__MAIN_TEXT__
feature-image

Page 1

LISTY UNIVERZITY OBRANY

DUBEN 2015


2015

2015

EXPONÁTY UNIVERZITY OBRANY V EXPOZICI MINISTERSTVA OBRANY MEZINÁRODNÍ KONFERENCE CATE 2015

Univer obrany


LISTY UNIVERZITY OBRANY

Z OBSAHU Reprezentační ples Univerzity obrany

3

POKOS ve školách

16-17

Dvouměsíčník Univerzity obrany Ročník 11 / číslo 4 akademický rok 2014/2015 Vydavatel Univerzita obrany Kounicova 65, 662 10 Brno IČ: 60162694 www.unob.cz

Příprava v poli

6-7

Mezi elitou AFCEA

20

Redakce Oddělení vnějších vztahů UO Kounicova 65, 662 10 Brno Telefon: 973 443 203 Fax: 973 442 160 E-mail: listy@unob.cz Vedoucí redaktor Mgr. Viktor Sliva viktor.sliva@unob.cz Redakční rada předsedkyně Ing. Hana Vlachová, Ph.D. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc. Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelské oddělení UO Tisková příprava a tisk Odbor prezentační a produkční Vojenský historický ústav Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OPP VHÚ a UO Evidenční číslo MK ČR E 15403 Uzávěrka čísla: 21. 4. 2015 Číslo 4 vyšlo: 30. 4. 2015 Foto na obálce: CEFE

Výcvik v Guyaně

14-15

Za polárním kruhem

l EDITORIAL Jaro na Univerzitě obrany začalo tradičně slavnostním shromážděním k  výročí přistoupení České republiky k Organizaci Severoatlantické smlouvy. Dále pak probíhalo ve znamení úspěchů našich studentů. Centrum bezpečnostních a  vojenskostrategických studií vyřadilo absolventy 27. Kurzu Generálního štábu s historickým přídomkem armádního generála Aloise Lišky. Fakulta vojenského leadershipu a  Fakulta vojenských technologií při společné ceremonii vyřadily absolventy doktorských studijních programů. Civilní student Lubomír Almer byl oceněn prestižní cenou Regional Distinguished Young AFCEAN. Studenti Fakulty vojenského zdravotnictví v  soutěži „Medik roku“ dokázali obsadit medailová místa a prokázali, že patří ke špičce ve svém oboru. Mezi oceněnými úspěšnými příslušníky Univerzity obrany nebyli ale jen studenti. Děkan Fakulty vojenského zdravotnictví udělil Cenu děkana za  vědeckou práci za  rok 2014 vědeckému pracovníkovi fakulty. Na předání ceny Meritorious Service Award čeká také jeden z ředitelů

22

l

české pobočky asociace AFCEA, příslušník Fakulty vojenského leadershipu podplukovník Ing. Petr Hrůza, Ph.D. Studenti prvního ročníku vojenského studia se zatím na budoucí úspěchy připravovali během polního výcviku, završeného komplexním cvičením. Studenti třetích ročníků Fakulty vojenského leadershipu a  Fakulty vojenských technologií se již posunuli dál a absolvovali své první odborné stáže u vojenských útvarů. Příslušníci Univerzity obrany na jaře pokračovali v šíření osvěty a seznamovali českou mládež s  úlohou Armády České republiky v  rámci Systematické a  diferencované přípravy občanů k obraně státu (POKOS). Tento program je jedním z  předpokladů vytvoření potřebných schopností k zajišťování obrany jednotlivců i celé společnosti. A kdo ví? Příslušníci Univerzity obrany možná některé žáky zaujmou natolik, že za několik let se s nimi opět setkají, tentokrát již jako s řádnými studenty UO. Ing. Hana Vlachová, Ph.D.


ZP R Á V Y

Připomínka vstupu do NATO V aule Univerzity obrany proběhlo ve čtvrtek 12. března odpoledne slavnostní shromáždění k 16. výročí přistoupení České republiky k Organizaci Severoatlantické smlouvy. Akce se zúčastnili příslušníci UO, pedagogové, studenti a hosté z řad partnerských spolků a organizací.

Shromáždění zahájil jménem rektora-velitele UO brigádního generála Bohuslava Přikryla prorektor pro vnitřní řízení plukovník gšt. Miloslav Bauer, který zhodnotil význam aktu, který byl stvrzen podpisem zúčastněných stran 12. března 1999. „Česká republika vstupem do NATO vyjádřila svou pevnou vůli a odhodlání sdílet se svými spojenci odpovědnost za ochranu a  prosazování zásad mírového soužití mezi státy, respektování základních lidských a  civilizačních práv, rovnoprávnost v mezinárodních vztazích a za uplatňování demokratických přístupů při řešení sporných otázek,“ uvedl plukovník gšt. Bauer. Výrazem uznání přínosu ČR do  aliančního úsilí je mimo jiné i  zvolení současného náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Petra Pavla

do čela Vojenského výboru NATO. V  dalším průběhu shromáždění se s  přítomnými podělil o  své zkušenosti z  výcviku afghánských pilotů inspektor vzdušné střelby leteckého křídla 22. základny vrtulníkového letectva Sedlec major Jan Vanický. Ten po  krátkém videospotu zachycujícím vrtulníky během výcvikových letů hovořil o  používané technice a podmínkách, za jakých probíhá spolupráce v  rámci této dlouhodobé afghánské mise. Místopředseda Městského výboru

Českého svazu bojovníků za svobodu v  Brně Jan Jandl pak ve  svém vystoupení připomněl historický kontext vstupu České republiky do  NATO a  význam jejího členství v alianci za současné mezinárodní situace. V rámci nedávných oslav 10. výročí založení UO byli pamětním odznakem oceněni další čtyři představitelé partnerských spolků za rozvoj spolupráce s univerzitou. Shromáždění bylo ukončeno hymnou NATO. Text a foto: Viktor Sliva

Návštěva náměstka Jakuba Landovského Hned dvou rolí se zhostil teprve nedávno jmenovaný náměstek ministra obrany Jakub Landovský během své první návštěvy Univerzity obrany. Ve čtvrtek 9. dubna dopoledne se nejprve jako vysoký představitel resortu obrany setkal s vedením jediné vojenské vysoké školy v ČR a poté na půdě Centra bezpečnostních a  vojenskostrategických studií vystoupil před posluchači jako přednášející na  téma Mezinárodní právo válečné. Jakub Landovský vystudoval politologii na  Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a práva na fakultě v Praze a Západočeské univerzitě v Plzni. Jeden rok studoval na  Oregon State University v  USA. V  předchozích dvou letech působil jako advokát a přednáší na Karlově Univerzitě. Je synem herce a  disidenta Pavla Landovského. Jak uvedl během setkání, jeho funkce politického náměstka „se usadí“ až po 1. 7. letošního roku, kdy v účinnost vstoupí nový služební zákon. „Má funkce na ministerstvu je průřezová, nespadá pod ni žádná velká sekce, ale její agenda přesahuje do  mnoha oblastí,“ definoval nový náměstek svou roli v rámci resortu.

2

Se strukturou a posláním Univerzity obrany seznámil Jakuba Landovského rektor-velitel UO brigádní generál Bohuslav Přikryl, který mimo jiné zmínil snahu univerzity přejít na  základě legislativních změn na systém vícezdrojového financování. Náměstek Landovský se pak zajímal o  publikační činnost pedagogů a  ocenil záměr vybudovat v  Brně středoevropské univerzitní centrum zaměřené na obranu. „Univerzita působí podobně jako americká DARPA a  víme, že se na  ni můžeme v  otázkách védy a  výzkumu s  důvěrou obrátit,“ zhodnotil Jakub Landovský postavení školy na poli inovací. Po  necelé hodině Jakub Landovský předstoupil před studenty právě probí-

hajícího Kurzu vyšších důstojníků a další posluchače, aby se s  nimi podělil o  poznatky z  oboru, kterému se dlouhodobě věnuje. Nejprve zmínil základy mezinárodního práva veřejného a v této souvislosti s posluchači diskutoval na téma, zda samozvaný Islámský stát v  současnosti naplňuje atributy suverénní země. „Jeho vedení má na rozdíl od předchozí teroristické strategie ‚hit and run‘ přelomovou ambici vykonávat některé funkce státu, ale státem není,“ shrnul Jakub Landovský tuto diskusi. V dalším čase přednášky se pak věnoval hlavní části tématu, tedy mezinárodnímu právu válečnému. Text a foto: Viktor Sliva


P LE S

XI. reprezentační ples Univerzity obrany V sobotu 21. února proběhl v prostorách OREA hotelu Voroněž XI. reprezentační ples Univerzity obrany. Návštěvníci prestižní akce stejně jako v předchozích letech zcela zaplnili společenské prostory hotelu. Organizátoři pro ně připravili bohatý zábavný program, dokladem jehož spokojeného přijetí byl po většinu času zcela zaplněný taneční parket. Hosté měli k  dispozici několik společenských místností s  rautem, jako byl hlavní sál, Grill Bar, Delta sál a  restaurace v 1. poschodí. Při vstupu do hotelu byli hosté vítáni studenty držícími hořící louče. Bohatým programem účastníky plesu provázela moderátorská sourozenecká dvojice Adéla a Dalibor Gondíkovi a během večera vystoupila zpěvačka Jitka Zelenková a imitátor Vladimír Hron. Mezi účastníky plesu byli vedle představitelů domácí Univerzity obrany, pedagogů a  studentů také vzácní hosté, a  to místopředseda výboru pro obranu Poslanecké sněmovny PČR Bohuslav Chalupa, náměstkyně pro řízení sekce právní MO Alena Netolická, náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky brigádní generál Rostislav Pilc, emeritní rektoři Univerzity obrany a další představitelé ministerstva obrany a české armády. Přítomni byli rovněž zástupci civilních vysokých škol, partnerských organizací a  spolků a  studenti z  Tereziánské vojenské akademie z  Vídeňského Nového Města. Krátce po  půl osmé pozvali sourozenci Gondíkovi k  sobě na  pódium rektora-velitele Univerzity obrany brigádního generála Bohuslava Přikryla. Ten ve  svém proslovu uvítal všechny přítomné a  popřál jim pěkný večer plný zábavy. Hosté a návštěvníci se pak mohli inspirovat při úvodním předtančení v podání tanečníků z TŠ Danza, k tanci hrál a  zpíval taneční orchestr Brand New Band, dále vystoupila zpěvačka Jitka Zelenková a hodinu před půlnocí zahájil svůj hudební a  imitační program Vladimír Hron. Příznivce lidové hudby potěšili v  přilehlých prostorách hudebníci VUS Ondráš. V restauraci v prvním podlaží se o zábavu na diskotéce postaral DJ Libor Kralovič, takže o tanec a dobrou zábavu nebyla nouze. O  půlnoci proběhlo losování prémií plesu. Text a foto: Viktor Sliva

3


ZP R Á V Y

Vyřazeni účastníci nově koncipovaného kurzu GŠ V prostorách klubu Univerzity obrany na Šumavské ulici bylo ve čtvrtek dopoledne slavnostně vyřazeno osm absolventů 27. Kurzu Generálního štábu, který nesl historický přídomek armádního generála Aloise Lišky. Osvědčení o absolvování kurzu předával spolu s rektorem-velitelem Univerzity obrany brigádním generálem Bohuslavem Přikrylem i zástupce náčelníka Generálního štábu generálmajor František Malenínský, který účastníky označil za pionýry nového pojetí kurzů Generálního štábu. V  souladu s  aktuálními požadavky AČR byl v  nově pojatém kurzu kladen větší důraz na aktivní participaci studentů na  procesu vzdělávání a  také na  změnu způsobu myšlení, na  všeobecný rozhled a  ostatní osobnostní charakteristiky typické pro vyzrálou osobnost občana –

shrnul generálmajor Malenínský své hodnocení absolventů kurzu. Pět účastníků absolvovalo kurz s vyznamenáním, dva z  nich byli navíc oceněni za  dosažené výsledky. Plukovníkovi generálního štábu PhDr.  Romanu Bisovi, MBA, veliteli Velitelství Vojenské policie

sledky a vzorné plnění úkolů v  průběhu celého kurzu. Generál Bohuslav Přikryl i  oceněný plukovník gšt. Roman Bis  se ve  svých vystoupeních dotkli významného rysu nového pojetí kariérových kurzů, kterým je posílená zpětná vazba. „Vedení školy i  Centra bez-

„Jste generace, na níž může armáda opravdu stavět svou budoucnost.“ profesionálního vojáka. Generálmajor Malenínský ocenil rozhodnutí zkrátit kurz z ročního trvání na šest měsíců. „Pro mě jste pionýři, jste první kurz, který má zkušenost, co to je šest měsíců se učit, připravovat závěrečné práce a  zároveň se chystat na jejich obhajobu,“ uvedl zástupce náčelníka GŠ. Kvalitu připravených závěrečných prací přitom o  den dříve mohl sám posoudit jako předseda zkušební komise. „Jste generace, na  níž může armáda opravdu stavět svou budoucnost,“

4

Tábor, udělil zástupce náčelníka GŠ věcný dar za dosahování výborných studijních výsledků a  aktivní přístup k  plnění povinností v průběhu celého studia. Rektor-velitel Univerzity obrany Bohuslav Přikryl pak na návrh ředitele Centra bezpečnostních a  vojenskostrategických studií udělil svou cenu plukovníkovi generálního štábu Ing.  Vratislavu Osvaldovi, zástupci ředitele – řediteli odboru výcviku a  vzdělávání Centra ochrany proti zbraním hromadného ničení Vyškov za  výborné vý-

pečnostních a vojenskostrategických studií si uvědomují význam vzájemné interakce mezi učiteli a  vámi. V  tomto ohledu jsme přijali řadu opatření, umožňujících reagovat na  vaše vznesené podnětné připomínky, které zapracujeme do  nové učební dokumentace,“ uvedl rektor-velitel směrem k absolventům právě zakončeného 27. Kurzu Generálního štábu armádního generála Aloise Lišky. Text a foto: Viktor Sliva


ZP R Á V Y

Doktorské studium na UO obohatilo vojenskou praxi „Začal jsem se na plánování a řízení dívat z pohledu informatiků, musel jsem proniknout do jejich tajů. Tedy ne přímo do programovacích jazyků, ale spíše metod, které ke své práci používají, abych jako zadavatel mohl dát jasné požadavky, které jsou schopni splnit,“ popisuje jeden z  přínosů svého právě završeného doktorského studia na Fakultě vojenského leadershipu Univerzity obrany velitel 15. ženijního pluku plukovník gšt. Ing.  Róbert Bielený, Ph.D., MSS. Doklad o  úspěšném ukončení studia převzal spolu s  dalšími 15 absolventy ve  čtvrtek 26. března v  aule Univerzity obrany. Slavnostního ceremoniálu se spolu s  prorektorem pro vzdělávání a  záležitosti studentů prof. RNDr. Zdeňkem Zemánkem, CSc. a  akademickými hodnostáři obou brněnských fakult Univerzity obrany zúčastnili i početní hosté, příbuzní a známí promovaných absolventů. Akademický slib složilo a  své diplomy převzalo nejprve 13 nových

doktorů, kteří nejvyšší vysokoškolské vzdělání získali na Fakultě vojenského leadershipu. „Vstoupili jste mezi výkvět společnosti, který kromě hlubokých teoretických a  praktických poznatků a  schopnosti aplikace odpovídajících metod v  daném oboru musí splňovat i  další atributy,“ obrátil se k  absolventům děkan fakulty plukovník doc.  Ing.  Vladan Holcner, Ph.D.: „Jedná se především o  vnitřní pokoru, poctivost a  čestnost. Jsou nezbytné pro to, abyste i do budoucna mohli být nejenom předními odborníky ve svých oborech, ale především opravdovými, široce respektovanými osobnostmi.“

Třem absolventům doktorského studia na Fakultě vojenských technologií poté popřál její děkan plukovník doc.  Ing.  Libor Dražan, CSc., aby nabyté znalosti a  poznatky mohli uplatnit nejen v Armádě České republiky nebo na Univerzitě obrany, ale také na jiných školách, ve vědě a výzkumu, ve státní správě či dalších oblastech lidské činnosti. Právě praktické uplatnění výsledků svého studia si vzal za  cíl plukovník gšt. Róbert Bielený při výběru tématu své disertační práce. „Chtěl jsem zpracovat téma, které přinese něco pro vojsko z mého tehdejšího pohledu velitele ženijního praporu či náčelníka ženijního vojska. Jde o ženijní podsystém velení a řízení v podmínkách network-enabled capability,“ ohlíží se za svou někdejší volbou plukovník gšt. Bielený. Na základě disertační práce se mu podařilo připravit podmínky pro projekt obranného výzkumu, který v současnosti dobíhá s komerčním dodavatelem a který se nyní bude ve vojsku testovat. Text a foto: Viktor Sliva

Ocenění prezidenta Studentského klubu AFCEA Prezidentovi Studentského klubu AFCEA na Univerzitě obrany a jednomu ze šesti ředitelů české pobočky asociace podplukovníkovi Ing. Petru Hrůzovi, Ph.D. bude udělena cena Meritorious Service Award za rok 2015. K předání ceny dojde na slavnostním večeru 4. května v Convention Center v americkém Baltimoru v rámci sympozia Defensive Cyber Operations.

