit domů do Brazílie. Moc se těším na svou rodinu, vím, že na mě už čekají, tady ale nechávám část svého života. S sebou si odvezu spoustu vzpomínek a zkušeností. Česká republika se pro mě stala druhým domovem,“ doplňuje. Loučení s hostitelskou rodinou naštěstí není na dlouho. Uvidí se již za několik měsíců. Místo zimní dovolené vyrazí její česká rodina do teplé Brazílie, aby oni na oplátku poznali zemi a kulturu své hostitelské dcery. Do České republiky to má podstatně blíže studentka Katharina z Rakouska. Katharina nám prozradila, co na grilování do Kbelnice přivedlo ji. „Jsem ráda, že jsem se mohla ještě naposledy vidět se všemi kamarády, protože myslím, že se v tomto složení již nesejdeme,“ odpovídá perfektní češtinou Katharina, a dodává: „Já to mám ještě blízko, z Vídně jsem v Jičíně za necelých šest hodin, ale jsem skoro jediná. Myslím si, že studenti z Asie a z Jižní Ameriky to budou mít s návratem mnohem složitější.“ Nezbývá nám než popřát studentům šťastnou cestu domů. Věříme, že na rok strávený v Čechách nezapomenou a že si v sobě odnášejí pocit, že Česká republika je příjemné místo, kde žijí milí lidé. A třeba tak nakonec pozitivně přispívají k utváření obrazu naší země v zahraničí. Adam Hanka


Zaostřeno: Školství z pohledu zahraničních studentů 2 V minulém čísle Mezisvětů jste si mohli přečíst článek o školních systémech ve Venezuele a v Thajsku pohledem našich studentů Juana a Kik. Dnes bychom Vám rádi nabídli druhou část tohoto článku a dojmy dalších studentů. Dočtete se, jak pro nás „přirozené“ české školství vnímají středoškoláci ze zahraničí, jestli se vztah student – učitel v ostatních zemích nějak liší, co se jim zde líbí a jaká největší překvapení je zde potkala. Pink (Thajsko): Myslím si, že nás toho v Thajsku učí příliš mnoho. Vlastně se musíme pořád jenom učit. Mám některé spolužáky, kteří jsou opravdu chytří, mají výborné známky, ale po škole pro ně jezdí rodiče, protože oni sami netrefí ze školy domů (a to je jim 17, stejně jako mně). Toey (Thajsko): V mé třídě v Bangkoku mám 50 nebo 60 spolužáků, ale stále jen jednoho učitele. Myslím, že tady je to pro studenty mnohem pohodlnější, protože je jich ve třídě přibližně polovina. Také se pořád učíme a vlastně ani nemáme mnoho volného času pro naše koníčky.

Diulia (Brazílie): Svou českou školu doslova miluju! Všechno je tady úplně jiné a mnohem lepší. V Brazílii se nepřezouváme a nepřemisťujeme se po každé hodině do jiné učebny, učitelé tam chodí za námi. Všimla jsem si, že je ohromný rozdíl mezi soukromými školami u vás v Čechách a v Brazílii, protože tady je lepší chodit na veřejnou střední školu, je to zadarmo a kvalita vzdělání je vyšší. V Brazílii, pokud chodíte na veřejnou střední školu, tak to není moc dobré, a soukromé školy jsou velmi drahé. Ale pořád pokud srovnáte brazilské soukromé školy a české veřejné, jsou ty české lepší. Miluju biologii a byla jsem moc mile překvapená, když jsem viděla v hodinách biologie kostru člověka a různých zvířat. Tohle se my v Brazílii vůbec neučíme. A také nemáme žádné chemické laboratoře, což je velká škoda, protože díky nim je chemie zábavnější. Další skvělá věc je, že mám tady ve škole vlastní skříňku, to je opravdu super! Pokaždé, když do ní jdu, tak si připadám jako v nějakém americkém seriálu pro teenagery. A jedna z nejdůležitějších věcí: Obdivuju ten respekt, který máte vůči učitelům, že si stoupnete na začátku každé hodiny a že se hlásíte, když chcete něco říct. To my vůbec neznáme. Rozhovory vedli Jana Červinková a Robin Müller


