Page 1

SRPEN 2017

LISTY UNIVERZITY OBRANY

Poprvé na „Svoboďáku“

Výročí bitvy u Zborova

Veletrh IDET Pouť v Lurdách Cvičení Screener 2017

Bitva u Kolína

ZNOVU NEJLEPŠÍ


LISTY UNIVERZITY OBRANY

OBSAH

1

l EDITORIAL

l

OBSAH 2

Poprvé na Svoboďáku

6

Znovu nejlepší

7

Nejlepší studentka FVZ

8

Nástup nováčků

9

Aktuality

10

Veletrh IDET 2017

12

Studentská tvůrčí činnost

15

Nový občanský zákoník

16

Zahraniční mise pplk. Jana Drozda

20

Systém LETVIS

22

Výročí bitvy u Zborova

26

Cvičení Screener 2017

28

Mistrovství AČR v beachvolejbalu

30

Bitva u Kolína

Toto číslo by mohlo nést podtitul „Akademické žně“. Tak jako na polích a zahradách je léto spojeno s obdobím žní, je tomu v přeneseném slova smyslu i na Univerzitě obrany. Letošní pomyslné žně léto předběhly a  začaly poměrně brzy již v květnu, kdy probíhal mezinárodní veletrh IDET 2017, na němž Univerzita obrany měla své tradiční zastoupení. A pokračovaly soutěží Studentské tvůrčí činnosti, semestrálními zkouškami, státními závěrečnými zkouškami, promocemi a vyřazením, které bylo letos výjimečné a poprvé v historii Univerzity obrany bylo uspořádáno na veřejném prostranství, kde bylo dostupné široké veřejnosti. Pokud někdo nepostřehl, co se v centru města děje, nízkého průletu Gripenů a tří vrtulníků si snad ani nevšimnout nešlo. Dát o sobě vědět prostřednictvím úspěchů svých studentů a zaměstnanců je pro jakoukoli vzdělávací instituci asi ten nejlepší způsob, jak se prezentovat pro veřejnost. A nejde jen o marketing, ale i o to, jak motivovat studenty a  zaměstnance k  další dobré a  možná i  ještě lepší práci a  výkonům. Předvést, že studenti zvládnou studium, fyzicky náročnou tělesnou přípravu i nároky jednotlivých vojenských odborností, je nejlepším způsobem, jak přesvědčit ty, kteří jsou na pochybách. Spousta studentů se v průběhu studia setká s problémy v nějakém předmětu či s nedostatkem motivace majícím různé příčiny. Je důležité jim však ukázat, že „to jde“, že i oni mohou za několik let stát v centru Brna jako úspěšní absolventi jediné vysoké vojenské školy v  České republice a  jako noví důstojníci. A to stejné platí i o zaměstnancích. I mnohým z nich se stane, že pochybují o smyslu své práce a potřebují vidět výsledky a úspěchy, které je opět motivují a  přesvědčí o  tom, že to, co dělají, je důležité a  má to smysl. Letošní „akademické žně“ snad všem ukázaly, že „to opravdu jde“.

Čtvrtletník Univerzity obrany Ročník 13 / číslo 4 akademický rok 2016/2017 Vydavatel Univerzita obrany Kounicova 65, 662 10 Brno IČ: 60162694 www.unob.cz Redakce Skupina vnějších vztahů UO Kounicova 65, 662 10 Brno Telefon: 973 443 203 Fax: 973 442 160 E-mail: listy@unob.cz Vedoucí redaktor Mgr. Viktor Sliva viktor.sliva@unob.cz Redakční rada předsedkyně Ing. Hana Vlachová, Ph.D. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc.

Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelské oddělení UO Tisková příprava a tisk Odbor prezentační a produkční Vojenský historický ústav Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OPP VHÚ a UO Evidenční číslo MK ČR E 15403 Uzávěrka čísla: 8. 8. 2017 Číslo 4 vyšlo: 26. 8. 2017


2

ZPRÁVY


Poprvé na „Svoboďáku“ ZPRÁVY

Jediná vojenská vysoká škola v České republice prokázala svou sounáležitost s městem, v němž sídlí, a v pátek 28. července poprvé ve své historii uspořádala slavnostní vyřazení absolventů na centrálním brněnském náměstí Svobody. Odchodu 98 dosavadních studentů Univerzity obrany na první pozice jejich vojenské kariéry přihlížela kromě představitelů školy, příbuzných a známých absolventů také řada zástupců velení armády, státních a samosprávných orgánů a významných institucí.

3


4

VYŘAZENÍ

Viktor Sliva Foto: svob. René Rámiš

Přehlídku nastoupených jednotek na úvod ceremoniálu provedl ministr obrany Martin Stropnický v  doprovodu rektora-velitele Univerzity obrany brigádního generála Bohuslava Přikryla. Oba se pak na tribuně připojili k 1. zástupci náčelníka Generálního štábu generálporučíkovi Jiřímu Balounovi, předsedovi Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a  petice Senátu Parlamentu ČR Zdeňku Papouškovi, náměstkyni pro řízení sekce právní Ministerstva obrany Aleně Netolické, brněnskému primátorovi Jiřímu Vokřálovi a dalším hostům. „Jsem velice rád, že se scházíme tady na  náměstí Svobody. Není to samoúčelné. Myslím, že je velice důležité, abyste vy, občané, věděli, že máte svoji armádu, své vojáky, že vypadají, jak vypadají a  že jsou odhodláni své poslání vykonávat do  důsledku,“ ocenil ve  svém projevu místo konání ceremoniálu ministr Stropnický. „Budete to vy, kteří budou vydávat rozkazy, posílat své vojáky do  rizikové situace.

Přemýšlejte, zvažujte varianty a moudře se rozhodujte. Je to vaše právo, ale především vaše zodpovědnost,“ vyzval nastoupené absolventy generálporučík Baloun. Ve svém projevu se ke studentům obrátil i rektor-velitel Bohuslav Přikryl: „V  tuto chvíli ještě nemůžete mít podrobné představy o  blízké budoucnosti, možná cítíte i  obavu z  působení u vojsk. To je normální, my starší jsme na tom byli stejně. Ale věřte mi, přehnaný strach není na  místě. Vy jste dobří a nemáte se čeho bát.“ Hlavní součástí ceremoniálu je pasování absolventů rektorem-velitelem prostřednictvím nejlepšího z  nich. Letos se této cti dostalo poručíku inženýrovi Adamu Brunnovi, který úspěšně ukončil studium oboru Ekonomika řízení lidských zdrojů a  který nastupuje k nově zřízenému útvaru v Olomouci. Po  blahopřání z  úst ministra obrany a 1. zástupce náčelníka GŠ se k poručíku Brunnovi přidali další čtyři studenti a  všichni společně převzali odměny ministra obrany pro nejlepší absolven-


VYŘAZENÍ ty. Poté obdržel poručík Jan Laštovička odměnu 1. zástupce náčelníka GŠ Laudi Memorabilis a nakonec sedm studentů finanční odměnu rektora-velitele. „Stojíme zde, mladí a hrdí poručíci. Uděláme vše, abychom v  nastávajícím pracovním životě naplňovali poslání armády a  abyste nám vy, občané této země, mohli důvěřovat,“ slíbil za všechny absolventy poručík Brunn. Na závěr ceremoniálu proběhl slavnostní pochod doplněný dvojím přeletem vojenských letounů. Poté se k obloze jako tradiční akademický zvyk vznesly čepice stu-

dentů, kteří právě opustili řady Univerzity obrany.   Ceremoniál vyřazení vojenských studentů Univerzity obrany doprovázela i jeho akademická obdoba v podobě promocí. Celkem pět běhů slavnostního aktu se uskutečnilo ve čtvrtek a v pátek 27. a 28. července v aule VUT na Palackého kopci. Na  průběhu letošních promocí se výrazně podepsala skutečnost, že studenti třetího ročníku vojenského prezenčního studia letos poprvé v rámci nových studijních programů neskládali bakalářskou zkoušku, a promováni tak byli pouze absolventi navazujícího magisterského studia, kterých, jak je již uvedeno výše, bylo na  obou brněnských fakultách celkem 98. Na čtvrtečních a  pátečních promocích je doplnili jejich kolegové z  kombinované formy studia a také civilní studenti. Na Fakultě vojenského leadershipu převzalo doklad o ukončení studia 157 absolventů, na  sesterské Fakultě vojenských technologií to bylo 93 studentů.

5


6

STUDENTI

Znovu nejlepší Viktor Sliva

Po pěti letech se Adamu Brunnovi podařil obdobný kousek. Zatímco v roce 2012 odcházel po maturitě jako nejlepší student z Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové, nyní se stejného ocenění dobral i po uzavření studia na Univerzitě obrany. Díky tomu se mu dostalo té cti, že jeho prostřednictvím byli vyřazeni letošní absolventi jediné vojenské vysoké školy v České republice.

Díky zájmu o armádu, vojenskou historii, především pak o  světové konflikty 20. století a  systém prvorepublikového opevnění Československa se Adam Brunn rozhodl pro profesionální vojenskou kariéru již po  základní škole a z rodného Šumperka odešel na vojenskou střední školu do Moravské Třebové. Po  jejím úspěšném absolvování se jako logické pokračování studia nabízela Univerzita obrany. „Mám rád organizované věci s  řádem,“ uvádí další argument pro svou volbu. V té době se amatérsky zajímal o psychologii, a to rozhodlo při volbě specializace. „Chtěl jsem se zdokonalit v poznání

lidí a jejich chování,“ vysvětluje čerstvě povýšený poručík inženýr Adam Brunn, proč zvolil dráhu vojenského personalisty. Právě tomuto zaměření nejvíce odpovídala náplň studia v  příslušném oboru Ekonomika řízení lidských zdrojů na  Fakultě vojenského leadershipu. Svůj zájem uplatnil i jako pomocná vědecká síla. Během tříměsíčního pobytu na Vojenské akademii v Litvě v rámci programu Erasmus zdokonalil svou znalost ruštiny, které se věnuje spolu s angličtinou a španělštinou. Zkušenost z jednání v krizových situacích, tak potřebnou pro povolání vojáka, získal také díky jednomu ze svých koníčků. Celý jeden měsíc putoval osaměle po Indii a zde o krizové situace rozhodně nebyla nouze. Jednou z nich byl okamžik, kdy mu byl ukraden pas. „Nakonec se mi ho podařilo koupit zpět, ale první okamžik poté, co jsem to zjistil, byl velice nepříjemný,“ vzpomíná Adam Brunn. Jiná cesta ho zavedla na nejsevernější výběžek evropské pevniny, na norský Nordkap, kam dorazil také sám na kole po 21 dnech jízdy a třech a půl tisících ujetých kilometrů. Letos na jaře uspěl ve výběrovém řízení na  svou první pracovní pozici u  vojenského útvaru. „Náročný, intenzivní výcvik, rozvoj střelby z  ručních zbraní a v neposlední řadě výsadková příprava,“ vypočítává poručík Brunn praktické a dovednostní součásti pracovní náplně, která jej ve  vojenské praxi čekala od  začátku srpna. V řadě ohledů tak navazuje na své dosavadní studium na Univerzitě obrany. „Je to perfektní východisko pro kariéru vojenského důstojníka,“ hodnotí Adam Brunn smysl a význam školy, ze které odchází jako letošní nejlepší student jejích brněnských fakult.


STUDENTI

7

Láká mě možnost své pacienty dobře znát Viktor Sliva

Nejlepší absolventkou hradecké Fakulty vojenského zdravotnictví v právě završeném akademickém roce se stala nadporučice MUDr. Věra Grubnerová, která kariéru vojenské lékařky dále rozvíjí na své alma mater jako lékař ve specializačním vzdělávání. Konečného umístění se jí dostane až po složení atestační zkoušky, tedy za tři roky. Ke studiu medicíny ji přivedl zájem o přírodní vědy, zejména biologii a uplatnění jejich poznatků v každodenním životě. Svou roli také sehrála její představa, že bude pomáhat lidem a dělat práci, která má skutečně smysl.