Cena Meritorious Service je udělována především za významný přínos asociaci AFCEA a  dále za  profesionální výsledky. Držitelé jsou vybíráni AFCEA International Awards Commitee, přičemž se obvykle přihlíží k ocenění na národní úrovni nebo k zisku ocenění Young AFCEAN Emerging Leadership. Současně se zveřejněním této zprávy udělila Česká pobočka AFCEA podplukovníkovi Petru Hrůzovi (na  snímku vpravo) Medaili za zásluhy za osobní podíl spojený s rozvojem a propagací AFCEA a za dlouhodobou podporu aktivit české pobočky. V  loňském roce se podplukovník Hrůza podílel mimo jiné na  organizaci a  zabezpečení konference Future Crises v  Praze

a setkání Evropských studentských klubů a  jejich akademických poradců s  novým prezidentem AFCEA International generálporučíkem Robertem Shea a viceprezidentkou AFCEA International pro členské záležitosti Tinou Jordan, které se loni v říjnu uskutečnilo rovněž v Praze. Na květen letošního roku pak prezident Studentského klubu AFCEA na  UO připravuje programové zaměření a výběr řečníků na odborném vzdělávacím semináři „Základy kybernetické bezpečnosti pro vedoucí pracovníky“, jenž bude součástí brněnského veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2015. Text a foto: Viktor Sliva

5


V Ý C V IK

Zimní premiéra v poli Jeden z posledních záchvěvů letošní zimy zastihl studenty prvního ročníku Fakulty vojenských technologií rozptýlené po četách v terénu Vojenského výcvikového prostoru Březina u Vyškova. Na počátku března zde absolvovali komplexní polní cvičení, které prověřilo jejich vojenské dovednosti, jež získali během předchozích dnů v rámci praktického výcviku v poli. Některé ze studentů ráno probudily sněhové vločky, které se jim snášely na tváře, opatřené maskovacími barvami. Ke  krátkému spánku mohli ulehnout až poté, co absolvovali více než dvacetikilometrový noční pochod s výstrojí, během něhož plnili půltucet stanovených úkolů. Dvě čety našly zázemí v  prostoru, který je nazýván U tří jedlí. Zde je zřízeno cvičiště pro vojáky odcházející do  misí, které evokuje prostředí afghánské vesnice. „Po celou dobu pobytu probíhalo organizované střežení, v němž se studenti postupně střídali. Byly tady vybudovány okopy a procvičovali jsme reakci na povel bojový poplach,“ popisuje dění během předchozích hodin vrchní praporčík Univerzity obrany štábní praporčík Libor Pliešovský, který cvičení absolvoval se studenty.

6

Nyní se zde obě čety formují k přesunu na shromaždiště, kde bude cvičení ukončeno. Studenti s únavou ve tvářích kontrolují své zbraně, výstroj a  řadí se do  pochodového tvaru. Čeká je posledních několik set metrů z celkové vzdálenosti více než dvou desítek kilometrů, jež cvičení zahrnovalo a  současně odhalilo jeden z problémů mladé generace – nepříliš dobrou fyzickou kondici. „Po desátém kilometru u nich nastal takový zlom,

začali mít problémy, aby unesli výstroj, aby dávali pozor a obecně zvládli tu taktickou situaci,“ hodnotí průběh cvičení štábní praporčík Pliešovský. Z únavy pak pramení chyby. „Studenti neumějí využít ochranné vlastnosti okolního terénu, aby se kryli, například v příkopu nebo za hromadou materiálu, zůstávali někdy strnule stát na silnici a mysleli si, že je tam bůhví co ochrání,“ doplňuje štábní praporčík. „Záleží na  tom, proti komu hrajete,“


V Ý C V IK

odpovídá svobodnice Iveta Tanenbergerová, v civilu fotbalistka brněnské Zbrojovky na  dotaz, zda i  pro ni byl druhý „poločas“ komplexního cvičení výrazně horší. Z  plněných úkolů za  nejobtížnější označuje protichemickou ochranu: „I když to máme natrénované, při té únavě nám sundání batohů a  nasazování masek a pláštěnek trvalo přece jen déle.“ Její slova potvrzuje i  svobodník Jan Simon: „Nejtěžší byl konec, z potřeby spánku vyplývaly špatné reakce, byly příliš dlouhé.“ Pět čet studentů Fakulty vojenského leadershipu se krátce před devátou hodinou setkává na určeném shromaždišti a krátce nato odjíždí do  areálu VeV-VA. Mezitím se v jedné ze zdejších poslucháren setkává rektor-velitel brigádní gene-

rál Bohuslav Přikryl s instruktory a  pracovníky Katedry taktiky, pod jejíž garancí výcvik v  poli probíhal. Podle vedoucího katedry plukovníka Jaroslava Kozůbka první poznatky a  dílčí vyhodnocení právě ukončeného bloku praktické přípravy svědčí o tom, že nový systém přípravy je kvalitnější, než systém předchozí. Generál Přikryl se poté obrací na  instruktory, z nichž mnozí působí u bojových útvarů, aby vznesli své připomínky k  průběhu výcviku: „Každý podnět je cenný pro to, aby nejen nastávající letní běh přípravy v poli, ale v budoucnu celý výcvik důstojnického sboru odpovídal požadavkům ozbrojených sil ČR.“ Jako podstatný je především přijat názor, že současné půldenní zaměstnání by bylo vhodné rozšířit na celodenní a účelné by rovněž mělo

být vydání zbraní studentům na celou dobu taktické části výcviku, aby za  ně nesli zodpovědnost a věnovali větší péči jejich údržbě. Ve  stejné době, ale na  jiném místě areálu VeV-VA pokračuje praktický výcvik studentů druhé brněnské součásti školy – Fakulty vojenských technologií. Na ně čeká prezentace dělostřelecké techniky, konkrétně samohybné houfnice DANA a obrněného transportéru Pandur II 8x8. Studenti se dělí na družstva a ta se samostatně seznamují s  motorovou částí vozidel a poté s jejich výzbrojí. Za chvíli se začíná otáčet věž Rafael – neklamné znamení, že instruktor prezentuje jednotlivé systémy, jimiž je tato bojová nástavba vybavena. Do  útrob obrněného transportéru vstupuje také svobodník Adam Vacek, jehož na Univerzitu obrany přivedl zájem o profesi pilota. „Teď, když se na to dívám s odstupem, tak se mi zajímavé zdají být jak zbraně a munice, tak bojová vozidla,“ hodnotí posun ve svém zájmu student prvního ročníku. Od definitivního rozhodnutí o  profesní specializaci jej však dělí ještě dva roky studia. Autobusy a  nákladní vozy přivážejí do  areálu VeV-VA studenty FVL, kteří právě ukončili komplexní polní cvičení. Mezi nimi i  svobodníka Jana Leštínského, který, na rozdíl od předchozího pobytu v terénu, upoutává mezi svými kolegy pozornost díky maskování, kterým opatřil svou přílbu. Na dotaz, jak bude vypadat úplný závěr výcviku po  noci strávené v  poli, odpovídá: „Teď nás čeká čištění zbraní a údržba materiálu. A teprve pak odpočinek.“ Text: Viktor Sliva Foto: Pavel Kinc a Viktor Sliva

7


ÚSPĚCH

Studenti FVZ opanovali soutěž Medik roku 2015 Ve dnech 11. a 12. dubna 2015 se v Prachatické nemocnici konal první ročník vědomostně-dovednostní soutěže „Medik roku“. Soutěž šestičlenných týmů byla organizována v Prachatické nemocnici holdingem Jihočeské nemocnice pod záštitou hejtmana Jihočeského kraje. Cílem celé akce bylo ukázat studentům i  veřejnosti, že i  menší okresní či krajské nemocnice mohou nabídnout zajímavé pracovní prostředí, profesní růst, kvalitní zázemí a moderní lékařské technologie i kvalitu pro pacienty. Mezi patnácti registrovanými týmy reprezentujícími téměř všechny lékařské fakulty u nás i na Slovensku nechyběly ani dva týmy studentů 5. ročníku Vojenského všeobecného lékařství z  Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. V  soutěžních disciplínách, ve  kterých jsme jako soutěžící museli popsat například CT snímky, bezchybně rozpoznat chirurgické a  gynekologické instrumentárium či provést kardiopulmonální resuscitaci nebo punkci kontrolovanou ultrazvukem, došlo dokonce i  na  simulaci operace se suturou kůže na  čas. Po  celodenním programu v  Prachatické nemocnici a.s. následoval společenský večer, kterým provázel stand-up komik Lukáš Pavlásek. Vyhlášení výsledků bylo pro nás všechny příjemným překvapením, i když ne až tak velkým, poněvadž se oba týmy reprezentující AČR po  celou dobu plně soustředily na výkon a profilovaly se jako favorité. Disci-

plinovanost zástupců z naší fakulty vypíchli i  někteří lékaři z  řad organizátorů. Oběma družstvům se podařilo umístit na  medailových pozicích. Tým rotmistra Matěje Kasala ve složení - rotmistr Jan Kratochvíl, rotmistr Martin Kment, rotmistr Marcel Mareš, rotmistr Petr Stodola a rotmistr Ondřej Kuliha - dovezl do  Hradce Králové krásnou třetí pozici. Tým rotmistra Jakuba Hrabaščáka ve  složení - rotmistr Adam Pavlík, rotmistr Vlastimil Mazura, rotmistr Luboš Karásek, rotmistr Roman Blanař a  rotmistr Ondřej Rada - se vyšplhal až na  pomyslný vrchol a celou soutěž vyhrál.

8

Vítězové obdrželi putovní pohár a dort spolu s dalšími cenami, mezi nimiž nechyběly poukazy na stáže na vybraných odděleních jihočeských nemocnic a slevové poukazy na odbornou lékařskou literaturu. Svým umístěním naši reprezentanti prokázali, že umí v modelové praxi uplatnit těžce nabyté znalosti a  zkušenosti a  potvrdili tak léta diskutovanou myšlenku, že studenti FVZ UO patří ke špičce v medicíně. Text: rtm. Ondřej Kuliha Foto: pořadatel akce


OC E N Ě N Í

Cena děkana FVZ Dekret o udělení „Ceny děkana za vědeckou práci za rok 2014“ převzal v pondělí 30. března na zasedání Vědecké rady Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany PharmDr.  Juraj Lenčo, Ph.D. Cena je každoročně udělována jednomu vědeckému pracovníkovi fakulty na základě návrhů předložených proděkanovi pro vědeckou činnost, ze kterých Vědecká rada v tajném hlasování vybere jeden a doporučí jej děkanovi fakulty. Doktor Lenčo se v roce 2014 podílel na publikování osmi článků v zahraničních odborných časopisech se souhrnným impakt faktorem 24,1. Hlavní náplní jeho práce na  Katedře molekulární patologie a biologie je výzkum molekulární patogeneze tularémie zvané též zaječí nemoc, kterou způsobuje bakterie Francisella tularensis. V Česku se touto nemocí ročně nakazí okolo stovky lidí většinou při manipulaci s odlovenou zvěří. Sto nakažených lidí ročně nezní jako velká hrozba, proč se tedy bakterií zabývají zde, kde probíhá základní a aplikovaný obranný biologický výzkum? „Tato bakterie je snadno kultivovatelná, velmi infekční, lze ji šířit aerosolem a neexistuje proti ní certifikovaná humánní vakcína. Nese tak vysoký potenciál zneužití jako biologická zbraň. Americká agentura Centers for Disease Control and Prevention proto řadí F. tularensis do  kategorie nejnebezpečnějších biologických agens, kam patří i  anthrax nebo virus eboly. K  žádnému zneužití této bakterie zatím naštěstí nedošlo, ovšem teroristické útoky z 11. září přiměly vlády mnoha států k  obezřetnosti a  začaly se obranou proti této hrozbě vážně zabývat. I nedávné události z Afriky bohužel jasně ukázaly, jak je

potřebné se biologickým hrozbám věnovat právě v čase, kdy žádné akutní nebezpečí nehrozí.“ vysvětluje doktor Lenčo. Analýzou bílkovin tohoto mikroba se vědci snaží například zjistit, jakým způsobem vyvolává nemoc. F. tularensis při tom zneužívá mimo jiné fagocyty (bílé krvinky určené právě k likvidaci mikroorganismů), které dokáže infikovat a množit se v nich. Bílkoviny jakožto finální stavební materiál poskytují přesnější informace o  dějích v  živých systémech, než umožňuje analýza DNA, jak mi doktor Lenčo vysvětluje na  příkladu housenky a  motýla. Ty mají sice stejnou DNA, ovšem již na  první po-

hled se od sebe zásadně liší. Výzkumníci doufají, že nalezení proteinů F. tularensis důležitých pro průběh infekce přispěje k  vývoji vakcíny nebo specifické terapie. Tularémii je možné zvládnout antibiotiky, na ně se ale časem může vyvinout rezistence, jak je pozorováno u jiných bakterií. PharmDr.  Juraj Lenčo, Ph.D.  vystudoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v  Hradci Králové. Jak se dostal k výzkumu na naší fakultě? „Během studia jsem odjel do  Vídně, kde jsem měl vypracovat diplomovou práci v oblasti organických syntéz. Díky náhodě jsem se ale nakonec ocitl v laboratoři zaměřené na analýzu bílkovin. Tam jsem se také dozvěděl o hradeckém pracovišti.“ Práce na  fakultě ho naplňuje. Zdůrazňuje, že dosažené výsledky nejsou jeho, ale celého kolektivu. Cena děkana ho samozřejmě těší, ještě větší radost by mu udělalo zjednodušení administrativy při administraci projektů, především pak při pořizování materiálu. Centrální elektronický systém objednávek, jehož cílem je zejména snížení cen nákupu, s  sebou bohužel přináší i to, že potřebný materiál, který objednával vloni na jaře, mu byl dodán na podzim. Text: rtm. Richard Mach Foto: Dita Zetochová

9


PŘEDNÁŠKA

Nevšední přednáška věnovaná budoucím personalistům Ve čtvrtek 19. února připravili příslušníci skupiny personálního managementu a práva Katedry ekonomie zajímavou událost – studenti všech ročníků modulu Řízení lidských zdrojů měli příležitost vyslechnout přednášku Mgr. Ing. Luďka Lávičky z firmy M. C. TRITON, týkající se personální problematiky v praxi. Mgr. Zbořil, který lektora pozval, otevřel přednášku myšlenkou, že i s ohledem na důležitost teorie bude to, co studenti uslyší, vzácné a určitě zajímavé – jde přece o věci aktuální a praktické. Luděk Lávička je osobou s velice zajímavou minulostí – bývalý voják z povolání, major v  záloze účastník tří zahraničních misí, vystudovaný psycholog, který se po skončení aktivní služby vydal na dráhu personálního poradenství a  v  současné době pracuje jako konzultant pro lidské zdroje ve firmě M. C. TRITON v Praze. Sedmdesát procent jeho práce činí vyhledávání a výběr lidí – na zadání klienta vyhledává vhodné kandidáty. Zbývající část jeho práce se skládá, jak se sám vyjádřil, z personálního a  psychologického poradenství jak malým, tak i velkým firmám. Na  začátku přednášející zdůraznil, že