S Nasťou jsem se velmi dobře sžila! Paní Kocmanová se letos stala hostitelskou maminkou sedmnáctileté Nasti z Ruska. S paní Kocmanovou jsme udělali rozhovor, ve kterém bychom Vám, čtenářům, rádi nabídli její bezprostřední dojmy na konci jednoho nevšedního zážitku.

Byla to Vaše první hostitelská zkušenost, nebo jste již před tím někoho hostila? Bylo to pro mě úplně poprvé. Našla jsem inzerát na internetu a protože moje dcera u nás už nežije, máme po ní doma jeden volný pokoj. Připadalo mi to, že bychom tam nějakého zahraničního studenta mohli vzít, že by to pro nás byla zajímavá zkušenost. Chtěla jsem také poznat, jak žijí lidé jinde. Jaký byl první dojem, když Nasťa přijela? Co jste museli všechno zařídit? Nasťa nejprve jela s AFS na víkendové soustředění do Jizerských hor, potom mi ji jeden z AFS dobrovolníků přivezl domů. Nasťa byla hodně unavená, přeci jen za sebou měla let z Ruska a potom náročný víkend. Přijela v neděli večer, chvilku jsme si povídali, probrali jsme na základě doporučení AFS takové ty nejdůležitější věci, například jsme si řekli, jak co máme doma zařízeno, aby našla lednici a koupelnu a podobně. Pak šla hned spát. V dalších dnech jsme vyřizovali různé obíhání, cizineckou policii a přihlašování do školy. A nějaké historky či překvapení? Moje dcera je velmi sportovně založená, vždy přijela domů ze školy, zahodila tašku a jela na trénink, a já sama jsem členkou Klubu českých turistů. Myslím, že jsem zvyklá na něco jiného než Nasťa, a asi jsem na začátku nasadila jakousi šokovou terapii a moc to nezafungovalo. Například jsme jeli do Německa na turistický pochod, tam s námi jela, ale představovala si něco jiného. Myslím, že jí to moc nesedlo, ale nakonec to nějak přežila. Na pochod nešla, usoudila, že to pro ni nebude, a zůstala v chatě. Takže to vlastně nijak špatně nedopadlo.