Proč jste se rozhodla pro vojenské studium medicíny? Ráda bych řekla, že mě na vojenskou fakultu táhlo vlastenectví, ale v devatenácti letech jsem takto neuvažovala. Do armády mě spíš nalákal příslib velkého dobrodružství a  veselých zážitků se spolubojovníky. Popravdě jsem si představovala samu sebe jako Hawkeyeho Pierce ze seriálu MASH a zdálo se mi to hrozně prima. V posledním ročníku gymnázia jsem se věnovala atletice, a tak se mi také líbilo i větší zaměření FVZ na tělesnou výchovu. Jakou střední školu jste navštěvovala? Studovala jsem osm let na Gymnáziu Příbram. Na  tyto roky moc ráda vzpomínám. Škola mě velmi dobře připravila na další studia a v mnohém i do života. Měla jste nějakou předchozí zkušenost s armádou? S  armádou jsem neměla zkušenosti žádné kromě vyprávění táty z  vojny. V Příbrami, která je nedaleko Jinců, jsem občas potkala nějakého vojáka a zvědavě ho okukovala, jak mu ta uniforma pěkně sluší. Toť vše :) Co vás na medicíně nejvíc zajímá? Je toho mnoho. Jednak to, že jde o  obor dynamický, stále se rozvíjející a  dosahující lepších a  lepších výsledků (z  čehož ovšem plyne i  jistá nevýhoda – nutnost být neustále ve  střehu a  do-

Nadporučice Věra Grubnerová byla dne 30. června 2017 slavnostně vyřazena z vojenského studia na Fakultě vojenského zdravotnictví v  Hradci Králové a dne 13. července 2017 promována doktorkou v  pražském Karolinu. Jako výtečná studentka magisterského studia ve  studijním oboru Vojenské všeobecné lékařství získala červený diplom, věcný dar ministra obrany České republiky – hodinky s  věnováním a  stala se nejlepším absolventem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v akademickém roce 2016/2017. Od  děkana Fakulty vojenského zdravotnictví obdržela prsten pro nejlepšího absolventa a byla zapsána na desku cti Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany.

plňovat si vědomosti). Dále je to téměř detektivní diagnostická práce při odhalování zapeklitých příčin onemocnění. A v  neposlední řadě uspokojení, když se vám podaří někoho vyléčit nebo mu pomoci. Absolvovala jste pobyt v rámci programu Erasmus? Ano, po čtvrtém ročníku jsem strávila deset měsíců v  řecké Soluni na  Aristotelově univerzitě. Byl to pro mě nezapomenutelný rok, kdy jsem získala spoustu přátel, zážitků a  zkušeností (dobrých i  špatných) a  troufám si říci, že i  jistý životní nadhled. Bylo skvělé nahlédnout do mentality Řeků a doufám, že jsem se od  nich naučila, mít trochu větší radost ze života. Vycestovat na  Erasmus bych doporučila každému studentovi, je to nedocenitelná zkušenost. Čím naplňujete volný čas? Nejde o nic převratného, vůbec nejraději chodím na procházky do přírody, čtu a trávím čas s rodinou a přáteli. Ze sportů preferuji běh, plavání a horskou turistiku. Jakou máte specializaci? Vybrala jsem si specializaci všeobecného praktického lékaře. Láká mě možnost své pacienty dobře znát a šance odhalit případné komplexnější příčiny jejich neduhů. Také bych se ráda více zaměřila na  prevenci onemocnění, která je dle mého názoru zásadní.


8

NOVÁČCI

Nastoupilo o pětinu více nováčků Viktor Sliva

V horký první srpnový den zahájilo svou vojenskou kariéru v zařízeních vyškovského Velitelství výcviku – Vojenské akademie celkem 413 nových studentů Univerzity obrany, což je téměř o pětinu více, než tomu bylo v loňském roce. Prezentace vojenského studia ze strany UO a Ministerstva obrany ve spolupráci s činností rekrutačních středisek tak přinesly nárůst, který je v souladu se současným trendem navyšování početních stavů Armády České republiky.

Absolvování dvouměsíční základní přípravy, během níž si účastníci osvojí praktické i teoretické základy vojenské profese, je nezbytným předpokladem pro zahájení vlastního studia na  Univerzitě obrany. Mezi více než čtyřmi stovkami nováčků je 258 nových studentů Fakulty vojenského leadershipu, 114 studentů Fakulty vojenských technologií a 41 budoucích mediků a  zdravotníků, kteří budou posluchači hradecké Fakulty vojenského zdravotnictví. Studenti brněnských fakult Univerzity obrany letos už čtvrtým rokem nastupují do  pětiletých souvislých magisterských studijních programů. V jejich rámci absolvují (s  výjimkou některých specializací) nejprve společný tříletý základ a po šestém semestru se na  základě svých preferencí a studijních výsledků a v souladu s  požadavky armády rozdělí do  jednotlivých studijních modulů. Jeden z nováčků, Josef Domin z Prahy bude například usilovat o  specializaci Velitel průzkumných jednotek na  Fakultě vojenského leadershipu. „Jsem stále rád v  pohybu,“ uvádí jeden z  důvodů pro svou volbu. Jeho kolega Jakub Fortelka zatím při volbě specializace jasno nemá. „Nechám se inspirovat,“ odkládá volbu na pozdější dobu mladý muž z Nové Paky, kterého prostředí armády přitahovalo už od útlého mládí. Plány nových studentů Univerzity obrany jsou různé, v  úterý 1. srpna dopoledne je však něco spojovalo. Když se mladí lidé rozdělení do  rot přesouvali mezi jednotlivými fázemi nástupní procedury (administrativa, lékařská evidence, vydání výstroje, u  některých stříhání vlasů), všichni byli od  samého počátku

vybaveni spolu se stravou i lahví vody, jejíž pravidelná konzumace byla během nejteplejšího dne letošní roku zcela nezbytnou.


AKTUALITY 9

Václav Talhofer jmenován profesorem

Prof. Ing. Václav Talhofer, CSc., předseda České kartografické společnosti a vědecký a pedagogický pracovník Univerzity obrany převzal v pátek 23. června jmenovací dekret profesora pro obor geodézie a kartografie, udělený na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze. Ve Velké aule pražského Karolina převzalo spolu s ním jmenovací dekret z rukou ministra školství, mládeže a tělovýchovy Stanislava Štecha dalších 85 nových profesorek a profesorů. „Jmenování profesorem je pro mne veliká čest a beru jej jako ocenění mé celoživotní práce. Nicméně bez mých dlouholetých spolupracovníků z mateřské katedry i jiných kateder fakulty bych tohoto ocenění nemohl dosáhnout. Rovněž bych se neobešel bez mých učitelů, kteří mě do oboru zasvětili a kteří mi byli i v pozdějších letech velkou oporou,“ uvedl profesor Talhofer po jmenování v pražském Karolinu, jež podle něj bylo velice důstojným završením celého procesu jmenovacího řízení. Profesor Talhofer se v průběhu svého více než třicetiletého působení na katedře podílel na výchově stovek absolventů a výsledky své pedagogické a vědecké činnosti publikoval v odborných časopisech. Doposud je autorem nebo spoluautorem více než 90 publikací. V rámci plnění úkolů geografické služby působil v řadě odborných komisí a byl zařazován do týmů pro řešení různých úkolů vědecko-technického rozvoje nebo pro řešení každodenních provozních záležitostí. Řídil a dodnes i jako civilní zaměstnanec řídí Vědecko-technickou radu náčelníka GeoSl AČR. Z titulu funkce vedoucího katedry pracoval i v řadě řídících, vědeckých a poradních orgánů Univerzity obrany. V letech 2001 až 2003 byl i proděkanem Fakulty vojensko-technické druhů vojsk pro koncepci a rozvoj. Od roku 2013 je Václav Talhofer předsedou České kartografické společnosti.

Časopis Další ocenění Vojenské rozhledy AFCEA pro získal cenu Lubomíra Almera Bezpečnostní rady V pořadí druhé významné ocenění činnosti v rámci asociace AFCEA bylo státu uděleno studentovi doktorandského stuVe středu 7. června byla v budově Úřadu vlády České republiky předána cena Bezpečnostní rady státu časopisu Vojenské rozhledy, který vydává Univerzita obrany. Cena byla časopisu udělena za významný přínos v oblasti bezpečnostní politiky České republiky pro rok 2017 v hlavní kategorii za dlouholetou podporu rozvoje vědy, výzkumu a vzdělávání v oblasti vojenství a obranných a bezpečnostních studií. Cenu předali ministr obrany Martin Stropnický a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek za přítomnosti členů Bezpečnostní rady státu a dalších pozvaných hostů.

Vojenské rozhledy jsou recenzovaný neimpaktovaný teoretický časopis Ministerstva obrany. Jedná se o nejstarší a nejprestižnější český vojenský časopis, který byl založen v roce 1920. Od poloviny roku 2013 je vydáván Univerzitou obrany, státní vojenskou vysokou školou s mnohaletou tradicí vědeckého bádání na poli obrany a bezpečnosti. Jménem vydavatele za udělenou cenu poděkoval vedoucí oddělení profesních a kariérových kurzů v Centru bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany Vojtěch Němeček. Ten připomněl, že posláním časopisu při jeho vzniku byl rozvoj vědy a vzdělávání v tehdy nově konstituované československé armádě. O významu časopisu svědčí i fakt, že nezanikl ani po rozbití Československa v roce 1939 a do jeho prvního exilového čísla, jež vyšlo ve Velké Británii v březnu 1941, přispěli úvodníkem prezident Edvard Beneš a ministr národní obrany generál Sergěj Jan Ingr. „Až budeme za dva roky vydávat první číslo stého ročníku časopisu, bude to doklad, že jsme se nezpronevěřili poslání, které mu do vínku dali jeho zakladatelé,“ uvedl Vojtěch Němeček po převzetí ceny.

dijního programu na Katedře krizového řízení Fakulty vojenského leadershipu Lubomíru Almerovi, který již před dvěma lety převzal v americkém městě San Diego na půdě tamějšího Convention Centre prestižní Regional Distinguished Young AFCEAN 2014 Aword. Lubomír Almer jako absolvent střední školy se zaměřením na informační technologie zvolil za svou specializaci kybernetickou bezpečnost a do jejích tajů se rozhodl proniknout jako civilní student vojenské vysoké školy. Na Univerzitě obrany se pak v roce 2013 stal zakládajícím členem tehdy ustaveného Studentského klubu AFCEA. V jeho rámci se se svými příspěvky zúčastnil řady konferencí a setkání, probíhajících v celé Evropě. Jako nositel ocenění RDY AFCEAN 2014 a na základě své činnosti získal za loňský rok navazující ocenění Emerging Leader Award for 2016. To tentokrát na rozdíl od dalších oceněných nepřevzal přímo v kalifornském San Diegu, ale v rámci doprovodného programu květnového veletrhu IDET mu je osobně předal regionální viceprezident AFCEA pro střední a východní Evropu a Baltské státy Petr Jirásek.


10

VELETRH

Univerzitní vědecké projekty na veletrhu IDET 2017 Pavel Pazdra Foto: Viktor Sliva

Ve středu 31. května zahájil prezident České republiky Miloš Zeman a ministr obrany Martin Stropnický za přítomnosti dalších významných hostů v areálu brněnského výstaviště již 14. mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky IDET 2017.

Do prezentace resortu obrany na veletrhu se zapojila také Univerzita obrany, jak vystavovanými exponáty a  provozováním terénního polygonu IDET Aréna, tak i  uspořádáním několika konferencí v rámci odborného doprovodného programu a  poskytnutím některých logistických služeb pro vystavovatele z AČR. Náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Josef Bečvář, který se rovněž zúčastnil slavnostního zahájení veletrhu, zdůraznil, že ne náhodou bylo pro expozici Ministerstva obrany na  letošním ročníku vybráno heslo „Moje srdce bije pro armádu“. „Přestože se jedná o  zbrojní veletrh, na  kterém dominuje technika, dobře vycvičený a  připravený voják je velice důležitý pro každou armádu. Bez něho není množné obsluhovat ani tu nejdokonalejší techniku,“ upozor-

nil generál Bečvář. „Je celkem logické, že zde převládají zbraňové systémy pozemního vojska, bojová vozidla pěchoty a obrněné automobily. Je vidět, že výrobci sledují trendy poptávky Ministerstva obrany. Naše armáda stojí před rozhodnutím, která bojová vozidla bude pořizovat. A především náš domácí zbrojní průmysl na to dokáže reagovat usměrněním vývoje,“ podotkl Josef Bečvář. V  pavilonu P, na  volné ploše K a na polygonu vedle pavilonu Z česká armáda vystavovala to nejlepší z  techniky a  výzbroje, kterou příslušníci AČR využívají doma i při nasazení v zahraničí. Univerzita obrany, resp. Katedra taktiky Fakulty vojenského leadershipu ve spolupráci se státním podnikem VOP CZ představila vývojový demonstrátor taktického robotického pozemního systému TAROS


VELETRH

6x6 Furbo (UGV vozidlo) a automatizovaný manipulátor osobních zbraní LAFETA II (robotizovaný zbraňový systém pro podporu bojové činnosti). Katedra ženijních technologií Fakulty vojenských technologií ve  spolupráci s  ČVUT v  Praze a  Vojenským výzkumným ústavem v Brně prezentovala nové ochranné prvky pro zvýšení odolnosti důležitých objektů (prvky z  materiálu na  bázi cementového kompozitu). Například „truhlík“, který je díky speciálně navrženému tvaru, systému kotvení a  použitému materiálu schopen zastavit nákladní vozidlo o hmotnosti přes dvacet tun s rychlostí při nárazu až 100 km/hod. Na  překážkovém předváděcím polygonu IDET Aréna třikrát denně probíhaly dynamické ukázky jízdních vlastností pozemní kolové techniky AČR a ukázky zásahu hasičů a policie. Příslušníci Katedry ženijních technologií a  Katedry strojírenství Fakulty vojenských technologií se významným způsobem podíleli na  výstavbě dráhy a  řídili i  její každodenní provoz na  volné ploše u pavilonu Z. Studentská skupina COMMANDOS denně předváděla bojové ukázky na volné ploše K. Součástí veletrhu IDET 2017 byl zajímavý odborný doprovodný program, ve  kterém experti na  obranné a  bezpečnostní technologie diskutovali o  aktuálních tématech. Jeho hlavní částí byla mezinárodní konference CATE (Community – Army – Technology – Environment), které pořádala Univerzita obrany. Pod

hlavičkou CATE 2017 probíhaly na BVV čtyři mezinárodní konference a  na  půdě UO jeden odborný seminář, konkrétně Vojenské technologie – ICMT 2017, Distanční vzdělávání, simulace a komunikace – DLSC 2017, Bezpečnost a ochrana utajovaných informací – SPI 2017, Logistika v  ozbrojených silách – efektivnější provoz vojenských základen v  průběhu budoucích operací a Materiály a technologie ve výrobě speciální techniky.