10

bychom jako budoucí personalisté měli mít náhled na trh práce. Podle jeho slov je kvalitních lidí na trhu práce čím dál tím více a  v  poslední době je trendem příliv stále většího množství kvalifikované zahraniční pracovní síly do České republiky. Proto je důležité, abychom nejen jako budoucí HR manažeři, ale i  jako studenti už teď na sobě neustále pracovali, učili se novým věcem a  hlavně jazykům, s  cílem zvyšovat svou konkurenceschopnost na  trhu práce. Současný trend chápe personalistu jako „obchodního partnera“, až 50 % manažerů od  personalistů očekává mimo jiné i  obchodní předpoklady. To znamená, že personalisté musejí znát velmi dobře „řemeslo“ firmy, tzn. cíle, produkty, služby, používanou techniku, technologii, organizační kulturu. Asi nejzajímavější částí přednášky bylo sdílení zkušeností přednášejícího týkajících se podkladů do výběrového procesu, konkrétně životopisů. Překvapující byl fakt, že se téměř 90 % uchazečů neumí prodat. Pan Lávička popsal několik případů, se kterými se během své praxe setkal. Uchazeči neumějí napsat přihlášku do  výběrového řízení ani motivační dopis, velké chyby se vyskytují i při vložení fotografie do životopisu. Do životopisu se v realitě vkládají fotky z oslav, táboráku, v plavkách, v kleče, nebo dokonce i fotky staré 20 let. A pak se stává, že uchazeče, který se dostaví na personální pohovor, personalista vůbec nepozná. Většina ze studentů si myslí, že nalezením pracovního místa vše končí. Nicméně, jak upozornil přednášející, tento přístup je zcela špatný. Dnešní doba je dynamická, jakmile se na nějaké pracovní místo dostaneme, všechno začíná. A my jsme ti, co se začínají učit, začínají se prosazovat. Musíme umět prodat své znalosti ve  prospěch firmy. Praxe říká, že firmy chtějí zaměstnance „kteří mají něco navíc“ nebo ty, „kteří

vidí něco, co ostatní nevidí“. Proto bychom se už jako studenti měli snažit být takovými, jakými nás trh práce potřebuje: ne tím průměrem, ale těmi, co jsou vždy vepředu. Poté přišla řeč i na diskriminaci. Důraz byl kladen především na  předsudky, kterých je v naší společnosti ještě stále dost, a  na  to, jak je odbourat. V  praxi je jedno, zda jsme černí nebo bílí, dvacetiletí nebo šedesítiletí. Teď i  v  budoucnu bude důležité pracovníky nerozdělovat, ale spojovat. Bylo uvedeno pár příkladů, kde se mezigenerační spolupráce ukázala velice úspěšnou. Po  krátké přestávce jsme pokračovali s  příklady týkajícími se assessment centra, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, personálních informačních systémů a systémů odměňování. Doufáme, že tuto část přednášky zavnímalo nejvíce studentů. Skrývala se v ní velice důležitá informace: z první ruky jsme se dozvěděli, že odborníků na  bezpečnost a  ochranu zdraví při práci je velice málo, specialistů na  personální informační systémy méně, stejně tak i  odborníků na  systémy odměňování a benefitů. Sice mezi řádky, ale skrývá se zde užitečné doporučení, na co se zaměřit do budoucna. Na závěr přednášky se Luděk Lávička obrátil na  studenty jakožto budoucí uchazeče o práci s doporučením, na co si dávat pozor při výběrovém řízení – nastudovat informace o  zaměstnavateli, popřemýšlet, v čem spočívá naše přidaná hodnota a čím chceme vzbudit zájem zaměstnavatele. Na  základě velkého ohlasu na  přednášku Mgr.  Ing.  Luďka Lávičky se v  současnosti připravuje další setkání s návrhem konkrétních tematických okruhů k diskuzi. Text: Branka Petković a Ing. Monika Davidová, Ph.D. Foto: Anna Marie Dohnalová


ANGLIČTINA Easter traditions in English-speaking countries are in many ways different from the Czech and Moravian Easter. However, they have common Pagan and Christian roots.

Common roots of Easter traditions THE NAME The name „Easter“ originated with the names of an ancient Goddess and God. Her name was Eostre (a.k.a. Eastre). She was the Great Mother Goddess of the Saxon people in Northern Europe. Similarly, the „Teutonic dawn goddess of fertility was known variously as Ostare, Ostara, Ostern, Eostra, Eostre, Eostur, Eastra, Eastur, Austron and Ausos.“ Similar Goddesses were known by other names in ancient cultures around the Mediterranean, and were celebrated in the springtime: Ashtoreth (Israel), Astarte (Greece), Ishtar (Assyria), Ostara (Norway). Vocabulary 1 pagan 2 common 3 originate with someone or something 4 Teutonic 5 dawn 6 fertility 7 the Mediterranean

belonging to a religion that worships many gods, especially one which existed before the main world religions belonging to or shared by two or more people or groups to have been started by someone, something, or during a time period or event

of, or thought to be typical of, the groups of people in northwestern Europe of German origin the period in the day when light from the sun begins to appear in the sky the quality of producing a large number of good quality crops, fruit or young (animals) the countries next to the Mediterranean Sea (the sea surrounded by southern Europe, North Africa, and Western Asia) The name Easter probably comes 1. What are the Czech translations of these words? from the name of the Babylonian goA vzniknout z (čeho) B pohanský C společný ddess Assyrian D Středozemí E (staro)německý F úsvit and Babylonian G plodnost goddess of fertility, love, war, and sex 1B, 2C, 3A, 4E, 5F, 6G, 7D – Ishtar.

CONTEMPORARY CUSTOMS

Easter customs in English-speaking countries differ from the Czech ones in many ways. However, there are some unifying elements, e.g. decorated eggs as a traditional (Pagan) symbol of fertility and rebirth. This symbol was also adopted by the early Christians as a representation of the empty tomb of Jesus. In English speaking countries, Easter eggs are traditionally decorated on Saturday and parents go hunting for them with children on Sunday morning as they have been mysteriously hidden all over the house and garden. Some parents tell their children that eggs have been delivered by the Easter Bunny in an Easter basket, which children find waiting for them when they wake up. Many families observe the religious aspects of Easter by attending Sunday Mass or services in the morning and then participating in a feast or party in the afternoon. Some families have a traditional Sunday roast, often of either roast lamb or ham. Easter breads such as Simnel cake, a fruit cake with eleven marzipan balls representing the eleven faithful apostles, or nut breads such as potica are traditionally served. Hot cross buns, spiced buns with a cross on top, are traditionally associated with Good Friday, but today are often eaten well before and after. Vocabulary 6 attend (sth.) əˈtend 1 rebirth riːˈbɜːθ 7 participate pɑːˈtɪs.ɪ.peɪt 2 tomb tuːm 8 feast fiːst 3 hunt for sth. hʌnt 9 lamb læm 4 mysteriously mɪˈstɪəriəsli 10 potica pəʊtikʌ 5 observe əbˈzɜːv 2. Put the definitions in their places in the chart 2 a large stone structure or underground room where someone, especially an important person, is buried 9 a young sheep, or the flesh of a young sheep eaten as meat “Hot cross buns” 5 o celebrate or solemnize (as a ceremony or festival) in a customary or accepted way 4 in a strange, not known, or not understood way 10 nut roll 6 to go to an event, place, etc. 1 a new period of growth of something, or a time when something that was popular in the past becomes popular again 7 to take part in or become involved in an activity 3 to look for someone or something 8 a special meal with very good food or a large meal for many people Sources: religioustolerance.org/easter1.htm, dictionary.cambridge.org, wikipedia.org, idioms.thefreedictionary.com 1 G, 2 A, 3 I, 4 D, 5 C, 6 F, 7 H, 8 J, 9 B, 10 E Připravilo oddělení AJ, CJV

11


ZP R Á V Y

Informace o průběhu stavebních prací projektu UO-MTI V rámci realizační fáze projektu „Laboratorní a učební blok UO pro výuku studijního oboru Materiálové a technologické inženýrství“, který je spolufinancován prostřednictvím Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace MŠMT a jehož cílem je revitalizace budovy č. 8 v kasárnách Šumavská, proběhly ve dnech 10. března 2015 a 7. dubna 2015 kontrolní dny stavby č. 9 a 10. Za  účasti zástupců stavební firmy VW WACHAL a. s. (realizátor stavby), projektové kanceláře OPTIMA, spol. s  r.o., která zabezpečuje autorský dozor a  koordinaci BOZP, Agentury hospodaření s  nemovitým majetkem jako vykonavatelem stavebního dozoru, zástupců Katedry strojírenství FVT UO a  projektového týmu pod vedením zástupce rektora – kvestora plk. gšt. Ing. Milana Laubera, byly především řešeny otázky související s problematikou spojenou s po-

stupem stavebních prací. Na závěr jednání byla v obou případech provedena podrobná prohlídka místa staveniště. V  rámci praktické realizace stavební části projektu probíhají práce převážně ve  4. nadzemním podlaží, kde byla provedena montáž vzduchotechniky, instalace všech inženýrských sítí, nosné konstrukce pro sádrokartonové příčky a nadále pokračují práce na  zaklápění sádrokartonových příček. Byly dokončeny práce v  laboratorních a  učebních prostorách v  1. a  3. nad-

zemním podlaží. Ve sklepních prostorách byla provedena výměna ležaté kanalizace. Probíhá finální fáze kompletace osobonákladního výtahu a  příprava na  zkoušky. Ve  dvorním traktu byla provedena sanace základového zdiva a  přeložení teplovodu. Nadále probíhají zemní práce na úpravách venkovních ploch. Členové projektového realizačního týmu a  další účastníci kontrolních dnů na  závěr jednání konstatovali, že časový harmonogram stavebních prací je ve všech hlavních směrech plněn a  že existuje předpoklad řádného ukončení stavebních prací v plánovaném termínu. Projekt je financován z  prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) v  rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, Výzva 2.4, prioritní osa 4, a ze státního rozpočtu z kapitoly Ministerstva obrany ČR. Text a foto: Bc. Jiří Haluza

Z březnového jednání kolegia rektora V pondělí 23. března 2015 proběhlo 3. zasedání kolegia rektora v tomto kalendářním roce.

Na programu jednání byly mj. tyto otázky: doklady vedoucích součástí o  přijatých opatřeních ve vztahu k „Vyhodnocení splnění cílů a  hlavních úkolů UO v  roce 2014“, projednání návrhu tvorby a  novelizace vnitřních předpisů, vnitřních norem a  dalších řídicích aktů školy a  posouzení návrhu věcného záměru „Směrnice rektora pro habilitační řízení a řízení pro jmenování profesorem“. V  úvodní části seznámil rektor-velitel brig. gen. Bohuslav Přikryl členy kolegia se základními požadavky vyplývajícími z  nových rozkazů ministra obrany k  jazykové přípravě a  k  tvorbě systemizovaných míst. V  této souvislosti brig. gen.  Přikryl konstatoval, že nejpozději do 31. 12. 2019 budou vojáci z povolání v závislosti na dosažených hodnostech povinni splnit náročné kvalifikační požadavky v  oblasti jazykových znalostí, a to např. plukovníci na úrovni SLP 3, 3, 3, 3 a podplukovníci na úrovni SLP 3, 2, 3, 2 STANAG 6001. Rektor-velitel současně informoval o  záměru rozvoje smluvně podložené spolupráce školy a  součástí UO s  Vojenským technickým ústavem, s. p., a jeho jednotlivými divizemi v Praze, Vyškově a Slavičíně. Klíčovým bodem jednání kolegia rektora byly doklady děkanů fakult, ředitele ÚOPZHN

12

a ředitelů univerzitních center o  přijatých opatřeních ke zlepšení stavu v těch oblastech činnosti, které byly v rámci „Vyhodnocení splnění cílů a hlavních úkolů UO v roce 2014“ hodnoceny z úrovně rektora negativně, popř. u  kterých byla patrná stagnace. Jednalo se o historicky první doklad vedoucích součástí k této problematice na úrovni kolegia rektora. Je pochopitelné, že zaměření a obsah přijatých opatření v rámci jednotlivých fakult, ÚOPZHN a center se lišily z důvodu rozdílného zaměření součástí i  specifických podmínek jejich práce. Jedním ze společných jmenovatelů manažerských opatření u všech vedoucích součástí však byla identifikace nutnosti systematické práce se studenty všech typů a  forem studia a  s  posluchači kariérových kurzů. Zpětná vazba poskytovaná studenty a posluchači kariérových kurzů poskytuje důležité impulsy jak pro zvyšování kvality vnitřního akademického prostředí, tak i pro posilování efektivity působení UO jako vojenské vzdělávací instituce. V  další části jednání přednesl prorektor pro vnitřní řízení plk.  gšt. Miloslav Bauer návrh závazných postupů při tvorbě a  novelizaci vnitřních předpisů, vnitřních norem a  dalších řídících aktů na  UO. Na  závěr projednávání této otázky vydal rektor-velitel plk.  gšt. Bauerovi úkol, předložit na  dubnové zasedání kolegia rektora výsledný návrh „Směrnice rektora pro řízení dokumentů“. Uvedená vnitřní norma bude stanovovat pravidla, závazné postupy a  odpovědnost gestorů i  způsob participace právní služby UO na  jednotlivých fázích procesu přípravy

a novelizace příslušných dokumentů. Prorektor pro vědeckou a  expertní činnost plk. Martin Macko předložil k závěrečnému projednání věcný záměr „Směrnice rektora pro habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem na  UO“. Projednání věcného záměru této vnitřní normy UO představovalo vyústění téměř 6 měsíční systematické práce úseku PVEČ a  managementu součástí s cílem definovat obecná univerzitní kritéria na  jedné straně a  specifické požadavky fakult UO na straně druhé, která budou muset naplnit uchazeči v habilitačních řízeních a řízeních pro jmenování profesorem. Charakter těchto kritérií se týká jak oblasti vědecké způsobilosti a  pedagogických kvalit, tak i mravní a etické integrity budoucích docentů a profesorů. Nová směrnice vstoupila v účinnost bezprostředně po  schválení rektorem-velitelem v průběhu dubna 2015. V  závěrečné části jednání kolegia rektora informoval rektor-velitel členy kolegia o  skutečnosti, že všichni vedoucí součástí byli seznámeni se závaznými limity disponibilních finančních prostředků pro 1. pololetí 2015. Objem přidělených prostředků umožní finanční pokrytí stávajícího počtu personálu na  všech součástech a  pracovištích UO. V rámci své působnosti jsou vedoucí součástí při zámyslu a realizaci personálních opatření povinni přísně respektovat tento stanovený finanční rámec. Tajemník kolegia rektora dr. Miloš Dyčka, CSc.