Jak jste spolu celý ten rok vycházeli? Měl váš vztah nějaký vývoj? Ten vztah byl dobrý, určitě bych neměnila, s Nasťou jsme se velmi dobře sžili. Ze začátku vznikl jeden drobný konflikt, já jsem nebyla doma a Nasťa měla odpolední vyučování, laboratoře, ale nešla tam. Tak jsem doma udělala randál, vysvětlila jí, že takhle to u nás fungovat nebude, že má ve škole rozvrh a ten se bude dodržovat. Trochu si pobrečela, ale pak přišla a omluvila se. Dokonce mi od té doby začala více pomáhat s domácími pracemi, takže to nakonec bylo i pro něco dobré. A jak se vyvinuly vaše sportovní a turistické aktivity? Snažila jsem se vybírat zajímavá místa z našeho okolí, která bychom mohli navštívit, protože Nasťa chce studovat architekturu a já jsem jí chtěla ukázat stavby, které já sama považuji za významné. Takže jsem Nasťu několikrát “vyštípala” ven, kdy ona by raději seděla doma, ale nakonec říkala, že je za to vlastně vděčná, že díky tomu viděla a zažila víc. Byli jsme spolu třeba v Třešti na výstavě betlémů, nebo jsem ji vzala do Jihlavy do ZOO. Také jsem uspořádala malý výlet na bledule, pozvala jsem tam i ostatní AFS studenty, to se nám oběma líbilo. Nasťa také chtěla jet do Karlových Varů, takže i tam jsme se jeli podívat. Doporučila byste hoštění studenta i jiným rodinám? Já sama bych do toho určitě šla znovu. Moje dcera ale půjde po mateřské do práce a já jí budu muset hodně pomáhat s hlídáním, tak doufám, že pokud mi bude zdraví sloužit, tak za dva roky bych se do hoštění mohla znovu vrhnout. Třeba bych si vzala studentku odjinud, abych vyzkoušela zase něco nového. Jaké by bylo Vaše doporučení pro další hostitelské rodiny? Určitě je dobré se zajímat o to, co chtějí studenti dále studovat. Nasťa chce v České republice studovat univerzitu a já jsem našla na internetu, že ČVUT pořádá stáže pro středoškoláky. Podařilo se to dohodnout a tak mohla Nasťa na tři dny chodit na stáž na ČVUT do Prahy. Doporučila bych budoucím rodinám, aby se svého studenta snažili odpoledne co nejvíce zaměstnat. Sice je to občas složité, ale Nasťa nakonec začala chodit na odborné kreslení k jedné paní architektce a to jí moc bavilo. Máte pocit, že se dobře integrovala? Ano, myslím, že se integrovala dobře, z toho mám radost. Česky se naučila, i když u nás doma ji nenutíme tolik, protože já jí rozumím rusky. V poslední době jsem ale ruštinu značně omezila, neboť vím, že česky Nasťa už rozumí a mluví velmi dobře. Dostala dobrou třídní učitelku, angličtinářku, s tou se bez problémů domluvila. Paní učitelka jí sama zařídila, aby v předmětech jako matematika nebo fyzika Nasťa musela počítat příklady, a dohodla se s vyučujícími, aby jí zadávali domácí úkoly. To jí také velmi prospělo. Rozhovor vedl Adam Hanka


Školení pro školitele v Budapešti Ve dnech 3. až 6. května se na předměstí Budapešti, v nádherném prostředí rekreačního areálu u jezera v Dunaharaszti, konalo AFS školení pro školitele (v AFS jazyce známé pod zkratkou T4T) v rámci středoevropské spolupráce JointPot. Celkem se tohoto školení zúčastnilo 13 lidí z 3 různých evropských zemí (5 účastníků z pořadatelského Maďarska, 3 z Rakouska a 3 z České republiky) a trénování se zhostili trenéři EPOTu (European Pool of Trainers) – Balász Lato z Maďarska a Lars Overgård z Dánska. Jak tomu na AFS akcích bývá, program byl velmi nabitý – po počátečním seznámení a zajištění přátelské atmosféry pro spolupráci mezi zprvu neznámými lidmi byl jeden celý páteční den věnován teorii à la „Jak školit od A-Z“. V sobotu již bylo pole působnosti předáno nám, účastníkům. Naším úkolem bylo se navzájem proškolit. Nebylo to ale jen tak, byli jsme pod drobnohledem našich trenérů, jejichž zpětná vazba a nahrané video naší práce byly jedny z nejprospěšnějších částí celého školení vůbec. V neděli již nezbývalo nic jiného než školení zhodnotit, slíbit si, že se v AFS ještě uvidíme, a rozloučit se. A celkový dojem? Více takových příjemných a přínosných školení! KOŠ – Klub Školitelů AFS

Produktivní bowlení v Liberci Nejstabilnější jádro naší dobrovolnické skupiny se nachází v Jičíně a jeho okolí a velká většina akcí na lokální úrovni se koná také tam. Ke konci letošního školního roku jsme se ale rozhodli, že pro změnu pozveme studenty a jejich rodiny, stejně jako dobrovolníky, do Liberce. Jednu květnovou sobotu, konkrétně 19.5. odpoledne, se tedy v Liberci v bowlingovém centru Bowling Cafe sešli studenti a dobrovolníci z celého DOSu. I přes hezké počasí a zápas české reprezentace na MS v ledním hokeji se nás sešlo dvanáct účastníků, díky čemuž jsme na dvě hodiny naplnili dvě bowlingové dráhy. Čas strávený se studenty i se samotnými dobrovolníky se pro mnohé z nás nakonec ukázal jako velmi produktivní, protože nás napadlo další velké množství aktivit a věcí, které bychom pro naše studenty i pro samotný rozvoj naší malé, ale kompaktní dobrovolnické skupiny mohli udělat.