11

Zájemci o vstup do  Armády ČR nebo Aktivních záloh ozbrojených sil ČR a  o  studium na  vojenských školách měli prostor pro setkání s odborníky a konzultanty náborového střediska, kde působili také studenti Univerzity obrany. Členové studentského klubu AFCEA na Univerzitě obrany poskytovali informace o  nabídce studia na UO v tzv. kybernetickém pavilonu, který se nacházel rovněž v pavilonu P.


12

STČ

Alternativní ukazatele ekonomického rozvoje Eva Kapounová Konzultant práce: Ing. Lenka Brizgalová, Ph.D.

Práce zvítězila v sekci Ekonomika obrany Každá tržní ekonomika se snaží o ekonomický rozvoj. Jedním z jeho předpokladů je ekonomický růst. Mezinárodní organizace i  samotní ekonomové kladou stále častěji důraz na takovou konstrukci měřítek, které by postihly jak hospodářský, tak sociální rozvoj. Hodnocení se stávají stále více kriteriálními, aby obsáhly tuto problematiku z  více úhlů pohledu a  vytvořily tak skutečně adekvátní obraz současného světa. Problematice ekonomického rozvoje a  jeho měření je věnována tato studentská tvůrčí činnost. Jejím cílem bylo vysvětlit, proč by hrubý domácí produkt neměl být jediným vhodným ukazatelem hospodářského rozvoje. První kapitola teoreticky vymezila hrubý domácí produkt, jeho měření a problémy s  nimiž se tento ukazatel ekonomického růstu potýká. Dále byly popsány ukazatele: Ukazatel ekonomického blahobytu, Index udržitelného ekonomického rozvoje, Skutečný ukazatel pokroku, Zelný HDP, Index lidského rozvoje, Index lidské chudoby, Vícenásobný index lidské

chudoby, Index mizérie, Ekologická stopa a Index šťastné planety. Praktická část spočívala v  aplikaci vybraných ukazatelů na  státy Evropské unie. Pomocí skutečných dat převedených pro lepší ilustraci do  grafů, bylo dokázáno, že hrubý domácí produkt má dnes malou vypovídací hodnotu. Některé státy ač vykazují enormní hospodářskou aktivitu a  dosahují velmi vysokého HDP, činí tak často na úkor životního prostředí a lidského blahobytu. Z toho jasně vyplývá, že HDP jako ukazatel ekonomického rozvoje již v dnešní době zdaleka nestačí k  posouzení hospodářské situace země. Státy by se měly zaměřit i  na  sociální a  environmentální oblasti, jelikož jsou to právě tyto, které určují, jak se obyvatelům v daných zemích žije. Zpracovaná práce může v budoucích letech sloužit studentům Ekonomie jako učební pomůcka k  problematice měření výkonu ekonomiky, pro rozšíření znalostí o alternativních ukazatelích ekonomického rozvoje. Tato práce je výjimečná v rozsahu, ve  kterém se věnuje jednotlivým ukazatelům. Praktická část této práce demonstruje využití ukazatelů v ekonomické praxi.

Využití simulačního a modelovacího nástroje WASP Bc. Pavel Kincl Konzultant práce: Ing. Alena Oulehlová, Ph.D.

Práce zvítězila v sekci Bezpečnostní management Práce se v  teoretické části zaměřila na problematiku cvičení složek IZS a orgánů krizového řízení, přičemž byly popsány nejdůležitější normy, ze kterých problematika vychází a veškeré náležitosti spojené s přípravou a průběhem cvičení. V  závěru teoretické časti byla rozebrána využitelnost modelovacích a simulačních nástrojů pro přípravu a  provádění cvičení složek IZS a  orgánů krizového řízení a vymezeny související výhody a omezení. Důraz byl kladen především na využití metody konstruktivní simulace. V  praktické části práce bylo vytvořeno taktické cvičení složek IZS se všemi náležitostmi, včetně kompletní dokumentace a scénář cvičení byl následně namodelován s využitím nástroje konstruktivní simulace WASP. Námětem cvičení byla hromadná dopravní nehoda (tři havarovaná vozidla a  čtyři zranění) na  dálnici D2, přičemž zásah jednotek IZS byl navíc ztížen nepříznivými povětrnostními podmínkami a zablokováním celého jednoho směru dálnice. Cvičící mají za úkol v rámci cvičení zaujmout dané role (KOPIS,

HZS, ZZS a PČR), které odpovídají základním složkám IZS a  jejich koordinačnímu orgánu při společném zásahu a realizovat požadované činnosti za  účelem splnění cílů cvičení.


STČ

13

Využití dělostřeleckého sčítače DS vz. 88 při zastřílení cílů rtm. Bc. Jan Makrlík Vedoucí práce: prof. Ing. Ladislav Potužák, CSc.

Práce zvítězila v sekci Vojenský management V  práci jsem rozebral problematiku využití dělostřeleckého sčítače DS vz. 88 při zastřílení cílů a na příkladu jsem uvedl postup práce na sčítači při zastřílení s dálkoměrem s obrazovým i slovním popisem. Během zpracovávání práce a  osvojování si činností a  postupů na  sčítači jsem narazil na  řadu nepřesností i  zbytečností, které jsou popsány v práci a které je potřebné při jeho opětovném zavedení eliminovat. I  přes několik nedostatků, nijak neovlivňující funkčnost, je však sčítač DS vz. 88 velmi užitečný, kompaktní a přes-

Dolní část sčítače vz. 88 – Vlastní sčítač

ný přístroj pro určování prvků pro střelbu náhradním způsobem a bylo by třeba ho aktualizovat a  znovu zavést do  výzbroje. Jeden z  důvodů jeho znovuzavedení je právě rychlost a  přesnost, se kterou lze během zastřílení určovat opravy dálky a  směru. Vyšší přesnost, ve  srovnání s  určováním oprav ručním výpočtem nebo na  přístroji pro řízení palby PUO-9M, vyplývá z nezaokrouhlování hodnoty Rp a Ss při výpočtu oprav a z využití matematických vzorců při určování oprav. Při větších úchylkách ve směru (např. 40 dc) je výpočet oprav směru na  sčítači přesnější zhruba o tři dílce než klasický ruční výpočet, během kterého se zaokrouhluje hodnota Rp na jednu desetinu a hodnota Ss na jeden dílec. Vyřazení DS vz. 88 z  výzbroje dělostřelectva AČR bylo nepochybně nepromyšlené a  nesprávné rozhodnutí. Osvojení si a získání zručnosti v použití tohoto přístroje je poměrně snadné a rychlé. Pro přípravu prvků pro účinnou střelbu zastřílením cílů, náhradními prostředky, je sčítač téměř univerzálním prostředkem, umožňující rychlé a  přesné určování oprav a  tím i  zkrácení doby zastřílení. Jeho opětovné zavedení do výzbroje dělostřelectva AČR, by zefektivnilo činnost při přípravě prvků pro střelbu a  při zastřílení různými způsoby i  při provádění dalších činností (např. při topografickém připojení) náhradními prostředky. Práce může posloužit jako příručka pro použití sčítače či jako podkladový materiál při zpracování nové pomůcky nebo předpisu pro sčítač DS vz. 88.

Open source dohledový systém Ingrid Beilová Konzultant práce: pplk. Ing. Ladislav Hagara

Vítězná práce v sekci Informační a komunikační systémy Soutěžní projekt řeší návrh a  realizaci open source dohledového systému. Namísto drahých komerčních IP kamer, které se v nedávné době staly nástrojem pro DDoS útoky, je využit jednodeskový počítač (SBC) Raspberry Pi 3 Model B a  USB webkamera LifeCam HD-3000. Pro detekci pohybu je použit PIR senzor. Video z kamery je streamováno na IP adrese zařízení a příslušném portu. Streamované video je dostupné ve společné síti s Raspberry Pi. Při zachycení pohybu z pohybového senzoru vytvoří Raspberry Pi snímky z kamery, které zasílá emailem spolu s upozorněním, že střežený prostor byl narušen. Tyto snímky jsou zároveň ukládány na SD kartu. Pro vzdálený přístup je využito virtuálního privátního serveru, na  kterém je spuštěna webová aplikace, do  které se lze přihlásit a  vzdáleně monitorovat

střežený prostor. V tomto případě při detekci pohybu jsou snímky ukládány zároveň na  virtuální privátní server. Webová aplikace běžící na  VPS serveru je zpracována v  PHP frameworku Laravel a zobrazuje streamované video spolu se statistickými údaji o počtu spuštění pohybového senzoru za  den spolu s  příslušnými zachycenými snímky z kamery. Pro stream videa na server je využito protokolu RTSP. Hlavní programovací jazyk pro zasílání notifikačních emailů z Raspberry Pi a komunikaci s VPS serverem je jazyk Python. Veškerý software užívaný při vývoji projektu je volně dostupný. Projekt je ve fázi vývoje. V plánu je přidání obsluhy dalších kamer k  jednomu Raspberry Pi a infra LED přísvit. Reálné využití projektu je například pro sledování prostor v budovách s omezeným přístupem, střežení pozemků a obecně monitorování oblastí, kde je nutná kontrola osob.


14

STČ

Vliv lomu Mokrá na lokální klimatické poměry Karla Meixnerová a Pavla Hlavatá, VUT v Brně, FEIS Konzultant práce: prof. Ing. Vladimír Horák, CSc.

Vítězná práce ze sekce Vojenská geografie a meteorologie

Pro potřebu počítačové simulace vzniku a sledování konvektivních stoupavých proudů je potřeba znát rozložení teploty stěn zvoleného průřezu lomu podél směru vektoru větru. Toto rozložení bylo provedeno v Software Workswell CorePlayer, který umožňuje přesněji analyzovat infračervené snímky. Na obrázku je uveden výstřižek obrazovky při určování rozložení teploty podél přímky na infračerveném snímku v horní části obrázku. V dolní části obrázku je pak vynesen průběh teploty podél zadané přímky.

Soutěžní práce je zaměřena na výzkum možného vlivu lomu Mokrá na  lokální klimatické poměry v jeho nejbližším okolí. Konkrétně se jedná o  výzkum vlivu teplotních poměrů v lomu a na lokální srážky v okolí lomu. Toto ovlivnění vychází z předpokladu vzniku termických stoupavých proudů vzduchu v  důsledku reliéfu těžebního prostoru lomu v kombinaci s  vlivem teplotních poměrů a  meteorologických podmínek. Tyto stoupavé proudy vzduchu by následně mohly ovlivňovat oblačnost v  okolí lomu, a  tím způsobovat menší srážkový úhrn v  dané lokalitě za hranicemi lomu. Možnost ovlivnění srážek v okolí lomu byla monitorována prostřednictvím 22 běžných srážkoměrů rozmístěných, pokud možno, rovnoměrně od hranice lomu až do vzdálenosti cca 8 km. Teploty v lomu byly kontinuálně monitorovány teplotními záznamníky ve dvou vybraných místech. Rozložení teploty na  povrchu dobývací stěny lomu bylo měřeno termokamerou při různých atmosférických podmínkách. Teplota povrchu a  vektor větru jsou, spolu s  reliéfem lomu a  okolní krajiny, vstupními paramenty pro numerickou simulaci proudění vzduchu, která umožňuje znázornit termické konvektivní stoupavé proudy. Ve zprávě jsou zevrubně prezentovány výsledky výzkumu a měření, které v lokalitě Mokrá probíhalo v období od dubna do září 2016. Dále jsou formulovány dílčí a celkové závěry.