ZP R Á V Y

Stěhování vědecké knihovny do kasáren Jana Babáka Rektor-velitel Univerzity obrany stanovil pro rok 2015 zaměření hlavního úsilí do završení vnitřní transformace UO s důrazem na konsolidaci základních funkcí školy a podmínek uvnitř školy. Implementace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační a další tvůrčí činnosti Univerzity obrany je nedílně spjata rovněž s provedením revitalizace budov sloužících vzdělávacímu systému. Hlavním cílem realizovaných změn je zvýšení komfortu pro studenty Univerzity obrany, zvýšení dostupnosti využívané infrastruktury a centralizace služeb. Jedním z  opatření ke  zvýšení dostupnosti služeb studentům i  v  mimopracovní době je přestěhování vědecké knihovny z kasáren Černá Pole do kasáren Jana Babáka. Vlastnímu přesunu knihovního fondu předcházely stavební úpravy budovy č. 51 v  kasárnách Jana Babáka v  průběhu loňského roku, které představovaly mimo jiné vybudování nových prostor pro knihovní fond, čítáren a  internetové kavárny. Nově upravené prostory dosahují standardů univerzitních knihoven umožňujících pracovat nejen s dostupnými publikacemi, ale rovněž využití komfortu internetového připojení terminálů pro vyhledávání informací potřeb-

ných k naplňování studijních požadavků. Dne 30. března 2015 byl zahájen vlastní proces přesunu knihovního fondu vědecké knihovny do  připravených prostor. Jedná se o  dlouhodobý a  náročný proces, který znamená uložení každé knihy, svazku, časopisu i  ostatních tiskovin do  připravených označených transportních obalů a  po  přepravě do nových prostor jejich opětovné uložení přehledným a systémovým způsobem

umožňujícím následnou manipulaci s nimi. Zaměstnanci oddělení vydavatelství a  správy studijních fondů ve  spolupráci se školním plukem věnují stěhování vědecké knihovny maximum úsilí tak, aby nejpozději v  měsíci červnu mohla vědecká knihovna v  nových, důstojných prostorech přivítat první čtenáře. Text a foto: Ing. Zbyšek Korecki, Ph.D.

Nemy s l í m e jen na sebe OSN přijala 2. duben jako Světový den autismu a jako uznání tohoto dne bychom rádi podpořili osvětu autismu i u nás. Základní škola na ulici Štolcova 16 v Brně je největší školou na území České republiky, která vzdělává žáky od 5 let s autismem s přidruženým mentálním postižením či jiným postižením.

na půdě základní školy. Na úvod této akce předal zástupce rektora-kvestor plukovník gšt. Ing. Milan Lauber do rukou ředitele základní školy Mgr. Tomáše Musila tablet Samsung Galaxy Tab 4, který dle vyjádření pana ředitele bude významným pomocníkem v rámci vzdělávacího procesu žáků školy.

Na závěr se sluší poděkovat za projevenou podporu nejen panu plukovníkovi, ale všem, kterým není lhostejný svět kolem nich a „nemyslí jen na sebe“. Text a foto: Bc. Jiří Haluza

Na plese Univerzity obrany, který se konal 21. února 2015, byl jedním z výherců losování prémií i zástupce rektora-kvestor plukovník gšt. Ing. Milan Lauber, který učinil veřejný příslib darovat cenu na dobročinné účely. Právě v kontextu blížícího se Světového dne autismu padlo rozhodnutí na podporu základní školy se zaměřením na vzdělávání dětí s jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Žáci se zúčastnili od 1. dubna v rámci Světového dne autismu mnoha akcí zaměřených na podporu a osvětu autismu. Jednou z akcí byl i karneval uspořádaný

13


GU YA N A

Jaguáři se vrátili z džungle do učeben

Odevzdávají tkaničky od bot, opasky, trička a hodinky. S sebou si mohou vzít jen buzolu, píšťalku, mačetu, pomůcky na rozdělání ohně a nádobu na vodu. Nastupují do člunů přiražených ke břehu a uléhají obličejem ke dnu, aby se nemohli orientovat. Odplouvají ve člunech po řece a vstupují do nitra džungle. Ze všeho nejdřív si musí ještě před setměním zbudovat tábor s lůžky nad zemí a chráněným ohništěm. Pak následuje dlouhý seznam dalších úkolů. Tím nejdůležitějším z nich však je přežít. Začíná čtyřdenní zkouška, během níž najde uplatnění mnohé z předchozího výcviku v jihoamerické džungli. Trojice studentů Univerzity obrany rotný Bc. Michal Matějů, četař Jan Šedivka a  rotmistr Bc.  Jiří Burda absolvovala od 31. března do 12. dubna výcvik v rov-

14

níkovém pralese ve Francouzské Guyaně na základně 3. regimentu cizinecké legie. Třebaže mají bohaté zkušenosti z  instruktorského působení v  rámci zájmové studentské skupiny Commandos, museli hned po  příjezdu na  základnu vstřebat velké množství informací nezbytných pro pobyt v neznámém prostředí. „Na základ-

ně tam mají malou zoologickou zahradu a v ní zvířata, která je možné potkat v deštném pralese,“ vzpomíná rotný Michal Matějů a připojuje zmínku o tom, které tvory skutečně potkal: „Pavouky velké jak ruka, hady a pak početné opice, pohybující se v korunách stromů.“ Pobyt v džungli však brněnským studentům nejvíce znepříjemnil jiný živočich: „Byl to malý brouk, který vydával zvuk jako při zkoušce sirén u nás ve  středu, nebylo kvůli němu slyšet ani na krok,“ popisuje tamní zvukovou kulisu rotný Matějů. Po  vstupním otestování odjeli účastníci kurzu rozdělení do čtyř čet o dvaceti členech ze základny CEFE na  lodích do  tábora v  pralese. „Tam začal každodenní koloběh cvičení, běhání a  dalších fyzicky namáhavých aktivit s cílem navodit pocit vyčerpání z  pohybu v  džungli,“ shrnuje náplň pobytu v  táboře četař Jan Šedivka. Každý den byla na pořadu také jedna z  tamních překážkových drah. „Je strašně namáhavý už jen samotný pohyb v bahně, natož pak se zátěží. Navíc strašně trpí holeně, protože v bahně nejsou vidět kořeny, kterými je to tam úplně protkáno,“ vzpomíná četař Šedivka na strádání na překážkové dráze. Vědomosti a dovednosti získané během výcviku prověřuje čtyřdenní zkouška přežití. S  minimální výzbrojí mají členové čety za úkol vybudovat si tábor, přístupovou cestu od  řeky a  vyznačit ji, postavit dva vory a obstarat si pomůcky. „Jako třeba vyrobit batoh z  listu palmy patawa, který je svázán lianou stromu


GU YA N A

Zkoušce přežití předcházela fyzicky náročná aktivita - zadíračka, peklíčko (každý tomu říká jinak). K tomu se kontroluje, jestli nemáš někde „zašitý“ jídlo. Tato kontrola probíhala v řece, do které jsme vběhli jen v trenkách a v kanadách, ve kterých jsme byli na boso. Kontrola byla důkladná a asi 20x jsme zvedali nad hlavu trenky a  pak kanady. Když to takhle bylo stále dokola, Francouzi začali zpívat svoji školní píseň, která se vysmívá absurdním rozkazům. Já samozřejmě slova neznal, ale začal jsem bubnovat kanadama a  poté začala bubnovat celá četa. Bylo na tom krásné, že i když jsi, řeknu to sprostě, ve sračkách, nesmí ti dojit dobrá nálada a psychicky ti to děsně pomůže. A perlička na závěr, v tento (pro mě) nejtěžší den kurzu jsem měl narozeniny a musím říct, nejlepší narozeniny v životě...

Po přežití jsme měli v  plánu seskok z mostu, zpočátku se zdál patnáctimetrový most vcelku snadnou záležitostí, když jsem stál na hraně, adrenalin jsem cítil v celém těle a nezdálo se to tak jednoduché. Skočil jsem za křiku Selva a bylo to skvělé. Text: čet. Jan Šedivka

Text: rtm. Jiří Burda

mukuna,“ popisuje jeden z úkolů rotný Matějů. Přitom se hodí vědomosti nabyté během teoretické přípravy, například jak lze použít dřevo jednotlivých stromů na  různé účely. „A  samozřejmě jsme si vlastními silami museli obstarat stravu,“ říká Jiří Šedivka a kolega Matějů ho doplňuje: „Já jsem měl za ty čtyři dny tři rybí kosti s kousky masa. A večer jsme si vařili polévku z malých krabů, kteří tam lezli po zemi.“ Činnost jednotlivých čet byla hodnocena, a  to včetně závěrečného přezkoušení během posledního dne kurzu. Četa, jejímž členem byl četař Šedivka, získala za splněné úkoly nejvíce, tedy čtyři jaguáry, čety zbývajících dvou brněnských studentů po třech. Všichni tři členové české skupiny výcvikem úspěšně prošli a jejich uniformy tak nově zdobí prestižní odznaky absolventů kurzu s vyobrazením jaguára. „Byl to jeden z  nejzajímavějších, nejtěžších a  nejpřínosnějších kurzů, jakých jsem se kdy zúčastnil. Dal mi mnohem víc, než jsem očekával, třebaže to tam bylo hodně těžké,“ hodnotí svůj čtrnáctidenní pobyt v táboře cizinecké legie četař Jiří Šedivka a  se svým kolegou rotným Matějů se shodují: „Jsme moc rádi, že jsme na kurz mohli jet, je to prezentování české mentality – dokazujeme, že se Češi neztratí a že fungují v cizím prostředí.“

Přesun s raněným v bahně. Pro mě byl tento „zážitek“ jedním z nejtěžších úkolů celého kurzu. Cílem bylo raněného na kládě přesunout za necelé dvě hodiny neprostupnou, kořeny prorostlou a  bahnem naplněnou stezkou z  jednoho bodu do druhého, přičemž raněná osoba na kládě byla naprosto bezmocná a kompletně odkázaná na družstvo, které ji neslo. V mém družstvu hned na začátku přesunu několik lidí zapadlo v bahně a ve výsledku jsme kládu táhli jen 4. S explozemi výbušek a křikem instruktorů se tento přesun navždy zapsal do mojí paměti jako jeden z nejtěžších a nejvypjatějších zážitků celého kurzu. Text: rtn. Michal Matějů

Text: Viktor Sliva Foto: CEFE

15


P OK OS

Univerzita obrany předvedla žákům, jak postupovat při ohrožení státu „Plyn!“ zaznívá tělocvičnou základní školy na Sirotkově ulici v Brně rázný povel a pět žáků si rychle nasazuje plynovou masku. Autor povelu, rotný Michal Kokeš za malou chvíli kontroluje utěsnění masek a krátce nato dává další pokyn, tentokrát k použití jednorázových pláštěnek. Žáci v neforemných protichemických oděvech pak vybíhají na školní dvůr a po jeho přeběhnutí si s rotným Kokešem „dávají“ deset dřepů a kliků, aby na vlastní svaly okusili fyzickou náročnost povolání vojáka. „Je pravda, že od  záklaďáku jsem si tolik nezaklikoval,“ usmívá se vojenský student poté, co absolvoval rozcvičku s patnáctou skupinou dětí. Většina z  desetičlenného týmu příslušníků Univerzity obrany je v tuto chvíli na jednotlivých stanovištích rozmístěných v  tělocvičně obklopena hrozny dětí. Ty se kromě protichemické ochrany dále mohou prakticky seznámit se zásadami první pomoci a  s  ručními zbraněmi používanými armádou. K  dispozici je také střelecký trenažér, na  kterém zájemci testují přesnost střelby.

16

Zaujetí žáků přináší i humorné okamžiky, když se například jedna z  dívek snaží zachytit objektivem mobilního telefonu svou spolužačku s nasazenou maskou a vyzývá ji: „Usměj se, Lenko!“ Odpovědí je jí nejprve nechápavý výraz v očích za kulatými průzory masky a pak odpověď tlumeným hlasem: „Co blbneš? Vždyť to není vidět!“

ly. „Je to tady trochu náročnější, než včera v Lubnici,“ zmiňuje obdobnou akci, která předchozí den proběhla ve  výrazně menší škole v  obci na  moravsko – rakouském pomezí. „Tamních šest desítek žáků se se zdejšími třemi stovkami dětí nedá srovnat a  zřetelný je také rozdíl v  mentalitě žáků,“ doplňuje vojenský profesionál s  bohatými

„My všeobecně máme rádi, když u nás panuje ruch.“ Na ruch v tělocvičně dohlíží kapitán Roman Hanzlík z  Oddělení vnějších vztahů Univerzity obrany, který před malou chvílí dokončil rozhovor s  redaktorkou Českého rozhlasu a  právě chystá výměnu desítek žáků na jednotlivých místech v budově ško-

zkušenostmi z prezentačních akcí. Jedna ze tříd právě odchází do sousední menší tělocvičny, kde pro ně má major Jíří Kalenda mimo jiné připraveny informace o programu POKOS, v jehož rámci rušný den na  škole Sirotkova probíhá. „Obrana státu je záležitostí všech občanů, ne pouze armády,“ připomíná major Kalenda žákům fakt, jenž v  současné mezinárodní situaci nabývá stále více na významu. Systematická a diferencovaná příprava občanů k obraně státu (POKOS) je jedním z předpokladů vytvoření potřebných schopností k  zajišťování obrany jednotlivců i celé společnosti. „My všeobecně máme rádi, když u nás panuje ruch, připravujeme řadu projektových dnů a za jeden z nich jsme zvolili tento. Chtěli jsme dětem ukázat, že Armáda České republiky existuje a  co všechno její činnost obnáší,“ říká jeden z iniciátorů akce, učitel na  základní škole Sirotkova Martin Kučmerčík a doplňuje: „Když jsme vytvářeli školní výukový plán, tak jsem na  internetu zjistil, že armáda spolupracuje se školami na  základě pokynu ministerstva. Armádu jsem tedy oslovil a po nějaké době se podařilo tuto akci zorganizovat.“ „Považuji za  přínosné, že se Univerzita obrany zařadila mezi útvary Armády ČR, kte-


POKOS

ré prezentují program POKOS. Pedagogové tak mohli předat žákům základních škol cenné zkušenosti z problematiky související s obranou státu. Oceňuji také naše studenty, kteří řídili ukázky zbraní, zdravotnické a chemické přípravy,“ hodnotí účast jediné vojenské vysoké školy v ČR v programu přípravy obyvatelstva podplukovník Vladimír Šidla, tiskový mluvčí Univerzity obrany.

„Oceňuji naše studenty, kteří řídili ukázky zbraní, zdravotnické a chemické přípravy.“ Zatímco v tělocvičně se skupiny dětí střídají u jednotlivých odborností, o patro výš se se svými zkušenostmi ze zahraničních misí, konkrétně z Afghánistánu dělí s žáky podplukovník David Čep, oděný stylově v  pouštní verzi maskovací uniformy. Mimo jiné se snaží přiblížit myšlení místních obyvatel a podmínky působení spojeneckých vojáků. V této souvislosti musí najít také odpověď na  zasvěcený a  nečekaný dotaz z  auditoria, zda výcvikem afghánských vojáků nevzniká problém potenciálních zdatných protivníků, jak se to událo Američanům v 80. letech minulého století. To druhý z veteránů, major Zdeněk Mikulka, přednášející v jiné třídě, řeší se žáky otázky praktického života. V rámci závěrečného kvízu klade dotaz, jakého faux pas je třeba se vyvarovat při rozhovoru s Afghánci, a přitom připravuje drobný dárek pro autora správné odpovědi. Jenže toho je těžké určit, protože se ihned zvedá les rukou a odpověď zní z několika hrdel najednou: „Nikdy se jich nesmíte ptát na ženy!“ Krátce po poledni je program POKOSu vyčerpán. Tým Univerzity obrany balí prezentační pomůcky a  vrací se do  univerzitních objektů v  nedaleké Kounicově ulici. Žáci obohaceni o nové informace a poznatky z oblasti, jež se po  několikaleté odmlce znovu vrací do škol, usedají zpátky do lavic, aby v nich strávili zbývající hodiny středečního vyučování. Text a foto: Viktor Sliva