Bowling jsme zakončili krátkým interview se studenty i s dobrovolnicí Míšou, která se chystá na rok do USA. Hovořili jsme o jejich končícím pobytu v Česku, jejich pocitech a plánech do budoucna. Tento rozhovor Vám mimochodem přinášíme právě v tomto čísle Mezisvětů. Jana Červinková

Informace o programech do zahraničí AFS studentům opět nabízí možnost jet studovat do zahraničí také v polovině školního roku! Nestihli jste se přihlásit na program, který začíná v září 2012? Nevadí! Právě nyní nabízíme semestrální a roční programy, které začínají v lednu/únoru/březnu 2013! V tomto cyklu nabízíme destinace pro milovníky dálek, exotiky a výjimečných zážitků a také možnost získat STIPENDIUM do vybrané země!

Studujte s námi v jedné z těchto zemí: • •

• • •

Argentina Kostarika – s částečným stipendiem Bolívie Brazílie Chile

• • • •

Rakousko Francie Japonsko Nový Zéland Rusko

Termín pro přihlášení se na tyto programy je obvykle do 15. října 2012. Více informací na www.afs.cz E-mail: kamila.satrova@afs.org Tel.: 728 994 908 Kamila Šatrová


Sníh a snowboard, do těch jsem se zamilovala V tomto vydání Mezisvětů jsme již několikrát zmínili, že se právě uzavřel jeden cyklus zahraničních programů AFS. To znamená, že se ze zahraničí vracejí čeští studenti a že domů naopak odjíždějí studenti „naši“ - tedy ti, kteří tu s námi nyní rok byli. Takovýto návrat není vždy snadný a kdo si to zkusil, může vyprávět. Co si ale od návratu slibují studenti z DOSu Sever? Těší se na něj? Jak budou vzpomínat na Českou republiku? Pokusíme se Vám pomocí následujícího rozhovoru jejich pocity zprostředkovat. A ještě poznámka: Katharina odpovídala česky a její odpovědi jsme nijak neupravovali. Jak se cítíte po svém roce v České republice? Jakou si odsud odvezete zkoušenost? Pink: Já si po tom roce připadám taková... starší. Potkala jsem tu mnoho zajímavých lidí, a nemuseli nutně pocházet z České republiky. Byli to studenti z Německa, ze Spojených států, byli odevšad. Jsem ráda, že jsem mohla poznat tolik rozdílných kultur a porovnávat, co je ve které jinak než v té mé. Katharina: Já nechci domů, protože se mi tady líbí a cítím se samostatnější. Jsem ráda, že jsem se naučila česky. Učím se stále ještě každý den, ale na začátku jsem se učila více. Xin: Musím také říct, že si po tom roce tady konečně uvědomuji, jak moc miluji svoje rodiče, jak moc mi chybí. Předtím jsem to takto nepociťovala. Juan: Pro mě to byla úžasná příležitost k tomu, abych poznal více lidí a slyšel mnoho různých názorů. Byl jsem už dva měsíce v USA a i tam je to jiné než u vás, tohle vědomí je důležité. Myslím, že bych tady chtěl studovat. Co očekáváte od návratu domů? Co si myslíte, že tam na vás bude nebo naopak už nebude čekat? Pink: Já doufám, že dokážu s mnoha svými vrstevníky sdílet tu zkušenost, kterou jsem tu získala. Že dokážu podpořit mnoho mladých studentů k tomu, aby jeli na program do zahraničí, protože poznají něco úplně nového. A tím nemyslím jen to, aby jeli do České republiky, ale kamkoliv. Je také překvapivé, co si lidé v zahraničí o Thajsku myslí, zejména tady u vás v České republice. Považují Thajsko za úplně jinou zemi, než jaká ve skutečnosti je. Není to tak špatné, jak si mnozí z vás myslí. Jsem ráda, že jsem díky svému roku v zahraničí měla možnost říct mnoha lidem, jaká je moje země ve skutečnosti. Hlavně se ale těším na to, až uvidím své rodiče.