Algoritmus měření časových rozdílů v hyperbolickém systému určování polohy rtm. Bc. Rudolf Schreiber Konzultant práce: mjr. Ing. Josef Bajer, Ph.D.

Vítězná práce ze sekce Avionika, radiolokace, letecká technika Práce je zaměřena na radionavigační systémy. Tématem je návrh, implementace a experimentální ověření vytvořeného algoritmu schopného určit časové rozdíly příchozích signálů z  více vysílačů umístěných na  zemi. Tento algoritmus je základním prvkem pro vytvoření systému určujícího polohu pomocí metody Time Difference Of Arrival (TDOA). Celý TDOA systém je tvořen minimálně čtyřmi vysílači na zemi a jedním palubním přijímačem. Tato metoda vyžaduje extrémně přesné měření času, aby byla obdržena dostatečně přesná navigační informace, a proto je vyžadováno drahé palubní vybavení. Zmíněný systém je cílen na určování polohy na palubě malých bezpilotních systémů (UAS). Kategorie malých bezpilotních systémů často zahrnuje levné UAS, tudíž cena celého navigačního systému musí

být také nízká. Práce je primárně zaměřena na palubní vybavení zahrnující levný, běžně dostupný přijímač RTL-SDR. RTL-SDR je extrémně levný softwarově definovaný radiový přijímač, který je založený na  USB přijímačích DVB-T (Digitální HDTV). Tento typ přijímače nabízí široké laditelné pásmo spolu s možností následného digitálního zpracování, umožňující použití sofistikovaného demodulování a  dekódování. Negativní vlastnosti jako nestabilita místního oscilátoru musely být brány v  úvahu a  kompenzovány navrženým algoritmem. Ověření a  vyhodnocení systémových parametrů, kterých lze docílit při použití RTL-SDR přijímače a navrženého algoritmu, jsou také součástí této práce, aby bylo možné určit, zda mohou být negativní vlastnosti tohoto typu levného přijímače vykompenzovány použitím vhodného datového zpracování, a došlo tím k vytvoření levného a spolehlivého palubního přijímače.


NOZ

15

Pojmy z nového občanského zákoníku XV Text: Miloslav Havlín

V oblasti dědického práva se díky novému občanskému zákoníku téměř po půl století znovu setkáváme s pojmem odkaz. Tento institut představuje jednu z možností, jak zůstavitel může naložit s majetkem pro případ svého úmrtí. Kromě obecně uplatňované zásady univerzálního dědického nástupnictví, která vyjadřuje, že dědic nastupuje nejenom do zůstavitelových práv, ale i do jeho povinností, nyní zůstavitel může prostřednictvím odkazu nakládat s majetkem ve prospěch osob, jež nepatří mezi dědice, aniž by těmto hrozilo nebezpečí úhrady zůstavitelových dluhů.

Odkaz je tedy jednostranným právním jednáním zůstavitele pro případ smrti, na jehož základě poskytuje (zpravidla) z dědictví majetkový prospěch osobě, aniž by tuto ustanovil svým dědicem. Tato osoba se pak nazývá odkazovníkem a vzniká jí (obligační) právo na  odkaz vůči dědici (dědicům), popřípadě vůči některému z dědiců. Poněvadž odkaz není samostatným pořízením pro případ smrti, musí být zřízen v závěti nebo v dědické smlouvě, případně ve formě dovětku. Dovětek na rozdíl od závěti a dědické smlouvy neurčuje dědice, ale zůstavitel může jeho prostřednictvím nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz. Dovětek může být pořízen buď současně se závětí, nebo samostatně. Odkaz může zřídit pouze osoba způsobilá pořizovat závěti. Zůstavitel, který není způsobilý takto pořizovat (např. z  důvodu omezení svéprávnosti nebo nedostatečného věku), může ze svého majetku odkázat jiné osobě jen předměty malé hodnoty. Odkazovníkem pak může být fyzická nebo právnická osoba, pokud je způsobilá dědit. Nový občanský zákoník dokonce připouští, aby odkazovníkem byla i právnická osoba, která má teprve vzniknout, jestliže k  tomu dojde do  jednoho roku od  zůstavitelova úmrtí. Kromě konkrétní osoby lze odkaz zřídit také skupině osob, např. členům nějakého spolku. Zůstavitel má rovněž možnost zanechat přednostní odkaz i  dědici nebo dědicům, kteří se vzhledem k  tomuto odkazu (předmětu odkazu) nebudou posuzovat jako dědicové, ale jako odkazovníci. Zůstavitel odkazem ve  prospěch odkazovníka nařizuje určité osobě (osobě obtížené odkazem) vydat předmět odkazu, kterým může být určitá věc, jedna či několik věcí určitého druhu, pohledávka nebo určité právo. Nejčastěji však předmětem odkazu bude movitá věc, která zpravidla patří zůstaviteli, ale může jít také o věc ve vlastnictví jiné osoby, a to dědice nebo odkazovníka. Vydání předmětu odkazu tedy může zůstavitel nařídit pouze tomu, kdo má určitý prospěch z pozůstalosti. Aby nedošlo v  souvislosti se zřízením odkazů k  poškození práv věřitelů, poněvadž odkazovníci jsou zproštěni povinnosti hradit zůstavitelovy dluhy, obsahuje nový občanský zákoník ustanovení, které stanoví pro zůstavitele určité omezení. Zůstavitel tak může zatížit pozůstalost odkazy nejvýše tak, aby každému z dědiců zůstala alespoň jedna čtvrtina dědictví nezatížená odkazy. Pokud však zůstavitel tuto hranici překročí, neznamená to neplatnost odkazu, ale dědic (dědicové) může uplatnit své právo na poměrné zkrácení odkazů. Toto ustanovení rovněž chrání dědice před tím, aby formou odkazu byla odkázána celá pozůstalost a jemu (jim) zůstaly toliko dluhy. Zatímco nabytí dědictví potvrzuje dědici (dědicům) soud, právo na  odkaz uplatňuje

odkazovník bez soudního zásahu přímo vůči dědici (dědicům). Z této skutečnosti pak vyplývá, že odkazovník není účastníkem dědického řízení, což vede ke zrychlení dědického řízení a menšímu zatížení soudů, než kdyby se i odkazy řešily v dědickém řízení. Na soud se odkazovník může obrátit jen v  případě, že dědic (dědicové) nebude chtít odkazovníkovi odkázanou věc vydat. Odkaz zřízený zůstavitelem připadá k  tíži všem dědicům podle poměru jejich podílů, a  to i  tehdy, byla-li odkázána věc náležející jednomu ze spoludědiců, pokud zůstavitel zvlášť nepřikáže splnění odkazu jednotlivému spoludědici. Odkazovník nabývá právo na odkaz pro sebe a pro své nástupce smrtí zůstavitele, přičemž zůstavitel může vznik tohoto práva spojit s jiným okamžikem, např. se splněním podmínky nebo stanovením lhůty. Stejně tak může zůstavitel svým projevem vůle stanovit i okamžik, kdy právo na odkaz dospěje, tj. okamžik, od kdy se odkazovník může domáhat vydání předmětu odkazu na  osobě obtížené odkazem. Jestliže zůstavitel neprojeví jinou vůli, tak odkaz jednotlivých věcí z  pozůstalosti a  odkaz práv vztahujících se k  takovým věcem, jakož i  odkaz menších odměn pro zaměstnance a  odkazy veřejně prospěšné, dobročinné a  podobné, mohou být požadovány hned, jiné odkazy jsou splatné za rok po smrti zůstavitele. Odkázanou věc nabývá odkazovník způsobem, jakým se nabývá vlastnické právo. Před smrtí zůstavitele nemůže odkazovník právo na  odkaz převést ani o  něm pořídit. Přestože je odkaz jednostranným právním jednáním, odkazovník není samozřejmě povinen odkaz přijmout. Pokud odkazovník prohlásí způsobem, jaký je stanoven pro odmítnutí dědictví, že odkaz nechce, hledí se na  něho, jako by právo na  odkaz vůbec nenabyl, a odkaz pak připadne podle konkrétní situace náhradníkovi, ostatním odkazovníkům nebo do pozůstalosti. Přednosti využití odkazu lze pro lepší pochopení a  názornost přiblížit na  následujícím příkladu. Zůstavitel má dlouholetého kamaráda ze středoškolských studií, kterému chce pro případ své smrti prokázat vděčnost za jeho obětavou pomoc, jež poskytoval zůstaviteli v  posledních letech jeho života. Ví, že se mu vždy líbila jeho sbírka obrazů, proto se rozhodne ustanovit ho odkazovníkem. Samozřejmě by ho mohl také v závěti povolat za dědice, ale v takovém případě by se kamarád musel podrobit zdlouhavému a  formalizovanému dědickému řízení, na jehož základě by sice sbírku obrazů získal, ale musel by zaplatit i  poměrnou část případných dluhů zůstavitele. Zatímco při zřízení odkazu kamarád získá sbírku obrazů mnohem snadněji a  rychleji rovnou od dědice (dědiců), aniž by se musel obávat, že na  něj přejdou také nějaké zůstavitelovy dluhy.


16

ZAHRANIČNÍ MISE

Mohl jsem přispět ke zlepšení života někoho, koho už třeba ani neuvidím Viktor Sliva Foto: pplk. Ing. Jan Drozd, Ph.D.

Na konci března převzal spolu s dalšími svými kolegy certifikát o ukončení doktorského studia zástupce vedoucího Katedry taktiky pplk. Ing. Jan Drozd, Ph.D. Jako téma své disertační práce zvolil Systém přípravy vojenských pozorovatelů do operací Organizace spojených národů. Čerpal přitom z bohatých zkušeností, které nabyl během čtyř zahraničních misí.

Čím konkrétně se vaše práce zabývala? V průběhu jejího zpracování jsem identifikoval klíčový problém přípravy vojenských pozorovatelů a zejména pak dílčí problémy, se kterými se v  této oblasti osoby odpovědné za  přípravu potýkají. Jde zejména o  absenci výcviku v  řízení vozidel s  pohonem všech čtyř kol, které je pro výkon funkce vojenského pozorovatele velmi důležité. Dále pak v  některých případech dlouhá doba mezi absolvováním kurzu vojenských pozorovatelů a  samotným vysláním do  konkrétní operace a  několik dalších dílčích problémů. V  rámci návrhové části své práce jsem navrhl jejich řešení, stejně tak jako zvýšení efektivity a zejména schopnosti reagovat při přípravě vojenských pozorovatelů na měnící se podmínky v jednotlivých operacích.

Proč jste se rozhodl zúčastnit se zahraničních misí? Možná to zní jako klišé, ale má první operace byla dílem náhody, jíž jsem napomohl svými znalostmi anglického jazyka. V roce 2007 jsem absolvoval jazykový kurz SLP 2 a  byl jsem osloven, zda se nechci zúčastnit kurzu vojenských pozorovatelů. Říkal jsem si, že to bude zajímavá zkušenost a eventuálně i dobrý další certifikát v  personálním spise. Nicméně v  průběhu kurzu mě práce vojenského pozorovatele začala velmi zajímat, a  proto jsem kývl na  nabídku vyjet hned tři měsíce po absolvování kurzu do mise. V kolika misích jste byl a kam vás zavedly? První byla operace MONUC (nyní MONUSCO) v  Demokratické republice

Patrola přes pole s čajem. Mimochodem, ve svahilštině se čaj řekne kupodivu ČAJ. Na této patrole můj pakistánský kolega slíbil mé boty bez mého vědomí jednomu z vojáků regulérní armády a bohužel během další patroly jsem mu je musel dát, protože co je slíbeno, to se musí dodržet, jinak by to mohlo přinést problémy.

