Dobrodružná
plavba pro vítr Taneční studio Light 4. – 11. srpna 2013 na Orlické přehradě
V srpnu 2013 se posádky za prudké bouře vtěsnaly do lodí. Padaly šišky a potoky vody, padala slova a znova a znova. Konečně se obloha vyjasnila a plachty se zaleskly v zapadajícím slunci. Slova utichla a námořníci se přitiskli k palubám, které se stanou jejich kolébkou na celý týden. Většinou plula v čele flotily největší krasavice Maybe (závistivými námořníky přezdívaná Kráva), jejíž kapitán je fešanda Tereza, první důstojník reprezentativní Michal, první starostliví námořníci Natka a Bára, příležitostný kormidelník Prokop, vypravěč vtipů Bárta a neposedný plavčík David. Zatím, co na jiných lodích plavčíci hudrají, že jejich kapitán je pes, tady je kapitální fena. Další velkou lodí s elegantní kosatkou byla Agnes (závistivými námořníky zvaná též Mrkev nebo Voranžáda), které pevnou rukou velí ztepilý kapitán Štěpán, jehož drsnost zjemnila půvabná důstojnice Anička. V posádce byl nadále prohnaný první námořník Jana, odvážně se při každém kroku kácející k zemi plavčice Mája, hašteřivá krásná blondýnka Linda a zemitý nadšený Odzer. Bělostná Calamity Jo vyplula pod vedením náhradního kapitána, který je pejsek a jmenuje se Tomáš. Kapitán, pes Sebastián, se dostavil až druhý den. Jednoruká kuchařka Lenka vařila
„levou zadní“ a měla k chromé ruce tři šišlající amazonky Pipinky – Fifinku (Sofii), Kakinku (Amálii) a Sisinku (Báru). Také si na Calamity první dny vezli velmi černého Petra pasažéra.
Nečekaně skvěle vychytala vítr malá plachetnice Diavolína, obsazená krásnými mladými muži (Tomáš a David) a spanilými dívkami (Áňa, Máňa, Léňa). Tiše a spolehlivě si lodička našla cestičky mezi břehy, sinicemi i silnicemi a osmahnutá výstavní těla její posádky zářila do dálky. Na konci flotily (někdy i daleko za ní) se zuby nehty držely dvě rodinné bárky - Viva a Bimbo s vzácným nákladem sotva odkojených námořníčků. Dovolená vyvolená plavba začala. Námořníci ucítili pod nohama vratkou palubu a usínali odděleni od hlubin křehkým dnem lodí. Všichni dospěláci si dovolili dovolenou a jejich loď se jim stala vyvolenou. Děti vyrazily na „prázdný dny“ a doufaly, že dospěláci jim dovolí je nevšedně naplnit. Námořníci brzy pochopili, že musí spojit síly dohromady, a že musí usilovně pracovat se zodpovědností za sebe a svojí posádku. Brzy se
ukázalo, že fungující společenství je založené na vzájemné toleranci , respektu, pomoci a trpělivosti. Pokud nepomůžeme slabším a mladším, asi ani nevyplujeme a budeme se plácat v marmeládě na břehu. Když budeme hluční a arogantní, nepřivoláme vítr, leda hromobití kapitánů. Když nebudeme trpěliví, nehneme se z místa. Když nedodržíme pravidla kapitána a celé flotily, nebude naše plavba svobodná. Když budeme hulákat bez pokory k přírodě, nemůžeme přírody využít pro náš pohyb vpřed. Když nepochopíme vítr, teplo, bouři, vodu a sebe navzájem – nemůžeme se měřit s žádnou silou. Zjišťujeme, že toho zase tolik k životu nepotřebujeme. Čas je na vodě měřen přírodou a naše chtění podléhá jejím zákonitostem. Provázek, nožík nebo studená voda je na lodi větší bohatství než by se mohlo zdát. Paří slunce. Nefouká. Námořníci se noří do zelenavých vod.
Nefouká. Lodě se posouvají líně vpřed.
NEFOUKÁ. Škola trpělivého čekání.
Nefouká. Noříme se do zelených hlubin. Voda je teplá, matná.
Nefouká. Vyhlížíme chládek večera.
NEFOUKÁÁÁÁ… Vzduch je těžký, horký, hutný a s večerem ho oživí jen komáří hvizd. Při prvním náznaku civilizace posádky přepadají břehy a nedočkavě noří ruce do mrazicích pultů se zmrzlinami a pivo syčí na vyprahlých rtech. I hospoda už se námořníkům houpe pod nohama, navíc je taky horká a ke všemu docela zaplivaná.