A moc mi chybí naše ostré kořeněné jídlo. Katharina: Já si myslím, že tam najdu samé nové věci, těším se na rodinu a možná i na kamarády, ale také se toho bojím, protože nevím, jak to bude vypadat. Bude to jako staronové, tím myslím staré i nové zároveň. A bojím se hlavně kamarádů a školy, myslím, že s kamarády nebudu vycházet tak jako předtím. Bude to zajímavé, protože já jsem se za ten rok změnila a oni také. Xin: Doufám, že lidé v mém okolí nebudou moc překvapení, protože jsem se asi hodně změnila. A mimochodem, po návratu do Číny se chci stát dobrovolníkem AFS, moc se mi líbí, co a jak tady děláte. Budete pokračovat s češtinou? Xin: Pokud to půjde, tak bych chtěla pokračovat, ale obávám se, že v Číně to není moc užitečný jazyk. Pink: Ano, přijde mi, že je super umět jazyk, kterým hovoří jenom tak málo lidí. Na druhou stranu je pro mě hlavně výslovnost v češtině náročná. Doufám, že se budu moct pravidelně setkávat s českými AFS studenty, kteří jezdí do Thajska. Po čem se vám bude doma stýskat? Katharina: Mně bude chybět všechno, hlavně moje rodina. Xin: Volný čas, který tady mám. V Číně tolik volného času nemám, tam se musím mnohem víc učit. Pink: Sníh. A snowboard. Do těch jsem se tady zamilovala! Kdybyste se měli znovu rozhodnout, jeli byste na AFS rok znovu do České republiky? Katharina: Ano, určitě! Xin: Ne. Tady už jsem byla! Rozhovor vedli Michaela Hernychová, Jana Červinková a Adam Hanka

Život v České republice Český jazyk bývá málokdy tím hlavním, proč studenti přijíždějí na program do České republiky, ale i přesto se více či méně jazyku naučí rozumět i v něm komunikovat. Každoročně zde ale máme hrstku „statečných“, kteří se celý rok pilně učí a snaží se prokousat těžkostmi naší krásné mateřštiny. Katharina Strobel z Rakouska, která v uplynulém roce bydlela v Konecchlumí, je právě jednou z těch pilných studentů, což dokazuje i mezinárodní zkouška z českého jazyka na úrovni B2 (což je třetí nejvyšší stupeň znalosti cizího jazyka dle jednotného evropského rámce), kterou velmi úspěšně nedávno složila. Ostatně o její znalosti češtiny se můžete přesvědčit i v následujícím článku o Katčině zkušenostech v České republice. Ten jsme samozřejmě nijak neupravovali.