17


VÝCVIK

Odborné stáže studentů třetího ročníku Získávání teoretických znalostí ve škole je věc jedna, ale také je velmi důležité si veškeré teoretické znalosti ověřit v praxi, a dokázat si propojit, co bude práce na systemizovaném místě vojáka z povolání obnášet. To je hlavní důvod, na základě kterého studenti vyrážejí ven ze školních lavic. V měsících únoru a březnu se zúčastnili studenti třetích ročníků Fakulty vojenského leadershipu i Fakulty vojenských technologií prvních odborných stáží v rámci svých studijních modulů. Jako první vyrazili na stáže studenti vojenských technologií, a to v délce dvou týdnů. Každá studijní skupina měla možnost poznat jinou vojenskou základnu a některé moduly dokonce dvě i více. U „modrých“ byla stáž rozdělena na dvě části (dva týdny), první týden strávili na 21. základně taktického letectva v Čáslavi, kdy část stáže měli vyčleněnou i  pro získávání podkladů pro bakalářské práce. „Umožnili nám prakticky si projít vše, co jsme potřebovali, což bylo velice přínosné a každý z nás si odnesl mnoho informací pro svou bakalářskou práci. Ve čtvrtek jsme byli na simulátoru L-159 ALCA, dále jsme byli seznámeni s  technikou leteckého technického zabezpečení a  prakticky si vyzkoušeli měření únosnosti nezpevněných přistávacích ploch. Velmi zajímavé bylo také předletové plánování a  briefing, kterého jsme se rovněž zúčastnili. V pátek nás čekalo poslední stanoviště a tím byla biologická ochrana letiště,“ popisuje student oboru letový provoz – letecký štábní. Druhý týden strávili na 24. základně dopravního letectva, letiště Praha Kbely. „Stejně jako v Čáslavi byli velice ochotní a seznámili nás se vším, co jsme potřebovali vědět. Další den jsme prošli veškeré hangáry, kde se nás opět ujali zkušení technici a seznámili nás jak s technikou, tak i její údržbou a  provozem. Jedním z  nejzajímavějších zážitků byl bezesporu let letounem JAK-40. V Praze jsme se také podívali na řídící věž a  WOC (wing operation centre),“ uvádí četař Rodolfo Maršík. Cílem stáží bylo seznámení se s  činnostmi, které jsou prováděny na  útvarech při dané odbornosti studenta a  především při jeho prvotním zařazení na systemizované místo. Stážisti si měli v rámci odbornosti rozšířit své schopnosti v  praktickém uplatňování teoretických vědomostí a poznatků, které získali v předchozím studiu. Stejný cíl měli také studenti vojenského leadershipu, kteří vystřídali své kolegy z  druhé fakulty v  následujících třech týdnech. Studenti modulu logistika se účastnili známého FOURLOGU, který probíhá každý rok v tomto jarním období. V jeho rámci

18

Let, JAK-40 navštívili studenti Maďarsko a Rakousko a  na  závěr ukončili svou logistickou praxi v  České republice, kam s  nimi zase naopak přijeli studenti z Maďarska, Rakouska a Srbska. Během těchto dvou týdnů pracovali na společných úkolech se studenty uvedených zemí a snažili se navzájem doplňovat v  různých problematikách. „Nejlépe se nám pracovalo se studenty ze Srbska,“ říká studentka třetího ročníku modulu logistika Markéta Mejzlíková. V rámci FOURLOGU si studenti procvičili práci v logistických počítačových programech, podívali se, jak probíhá výuka na zahraničních školách, poznali cizí prostředí a především protrénovali angličtinu, což považují za skvělý přínos do dalšího studia. U modulů Řízení lidských zdrojů a Řízení finančních zdrojů byli studenti přiřazeni k útvarům každý sám, což nejvíce simulovalo budoucí odtržení od spolužáků a nutnost vše koordinovat a vyřídit sám za sebe. „Personalisté“ však měli během těchto tří týdnů možnost strávit společně pár dní v  Praze, kde se účastnili kurzu ISSP (Informační systém o službě a personálu). „Sama za sebe musím říct, že jsme se během těchto tří dnů mezi sebou více poznali, jelikož jsme spolu trávili velkou část dne i  po  pracovní době. Povídali jsme si o  zážitcích z  prvního týdne a  navzájem se informovali, jak to jinde na útvarech chodí.“ Studijní skupina 13-3 PZ, tedy studenti „průzkumáci“ se v rámci svých stáží účastnili výběrového řízení k průzkumným skupinám 41. mechanizovaného praporu. „Byla to jedinečná možnost seznámit se s  průběhem a organizací výběrového řízení. Považuji to za  velmi přínosnou zkušenost pro budoucí působení u  průzkumných jednotek,“ říká četař Jan Minařík. „Výběrové řízení probíhalo v prostoru VVP Boletice, které se stalo na  chvíli naším novým domovem. Během těchto dní jsme absolvovali několik psycho-

logických vyšetření a osobnostních testů, přezkoušení z  tělocviku a  noční přesuny, velení a další náročné disciplíny. Řízení bylo význačné především velkou fyzickou náročností a nedostatkem spánku. O doporučení k  přijetí rozhodovali veškeré faktory, nebyl přijat nikdo, komu nezbyla určená část vody, kdo ztratil nějakou součástku výstroje a další. Nikdo z řad nás studentů bohužel neprošel,“ popisuje četař Jan Minařík. Moje tři týdny strávené na  22. základně vrtulníkového letectva v  Náměšti nad Oslavou byly nad očekávání výborné. Nesetkala jsem se žádným negativním názorem jak na  studenty, tak ani na  Univerzitu obrany jako takovou, což se v předchozích letních poddůstojnických kurzech ve  Vyškově zřídka stávalo. Všichni se snažili vyjít mi maximálně vstříc a  také mi toho co nejvíce předat. Měla jsem možnost poznat nejen oddělení, které koresponduje s mým modulem, ale i  velkou část základny. A  co nejlepšího mě mohlo potkat, byl let bojovým vrtulníkem Mi-24, který byl pro mě obrovským zážitkem! A  nebyla jsem sama, kdo měl během stáží tuhle příležitost. Na  základě hodnocení nadřízených útvarů lze jednoznačně říci, že všichni studenti prokázali velmi dobré teoretické znalosti, které dokázali na  stážích aplikovat a kladný a proaktivní přístup, který by určitě mohl zlepšit náhled na  studenty Univerzity obrany. Sami studenti popisují stáže jako velmi přínosné a  určitě by uvítali takovou praxi častěji. Dle jejich slov je praktická část výuky nedostačující. Teď si všichni musíme zpátky navyknout na  školní režim a  vrátit se ke  psaní závěrečných bakalářských prací a  ke  studijním povinnostem! Držte nám palce, ať všichni zdárně dosáhneme prvního titulu. Text a foto: čet. Lucie Babíková


OCENĚNÍ

Profesora Buřitu přijal náčelník generálního štábu Při příležitosti nedávných sedmdesátých narozenin byl prof. Ing. Ladislav Buřita, CSc. přijat náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky armádním generálem Ing. Petrem Pavlem, M.A. a oceněn za dlouholetou práci ve prospěch resortu obrany. Vedle blahopřejných dopisů a  přání od  rektora-velitele, vedoucích funkcionářů univerzity a fakulty se tak dostalo profesoru Ladislavu Buřitovi ocenění od  nejvyššího funkcionáře české armády. Profesor Buřita je příslušníkem resortu obrany po celou dobu své pracovní kariéry, nejprve v  letech 1965 až 1995 jako voják z  povolání a  poté jako občanský zaměstnanec. Pracoval ve výpočetním středisku generálního štábu a na výzkumném pracovišti armády, od  roku 1987 je vědecko-pedagogickým pracovníkem Vojenské akademie a Univerzity obrany. V roce 1991 byl jmenován docentem a v roce 2003 profesorem. Působí na Katedře komunikačních a informačních systémů Fakulty vojenských technologií.

Je uznávaným odborníkem v oblasti informačních a  znalostních systémů, členem vědeckých rad Vysokého učení technického v Brně, Fakulty podnikatelské VUT v  Brně a  Fakulty vojenských technologií UO. Byl členem řady kvalifikačních komisí a  školitelem 9 studentů, kteří úspěšně ukončili doktorská studia. Prof.  Buřita byl odpovědným řešitelem fakultního výzkum-

ného záměru, projektu obranného výzkumu MENTAL a řešitelem dalších projektů. Stále publikuje, účastní se významných mezinárodních a  národních konferencí a  v  řadě z  nich je členem programového výboru. Text: plk. doc. Ing. Vlastimil Malý, CSc. Foto: GŠ AČR

Pojmy z nového občanského zákoníku VI

V tomto pokračování o pojmosloví nového občanského zákoníku se budeme věnovat výkladu pojmu výměnek. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že se do našeho právního řádu vrací institut tzv. vejminku, který známe především ze starších českých filmů. Ale ve  skutečnosti tento institut nikdy fakticky nezanikl, pouze přetrvával v podobě věcného břemena dožití.

Nejedná se tedy o zcela nový pojem, nový občanský zákoník toliko výslovně upravuje jeho obsah do budoucna. Výměnek vzniká na  smluvním základě a může být sjednán nejenom jako obligační právo, tj. pouze mezi osobami, které smlouvu o  výměnku uzavřely, ale též jako právo věcné (reálné břemeno), tzn., že závazek výměnku se bude vztahovat na každého budoucího nabyvatele převáděné nemovitosti v takovém případě pak právo výměnku vzniká zápisem do katastru nemovitostí. Vlastník nemovité věci rovněž může pro sebe zapsat budoucí výměnek do  katastru nemovitostí ještě před převedením nemovité věci. Smlouvou o výměnku si vlastník nemovité věci vymiňuje v souvislosti s jejím pře-

vodem pro sebe nebo pro třetí osobu požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření na dobu života nebo na dobu určitou a nabyvatel nemovité věci se zavazuje zaopatření poskytnout. Pokud není stanoveno nebo ujednáno jinak, rozhoduje pro obsah práv výměnkáře, tedy oprávněnou osobu, místní zvyklost. Nepochybně půjde o  zvyklosti již existující, nicméně jejich obsah se však vzhledem k  předpokládanému růstu počtu výměnkářů bude vyvíjet. Podstata výměnku tak spočívá v tom, že vlastník určitou svou nemovitou věc úplatně (prodej, směna) či bezúplatně (darování) převede na  jinou osobu a  zároveň s  tímto převodem si pro sebe samého, případně pro třetí osobu vymíní určité požitky, úkony nebo práva spočívající např. v  poskytnutí bydlení, peněžitých dávek (důchodu), naturálních dávek, péče nebo různých služeb, které mají sloužit k  jeho zaopatření do  konce života nebo na dobu určitou, a nabyvatel nemovité věci spolu s nabytím vlastnictví takovéto věci přebírá závazek příslušné zaopatření poskytnout. Přestože to nebylo při zřízení výměnku ujednáno, je nabyvatel nemovité věci povinen, a to přímo ze zákona, přispět pomocnými úkony (např. pomoc při nákupech či vedení domácnosti nebo ošetřování) výměnkáři, který to nezbytně potřebuje v nemoci, při úrazu nebo v podobné nouzi. Této povinnosti se osoba zavázaná k  výměnku zprostí, zprostředkuje-li umístění výměnkáře ve zdravotnickém nebo podobném zařízení. Pokud se ovšem změní poměry v takové míře, že na osobě zavázané k výměnku

nelze spravedlivě požadovat, aby setrvala při naturálním plnění, a nedohodnou-li se strany, může soud na návrh osoby zavázané k  výměnku rozhodnout, že se naturální výměnek zcela nebo zčásti nahradí peněžitým důchodem; soud také může, a to i bez návrhu, uložit osobě zavázané k výměnku, aby složila ve prospěch výměnkáře u provozovatele vhodného zaopatřovacího zařízení zaopatřovací jistinu ve stanovené výši. Při zkáze stavby, v  níž bylo výměnkáři vyhrazeno obydlí, opatří osoba zavázaná z  výměnku výměnkáři na  vlastní náklad vhodné náhradní bydlení. Praktické využití výměnku si pro lepší názornost ukážeme na konkrétním příkladu. Manželé Kalasovi jsou vlastníky nemovitosti, pozemku s rodinným domkem. Poněvadž jsou již v  pokročilém věku, rozhodnou se uvedenou nemovitost darovat svojí dceři s tím, že tato je za to nechá doživotně v přízemí rodinného domku bydlet, umožní jim užívat část pozemku jako zahradu a každý měsíc jim vyplatí finanční částku ve  výši 3  000,- Kč. Zřízením výměnku tak manželé Kalasovi mají jistotu, že je nikdo z domu, kde prožili desítky let, nevyhodí a bude o ně v případě potřeby dostatečně postaráno. Pro právo na výměnek občanský zákoník stanoví také speciální pravidla. Toto právo nelze převést na někoho jiného, nemůže být předmětem dědictví, a  pokud je výměnek vyhrazený manželům, tak smrtí jednoho z nich se výměnek nezkracuje. Text: Mgr. Miloslav Havlín, Ph.D.

19


OCENĚNÍ

Student UO Lubomír Almer mezi elitou AFCEA V polovině února převzal civilní student oboru Bezpečnostní management Lubomír Almer v americkém městě San Diego na půdě tamějšího Convention Center prestižní Regional Distinguished Young AFCEAN 2014 Award. Cena je udělována na základě rozhodnutí regionálního viceprezidenta AFCEA elitní skupině osobností za jejich výjimečné počiny. „Byla to nádherná zkušenost – poznal jsem novou zemi, setkal jsem se se spoustou odborníků na informatiku, z nichž mnozí jsou příslušníky americké armády v aktivní službě. Viděl jsem tam nejnovější technologie a technická řešení,“ hodnotí svůj týdenní pobyt v San Diegu posluchač navazujícího magisterského studia na Fakultě vojenského leadershipu bakalář Lubomír Almer. Vyhlášení cen Regional Distinguished Young AFCEAN 2014 bylo součástí konference AFCEA WEST 2015, v jejímž rámci členové programu Young AFCEA mimo jiné probírali budoucí vizi své organizace a také způsob vzájemné komunikace mezi jednotlivými pobočkami. K tomuto účelu byla vytvořena internetová stránka, kterou její tvůrci představili během konference. „My udělení ceny RDY AFCEAN 2014 považujeme nejen za  individuální uznání odborných schopností Lubomíra Almera, ale také za  potvrzení významu a  prestiže Studentského klubu AFCEA na  Univerzitě obrany,“ hodnotí úspěch brněnského studenta prezident České pobočky AFCEA Josef Strelec.

Mezi patnácti účastníky, kteří na konferenci převzali zmíněné ocenění, převažovali Američané. „Podle mého soudu jsem byl mezi oceněnými nejmladší,“ vzpomíná na  slavnostní ceremoniál bakalář Lubomír Almer, jehož z odborného programu konference zaujala především živá demonstrace kybernetického útoku: „Princip a  technické okolnosti jsem znal, ale bylo zajímavé naživo sledovat samotný průběh toho procesu.“

nost. „V roce, kdy jsem maturoval, se tento obor otevíral pouze na  Univerzitě obrany, takže mé rozhodnutí bylo jasné,“ vzpomíná Lubomír Almer na  okolnosti, které ho přivedly k civilnímu studiu vojenské vysoké škole. Svůj zájem o obor potvrdil mimo jiné v  roce 2013, kdy se stal zakládajícím členem tehdy ustaveného Studentského klubu AFCEA na Univerzitě obrany. V jeho rámci se zúčastnil se svými příspěvky řady kon-

„Bude to perlička v mém profesním životopisu.“ Absolvent střední školy se zaměřením na informační technologie se nechtěl stát dalším z řady programátorů a svou profesní dráhu zaměřil na obor kybernetická bezpeč-

ferencí a setkání a  získal také stipendium, které je udělováno za velice striktních podmínek. Cesta za Atlantik pro prestižní cenu je vyvrcholením jeho dosavadního působení ve studentském klubu. „V čase po skončení denního programu jsem stačil poznat velkou část San Diega a  překvapila mě vstřícnost a  komunikativnost tamních obyvatel,“ popisuje svou první transatlantickou zkušenost Lubomír Almer, který tak uplatnil i svou dobrou znalost angličtiny, již podle svých slov získal mimo jiné během bakalářského stupně svého studia na Univerzitě obrany. Překvapil ho také jiný způsob trávení volného času: „Lidé tam jen nesedí a  nediskutují u  piva, ale probíhají tam večery s různou náplní – od herních až po hudební či taneční.“ „Získal jsem cenu, kterou mnoho lidí nemá. Bude to perlička v mém profesním životopisu,“ hodnotí své ocenění s odstupem několika dnů budoucí specialista na kybernetickou bezpečnost. Rostoucí počet internetových útoků věstí tomuto oboru zajímavou budoucnost. Text: Viktor Sliva Foto: AFCEA International

20


OCENĚNÍ

Student Vojenského všeobecného lékařství nominován na cenu primátora Hradce Králové Rotmistr František Saňák, student 5. ročníku Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, byl za studentskou tvůrčí práci v roce 2014 nominován na Cenu primátora města Hradce Králové. Františkovi, který je můj spolužák a kamarád již od základního výcviku ve Vyškově, jsem po  slavnostním vyhlášení položil několik otázek.

Františku, udělala ti cena radost? Jak se po vyhlášení cítíš? „V první řadě musím říci, že hlavní cenu vyhrála doktorka Koláčková z  imunologie. Já dostal pouze menší cenu za to, že jsem byl zřejmě historicky první pregraduální student nominovaný na tuto cenu určenou především pro postgraduální studenty. Nicméně podle slov pana primátora je již samotná nominace významným oceněním. Já to chápu jako velmi hezké ocenění práce celého našeho týmu v čele s panem profesorem Pavlem Boštíkem a doktorkou Monikou Schmidt. Znamená to, že se naše výsledky líbí odborné veřejnosti, z čehož mám samozřejmě velkou radost.” Považuješ tuto nominaci za svůj největší úspěch? „Moc si jí vážím, ale za největší úspěch považuji, že mám kolem sebe tak dobré lidi, kteří se mi starají o každodenní radosti. Pak taky, že se mi daří úspěšně skloubit studium, vědu, cestování, sport, rodinný a osobní život, aniž bych jedno z toho musel omezovat. No dobře, to studium...” směje se František. Co je náplní tvé studentské tvůrčí práce? „Studujeme vlastnosti NK buněk z  pupečníkové krve, které reprezentují buněčnou složku přirozené imunity. Jejich stimulací v laboratorních podmínkách se snažíme, aby byly podobně efektivní jako buňky dospělého organismu a  přitom si zachovaly své unikátní nativní vlastnosti.” NK buňka (z angl. natural killer cell, tedy „přirozený zabíječ”) je bílá krvinka schopná zabít nádorové buňky či buňky napadené viry.

Kdy jsi s tímto výzkumem začal? A  budeš v něm ještě pokračovat? „Na projektu pracuji přes tři roky, naše výsledky jsem však prezentoval až letos. A  protože sklidily úspěch, rád bych s  nimi reprezentoval naši univerzitu na mezinárodní úrovni a zároveň je publikoval. Na to se teď připravuji.” Čemu by ses rád věnoval v budoucnu? „Do budoucna plánuji především dostudovat školu a pak bych se také rád rozhodl, jakým směrem se profesně vydám.” Zaujal mě také tvůj obsáhlý životopis, jak to všechno stíháš? „Nedělám si iluze, že by můj životopis u  nás někoho zajímal, proto se na  něj nijak nezaměřuji. Nicméně trochu odráží moji osobnost. Jedeš na  Erasmus a  můžeš ho celý propařit a prosedět v barech, nebo můžeš po škole a o víkendech chodit pracovat do  nemocnice, asistovat na  operační sály a  místo prázdnin absolvovat řadu speciálních kurzů. Každý si může vybrat.” To je tedy tvůj recept na úspěch? „Jeden můj kamarád říká, že štěstí

a úspěch jsou jako orgasmus – if you try too hard, it goes away. Podle mne musíš mít rád to, co děláš, a věřit tomu. Úspěch potom přijde sám.” Co děláš ve volném čase? „Pokud to jde, tak spím,” směje se opět. „A  také hodně sportuji – v  zimě chodím na běžky, na skialpy, lyžovat, teď jsme byli na  přechodu Malé Fatry, v  létě jezdím na kole, lezu po horách, hraji squash, badminton a tenis. Tu možnost mám díky tomu, že mnoho mých kamarádů dělá různé sporty na poměrně vysoké úrovni.” Myslíš, že při tom všem budeš mít také čas na rodinu? „Ačkoliv to vypadá, že jsem zaneprázdněný kariérista, opak je pravdou. Přítelkyně a rodina jsou pro mě ti nejdůležitější. Určitě bych se nerad viděl ve čtyřiceti jako bezdětný. Především rodině vděčím za  podporu ve všem, co dělám.” Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů. Ptal se: rtm. Richard Mach Foto: Město Hradec Králové

Co tě vůbec přimělo zabývat se výzkumem NK buněk? „K práci mě přivedl můj velmi dobrý kamarád Martin Bortlík, který na  projektu pracoval už na zahraničním pracovišti v Taiwanu. Tehdy potřeboval pomoc a jeho entuziasmu se nedalo odolat. Jsem moc rád, že mi tenkrát profesor Boštík dal šanci a  vzal mě do svého týmu.”

21


VÝCVIK

Kurz taktického plánování za polárním kruhem Na pozvání Švédské univerzity obrany se na počátku března zúčastnili dva studenti Fakulty vojenského leadershipu - rotný Petr Černohlávek a rotmistr Martin Schudek – za dohledu podplukovníka Petra Stodoly z Katedry taktiky kurzu War Studies Advanced Course Tactical Exercise Battalion Level. Brněnští studenti se spolu s  dvojicí francouzských kadetů připojili ke  svým švédským kolegům v  poslední, praktické části kurzu, který byl zaměřen na  plánování Delaying Operation (tzv. boje na zdrženou). Cvičení bylo povinné pro všechny studenty závěrečného ročníku švédské univerzity. Studenti Univerzity obrany, kteří byli pro účast na  kurzu vybráni na  základě svého zájmu, znalostí angličtiny a služebního hodnocení, se do Stockholmu přepravili letecky z  Vídně a  po  noci strávené ve  švédském hlavním městě se běžnou leteckou linkou přemístili do města Kiruna a odtud pak vozidly do  obce Soppero, kde byli ubytováni v soukromém hotelu. Každodenní cestování na místo výcviku rovněž probíhalo pronajatými soukromými vozy. „Polem naší působnosti se stal asi 40kilometrový úsek silnice a její nejbližší okolí – jinam se vzhledem k záplavám sněhu nešlo dostat. Samotného mě překvapily poměrně vysoké teploty – očekávali jsme mrazy pod 10 stupňů. Ale ve  skutečnosti bylo jen kolem pěti s výjimkou posledního dne, kdy se vyjasnilo a  teploměr ukazoval mínus 15,“ zhodnotil klimatické podmínky rotný Černohlávek a  dodal: „Zimou jsme tam netrpěli, byli jsme na ni vybaveni už z domova.“ Denní režim začínal budíčkem kolem sedmé hodiny. Po snídani kurzisté vyráželi na zaměstnání, k obědu se vraceli do hotelu. Aktivity zahraničních studentů (českých

22

a francouzských) probíhaly paralelně, ale separátně od  zbytku švédských kadetů. Náplní kurzu byl průzkum oblasti, kde měl probíhat boj na  zdrženou, a  podle zjištěných poznatků následovala úprava plánu činností a  vydání bojových rozkazů. Dále se studenti v  režii švédských instruktorů seznamovali s  novými prvky taktiky, především s  měřením tloušťky ledu zamrzlé řeky a  jejím následným překonáváním (ice crossing) a s ženijními pracemi v arktických podmínkách, reagovali na situace rozehrané instruktory a následně vydávali tzv. QBO (zkrácené bojové rozkazy). Hlavním účelem účasti zahraničních studentů bylo nicméně naučit se spolupracovat v  mezinárodním prostředí. Výsledkem týdenní práce byl plán boje na  zdrženou vedený švédským mechanizovaným praporem a  přidělenými prostředky a  dále bojový rozkaz pro toto praporní úkolové uskupení. Po  pěti dnech strávených v  terénu nastal čas na návrat. Ten ovšem zkomplikovala stávka norské letecké společnosti, jejímž spojem se studenti měli vrátit do Stockholmu. Švédská armáda proto na  vojenském letišti zajistila mimořádnou přepravu letounem Hercules. Letoun však kurzisty kvůli technickým potížím nepřepravil do  švédského hlavního města, ale na  vzdálenou vojenskou leteckou základnu a  odtud pokračoval přesun autobusem. „Doprava nám tak sice trvala celý den, ale švédská armáda ji zorganizovala velmi flexibilně, takže jsme nikde dlouho nečekali a  vše na  sebe navazovalo,“ vzpomíná rotný Černohlávek, který tak neplánovaně absolvoval let známým vojenským speciálem. Řešení taktických situací v  mezinárodním prostředí bylo cennou zkušeností zejména díky místy odlišným perspektivám pohledu příslušníků zahraničních armád a  specifickým arktickým podmínkám.

Osvojení si nových znalostí z taktiky v praxi se stalo jednoznačným přínosem pro všechny zúčastněné. Text: rtn. Petr Černohlávek a Viktor Sliva Foto: rtn. Petr Černohlávek

Jedním z důkazů pobytu za  polárním kruhem byl pro účastníky kurzu ledový hotel Jukkasjärvi nedaleko Kiruni, který mohli během přesunu do Soppera krátce navštívit. Hotel, v němž je možné přenocovat v pokojích Delux, v pokojích s  uměleckou výzdobou nebo s  polární září, nabízí mimo jiné i  kurz zimního přežití, během něhož hosté vyrážejí na sněžných skútrech do divočiny a tam se učí například rozdělat oheň za pomoci křesadla či orientaci v  terénu podle přírodních znamení.


ERASMUS

What is the Highest Virtue? Clock was nearing seven and it was time to get in the plane, time to take the next step towards my Erasmus+ exchange in Czech Republic. I was full of excitement and this would be my first great adventure abroad.

Before this I had only visited some of our neighboring countries and usually with someone. This time it was far away from home and I was going alone, but I signed up for it and was ready to go. First couple of days I  spent in Prague to explore the city and plan my traveling through Central-Europe. Wroclaw-Berlin-Dresden-Prague-Brno were my destinations. The bus trip to Poland lasted almost 5 hours, so I decided to start to write a small diary, which will have great value in the future. At 20.30 I arrived to Wroclaw and I had my host waiting me. I  used Couchsurfing. com to find a host for my stay in Wroclaw, this turned out to be very good decision. So there I was, 3rd day of my trip in a city I had heard only couple of times before spending time with a  polish man called Marek. With Marek we discovered Wroclaw and suddenly on the middle of the day we came across his only friend from my country. It was a bit confusing to see some from my country here since I was prepared not so see another fellow countrymen for a long time. Days passed by and Wroclaw left me a picture of a beautiful city. I’m happy for every memory from the city, this was my first experience with polish culture. Next stop was Berlin. Arriving there at six O’clock in the evening and spending half an hour to figure out how the public transportation work I  finally got to my hostel. The next days passed fast exploring Berlin. Statue of Bismarck, SiegesSäule, Soviet Bronze soldier, Reichstag, The Berlin Wall and Brandenburg marketplace. While wondering the architecture of Brandenburg’s marketplace I happen to catch a familiar language from a  nearby couple. A  mother and her teenage girl were wondering how to get a picture together. “Would you like to have some help?” I approached in my language. You could sense the psychological chin to drop to the ground and after couple of seconds they accepted my help. For return I had my picture on the spot. The last evening in Berlin I  decided to participate a Coutchsurfers event. It was in a small pub and I had to take two metros to get there. I spent my last evening in Berlin, with completely strangers, but something brought us together and the mood was relaxed. All in all I was thankful for the possibility to learn so much from Berlin and meeting other couch surfers. Couple of days of stop in Dresden and my travel continued. In Prague I  decided to participate another couch

surfer event on the evening. There I surprisingly met Student College from my country. His studies were focusing on environmental friendly building. He is having his Erasmus in Prague. At this point it struck my mind that so far from four of the big cites I had visited in three I had met people from my country. On 20th February I arrived to the capital of Moravia. Already I have had all kinds of things going on but here, the official part of the travel begun. During the next days I  would meet some of my fellow students and learn to the ways of the house. The coming months will be interesting I thought when we were sitting in the meeting room.

Decision to apply to University of Defense was rather easy for me. Our school offers possibilities to go to Holland, Germany, England and many other places. However I was more interested to see the Europe which use to be on the other side of the Iron Curtain. Now after a  month when I  first arrived here I  feel almost like home here. Though the environment is somewhat different from home I found it very suitable

for me. I was expecting some decrease on living standard, but I  was positively surprised to the accommodation arrangements. Living in the same block as the school is very nice especially because the mess hall is inside the block. Teaching manners are similar to our culture, the power gap between teachers and pupils is nonexistent, at least on civilian studies. My goals here are simple: Get connections, familiarize myself with the country and the region, get my credits and enjoy the time. When I’m leaving it’s going to be the time of midnight sun back in home and I believe it’s not the same man going back to north, but more or less changed one. Our Erasmus group already consist of multiple nationalities from Belgium, Bulgaria, Finland, Hungary, Poland, Romania, Slovakia, Slovenia, Swedish, and we are still missing our Austrian colleges who will arrive during these days I’m writing this Article. Our patrons have taken a  good care of us and arranged couple of events for us. Already I  have tied some relations which I believe will last, if not life time, very long. For now plans are in the coming three months here and there are still places such as Budapest-Vienna-Bratislava maybe even Lviv in Ukraine to visit, just to name the biggest one. So what does all of this has to do with virtues? During the time here I  have some expectations and goals. Of course all of them are not fulfilled, but things what I experience here I  take with gratitude. I  would say it is the highest of virtues, to appreciate even the smallest things you have. Many times we realize how valuable something is only after we lose it. Health is a good example of something we understand to appreciate after first losing it. Anyways as we know Czech people have one sport over all: Ice hockey. If there is one thing above everything I want during my stay it is the lions taking their third gold medal for Finland. I wish good games for the Czech team, may the best team win! Text a foto: Kalle Murto

23


PREZENTACE

Univerzita obrany na veletrhu IDET 2015 Mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky IDET v Brně patří mezi přední světové přehlídky obranných technologií. Veletrhu, jenž bude probíhat 19. až 21. května, se v rámci expozice resortu Ministerstva obrany ČR zúčastní také Univerzita obrany. I když univerzita do prezentace české armády na výstavní ploše pavilonu P přispěje jen dvěma pracovišti, za  pozornost stojí i další aktivity UO na tomto veletrhu. Předně hlavním mottem prezentace resortu MO na  veletrhu IDET 2015 bude představení společného úsilí všech složek AČR k  plnění bojových úkolů pod heslem „JSME TÝM“. K demonstraci této ideje bude vybudována ukázková polní základna s jednotlivými funkčními prvky nezbytnými pro činnost jednotek. Expozice MO bude dominantní součástí veletrhu. Nyní o  exponátech Univerzity obrany. Katedra taktiky Fakulty vojenského leadershipu bude prezentovat vyvíjené robotické prostředky pro podporu bojové činnosti, zejména vozidlo UGV Taros 6x6 Furbo pro taktické a  monitorovací účely. Dále experimentální vzorky bezdrátově řízené miniaturní lafety osobních zbraní a  taktického kamerového manipulátoru, kterými je možné vybavit právě bezosádková pozemní vozidla, a nakonec software pro řešení operačně-taktických úloh včetně integrace jeho jádra se systémy C4ISR/V21. Katedra taktiky FVL úzce spolupracuje se státním podnikem VOP CZ na  vývoji prostředku UGV již několik let. „My pracu-

24

jeme na klíčovém prvku celého systému – na softwaru vyšší úrovně, který vozidla řídí. To vše za  použití prvků umělé inteligence řešící proces (taktické) autonavigace,“ popisuje podplukovník doc.  Ing.  Jan Mazal, Ph.D.  podíl Univerzity obrany a  vysvětluje, jak se softwarové požadavky projevují na  konstrukci zařízení: „Systému, který vozidlo ovládá, musí odpovídat jednotlivé konstrukční prvky – to se týká třeba výkonu a  způsobu ovládání jednotlivých kol. Konstruktéři se pak na základě těchto požadavků snaží vybrat nebo navrhnout nejvhodnější komponenty.“ Vývojový software pro podporu operačně-taktického rozhodování zase slouží pro matematické modelování bojiště a  výpočet optimálních variant činnosti vlastních vojsk nebo protivníka ve variaci taktických scénářů. Software poskytuje informační podporu pro velitele na  taktickém stupni se schopností přímo navrhovat (optimalizované) taktické varianty činnosti vlastních vojsk v aktuální situaci, nebo posoudit navrhovaná taktická řešení a  upozornit na  slabá místa v jejich koncepci. Univerzita obrany v  simulovaném Společném operačním centru MO na  výstavě představí technologickou zajímavost z  oblasti informatiky, a to pracoviště vizualizačního systému pro velitele a  štáb brigády. Tento vizualizační systém rozšiřuje možnosti stávající prezentace informací Operačně taktického systému velení a  řízení pozemních sil AČR o jejich zobrazení ve třech rozměrech. Systém tedy umožňuje vizualizaci reálného stavu na  bojišti ve  3D a  načítání taktických průsvitek. Projekt řeší příslušníci Katedry komunikačních a  informačních systémů Fakulty vojenských technologií ve  spolupráci s  vybranými útvary pozemních sil AČR. Po čtyřech letech se na brněnské výstaviště vrací překážková předváděcí dráha.

V IDET Aréně budou probíhat dynamické ukázky jízdních vlastností jak pozemní kolové techniky AČR, tak i  vozidel výrobců-vystavovatelů, dále ukázky zásahu hasičů a policie. Příslušníci Katedry ženijních technologií a Katedry strojírenství Fakulty vojenských technologií se budou podílet na  výstavbě dráhy a  budou řídit její každodenní provoz na volné ploše u pavilonu Z. Součástí veletrhu IDET 2015 bude zajímavý odborný doprovodný program, ve kterém experti na  obranné a  bezpečnostní technologie budou diskutovat o  aktuálních tématech. Jeho hlavní částí jsou již tradičně mezinárodní konference CATE (Community – Army – Technology – Environment), které pořádá Univerzita obrany. Konferencím CATE bude první den veletrhu předcházet zahajovací konference odborného doprovodného programu Security Trends, jenž se bude zabývat zejména trendy, hrozbami a  výzvami v  oblasti bezpečnosti, novými technologickými trendy pro bezpečnější Evropu a vědou a výzkumem jako prostředkem pro rozvoj společnosti. Pod hlavičkou CATE 2015 proběhnou 20. a 21. května na brněnském výstavišti čtyři mezinárodní konference a  na  půdě UO jeden odborný seminář. Jsou to Vojenské technologie – ICMT 2015, Distanční vzdělávání, simulace a  komunikace – DLSC 2015, Bezpečnost a ochrana utajovaných informací – SPI 2015, Logistika v ozbrojených silách – výstavba mnohonárodních logistických schopností a Materiály a technologie ve výrobě speciální techniky. Univerzita obrany se také významným způsobem bude podílet na  logistickém zabezpečení vystavovatelů z  resortu MO. Studenti UO budou opět působit v protokolu MO, jako doprovod zahraničních delegací a v pořadatelské službě na armádních vchodech do prostoru výstavy. Text a foto: Pavel Pazdera


SOUTĚŽ

Vyhlášení výsledků fotosoutěže

Ve čtvrtek 9. března byly v sále Klubu UO v Šumavské ulici vyhlášeny výsledky fotosoutěže na téma „Doprava a dopravní prostředky“, kterou pro všechny studenty Univerzity obrany vyhlásil rektor-velitel brigádní generál Bohuslav Přikryl. Ten se však vzhledem ke změně termínu návštěvy náměstka MO nemohl slavnostního ceremoniálu zúčastnit, a tak jeho jménem cenu vítězi v podobě externího harddisku předal zástupce rektora plukovník gšt. Milan Marek.

Hodnoticí komise ve složení předseda Mgr. Marek Žižlavský, štábní praporčík Bc. Libor Pliešovský a PhDr. Ivana Nekvapilová, Ph.D. posuzovala celkem 62 přihlášených fotografií, jež pocházely nejen z fotoaparátů, ale v souladu s technologickým vývojem i z mobilních telefonů. Fotografie byly hodnoceny jak z hlediska technického provedení, tak na základě uměleckého dojmu. Obě tato kritéria nejlépe splnil a vítězem soutěže se stal nadrotmistr Bc. Jan

Hruška se snímkem zachycujícím letoun na večerní obloze. „Bohužel na fotografii není vidět, že větroň právě přelétá nad jezerem,“ prozradil okolnosti vzniku snímku vítěz soutěže ve svém krátkém vystoupení po převzetí ceny. Hodnoticí komise spolu s ním ocenila i autory dalších dvou fotografií - svobodníka Tomáše Miču a civilní studentku Michaelu Imramovskou, kteří zachytili vozidlo Tatra během výcviku a tramvaj v ulicích San Francisca. Text a foto: Viktor Sliva

Fotku, která byla vyhodnocena jako vítězná, jsem pořídil na Mistrovství světa v bezmotorovém létání, které se konalo v červenci 2014 ve Finsku na letišti Räyskälä, a to zrcadlovkou Canon EOS 600D s následnou úpravou v Zoneru. Zobrazuje větroň Duo Discus při přistání ze soutěžního letu. Ve Finsku jsem se ocitnul díky tomu, že moje přítelkyně dostala zakázku na natočení dvacetiminutového pořadu o tomto MS pro Českou televizi. Ta k pořadům vyžaduje i fotodokumentaci a vítězná fotka je tedy střípkem z tohoto projektu. Pokud jste milovníky severské přírody, doporučuji pořad, který je dostupný na http:// www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10188372938-letectvi Tato fotografie je cenná především okamžikem, ve kterém byla pořízena. Zobrazuje přistání bratrů Jonesových z posledního soutěžního letu. Tato posádka zvítězila ve třídě dvousedadlových větroňů a to téměř historickým způsobem. Ze šesti soutěžních letů vyhráli pět. Při posledním letu skončili na druhém místě o pouhých 28 sekund, ale bodový součet jim stačil na drtivé vítězství. Těch 28 sekund je ale dělilo od historicky prvního získání titulu mistra světa vítězstvím ve všech soutěžních vzletech. Text: nrtm. Bc. Jan Hruška

Univerzitní odboráři na konferenci hodnotili i volili Výroční konference volených delegátů Základní organizace Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády na Univerzitě obrany se v letošním roce znovu uskutečnila počátkem března.

Delegáti jmenovaní závodním výborem nebo zvolení podle stanoveného klíče na členských schůzích čtyř odborových úseků se ke  svému jednání sešli dne 12. března 2015 v hlavním sále Klubu UO. V úvodu konference volených delegátů přivítala její předsedající Mgr.  Iva Taušová čtyři desítky přítomných delegátů a dva pozvané hosty, kterými byli za  Univerzitu obrany jako partnera pro kolektivní vyjednávání (zaměstnavatele) její rektor brig. gen.  prof.  Ing.  Bohuslav Přikryl, Ph.D., a  za  Českomoravský odborový svaz civilních zaměstnanců armády (ČMOSA) zaměstnanec Kanceláře ČMOSA Jan Košta. Poté již následovalo projednávání jednotlivých bodů závodním výborem navrženého a delegáty jednomyslně schváleného pořa-

du jednání. Vedle tradičních bodů, jakými jsou zprávy o činnosti jednotlivých orgánů a  o  hospodaření nebo schválení rozpočtu, byly tentokráte do pořadu jednání zařazeny i  volby členů orgánů odborové organizace na nové čtyřleté funkční období. Zatímco zprávy o  činnosti a  veškeré organizační záležitosti procházely pojednávacím a  schvalovacím procesem poměrně rychle a  zcela hladce (bohužel však bez jakýchkoliv připomínek a  námětů), návrh rozpočtu základní organizace na  tento rok a  návrh rozpočtového výhledu na  dalších 5 let provázela dlouhá a  místy bouřlivá a emotivní rozprava, která nakonec vyústila ve schválení rozpočtu převahou jediného hlasu a v neschválení rozpočtového výhledu na léta 2016 až 2020. Naproti tomu volby nových členů orgánů základní organizace a  jejich náhradníků žádnou komplikaci nepřinesly a všechny se podařilo úspěšně provést již v  prvním kole. Na  základě výsledků tajného hlasování získali mandát členů závodního výboru doc.  Ing.  Zdeněk Flasar CSc., Miloslav Havlín, doc.  Ing. Juraj Hub, Ph.D., Ing. Milan Šimánek a Mgr. Iva Taušová, členů revizní komise Zdeňka Dočkalová, Bc. Mária Doleželová a Ing. Martin Pop, náhradníků členů závodního výboru Ing. Miroslav Hajas, Ing. Alena Oulehlová, Ph.D.,

a Libor Švihálek; volba náhradníka člena revizní komise se bohužel z důvodu nenavržení žádného kandidáta nekonala. Ve  vystoupeních hostů pak rektor Univerzity obrany prezentoval připravenost zaměstnavatele k otevřenější a efektivnější spolupráci s  odborovou organizací a  zástupce ČMOSA informoval o  aktuální činnosti odborového svazu. Na  závěr poděkoval Miloslav Havlín všem přítomným za  jejich účast a  jménem základní organizace také bývalým členům závodního výboru, kteří již znovu na  tuto funkci nekandidovali, a  to Jarmile Mášové a  Liboru Švihálkovi, za  jejich odvedenou práci ve  prospěch všech odborářů na  Univerzitě obrany. Volby předsedy a  místopředsedy základní organizace, které volí ze svého středu členové závodního výboru, se uskutečnily na  ustavující schůzi závodního výboru dne 24. března 2015; předsedkyní základní organizace byla zvolena Mgr. Iva Taušová, místopředsedou základní organizace pak Miloslav Havlín. Již o čtyři dny dříve členové revizní komise na ustavujícím zasedání tohoto orgánu zvolili předsedkyní revizní komise opět Bc. Márii Doleželovou. Text: Mgr. Miloslav Havlín, Ph.D.

25


HISTORIE

Válka skončila v Řečkovicích v květnu 1945 Městská část Brno-Řečkovice a Mokrá Hora naleží dnes se svými cca 15 000 obyvateli mezi středně velké městské části statutárního města Brna. Právě v tomto severním předměstí se před 70 lety, ještě v první dekádě května 1945, odehrály prudké boje s ustupujícími německými jednotkami. Na  jaře roku 1945 se druhá světová válka blížila ke svému konci a s ní nadešla i hodina osvobození okupované Československé republiky. Předzvěstí válečné fronty blížící se k městu Brnu byly letecké nálety na město v srpnu, listopadu a prosinci 1944, kdy bylo bombardováním zasaženo centrum města a  jižní předměstí. Cílem náletů bylo letiště ve Slatině a zejména brněnské zbrojovky a  další průmyslové závody, podílející se na válečné výrobě pro nacistické Německo. Železniční stanici v Řečkovicích (na trati bývalé Tišnovky) obsadila v  dubnu 1945 německá vojenská správa. V domech poblíž nádraží a  v  přilehlých ulicích se ubytovali představitelé německých vojenských složek. Ze stanice v  Řečkovicích byly vypravovány nepřetržitě spěšné vlaky k  Havlíčkovu Brodu a  k  Jihlavě. Po  skončení této přepravy měly být koleje i  budova stanice vyhozeny do  povětří, k  čemuž již naštěstí nedošlo (pouze okna staniční budovy byla později rozbita dělostřelbou). Neustále se blížící zvuky hřmění děl a leteckých náletů místním lidem napovídaly, že se blíží fronta a s ní i toužebně očekávané osvobození Řečkovic a okolních obcí. Spojenecká vojska druhého ukrajinského frontu Rudé armády pod velením maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského a  jednotek Rumunské královské armády se v  rámci bratislavsko-brněnské operace k Brnu blížily od jihu ve směru od Židlochovic a Ořechova, kde se v dubnu 1945 uskutečnily tvrdé boje s německými jednotkami. Od rána 25. dubna 1945 z již osvobozených brněnských předměstí postupovala vojska druhého ukrajinského frontu od Obřan, Maloměřic, Juliánova, Židenic a  od  Starého Brna ke Kamennému mlýnu. Následujícího dne, ve čtvrtek 26. dubna 1945, pronikly první ruské oddíly do středu Brna. Postup byl rychlý a  nečekaný, byla obsazena linie města mezi řekami Svratkou a Svitavou. V 10:30 hod. zavlála na budově Zemského úřadu na  dnešním Žerotínově náměstí československá státní vlajka, v poledne se vzdala asi pětisetčlenná německá posádka hradu Špilberk a  první sovětské tanky dorazily až na Kraví horu. 26. dubna, který je obecně pokládán za  den osvobození města Brna, byli Němci již vytlačeni z  centra města do  okrajových čtvrtí na  se-

26

Odhalení pomníku v Řečkovicích v květnu 1946

Pomník v Řečkovicích dnes veru a severozápadě Brna – mj. do Králova Pole, Medlánek, Řečkovic a  Soběšic. Zde se ustupující německá vojska chtěla opevnit v  zalesněných kopcích a  chystala se k zoufalé obraně. Vlastní boje v  Řečkovicích a  blízkém okolí trvaly od  25. dubna až do  10. května 1945. Němci chránili ústup svých vojsk po hlavní silnici směrem k Praze a po okresní silnici do jehnických a vranovských lesů. Na  prahu vítězství a  svobody tak právě Řečkovice se svým okolím skládaly svou daň na  životech i  na  majetku. Umírali vojáci i  civilisté, řinčela okenní skla, tlaková vlna při dělostřelbě odnášela celé střechy domů. Kromě jiných škod zuřící Němci ještě 26. dubna 1945 na  letišti v  sousedních Medlánkách zcela bezdůvodně zastřelili 14

Čechů (z nichž 3 byli mladiství a  jedna těhotná žena) – údajně kvůli narušení obrany města v týle fronty. Podél státní silnice směrem k obci Česká stála děla a  boční ulice byly přeplněny vojenskými vozidly a technikou. Těžké boje se odehrávaly v okolí řečkovické sokolovny a na „Špici“. Mnoho domů této části Řečkovic lehlo popelem. Místní lidé se se svými rodinami tísnili ve  sklepeních, kde trávili na  samém konci války několik bezesných nocí. Ubývalo chleba a  dalších potravin, nedalo se vařit ani zajít pro vodu k nejbližší pumpě. Od  Ořešína a  Ivanovic ostřelovali Němci celou státní silnici i centrum Řečkovic. Důležitými vojenskými body byly čtyři mlýny v okolí Řečkovic, z nichž mlýn Ivanovický a Čertův byly do základů zničeny.


HISTORIE

V roce 1950 byla na  tehdejším náměstí Rudé armády u  kostela sv. Tomáše slavnostně odhalena busta maršála Sovětského svazu Rodiona Jakovleviče Malinovského, která byla o  pět let později přemístěna na  Malinovského náměstí, kde stojí před Domem umění dodnes. Kdo byl tento velitel 2. ukrajinského frontu, jenž se podílel na osvobození Brna? Narodil se v  listopadu 1898 v Oděse v rodině řemeslníka. V roce 1915 vstoupil jako neplnoletý dobrovolník do  carské armády, bojující v první světové válce proti Německu a  Rakousku-Uhersku. Během války byl za  svoji statečnost vyznamenán třemi francouzskými válečnými kříži. Při ústupu do  Vladivostoku se Malinovský setkal s  československými legionáři, kteří mu umožnili návrat domů, do  Oděsy. Po  válce vstoupil do  nově se tvořící Rudé armády a ve 20. letech 20. století vystudoval Frunzeho Vojenskou akademii v Moskvě, na které později působil jako profesor. Od  napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v  červnu 1941 prošel Malinovský několika válečnými frontami a  v  roce 1943 byl povýšen do  hodnosti armádního generála. O  rok později byl jmenován maršálem a  velitelem 2. ukrajinského frontu. Za svého života navštívil maršál Malinovský Brno ještě dvakrát – v letech 1962 a  1964, kdy se setkal se zástupci města a  navštívil tehdejší Vojenskou akademii v Brně. Zemřel v Moskvě v březnu 1967 a byl pohřben s vojenskými poctami u Kremelské zdi. Nedožil se tak o rok později vojenské intervence a okupace Československa tzv. „spřátelenými vojsky“ Varšavské smlouvy v  čele se Sovětským svazem. Po  bouřlivé noci na  2. května 1945 místní obyvatelé dle vzpomínek pamětníků spatřili a  stiskli ruku prvnímu rudoarmějci, který měl hlídku na  Fügnerově (dnešní Jandáskově ulici). V  okolních lesích ukrytí němečtí vojáci kladli stále houževnatý odpor postupujícím rudoarmějcům a  rumunským vojskům, což ale již nemohlo odvrátit totální porážku nacistického Německa. Důsledkem této skutečnosti byla i sebevražda nacistického vůdce A. Hitlera v berlínském bunkru 30. dubna 1945. Ještě v současné době se v  lesích v  okolí Řečkovic nacházejí zbytky někdejších zákopů a  vojenské výzbroje, svědčících o  urputných bojích, které se tu na sklonku druhé světové války odehrály. O  týden později, 7. května 1945, byla v Remeši - v hlavním stanu vrchního velitele západních spojeneckých vojsk generála D. Eisenhowera, podepsána bezpodmínečná kapitulace Německa, která byla následně 8. května ratifikována v Berlíně. Dle kapitulačního protokolu toho dne ve 23:00 hod. středoevropského času měl být zastaven boj na všech evropských frontách. V  noci na  9. května 1945 vyvrcholily také boje v Řečkovicích v mohutné ofenzivě sovětských a rumunských vojsk do okolních rozlehlých lesů. Po  oficiální kapitulaci zavládl již všude mír, jen v  Řečkovicích dále hřměla děla a  „Stalinovy varhany“ (zvané Kaťuše), rachotily ruční zbraně. V poslední chvíli na prahu svobody padlo za oběť válce mnoho místních občanů a  vlastenců. Boje

o Řečkovice stály přes 200 mrtvých, spolu s padlými sovětskými a rumunskými vojáky. Padlí spojenečtí vojáci byli po skončení bojů pietně pochováni do čtyř společných šachtových hrobů v zámeckém parku v Řečkovicích. Nad společným hrobem se dnes tyčí žulový památník s pěticípou hvězdou, který byl odhalen řečkovickým Místním národním výborem k 1. výročí osvobození Řečkovic – 9. května 1946. Jména padlých z řad místních řečkovických a  mokrohorských obyvatel jsou uvedena na památnících obětí obou světových válek – v Řečkovicích v parku na Palackého náměstí a  na  Mokré Hoře vedle kapličky na Tumaňanově ulici. Naše úcta a vděčnost patří vojákům Rudé armády, z nichž 17 000 padlo při osvobozování Brna a také příslušníkům Královské armády rumunské, kterých v Brně bojovalo na 50 000. Válečné škody v  Řečkovicích měly za následek mnoho zničených domů a stavení (těžce poškozených, vyhořelých a zcela zničených), jejichž výše dosáhla milionových částek. Jak místní lidé vzpomínali - když vcházeli do krytů, kvetly třešně, když ze sklepů vyšli – odkvétaly jabloně a  svojí vůní omamovaly šeříky, které byly položeny na hroby padlých vojáků i místních spoluobčanů. Život se po dlouhých šesti letech ničivé války a nacistické okupace vracel opět do mírových časů.

Pomník maršála Malinovského

Bizarní připomínkou Bratislavsko-brněnské operace je torzo nedokončeného památníku na vrchu Čertoraj na  východ od  obce Křepice. Ve  druhé polovině dubna 1945 toto místo navštívil za přísného utajení maršál Rodion Malinovskij a dal odtud rozkaz k rozhodujícímu útoku na Brno. Přitom byl pořízen filmový záznam, poprvé zveřejněný v roce 1965 a na jeho základě se podařilo lokalizovat místo této události. V roce 1975 bylo rozhodnuto o  stavbě památníku, která byla započata až téměř o deset let později, a protože práce po celou dobu provázely potíže s nedostatkem materiálu, stavební techniky a  pracovních sil, do  roku 1989 se památník nepodařilo dokončit. Dnes, o čtvrtstoletí později se uvažuje alespoň o vytvoření malého muzea a  dokončení kopulovité vyhlídkové věže jako rozhledny.

Text a foto: Mgr. Jan Jandl

27


Výstava o vojenském újezdu Březina Ve foyer budovy Univerzity obrany Kounicova 44 se uskutečnila výstava věnovaná historii Vojenského újezdu Březina s názvem Vojenský prostor – vstup zakázán. Výstava seznámila vojenskou a civilní veřejnost s některými dosud málo známými událostmi a  zajímavými skutečnostmi z  historie tohoto výcvikového prostoru, rozkládajícího se na okraji Drahanské vrchoviny severně od Vyškova. „Vždy, když mne vojenský osud někam zavane, tak se také seznámím s  historií tohoto místa,“ říká vrchní praporčík Univerzity obrany štábní praporčík Bc.  Libor Pliešovský, který v  průběhu roku 2007 působil ve stejné funkci ve Vyškově. „Nejinak tomu bylo i v případě újezdu Březina. Snažil jsem se získat další informace, a  tak jsem se dopracoval až k mým dnešním kamarádům z  občanského sdružení Stříbrná.“ Ze vzájemné spolupráce nakonec v roce 2012 Městský výbor Českého svazu bojovníků za svobodu Brno Historicko - dokumentační komise MěV ČSBS Univerzita obrany v Brně

POZVÁNKA na 19. Ekumenické shromáždění k 73. výročí heydrichiády, uctění památky popravených obětí v Kounicových kolejích a uctění obětí vypálených obcí Lidice a Ležáky V úterý 9. června 2015 se od 15:00 hod. uskuteční v brněnských Kounicových kolejích v Brně-Žabovřeskách na ulici Králova 45, Ekumenické shromáždění k 73. výročí heydrichiády, uctění památky popravených obětí v Kounicových kolejích a uctění obětí vypálených obcí Lidice a Ležáky. Program: Pietní akt a položení květin na nádvoří Kounicových kolejí v místech někdejšího nacistického popraviště, kde se pokloníme památce popravených; Vystoupení duchovních představitelů zúčastněných církví v Pamětní síni Kounicových kolejí; Beseda a diskuze přítomných účastníků pietního shromáždění. Za pořádající organizace Irena Matyášková předsedkyně MěV ČSBS v Brně

Výstava k 70. výročí osvobození města Brna Sedmdesáté výročí osvobození města Brna připomíná výstava s názvem Konec druhé světové války na jižní Moravě, kterou je možné navštívit od 23. dubna do konce května ve foyer budovy Fakulty vojenského leadershipu Univerzity obrany v Kounicově ulici 44. Výstava přibližuje plány sovětského velení a faktický průběh osvobozovacích bojů jednotek Rudé armády a jejich rumunských spojenců od Lanžhota až po Brno. Podle sovětského velení mělo být Brno osvobozeno 16. dubna, ale stalo se tak až 26. dubna 1945. Výstava popisuje urputné boje u Křepic, Ořechova, Rajhradu a Holasic, obklíčení dvou sovětských brigád a jezdectva v prostoru Střelic a Popůvek, osvobození brněnských městských částí Bohunice, Lískovec a Bosonohy ruskými kozáky na koních z 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny. Pole v okolí Brna tak zažila poslední útoky klasického jezdectva se šavlí v ruce v Evropě. Výstava o posledních dnech války v Brně a jeho okolí přináší zajímavé autentické fotografie z bojů o předměstí a v ulicích jihomoravské metropole. Doplněna je o dobové dokumenty, uniformy, vyznamenání a zbraně ruských a německých vojáků a také promítání unikátních filmových záběrů z bojů na jižní Moravě a v samotném Brně. Výstavu, která je volně přístupná v pracovní dny od 8 do 18 hodin, pořádá Univerzita obrany a Svaz letců Brno ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha. Text: OdVV

28

vzešla myšlenka uspořádat výstavu o tomto zajímavém území. Zahájení výstavy, která byla s úspěchem prezentována v  minulém roce v  muzeu v  Prostějově, Vyškově a  Blansku, se spolu s  jejími autory zúčastnila také Ladislava Štěrbová, vnučka prvního a  jediného prvorepublikového velitele Výcvikového tábora u Vyškova, předchůdce dnešního Vojenského újezdu Březina, majora Josefa Veselého. Výstava, kterou Vojensko-historické sdružení Stříbrná uspořádalo společně s Univerzitou obrany, byla tematicky rozdělena do  dvou výrazných celků. První část, ohraničená roky 1934 a 1939, přiblížila okolnosti vzniku Výcvikového tábora u Vyškova, jeho budování a výcvik jednotek prvorepublikové čs. armády. Přitom patřičný prostor byl věnován také vojenským památkám z tohoto období, zejména cvičným pevnostním objektům. Právě zde byly cvičeny osádky lehkého a  těžkého opevnění, jež byly postaveny na našich hranicích před druhou světovou válkou. Ve  druhém bloku, vymezeném roky 1939 a 1945, bylo popsáno období okupace, spojené s intenzifikací výcviku a vystěhováním okolních obcí z důvodu rozšiřování střelnice. Také zde byla věnována pozornost cvičným objektům a  výcviku jednotek německého Wehrmachtu. Výstava byla doplněna dobovými a současnými fotografiemi, dále mapkami a  reprodukcemi archivních materiálů (rozkazy, projekty staveb, skici). Nedílnou součástí expozice byly trojrozměrné exponáty, mezi nimi i  modely pevnostních objektů z dílny štábního praporčíka Libora Pliešovského, který také během zahájení poukázal na jeden z cílů výstavy: „Snad pomůže alespoň zčásti změnit současný stav, kdy historie tohoto území není příliš známá ani mezi vojáky české armády, přestože mnoho z nich právě v tomto výcvikovém prostoru začínalo svoji kariéru.“ Text a foto: Viktor Sliva


Soutěžní křížovka o ceny! Vyluštěnou tajenku zašlete do 17. dubna 2015 e-mailem na adresu: listy@unob.cz Dva výherce odměníme věcnou cenou. Tajenka z č. 3: ...nemá mi kdo nést batoh.. Výherci z č. 3: Milan Vágner a Věra Břízová.

Šance pro dva čtenáře

Knihy do soutěže věnovalo nakladatelství HOST.

SUDOKU 9

1

4 7

3

6

8

1

7

8 4

9

6

9 5

8 5

7

3 8

1

6

9

8

3

5 3

6

8

7

1

8

7

5

9 6

2

Perličky ze školy. Co se v mládí naučíš, můžeš . . .

2

6

9

6

2

7 3

4

6

9

7

3

5

4 2 1

1 9

3

4

1 2

6 5

5

4

2

7 9

7 9

6 5 9

1

4

5

2

6 8

3

7

5

4

1 9

2

6 7

1

8

6

2

sudoku na JARNÍ TEPLÉ dny – luštěte na chalupě A NA ZAHRÁDCE, PŘI JARNÍ PROCHÁZCE NEBO JEN TAK V POHODLÍ DOMOVA 1 7

9 5

6

7

4

8

5

3

3

2

2

4 1

8

7 3

7

6

1 1

5 6

4

4 3

6

5

9

1

8

4

1 1

7

8

4

3

4 8

1

1

9

1

8

7

3

3

5 9

2

5

2

2

8

5 6

9

9

8

4 5

9

2

2

4

9 5

3

4

7 1

6

7

2 2

1

9

4 6

3

1 2

4 8

7

1 4

7

6

5 2


Po stopách legionářů ve Francii Rota Nazdar po sto letech v kraji Champagne Po přenocování v Remeši jsme si ani pořádně neuvědomili, že jsme spali ve slavném městě s bohatou historií, kterou nepochybně zdobí především korunovace francouzských králů. V roce 1429 zde byl korunován i Karel VIII v doprovodu Jany z Arcu. V  Remeši byl na  významné misi i  náš panovník Václav IV. Ovšem nás spíše než krásná gotická katedrála Notre-Dame se sochami P.  Marie a  proslulé šampaňské sklepy v jižní části dvousettisícového města zajímaly válečné osudy. V 1. sv. válce bylo město z 80 procent zničeno a ani druhá světová válka Remeš neminula. Dne 7. května 1945 zde byla v Sále války v budově dnešního muzea podepsána kapitulace Německa. Záhy po  ránu jsme navštívili nedaleké Verzenay s  překrásnými svahy, na  kterých roste světoznámá vinná réva. Tento kraj produkuje ročně 263 milionů lahví, z nichž přes 40 procent jde na  vývoz. Kvalitu zdejších šunky a pstruhů mohli posoudit i příslušníci někdejší roty Nazdar, která zde měla svůj týl. Z našeho pohledu to bylo pro čs. vojáky bezesporu místo nádherné. Během krátké zastávky s výhledem na vinohrady jsme se zde setkali s poutní skupinou v uniformách roty Nazdar, která rozšířila naše řady pro nastávající akce. Popojeli jsme jen pět kilometrů a již jsme

Champaigne - památník byli u vodního kanálu a  mostu do  Pruney, kde měla naše rota záložní stanoviště. Pochodem podél kanálu vzdala současná rota Nazdar hold svým prvoválečným předchůdcům. Náš autobus poté zastavil na  Cestě svobody. Dlouhá rovina, na které byla rota Nazdar nasazena do bojů u dnes již neexistující samoty Ferme des Marquises. Rota zde šla poprvé do  boje v  listopadu 1914, v  roce 1915 pak statečně bojovala v  památné bitvě u nedalekého Arrasu. Na sloup u silnice jsme umístili pamětní znak ČsOL, a  označili tak nové pietní místo dalším poutníkům. Popovídali jsme si zde s  paní Chantal Alavoine (*1955), která nám v terénu popsala někdejší bojovou linii, ale také

První zastávka

exhumaci našich padlých vojáků. Na další zastávce v  Mourmelon-le-Grand v nás stovky hrobů a památník Ruského expedičního sboru vyvolávají zásadní otázku: Kde se na  této linii vzala ruská vojska? Povolala je sem Francie na pomoc svým jednotkám již koncem roku 1915 a  Rusové pak za  ni bojovala až do  roku 1917, kdy se větší část (z počtu 50 tisíc vojáků) vrátila do vlasti v souvislosti s říjnovou revolucí. Tehdejší velitel sboru generál Žilinskij vyznamenal za chrabrost v boji s nepřítelem i  několik našich legionářů z  roty Nazdar. Gesto bylo vnímáno jako propojení československého odboje ve Francii a Rusku. Nepochybně zajímavou skutečností je, že zde bojoval četař R. J. Malinovskij, pozdější sovětský maršál a velitel jednotek, jež na  konci druhé světové války osvobodily město Brno. Toto památné místo později navštívil i sovětský vůdce N. S. Chruščov. Autobus ukrojil dalších dvacet kilometrů, když zastavil u obrovského monumentu připomínajícího boje v  Champagne u  Sommery-Tahure. Bylo pravé poledne, bílé mráčky se střídaly se září slunce a poutníci se rozprchli kolem památníku poté, co vzdali poctu našim legionářům, kteří jsou zaznamenáni v  horní části pomníku na  čestném místě. Zákopy, ostnaté dráty, pamětní tabule s mapami bojiště a jiné relikvie připomínající onu válku na tomto snad dvouhektarovém dominantním místě nás fascinovaly. Zašel jsem dál za  památník, kde již nebyl slyšet šum silničního provozu. Posadil se na  lavičce určené poutníkům a  hle… Zde byl slyšet i  zpěv ptáků poletujících kolem. Konipas přímo přede mnou čviřikal svůj nezaměnitelný trylek. I trocha poezie v tomto smutném místě má své místo na slunci... Text a foto: Jan Kux

Profile for Univerzita obrany v Brně

Listy UO XI/4  

Reprezentační ples Univerzity obrany • Příprava v poli • Výcvik v Guyaně • POKOS ve školách • Mezi elitou AFCEA • Za polárním kruhem

Listy UO XI/4  

Reprezentační ples Univerzity obrany • Příprava v poli • Výcvik v Guyaně • POKOS ve školách • Mezi elitou AFCEA • Za polárním kruhem

Profile for 99514
Advertisement