Kongo, trvala 12 měsíců od října 2007. Jejím cílem bylo podpořit implementaci dohod o  ukončení palby podepsaných v  červenci roku 1999 v  Lusace zástupci Demokratické republiky Kongo a pěti dalších afrických států. Jednalo se o  mírovou operaci OSN podle Kapitoly VII Charty OSN. Následovala operace ISAF v  Afghá-

nistánu na 6 měsíců od ledna do července 2012. Ta měla původně zajistit město Kábul s  okolím proti Tálibánu, Al-Káidě i místním bojůvkám, aby mohla fungovat vláda Hámida Karzaje. V říjnu 2003 Rada bezpečnosti autorizovala rozšíření mise na celý Afghánistán. Další v  řadě byla operace MINUSCA ve  Středoafrické republice, znovu na 


ZAHRANIČNÍ MISE

17

Přebírání vyznamenání OSN od kamerunského Force commandera ve Středoafrické republice

12 měsíců od září 2014. Je to jedna z nejnovějších operací OSN, která převzala působnost ve Středoafrické republice 15. září 2014. Cílem operace je stabilizovat tamní situaci, zahájit odzbrojovací proces a zrealizovat svobodné volby. Kromě toho jsem působil jako styčný důstojník v rámci Nato Responce Forces, což byla taktéž vynikající zkušenost. Lišily se tyto mise nějak výrazně? Dá se říci, že každá byla úplně jiná. V operaci MONUC jsem působil ve funkci vojenského pozorovatele. V roce 2007 to byla jedna z  největších operací pod vlajkou OSN na světě a byla již plně zaběhnutá. Což znamená, že jako vojenský pozorovatel jsem se setkal pouze s minimálními problémy logistického zabezpečení, což naopak vůbec neplatí o operaci MINUSCA, kde jsem byl společně s dvěma kolegy jeden z  absolutně prvních vojenských pozorovatelů a  měl jsem to štěstí, že jsem byl členem teprve druhého týmu, který byl až velmi slabě logisticky zabezpečený vyslán do terénu založit tzv. Teamsite v městě Kagabandoro. Stejně tak lze říci, že spektrum situací, se kterými jsem se jako vojenský pozorovatel setkával v  těchto operacích OSN, bylo výrazně rozdílné. V  Kongu jsem měl možnost participovat v  rámci

tzv. DDR procesu (disarmament demobilization and reintegration), což pro mě byla neuvěřitelná zkušenost. Pochopitelně lze nalézt i spoustu prvků, které byly

velmi podobné, a to zejména denní patrolovací činnost, shromažďování informací či psaní reportů. Ovšem vzhledem k  rozdílnosti obou států a  bezpečnostní

Fotografie z Demokratické republiky Kongo. Příjemné setkání s místními. Nafocené děti jsme obdarovali malými hračkami z Kinder vajíček, které jim poslal můj syn. Synovi v té době byly čtyři roky a první, na co se zeptal, bylo proč ty děti nemají botičky.


18

ZAHRANIČNÍ MISE Dá se říci, že některá z těchto misí byla nejnáročnější? Nedá se to jednoznačně stanovit, každá z operací byla specifická. Ta v Kongu byla má první a hned v náročných klimatických a  bezpečnostních podmínkách. V  operaci ISAF jsem působil jako Shift Director na společném operačním centru v  hodnosti kapitána na  tabulce podplukovníka a  o  jejím průběhu jsem již mluvil. Operace MINUSCA ve  Středoafrické republice zase byla nová operace, téměř bez logistického zabezpečení. Byl jsem součástí týmu, který byl do  terénu nasazen jako druhý, a  to s  velmi špatným zabezpečením. Stejně tak bezpečnostní situace nebyla dobrá.

Patrola v Demokratické republice Kongo, kde jsme překračovali rovník v  nadmořské výšce 2200 m, kolega z Ghany

situaci byly i tyto rutinní záležitosti velmi rozmanité. V  operaci ISAF v  roce 2012 jsem se pak ocitl v  úplně jiné situaci. Zde jsem pracoval jako Shift director na společném operačním centru. Jednalo se o  práci na  směny, přičemž na  mě vyšla směna noční, spočívající v třídění informací a přípravě podkladů pro rozhodování velitele. Vzhledem k tomu, že jsem v průběhu celé

mise neměl jediný den volna a pracoval jsem 12 hodin v noci, bylo to velmi fyzicky a psychicky náročné, k čemuž přispívaly i  vysoké nároky na  přesnost a  včasnost zpracovaných informací. Nicméně pracovat v tak profesionálním prostředí a spolupracovat s lidmi v mezinárodním prostředí nejen obohatilo mé jazykové schopnosti, ale i rozšířilo vnímání důležitosti každého prvku operace.

Jaká byla nejnebezpečnější situace, ve které jste se ocitl? Jde o  subjektivní záležitost. Ale nastaly situace, kdy jsme jako vojenští pozorovatelé měli vmáčknuté mezi lopatky nabité AK-47, situace, kdy nás jako neozbrojené pozorovatele napadlo místní obyvatelstvo kameny, nebo kdy nás rozlícený dav chtěl lynčovat. V takové situaci lze pouze vyjednávat a  v  extrémním případě zachránit svůj život i za cenu zranění civilistů. V tomto posledním uvedeném případě se nám podařilo na  svou stranu získat jednoho místního představitele, který byl schopen alespoň na chvilku rozlícený dav uklidnit. Tato chvilka nám stačila k tomu, abychom ze scény včas a bez úhony odjeli. Ale také jsem zažil situace, kdy jsme byli nuceni v  džungli přespat ve  vozidle bez ozbrojeného doprovodu, stejně tak situace, kdy jsme museli řídit vozidlo po  velmi nebezpečných komunikacích, přičemž napravo byl několikasetmetrový sráz a pouze několik centimetrů nás dělilo od toho, abychom se tam zřítili. Jak se takové krizové situace řeší – jsou na  to účastníci speciálně připravováni? V  rámci přípravy vojenských pozorovatelů se organizátoři kurzu snaží v praktické části navodit maximálně reálné situace, včetně situací nepříjemných. Je pravdou, že nelze připravit vojáka na vše, ale i  hraná vyhrocená situace prověří a připraví budoucího vojenského pozorovatele. Reakce se v rámci kurzu následně velmi podrobně rozebírají za  účasti psychologů a zkušených vojenských pozorovatelů. Nicméně v konečném důsledku je na  vás, jak se v  dané situaci zachováte, zda se vám ji podaří deeskalovat a vyváznout se zdravou kůží.

Vyšetřování konfliktu ve Středoafrické republice mezi dvěma ozbrojenými skupinami, které skončilo zabitím tří příslušníků křesťanské skupiny ANTIBALAKA. Situace byla poměrně vyhrocená, protože zabitý člověk na snímku byl křesťan a s námi jako ozbrojený doprovod jeli Pakistánští vojáci, kteří jsou muslimové. Člověka na  snímku zabili členové ozbrojené muslimské skupiny SELEKA. Snímek vznikl bezprostředně po konfliktu a ještě v době focení zaznívaly z okolí výstřely

Liší se nějak přístup k místním obyvatelům v různých částech světa, kde jste působil? Přístup obyvatel je vždy velmi rozdílný. Lze říci, že dokonce i jednání v sousedních vesnicích může být výrazně jiné. Vše záleží na  vystupování a  schopnosti vojenského pozorovatele a  pochopitelně na  předchozí zkušenosti domácího oby-


ZAHRANIČNÍ MISE

19

Vánočních svátky v Demokratické republice Kongo. Byli jsme pozváni indickým velitelem na příjemné posezení. Pěkně o vánočních svátcích jsme si popovídali jak s muslimem na fotce, což byl Tunisan, tak i s indickými hinduisty

vatelstva. Roli zde hraje obrovský počet faktorů, které vlastně tvoří každé jednání jedinečným. Pochopitelně je nutné brát v potaz i  kulturní a  náboženské tradice. Osobně mě třeba překvapilo, že v průběhu jednoho z  jednání mě po  celou dobu držel zástupce vesničanů za malíček. To by asi v našich podmínkách bylo chápáno poněkud jinak, nicméně to bylo gesto, kterým chtěl onen představitel naznačit to, že mi věří a  že jsme vítáni. Vysmeknout se mu by bylo považováno za neslušné. A naopak, na který zážitek rád vzpomínáte? Opět zde je tolik zážitků a situací, které mě neskutečně obohatily. Třeba už jen fakt, že jsme žili v mnohonárodním týmu uprostřed džungle a museli jsme se o vše starat sami (od jídla přes praní, žehlení až po vlastní bezpečnost). Velmi silné zážitky jsem měl v momentě, kdy jsem osobně viděl, že moje práce má úžasný smysl, nebo ve  chvíli, kdy někdo na  oficiálním jednání pochválil profesionalitu českých

vojáků v operaci. Ale hlavně vzpomínám na situace, kdy jsem osobně mohl přispět ke zlepšení života někoho, koho už třeba ani neuvidím. Jaké to je strávit na misi Vánoce? V operaci jsem strávil Vánoce v roce 2008. Bylo to v  Demokratické republice Kongo ve  třicetistupňových vedrech, což je poněkud zvláštní. Byl jsem členy indického kontingentem pozván na  malou oslavu, což bylo opět úžasné. Jejich chování, způsob pohoštění, způsob konverzace. Vše bylo strašně zvláštní a jiné. Nicméně rodina mi v té chvíli neuvěřitelně chyběla. Dá se na  takových misích s  rodinou udržovat kontakty? V dnešní moderní době je možné udržovat kontakt s  rodinou téměř z  jakéhokoliv místa na  světě. Nehledě na  to, že vojenští pozorovatelé jsou standardně vybavování satelitními telefony, které lze v  omezené a  rozumné míře použít i  pro soukromé účely. Nicméně je neuvěřitelné,

že téměř ve všech větších městech a vesnicích v  Africe, kde jsem byl, již působí některý z  mobilních operátorů, čímž se spojení s  rodinou výrazně zjednodušuje. Pro mě osobně byl kontakt s rodinou velmi důležitý a s úsměvem vzpomínám, jak jsem synovi pomáhal přes internet s  domácími úkoly. Máte nějakou radu nebo poučení pro případné zájemce o účast v misi? Několik rad bych možná měl. V  první řadě by budoucí důstojníci a  účastníci operace neměli podceňovat znalost anglického jazyka. Stejně tak je nutné si uvědomit, že v  operaci voják není sám za sebe, ale je reprezentant svého státu a  organizace, pod kterou slouží. Podle toho by se voják měl chovat. Kdokoliv má možnost do operace jet, určitě mu to doporučuji. Člověka to neuvěřitelně obohatí po  lidské stránce a  alespoň já si dnes neskutečně vážím toho, co mám u  nás doma, své práce a zejména rodiny.


20

TECHNOLOGIE

Univerzita obrany modernizovala unikátní systém pro řízení letového provozu LETVIS mjr. Ing. Josef Bajer, Ph.D.  a npor. Ing. Lukáš Hon Foto: Ing. Jiří Pařízek, CSc., pplk. Ing. Radim Bloudíček, Ph.D., a http://www.lznamest.army.cz/224

Mezi nejdůležitější letové provozní služby patří služba řízení letového provozu, která prostřednictvím sofistikovaných metod a postupů řídí, organizuje a koordinuje pohyb letadel ve vzdušném prostoru. Pro řízení letového provozu na vojenských letištích jsou vybudována letištní stanoviště letových provozních služeb, která obsahují přibližovací službu řízení letového provozu, letištní službu řízení letového provozu, ohlašovnu letových provozních služeb, letištní stanoviště letecké informační služby a stanoviště letecké meteorologické služby.

Letištní stanoviště letových provozních služeb LSLPS (MTWR – Military TWR) Pro zabezpečení řízení letového provozu AČR byl v 90. letech minulého století navržen a realizován tzv. komplexní integrovaný systém zabezpečeni řízení letového provozu. Jedním z  klíčových prvků tohoto systému je Letecký vizuální informační systém (zkráceně LETVIS), který je určený k radarovému a procedurálnímu řízení letového provozu ve všech typech středisek řízení letového provozu, ke sledování a  vyhodnocování pohybu vzdušných objektů a k plnění speciálních funkcí podle místa a  způsobu jeho konkrétní implementace. Údržbu, správu a  provoz systému LETVIS zabezpečují příslušníci letecké radionavigační služby v tzv. technickém sále, který je umístěn zpravidla přímo pod stanovišti řídících letového provozu.

Systém LETVIS na technickém sále LSLPS Stanoviště služby řízení letového provozu Systém LETVIS poskytuje automatizované zpracování dat a  operací pro řízení vzdušného prostoru na  všech úrovních. Jeho konfigurace je přizpůsobena a  implementována dle místních specifi-

kací. V České republice je systém LETVIS provozován na  vojenských letištích. Jeho výstupem je zpracování, distribuce a  zobrazení informací pro potřeby řízení letového provozu. Mezi hlavní prvky pro zabezpečení řízení letového provozu patří stanice LETVIS RDD (Radar Data


TECHNOLOGIE Display), LETVIS EDD (Electronic Data Display), LETVIS FDP (Flight Data Processing) a dohledová stanice LETVIS SUP (Supervisor). Stanice LETVIS RDD zobrazuje komplexní radarovou informaci o vzdušném prostoru získanou z místního primárního radiolokátoru, sekundárního radiolokátoru, multilateračních systémů a jednotné multiradarové informace. Stanice LETVIS EDD slouží pro vkládání, editaci a zobrazení letových plánů a plánů na využití vzdušného prostoru, které jsou zpracovány a  distribuovány serverem LETVIS FDP. Stanice LETVIS SUP slouží pro monitorování stavu celého systému LETVIS.

běží další nezbytné komponenty systému LETVIS ve formě softwarových submodulů. Letový provoz je simulován z 24hodinové nahrávky. Výukové pracoviště je využíváno jak v rámci prezenční výuky odborných předmětů, tak i  v  týdenních odborných kurzech ATSEP (Air Traffic Safety Electronic Personnel) organizovaných pro příslušníky pozemního leteckého personálu AČR. Výuka na tomto systému je určena především pro technický personál, který zabezpečuje jeho bezchybný provoz

21

a konfiguraci dle konkrétních požadavků řídících letového provozu. V  současné době je systém LETVIS na  Univerzitě obrany provozován s využitím offline nahrávek, nicméně Katedra leteckých elektrotechnických systémů má zájem v blízké perspektivě získávat reálná data ze skutečného letového provozu. Do budoucna je rovněž plánována vědecko-výzkumná spolupráce zainteresovaných kateder FVT UO s firmou ALES s.r.o., která je výrobcem tohoto unikátního systému.