Otázka, proč jsem se rozhodla jet do Česka, není pro mne moc těžká, abych na ni nemohla odpovědět. Nejdůležitějším důvodem bylo to, že jsem se chtěla naučit česky, protože čeština je velmi krásný jazyk. Na jiný důvod jsem přišla až po nějaké době v Česku. Je pro mne důležité, poznat historii a kulturu sousedních zemí Rakouska. Už jsem říkala, že si myslím, že čeština je krásná a že se mi líbí. Myslím, že čeština bude v budoucnosti velmi důležitý a zajímavý jazyk. Proto je to dobré umět česky. Musela jsem už od začátku mluvit česky, protože moc těch lidí, které jsem poznala, neumělo anglicky nebo německy. Nevadilo mi to, takto jsem právě už od začátku byla v tom novém jazyce. Čeština není jednoduchý jazyk, aby se ho někdo naučil rychle. Potřebuje to svůj čas. Po měsíci jsem dokázala mluvit v delších celých větách, a občas jsem už rozuměla ostatním lidem, když spolu hovořili. Moje hostitelská babička je učitelkou českého jazyka, takže se mě jednou zeptala, jestli se nechci učit s ní. Řekla jsem ano, a moc mi pomohla. Bez ní bych neznala mnoho pravidel české gramatiky a nevěděla tolik. Jsem tak ráda, že jsem měla tu možnost, jet někam do zahraničí na školní rok. Přineslo mi to mnoho zajímavých zkušeností a hezkých zážitků. Se svou rodinou jsem byla velmi spokojená. Lepší jsem skoro nemohla dostat. Je to jasné, že v každé rodině jsou někdy problémy. Myslím na ně také, protože jsou součástí mého pobytu tady. Přesto jsem ráda, že jsem zjistila i takové zkušenosti. Samozřejmě vezmu sebou do Rakouska i moc krásné a dobré zkušenosti. Můj celý rok byl tak úžasný, že na něj budu vždy myslet. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli moje rozhodnutí bylo správné a jestli bych zase jela, tak bych mu odpověděla hned, že ano. Zatím to byl můj nejhezčí rok, který jsem kdy měla v životě. Každému studentovi, který se zajímá o cizí kultury a jazyky, doporučuji, aby někam jel, když už taková skvělá možnost je. Katharina Strobel

Můj ambivalentní vztah k zemím německým Možná si někteří budete pamatovat článek z lednového čísla Mezisvětů tohoto roku o Tondovi Teichmannovi z Liberce. Tonda touto dobou končí svůj roční program v Německu. Celý rok jsme od Tondy slyšeli jen samou chválu, a proto jsme ho poprosili, aby se i s Vámi podělil o své zážitky a pocity. Tonda nám článek disciplinovaně poslal již v půlce května, tomu odpovídají i uvedené časové údaje. Text jsme úmyslně nijak neredigovali, abychom mu ponechali originální osobitost, jen jsme sem tam připsali nějakou tu čárku.