NEFOUKÁ… Flotila míjí impozantní sídla na skalách, prodírá se skalistými soutěskami a voda houstne na zelenou kaši.
První plavčíci se chlubí vyrážkami, obětujeme dary Sumcovi Zabijákovi a dobýváme hradní hospody na ostrohu nad soutokem zelených vod. Posádky čelí nočním bouřím ozařujícím obzory a během dne vzdorují všudypřítomnému slunci.
NEFOUKÁÁÁÁ… Míříme na známé obětní místo na Svaté Anně. Zatopená vesnice, ze které zbyl jen kostel a hospoda na kopci, vyzývá k velkým činům. Domorodci, nacházející se v zajetí zelené smradlavé vody, jsou vlídní a obdarujeme je svými úsporami vyměněnými za zlatavé moky. Kapitán Agnes se sápe na nejvyšší stěžeň, aby se dostal blíž Bohům. Opouštíme zoufalý kraj. Cestou zpět ze smradlavých vod jsme obětovali velkou vnadnou Máju, snad to k něčemu bude.
NEFOUKÁÁÁÁ… Naše oběť přinesla mraky. Bez větru. Jsme vytrvalí, nezlomní, ODHODLANÍ!!! Večer slavíme šestnáctiny půvabné námořnice, která místním vodám obětovala své mládí. Falešným zpěvem a vydařeným humorem posádky strašily bezvětří. Malí plavčíci zoufale tesali pobřežní kamení, zvětralé horkem. Nadcházející noc přinesla změnu.
Fouká!!! Jednoruký kuchař se sápe z lodi a snaží se novinou probrat otupělé kapitány.
FOUKÁÁÁÁÁ! Posádky nevěřícně lezou z útrob lodí. Vlnky šplouchají, stěhy zvoní jeden o druhý, kuchař pracně gestikuluje jednou rukou.
Fouká! Kapky deště plácají kormidelníky do lící, ale ti nic nedbají.
Fouká! Kýly lodí se hladově zakously do vln, plachty se položily na hladinu a jako šipky vyrazily vpřed.
Fouká! Kapitáni ryčí vzrušením, déšť a vítr bičují vykulené plavčíky. Líné kolosy lodí se proměnily ve štíhlé linie, bystře se protahující vlnami.
Fouká! Všechno je mokré a lodě se hrnou nebývalou silou pod honosnými sídly. Někteří plavčíci smrkají, možná nastydli - a nebo mají strach.
Fouká!!!!!!!!!!!!! Nastávají překrásné časy. Posádky se zásobily a vyrazily s větrem o závod. Poklonily se hrobce a ve zlatém slunci dalších dní si nechaly čechrat rozdováděným větrem mastné vlasy. Poslední večer. Je teplá noc, Bárky si založily svůj extra ohýnek. Snad proto, aby jejich posádky nemusely čelit naivitě prosťáčků z velkých lodí. Plavčík Bárta, který se někdy vychytrale tvářil, že neumí do pěti počítat, rafinovaně odhalil svoji pravou tvář a všem to spočítal v několika světových jazycích. Navíc posádce Vivy dopřál u jejich soukromého ohýnku kanonádu vtipů, které mu vydržely celičký večer.
Víte, proč houslistka nemá ráda hřbitovy? Protože je tam moc křížků!!!!!!!!!!! A pak, kdo je tady prosťáček, raději mu říkejte Bobečku, kamarádi. Bárto sláva tobě.
Fouká. Přiostřující se šarvátky plavčíků otupěly, vzrušení kormidelníci vyrážejí nadšené zvuky podobné hrdelnímu smíchu. Lodě kloužou s napnutými plachtami. Slunce, pročištěná voda, vítr a průzračný zdravý vzduch. Zvítězili jsme nad sinicemi a sebou samými. A kdo se nezdráhal přijmout velkou posádku a nehodnotil předem její nadání, nadělil sám sobě něco nového, neméně velkého. Protože ten, kdo se překoná, ačkoli má jen jednu ruku zdravou, at umí počítat česky, španělsky, německy, a nebo vůbec, ačkoli mu narostly najednou delší ruce a nohy než bylo dosud zvykem nebo vyměnil Himaláje za širé vody – my všichni jsme našli svůj čerstvý hnací vítr!
Děkujeme firmě Sport-eli za pronájem lodí, Štěpánovi s Aničkou, Tereze s Michalem, Sebovi s Tomášem a Lence za péči o svěřené námořníky, Tomovi a dorostencům za skvělé zodpovědné vedení lodě, dětem za odvahu a nadšení během plavby a jejich rodičům za důvěru.