LETVIS EDD

Modernizované pracoviště LETVIS na Katedře leteckých elektrotechnických systémů (K-206)

LETVIS RDD

LETVIS SUP V minulosti byla příprava studentů a  specialistů služby řízení letového provozu a  letecké radionavigační služby prováděna na  nejstarší verzi systému LETVIS, která byla pořízena v  pol. 90. let při zavádění systému do AČR. Katedra leteckých elektrotechnických systémů Fakulty vojenských technologií UO proto dlouhodobě usilovala o modernizaci tohoto systému. Koncem roku 2016 bylo naše úsilí korunováno úspěchem a  Univerzita obrany zakoupila prostřednictvím veřejné zakázky od  firmy ALES s.r.o. zcela nový systém, který představuje nejmodernější verzi systému LETVIS. Tato verze je v  současné době postupně implementována na  leteckých základnách AČR. Výukové pracoviště katedry je složeno ze tří pracovních stanic, a to RDD, EDD a SUP. Na  každé z  pracovních stanic ovšem

Modernizované pracoviště LETVIS K-206

Modernizované pracoviště LETVIS K-206


22

VOJENSKÁ POUŤ

Mezinárodní vojenská pouť v Lurdách

svob. Petra Bieláková Foto: svob. René Rámiš

Prodloužený víkend od 19. do 22. května strávilo dvacet studentů Univerzity obrany společně s kaplanem kapitánem Janem Pacnerem v městečku v podhůří Pyrenejí – ve francouzských Lurdách. V rámci 59. ročníku mezinárodní vojenské pouti se zde setkalo přes 12 000 vojáků z bezmála 40 zemí světa.

Odlet jsme měli naplánovaný na čtvrtek 18. května odpoledne z  vojenského letiště ve  Kbelích. Zde nás bohužel pouze odbavili a  oznámili nám, že ve  Francii řádí vydatné deště, a  tudíž tam není možné s  letadlem přistát. Společně se 30 žáky střední vojenské školy, kteří se také účastnili výpravy do  Lurd, jsme byli odvezeni na ubytovnu v Ruzyni, kde jsme přečkali noc. Následující dopoledne jsme již bez problému absolvovali čtyřhodinový let armádním letounem pro krátké a střed-

ní vzdálenosti s názvem CASA C-295M. Ve  Francii na  letišti čekal autobus, který nás zavezl do  stanového tábora, kde již bylo vše nachystáno. Každá národnost měla své městečko. Bydlelo se ve  stanech, které byly poměrně velké, spalo se v nich po osmi lidech. Jídlo jsme měli k dispozici třikrát denně. Vždy bylo na  výběr z hlavního teplého jídla, ke kterému jsme dostávali sladké drobnosti, pečivo a neomezený přístup k pitné vodě byl samozřejmostí. Ke snídani jsme měli možnost udě-


VOJENSKÁ POUŤ 23

lat si čaj či kávu nebo dokonce čokoládu. Během celého pobytu platila večerka pro tábor od dvou hodin a po celou dobu jsme drželi dvouhodinové hlídky u našich stanů. Vždy v kombinaci jeden student UO a žák VSŠ z Moravské Třebové. Po  rychlém ubytování jsme v  pátek vyrazili na  zahajovací ceremoniál, který se konal v  bazilice Pia X., vystavěné v  roce 1958 pod městskou kolonádou. Tato bazilika pojme na  dvacet tisíc lidí a v roce jejího dokončení získala mezinárodní designovou cenu. Ceremoniál trval zhruba hodinu a  poté jsme se rozutekli podívat se po městě. V sobotu nás čekalo společné focení před poutním kostelem Panny Marie a  následně vedoucí celé delegace generálmajor Mikulenka zapálil českou svíci. Hned poté proběhla mše v kostele v českém jazyce, po níž jsme se přesunuli zpět do  tábora, a  po  obědě se pro zájemce konala přehlídka vojenských hudeb. Ten den byla také možnost jít českou křížovou cestu s  kapitánem Pacnerem, avšak někteří místo této aktivity zvolili výšlap na jeden z kopců v okolí, z nichž se skýtaly neskutečné výhledy na město i okolní krajinu. V sobotu večer proběhlo tzv. mariánské procesí, kdy jsme se zúčastnili jako reprezentanti AČR nočního průvodu městem, které se hemžilo tisíci malých světýlek. Tento akt měl neskutečnou atmosféru. Nedělní program tvořila pouze mezinárodní mše, která oficiální program zakončila. Stejně jako zahajovací cere-

moniál se konala v bazilice Pia X., kde panovala úžasná atmosféra, a dovolím si tvrdit, že to v nás všech zanechalo velký dojem. Vzhledem k  tomu, že odlet jsme měli naplánovaný až na  pondělí, mohli jsme se během odpoledne a  večera znovu porozhlédnout po městě či vyrazit na výlet. Samozřejmě jsme nezapomněli nakoupit dárky na  památku od  pohled-

nic přes svěcenou vodu až po magnety na  lednici či přívěšky, a  to vše s  náboženskými motivy. Během volných chvil jsme se také seznamovali s vojáky jiných národností a zjišťovali, jak to funguje u jiných armád. Pondělní odjezd z tábora byl poměrně brzký, protože nás čekal třiapůlhodinový let a následná cesta autobusem do Brna.


24

VÝROČÍ

U Bratrské mohyly si studenti UO připomněli sté výročí bitvy u Zborova svob. Bc Šárka Kohoutová Foto: rtm. Kateřina Vinklerová

V neděli 2. července jsme společně s několika mými spolužáky z Univerzity obrany odcestovali na Ukrajinu, kde se uskutečnila pietní vzpomínka na padlé legionáře u příležitosti stého výročí bitvy u Zborova. Po několikahodinové cestě jsme konečně dorazili na místo, kde se celá akce odehrávala. Bojiště se nacházelo nedaleko obce Kalinivka (tehdejší Cecová).

„Hoši od Zborova klidně v  zemi spíte, vy se nikdy více domů nevrátíte. Vy se nevrátíte nikdy více zpátky, víckrát nezříte svou zem.“ Tak zněla závěrečná slova písně Karla Hašlera na počest československých legionářů v  podání operního pěvce Libora Nováka, jež tematicky dokreslovala část pietního aktu k  oslavě stého výročí bitvy u  Zborova. Zároveň byla slavnostně odhalena zrekonstruovaná Bratrská mohyla na památku padlých legionářů. Pietního aktu se zúčastnilo několik významných osobností, mezi nimiž byli například první místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Miluše Horská, předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček a  náměstkyně pro řízení sekce právní Ministerstva obrany Alena Netolická. Nechyběl ani náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Josef Bečvář. Na pietní akci dorazili také zástupci Československé obce legionářské, váleční veteráni a  potomci padlých legionářů. Po  proslovech významných hostů a  odeznění výše zmíněné písně Hoši od  Zborova následovalo za  doprovodu hudby AČR kladení vzpomínkových věnců a  kytic k  pomníku. Všichni přítomní uctili památku padlých legionářů minutou ticha. Celý slavnostní akt důstojně zakončily hymny zemí, pro něž bylo vítězství v této bitvě tak důležité - česká, slovenská a ukrajinská. Československá obec legionářská zorganizovala doprovodný program, který mimo jiné nabízel také komentované prohlídky po  bojišti. Atmosféru umocňovaly

dobové uniformy legionářských nadšenců. My jsme neváhali a rovněž jsme se na  místo boje vypravili. Do  zvláštní lahvičky jsme naplnili hlínu z bojiště v místě zákopů první linie, kterou obsadili příslušníci československého střeleckého pluku. Právě z  tohoto místa legionáři zaútočili na nepřítele. Po podrobném prozkoumání bojového pole jsme se opět vrátili ke stánku Československé obce legionářské, kde nám lahvičky zapečetili na  památku události, jež byla důležitým milníkem naší historie. Velice si cením toho, že jsme mohli být přítomni této významné akci. Byl to pro mě zážitek, kterým si budu stále připomínat statečnost a  oddanost našich vlastenců.


KONFERENCE 25

Ohlédnutí za konferencí DLSC 2017 na veletrhu IDET Ing. Miroslav Hrubý, CSc.

Fakt, že stávající společnost je stále závislejší na informačních a komunikačních technologiích, se zdá být nepopiratelný. Nedostatek kvalifikovaných pracovních sil v této oblasti pociťuje jak Česká republika, tak i další evropské státy.

Výjimkou není ani resort obrany ČR, a to zejména v  souvislosti s  aktuálními úkoly v oblasti zajištění kybernetické bezpečnosti. Na  vzdělávání požadovaných odborníků se v  rámci Armády České republiky významnou měrou podílí Katedra komunikačních a  informačních systémů (KIS) Fakulty vojenských technologií (FVT) Univerzity obrany (UO). V  rámci doprovodného programu CATE letošního veletrhu obranných a bezpečnostních technologií IDET 2017 proběhla rovněž v  Kongresovém centru BVV mezinárodní konference „Distance Learning, Simulation and Communication (DLSC 2017)“, která byla plně zabezpečena Katedrou KIS FVT UO. Již úvodní zvaná přednáška „Virtual Reality and its Role in Education“, kterou přednesla jedna z nejvýznamnějších a nejúspěšněji působících osobností Slovenské republiky v  oblasti aplikace moderních technologií ve vzdělávání profesorka Ľubica Stuchlíková z  STU Bratislava, vzbudila zaslouženou pozornost. Účastníci konference DLSC 2017 měli možnost vyslechnout celkem 35 příspěvků, z nichž 18 bylo prezentováno účastníky ze zahraničí a  17 z České republiky. Hlavním výstupem konference je Sborník konference DLSC 2017 na  nosiči CD v  rozsahu 354 stran („Distance Learning, Simulation and Communication 2017 CD Proceedings“, ISBN 978-807231-416-4). Tento CD sborník obsahuje celkem 47 příspěvků. Texty byly zpraco-

vány autory z České republiky, Polska, Rakouska, Ruska, Slovenska a Ukrajiny. Účastníci konference dále obdrželi tištěný sborník vybraných příspěvků konference DLSC 2017 v  rozsahu 229 stran („Distance Learning, Simulation and Communication 2017 Proceedings (Selected papers)“, ISBN 978-80-7231-415-7), který obsahuje 30 vybraných příspěvků z  celkového počtu 47 přijatých příspěvků konference DLSC 2017. Tento tištěný sborník již byl zaslán na  posouzení s cílem jeho indexace v databázi Web of Science a  je volně k  dispozici na  webu konference DLSC http://dlsc.unob.cz. Z  předchozích čtyř ročníků konferencí DLSC (DLSC 2009, DLSC 2011, DLSC 2013 a DLSC 2015) se podařilo indexovat všechny čtyři konferenční sborníky, což lze pokládat za  významný úspěch všech na konferencích DLSC participujících osob. Konferenci DLSC lze pokládat za významný příspěvek k  propagaci jak Univerzity obrany, tak publikačních výstupů zúčastněných autorů z  této vojenské vzdělávací instituce. Z  jednání konference DLSC 2017 vyplývá nutnost další vzájemně výhodné spolupráce s  domácími i  zahraničními partnery. Je žádoucí konfrontace různých úhlů pohledů jednotlivců ze stejných i zcela odlišných sociokulturních prostředí a platí, že i v současné technicky založené společnosti jsou osobní („face to face“) jednání, ať formální či neformální, nenahraditelná.


26

VÝCVIK

Posluchači UO se zúčastnili cvičení 7. mb „Screener 2017“ Josef Říha Foto: Ladislav Kabát, 7. mb

Velení 7. mechanizované brigády pozvalo posluchače UO na cvičení zpravodajských a průzkumných odborností „Screener 2017“, jehož hlavním cílem bylo procvičit vedení průzkumu, řízení průzkumu zpravodajským štábem a vyhodnocování informací.