Po téměř devíti měsících v Německu mám v hlavě hlavně dvě myšlenky: „Bože můj, já už chci domů“ a „Sakra, já tu chci zůstat navěky.“ Realita je samozřejmě někde uprostřed. Než se vydám zpátky do rodné země, čekají mě totiž ještě čtyři týdny školy a hned čtrnáct dní letních prázdnin. Ne, že by se mi toho s příchodem prázdnin hodně změnilo, celá věc se má totiž tak: Když jsem se asi před rokem a půl přihlásil na roční program v Německu, v mojí hlavě bylo hlavní náplní tohoto programu cestování po Německu, nakupování, párty a hlavně lenošení – tak, jak jsem to měl zažité z několika krátkých výměn v Německu, které jsem zažil se školou. Po několika zkušenostech s AFS, které jsem stihl nasbírat ještě v Česku, jsem svůj postoj poněkud přehodnotil, a v onen „prázdninový průběh“ jsem spíš už jen doufal. Po půl roce v Německu jsem byl nucen si připustit, že sice perfektně znám svoje okolí, nic jiného jsem ale z Německa neviděl. Že jediná párty, na které jsem byl, byla pěkně nudná AFS párty na začátku roku. Že lenošení je časem pěkná nuda, když člověk vůbec nemá co dělat. Že jsem skoro vůbec nepoznal ostatní zahraniční studenty. A taky jsem se tou dobou tak nějak mylně domníval, že jsem ani moc zkušeností nenasbíral, a že moje němčina nestojí za nic. Pak přišel další půlrok a moje obavy se samy od sebe rozplynuly. Všechno, co jsem během prvního půlroku nezvládl prožít, jsem teď zažíval dvojnásob, nevěděl jsem, kam dřív skočit, a všechen čas uběhl tak rychle, že jsem si ani nestihl všechny moje zážitky v hlavě srovnat. Zimní prázdniny jsem strávil v Krkonoších (v Česku!) s mojí německou třídou, a na letní prázdniny už se chystám k Baltskému moři. Kromě toho jsem strávil tři nezapomenutelné týdny v Berlíně, kde jsem si, mimo jiné, vytvořil suprová přátelství se spoustou dalších výměnných studentů. Viděl jsem i spoustu dalších měst a i ono lenošení zase dostalo svůj smysl – po náročných dnech ve škole, kde se skutečně něco učím, je odpočinek prostě nutný! A přihlásil jsem se na srovnávací test z Němčiny, na jehož konci mě čeká mezinárodní jazykový certifikát – když zvládám v Němčině vyučování, konverzování, sledování televize a kina a čtení knížek, zvládnu i C1 certifikát. Optimismus ze mě prostě jenom srší a prázdniny vůbec nepotřebuju. Za prvé se v Německu slaví podezřele mnoho svátků (teď v pondělí přijde například svátek, jehož význam mi nikdo nedokázal vysvětlit – kromě volna navíc), většina svátků navíc vychází na úterý nebo čtvrtek, takže dostaneme volno i v pondělí a pátek. A všechny svátky je také třeba náležitě oslavit. A za druhé, od příchodu skoro-letních dní, slunce a maturitních zkoušek (které zaměstnávají prakticky všechny moje učitele) je mým denním programem mixování koktejlů à la Jamajka a opalování se, buď doma v zahradě u bazénu, nebo s kamarády na pláži u Labe (které má tady v severním Německu skutečně hodně vody). Jestli je tohle onen těžký život výměnného studenta, pak nemám problém si ho ještě nějaký ten pátek ponechat – ideálně až do podzimu. Ale jak už jsem říkal, na druhou stranu už se hrozně těším zpátky domů. Kamarádi v Německu jsou sice fajn, ale s těmi v Česku se nemůžou rovnat – vždyť ty už znám léta a díky (nebo nedíky?) Facebooku o nich pořád vím a těším se na ně víc a víc. A s rodinou je to podobné. Kromě toho mám strach, že čím víc tady lenoším, tím těžší pro mě bude návrat do tvrdé české reality. Taky už se mi stýská po onom „domácím pocitu,“


který mám jenom ve svém rodném městě. A pak, nemůžu se dočkat, až se mi zpátky vrátí moje milovaná vytříbená čeština a já ji budu moci pořádně využít. Ale než tohle všechno nastane, užiju si posledních šest týdnů své roční dovolené ve velkém stylu! Antonín Teichmann

Dobrovolnická skupina Sever Dobrovolnická skupina (DOS) Sever je skupina dobrovolníků občanského sdružení AFS Mezikulturní programy, kteří působí v Libereckém kraji a v bývalých okresech Jičín a Mladá Boleslav. DOS Sever čítá v současné době na patnáct aktivních dobrovolníků a hostí deset zahraničních studentů. DOS Sever je jednou ze sedmi DOS, které působí v různých regionech celé České republiky. Mezi hlavní náplně činnosti DOS Sever patří pořádání besed a workshopů s mezikulturní tématikou pro studenty středních škol a podpora hostitelských rodin a hoštěných studentů. Pro ně pořádáme pravidelné i jednorázové aktivity, některé odpolední, některé víkendové.

Redakce & Kontakt Redakční rada: Jana Červinková Adam Hanka Své připomínky, nápady, články a v neposlední řadě pochvaly posílejte na adresu mezisvety@afs.cz Adresa: AFS Mezikulturní programy, o. s. Jana Masaryka 44 120 00 Praha 2 Tel.: (+420) 222 317 138 Tel./Fax: (+420) 222 520 944 www.afs.cz


AFS Mezisvěty DOSu Sever