Velitel PzS vydává rozkaz pro skupinu u plastického stolu na VVP Libavá v rámci přípravy skupiny na činnost v týlu protivníka První část cvičení proběhla od 21. 4. do  29. 4. na  VVP Libavá a  procvičovala se zde symetrická operace. Smyšlená země Ariana napadla zemi Atropii, kterou jsme měli za  úkol bránit a  nepřítele vytlačit za naši státní hranici. Po přesunu všech cvičících asi 130 km východním směrem cvičení pokračovalo od  30. 4. do  5. 5. 2017 v  Beskydech u  obce Karolinka, kde se procvičovala asymetrická operace. Protivník byl v té době zatlačen

útokem našich sil za státní hranici a začaly působit na  našem území povstalecké organizace, diverzanti, převaděči, pašeráci, uprchlíci a začalo etnické násilí. Vše to bylo značkováno reálně a rozehráváno virtuálně. „Screener 2017“ byl největším cvičením 7. mb v tomto roce. Společně s jejími příslušníky cvičilo asi 70 vojáků z  průzkumných jednotek z Rakouska, Slovenska, USA a Polska. Na cvičení byli z AČR

Průzkumná skupina našich posluchačů byla vysazena v Beskydech a vrtulník odlétá


VÝCVIK pozváni i vojáci ze 4. brigády rychlého nasazení, 53. pluku průzkumu a  elektronického boje, studenti modulu Velitel průzkumných jednotek Univerzity obrany a studenti pro OPFOR, příslušníci 13. dělostřeleckého pluku, 14. pluku logistického zabezpečení a další. Nástup asi 460 vojáků k  zahájení cvičení proběhl s  bojovou technikou (3x T-72, 16x BVP-2 a  desítky nákladních aut) na srubovém táboře Smilov ve VVP Libavá. Cvičení oficiálně zahájil plukovník Pavel Lipka, velitel 7. mechanizované brigády. „Pro nás všechny jsou následující dva týdny skvělou možností k  prověření vlastních dovedností, k  jejich zdokonalení a získání nových schopností, které lze v  budoucnu dobře zužitkovat,“ pronesl plukovník Lipka k nastoupeným vojákům. 26 posluchačů UO, kteří se cvičení zúčastnili, bylo rozděleno do  tří skupin. Jedna skupina posluchačů vytvořila průzkumnou skupinu (PzS), která v  týlu protivníka rozkrývala jeho sestavu a  činnosti. Druhá skupina působila na zpravodajském štábu, kde plánovala a řídila boj. Třetí skupina posluchačů hrála protivníka. Říká se jim též značkaři nebo po novém Opposing Forces - OPFOR. Průzkumná skupina (PzS) byla složena z posluchačů 12-2PZ, 11-2PZ a 135ŘPOS. PzS prokázala vysokou morálku a dobrou fyzickou připravenost. V chladných a deštivých podmínkách na VVP Libavá splnili úkol, což se nepodařilo některým i zkušenějším skupinám. Posluchači měli možnost procvičit si veškerou činnost od  přípravy skupiny, přes zasazení formou klamného útoku mechanizované čety na BVP-2, přes působení na pozorovacím stanovišti až po stažení do sestavy vlastních vojsk a  vytěžení. Druhý týden průzkumníci zjišťovali diverzanty, uprchlíky, převaděče, pašeráky a  povstalce poblíž slovenské hranice. Tyto asymetrické hrozby byly samozřejmě značkovány OPFORem, nebyly skutečné. Posluchači zařazení na  zpravodajský štáb působili v  mezinárodním prostředí, a  proto museli dobře mluvit a  psát anglicky a  umět spolupracovat. Na  zpravodajský štáb, jehož hlavním úkolem byla práce s  informacemi, byli zařazeni posluchači z  12-2PZ a  11-2PZ. Hodně se naučili, a  navíc někteří patřili i  mezi nejlepší. Jako např. rtm. Bc.  David AMRUZ (12-2PZ), který byl zařazen na část zpravodajského štábu zabývající se analýzou informací, byl vyhodnocen jako nejlepší briefer. Posluchači UO zařazení do  OPFOR značkovali první týden mechanizované jednotky protivníka spolu s  mechanizovanou rotou ze 72. mpr, mechanizovanou rotou ze 73. tpr a tankovou četou ze 73. tpr z Přáslavic. Vyzkoušeli si bojovat v obraně spolu s BVP-2 a T-72 na VVP Libavá za dodržování taktiky a norem boje. Přes tuto obranu se průzkumné skupiny snažily v  noci dostat do  týlu protivníka. Po  proniknutí skupin značkoval OPFOR jednotky protivníka v druhém sledu. Dru-

27

OPFOR z UO značkuje střelbu z minometu. Někde na okraji lesa ho sledují průzkumníci hý týden značkoval OPFOR zejména povstalce a uprchlíky v  Beskydech. Tito posluchači byli většinou z  3. a  4. ročníku (13-5ŘPOS1, 2, 3, 4, 11-2VMV, 122VMV, 21-2VCH, 21-2ZM, 23-5KIS-KT, 23-5VT2). Posluchači si vyzkoušeli vojenský život se vším, co k tomu patří, mezi vojáky od  bojových útvarů, možná po  skončení školy s  jejich budoucími podřízenými. Nyní však byli v  roli podřízených oni a mohli se učit. První týden si vyzkoušeli život na srubovém táboře Smilov a druhý týden ve  školách a  stanech v  Karolince. Toto ubytování bylo ale po krátkou dobu, posluchači zařazení do  průzkumné skupiny a  OPFORu spali po  dobu svého zasazení většinou v  lese. Působili v  neznámém terénu po  několik dní a  nocí,

během této doby používali Bojovou Dávku Potravin (BDP) nebo si připravovali vlastní stravu, plnili úkol a bojovali s  počasím. Posluchači zařazení na  zpravodajský štáb si vyzkoušeli štábní práci. Museli řádně připravovat rozkazy a úkoly pro podřízené průzkumné skupiny, protože ty je hned v praxi prováděly. Štáb tak měl hned odezvu, zda jimi vydané úkoly jsou proveditelné. Naučili se též pracovat v denní nebo noční směně a brífovat nadřízenému v  rámci Commander´s Update Briefing - CUB. Velice reálné podmínky, které byly na cvičení vytvořeny, není UO schopna pro posluchače připravit. Proto jsme rádi, že nás 7. mb pozvala na  toto cvičení a  rádi se zúčastníme i  v  dalších letech.

Průzkumná skupina na přesunu


28

SPORT

Univerzita obrany uspořádala mistrovství AČR v plážovém volejbalu mjr. Ing. Jan Sobotka, Ph.D. Foto: Viktor Sliva

Ve dnech 7. až 9. června se na Sokolském koupališti v Brně uskutečnilo Mistrovství Armády České republiky v plážovém volejbalu. Pořadatelé z Univerzity obrany připravili pro účastníky skvělé podmínky a navázali tak na předchozí úspěšné ročníky, které se konaly v Opavě. Záštitu nad turnajem převzal zástupce rektora - kvestor UO Ing. Milan Lauber, který ve středu 7. června mistrovství oficiálně zahájil. Za  krásného slunečného počasí bylo během třech hracích dnů pod dohledem oficiálních rozhodčích odehráno více než 65 zápasů. Mistrovství se zúčastnilo celkem 17 mužských a 8 ženských dvojic. V kategorii mužů zvítězili major Ing. Jan Sobotka, Ph.D.  a  kapitán Ing.  Petr Kos, druzí skončili rotmistr Petr Uhlárik a nadrotmistr Jiří Bryknar a  na  třetím místě četař Petr Mik a nadporučík Mgr. Petr Sochor. V  ženské kategorii zvítězily nadporučice Ing.  Gabriela Andrýsková a  nadporučice Ing.  Jana Baloghová, na  druhém místě skončily rotná Bc. Dana Černá a  Žaneta Kalmárová a  třetí místo obsadily poručice Ing.  Daniela Fišerová a  rotmistryně Ing. Bc. Iveta Segeťová. Mistrovství uzavřel turnaj mixů, do kterého se prezentovalo 19 dvojic. Turnaj ovládla dvojice nadporučice Gabriela Andrýsková a  nadporučík Petr Sochor,

druhé místo obsadila dvojice rotná Dana Černá a rotmistr Bc. David Sládek, na třetím místě skončili Bc.  Michaela Halová a rotmistr Petr Uhlárik. Celý turnaj se nesl v  přátelské a  pohodové atmosféře a  tak nezbývá než se těšit na  příští ročník armádního mistrovství, který se bude opět konat v  Brně pod patronátem Centra tělesné výchovy a sportu UO.


Nejsilnější ženy jsou ze šesté roty Viktor Sliva Tak by se dal slovy doktora Jana Migdaua shrnout nejvýznamnější poznatek, který vyplynul z průběhu letošního jarního sportovního dne rektora-velitele Univerzity obrany. Ten se uskutečnil ve středu 24. května a jeho pomyslné těžiště spočívalo v Kasárnách Jana Babáka. Atraktivní součástí programu sportovního dne se v posledních letech stala soutěž v přetahování lanem, v níž se utkávala družstva jednotlivých školních rot. Na rozdíl od předchozích sportovních dnů se tentokrát na vyžádání samotných studentek proti sobě nepostavily pětice mužů, ale týmy žen. V systému každý s každým se k vítězství propracovaly studentky šesté školní roty, které se do zápolení pustily s takovou vervou, že si ještě dlouho po skončení soutěže prohlížely, jak se pevné sevření lana podepsalo na jejich dlaních.


30

HISTORIE

Bitva u Kolína

Historické jednotky před bojovými ukázkami

Viktor Sliva

Téměř na den přesně po 260 letech se u památníku u obce Křečhoř uskutečnila připomínka jednoho z nejvýznamnějších střetnutí Sedmileté války. 18. června 1757 se na návrších nedaleko Kolína odehrála bitva, která ve svém výsledku zabránila vytržení Čech z Habsburské monarchie. Proti sobě zde na bitevním poli stanulo téměř devadesát tisíc mužů.

V polovině 18. století došlo k výrazně změně na  politické mapě Evropy. Snaha o  změnu územních nároků a  nové rozdělení námořních cest vedla k nahrazení dosavadních spojeneckých svazků novými uskupeními. Součástí konfliktu, který se rozšířil i  mimo Evropu a  byl později nazván Sedmiletou válkou, bylo i  obnovené střetnutí mezi rakouskou panovnicí Marií Terezií a pruským králem Fridrichem

II. Ten na počátku 40. let 18. století využil situaci po  nástupu mladé dědičky rakouského trůnu a  z  její monarchie vytrhl průmyslově vyspělé Slezsko. Na začátku roku 1757 vstoupilo jeho vojsko přes severní hranici do Čech se záměrem zmocnit se i této historické země. K  prvnímu střetu došlo u  Prahy. Rakouské vojsko vedené princem Karlem Lotrinským se zčásti rozprchlo a  zčásti

Polní ležení


HISTORIE ukrylo za pražské hradby. Následovalo několikatýdenní pruské dělostřelecké ostřelování Prahy. Na  pomoc obleženému městu vyslala panovnice rezervní armádu pod velením maršála Leopolda Dauna. Král Fridrich jí sebevědomě vyrazil vstříc pouze s částí svého vojska, což se posléze ukázalo jako strategická chyba. Daun nejenže měl výraznou početní převahu, ale také výbornou znalost terénu, protože zde několik let předtím prováděl polní cvičení. Svá vojska rozmístil na výšinách jihovýchodně od Plaňan. Pruské jednotky na  začátku bitevního dne postupovaly podél silnice z Prahy do  Kolína. Fridrich úporně hledal dostatečně vysoký bod, aby zjistil polohu nepřítele, rozmístěného na planině mezi obcemi Svojšov a Křečhoř. Jeho vojáci museli v  horkém červnovém dni ujít do  výchozích pozic až 20 kilometrů. K akci se Fridrich odhodlal po  poledni, kdy po  útoku na  pravé křídlo rakouské armády byla dobyta Křečhoř a kouř stoupající ze zapálených domů se stal znamením pro další jednotky. Obě armády využívaly lineární taktiku, postupovaly v  dlouhých liniích čelem proti sobě. Linie tvořilo několik řad mužů za  sebou, kteří na  povel střídavě stříleli na nepřítele. Fridrich se nižší početní stav svého vojska pokusil nahradit svým oblíbeným manévrem – útokem kosého šiku. Ten se však nezdařil a Daunova armáda postupem času začala získávat převahu. Král Fridrich se ještě postavil do čela vojska, aby svým příkladem strhl váhající jednotky. „Vy kanálie, to chcete žít věčně?“ obořil se král na vojáky, kteří se k  němu nepřipojili. Na  svou první porážku ve  velké polní bitvě reagoval Fridrich silnou hysterií. Jak později prozradili jeho důstojníci, během ústupu se na  náměstí v Nymburku rozbrečel a usnul. Rakouské vojáky na  bojišti zastihla tma a  ti zde museli přečkat celou noc. Bitva si vyžádala 6 tisíc mrtvých na straně Prusů a 3 tisíce na straně Rakušanů. Šlo o největší krveprolití Sedmileté války a celého 18. století. Pro tehdejší Evropu však mělo střetnutí velký význam. Rakouská armáda získala zpět svou pošramocenou pověst a  Marie Terezie naději na  znovuzískání Slezska. Především však zabránilo vytržení Čech z  habsburské monarchie a rozdělení českých zemí do  dvou státních útvarů. Samotná Marie Terezie označila 18. červen 1757 za den znovuzrození monarchie. Vítězství rakouského vojska se současně stalo nezamýšleným dokončením velké reformy císařského dělostřelectva, kterou od roku 1744 řídil polní maršál Josef Václav z  Liechtensteina. Jeho reforma byla kopírována dalšími státy (např. Prusko, Francie). Císařské dělostřelectvo bylo evropskou špičkou až do roku 1918 a  vysokou úroveň si udrželo i  po  vzniku Československé republiky. Z  vděčnosti za vítězství císařovna Marie Terezie založila Vojenský řád Marie Terezie, nejvyšší vojenské vyznamenání monarchie.

Bojová ukázka

Vlevo představitel císaře Fridricha II.

Vzpomínkový akt na kolínském náměstí

31


32 KULTURA

Brněnská kulturní scéna Dr. Vít Pospíšil Janáčkova opera na  scéně Mahenovy činohry uvádí 20. října v  režii Magdaleny Švecové za  řízení Ondreje Olose premiéru dvouaktové opery Nápoj lásky Gaetana Donizettiho. Jde o  jednoduchý příběh lásky, ohrožované chudobou hlavního hrdiny. Aby získal peníze na čarovný nápoj k okouzlení své vysněné děvy, dá se naverbovat k  vojsku. Nakonec je z  vojny vyplacen nečekaným dědictvím. Uvedený příběh prošel pery několika dramatických autorů. Na  počátku byla italská hra Čarovný nápoj od  Silvia Malaperty, publikovaná ve francouzské adaptaci v roce 1830 Stendhalem v Revue de Paris. Stendhala, občanským jménem Marie-Henri Beyla, hra zaujala nejen proto, že se odehrávala v 18. století ve francouzském Baskicku, ale hlavně vojenským motivem. V  jeho očích

šlo o kontrast mezi nucenou vojenskou službou královskému předrevolučnímu „Starému režimu“ a  službou francouzské republice, motivovanou étosem svobody a hlavně étosem francouzského „La Grande Nation – Velkého národa“ vytvořeného Napoleonem. Stendhal byl obdivovatelem císaře a  jako důstojník – dobrovolník se účastnil ruského tažení roku 1812. Jeho líčení bitvy u Waterloo bylo vzorem pro evropský literární realismus 19. století a jeho romány byly ve  20. století několikrát zfilmovány. Na  rozdíl od  něho byl Donizetti ušetřen vojenské služby v Italy nenáviděném Rakousku díky bohaté ženě, která za  něj zaplatila, aby se vyhnul povolání do armády, stejně jako hrdina Nápoje lásky. Stendhalovy romány se čtou a Donizettiho Nápoj lásky se hraje dodnes. Reduta premiéruje 13. října hru Teror Ferdinanda von Schiracha. Pokud příjmení autora znalcům německých dějin zní povědomě, jde opravdu o vnuka vedoucího nacistické organizace Hitlerovy mládeže Baldura von Schiracha a jeho pradědečkem byl Hitlerův fotograf Heinrich Hoffmann. O dvě století dříve manžel prababičky Emmy Middletonové von Schirach, Arthur Middleton signoval americké prohlášení nezávislosti jako jeden z otců zakladatelů Spojených států. Právník se specializací na trestní právo Ferdinand von Schirach z tohoto až komického rodového mixu uplynulých století nijak nevybočuje. Ve svých 45 letech se stal spisovatelem při zaměstnání a vydal 7 bestsellerů s líčením soudních případů. Televize ZDF natočila a odvysílala 6 z těchto příběhů s velkým diváckým ohlasem, což inspirovalo autora k napsání soudního dramatu Teror. Obžalovaným je major letectva, který v roce 2013 neuposlechl rozkaz a sestřelil unesené letadlo Lufthansy na lince Berlín-Mnichov, se kterým chtěl terorista narazit do fotbalového stadionu, kde právě sedělo 70.000 diváků. Diváci v roli porotců musí rozhodnout, zda je možné omluvit smrt 164 nevinných cestujících letadla záchranou podstatně většího množství diváků na stadionu. Porota si postupně vyslechne argumenty obou stran a utváří si názor, který se ale stále mění. Je to morální dilema, na které jsou lidské zákony krátké. Hlasování diváků – porotců je dlouhodobě zveřejňováno na webu a je zajímavé sledovat, jak odlišné může být v jednotlivých zemích. V Německu bylo přes 84 % pro nevinu, v Rakousku o 1% víc. Bude zajímavé, jak se režisér Martin Glaser vyrovná s aktuální látkou, zpopularizovanou nejen inscenací televize ARD odvysílanou na ČT2 loni na podzim, ale hlavně se současnou realitou.

Moravské zemské muzeum v Paláci šlechtičen do 22. října prezentuje pod názvem Království Benin: Bronzy zkropené krví nevelkou výstavu exponátů, za  nimiž by návštěvník musel jet nejlépe do  Britského muzea. Začalo to 18. února 1897, kdy britské jednotky vstoupily za podpory kulometů do  města Benin a  zlikvidovaly nezávislé beninské království. Našly zde hromady lidských obětí. Šlo o magický způsob jak odvrátit neštěstí a Binijci se tak pokoušeli zabránit dobytí města. Na nádvoří královského paláce pak vojáci našli desítky bronzových reliéfních desek. Evropští kolonizátoři byli v šoku a  nevěřili, že titíž Afričané, schopní barbarských obětí, vytvořili dokonalé bronzy pracnou metodou do  ztraceného vosku. Bronzy přičítali Egypťanům

a až roku 1910 německý afrikanista, archeolog Leo Frobenius objevil jejich místní původ. Unikátní artefakty inspirovaly tehdejší výtvarnou avantgardu a  přispěly ke  vzniku expresionismu, fauvismu a kubismu. Po vyvezení z Afriky se bronzy rozptýlily po  světových muzeích a brněnský etnograf František Pospíšil získal ve 20. letech 20. století šest Beninských bronzů pro Moravské muzeum. Při návštěvě brněnské Výstavy soudobé kultury 1928 viděl bronzy prezident Masaryk a označil je za moravský národní poklad. Z  šesti kusů zbyl dnes jediný a je k vidění na výstavě spolu s bronzy z Náprstkova muzea i  z  majetku galeristů. Jednotlivé exponáty jsou v ceně desítek tisíc až milionů korun.


Soutěžní křížovka o ceny! Vyluštěnou tajenku zašlete do 31. října 2017 e-mailem na adresu: listy@unob.cz Dva výherce odměníme věcnou cenou. Tajenka z č. 3: …v manželství velké věci. Výherci z č. 3: Ladislav Kozar Zdeněk Čížek

Šance pro dva čtenáře

Knihy do soutěže věnovalo nakladatelství HOST.

SUDOKU 4 6

3 2

9

2

3

8

6

1

1 5

4

9

8

7

1

5

3 5

1 5

7

5

8

5 1 7

1

3

3

1

8 2 6

2

4

9

9

7

5

1

6

7

2

1

1 3

8

4 6

9

Kdyby byl takt naprodej, kupovali . . .

7

8

6

7

3

9

4

7

8 3

8

6

4

9

3

6

3

3

7

5

2

9

3

7

2

3

2

4

1

1

3

sudoku na srpnové DNY – luštěte na exotické dovolené u moře, NA PROCHÁZKÁCH letní PŘÍRODOU NEBO JEN TAK V POHODLÍ DOMOVA 3

2

9

5 7

1 3 2

7

9 6

7 6

3

7

7 4

4

4

8

8

1

9 8

1

8

7

8

9

5 7

5

4 3

6 2

2

2

6

8

7 4

1

6

2 9

7 5

3 9

6

1

4

8 3

5 3

8

4

3

9

5

5

9 4

3

9

1

8

5

7

4

2

4

7 1

7

5


Kapitoly z vojenské historie Brna

Poválečný vývoj Kasáren Šumavská štprap. Bc. Libor Pliešovský Není bez zajímavosti si připomenout, že současné pojmenování Kasáren Šumavská podle ulice, v níž se nachází, je v  historii již čtvrté v  pořadí. Po  názvech Kasárna Františka Josefa I., Masarykova kasárna a poté Kasárna Adolfa Hitlera I  je současný název vcelku neutrální a tím pádem i stálý. Během poválečných úprav byl v roce 1950 vybudován Památník padlým příslušníkům druhého odboje, umístěný vpravo od  tribuny. Bohužel neznáme autora, ale v  prvotním počinu se mohlo jednat o náhradu původního legionářského památníku, který byl v letech okupace odstraněn, celkové uspořádání by tomu odpovídalo. Další stavbou, realizovanou hned v roce 1951, byla výstavba kuchyně mezi budovami č. 6 a 8. V roce 1953 až 1954 byla postavena krytá střelnice, situovaná za budovou č. 9 a v roce 1956 garáže autoškoly (dnes budovy č. 13 a 14). Dalším zásahem do vzhledu kasáren byla až výstavba budovy č. 3 v roce 1971, následovaná v  roce 1986 budovou č. 4. Celkovou skladbu tohoto prostoru a celkový vzhled mezi původní velitelskou budovou č. 1 a  bývalým důstojnickým kasinem (dnes Klub UO) se ale zásadně změnil v roce 1984 výstavbou budovy č. 24 - Automobilní haly a  manipulační plochy před ní. Zásadní změnou celkové dispozice kasáren byla terénní úprava celého nástupiště. To bylo dorovnáno, jeho spodní část byla zvednuta a  vše dokončila výstavba tribuny v  roce 1976. Ta musela být posunuta do levé poloviny nástupiště, protože zde již stál památník vybudovaný v roce 1951. Protože VA měla stále více a více studentů, potřebovala navýšit kapacitu učeben, došlo i k poslední změně vzhledu kasáren dostavbou velkokapacitních učeben 5A a 5B, které byly dokončeny v roce 1990. I  přes všechny ne vždy citlivé zásahy do  celkové dispozice jsou Kasárna Šumavská dobře dochovanou ukázkou původní vojenské architektury rakousko uherských kasáren, které bychom u nás hledali opravdu jen výjimečně. Němými svědky tehdejší doby jsou také staré stromy, kaštany, vysázené před více než 113 lety. Uvidíme je již na prvních snímcích z roku 1904, vyprovázely odtud vojáky do 1. světové války, zažily i návrat legionářů, prvorepublikový rozkvět, hanbu okupace z roku 1939, osvobození i pová-

Závěrečná část cyklu o Kasárnách Šumavská se bude zabývat poválečným obdobím. Jaké jednotky byly v kasárnách umístěny po ukončení II. světové války, se nám nepodařilo spolehlivě zjistit a ověřit, často se objevuje zmínka o minometné brigádě. Nicméně v roce 1951 byla kasárna jednoznačně jedním z objektů, které již patřily právě založené Vojenské akademii.

Pohled směrem od dozorčího vchodu k nástupišti, na tomto místě dnes stojí budovy 3 a 4, v budově je situována kantýna, možná, že zde byla také kuchyně, v záběru chybí prostor nástupiště vpravo. Co se stalo s  touto budovou je otázka, na  kterou bohužel neznáme odpověď.

lečnou obnovu a více jak polovinu svého života sledují vojenské studenty na jejich cestě k  důstojnickým hodnostem. Tak tomu bude určitě i v dalších letech. Všechny tyto informace se podařilo

shromáždit díky studentů FVL, dnes již 1. ročníku MN, pracovníkům kvestury, muzeu města Brna a archivu vydavatelství Ing. Vladimíra Filipa. Autor všem děkuje za ochotu a spolupráci.

Profile for Univerzita obrany

Listy Univerzity obrany XIII/4  

Poprvé na Svoboďáku • Znovu nejlepší • Nejlepší studentka FVZ • Nástup nováčků • Aktuality • Veletrh IDET 2017 • Studentská tvůrčí činnost •...

Listy Univerzity obrany XIII/4  

Poprvé na Svoboďáku • Znovu nejlepší • Nejlepší studentka FVZ • Nástup nováčků • Aktuality • Veletrh IDET 2017 • Studentská tvůrčí činnost •...

Profile for 99514
Advertisement

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded