NORDIC 22 - březen 2012 by SLIM media s.r.o.

NORDICMAG 22 BŘEZEN 2012

SEVERSKÁ KOMBINACE

JIZERSKÁ

CENA: 59 KČ | 2,49 €

PO STARU

WWW.NORDICMAG.CZ

ANEB KLASIKA JE KLASIKA

MOŽNOSTI VYUŽITÍ NADMOŘSKÉ VÝŠKY V TRÉNINKU

NÁVRAT BIATLONOVÉ ELITY DO NOVÉHO MĚSTA NA MORAVĚ

NOVÉ TRENDY V ZÁVODNÍ TECHNICE BRUSLENÍ

JAK ZLEPŠIT ROVNOVÁHU NA LYŽÍCH?

NORDICSPORT 6 10 12 14 16

TOUR DE SKI OČIMA FYZIOTERAPEUTA SEVERSKÁ KOMBINACE PODLE PRAVIDEL JE TU FRÜHAUF – STARÁ ZNAČKA, NOVÝ MODEL MAPY PRO LYŽAŘSKÝ ORIENTAČNÍ BĚH NÁVRAT BIATLONOVÉ ELITY

NORDICUNIVERZITA 18 23 24 28 32 36 40 44

FYZIOLOGICKÉ ASPEKTY BĚHU NA LYŽÍCH – II. ČÁST ŽÁCI NA SVĚTOVÉM POHÁRU V NOVÉM MĚSTĚ NA MORAVĚ MOŽNOSTI VYUŽITÍ NADMOŘSKÉ VÝŠKY V TRÉNINKU NOVÉ TRENDY V ZÁVODNÍ TECHNICE – DVOJITÝ BRUSLAŘSKÝ ODRAZ ČEŠTÍ ŠAMPIÓNI PŘED 100 LETY IMITACE – LETNÍ TRÉNINK LYŽAŘE JAK ZLEPŠIT ROVNOVÁHU NA LYŽÍCH V TRÉNINKU BĚŽECKÉ BOTY JEDINĚ NA MÍRU

NORDICLOPPET 46 48 52

OD BIGBEATU KE ZLATÉMU WORLD LOPPET PASU SKI TRAB MÁRA TEAM JIZERSKÁ 50 PO STARTU, ANEB KLASIKA JE KLASIKA

56 60 64

JANEK LEDECKÝ – Z LIBERCE AŽ DO BANSKÉ BYSTRICE NA JEDNO PĚKNÉ BRDO LYŽAŘSKÝ VÝLET, ANEB NAŠE POCITY NEZÁVISÍ POUZE NA ODTRÉNOVANÝCH HODINÁCH A NABĚHANÝCH OBJEMECH

FOTO: FISCHER

NORDICTOUR

FOTO: ARCHIV J 50

REDAKCE

Lyžařské ohlédnutí

AUTOR PROJEKTU Petr Socha

Máte před sebou poslední číslo našeho časopisu NORDIC. Zima už nám pomalu končí, tak se za ní trochu ohlédneme. Sníh dal na sebe dlouho čekat, ale pak jsme si ho mohli užít dostatek, o velkém mrazu nemluvě.V novém lyžařsko-běžeckém areálu v Novém Městě na Moravě jsme hostili světovou biatlonovou i běžeckou elitu. Nové, moderní a těžké tratě tak prověřily nejlepší světové závodníky a my jsme mohli být u toho. Kdo sleduje podobné závody jen v televizi, se tak mohl přesvědčit na vlastní oči, jaké rychlosti jsou schopni závodníci na běžkách vyvinout a jak snadno se vyvezou i do těch nejprudších stoupání. Ano, jsou to hodiny, dny, týdny a roky tvrdé práce, ale výsledek je potom znát. Hodnocení našich závodníků necháme na odpovědných lidech, ale my můžeme hodnotit sebe. Podmínky pro běžecké lyžování u nás máme v zimě dobré. Lyžařů, kteří každoročně opakovaně vyráží za sněhem do vzdálených hor, nebo na sněhem jen lehce posypané louky v nížinách máme také dostatek. Stačí se podívat třeba na lyžařské magistrály skoro ve všech horách, na lyžařské tratě skoro ve všech lyžařských střediscích, na startovní listinu našeho nejznámějšího lyžařského maratónu, ale i na obdobných závodech v zahraničí.Těchto lyžařů a závodníků je dostatek, jen nám chybí více těch, kteří by se chtěli dát cestou tvrdého tréninku, aby Lukáš Bauer, Martin Jakš a Michal Šlesingr nezůstali osamoceni.Trénink na běžkách občas bolí, to je pravda, ale je to krásný sport.V pojetí lyžařské turistiky a rozšíření běžeckého lyžování u veřejnosti jsme alespoň ve střední Evropě velmocí a se severskými státy se srovnávat nemůžeme. Pokusme se ale nalézt otázku, proč postupně ztrácíme svoje pozice v závodním lyžování a biatlonu.Vliv na to má systém výchovy sportovců, podmínky, rodina i samotní jedinci. Je to dlouhá cesta, kterou musí závodník projít, ale pokud budeme chtít dobré reprezentanty a olympioniky, je třeba na tom pracovat neustále a hlavně včas. Kdy začít? Nejlépe hned, jak skončí tato krásná zima.

ŠÉFREDAKTOR Tomáš Gnad ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA Karolína Frederiksen GRAFIKA Markéta Antoníčková INZERCE Petr Havelka Markéta Karlová Hanka Topolovová Šárka Vachunková DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Hana Konvičková Veronika Kolářová INTERNET Petr Kožíšek, Tomáš Roba REDAKTOŘI závodní lyžování Marek Pazderský, Tomáš Nohejl, Tomáš Macek, Martina Chrástková mazání, profesionální rady Marian Málek, Jan Žák odborné texty, trénink Petr Jakl, Miloš Matoušek, Tomáš Gnad materiál Jaroš Gregory Řehořek, Jan Zampr, Radim Nyč biatlon Tomáš Hermann cestování Jiří Šafránek ADRESA REDAKCE Husitská 344/63 130 00 Praha 3-Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

S přáním pěkného zbytku zimy se na Vás na další těší redakce časopisu NORDIC a Tomáš Gnad

Cover foto: Swix Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., IČ: 27175511,

Husitská 344/63, Praha 3 JAZYKOVÁ KOREKTURA Anna Junková, Radek Holub INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ Informace na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 28. února 2012, další vyjde v listopadu 2012. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Český svaz biatlonu Šumavský skimaraton Stopa pro život

Série běžek a bot XIUM je výsledkem profesionální spolupráce mezi našimi závodníky, našimi inženýry a naším vývojovým a produkčním týmem. Běžky a boty z této série dosahují vynikající výkonnosti na jakémkoliv sněhu za jakéhokoliv počasí. Nikdy předtím jsme takovouto úroveň kvality, výkonnosti, skluzu, stability a přesnosti nedosáhli. Nyní se o těchto neobyčejných vlastnostech série Výhradním dovozcem a distributorem pro ČR je firma Bretton s.r.o., tel.: 272 088 321, www.bretton.cz

XIUM můžete přesvědčit i vy.

X-IUM WC CLASSIC Nízká hmotnost, komfort, pružnost v ohybu a stabilita.

X-IUM CLASSIC WCS NIS C2 Nejuniverzálnější lyže na klasiku.

Eva Nývltová se připravuje ke startu

TEXT A FOTO: RICHARD JISL

TOUR DE SKI OČIMA FYZIOTERAPEUTA PODMRAČENÉ POLEDNE NA LIBERECKÉ DUKLE JE SVĚDKEM HOREČNATÉ AKTIVITY. SKUPINA MUŽŮ A DVĚ DÍVKY PŘEKLÁDAJÍ SVÁ ZAVAZADLA A MATERIÁL DO ČTYŘ VOZŮ. TŘI VOLKSWAGENY TRANSPORTERY A JEDEN CRAFTER SE POSTUPNĚ PLNÍ LYŽAŘSKÝMI PROPRIETAMI. LYŽE, VOSKY, MASÉRSKÉ A FYZIO STOLY, SERVISMANSKÉ STOLY, PITNÝ REŽIM, TAŠKY ZÁVODNÍKŮ I DOPROVODU SE MUSÍ ROVNOMĚRNĚ ROZMÍSTIT DO JEDNOTLIVÝCH VOZŮ. V půl jedné je vše naloženo a karavana vyráží. Jednotlivé vozy s portréty závodníků a závodnic vzbuzují zvědavost kolemjdoucích. Kolona najede na dálnici a řítí se pošmourným dnem k českým hranicím a dál do německého Thüringenu. Začíná Tour de Ski, v letošním roce událost číslo jedna ve světě běžeckého lyžování. Rozhodli jsme se nahlédnout trochu pod pokličku toho, co se odehrávalo u českého reprezentačního týmu po celou dobu letošní Tour de Ski, a prostřednictvím Mgr. Richarda Jisla, fyzio-

terapeuta českého národního týmu mužů a žen, pocházejícího z české bašty lyžování Jablonce nad Nisou, zodpověděli některé dotazy. Jakou kvalifikaci je třeba mít pro práci fyzioterapeuta na Tour de Ski? Mimo fyzioterapeutického vzdělání je důležité mít dobrou fyzickou kondici, mít řidičský průkaz, umět alespoň dva jazyky, ale lépe je se domluvit německy, italsky i anglicky, a výhodou je i slušný základ v běžeckém lyžování. Tím, že jsem jako fy-

zioterapeut pracoval už kdysi s československou ženskou reprezentací s trenérem Jiřím Bartošem a běžecké lyžování dělám od svých šesti let, mám k tomuhle sportu blízko a na závodech se dokážu snadno orientovat. V roce 2010 jsem se stal vicemistrem světa ve footbikingu (speciální velké koloběžky, pozn. red.) a loni jsem vyhrál mistrovství ČR, takže s fyzičkou na tom ještě nejsem nejhůř. Stíhám tak přesuny na závodišti i na trati mezi jednotlivými posty. Loni jsem i několikrát pomáhal s testováním lyží.

Takže to není jen „rovnání a napravování“ závodníků? Tour de Ski je obrovská zátěž pro všechny zúčastněné – závodníky, trenéry, maséra, fyzioterapeuta, lékaře, členy servisního týmu, manažera. Celý tým musí spolupracovat na 100 % a navzájem si pomáhat. Samozřejmě, hlavní náplní mé práce je spolu s masérem a lékařem týmu udržet závodníky v optimální kondici. Ale závodníci se také musí dopravit na tratě, do dalšího hotelu atd., a to navzdory posilvestrovským zácpám na silnicích, různým odběrům pro antidopingovou komisi a dalším komplikacím, které přináší přesouvání celého seriálu TdS z místa na místo. Jak probíhaly jednotlivé etapy? Tak hned po prvním zastavení v Oberhofu se celý tým scvrkl o dva závodníky, Horynu a Razýma. Pokud na Tour nepřijedete v optimálním zdravotním stavu, je velmi náročné ji absolvovat s kvalitním výsledkem nebo ji dojet vůbec. Jinak si člověk z jednotlivých dnů pamatuje spíše jen některé momenty, které se v tom rychlém sledu vtiskly do paměti. Tak třeba první trénink před prvním závodem v Oberhofu – na trať se navážel sníh a tak se na ní nemohlo ani trénovat v celém rozsahu. Dojíždělo se na tratě ze

Lékař reprezentace ČR Martin Koldovský s masérem Petrem Vopálkou asistují při startu

opravdu vybral svůj díl smůly, ale ani takovéhle podrazy ho nedokázaly připravit o koncentraci. V letošní Tour byl přidán jeden závod, což zkrátilo možnosti odpočinku pro závodníky. Takže po druhém závodu v Oberhofu nastalo horečnaté balení a přesun do Kemptnu, nedaleko Oberstdorfu, kde probíhal druhý díl celého seriálu. Závodníci se samozřejmě potřebují po závodě osprchovat,

» V televizi často vypadají pády jako až příliš zbytečné a nejeden divák si řekne: „No to bych já sjel bez potíží. Ale často si neuvědomí, v jakém zatížení daným úsekem závodníci projíždějí. « Suhlu, kde jsme bydleli se Švédy v jednom hotelu. Ve druhém závodě si všichni pamatují kolizi Lukáše Bauera s Dariem Colognou, kdy Švýcar v zatáčce vjel Lukášovi na lyže. Novináři se pak po závodě ptali Lukáše, co tomu říká. Odpověděl, že Dario udělal hloupou chybu. Za dva dny nám přinesl někdo švýcarskou obdobu českého Blesku s titulkem: „Bauer řekl, že Cologna je blbec!“. Nutno říci, že Lukáš si na této Tour

sbalit, najíst. Vyjíždíte tak do tmy a během čtyřsetkilometrového přesunu za stálého padání sněhu, kde se řítí všichni po dálnici, míjíte vozidla konkurence a potkáváte se se soupeři na čerpacích stanicích. Dojedete k hotelu, který je neprodyšně obklíčen vozidly jiných týmů, které vyrazily dříve, a tak čekáte na silnici, až se závodníci ubytují, a hledáte místo na zaparkování. No a potom ještě začíná prá-

PROGRAM TOUR DE SKI 2011 / 2012

Datum 29. 12. 2011 30. 12. 2011 31. 12. 2011 1. 1. 2012 3. 1. 2012 4. 1. 2012 5. 1. 2012 7. 1. 2012 8. 1. 2012

Místo Oberhof – GER Oberhof – GER Oberstdorf – GER Oberstdorf – GER Toblach – ITA Toblach – ITA Cortina – Toblach – ITA Val di Fiemme – ITA Val di Fiemme – ITA

Trať – ženy 2,5 km F 10 km C Sprint C 5+5 km C/F 3 km C Sprint F 15 km F 10 km C 9 km F

Trať – muži 3,75 F 15 km C Sprint C 10+10 km C/F 5 km C Sprink F 35 km F 20 km C 9 km F

ce se závodníky a závodnicemi, kteří po závodě a cestě autem bývají zablokovaní a zatuhlí. Takže když se tohle všechno stihne do desáté, jedenácté večerní hodiny, je člověk poměrně spokojený. Druhý den v Oberstdorfu nás přivítal déšť a těžká zrádná trať, která po oba dny dělala problémy nejednomu závodníkovi. No a pro Jirku Magála se stala osudnou. V televizi často vypadají pády jako až příliš zbytečné a nejeden divák si řekne: „No to bych já sjel bez potíží.“ Ale často si neuvědomí, v jakém zatížení daným úsekem závodníci projíždějí, a že stačí, aby sníh pod lyží jen trochu povolil, a pád je nevyhnutelný. A v Oberstdorfu se padalo opravdu hodně. Jirka měl smůlu, že skončil až v plůtcích, a přestože dál bojoval a chtěl nastoupit i do dalších etap, otevřené poranění kolene bylo natolik limitující, že mu MUDr. Koldovský nařídil Tour ukončit. Pro závodníka Jirkova formátu je totiž možné jet se sebezapřením dál, ale to se týká tak jednoho závodu, pokračování v celém seriálu je nesmyslné zdravotní riziko. Odbočme trochu od vlastní Tour. Kdo potřebuje větší péči? Muži nebo ženy? Tak jednoznačně ženy, ženský organismus není primárně stavěn na takovýto druh zátěže, muži ho zvládají mnohem lépe. No, a pokud mám mluvit konkrétně, když se vám daří, stačí menší zásahy na vyladění formy, než když se výkonnostně trápíte. Úplnou anomálií je pak Lukáš Bauer, který má ohromné volní vlastnosti a také jeho organismus, co se týče fyzické zátěže, regeneruje excelentně. Trochu podobně je na tom i Martin Jakš, slabinou obou těchto skvělých závodníků jsou pouze dýchací cesty. Ale vypadá to, že i na tohle už nalezli kluci recept, teď jen ještě trochu štěstí… Co nešťastný přejezd z Cortiny do Toblachu? Lukáš měl formu i výkonnost. Když někdo v plné rychlosti před vámi náhle zpomalí a vlastně vás

Bylo třeba použít i nějaký akutní zásah? Na Tour de Ski loni měl Lukáš Bauer právě v Toblachu nějaký blok, který jsme uvolnili, ale něco většího snad na MS juniorů loni v Otepää. To jsem tejpoval Daniela Máku ve stanu pro závodníky snad ještě pět minut před startem.

Lukáš Bauer byl na Tour de Ski dobře připraven, ale…

vytlačí, moc šancí nemáte… Pod Lukášem se probořil sníh na okraji upraveného koridoru a hrozil mu pád do strže, která se otvírala bezprostředně pod tratí. Aby tomu zabránil, zapřel se o hůl, která ho sice zastavila, ale nevydržela nápor. No a takhle rozjetý vlak se už těžko stíhá. A jaké to bylo v Toblachu? Když pominu přesun, kdy jsme jeli 260 km šest hodin… Kvůli počasí? Ne, bylo po Novém roce a Německo je proslulé svými zácpami. A pak si plánujte tréninky a regeneraci. Takže po tomhle náročném přesunu se v Toblachu dařilo spíše Martinovi Jakšovi a hlavně Evě Nývltové, které, jak se zdá, závody typu Tour de Ski vyhovují. Myslím si, že její výsledky jsou trošku v pozadí velkých výsledků kluků, ale Eva má určitě potenciál bojovat stabilně ve světové špičce. A sprinty v Toblachu jí svědčí, což dokázala již v loňském TdS. V letoš-

ním roce navíc ukázala v závodech větší přehled a jezdila chytřeji než loni, ale přesto si myslím, že to stále není zdaleka její vrchol. Jak se pracuje se závodnicí typu Evy Nývltové? Eva je výbušný silovější typ, takže často musím využívat kinesiologické tejpování, abych uchránil její svalstvo před zraněním, dále provádíme speciální mobilizace a uvolňování, elektroléčbu a další techniky. Také pracujeme i jemně s psychikou. Fyzioterapeut pracuje i s psychikou? Ano, absolvoval jsem určitý typ psychoterapeutického výcviku v Londýně. Fyzioterapeut musí být trochu i psycholog. Každý závodník vyžaduje před závodem trošku jiný přístup, někdo nabudit a jiný spíše zklidnit, a fyzio je většinou se závodníkem až těsně do startu, kdyby bylo nutné provést ještě nějaké akutní zásahy…

Takže zpět k Tour de Ski, kde jsme se dostali do finále ve Val di Fiemme… No cesta tam byla trošku podobná té do Toblachu, ale naštěstí jen pro servis. My jsme vyjížděli později a to už se sněhová bouře uklidnila a jelo se vcelku slušně. Pro ilustraci – servis odjížděl o více než 2 hodiny dříve a dojeli jsme chvilku po nich. Co se týče Val di Fiemme, každý, kdo vydrží až na vrchol sjezdovky, musí mít opravdu dobrou formu. Na Tour de Ski letos odstartovalo 99 mužů a 70 žen a dojelo v obou kategoriích něco přes polovinu… Už z toho je vidět to velké zatížení. A letos oproti loňsku bylo TdS vrcholem sezóny, takže tu byli všichni a každý se jen velmi nerad loučil se sérií ještě před jejím koncem. Podle toho je třeba také letošní Tour posuzovat. Jinak závody posledních dvou dnů mají svou specifickou atmosféru. Mnohem více fanoušků na finále, spousta celebrit. Náš tým přišla povzbudit i Katka Neumannová, sponzoři, členové svazu a běžeckého úseku. A fanoušci z celé republiky. Lukáš šel do obou závodů velice koncentrovaný a musím říci, že je to obrovský bojovník. A Martin Jakš vedle něho roste ve světovou elitu. I výsledky v ženské kategorii ukazují na zlepšení od loňska. Eva Nývltová ukázala posun od vyhraněné sprinterky k více univerzální závodnici. Nejvíce se trápila Iva Janečková, která dojížděla Tour s kinesiologickými tejpy snad na 70 % těla. Také servis končil myslím nadoraz, většina trenérů i servismanů chodila spát už kolem dvacáté hodiny, únava všech byla opravdu veliká. Tour de Ski je týmový závod, na jeden závod se dokáže připravit závodník téměř sám, ale na takovouto sérii to bez dobrého zázemí nejde. Byl tu jeden moment, který mi utkvěl v hlavě, při dojezdu na vrchol Alpe Cermis. V té době už jsme se z občerstvovacího postu dopravili do zázemí pro servis, kde byla instalovaná velká obrazovka, a u ní se tísnili všichni ze servisů mnoha států, kteří se TdS účastnili. A všichni začali při dojezdu každého jednotlivého závodníka tleskat. Bylo to nejen uznání samotným závodníkům, ale i jejich týmům. Tour de Ski skončila a co čeká nyní? No, mám dva dny na oddech a vyrážím stejnou cestou do Innsbrucku, kde závodí mé dcery na YOG 2012 v biatlonu. Pak se naštěstí u týmu prostřídáme a mě bude čekat v únoru vrchol juniorské běžecké sezóny – MS juniorů v tureckém Erzurumu. 

TEXT: LADISLAV RYGL FOTO: MICHAL GEORGIEV

SEVERSKÁ KOMBINACE PODLE PRAVIDEL TAK JAKO KAŽDÉ JINÉ SPORTOVNÍ ODVĚTVÍ, SVAZUJÍ I SEVERSKOU KOMBINACI DANÁ PRAVIDLA. JELIKOŽ SE ALE TATO DISCIPLÍNA SKLÁDÁ ZE SKOKU A BĚHU NA LYŽÍCH, PLATÍ PRO NI JAK PRAVIDLA SKOKANSKÁ, TAK I BĚŽECKÁ. KDYBYCHOM MĚLI VYPSAT A VYSVĚTLIT ÚPLNĚ VŠECHNA PRAVIDLA OBOU DISCIPLÍN, ASI BY TO UŽ NEBYL ČLÁNEK, ALE SPÍŠE KNIHA. RÁDI BYCHOM VÁM NĚKOLIK ZAJÍMAVOSTÍ Z PRAVIDEL SEVERSKÉ KOMBINACE PŘIBLÍŽILI. PRAVIDLA PRO SKOKANSKOU ČÁST ZÁVODU V SEVERSKÉ KOMBINACI

U skoku na lyžích se asi nejdůležitější pravidla týkají závodních lyží a kombinéz. Délka skokanských lyží je omezena podle výšky závodníka. Lyže mohou dosahovat maximálně 145 % výšky závodníka. To ale pouze za předpokladu, že závodník má BMI (Body Mass Index) alespoň 21 a více. Pokud je BMI o 0,125 nižší, musí závodník zkrátit lyže na 144,5 % své výšky a tak dále. To ale platí pouze „směrem dolů“, a pokud má závodník BMI třeba 22 nebo 25, nemůže mít lyže delší než 145 % své výšky. Při skoku na lyžích se brzy zjistilo, že každý centimetr nosné plochy navíc může přinést více metrů délky, a tak lyžařské firmy postupně přicházely s nápady, jak závodníkům k lepším výkonům pomoci. Mezinárodní lyžařská federace FIS tak musela veškeré novinky rychle konzultovat a zavádět na ně nová pravidla. Asi největší změnou v tomto směru bylo, že špička skokanských lyží se změnila z kulaté na hranatou, což ale FIS dále pozměnila na špičku lehce zaoblenou. Na měření špičky při závodech používá pracovník FIS podle parametrů speciálně vyrobenou hliníkovou formu, a pokud do ní špička lyže nezapadne, je závodník diskvalifikován. Skokanské lyže mají také přesně specifikovanou šířku, a to ve špičce, uprostřed v těžišti VZOREC PRO VÝPOČET BMI

Body Mass Index (BMI) = tělesná váha (kg)/tělesná výška 2 (m) Např. člověk s váhou 80 kg a výškou 183 cm si BMI vypočítá podle uvedeného vzorce takto: BMI = 80 / 1, 832 = 23,89 Lukáš Havránek

i v patce. V pravidlech je přesně specifikováno, jak se má lyže od špičky směrem k těžišti zužovat a k patce opět mírně rozšiřovat. Hmotnost skokanských lyží je také dána pravidly. Pokud závodník používá lyže dlouhé 253 cm, nesmí být jedna lyže bez vázání lehčí než 2,53 kg. Pokud skáče na lyžích dlouhých 261 cm, musí jedna lyže vážit minimálně 2,61 kg atp. Dalším sledovaným prvkem je umístění skokanského vázání, které si závodník nemůže namontovat na lyži, kde chce. Bylo otestováno, že čím více je vázání vzadu, tím lepší má lyže ve vzduchu nosné vlastnosti. A tak FIS ustanovila, že vzdálenost od špičky lyže ke špičce boty musí být maximálně 57 % délky celé lyže. Toto pravidlo si pamatuji zvláště dobře, protože jsem byl jednou diskvalifikován o 2 mm. Celou řadou pravidel jsou „svázány“ také vlastnosti skokanské kombinézy. Je například přesně specifikováno, z kolika částí látky se musí skládat spodní i horní část kombinézy, jak veliké mají jednotlivé díly být a dokonce že zip na kombinéze může být široký maximálně 15 mm. Velice přesně je také specifikováno složení látky, z které je kombinéza ušita, a také že všechny díly kombinézy musí být ze stejného materiálu. Látka musí mít minimální tloušťku 4 mm a naopak maximální jen 5 mm. Asi nejdůležitější vlastností látky je, kolik propouští vzduchu. Podle pravidel musí propouštět minimálně 40 l/m2/s a to jak směrem dovnitř, tak i ven, což FIS kontroluje na závodech v průběhu celé sezóny. Velikost kombinézy je také omezena. Kombinéza nesmí být nikde větší o více jak 6 cm, než je obvod těla. Pokud má závodník například obvod bicepsu 33 cm, může být vnější obvod kombinézy ve stejném místě maximálně 39 cm atp. Kvůli „nabírání vzduchu“ nesmí být otvor pro krk větší o více jak 8 cm, než je závodníkův obvod krku samotný. Dále se měří

výška od země k rozkroku závodníka. Závodník nesmí rukávy nijak natahovat a připevňovat třeba k rukavicím. A když už jsme u rukavic, tak ty musí být „pětiprsté“ a žádné „plovací blány“ mezi prsty také nejsou povoleny! Jistým omezením podléhá i skokanská přilba, a to takovému, že nesmí být v žádné své části větší než hlava závodníka o více jak 3 cm a samozřejmě musí být přilba pro skok na lyžích schválena a homologována. Těch pravidel zejména u skokanských kombinéz je skutečně mnoho a kolikrát dochází i ke kuriózním situacím, kdy si závodník musí kombinézu třeba večer před závodem někde zúžit, neboť byl kontrolní delegát FIS moc přísný, nebo závodník vinou tréninku a stresu ztratil v pase třeba jen 1 centimetr na obvodu. A občas se stane, že dochází i k diskvalifikacím při závodě. V pravidlech je dále specifikováno, co může nebo spíš nesmí mít závodník oblečeno pod skokanskou kombinézou, nebo i to, že měření výšky musí být prováděno bez ponožek! V počátcích komisaři ponožky sice povolovali, ale jen do té doby, než přišli na to, že se do nich dá pod patu i „něco schovat“ a závodník pak díky tomu může používat třeba o 1 cm delší lyže, což při jejich šířce zhruba 11 cm přinese o 11 cm2 větší nosnou plochu ve vzduchu. Jak sami vidíte, tak skok na lyžích je velká spousta pravidel, měřitelných centimetrů, milimetrů, kilogramů a litrů.

PRAVIDLA PRO BĚŽECKOU ČÁST ZÁVODU V SEVERSKÉ KOMBINACI U běhu na lyžích to už je o maličko jednodušší. Co se běžeckých lyží týká, tak asi nejdůležitější je, že nesmí být kratší o více jak 10 cm, než je výška závodníka, a každý pár běžek musí vážit minimálně 750 g. Dále je také omezena i šířka, rádius i výška lyže a také její vzpruh (špon), který nesmí být větší než 3 cm, když lyže leží na

Reprezentační družstvo v závěrečné přípravě před sezónou

přepočítává na body a to podle velikosti můstku. Čím je můstek větší, tím méně bodů je za 1 metr délky. Velikost můstku určuje takzvaný „kalkulační bod – K“, označovaný červenou čárou. Pokud závodník doletí přesně na „bod K“, dostane za metry 60 bodů. Za každý metr navíc dostane bodů více a to právě podle velikosti můstku. Na můstku, kde je kalkulační bod ve vzdálenosti devadesáti metrů, dostane závodník za 1 metr navíc 2 body, takže pokud na tomto můstku skočí 95 m, dostane za metry 70 bodů. Na větším můstku, řekněme K-120, je za 1m ale už pouze 1,5 bodu, takže skočí-li závodník například 125 m, dostane za metry 67,5 bodu atp. Pokud závodník skočí naopak méně, než je bod K, budou se mu body od hodnoty kalkulačního bodu odečítat. Jen pro příklad: za 100 m na velkém můstku dostane závodník 60 - 20 x 1,5 = 30 bodů za metry. U skoku se dále hodnotí i styl skoku. Kolem můstku je rozmístěno 5 stylových rozhodčích, kteří rozdávají stylové známky od 0 do 20, přičemž nejvyšší a nejnižší známka se škrtá. Zbylé 3

» Čím je můstek větší, tím méně bodů je za 1 metr délky. Velikost můstku určuje takzvaný „kalkulační bod – K“. « rovném podkladu. U běžeckých holí je omezena především jejich délka, která nesmí být větší, než je výška závodníka. Pravidla dále upravují i velikost kroužků i vlastnosti poutek, ale jinak je v běhu na lyžích daleko méně pravidel a úprav než ve skoku. Samozřejmě určitým předpisům podléhají parametry běžeckých tratí, stejně tak jako skokanských můstků, které jsou pravidly přesně specifikovány.

HODNOCENÍ VÝKONU V SEVERSKÉ KOMBINACI A jak se vlastně v severské kombinaci počítá? Při závodě ve skoku je nejdůležitější samozřejmě délka skoku. Ta se měří v metrech, ale pak

známky se sečtou a spolu s body za metry dávají konečné hodnocení skoku. Stylový rozhodčí nebodují jen podle toho, jak se jim skok líbil nebo nelíbil, ale pravidla a tabulky přesně definují, kolik může rozhodčí strhnout za let, dopad, nejistý odjezd, nebo třeba za pád. Pro případ, že by závodník upadl při brzdění na dojezdu, je na můstku označena takzvaná pádová hranice. Je to čára zhruba na konci přechodového oblouku a za ní se již skok nehodnotí. Když dojde k pádu v okolí této hranice, pak může dojít i k situaci, kdy jeden rozhodčí vidí pád ještě před čárou a dá známku za skok s pádem, další rozhodčí strhává body jen za nejistotu při doskoku, což může znamenat i rozdíl 4 bodů. Jako skok s pádem se podle pravidel označuje skok, když se před pá-

dovou hranicí závodník dotkne kteroukoliv částí těla sněhu. Je třeba doplnit, že při měření délky skoku pomáhá videotechnika a pravidla přesně určují, kolik kamer musí prostor dopadu snímat a kde musí být umístěny. Dalšími důležitými pravidly, zavedenými až v posledních sezónách, jsou tzv. Wind Factor a Gate Factor. Wind Factor, jak už název napovídá, se týká větru. Závodníkovi se k bodům za metry a styl ještě přičtou podle složitého vzorce body, pokud mu foukal vítr ze zadu, nebo se mu body odečtou, pokud mu foukal vítr zepředu, který skokanům pomáhá. Ten vzorec vypadá takto: W = TWS X (HS-36) / 20, kde TWS značí aktuální rychlost větru v m/s a HS velikost můstku. Ale dále bychom tento vzorec radši nerozebíraly. Aktuální rychlost větru snímá několik větroměrů, jejichž počet a rozmístění jsou podle velikosti můstku dány pravidly. Tak zvaný Gate Factor se týká délky nájezdu. Soutěžní výbor může podle povětrnostních podmínek v průběhu závodu snížit nebo zvýšit nájezd, nemusí tak anulovat a znovu opakovat celé soutěžní kolo. Soutěžní výbor tak může v průběhu závodu snížit nájezd a závodníkům přidat podle koeficientu body za snížení, nebo naopak, když začne například foukat vítr ze zadu a závodníci nedosahují dostatečných délek, může soutěžní výbor nájezd prodloužit a závodníkům pak body odečíst.

PŘEPOČÍTÁVÁNÍ BODŮ ZE SKOKU NA ZTRÁTY V BĚHU.

To už naštěstí není tak složité. Pravidla určují, že na trati 10 km znamená 15 bodů ztráty ze skoku rovnou 1 minutu ztráty v běhu. To znamená, že jeden bod ztráty se rovná čtyřem sekundám. Pokud tedy zvítězí ve skoku závodník s celkovým ziskem 136 bodů a závodník na 2. místě získá třeba 131 bodů, vyběhne druhý závodník na trať se ztrátou dvaceti sekund. Jiná je situace v závodech družstev, kde se sčítají body ze skoku čtyřem závodníkům, a pak 1 minuta ztráty pro běh znamená ztrátu 45 bodů ze skoku. Snad jsme vás těmi čísly, předpisy, rozměry a pravidly moc nezahltili a alespoň částečně jste nahlédli do tajů této krásné lyžařské disciplíny. 

U lyží. Značce Madshus rozumí, ty přece připravoval dlouhá léta jeho táta Kateřině Neumannové

TEXT: TOMÁŠ NOHEJL

JE TU FRÜHAUF STARÁ ZNAČKA, NOVÝ MODEL OBMĚNA GENERACÍ ZAČÍNÁ V BĚŽECKÉ REPREZENTACI. NEJEN VE STOPĚ, ALE I V SERVISMANSKÉ BUŇCE. PETR FRÜHAUF JE POKRAČOVATELEM SLAVNÉ LYŽAŘSKÉ ZNAČKY. K MEDAILÍM DOJEDOU ČESKÉ BARVY JEDNOU MOŽNÁ I ZÁSLUHOU JEHO MÁZY. „Dostat se na olympiádu, to bych moc chtěl,“ říká zatím skromně 20letý mladík ze Šumavy, syn bývalého trenéra Kateřiny Neumannové. Ještě pořád závodník Sokola Stachy, ale teď už hlavně člen komanda běžkařských alchymistů. „Za pár měsíců ukázal, že je to povahově bezvadný kluk, který má velký zájem. Vytipovali

jsme si ho. Rozumí lyžím a má k nim vztah i díky rodině,“ říká Čestmír Skrbek, sportovní ředitel běžeckého úseku. Jeho táta Stanislav s mámou Petrou pracují jako trenéři na sportovním gymnáziu ve Vimperku. Tam Petr v létě odmaturoval a teď nastoupil zatím na půlroční smlouvu k národnímu týmu.

„Ještě lyžuju, ambice jsem měl, ale nikam se pořádně nedostal, takže motivace klesala. Takže do špičky se můžu dostat takhle. Mám rád lyže a moc mě to baví. Potkáváš slavný lyžaře, je to super,“ říká. Doma odkoukal řadu fíglů od táty, který v reprezentační éře strávil s žehličkou a v oparu fluoridů stovky hodin. „Hodně to rozebíráme, probíráme novinky. Vosky, parafíny a prášky se mění každým rokem. Dívám se kolem sebe a učím se.“ Hned po ránu vyráží do stopy a testuje lyže. Sám má radši skejt, ale víc práce nastává pochopitelně s klasickými lyžemi. Spolu s dalším tovaryšem Lukášem Sachrem pak ale jenom nezametají voskové hobliny. „Máme systém práce, děláme všechno podle potřeby. Vzali nás do party. Myslím, že to docela funguje,“ vypráví.

Parafíny, parafíny... Podestýlka z voskových hoblin, to je kulisa každé servismanské buňky

Servismanská práce je řádná nádeničina. Skoro půl roku z domu, na nočních cestách v mikrobusu. „Začínáme většinou okolo sedmé ráno a zpátky se dostaneme nejdřív k večeři. Ale projet se stihne pořádně každej.“ Domů na Zadov se dostane občas na tři čtyři dny. Delší čas tam strávil jen vinou nemoci a omezené sestavy na světovém poháru v Otepää. Na únorovém krajském závodě stihl zajet ještě druhé místo na 15 km klasikou. „Docela dobrý, ale měl jsem toho dost. Sice jezdím, ale přece jen tolik netrénuju,“ usmívá se. Zato maže hodně. A dobře. Český servis už hodně dlouho nepochybil. Na rozdíl od mnohem početnějších, bohatších a vybavenějších Norů, nebo Švédů i s jejich kamiony. „Jasně, o máze se toho napovídá, ale nejvíc je to stejně většinou v nohách,“ usmívá se. Na jaře by se rád dostal na vysokou školu. „Lesárnu“, miluje přece les. Jak jinak, jako táta, který o něm uměl vyprávět zaujatě jako starý šumavský písmák Karel Klostermann. „Nějak bych to pak zkombinoval, abych mohl v zimě i dál jezdit se servisem.“ Až kam? Že by za pár let dojel pro další českou medaili třeba Jiří Horčička se svým dvorním servismanem Petrem Frühaufem? „To bych bral, to by se mi líbilo.“ Nám taky. 

Čerstvá máza. S 20letým klasikem Jiřím Horčičkou mohou vytvořit nový generačně spřízněný tandem

Mapa na LOB – Jakuszyce-Harrachov

Kontrola nalezena, označit a rychle na další

Někdy je třeba zastavit a v klidu přemýšlet nad postupem

MAPY

Mapy pro lyžařský orientační běh stejně jako mapy pro orientační běh (letní) se během historie postupně vyvinuly z turistických map až k dnešním velmi podrobným speciálkám. Mapy pro LOB se od letních orientačních map liší především v tom, že jsou v nich zakresleny lyžařské stopy a naopak neobsahují detaily, jako jsou například jámy, kameny apod., které orientační lyžař při práci s mapou nevyužívá. Základní informace, jež musí mapa pro LOB poskytovat a podTEXT: MILAN VENHODA A RADOVAN KUNC FOTO: MILAN VENHODA

PRO LYŽAŘSKÝ ORIENTAČNÍ BĚH LYŽAŘSKÝ ORIENTAČNÍ BĚH (LOB) JE ZALOŽEN NA SCHOPNOSTI ORIENTACE A JÍZDĚ V ZIMNÍM ZASNĚŽENÉM TERÉNU NA BĚŽECKÝCH LYŽÍCH. KAŽDÝ ZÁVODNÍK OBDRŽÍ NA STARTU MAPU SE ZAKRESLENOU TRATÍ A PAK JE JIŽ JEN NA NĚM, JAKOU ZVOLÍ TAKTIKU PŘI VOLBĚ POSTUPŮ NA JEDNOTLIVÉ KONTROLY. Mapa pro LOB je jednou ze základních pomůcek, kterými se lyžařský orientační běh liší od závodu v běhu na lyžích. Zatímco lyžař má v terénu svoji trať značenou, lyžařský orientační

běžec ji má zakreslenou v mapě a v terénu jsou kromě startu a cíle označeny pouze jednotlivé kontrolní body, kterými musí závodník ve stanoveném pořadí projet.

le kterých závodník volí svoje postupy, je šířka a kvalita stop, převýšení a průjezdnost terénu. Rozlišení šířky a kvality stop si vyžádal přechod od klasické techniky běhu k bruslení, které je nyní při závodech v LOB standardní. V mapě jsou rozlišeny čtyři šíře a tím i kvality stop. Kromě kvality a tím i rychlosti lyžařských stop zvažuje závodník při volbě postupů také převýšení. Mnohdy je totiž delší postup s menším převýšením rychlejší než kratší postup, na kterém se musí překonávat větší stoupání. Pře-

výšení se dá na mapě vyčíst z výškopisných vrstevnic. Čím jsou hustší vrstevnice, tím je prudší stoupání nebo klesání. Závodník potřebuje znát i průjezdnost terénu. Často volí postup podle toho, zda je objezd určitého úseku příliš dlouhý, ale výhodnější, nebo naopak zkratku vedoucí terénem. Žlutou barvou se na mapě znázorňují paseky nebo louky, bílá znamená čistý les a zelená špatně průjezdný nebo neprůjezdný terén, většinou mladý hustý porost. V současnosti se téměř výhradně používají mapy v měřítcích 1:15 000 a 1:10 000, což znamená, že centimetr v mapě znamená 150, resp. 100 metrů v terénu. V případě, kdy je nutné zobrazit hodně podrobností, lze použít i měřítko 1:7 500. Všechny mapové značky jsou stan-

dardizovány podle mapového klíče, takže závodník pochopí jakoukoliv mapu na světě bez dalších vysvětlivek. Trendem poslední doby je využívat spíše menší závodní prostor, ale s hustší sítí stop. Záleží samozřejmě na podmínkách a možnostech daného závodního prostoru a pořadatele, ale čím více stop je najeto, tím mapově náročnější trať lze pro závodníky připravit. S tímto trendem na podrobnější mapy souvisí i požadavek menšího měřítka, aby zůstala zachována dobrá čitelnost všech detailů. Pro širší lyžařskou veřejnost se v posledních letech objevují podniky méně závodního, ale více dobrodružného charakteru, jako například Ski-rogaining, Ski Adventure a podobně.

ROZLIŠENÍ STOP PRO LYŽAŘSKÝ ORIENTAČNÍ BĚH

Pojmenování a šířka stopy

Barva značení v mapě

Tloušťka čáry v mapě

Velmi široká stopa – více jak 3 m

zelená

1,85 mm

Široká stopa – 2,5–3 m

zelená

0,6 mm

Stopa – 0,8–1,5 m

zelená čárkovaná

0,5 mm

Stopa pomalá – 0,8–1 m

zelená tečkovaná

0,7 mm

Charakteristika stopy Velmi rychlá, široká lyžařská stopa, umožňující bruslení v lyžařských areálech, vytvořená rolbou nebo zařízením na úpravu stop pro bruslení. Rychlá stopa umožňující bruslení upravená sněžným vozidlem, široká obvykle 2–3 m. Stopa umožňující hrubší bruslení. Dobrá stopa vytvořená sněžným vozidlem, obvykle 1–1,5 m široká. Často umožňuje jízdu jen soupažným odpichem. Ve strmých svazích může být širší pro omezení rozšiřování v průběhu závodu. Hrubá, pomalá stopa s malým množstvím sněhu nebo větvičkami či jehličím. Tato značka se neužívá ve strmých svazích, jestliže šířka stopy umožňuje užití techniky výstupu odvratem pro stoupání nebo pro zpomalení jízdou v pluhu a zastavení.

ATOMIC

SKI ADVENTURE

Ski Adventure je: • Netradiční skimaraton, kde nejste svázáni předepsanou délkou tratě, ale prostě jedete, na co máte chuť a sílu. • Výlet na lyžích podle turistické mapy. • N apínavý kombinační rébus, při kterém neustále řešíte problém, jak do konce časového limitu získat co nejvíce bodů. Pro Ski Adventure potřebujete: • Lyže. • Partnera či partnerku do dvojice. • Chuť poznat něco nového. • Volný den. Co všechno vám účast na Ski Adventure přinese: • Neopakovatelné zážitky, to nepochybně. • Návštěvu nevšedních zákoutí. • Mapu s kompletní sítí lyžařských stop. • Poznání svých schopností a schopností partnera.

Jedná se obvykle o závod dvojic s dlouhým časovým limitem, nejčastěji 5 hodin, během kterých je úkolem účastníků projet co nejvíce kontrolních bodů. Pro tyto závody se používá většinou méně podrobná turistická mapa s měřítkem 1: 50 000, do které se lyžařské stopy zakreslují podle aktuálního stavu. 

S ÚSMĚVEM NA TVÁŘI

CO BY TO BYLO ZA ZAČÁTEK ZIMY, KDYBYCHOM NEOKUKOVALI NOVÉ TECHNOLOGIE A NEPŘEDSTAVOVALI SI, JAKÉ TO BUDE, AŽ NAPADNE SNÍH A NÁM BUDE S TOUTO VYCHYTÁVKOU KLOUZAT POD LYŽEMI JEDNA RADOST? SMUTNÝ, JISTĚ. Ale nebojte se, nudný scénář se nekoná. Ba naopak! Atomic si dal za úkol vykouzlit v letošní sezóně na tváři každého běžkaře úsměv. Jelikož poskytuje nejvhodnější vybavení pro světové šampióny, začátečníky i výkonností sportovce, dokáže každému doslova ušít na míru, po čem prahne. Známá rakouská značka vyvinula nové technologie, vyšperkovala již existující a vystavila je enormní kontrole tak, aby si mohla v zimě být

jistá, že víc už pro svoji prestiž udělat nemohla. Nešlo nezačít s jádrem lyže, které Atomic vyvinul pro každou výkonností skupinu zvlášť. Zoptimalizoval vlastnosti lehounkého závodního jádra Nomex Featherlight, zapracoval na dynamice a stabilitě – samozřejmě při zachování prvenství nejlehčích lyží na trhu. Hobby lyžaři si užijí lehkých jader Speedcell, Powercell a Helium Tube, rekreační běžkaře pak potěší jádra Densolite a High Densolite, která výrazně podporují rovnováhu sportovce. I mezi botami si pak běžkaři vyberou z široké materiálové řady pro všechny typy lyžařů. Od vlajkových lodí závodní kolekce WC Skate a Classic přes nejprodávanější ženské modely

Aina a Ashera až po pohodlné boty Mover, které nyní mají novou konstrukci paty a vyznačují se lepším přenosem síly. Kolekce vázání byla obohacena o SNS Wedge – namontovanou destičku pod vázání, která napomáhá distribuci váhy a zlepšuje efektivitu odrazu. Hole pak Atomic nabízí jak čtyři ultralehké karbonové, tak levné aluminiové. Takže směle do obchodů. A po nákupu si užijte snění, jaké to bude, až nám konečně počasí dopřeje zimy… 

www.amersports.cz

TRATĚ

TEXT A FOTO: TOMÁŠ HERMANN

NÁVRAT

Odbyly si premiéru v nové podobě. Unikátní jsou dva tunelové tubusy, které procházejí pod silnicí spojující Nové Město na Moravě a Tři Studně. „Jsou náročné, silové, ale stále zůstávají lyžařské,“ prohlásil vítěz sprintu Emil Hegle Svendsen.

BIATLONOVÉ

ELITY TRVALO TO NEUVĚŘITELNĚ DLOUHÝCH

31 LET, NEŽ SE NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY VRÁTILA BIATLONOVÁ ELITA. V ROCE 1981 SE SVĚTOVÝ POHÁR ODEHRÁL V JÁCHYMOVĚ V KRUŠNÝCH HORÁCH. AŽ BĚHEM LETOŠNÍHO LEDNA SE ZNOVU ZASTAVIL PELOTON SVĚTOVÉHO POHÁRU V NOVÉM MĚSTĚ NA MORAVĚ. Český biatlon prožíval na Vysočině naplnění dlouholetého snu. „Jsme hrdí na to, že se nám to podařilo. A nebojím se říci, že je to pro nás historický okamžik,“ oddychl si Václav Fiřtík, prezident Českého svazu biatlonu a viceprezident Mezinárodní biatlonové unie IBU. „Tři generace českých biatlonistů neměly příležitost závodit před zraky svých fanoušků. Jsem přesvědčen, že Světový pohár 2012 i budoucí mistrovství světa 2013 pomohou popularizaci biatlonu v Česku i rozvoji jeho základny,“ řekl sportovní ředitel organizačního výboru Vlastimil Jakeš. Někdejší úspěšný trenér je přesvědčen, že světový biatlon se do Nového Města bude vracet i po mistrovství světa 2013. „Vážíme si důvěry, kterou od IBU máme, a nechceme ji zklamat. Jsme přesvědčeni, že odvedeme takovou práci, která bude vracet biatlonovou elitu na Vysočinu pravidelně i v blízké budoucnosti.“ Skutečnost, že jsou pořadatelé na dobré cestě, potvrdil i prezident IBU Anders Besseberg z Norska: „Areál se rozrostl a patří nyní k nejmodernějším na celém světě, organizace fungovala výtečně a zájem fanoušků mě ohromil.“

OLE EINAR BJOERNDALEN

Biatlonová legenda se na Vysočinu vrátila po 13 letech. V roce 1999 skončil slavný Nor při světovém poháru běžců osmnáctý, letos byl v biatlonu nejlépe ve stíhacím závodě patnáctý. „Na mistrovství světa se vrátím,“ slíbil.

FANOUŠCI

Jedni z hrdinů 5. kola Světového poháru v biatlonu. I přes nepřízeň počasí jich během pěti závodních dnů přišlo fandit neuvěřitelných 45 300. Rekordní návštěva 18 000 diváků sledovala nedělní stíhací závody.

ČESKÁ TELEVIZE

Vysílala všechny závody přímým přenosem a navíc poskytovala signál televizním stanicím z celého světa. V komentátorské kabině byl s Jiřím Rejmanem (vlevo) mistr světa z roku 2005 Roman Dostál.

POČASÍ

Vítr, déšť, vánice. Vrtochy počasí provázely každodenně biatlonisty ve stopě i na střelnici. „Podmínky byly obtížné, ale biatlon není halový sport,“ neviděl v tom problém Andrej Makovejev z Ruska, vítěz vytrvalostního závodu mužů.

HVĚZDNÉ TRIO

Magdalena Neunerová (uprostřed), vedoucí žena SP, skončila dvakrát třetí. O jisté vítězství ji připravila střelba do jiného terče. Olga Zajcevová (vpravo) vyhrála sprint a Tora Bergerová byla nejlepší ve stíhacím závodě.

MICHAL ŠLESINGR

Gesto české naděje je výmluvné: „Nevyšlo to.“ Na Vysočině skončil postupně 75., 17. a 32. „Chtěl jsem do desítky, ale nedokázal jsem se zkoncentrovat.“ Domácí atmosféra jej pohltila. „Je to poučení pro šampionát 2013.“

SIMON A MARTIN

Bratři Fourcadové z Francie vystoupili poprvé společně na stupně vítězů. Simon doběhl druhý a Martin třetí ve sprintu. Oba závodí dál ve skvělé formě, před dalším světovým pohárem v Oslu vedl Martin pořadí SP a Simon byl čtvrtý.

Součástí každého kvalitního tréninku by mělo být sledování jeho intenzity podle tepové frekvence

TEXT: EMIL BOLEK FOTO: VÁCLAV HAMAN

FYZIOLOGICKÉ ASPEKTY BĚHU NA LYŽÍCH – 2. ČÁST POKUD SE ROZHODNETE PRO VRCHOLOVÝ SPORT, SPOJENÝ S MAXIMÁLNÍ INTENZITOU TRÉNINKOVÉ PRÁCE CÍLENÉ K DOSAŽENÍ CO NEJLEPŠÍHO VÝKONU V ABSOLUTNÍM MĚŘÍTKU, BUDE AKTUÁLNÍ VÝKONNOST SPOJENÁ I S URČITÝM OPOTŘEBOVÁNÍM ORGANISMU. ZVOLÍTE-LI SPORT „PRO ZDRAVÍ“, ZAMĚŘENÝ NA OPTIMALIZACI AKTUÁLNÍHO STAVU BEZ AMBICÍ SPOJENÝCH SE ZVYŠOVÁNÍM VÝKONNOSTI A DOSAHOVÁNÍM ÚSPĚCHŮ NA SPORTOVNÍCH SOUTĚŽÍCH, LZE PŘEDPOKLÁDAT POZITIVNÍ OVLIVNĚNÍ VŠECH FUNKCÍ ORGANISMU. Určitým optimálním kompromisem, zaručujícím pozitivní ovlivňování aktuálního stavu bez výraznějšího opotřebování je oblast výkonnostního sportu. Ta je spojená se zvyšováním kondice a sportovní výkonnosti, kde výsledkem je zejména postupné zvyšování vlast-

ní výkonnosti bez „ambicí“ na vavříny ze světových soutěží. Cílená pohybová aktivita je nezastupitelnou součástí zdravého životního stylu a základem všech úrovní sportu (rekreačního, výkonnostního i vrcholového), ale pouze zdravý sportovec může dosahovat vysokých sportovních výkonů a pouze přiměřená pohybová aktivita může zdraví pozitivně ovlivňovat. Vlivem působení tréninkových podnětů dochází k nárůstu zásob živin a energie, přizpůsobení nervové soustavy, zlepšení svalové koordinace a k psychické a sociální adaptaci. Souhrnně lze všechny tyto změny charakterizovat jako nárůst trénovanosti sportovce, jejímž důsledkem je zvýšení výkonnosti. Změny, ke kterým v důsledku dlouhodobého tréninku dochází:

ZMĚNY, KE KTERÝM V DŮSLEDKU DLOUHODOBÉHO TRÉNINKU DOCHÁZÍ:

ZMĚNY:

POPIS ZMĚN:

CO OVLIVŇUJÍ:

všeobecné

mají přínos pro celý organismus (zlepšení zdraví, změny ve skladbě těla, snížení množství podkožního tuku zvýšení zdatnosti)

specifické

vedou ke zlepšení výkonnosti v dané pohybové zlepšení koordinace pohybů, naučení se nových pohybových dovedností, zlepšení techniky běhu na lyžích aktivitě.

Kvalitní odpočinek je stejně důležitý jako trénink

Zdravotní stav, ovlivněný uspěchaným životním stylem a minimalizací pohybových aktivit, je dnes na předním místě pozornosti odborníků, ale i laické veřejnosti. Postupně se dostává do povědomí lidí skutečnost, že zdraví je to nejcennější, co člověk má. Stále více se potvrzuje skutečnost, že pro zdravý život člověka je nezbytná přiměřená pohybová aktivita. V zásadě lze říci, že se zvyšováním výkonnostních cílů rostou specifika používaných tréninkových prostředků a intenzita jejich provádění. Pro všechny, kteří se rozhodnou využívat lyžování pro zlepšení svého stavu nebo pro dosahování vysokých výkonů, je třeba zdůraznit, že při zlepšování zdravotního stavu musí jít vždy o pohybovou aktivitu odpovídající stavu organismu nejen vlastní pohybovou charakteristikou a technikou, ale především pak objemem a intenzitou. V opačném případě se mohou naopak projevit nežádoucí účinky na zdraví jednotlivce, a to především u lidí s určitými zdravotními problémy.

TRÉNINK

Každá pohybová činnost vede k adaptaci organismu, ale nemusí vést ke zlepšení výkonnosti. Pokud chodíte do posilovny, formujete postavu, zvyšujete svalovou sílu, ale neovlivníte příliš svoje výkony v běhu na lyžích. Podobně budete-li od března do listopadu pouze jezdit na kole, nebude přínos pro běh na lyžích tak velký, jako když celou letní přípravu budete jezdit na kolečkových lyžích. Běžecké lyžování totiž patří mezi vytrvalostní sporty a o výkonnosti rozhoduje především schopnost vykonávat dlouhodobé vytrvalostní (aerobní) aktivity specifického charakteru. Současné trendy běžecké techniky vyžadují stále lepší úroveň silové vytrvalosti horních i dolních končetin. Souvisí to s přechodem z „lesních tratí“ na okruhy kolem lyžařských stadionů, kde se velmi rychle střídají stoupání a následné sjezdy. Sportovní aktivity všech výkonnostních úrovní se v zásadě odlišují především intenzitou tréninkového a soutěžního zatížení. Lyžař, který lyžuje pro zlepšování zdravotního stavu, udržování tělesné zdatnosti a výkonnosti, využívá především širokou škálu všestranných tréninkových prostředků prováděných v nižší intenzitě. Vrcholový sport pak klade důraz na specifické tréninkové prostředky prováděné vysokou intenzitou. Pro co největší adaptaci je zapotřebí optimálního zatěžování, které je dáno objemem absolvované činnosti určité intenzity. Z funkčního hlediska má největší efekt intenzita zatížení cca 75–95 % maxima. Pokud jde o objem zatížení, nemusí být veliký a neplatí „čím více, tím lépe“. Obecně lze říci, že stejně jako ve všech ostatních lidských činnostech rozhoduje kvalita, která je ve sportovním tréninku dána především intenzitou a správnou technikou. Vysoký objem práce většinou neumožňuje provádět pohybovou činnost kvalitně a technicky správně. To má za následek určité snížení adaptačního efektu a zpomalení růstu výkonnosti.

Evidujte si naměřené mezičasy, třeba na ruku

TRÉNINKOVÝ OMYL:

Častou chybou neznalých lyžařů je snaha nalyžovat co nejvíc kilometrů. Domnívají se, že čím větší objemy absolvují, tím vyšší bude jejich vytrvalost. Objemový trénink však není jedinou cestou při rozvoji vytrvalosti. Navíc se ukazuje, že čím pomaleji se zvyšuje celkový objem zatížení, tím déle se udržuje vysoká individuální výkonnost. Příliš rychlý růst objemu zatížení vede často k rychlejšímu opotřebování organismu sportovce. To může mít za následek zkrácení doby vrcholné výkonnosti lyžaře.

Nejvýraznějšího zlepšování výkonnosti dosahují mladí sportovci. Mládež a lidé nesportující mohou velmi brzy po zahájení tréninku dosáhnout velmi rychlého nárůstu tělesné zdatnosti i sportovní výkonnosti. Nikdy nezapomínejte na to, že zdatnost i výkonnost nerostou během zatížení, ale v období po tréninku. Po každém tréninku (nebo sérii několika tréninků) musí nezbytně následovat odpočinek. Bez odpovídajícího odpočinku výkonnost neporoste. Při příliš dlouhém odpočinku nemůže nastat adaptace a zlepšení výkonnosti. Čím vyšší je vaše trénovanost, tím kratší dobu odpočinku potřebujete. Proto může vrcholový lyžař lyžovat dvakrát denně a za jeden týden nalyžovat více než 150 km bez přílišné únavy, což je objem zatížení pro začátečníka naprosto nerealizovatelný. Při přerušení tréninkového procesu se adaptační změny ztrácejí. Nejrychleji se ztrácí adaptace na sílu a rychlost. Vytrvalostní změny nejsou na snížení zatížení tak citlivé. Za přerušení lze přitom považovat nejen výpadek při nemoci a zranění, ale i trvalou změnu tréninkového zatížení. Nemá proto velký význam krátkodobý důraz na rozvoj určité oblasti, ale spíše systematická práce a skloubení všech oblastí, které ovlivňují výkonnost vybrané sportovní disciplíny.

Trénink na horském kole

Rozvoj odrazové síly v terénu

rozvoj vytrvalosti

Pro zvýšení úrovně vytrvalostních předpokladů lze využít širokou škálu tréninkových metod i prostředků. Rozhodující je přitom délka zatížení (souvislé a přerušované metody) a intenzita práce (stejná nebo střídavá intenzita). Při souvislém rozvoji vytrvalosti jde o nepřerušovanou činnost délky 20–30 min s intenzitou charakterizovanou tepovou frekvencí mezi 50–80 % maxima. Střídavý běh je charakterizován menšími či většími změnami intenzity práce, to znamená, že se mění rychlost běhu. Změny v intenzitě mohou být realizovány jako souvislá činnost se střídáním vysoké a nízké intenzity práce, kde nízká intenzita může být představována až chůzí (běžecký fartlek nebo jogging), nebo jako přerušovaná činnost, kdy po intenzivní práci následuje přerušení činnosti spojené s částečným uklidněním organismu. Pro rozvoj vytrvalosti je důležité zachovávat správný poměr délky zatížení a intervalu odpočinku. Při submaximální intenzitě lze doporučit délku zatížení 2–6 min s intervalem odpočinku 4–12 min (poměr zatížení a odpočinku 1:2) a při prahové intenzitě délku zatížení 10–20 min s odpočinkem 5–10 min (poměr zatížení a odpočinku 1–1/2). rozvoj síly

Běh na lyžích a především pak bruslení vyžaduje vysokou úroveň silové vytrvalosti, která je charakterizována minimálním poklesem síly po co nejdelší dobu trvání pohybu. Fyziologicky je rozvoj síly a vytrvalosti charakterizován zcela odlišnými procesy, což je velmi důležité při výběru metod a prostředků jejího rozvoje. Pro ly-

žování je to především dlouhodobá silová vytrvalost, kterou lze charakterizovat především jako odrazovou a rychlostně silovou vytrvalost. Charakteristickými znaky všech metod používaných pro rozvoj silové vytrvalosti jsou vysoké počty opakování cvičení. Běžně bývá používáno i cvičení do vyčerpání. Většinou však volíme spíše takové dávkování, aby bylo možné využít většího množství posilovacích prostředků. Proto je zpravidla využíváno opakování cvičení cca 20–50x s přibližně 30–40 % maxima. Důležité je rovněž spíše pomalejší provedení cviků. rozvoj rychlosti

V běžeckém lyžování je vedle vytrvalosti a silové vytrvalosti nezbytná i odpovídající úroveň rychlostně vytrvalostních a rychlostně-silových předpokladů, neboť lyžařský výkon ovlivňuje úroveň schopnosti anaerobní práce. Pro rychlostní zatížení je charakteristické krátkodobé cvičení submaximální až maximální intenzity. Důležité je při snaze o dosažení maximální rychlosti udržet správnou techniku. To je důležité především při všech formách rychlostního zatížení na lyžích. Vysoké úsilí a snaha o maximální intenzitu zatížení jsou základní podmínkou úspěšného rozvoje. Délka cvičení je v zásadě dána dobou, po kterou je sportovec schopen pracovat stanovenou maximální rychlostí. Přitom je třeba brát v úvahu, že dosažení maximální rychlosti na lyžích je spojeno s poměrně dlouhou fází akcelerace. Vzhledem k tomu, že v lyžování vám jde především o rozvoj rychlostní vytrvalosti, je nejvhodnější délka cvičení cca 60–120 s.

Trénink na kolečkových lyžích, důležitá součást tréninku lyžaře

MONITOROVÁNÍ TRÉNINKOVÉHO ZATÍŽENÍ POMOCÍ BIOCHEMICKÝCH PARAMETRŮ

V tréninkové praxi u vrcholových sportovců jde většinou o pohyb na hranici mezi přiměřeným a nepřiměřeným zatížením, tedy na hranici maximálního adaptačního efektu a stavem přetrénování. Pokrok v adaptaci organismu je založen především na rychlosti regenerace orgánů a tkání po skončení zatížení. V případě opakovaného přetížení lze postupnou akumulací a nedostatečnou regenerací přivodit i vážné poškození zdraví. Otázkou tedy je, jaká máte objektivní kriteria pro hodnocení extrémního zatížení a skrytou akumulaci nedostatečné regenerace organismu s nebezpečím poškození zdraví. Biochemické parametry mohou poměrně dobře objektivizovat skutečný účinek zatížení organismu jako odezvy na veškeré vlivy, které na něj působí. Působení všech vnějších faktorů vyvolává reakci, kterou lze monitorovat biochemickými metodami. Lze tedy získat objektivní informace o dynamice vybraných parametrů v důsledku psychického či fyzického zatížení, přetížení v důsledku nedostatečného příjmu stravy či tekutin, nedostatečné regenerace apod. V případě extrémního zatížení organismu je dynamika biochemických parametrů výraznější. Možnosti využití biochemie rostou s novým přístrojovým vybavením a vývojem biochemických mikrometod. Tím je při minimálním odběru biologického materiálu vytvořen prostor pro stanovení maximálního množství biochemických parametrů. Mikroodběry umožňují sledovat i dynamiku jednotlivých parametrů a tedy fáze zatížení i následné regenerace. Pro hodnocení zatížení lze použít řadu biochemických parametrů klinické biochemie. V praxi se však „zátěžová“ biochemie soustřeďuje na tři základní skupiny parametrů, kterými jsou aktivita endokrinního systému, akumulace metabolitů a parametry vnitřního prostředí. Stanovení vybraných parametrů těchto tří skupin umožňuje objektivizovat vliv zatížení na organismus i hodnotit jeho velikost. V zásadě podobné spektrum parametrů lze stanovit nejen v krvi, ale i v moči. Pro stanovení parametrů uvažujeme samozřejmě nepřímé stanovení z krevního vzorku či vzorku moči, neboť zjišťování na buněčné úrovni je při potřebě opakované kontroly nerealizovatelné.

Hlavně mít z tréninku radost

Sledování intenzity tréninku podle laktátu

Při sledování působení zatížení na organismus chceme získat informace o tom, jak velká je reakce. Základní kritéria pro hodnocení zatížení lze shrnout do následující škály:

 nepřiměřené, překračující funkční adaptační kapacitu organismu a způsobující přepětí

 přiměřené, tj. zátěž, která vyvolává specificky zaměřenou a dostatečně intenzivní adaptivní proteinovou syntézu a tudíž indukuje žádaný adaptační efekt

 udržující zatížení, které je nedostatečně pro stimulaci adaptivní proteinové syntézy, avšak dostatečné pro udržení stavu  odpočinkové zatížení, které je cílené na regenerační fázi organismu po náročném zatížení

 zatížení, které nemá žádný efekt Biochemická kontrola by měla zabezpečit objektivní informace v průběhu a po skončení zatížení. Pomocí získaných biochemických výsledků lze stanovit hranice mezi výše uvedenými pásmy zatížení. Rozhodující roli pak hraje stanovení hranice zatížení s přiměřeným adaptačním

efektem a nepřiměřeným zatížením s možností přetížení. Pro biochemické monitorování zatížení je využívána řada metabolitů a substrátů. Běžně je v praxi využíván především laktát a urea, dále pak např. jednoduché a složené lipidy, glycerol a glukosa, amoniak, tyrosin, kyselina močová, albumin, bilirubin, celková bílkovina. Rozhodující je hlavně schopnost biochemického pracoviště zpracovávat mikroodběry pro stanovení vybraných parametrů. Základním parametrem této skupiny je laktát. Především v průběhu intenzivních anaerobních cvičení je zvýšení hladiny laktátu tak mohutné, že neexistuje žádný důvod pochybovat o využitelnosti tohoto parametru. Široce je diskutována otázka, jak vysoká musí být hladina laktátu, nebo jak dlouho musí být zvýšená hladina laktátu udržena, abychom dosáhli efektivních stimulů. Lze však obecně vycházet z předpokladu, že rozvoj vytrvalosti by měl být realizován v pásmech do 6 mmol/l a pro rychlostně silové disciplíny by pak mělo jít o pásma 12–20 mmol/l. Po tréninkové jednotce je návrat zvýšené hladiny laktátu na normál poměrně dlouhý. Při vysoké hladině dochází k prvnímu poklesu po 7–10 mi-

nutách, návrat k normálním hodnotám trvá od 30 do 45 minut. Pro hodnocení zatížení a regenerační-odpočinkové fáze velmi často používáno stanovení krevní urey. Předpokládá se, že výrazné zvýšení koncentrace krevní urey indikuje silný vliv zatížení na organismus a tudíž lze posuzovat tímto způsobem adaptační efekt. Normalizace urey v krvi je potom používána jako index – měřítko pro čas potřebný pro nasazení dalšího podobného intenzivního zatížení. Produkce urey bývá potlačena v případech, kdy organismus produkuje velmi vysoké hladiny laktátu. Z toho vyplývá, že urea poskytuje nejlepší informaci o vytrvalostním zatížení s převahou aerobních činností. Hladiny urey by měla být měřena večer a druhý den ráno po zátěži pro možnost hodnocení dynamiky. Ranní hodnoty menší než 8 mmol/l jsou považována za úroveň, která indikuje normální zatížení a dostatečnou regeneraci. Zvýšení ranní urey k hodnotám blízkým přes 12 mmol/l indikuje stav, který odpovídá hraničnímu zatížení. Zátěžová biochemie pracuje s výsledky, které popisují relativně zdravý organismus. Hlavní příčinou změn je extrémní zatížení (krátkodobé či dlouhodobé). Toleranční rozpětí většiny monitorovaných parametrů je v důsledku adaptace podstatně vyšší. Rozhodující je proto interpretace výsledků odborníkem na zátěžovou diagnostiku. U sportovců jsou často celé skupiny biochemických parametrů mimo normální hranice hodnot, které využívá klinická biochemie a praktičtí lékaři. Rozhodující přitom většinou není absolutní hodnota, ale dynamika a souvislost s dalšími parametry ve vztahu k realizovanému tréninkovému zatížení.

ŽÁCI

Kvůli ní sem přijeli žáci závodit - Marit Björgenová při rozhoru

TEXT A FOTO: TOMÁŠ GNAD

NA SVĚTOVÉM POHÁRU V NOVÉM MĚSTĚ NA MORAVĚ PO TŘECH LETECH SE OPĚT VRÁTIL SVĚTOVÝ POHÁR BĚŽCŮ DO NOVÉHO MĚSTA NA MORAVĚ. SEŠLA SE TAM KOMPLETNÍ SVĚTOVÁ BĚŽECKÁ ELITA, V ČELE S PETTEREM NORTHUGEM A MARIT BJÖRGENOVOU. ZÁROVEŇ S NIMI TAM KROMĚ NAŠÍ REPREZENTACE ZÁVODILY I NAŠE LYŽAŘSKÉ NADĚJE. ALE JAK TO VLASTNĚ VZNIKLO?

Na přelomu ledna a února se konal v Moravskoslezském kraji již desátý ročník Olympiády dětí a mládeže do 16 let. Soutěž, podporovaná projektem Českého olympijského výboru, které se letos zúčastnilo celkem 1 303 sportovců, trenérů a vedoucích výprav. Hry zimní olympiády dětí a mládeže jsou vrcholnou českou soutěží krajských reprezentací žákovské kategorie a svým charakterem navozují atmosféru opravdových olympijských her. Mladí účastníci

vodu nejdříve předcházela možnost pohybovat se v místech a prostorách, kam běžný divák nemůže, a tak si naši nejmladší závodníci mohli s odstupem několika málo metrů prohlédnout nejlepší současné světové běžce v tréninku, při rozjíždění, rozcvičení, přípravě na start a samozřejmě i jejich výkon v závodech. To, že startovali dospělí hromadným startem a druhý den byly štafety, dalo těmto závodům i dostatečný náboj. Vlastní závod žáků proběhl v nedělní přestávce mezi štafetovými závody žen

» Byl to výborný nápad jak motivovat naše žákovské naděje do dalšího tréninku. « si prožili zapálení olympijského ohně, složili olympijskou přísahu a nejúspěšnější si vychutnali medailové ceremoniály. Jednou z disciplín na olympiádě byl i běh na lyžích, kterého se zúčastnilo 143 sportovců. Výsledky těchto závodů, společně s výkonnostním žebříčkem tak vytvořily podklady pro účast těch nejlepších lyžařů běžců této kategorie při světovém poháru dospělých právě v Novém Městě na Moravě. Bylo vybráno 15 nejlepších žáků a 15 nejlepších žákyň, nehledě na klub či kraj. Ti byli k sobě losováni do závodu dvojic dívka a chlapec na celkem 4 km bruslení s tím, že každý z dvojice jel opakovaně 1 + 1 km a oba se na trati střídali. Zá-

a mužů, přihlíželo mu tak několik tisíc diváků. Závodili na stejných tratích co světová elita, na stupních vítězů, kde chvíli před tím dekorovali vítěznou norskou štafetu, tak vystoupili i naši nejmladší a obdobně si vychutnávali slávu při předávání cen pro nejlepší. Snad si tento okamžik budou připomínat i tehdy, až budou těžce trénovat na další závody. Co jiného by je také mělo motivovat více.

A VÝSLEDKY?

Ty v současné době nejsou důležité. Důležité je, aby naše naděje postupem času pronikly do reprezentace a mohly se pak postavit na start hned vedle závodníků těch nejzvučnějších jmen. 

O ZÁVODECH NÁM POVĚDĚLI:

Čestmír Skrbek

– sportovní ředitel úseku běhu na lyžích SLČR

„Neustále hledáme jakýkoliv systém soutěží, který by nám přivedl mládež k běžeckému lyžování. Je to jedna z možností k zatraktivnění soutěží, a kde jinde vidět atraktivní soutěž, než při světovém poháru.“ Julie Rampírová

– závodnice z Frenštátu

„Je to pro mě určitě velký zážitek, protože je to u nás největší závod. A ž se na mne bude dívat tolik lidí, tak z toho budu trochu nervózní. Není to sice důležitý závod pro nás, ale zodpovědnost za výsledek mám, protože mám do dvojice silného parťáka. Tak to nechci pokazit.“

MOŽNOSTI VYUŽITÍ

NADMOŘSKÉ VÝŠKY

V TRÉNINKU

VYUŽÍVÁNÍ VYŠŠÍ NADMOŘSKÉ VÝŠKY JE JEDNOU Z NEJČASTĚJI DISKUTOVANÝCH I VYUŽÍVANÝCH MOŽNOSTÍ ZVÝŠENÍ SPORTOVNÍ VÝKONNOSTI. VĚTŠINOU BÝVAJÍ VYUŽÍVÁNY HORY, ALE NIŽŠÍ PARCIÁLNÍ TLAK VZDUCHU LZE NAVODIT TAKÉ UMĚLE (SPECIÁLNÍ STANY NEBO DOMY). NÁROKY POBYTU A TRÉNINKU VE VÝŠCE VYPLÝVAJÍ Z FYZIKÁLNÍCH PODMÍNEK, KTERÉ JSOU VÝRAZNĚ ODLIŠNÉ OD NÍŽIN. TRÉNINK VE VÝŠCE SE STAL BĚŽNOU SOUČÁSTÍ PŘÍPRAVY PŘEDEVŠÍM VRCHOLOVÝCH SPORTOVCŮ A JE POVAŽOVÁN ZA JEDEN Z MÁLA LEGÁLNÍCH FAKTORŮ ROZVOJE SPORTOVNÍ VÝKONNOSTI. TEXT: JIŘÍ SUCHÝ

FOTO: VÁCLAV HAMAN A BUNDESARCHIV

S ohledem na plánování tréninku je možné využívat přípravu ve výšce ze dvou hlavních důvodů:

 příprava na soutěže, které se budou konat ve vyšších výškách

 využívání vysokohorské přípravy na soutěže v běžné nadmořské výšce

Ideální nadmořská výška pro přípravu je v rozmezí 2 000 až 2 500 m n. m. Nadmořské výšky nad 3 000 m n. m. nemají pro sportovní přípravu praktický význam, protože v těchto výškách již není možné realizovat potřebné zatížení. Aklimatizace na výšky nad 5 800 m n. m. je extrémně obtížná a trvalý pobyt vyloučen. Pro jedince narozené a trvale žijící ve výškách nad 3 500 m n. m. informace uváděné v tomto

článku neplatí. Nejznámějším příkladem takto výborně geneticky disponovaných sportovců jsou Keňané. Špičkoví sportovci při pobytu i tréninku v přírodní výšce průměrně zlepší svou výkonnost přibližně o 5,2 %. Varianta pobytu v přírodní vyšší nadmořské výšce a tréninku v nížině zlepšuje výkonnost o cca 4,3 %. Zlepšení při uměle navozené výšce (LHTL) jsou nižší.

HISTORIE ZKOUMÁNÍ VLIVU VYŠŠÍ NADMOŘSKÉ VÝŠKY NA SPORTOVNÍ TRÉNINK

Vliv výšky na organismus je znám již od roku 1878, kdy Francouz Bert přinesl první důkazy o jejím vlivu na snížení výkonnosti. V padesátých letech minulého století bylo prokázáno, že zdraví obyvatelé vysokohorských oblastí peruánských And mají zvláštní nálezy - určitý stupeň plicní hypertenze a také hypertrofie pravé komory srdeční. To bylo později potvrzeno také u obyvatel Himalájí a vysokých hor v USA. Systematické studium vlivu výšky na sportovní výkony bylo zahájeno před olympijskými hrami 1968 v Mexiku, které se konaly ve výšce okolo 2 200 m n. m. Později byl zkoumán vliv vysokohorské přípravy také na sportovní výkony v běžných výškách. Jako první začali tento typ tréninku ve větší míře používat trenéři z tehdejší Německé demokratické republiky (NDR), kteří jako první presentovali model „21 dní pobytu a tréninku ve 2 000 m n. m.“, ověřený zřejmě především u plavání a veslování. Trenéři i metodici v NDR byli přesvědčeni, že trénink ve výšce má značný podíl na úspěchu jejich svěřenců, protože po těchto soustředěních obvykle atleti dosahovali velmi dobrých výsledků. V NDR začali také jako první používat uměle navozené hypoxické prostředí – tzv. kyslíkové domy. V průběhu posledních třiceti let minulého století průběžně docházelo k rozšiřování počtu tréninkových dnů strávených v rámci přípravy ve vyšší nadmořské výšce především u vrcholových sportovců. Z těchto důvodů se zlepšovalo i vybavení vysokohorských tréninkových středisek. V počátcích byla pro tréninkové kempy ve výšce využívána běžná lyžařská střediska, která nenabízela žádné speciální služby a sportoviště.

bližně o 12 % na 1 000 m n. m. Například v Mexico City je tlak vzduchu oproti úrovni moře o čtvrtinu nižší. Tlak je také závislý na zeměpisné šířce a ročním obdobím – například na vrcholu Mount Everestu je uprostřed léta asi o 11 mm Hg vyšší než uprostřed zimy. Rovněž hustota vzduchu se snižuje přibližně o 8 % na 1 000 m nadmořské výšky. S poklesem barometrického tlaku při stoupající nadmořské výšce klesá také parciální tlak kyslíku. Na hladině moře je barometrický tlak 760 mm Hg a parciální tlak kyslíku ve vzduchu tvoří 20,93 % této hodnoty, tj. 159 mm Hg, ve výšce kolem 3 000 m se již jedná asi o 50 mm Hg. Teplota vzduchu se stoupající výškou klesá a to přibližně o 1°C na každých 150 m, nezávisle na zeměpisné šířce, ta však výrazně ovlivňuje sezónní a denní kolísání teploty. Tento pokles ještě umocňuje rychlost větru. Studený horský vzduch má také snížený tlak vodních par, který klesá o přibližně 25 % na každých 1 000 m, výdej vody ze sliznic průdušek se proto při dýchání znásobuje. Tenká vrstva atmosféry absorbuje podstatně méně slunečního záření. Ultrafialové záření se tak zvyšuje o 20–30 % na 1 000 m výšky. Suchý horský vzduch navíc brání přirozené ochraně pokožky prostřednictvím vodních par. Dalšími faktory, které podporují intenzitu slunečního záření, jsou čistota horského vzduchu a odraz od sněhu. Vysoká intenzita ultrafialového záření má řadu nežádoucích účinků, především na kůži a oči.

FYZIKÁLNÍ ASPEKTY VYŠŠÍ NADMOŘSKÉ VÝŠKY

Počet molekul kyslíku, dusíku a oxidu uhličitého na jednotku objemu vzduchu je na úrovni moře podstatně větší než v horách. Barometrický tlak, na kterém je koncentrace molekul také závislá, se stoupající nadmořskou výškou klesá při-

FÁZE ADAPTACE NA VYŠŠÍ NADMOŘSKOU VÝŠKU

Adaptace na výšku trvá jako komplexní proces přibližně tři týdny a rozděluje se na následující základní tři fáze: akomodace

FYZIOLOGICKÉ ASPEKTY VYŠŠÍ NADMOŘSKÉ VÝŠKY

Jedinci, kteří nejsou na výšku adaptováni, mají během a po ukončení zátěže tepovou frekvenci při zatížení střední intenzity přibližně o 20 až

» Systematické studium vlivu výšky na sportovní výkony bylo zahájeno před olympijskými hrami 1968 v Mexiku, které se konaly ve výšce okolo 2 200 m n. m. « V současné době jsou na řadě míst ve světě vybudovány rozsáhlé dobře vybavené sportovní areály, které se svým zázemím vyrovnají střediskům vybudovaným v nížině.

Vysokohorská příprava na kolečkových lyžích

30 % vyšší než v nížině! Také maximální spotřeba kyslíku (VO2max) se u neadaptovaných jedinců snižuje a od 1 600 m n. m. připadá na každých 1 000 m pokles asi o přibližně 10 % VOmax. 2 Při řízení tréninku ve výšce je také nutné počítat (především v prvních deseti dnech pobytu ve výšce) s neobvyklým průběhem koncentrace laktátu v krvi. Před nástupem aklimatizačních procesů jsou hodnoty laktátu v krvi při stejné intenzitě zatížení vyšší, než po nástupu aklimatizačních procesů.

– krátkodobá bezprostřední 3 až 8 dnů

reakce organizmu, která trvá

a projevuje se výraznějším poklesem výkon-

nosti organismu. Projevuje se v počátečních

pocitech celkové únavy, slabosti, předráždění, nespavostmi, poruchami vyměšování, nechutenstvím ap.

– charakteristická specifickými 8 dní) se výkonnost zvyšuje a dostává se téměř na předchozí úroveň v nížině. Ve fázi adaptace adaptace

změnami v organizmu. V této fázi (asi

obvykle příjezdovou únavu střídá dočasná euforie, projevující se zvýšeným optimizmem,

sebedůvěrou, veselostí apod. Tato euforická fáze je ovšem pouze krátkodobá. aklimatizace

– organizmus je již výšce

komplexně přizpůsoben. Tato etapa začíná přibližně kolem

16. dne pobytu, v tyto dny

může ještě dojít v důsledku možné krize

k přechodnému krátkodobému poklesu výkonnosti. Plná výkonnost, přiměřená výkonnosti v nížině, se dostavuje až ve ve výšce.

4. týdnu pobytu

Kratší doba trvání uvedených fází je možná u sportovců, kteří mají s pobytem ve výšce opakované (pozitivní) zkušenosti.

Třetí pobyt může mít dvě základní varianty:

 počátek 3 až 4 týdny před hlavní soutěží, se kterou se počítá ve vysoké nadmořské výšce - soutěže navazují na vysokohorský pobyt,  tréninkový kemp v délce trvání tří týdnů ukončit cca 20 dnů před hlavními závody v nížině S ohledem na finanční aspekty využívají v posledních letech nejen běžci na lyžích zkrácené (10 až 12 dnů) pobyty ve výšce, které zařazují častěji ve vyšších počtech. Mezi kempy se pro udržení hladiny červených krvinek používají kyslíkové domy. Výběhy při vysokohorské přípravě až do výšky 2 928 m n. m.

STAVBA TRÉNINKU VE VÝŠCE

Pokud je trénink absolvován ve výšce, pak je nutné věnovat maximální pozornost zotavným procesům. V případě potřeby je vhodné zařadit i neplánový odpočinkový den, obvykle v kritických dnech aklimatizace. S ohledem na výše uvedený průběh aklimatizace se všeobecně považuje za vhodnou délku pobytu ve vyšší nadmořské výšce 21 až 28 dnů. Po 21. dni již efekt výšky na zlepšení výkonnosti není tak výrazný. V úvodu pobytu (1. až 6. den) je nutné zohlednit obtíže prvních dnů ve výšce. Trénink by měl probíhat sníženým objemem i intenzitou zatížení v porovnání s běžným zatížením v nížině. Zvláštní opatrnost je především nutná třetí den, kdy počáteční únava bývá vystřídána subjektivním pocitem euforie a sebedůvěry, v tento okamžik je proto obvykle nutné nadšení sportovců mírnit. Pátý den pobytu je nezbytné znovu určit aktuální intenzity zatížení, které se výrazně liší od hodnot v nížině. Uprostřed pobytu (7. až 12. den) je vhodné postupné zvyšování zatížení formou dvou až třífázových tréninků v délce trvání 40 až 70 minut. Od počátečního, spíše souvislého zatížení (fartleková a střídavá metoda) lze postupně zařazovat také intervalový trénink. Intervaly odpočinku jsou oproti nížině výrazně delší. Pokud jsou úvodní dvě fáze pobytu ve výšce dobře zvládnuté, pak je možné v průběhu třetího týdne postupně přecházet k tréninku obvyklému v nížině. Křivka výkonnosti při reaklimatizaci má vlnovitý průběh a výkonnost není stabilní. Pokud je po ukončení pobytu ve výšce plánován závod, pak je optimální, aby se konal přibližně 21 dnů po návratu. Přípravný (méně důležitý) závod je

možné zařadit také 3. nebo 4. den po návratu z výšky. Pozitivní efekty výšky pozvolna mizí po 5–6 týdnech pobytu v nížině. V průběhu pobytu ve výšce obvykle nastávají tři základní kritická období po příjezdu:

 2. den: v důsledku příjezdové reakce,  9. až 13 den: subjektivní krize, která je obvykle individuální a méně výrazná,  15. den: u některých sportovců se vyskytuje lehká akutní deprese. Průběh aklimatizace musí být kontrolován, především u sportovců, kteří nemají dostatečné zkušenosti s tréninkem v tomto prostředí. Využívají se ukazatele biochemické a funkční, většina měření vyžaduje spolupráci odborníků na biomedicínu. Jednoduchým a levným kontrolním ukazatelem je pravidelné sledování klidové ranní srdeční frekvence.

ZAŘAZENÍ POBYTU VE VÝŠCE V RÁMCI CELOROČNÍ PŘÍPRAVY

Koncepce rozložení hypoxického tréninku v rámci ročního tréninkového cyklu musí odpovídat základním poznatkům o aklimatizaci. První pobyt je optimální zařadit do druhé části prvního přípravného období – tj. pro běžce na lyžích na přelomu června a července. Před prvním pobytem je nezbytné absolvovat základní trénink v nížině. Druhý pobyt je vhodné směřovat do druhého přípravného období (září – říjen) s tréninkovými úkoly: speciální kondice, ovlivnění aerobních předpokladů a precizování techniky.

FYSIOTERAPIE a KINESIO-TAPING E-shop: www.fysiotape.cz

BYDLET NAHOŘE A TRÉNOVAT DOLE, NEBO BYDLET DOLE A TRÉNOVAT NAHOŘE?

Obě alternativy jsou často diskutovány. Někteří odborníci se kloní k první, jiní ke druhé možnosti. Pobyt (spánek) ve výšce a trénink v nížině vede především k adaptačním změnám vedoucím ke zlepšení výkonů podávaných v nížině. Při pobytu ve výšce působí specifické prostředí v klidovém (a zotavovacím) režimu. Vyšší nadmořská výška sice zpomaluje zotavné procesy, ale zároveň pozitivně působí na zvýšení počtu červených krvinek a hemoglobinu. Při dostatečně dlouhém pobytu pravděpodobně pozitivně ovlivní i hustotu kapilár ve svalu a obsah myoglobinu. Současně trénink v nížině umožňuje přípravu bez snižování objemu nebo intenzity zatěžování. Trénink ve výšce kombinovaný s pobytem v nížině vedou k adaptačním změnám, které mají větší vliv na růst sportovní výkonnosti ve výšce. Pobyt v nížině napomáhá rychlejšímu zotavování, zařízení mívají lepší technologické zázemí (regenerace, výbavu pro doplňková cvičení atd.). V současné době je vrcholovými sportovci spíše preferován trvalý pobyt ve výšce kombinoNADMOŘSKÁ VÝŠKA LYŽAŘSKÝCH TRATÍ NA POSLEDNÍCH ZIMNÍCH OLYMPIJSKÝCH HRÁCH.

Calgary

1988

1 049 m n. m.

Albertville

1992

352 m n. m.

Lillehammer

1994

180 m n. m.

Nagano

1998

300 m n. m.

Salt Lake City

2002

1 350 m n. m.

Turín (Pragellato)

2006

1 454 m n. m.

Vancouver

2010

840–930 m n. m.

Soči

2014

1 400–1 600 m n. m.

Mgr. RICHARD JISL

Tel.: +420 605 263 477

vaný s tréninkem v nížině. Variantou je trénink ve výšce, při kterém sportovec dýchá prostřednictvím obličejové masky vzduch s nižším parciálním obsahem kyslíku, ze speciálního přístroje. Úspěšná reprezentace severské kombinace USA, vedená trenérem Davem Jerrettem, využívá již deset let jedinečný model celoročního pobytu v Park City (2 200 m n. m.), kde jsou všichni reprezentanti společně trénující po celý rok. Důvodem je dle tvrzení trenéra skutečnost, že severská kombinace je malý sport, a proto musí být všichni potenciálně dobří sdruženáři pohromadě. Společný trénink celého týmu je také ideální z hlediska utužení kolektivu a vysoké motivace všech jeho členů. Z Park City se přesunují 3x až 4x do nížiny na třítýdenní soustředění zaměřená na rozvoj anaerobní kapacity a techniky skoků.

VÝŽIVA A PITNÝ REŽIM

Při tréninku ve výšce je doporučováno vypít přibližně 4 až 5 litrů tekutin za den. Důvodem je skutečnost, že organismus větší množství tekutin než v nížině spotřebuje na podporu standardního průběhu dýchacích procesů. Ve výživě je doporučováno zachovávat stejné složení a kvalitu stravy jako za běžných podmínek v nížině. Pro organizmus je samotné hypoxické prostředí tak velkou zátěží, že není vhodné ho vystavovat dalším podnětům. V případě tréninkových kempů v oblastech, kde panují odlišné stravovací návyky, může snížit riziko potenciálních střevních komplikací přítomnost vlastního kuchaře, nebo alespoň konzumace běžně používaných potravin.

PROTI NÁZORY NA PŘÍPRAVU VE VÝŠCE

Některé studie přinášejí i rozporuplné závěry o efektivitě tréninku ve vyšších nadmořských výškách. Negativní aspekty pobytu a tréninku ve výšce se týkají především omezených možností intenzivnějšího tréninku, případně poklesu svalové hmoty a úbytku plasmatického objemu, zhoršení výměny dýchacích plynů a poklesu systolického objemu. Navíc tolerance k prostředí vyšší nadmořské výšky není u všech stejná, má výraznou individuální podobu. Připomínají se také zhoršené podmínky regenerace a odstraňování únavy, nelze vyloučit i výraznější pokles obranyschopnosti organismu za hypoxie včetně zvýšeného rizika infekcí dýchacích cest a zažívacího traktu. Plánování tréninku za využití hypoxického prostředí je nutné pečlivě zvažovat a nepřistupovat k této problematice v žádném případě mechanicky. Vždy se vyplácí využívat nových poznatků a přihlížet k individuálním odlišnostem. Výšku ale v žádném případě nelze považovat za „magickou pilulku“, která výrazně vylepší výkonnost lyžaře se zanedbanou letní přípravou. Naopak u málo trénovaných sportovců může pobyt ve výšce vést k rychlému přetrénování. Liší se názory na vhodnost přípravy ve výšce u dětí a mládeže. Využívání přípravy ve výšce u mládeže je primárně především zbytečné, protože se jedná součást tréninku vrcholových sportovců. Pokud zařadím přípravu ve výšce jako součást přípravy již u mládeže, jaké další postupy pro potenciální další zlepšování výkonnosti lze pak zařazovat, až dospějí?

Trénink ve výšce vyžaduje dostatek tekutin

ZÁVĚR

Trénink za využití hypoxického prostředí, které je navozeno přirozenou (pobyt ve vyšší nadmořské výšce) nebo umělou cestou (kyslíkové stany, barokomory), se v posledních letech stal nedílnou součástí sportovního tréninku především u vrcholových sportovců. Shoda v přínosu je spatřována jak při přípravě na soutěže ve vyšších nadmořských výškách, tak na soutěže v nížině. Příčiny těchto jevů vyplývají z odlišných fyzikálních i klimatických podmínek (barometrický tlak, parciální tlak kyslíku, chlad, nižší vlhkost a záření). Optimální výška pro pobyt a trénink je v rozmezí 1 800 až 2 600 m n. m. Úplná aklimatizace vyžaduje minimálně tři týdny, při opakovaných pobytech bývá kratší, přes individuální odlišnosti má zákonitý fázový průběh. Výška nad 3 000 m n. m. nemá pro potřeby sportovního tréninku žádný význam. Trénink ve výšce musí respektovat fáze aklimatizace a krizové dny (okolo 3., 10. a 15. dne pobytu). Charakteristické je počáteční snížení zatížení a jeho následný postupný vzrůst. Mimořádná pozornost musí výt věnována také zotavným procesům. Trénink po návratu do nížin musí brát v úvahu průběh reaklimatizace:

 2.–4. den lze startovat s jistým rizikem v méně významných soutěžích  6. až 15. den obvykle následuje výkonnostní deprese

 18. až 22. den je optimální pro hlavní závod po návratu z výšky. Trénink ve vyšší nadmořské výšce je v současné době nedílnou součástí tréninku řady vrcholových sportovců, nejen ve vytrvalostních sportech. S ohledem na stále se zvyšující nároky na výkonnost sportovců lze očekávat stále vyšší zastoupení hypoxické přípravy v plánech především vrcholových sportovců. 

Kolem sníh ale opravdu letní příprava probíhá na kolečkových lyžích

PRAHA 9 - HARFA Českomoravská 41 (500 m od O2 Arény) te.: 284 811 212 otevřeno denně 9-21

PLZEŇ Náměstí Republiky 22 tel.: 377 222 324 otevřeno po-pá: 9-18, so: 9-13, ne: 15-20

MLADÁ BOLESLAV Náměstí Republiky 823 tel.: 326 334 444 otevřeno po-pá: 9-18, so: 9-13, ne: 15-20

1 Srovnávací kinogram oboustranného bruslení dvoudobého (A), dvojitého bruslařského odrazu (B) a oboustranného bruslení jednodobého (C)

TEXT A ILUSTRACE: PETR JAKL FOTO: GRAHAM LONGFORD A THOMAS STÖGGL

NOVÉ TRENDY

V ZÁVODNÍ TECHNICE

DVOJITÝ BRUSLAŘSKÝ ODRAZ AČ SE MŮŽE NA PRVNÍ POHLED ZDÁT, ŽE V SOUČASNÉ LYŽAŘSKÉ ZÁVODNÍ TECHNICE SE NEDÁ PŘIJÍT JIŽ S NIČÍM NOVÝM, OPAK JE PRAVDOU. NEUSTÁLÝ VÝVOJ NOVÝCH LYŽAŘSKÝCH MATERIÁLŮ MÁ VÝRAZNÝ VLIV NA ZVYŠOVÁNÍ MAXIMÁLNÍ RYCHLOSTI LYŽAŘŮ BĚŽCŮ. ROZTÁČÍ SE TAK KOLOTOČ, VE KTERÉM VYŠŠÍ RYCHLOSTI UMOŽŇUJÍ MODIFIKOVAT LYŽAŘSKOU TECHNIKU, A TA NAOPAK MŮŽE VÝRAZNĚ OVLIVNIT NÁRŮST MAXIMÁLNÍ LYŽAŘSKÉ RYCHLOSTI. Ne, nepřehlédli jste se. Skutečně mluvíme stále ještě o běžeckém, nikoliv rychlostním lyžování. Nejmladší lyžařská běžecká závodní disciplína – sprint je i přes své nepřesné pojmenování založena především na maximální a submaximální rychlosti pohybu. Výsledný čas na sprinterské trati v dospělých kategoriích nepřekročí u žen čtyři, u mužů pět minut. Po tuto dobu závodník nejen pracuje po většinu času v aerobně-anaerobním režimu (tedy částečně na kyslíkový dluh), ale musí být připraven i na několika krátkých úsecích vyvinout opakovaně maximální rychlost. Je jasné, že na takovém výkonu se podílí nejen vrozené rychlostní schopnosti (vysoké procentuální zastoupení tzv. rychlých a přechodných svalových vláken), ale i úroveň tréno-

vanosti (schopnost pracovat v anaerobním pásmu po maximální dobu) a obratnosti (bohatý rejstřík lyžařských dovedností, jejich okamžité uplatnění i rychlé střídání). Budeme-li si všímat bruslařské techniky, pak v posledních letech se v oblasti výzkumů kromě porovnávání efektivity již zaběhlých technik jako je oboustranné bruslení jednodobé (dále jen technika 1-1), oboustranné bruslení dvoudobé (dále jen technika 2-1) a jeho alternativa (tzv. „houpavý“), mluví také o tzv. oboustranném bruslení dvoudobém s dvojitým odrazem (obr. č. 1 ).

INSPIRACE RYCHLOBRUSLENÍM

Dvojitý odraz (double push), je běžná technika odrazu především v závodním in line brusle-

ní. Tato odrazová technika, kdy jedna noha zahajuje odraz nejdříve z vnější hrany brusle a následně jejím překlopením pokračuje finálním odrazem z vnitřní hrany brusle, se postupně adaptovala i v rychlobruslení. Kromě mužů-rychlobruslařů tuto techniku dovádí k dokonalosti na dlouhých tratích i naše Martina Sáblíková. Skeptici samozřejmě namítnou, že dlouhá lyže nemá ani trochu podobné vlastnosti s relativně krátkým šasím kolečkové brusle či bruslařského nože. Tam je výsledkem vedení odrazu v podstatě dvojitý oblouk, kdy jeho první, menší zakřivení směruje dovnitř (bruslař „tlačí“ nůž brusle pod sebe dovnitř) a jeho druhé, větší zakřívení směřuje ven (bruslař „odjíždí“ od brusle). V průběhu obou oblouků tak dochází při dobrém zvládnutí techniky k výrazně větší výsledné odrazové síle, než pouze při jednoduchém odrazu do strany (tj. z vnitřní hrany nože). Naproti tomu lyže vzhledem ke své délce může klouzat pouze přímo, oblouk tedy musíme vyloučit. Co však má lyže s nožem brusle společné a tedy dobře využitelné, jsou vnitřní a vnější hrana. A přidáme-li k tomu i vysokou školu lyžařské gymnastiky – přeskok, máme k dispozici kapitál, který může z obratného lyžaře udělat sprinterskou hvězdu.

Schéma dvojitého bruslařského odrazu i s odpichem holí. Zvýrazněno střídání vnější a vnitřní odrazové nohy

Položení lyže na vnější hranu v odrazové fázi 1

Výrazné vychýlení těžiště T mimo skluznou-odrazovou lyži v průběhu odrazu z vnější hrany

CHARAKTERISTIKA DVOJITÉHO BRUSLAŘSKÉHO ODRAZU NA LYŽÍCH

Dvojitý bruslařský odraz vychází z techniky 1-1. Jednomu odrazu z lyže odpovídá jeden soupažný odpich (obr. č. 2 ). Nechybí fáze snižování ani zvyšování. Především fáze zvyšování je u techniky dvojitého odrazu dynamičtější než u ostatních technik a přináší bonusový prvek v případě součtu odrazových sil. Dvojitý bruslařský odraz rozdělme na dvě fáze. Fáze 1 začíná položením skluznéodrazové lyže na sníh (obr. č. 3 ). Lyže směřuje přímo vpřed do směru jízdy a je natočena na vnější hranu. Natočení lyže na vnější hranu docílí lyžař nejen vychýlením bérce nohy, ale současně i výrazným přenosem těžiště těla stranou mimo lyži. Lyžař musí provádět vše ve vysoké rychlosti, jinak by přepadl na sníh. Skluzná-odrazová noha je v okamžiku položení lyže maximálně pokrčená, trup zahajuje zvedání po předchozím výrazném snížení, paže uvolněně zašvihávají po odpichu. Současně probíhá fáze odrazu z opačné lyže. Zvedání lyžaře probíhá dopínáním kolenního a kyčelního kloubu spolu s napřimováním trupu, výrazně vychýlené těžiště těla (obr. č. 4 ) směřuje šikmo vpřed a vzhůru. Následným zdůrazněným dopnutím nohy, napřímením trupu a zastavením paží vysoko před tělem dochází k odrazu z vnější hrany lyže a tak i prvnímu zrychlení lyžaře. Odrazem od podložky končí první fáze. Reakční síla vede těžiště těla vně mimo skluznou-odrazovou lyži. Logickým důsledkem snahy o udržení stabilního postavení lyžaře je přeskok

(obr. č. 5 ), kdy skluzná-odrazová lyže doposud směřující vpřed je natočena ve vzduchu do požadovaného odvratu a podsunuta zpět pod těžiště těla. Ještě před ukončením letové fáze se zapichují hole. Současně s dopadem na plnou plochu skluznice je zahájena fáze 2 (obr. č. 6 ). Lyžař snižuje těžiště a okamžitě zahajuje překlápění lyže na vnitřní hranu. Snižování se zastavuje, je zahájen odraz z vnitřní hrany již odvrácené lyže současně se soupažným odpichem. Tato fáze je vpodstatě již shodná s technikou 1-1. Odpich holí je ukončen jako první, pak následuje mohutný odraz z hrany lyže, jehož výsledkem je v rámci jednoho pohybového cyklu druhé zrychlení. Reakční síla odrazu z vnitřní hrany je využita nejen k pohybu lyžaře vpřed, ale současně připravuje podmínky opět pro první fázi, tentokrát opačné nohy, tedy vede těžiště těla lyžaře vně přes hranu budoucí skluzné-odrazové lyže a nahoru. S ukončením odrazu z odrazové lyže končí druhá fáze.

nice byly ve srovnání s technikou 1-1 naměřeny vyšší reakční (odrazové) síly v průběhu konvenčního odrazu z vnitřní hrany lyže, ale samozřejmě i vyrazné větší síly odrazu z revolučně zařazeného odrazu z vnější hrany lyže. Vzhledem k tomu, že nebyly nalezeny žádné výrazné rozdíly ve velikosti odrazových sil z holí mezi oběma technikami, je jasné, proč je technika dvojitého odrazu právě díky součtu všech aplikovaných sil rychlejší než techika 1-1. Dr. Stöggl šel však ještě dále a zabýval se otázkou, nakolik může být účinná technika dvojitého odrazu i pří jízdě do mírného stoupání. Naměřené údaje pak přinesly překvapivé výsledky. Dvojitý bruslařský odraz při maximální rychlé jízdě do 60 m dlouhého svahu se sklonem 7º až 10º byl stejně rychlý jako běžná „stoupací“ technika 2-1 a přibližně o 4,3 % rychlejší než technika 1-1! A co se týče dalších ukazatelů, dvojitý odraz poráží na tomto profilu tratě dokonce i techniku 2-1. Doba trvání každé-

» Technika dvojitého odrazu je ve stomet-

rovém sprintu na rovině až o 7 % rychlejší než technika 1-1. « VÝHODY DVOJITÉHO BRUSLAŘSKÉHO ODRAZU

Již měření v roce 2008 prováděná profesorem Thomasem Stögglem prokázala, že technika dvojitého odrazu je ve stometrovém sprintu na rovině až o 7 % rychlejší než dosud nejběžněji používaná technika 1-1. Nejen, že při této tech-

ho z pohybových cyklů (tj. doba trvání od jednoho odrazu k druhému) byla u dvojitého odrazu naměřena delší, počet cyklů (opakování odrazů) byl zjištěn menší, a to vše při dosažení stejné rychlosti jako u techniky 2-1. Přitom stojí za zmínku, že frekvence opakování odpichu i velikost odrazové síly z obou holí byly napros-

Přeskok

Dopad na již nastavenou lyži v odvratu a zahájení odrazové fáze 2.

to srovnatelné s technikou 2-1. To znamená, že paže pracovaly ve stejném režimu a stejnou silou jako při technice 2-1. Z toho se dá vyvodit jednoduchý závěr. Vzhledem k nižší frekvenci opakování celého pohybového cyklu nohou u dvojitého odrazu oproti technice 2-1 a shod-

technik. Z taktického hlediska může být technika dvojitého bruslařského odrazu výhodná při předjíždění soupeřů v úzkých sekcích závodní tratě. Upřednostňuje ji jak úzké vedení lyží v první fázi tak i díky vyšší rychlosti poměrně malý odvrat ve druhé fázi.

» Každý zkušený trenér potvrdí, že pokud závod-

ník nemá zažité správné prvky techniky z tréninku, ve vlastním závodě je nikdy nezařadí. « nému zatížení paží dochází u dvojitého odrazu k prodloužení doby zotavení před následným odrazem. Můžeme tak mluvit o vyšší ekonomice pohybu. Převedeno do běžné řeči, dvojitý bruslařský odraz může při stejné rychlosti jízdy stát závodníka do kopce méně sil, než zařazení techniky 2-1, nebo obráceně, závodník bude při shodném množství vydané energie rychlejší. Autor studie naznačuje i další výhody dvojitého bruslařského odrazu. V případě přechodu z roviny do stoupání, je-li použita po celou dobu technika dvojitého odrazu, nedochází ke ztrátě rychlosti, jak by tomu bylo v případě změny

PERSPEKTIVA NOVÉ TECHNIKY

Zařazování nových prvků do sportu vyžaduje především novátorský přístup a schopnost neustále se učit a zlepšovat. Plnohodnotné uplatnění dvojitého bruslařského odrazu vychází z vysoké úrovně trénovanosti. V této technice dosáhli nejlepších výsledků borci, kteří ji trénují dlouhodobě. K tomu je nutno dodat, a každý zkušený trenér to potvrdí, že pokud závodník nemá zažité správné prvky techniky z tréninku, ve vlastním závodě je nikdy nezařadí. Je zřejmé, že limity každého závodníka jsou v jeho technice. U testovaných borců závodících ve světovém poháru bylo zjištěno, že u dvojitého bruslařské-

ho odrazu v okamžiku odrazu nejprve z vnější hrany lyže (fáze 1) působí závodníkova noha na lyži v průměru silou 106 kg, po překlopení lyže na její vnitřní hranu (fáze 2) pak v průměru silou 133 kg. Těchto poměrně vyrovnaných hodnot nelze dosáhnout bez opakovaného nacvičování a průběžného zdokonolování této techniky. Také je nutné si uvědomit, že technika dvojitého odrazu může být nacvičována pouze v maximálních rychlostech, což vyžaduje již i dobrou znalost problematiky rychlostního tréninku. Cílem článku nebylo polemizovat o tom, zda je dvojitý bruslařský odraz jen jistou modifikací technik stávajících či technikou naprosto novou, ale nakolik může progresivní prvek v lyžování pomoci zvýšit závodníkovu výkonnost. Od cesty nebude ani v této souvislosti zamyšlení nad problematikou lyžařského sprintu u nás, jež je vzhledem k dlouhodobě slabým výsledkům naší sprinterské elity na mezinárodním poli českou lyžařskou achillovou patou.

V článku byly použity údaje ze studie: T. Stöggl et al. Double-Push Skating versus V2 and V1 Skating on Uphill Terrain in Cross-Country Skiing. Medical Science in Sports Exercise, 2010, vol. 42, No. 1, p. 187-196.

Start závodu na 10 000 m

LYŽAŘŠTÍ

PŘED

LETY

JE TO UŽ POCTIVÝCH PĚT GENERACÍ, KDY SE V ČESKÝCH ZEMÍCH POPRVÉ ZÁVODILO NA LYŽÍCH. PÍSEMNÉ A HISTORICKY DOLOŽENÉ PRVNÍ ZÁVODY U NÁS BYLY USPOŘÁDÁNY O POLOLETNÍCH PRÁZDNINÁCH ZAČÁTKEM ÚNORA 1893 V LUKOVÉ U HOLEŠOVA V OKOLÍ ZÁMKU LEŠNÁ NA MORAVĚ. TEXT: ALEŠ SUK FOTO: HISTORICKÝ ARCHIV AUTORA

Hrabě František ze Seilern – Aspang přidělil svému lesnímu personálu ski a nařídil neprodleně horlivá cvičení v jízdě na lyžích. Závod, jehož délka byla jen něco přes 6 km, vyhrál Bohumír Schober, obdržev od pana hraběte jako vítěz zlaté hodinky. Kromě hajných se běhu účastnilo i něco šlechticů, dlících tou dobou na zámku. Po tomto prvním závodním lyžařském podniku se s podobnými soutěžemi roztrhl pytel. Závodilo se v Krkonoších, Jilemnici, Dolních Štěpanicích a později ve Vysokém nad Jizerou. A také v Praze, kde 19. ledna 1896 dekorovali

prvního mistra zemí Koruny české v běhu na lyžích, Františka Mládka z ČKSS Jilemnice. Nejprve se běhalo na distancích od 100 m až po 18 km. Maratónská padesátka přišla na řadu až v roce 1905. Nikdo z pořadatelů neopomenul po severském vzoru skok; vždyť Norové v něm soutěžili v Tromsö již v roce 1843. Elementární výcvik a techniku zavedli na našem území první norští instruktoři – Hagbarth Steffens, I. S. Kielland a další. První z nich byl také vítězem skokanského klání v Dolních Štěpanicích v roce 1897.

Posléze se rozvoje klasických disciplín za přispění metodických návodů a postupů výcviku, v náznacích i tréninku ujali první autoři. V roce 1894 píše josefodolský truhlář a výrobce lyží Theodor Siebenlichter v ceníku svých ski návod k lyžaření, následují Franz Baudisch z Mladých Buků a Václav Lorenc z Jilemnice. Po přelomu století vznikají už kvalitnější práce Podroužkovy a arch. Karla Vávry Jízda na lyžích. První decenium 20. století také vzdělává milovníky jízdy na ski úsměvnými radami, kterak se na lyžích chovat: apeluje na mužskou část lyžecké obce: „Jestliže dáma v okruhu sto metrů upadne, každý muž přikvačí s úmyslem zvednouti ji." Nebo: „Je tvou zatracenou povinností, abys díru, kterou jsi svým zadkem ve sněhu vyhloubil, zase pečlivě zahrabal, terén upravil a ostatním se omluvil." A jak se měl lyžník vystrojit a vybavit? Má míti kalhoty dlouhé, do bot vsunuté, které opásá sněhovými ovazky. Malou lahvičku cognaku, píšťalku s pronikavým zvukem a lucernu nutno míti vždy s sebou, ona v nastalé tmě před spadnutím do propasti chrání! Dámám v těch dobách byly konvenčně doporučovány sukně slovy: Do krajin lidmi obydlených bez sukně vstupovati nelze! Přesto si jedna

Josef Kraus pó zuje titul mistra zemí se svou první význačnou cen ou, kterou získa Koruny české na distanci 10 l 000 m ve Vysok 1904 za první ém nad Jizerou .

z lyžících dívek posteskla v časopise Zimní sport: „Sníh se mi na dlouhé sukni lepí, a když přijdu do teplé místnosti, pomalu taje a roztává a já vlhnu, někdy i od kolen výše, mnohdy až nebezpečně vysoko!" Ve zmíněné publikaci architekta Vávry nalezneme ve stati o mazání lyží zaručenou, ač poněkud drastickou metodu: jestliže lyže na hladkém terénu podklouzávají, sundejte je. Dámy nechť na chvilku stranou poodejdou a pánové opatří spodní desky lyží známým, osvědčeným způsobem a budou tak laskaví, že i dámám stejně poslouží. Takto navlhčená spodní deska lyží krystalů sněhu snadno nachytá a zdrsní, takže celá skupina pohodlně do bezpečí se dopraví. Takto vybaven a ustrojen stál 3. února 1905 ve Vysokém nad Jizerou, kousíček od dnešní vodárny, na startu u nás zcela nového a unikátního závodu, devatenáctiletý Josef Kraus z Dolních Štěpanic. Jel se první ročník Langrendlopningtaflingarna, což byl lyžařský maratón na 50 km, první podnik této vzdálenosti ve střední Evropě. Nápad, který nezapadl, vydumal kdo jiný, než Josef Rössler Ořovský. Autorem první mistrovské trasy byl jeho přítel, řídící učitel Jan Buchar, který Krause při tělocviku učil lyžovat. Buchar jako vášnivý turista a lyžař nebyl troškařem. Podobně dlouhý závod se s výjimkou Skandinávie v Evropě ještě nejel, tak si organizátoři při jeho provedení museli vymýšlet. Proto se v rozpisu padesátky objevují pravidla, která dnes vyvolávají úsměv: každý účastník se opatří turistickým tlumokem, oblekem a mapou Krkonoš. Kontrolní knížky k zanášení etapních razítek vydány budou u startu. Lyžcům jest povoleno kohokoli na směr jízdy se tázati, vylučuje se však vybočení z túry. Brzdy na lyžích zapovězeny, cizí pomoc za účelem rychlejšího pohybu znamená

vyloučení ze závodu. Kde by bylo nezbytno, připouští se odepnutí lyží. Za ztrátu času při obstarávání jídla a podobně odpočítává se jen 30 minut, pročež se doporučuje, aby se závodníci proviantem opatřili. Také vítězný Kraus popsal barvitě své zážitky a dojmy: „Byl jsem celý zmrzlý a pobyl jsem si tam, neb mě moc záblo na nohy. Koupil jsem si štamprli koňaku, ostatní si koupili mléka, ani se nestavili a jeli dále. Když jsem vyjížděl, v tom přijel pan Rössler. Nejdříve jsem předhonil pana Bartoně, který se probořil do sněhu, něco se mu stalo u ski, on je odepjal a probořil se tak moc, že se nemohl dostat na lýže. Tedy jsem mu pomohl, to jsem se musel ještě kus vrátit, on na mě volal. Jeli jsme dále a já jsem pořád čekal, že přijedeme k Černé skále, ale marně. Měl jsem již hlad, tedy jsem jedl chleba a ten salám, ostatní byli zmrzlí a nechtělo se jim do ruksaku, tedy jsem jim také dal

ruce jsem měl hůl, ta se mně zabořila do sněhu, takže jsem ji nemohl nalézt. Tedy jsem jel potmě bez hole. Před hostincem Zlatá vyhlídka našel jsem sochor od metru dříví. Abych mohl hned zastavit a sochoru se zmocnit, schválně jsem upadnul, neb mě to jelo a pospíchal jsem k Kracíkom. Dveře u horní strany hostince byly zavřeny i bouřil jsem, otevřeli mě a prosil jsem o razítko do knížky. Pan Kracík si vzal legitimaci a šel do kuchyně, já jsem čekal venku dlouho, potom jsem šel do kuchyně se skima na nohou a prosil jsem, by mě dána knížka, též jsem prosil, mají li nějakou hůl, neb hrabiště. Nic nenašli, tak jsem se otočil a uháněl k Mrklovu a do Jilemnice přímo do hotelu U modré hvězdy, kdež jsem byl vítán se sochorem ode všech přítomných hostů. Ještě tu noc, když k cíli dorazil jsem 3 minuty po 21. hodině, jel jsem na ski domů do Horních Štěpanic. Došel jsem v půl třetí ráno! Prsty, od držení sochoru jsem

» Byl jsem celý zmrzlý a pobyl jsem si tam,

neb mě moc záblo na nohy. Koupil jsem si štamprli koňaku, ostatní si koupili mléka, ani se nestavili a jeli dále. « a byl jsem rád, že jsem se s tím nemusel nýst. Bylo již tma a já jsem si to natáhnul rovným průsekem na Žalý, kde jsem je všechny předjel. Potom jsem to natíral a brzy jsem se dostal na Žalý, při čemž jsem se řádně zapotil. Bouřil jsem dlouho na dveře, až mě bylo otevřeno a potvrzena legitimace. Dostal jsem trochu kávy, co mi hospodyně slila po dětech a jel dále na Benecko. Malý kousek od Žalého v koleně vjel jsem do návěje, přičemž jsem upadl dopředu, v pravé

nemohl narovnat celý týden. Ten sochor pak byl jako zvláštnost společně s cenami vystaven ve výloze pana Kavana v Jilemnici." Mezi dispozice, s kterými mistr Kraus vítězil v bílé stopě (byl pětinásobným mistrem zemí Koruny české), houževnatosti, vitalitě, odolnosti a vytrvalosti, nutno přiřadit též jeho vlohy skokanské. Ve svých dětských začátcích to zdaleka nebyly skoky z můstků; šlo o jednoduché hupy přes meze a terénní boule. Jednou si štěpanič-

Tablo s dantesy, nádhernými ukázkami secesní pasířské práce.Tablo je v soukromé pozůstalosti u JUDr J. Mráčka, vnuka Josefa Krause

tí školáci naházeli nad mezičku sníh a už trápili svůj první louping. Nadšení neznalo mezí. Josífek Krausů už dokázal i 10 metrů. Pak přišel svah za Šmídovou hospodou u silnice do Vítkovic. Za domem se válely 2 bedny od cikorky, z přilehlé pily se půjčila prkna, na to sníh a můstek byl hotov. Rok nato už dřevěnou kozu podle návodu H. Steffense stloukli tovaryši z pily na dřevěný stůl a na něm byly první skokanské závody u nás – 21. února 1897. O rok později, 24. ledna 1898 na mezinárodním mistrovství na stejném místě zvítězil starší školák, v lednu ještě dvanáctiletý Josef Kraus, skokem 15,5 metru. Jako nejmladší vítěz v historii dostal cenu mistra zemí Koruny české v novém českém rekordu. Sám na to vzpomíná: „Tenkrát jsme jako žáci starší závodili v běhu a hned po jeho skončení šli skákat. Pro diváky to byla hotová senzace. Všichni opustili dřevěnou tribunu u běžeckého cíle, kde seděli ve slaměných bačkorách, a šli se podívat za hospodu na naše skoky..." Tehdy hoši, věnující se atraktivní disciplíně, hltali první skokanské teoretické poznámky: „Začáteční-

ci, snažte se docíliti dříve přesnosti a stylu, než dalekého skoku. Ocitnuvše se skokem ve vzduchu, můžete míti tělo a nohy napřímeny, kterýžto skok „zove se Svaeve“, neb nohy skrčeny, což jest „Traekke op“. Při prvém ploveme klidně vzduchem, aniž bychom pažemi ve vzduchu veslovali, jak často lyžaři činí, aby se udrželi v rovnováze. Křečovité pohyby a cukání nohama nepěkně se vyjímá. V druhém případě – Traekke op – nohy se při letu k tělu přikrčí, aby se tím docílilo o jeden, dva metry delšího skoku. K tomu účelu skokané pažemi ve vzduchu točí. Při skoku řiď se každý

ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ

Kdo stojí na obrázku vedle mistra Josefa Krause? Odpovědi zasílejte nejpozději do 31. března 2012 na email redakce@snow.cz, do předmětu uveďte soutěž NORDIC. Autoři správné odpovědi budou vylosováni a tři výherci obdrží věcné ceny z edice NORDIC. Vpravo mistr Kraus zvěčněný po boku významného…

především těmito krátkými pravidly – buď klidným a prost bázně. Lyže co nejblíže k sobě! Nahni se dopředu! Při skoku a doskoku jednu noho přednož! Pekařský mistr a pětinásobný šampión zemí Koruny české Josef Kraus popsal osobně nespočet poutavých příběhů ze života lyžaře samouka. V roce, kdy mu táhlo na dvacátý rok, už nezávodil. Byl zaměstnán v Praze, o tréninku nebo alespoň pohybu na milovaných prkýnkách nemohlo být ani řeči. Přesto ještě 2. února 1906 na Benecku získal svůj pátý titul, tehdy to bylo na desetikilometrové distanci. Ostatně neměl to sem z rodných Štěpanic daleko. Jinak však měla přednost pražská pekařská profese. V posledních dvou velkých závodech Kraus opakovaně porazil Bohumila Hanče, soupeře jen o 9 měsíců mladšího. Byla to však vítězství těsná a ostatní, starší a ostřílení soupeři se dvěma mladíkům, podle dnešních pravidel juniorům, dívali v cíli s respektem na záda. Ve Vysokém se několik let pyšnili tím, že velké mezinárodní závody se víceméně díky vhodným terénním a sněhovým podmínkám jezdí v jejich městečku. Podle zápisů v jednatelské knize už tehdy disponují kvalifikovaným pořadatelským sborem. Lyžeckých příhod převyprávěli průkopníci závodního zimního sportu nespočet – J. Kraus, H. Bedrník, F. K. Hron, E. Rath, J. R. Ořovský, B. Prokop, A. Bartoň...o tom, jak se Kraus navždy stal světovým rekordmanem ve skoku výkonem 600 m, jak únavou ztuhlý běžec musel být rozhodčím sražen na zem (cíl byl s kopce), aby se nerozplácl o žulovou podezdívku, a ... Ale o tom až někdy jindy. 

SPEED AND STYLE.

www.sporten.cz

Vlastní stopou. robustní a stabilní. TO JE highlander.

Profil [mm]: 54-48-52 Délky [cm]: 180 - 185 - 190 - 195 - 200 - 205 - 210 V provedení s hladkou skluznicí nebo lisovaným protismykem.

IMITACE LETNÍ TRÉNINK LYŽAŘE TEXT A FOTO: JAN ŽÁK

ŘEČ NEBUDE O IMITACI SALÁMU, NÝBRŽ O NAPODOBIVÝCH CVICÍCH, KTERÉ LZE POUŽÍVAT PŘI LETNÍ PŘÍPRAVĚ LYŽAŘŮ-BĚŽCŮ. NENÍ TO NIC NOVÉHO, PROTOŽE IMITAČNÍ CVIKY JSOU UŽ DLOUHOU DOBU SOUČÁSTÍ TRÉNINKOVÉHO PROCESU LYŽAŘŮ. JE ALE SKUTEČNOSTÍ, ŽE V POVĚDOMÍ SPORTOVCŮ JE IMITACE JEN POPELKOU, A TO ZEJMÉNA PROTO, ŽE SE VĚTŠINOU POUŽÍVÁ POUZE JAKO POSILOVACÍ CVIČENÍ ODRAZU NOHOU FORMOU NÁSOBENÝCH SKOKŮ S HOLEMI. Imitační cvičení jsou svojí pohybovou strukturou, rozsahem pohybu, pohybovou frekvencí a intenzitou zatížení co nejblíže simulujícím pohybem, jako je při odrazu i odpichu na běžeckých lyžích. Při imitačních cvičeních se rozvíjí nejvíce svalové skupiny, které se podílejí na pohybové činnosti při běhu na lyžích. Při těchto cvičeních je třeba dávat důraz na správné provedení odrazu dolních končetin i práci paží s následným švihovým pohybem. Nový pohled na imitační cviky mi v jednom deštivém týdnu otevřela náhoda. Déšť nás zahnal při tréninku na fotbalovou tribunu, kde jsem na schodech operativně zorganizoval imitační cvičení. Protože ale pršelo několik dní, byla pro nás tribuna azylem na delší dobu a z improvizované imitace při skákání po schodech se vyvinula téměř metodická řada napo-

dobivých cviků pro běh na lyžích. Přínos byl evidentní: nejenom že se u dětí zlepšil odraz nohou, ale podstatně se vylepšila nervosvalová koordinace a rytmus pohybu. I méně pohybově nadané děti si rychle osvojily jednotlivé prvky běžecké techniky. Od té doby zařazuji imitaci do tréninku poměrně často, protože ji považuji za velice důležitou součást přípravy lyžařů-běžců. Imitační cvičení jako jeden z hlavních způsobů nácviku běžecké techniky lze provádět jak na schodech, tak v terénu. Pro děti je travnatý terén rozhodně lepší než schody, protože je měkčí. Stoupání a délka se může vybrat podle vyspělosti sportovců. Pro začátek je lepší opravdu mírné stoupání a délka opakovaného úseku jenom do padesáti metrů. Pomalé seběhy se vhodně využijí k uvolnění, vydýchání a k odpočinku, protože tento způsob trénin-

ku je poměrně náročný. Je však nutné si uvědomit, že nejde jenom o posilování, ale hlavně o zdokonalení motoriky sportovce, u někoho dokonce o základní osvojení si rytmu lokomočního pohybu. Dokud si jedinec neuloží základní lokomoční pohyb do podvědomí, nemůže techniku běhu na lyžích jako celek perfektně zvládnout. Cvičence je třeba upozornit na důležitost „práce“ paží, protože právě paže udávají nohám nejen rytmus, ale i krajní polohy, délku kroku a razanci odrazu. Je opravdu skutečností, že na vojně se našli jedinci, pro které byl problém pohybovat rukama v rytmu pochodu, takže „seno – sláma“ místo „levá – pravá“ bylo pro ně nutnou pomůckou. Vlastní imitační cviky můžeme rozdělit stejně jako způsob běhu na lyžích na nácvik klasické a bruslení.

SOUBOR CVIKŮ IMITACE PRO KLASICKOU TECHNIKU

Prostý výběh – seznámení s úsekem

Chůze dlouhým krokem – důraz na práci pažemi

Prostá chůze – delší a rychlejší kroky

Prostý výběh s holemi

Prostá chůze s holemi

Chůze dlouhým krokem s holemi

Poskoky – kolena vysoko, pracovat pažemi bez holí

Běh pozpátku – udržovat rytmus

Poskoky po levé (pravé) noze – „střihat“ a „zavěšovat“ se pažemi bez holí

11 9

Poskoky po levé (pravé) noze – „střihat“ a „zavěšovat“ se pažemi s holemi v rukou

Poskoky – kolena vysoko, pracovat pažemi s holemi

SOUBOR CVIKŮ IMITACE PRO BRUSLENÍ

Úskoky bokem ke svahu vpravo s přinožováním, upažit, pomáhat si prací ramen

Úskoky bokem ke svahu vlevo s přinožováním, upažit, pomáhat si prací ramen

Úskoky bokem ke svahu vpravo s přednožováním, upažit, pomáhat si prací ramen

Úskoky bokem ke svahu vlevo s přednožováním, upažit, pomáhat si prací ramen

Pravým bokem ke svahu levou nohou střídavě přednožovat a zanožovat – rotovat pánví

Metgalf se zastavováním jednu vteřinu po každém skoku

Levým bokem ke svahu pravou nohou střídavě přednožovat a zanožovat – rotovat pánví

Metgalf plynulý, levou nohou delší skok, pravá ruka delší pohyb

Metgalf plynulý, pravou nohou delší skok, levá ruka delší pohyb

Metgalf plynulý, pravou nohou delší skok se soupažnou prací pažemi

Tato série cviků je vynikající přípravou na bruslení, protože už zvládnutím cviků 13 a 14 je sportovec schopen na lyžích absolvovat souměrný způsob bruslení dvoudobého už bez problému. Pokud má cvičenec zpočátku potíže s některým cvikem,

Metgalf plynulý, levou nohou delší skok se soupažnou prací pažemi

Metgalf plynulý, levou nohou delší skok s odpichem holemi

může si jej vyzkoušet pomalu na rovině, případně doma před zrcadlem. Je třeba vyžadovat od každého dodržování správného provedení cviku, lepší je úsek nedokončit než cvik kazit. Výhodou imitace je, že pokud se sportovec plně zaměří na kva-

Metgalf plynulý, pravou nohou delší skok s odpichem holemi

litu prováděných cviků, tak poměrně značnou fyzickou náročnost tréninku tolik nevnímá. Přesto, anebo právě proto může imitace sloužit jako výborný tréninkový prostředek, který zlepšuje sílu, techniku běhu na lyžích i speciální vytrvalost. 

KJUS NAUČILA ZIMA, CO JE NEJLEPŠÍ PRO LÉTO. ˇ ALE NAŠE STANDARDY PRO ROČNÍ OBDOBÍ SE MENÍ, ŠPIČKOVÉ PRODUKTY ZUSTÁVAJÍ:

- NEJVYŠŠÍ KOMFORT - MAXIMÁLNÍ FUNKČNOST ˇ - PRVOTRÍDNÍ STYL www.kjus.cz KOLEKCE KJUS SKIWEAR 2012/2013 ˇ NA SOBEˇ - NEVÁžÍ NEJLEhČÍ BUNDA, JAKOU JSTE KDY MELI ˇˇ ANI KILO, ALE NEUVERITELNýCh 888 gRAMU. BUNDA, O KTERÉ ˇ ˇ PRESTO ˇ ˇ NEBUDETE ANI VEDET, VÁS PODRžÍ I V NEJDRSNEJŠÍCh ˇ PODMÍNKÁCh. PÁNSKÁ LYžARSKÁ BUNDA hELIUM, BOJ O KAžˇ ZVýŠENÉ FUNKČNOSTI. Dý gRAM PRI

MEN hELIUM JACKET

VODNÍ SLOUPEC: 20’000 MM PRODYŠNOST: 20’000 g/M 2 – 24 h

KOLEKCE KJUS PREMIUM OUTDOOR JAK JE MOžNÉ VYROBIT DVOUAPULVRSTVOU LÁTKU? DÁTE DOˇ PODŠÍVhROMADY VRChNÍ LÁTKU, MEMBRÁNU A 3D VNITRNÍ KU. VýSLEDKEM JE CELOROČNÍ, VÍCEúČELOVÁ, NEPROMOKAVÁ, ˇ 3D PLNEˇ STREČOVÁ, SNADNO SBALITELNÁ BUNDA S VNITRNÍ STRUKTUROU. ˇ NEPROMOKNE, NEPREKÁžÍ POhYBU A NELEPÍ SE NA KUžI.

KJUS MEN BRYCE JACKET

VODNÍ SLOUPEC: 20,000 MM PRODYŠNOST 20,000 g/M2 – 24 h

Partneři KJUS SUMMER/SPRING 2012 OUTDOOR CZ • Brno: Ski & Golf • Český Těšín: Domino sport • Harachov: David sport • Havířov: Santi sport • Hradec Králové: RM SPORT • Ostrava: Florián sport • Praha: Sport&Golf • Špindlerův Mlýn: Ski Sport Horka SK • Donovaly: Dami sport

Přemísťujeme…

JAK ZLEPŠIT

Úklony stranou…

TEXT A FOTO: TOMÁŠ GNAD

ROVNOVÁHU NA LYŽÍCH V TRÉNINKU ROVNOVÁHA JE SCHOPNOST ZACHOVÁVAT STÁLOU POLOHU TĚLA V RŮZNÝCH POSTOJÍCH A POHYBECH. POTŘEBUJEME JI NEUSTÁLE, PŘEDEVŠÍM PŘI SPORTOVNÍCH ČINNOSTECH, KDE SE PŘEMÍSŤUJEME, JAKO JE CHŮZE, BĚH, JÍZDA NA KOLE, NA LYŽÍCH A KOLEČKOVÝCH LYŽÍCH, NA KANOI NEBO NA IN-LINECH. V PODSTATĚ PŘI SPORTECH, ROZVÍJEJÍCÍCH PŘEDEVŠÍM VYTRVALOST, KDY STOJÍME NEBO SE POHYBUJEME NA NOHOU. Běh na lyžích je charakteristický jízdou ve skluzu ve dvouoporovém (na obou lyžích) i jednooporovém postavení (na jedné lyži). To vyžaduje zařadit do tréninku některé cviky, při kterých dochází k navozování nestabilní polohy. Naše vestibulární ústrojí se tak donutí nejdříve narušenou rovnováhu rozpoznat a ihned mobilizovat příslušné svalové skupiny, které nás vrátí do vyvážené polohy. Často se s pojmem rovnováha hovoří o zapojení hlubokého stabilizačního systému. Do tohoto systému patří příčný břišní sval, svaly pánevního dna a bránice. To znamená svaly zajišťující zpevnění páteře během všech našich pohybů. Důležitou úlohu tyto svaly mají v tom, že ze všech stran obklopují břišní dutinu, která uchovává pro nás velmi důležité orgány. Bránice ji obklopuje ze shora, svaly pánevního dna ze spodu a kolem dokola ji obepíná příčný břišní sval, který tlačí vnitřní orgány vzad proti páteři a tím poskytuje zepředu oporu trupu. Tyto svaly fungují společně. Pokud jeden z nich přestává být funkční, pak to narušuje celý

Otáčení trupu…

Rotace trupu…

Podřep…

Poskoky stranou…

jednotlivých obratlů. To pak může přinést zvýšené riziko vzniku mikrotraumat měkkých tkání v oblasti páteře, případně až k výhřezu meziobratlové ploténky. Největším nepřítelem plynulého vývoje svalů hlubokého stabilizačního systému je monotónní statická zátěž při sezení ve škole, v zaměstnání, v autě nebo doma u televize, která nepřináší potřebné podněty k jejich aktivaci a tak dochází k jejich oslabování. Není ani vhodná návštěva posilovny, kde bychom se snažili tuto statickou zátěž napravit posilováním. Problém je v tom, že při běžném posilování opět usedneme do stejné

Pomůcky pro posilování hlubokého stabilizačního systému

Cval stranou

Poskoky vzhůru

stabilizační systém. Souhra všech těchto svalů se uplatňuje jako důležitý článek v držení těla, při dynamické stabilitě páteře a zároveň podporuje dechový systém.

PROČ SVALY HLUBOKÉHO STABILIZAČNÍHO SYSTÉMU POSILOVAT?

Při oslabení svalů hlubokého stabilizačního systému je páteř méně stabilní. Při jakémkoliv pohybu se pak zvyšují nároky na aktivitu povrchových svalů, jejichž uspořádání ovlivňuje delší úseky páteře při nedostatečném ovlivňování

» Aktivita svalů hlu-

bokého stabilizačního systému často závisí i na psychickém stavu. «

Na rozvoj svalů hlubokého stabilizačního systému se dá využít celé řady pomůcek, speciálně k tomu určených – overbally (nafukovací míč o průměru 22–26 cm), fitball (nafukovací míč o průměru 50–85 cm), balanční úseče (pevné polokoule o výšce cca 10 cm a průměru vrchní desky 35–65 cm), nafukovací čočky (o průměru 30 cm a výšce 10 cm) nebo bossu (nafukovací polokoule s pevnou deskou). Všechny tyto pomůcky však můžete použít jen ve statické poloze vsedě, vkleče, ve stoje nebo s oporou paží. Také ale můžeme použít Aquahit (gumový vak, naplněný asi dvěma – třemi litry vody, která se při cvičení přemísťuje ze strany na stranu). Je to pomůcka, kterou můžeme používat při chůzi, v poklusu, v běhu nebo při opakovaných poskocích. Další možnosti jeho využití najdete třeba při nácviku a zdokonalování rovnováhy při jízdě na lyžích nebo kolečkových bruslích.

polohy jako v běžném životě a začneme posilovat se zátěží. Pokud se bez dostatečného posílení svalů hlubokého stabilizačního systému pustíme do posilování, pak budeme aktivně posilovat pouze břišní a zádové svaly povrchové. Sice to bude dostatečně vidět před zrcadlem, ale posilováním jen těchto svalů se bude ještě více prohlubovat nevyrovnanost mezi hlubokými a povrchovými svaly, tím zhoršovat stabilita páteře a budeme tak riskovat bolestivé obtíže. Při běhu na lyžích se to ukáže nedostatečnou skluzovou rovnováhou, nedostatečně uvolněným pohybem trupu a paží v ramenním kloubu. Aktivita svalů hlubokého stabilizačního systému často závisí i na psychickém stavu. Duševní únava, deprese, nedostatečná koncentrace na trénink vedou k narušení jejich funkce. Řadu těchto negativních vlivů lze potlačit kvalitním, dostatečně intenzivním rozcvičením, které přivede pozornost od starostí k tréninku, aby byl co nejúčinnější. Tuto pozornost je ale třeba udržovat i v celém průběhu cvičení.  Posilování s gumovými expandery

Posilování v sedě…

Dřep na medicinbalu

Leh na lopatkách…

Klik na rukou na medicinbalu

Odhody medicinbalu

Vítězství jako životní styl Jak poznáte, že se nacházíte v blízkosti skutečného vítěze? poznáte ho podle toho, Jak se pohybuJe? poznáte ho podle odhodlání a vůle pokračovat i v okamžiku, když to všichni ostatní vzdali? nebo podle odhodlání dostat se na vrchol a zůstat nahoře? 3 DaRiO COlOGNa iT

KÁ

iČ

1 P ET

aJD a M

2 5

Tarjei Boe, ann KrisTin aafedT flaTland

BĚŽECKÉ BOTY

TEXT: PETR SOCHA FOTO: KATEŘINA SOCHOVÁ

JEDINĚ NA MÍRU VÝBAVA NA SPORT SE NEUSTÁLE ZDOKONALUJE Z MNOHA ÚHLŮ POHLEDU. ZÁKLADNÍ FUNKCE A DESIGN PRODUKTU STÁLE VÍCE DOPLŇUJE AKCENT NA ZDRAVÍ SPORTOVCE A ASI NEJNOVĚJŠÍM TRENDEM JE INDIVIDUALIZACE PRODUKTŮ, ABY ODPOVÍDALA SPECIFIKŮM KONKRÉTNÍHO JEDINCE. A jelikož je za dveřmi jaro a náš zájem se začíná stáčet k letním sportům, není od věci vám představit moderní postup pro nákup bot pro běh, asi nejobvyklejší tréninkovou aktivitu lyžařů běžců v době, kdy není sníh. Celý proces měření a nákupu jsme absolvovali v novém prodejním a diagnostickém SCOTT centru v Praze - Karlíně.

DIAGNOSTIKA

Každé tělo je jiné, unikátní, jak v klidové, tak v dynamické fázi. Při pohybu se tělesná specifiPocit po obutí je důležitý podobně jako odborné rady směrem k účelu, technice a osobním specifikům běžce

ka dále zvýrazňují, proto je při analýze potřeba zaměřit se na projevy během výkonu, v akci. V tomto případě to znamená při běhu na běžeckém pásu. Jan Falge je ten, kdo má celou proceduru od diagnostiky po doporučení boty na starosti. Jako první krok mi černým fixem kreslí na holé nohy osy na patě a achillovce – podle nich se později pozná, jak jsou má chodidla zatěžovaná a jaké boty jim budou odpovídat. Začínám první test na běžícím pásu. Běžím bos, aby se detailně poznalo, jak mé chodidlo Při běhu vás zaznamenávají dvě kamery a jste pod bedlivým dohledem odborné a trpělivé obsluhy (obsluha na snímku chybí, holčička na snímku ne a ne odejít)

a související partie pracují, jestli inklinují k pronaci nebo supinaci – tyto dva jsou pro stávající proceduru stěžejní pojmy. Běžím trochu jako slon v porcelánu, na běžeckém pásu jsem ještě nestál, je to ale naštěstí jen otázka chvilky. Při běhu mě snímají dvě synchronizované kamery, z profilu a zezadu, tedy v ose podélné a kolmé. Záběry kamer se pak analyzují ve speciálním programu Dart Fish – rozsekají se na segmenty a zkoumá se zejména tzv. pružníkový efekt Achillovy šlachy, která jeho pomocí eliminuje rázy při dopadu. Analýza ukáže nejen přesné úhly vychýlení chodidel (pronace – supinace), ale i další aspekty běhu – způsob došlapu, postavení těžiště, a tedy i odchylky od ideální techniky běhu. Jsem v normě, byť technika není vůbec ideální, za což se nijak nestydím, protože si přiznávám statut začátečníka. Ačkoli jsem toho při různých sportech odběhal v životě mnoho, nikdy nebyl po ruce trenér běhu, který by mě korigoval a upozornil na chyby – analýza v centru Scott přináší tedy i tuto vedlejší přidanou hodnotu. „Naším cílem je zjistit specifika sportovce a podle toho mu doporučit vybavení. Pokud narazíme na někoho, kdo už je za zdravou normou, doporučíme mu partnerského podiatra. Jinými slovy nesuplujeme výkon zdravotnického zařízení, přestože patologické jevy samozřejmě rozeznáme,“ doplňuje Jan. Další benefit pro klienta – doví se, jak je na tom se základními zdravotními hledisky při svém sportování.

VÝBĚR BOT

Takže konkrétní doporučené boty pro mne: z hlediska pronace-supinace neutrální. Obvykle se na trhu nabízejí boty neutrální nebo s podTest bot na pásu (na holčičku zabralo jen násilí)

porou pronace, boty pro silné supinátory jsou už spíš specializované kusy. Vzhledem k nezralé technice běhu jsou mi doporučeny boty s větším tlumením, které do určité míry absorbují rázy, které dobrý běžec dokáže eliminovat vhodným pohybem sám. Jsem ale upozorněn, že jsou to boty trochu těžší, určené spíše pro trénink. Na závody si mám pořídit jiné. Vybíráme velikost. Bota pro běh nemá být příliš těsná, má se počítat s mírnou rezervou pro delší tratě, kdy noha obvykle mírně nateče. Třetí velikost bot mi padne i pocitově jako pověstná zadnice na hrnec.

Ve hře tak zůstaly dva modely. V obou dvou absolvuji další výběh na páse. Vedle vlastních pocitů se analyzuje i můj objektivní pohyb na základě porovnávání fragmentů nasnímaných synchronizovanými kamerami. Pocity i doporučení se trefují. Vítězná bota je na světě.

STOJÍ TO ZA TO?

Určitě, a to nejen proto, že to vlastně nestojí ani korunu, pokud si tedy zakoupíte boty.

Pocit, že mám přesnou a vhodnou botu, je velmi příjemný, bezpečný a motivační a z běhání, které pro mě obvykle bylo spíš nutné zlo, dělá trochu radost. Pozitivní budou pravděpodobně i zdravotní aspekty, velmi přínosné byly informace zdravotní a nakonec i doporučení k technice běhu. Všechny pomáhají propojovat souvislosti a zpřehledňují vztahy, o nichž by mě dříve ani nenapadlo přemýšlet. 

NECHTE SI DIGITÁLNĚ ZKONTROLOVAT POSED NA KOLE!

Podobně jako kvalitní podrážka pro běh je důležitý optimalizovaný posed na kole. Přinese tyto výhody: zvýšení efektivity šlapání, jízdní komfort, sníží riziko zranění z přetížení a optimalizuje aerodynamický odpor. Pomocí 3D senzoru a osmi LED diod umístěných na klíčových partiích těla cyklisty se provede záznam za jízdy, který je bezprostředně vyhodnocen pomocí speciálního softwaru. Takto získaná data nabídnou komplexní pohled na stávající posed a případné úpravy tak, aby všechny úhly a vzdálenosti klíčových segmentů odpovídaly doporučeným hodnotám. Takto je to alespoň u systému Retül, který používá právě diagnostické centrum SCOTT System. Podobnou analýzu dnes nabízí i značka Specialized a další.Více informací k systému Retül na www.scottsport.cz.

SUPINACE

Došlap chodidla na jeho vnější straně, charakteristický pro nohy O. Podle bot ji poznáte tak, že podrážka je nadměrně sešlapaná na vnějších hranách.

PRONACE

Došlap chodidla na jeho vnitřní straně, charakteristický pro nohy X. Podle bot ji poznáte tak, že podrážka je nadměrně sešlapaná na vnitřních hranách.

S-LAB EQUIPE 10 SKATE BRUSLAŘSKÁ PERLA JSTE ZÁVODNÍK A FAJNŠMEKR, KTERÝ SE NESPOKOJÍ JEN TAK S NĚČÍM? NAOPAK PRAHNETE JEN PO TOM NEJLEPŠÍM A UŽ V ÚNORU NETRPĚLIVĚ ČEKÁTE, S ČÍM SE ZASE KDO VYTASÍ? PAK MUSÍTE MILOVAT FRANCOUZSKOU ZNAČKU SALOMON, KTERÁ KAŽDOROČNĚ UVÁDÍ NA TRH NOVÉ PERLIČKY. A ANI LETOS TOMU NEBYLO JINAK. Inovativní Francouzi totiž na trh uvádějí skateové S-Lab Equipe 10 – kompletní řadu lyží s vyřešenou optimalizací přenosu síly pro snazší skluz, akceleraci, stabilitu jízdy a úsporu energie. V komoře každé lyže, od měkkých po tvrdé, je zabudovaný systém Optimalized Power Distribution, který právě toto umožňuje. Navíc Salomon hned přispěchal s dvěma verzemi S-Lab Equipe 10 Skate. První „polyvalent“ se hodí do všech podmínek, je vhodná do stop a také pro lidi, kteří vlastní jen jediné (zato ale vymazlené) lyže.

Druhá „Soft Ground“ verze, hodící se do měkkého sněhu, zlepšuje ještě více akceleraci a skluz v obtížných podmínkách. Tyto lyže byly vyvinuty pro závodníky, kteří potřebují speciální lyže, když nasněží nový, měkký sníh. Samozřejmě není nutné zmiňovat, že oboje lyže přicházejí na trh v sedmi různých délkách a tvrdostech, tak aby vyhovovaly jakémukoliv požadavku sportovců. Na to jsme už u Salomonu zvyklí. A oni zase na oplátku ctí pravidlo, náš zákazník, náš pán. Spokojený dvojnásob.

A značka Salomon jde ještě dál a zavádí od letošní sezony tzv. systém D2FC neboli Digital Dynamic Flex Control. Ten zaručuje naprosto přesné proměření všech důležitých parametrů vyrobených lyží a s ohledem na něj i jejich precizní párování. „Systém D2FC nám pomohl zvýšit laťku kvality a přesnost při formování a párování lyží,“ říká Thomas Sailet, šéf divize R&D. „Naše tolerance u párování jsou nyní mnohem užší, a konečný produkt tak výrazně nabývá na kvalitě“. Závodnice Světového poháru Riika Sarasojová se k němu přidává: „Moc se mi líbí pocit vyváženosti, který na nových lyžích S-Lab Equipe 10 zažívám. Jsou stabilní a přitom rychlé, jsem si jistá, že díky nim dosáhnu svých nejrychlejších časů.“ 

www.amersports.cz

Hudební kariéra Honzy Tichého

Diplom Master Worldloppet racer je ve správných rukách

TEXT: JAROŠ ŘEHOŘEK FOTO: ARCHIV JANA TICHÉHO

OD BIGBEATU KE ZLATÉMU

WORLD LOPPET PASSU

…ŽIVOTNÍ POUŤ JEDNOHO LYŽAŘSKÉHO SUPERNADŠENCE S HONZOU TICHÝM JSEM SE POPRVÉ POTKAL PŘED ASI DVACETI LETY, V DOBĚ, KDY JSEM SE PŘISTĚHOVAL DO KARLOVÝCH VARŮ. PRVNÍ DOJEM – ZAPÁLENÝ SPORTOVNÍ NADŠENEC. NEVĚDĚL JSEM, ZDA JE SPÍŠE TRIATLONISTA, BĚŽEC NA LYŽÍCH ČI CYKLISTA. OBČAS JSME SE POTKÁVALI NA RŮZNÝCH SPORTOVNÍCH AKCÍCH, ALE VLASTNĚ JSEM O NĚM NIC NEVĚDĚL. AŽ POSTUPEM ČASU JSME VZÁJEMNĚ ZJISTILI, ŽE JSME PO SPORTOVNÍ STRÁNCE NALADĚNI NA SPOLEČNOU NOTU, A JAK ŠEL ČAS, PRONIKAL JSEM STÁLE HLOUBĚJI DO JEHO, PRO MNE VELMI ZAJÍMAVÉHO, ŽIVOTNÍHO OSUDU. O TYTO POZNATKY BYCH SE S VÁMI RÁD PODĚLIL. Honza Tichý se narodil v roce 1949 do (ze sportovního hlediska bráno) volejbalové rodiny. Nicméně, jak bylo v těch dobách dobrým zvykem, děti dělaly sportů vždy několik. Honza např. plavání, rekreační lyžování, ping-pong atp. Nicméně postupem času k tatínkově nevoli zjistil, že pro volejbal, který mu moc nešel, se opravdu nenarodil. Okolo dvanácti let se poprvé prostřednictvím svého kamaráda Tondy Hrdličky seznamuje s běžeckým lyžováním a absolvuje svůj první pobyt na legendární lyžařské chatě Slovanka na Božím Daru pod dohledem neméně legendárního zakladatele lyžařského klubu pana Pravečka. Nebylo to úplně tak, že by po týdnu lyžování první závod přetavil v první vítězství. Když ale byl na svých prvních závodech třicátý pátý ze sto dvaceti dětí a pan Praveček ho pochválil, že to bylo hezké, byl rázem položen základ Honzova celoživotního nadšení pro běh na lyžích. Další lyžařské krůčky mladého Jana řídil v Lyžařském klubu Slovan Karlovy Vary pan Mašata – trenér, který vychoval i celou řadu repre-

zentantů. V klubu byla výborná parta, nicméně o slovo se již začínala u mladého jinocha hlásit jeho druhá „životní láska“ – hudba. A to hned rocková. Basová kytara na krku ve slavné Ostrovské kapele BEAVERS. K tomu zpěv, někdy klávesy. Ve třetím ročníku na průmyslovce v ostrově již byla kapela známá v širokém okolí a pořadatelé ji proto zvali na populární rockové „čaje“. V té době Honza v krátkém časovém období vyrostl do výšky o 20 cm a lékaři mu v podstatě zakázali sport, aby neohrozil své zdraví. Zdálo se, že „múza“ definitivně a celoživotně zvítězí a sport bude trvale až na druhém místě. Přicházejí zcela všední záležitosti jako studium na VŠ či svatba. Nicméně, jak již to s námi osud někdy rozehrává ne zcela jasně, v létě roku 1976 oznamuje přítel Hrdlička Honzovi, že ho přihlásil na Jizerskou padesátku. Mladistvý elán, téměř bez tréninku, nějaké to „kilko“ navíc a v roce 1977 stojí rocker Honza Tichý na startu své první J50! Na trať si tehdy jako občerstvení vzal řízek s chle-

Téměř každoroční „povinná“ účast na Jizerské padesátce

V cíli Vasova běhu 2009

bem, ale nestačilo to a na Snědavě byl pro nedodržení časového limitu odvolán z trati. Rok poté se neslavná situace opakovala, takže o vydatnou porci motivace bylo postaráno. „Musím to dát!“ znělo Honzovi v uších celé přípravné období. A podařilo se. V roce 1979 dokončil svoji první J 50. Děti rostly, a když v roce 1980 bylo dceři Janě 6 let, začal Honza Tichý dělat pomocného trenéra mládeže v TJ Slovan Karlovy Vary. Od té doby byl nucen rozdělovat svůj volný čas mezi bigbeat a práci s mládeží. Dálkově si zároveň dodělal trenérské vzdělání na FTVS UK. Na počátku 90. let se i do naší republiky začíná rozšiřovat triatlon a trenéři se ho pokoušeli zařadit jako součást a zpestření letní přípravy lyžařů. A samozřejmě, že nějaký ten závod si vedle mládeže zajeli i „dospěláci“. Pro Honzu to bylo dalším hnacím motorem i v jeho osobní fyzické přípravě. Kolo, plavání i běh již vyžadovaly důkladný trénink. Od začátku 90. let se v širší míře otevřela českým lyžařům možnost účasti na širokém spektru lyžařských dálkových běhů v západním zahraničí, a tu využil samozřejmě i Honza Tichý. Sice již před revolucí startoval jako mnozí další např. na Kammlaufu v NDR, ale jeho prvním „skutečným“ zahraničním „laufem“ byl Skadi-loppet v Bodenmeissu na německé straně Šumavy v roce 1991. A následují v roce 1992 další zahraniční běhy, které již byly zařazeny do Světové ligy dálkových běhů – König Ludwig Lauf v Německu a Dolomiten Lauf v Rakousku. Okolo Honzy se vytváří skupinka kamarádům, se kterými se dá na tyto závody vyrážet a zároveň se zdravě hecovat. A přichází památný rok 1994, kdy si Honza se svými kamarády splnil poprvé sen většiny účastníků dálkových běhů – účast na slavném Vassa Loppet ve Švédsku. I přes dlouhou a únavnou pouť do místa závodu na všechny působila jako živá voda úžasná atmosféra tohoto běhu a vše s ním spojené. V roce následujícím přibyla do Honzovy sbírky trofejí i účast na největším běhu mimo Skandinávii – na slavném švýcarském Engadinu, a v každé sezoně i účast na ně-

Trochu netradiční příprava na Kangaroo Hoppet

kolika dalších dálkových bězích. To samozřejmě vyžadovalo již zcela pravidelnou a celoroční tréninkovou přípravu včetně účasti na silničních i přespolních bězích a triatlonech. Nicméně v roce 1997 se Honzovi otevírá jeho 13. komnata v podobě diagnostikované rakoviny tlustého střeva. I díky výborné fyzické kondici a skvělým doktorům se nemoc podařilo zvládnout s dobrým koncem. A jelikož pro sportovce je většinou sport tou největší drogou, tak již 3 měsíce po operaci se Honza Tichý se souhlasem ošetřujících lékařů znovu staví na start Vasova běhu. Roční intenzivní léčba byla korunována úspěchem, rakovina byla poražena. Pro Honzu i celou jeho rodinu byla tato situace novým impulsem jak v běžném, tak i sportovním životě. V Honzovi postupně dozrává myšlenka objet v jedné sezoně dálkové běhy na více kontinentech. Ještě předtím, než k tomu došlo, uspořádá netradiční sportovní oslavu svých 60. narozenin. Za účasti lyžujících členů rodiny i dětí ze dvou manželství absolvuje v roce 2009 další ročník Vasova běhu. Rodina a sport – dva hnací motory Honzova života se tak harmonicky propojily. V následujícím roce se Honza Tichý setkává se skupinou podobně naladěných mládenců okolo Honzy Flašara, slovo dalo slovo a již se v srpnových dnech vyráží k protinožcům na australský Kangaroo Hoppet 2010 ski marathon. Závod je poněkud jiného charakteru, než jsme zvyklí. Zelené eukalypty a do toho záplava běloskvoucího sněhu. Závod se jede ve vyšší nadmořské výšce a rovněž účast není zdaleka tak početná, jako mají ostatní dálkové běhy Světové ligy. Nicméně závod má své kouzlo a účast na něm je pro Evropany položením základního kamene k získání zlatého World Loppet Passu. Ten obdrží ti závodníci, kteří absolvují běhy na domácím kontinentu a minimálně jeden další na jiném kontinentu. Ze čtrnácti běhů musí držitel tohoto Passu objet minimálně 10 závodů. Po návratu z Austrálie se všichni členové party vrhli ještě intenzivněji do tréninku, další závody byly výzvou! Následovala již tradiční účast

na Jizerské 50, která je už řadu let neoddělitelnou součástí World Loppetu, a poté opět za oceán. Tentokrát na severoamerický kontinent, kde se celá skupina účastnila jak komorního Gatineau Loppetu v Kanadě, (za účasti několika set závodníků), tak i American Birkebeineru v USA (okolo patnácti tisíc účastníků). I přes velké mrazy, které v době závodu panovaly, dojeli všichni členové Honzovy české miniskupiny do cíle v pořádku. V sezoně 2011 ještě stihli závod v polských Jakuszycích na Biegu Piastow a vyvrcholením veleúspěšné sezony byla účast na tradičním běhu v Norsku, který rovněž nese historický název Birkebeinerrennet. Tento závod je specifický tím, že ho lyžaři absolvují se zátěží 3,5 kg. A asi neexistuje lepší místo pro korunovaci zlatým World Loppet Passem, než v kolébce klasického lyžování v Norsku. Nevím přesně, co se v takové chvíli Honzovi honilo hlavou – snad obrázky první návštěvy chaty Slovanka, trenérská práce s mládeží, účast na první Jizerské 50 či Vasově běhu a možná i chvíle, kdy se dozvěděl diagnózu o své nemoci, kterou nakonec porazil. Dost možná i obrázky členů početné rodiny, která je pro Honzu tolik důležitá, či okamžiky lyžování na australské pláži s výbornou partou kamarádů nebo třeskutý mráz, který zažil při běhu v USA. Snad i tento zajímavý životní příběh nezdolného životního optimisty vám připomene, že se vyplatí nevzdávat žádný závod – ani ten dálkový, ani ten životní. A stále je kam se posunovat!  JAN (HONZA) TICHÝ

• Bydliště: Boží Dar v Krušných horách • Stav: ženatý se závazky (čtyři děti, manželka a kocour) • Hole: SWIX • Lyže: Fischer • Vosky, které nejčastěji používá: Rode a SWIX • Fetiš: čepička Bjorn Dahlie s českou vlaječkou • Hobby mimo sport: hudba (např. Beatles), ruční práce (šil pro sebe a kamarády např. kombinézy), fotografování

SKI TRAB

MÁRA TEAM TEXT: MAREK PAZDERSKÝ A TOMÁŠ GNAD FOTO: ARCHIV MARKA PAZDERSKÉHO

JIŽ DLOUHÉ ROKY OBJÍŽDÍM DÁLKOVÉ BĚHY, ZVLÁŠTĚ PAK ZÁVODY NAŠÍ SKI TOUR A WORLDLOPPETU PO CELÉM SVĚTĚ A JAK TAK KOUKÁM KOLEM SEBE, TAK NEJSEM VE STOPĚ Z ČECHŮ ROZHODNĚ SÁM. SÁM JSEM VŠAK BYL, CO SE TÝČE SERVISU LYŽÍ, OBČERSTVOVÁNÍ, TRÉNINKŮ, DOPRAVY NA ZÁVODY, UBYTOVÁNÍ A RAD, KTERÉ BY SE DALY ZÍSKÁVAT, A TAK JSEM SE MUSEL UČIT KROK PO KROKU OD KONKURENCE.V TOM SE V MÉ MYSLI ZRODIL PŘI POHLEDU NA NORSKÝ TEAM UNITED BAKERIES,VEDENÝ ZKUŠENÝM HARCOVNÍKEM THOMASEM ALSGAARDEM, NÁPAD, ŽE BY TAKOVÝ TEAM MOHL FUNGOVAT JISTĚ I U NÁS.

VÝHODY ČLENSTVÍ V TEAMU:

 k valitní příprava lyží na závodech, cenné rady co namazat o bětavý servis během závodů v podobě občerstvování  s levy na nákupy zboží, sportovních i potravinových doplňků od našich sponzorů  s ponzorské dary (sportovní a potravinové doplňky)  s levy na námi pořádané akce (závody, soustředění)  v ýuka správné techniky vyškolenými odborníky  p saní tréninkových plánů osobním trenérem  s polečné tréninky pod odborným vedením  s polečná soustředění a speciální sportovní kempy  v ýroba lyží přímo na míru  j ednotné oblečení (kombinéza, čepice a další)  s polečné cesty na závody jak v ČR, tak i v zahraničí  p rezentace členů na internetu  s estavení osobního jídelníčku a poradenství v oblasti sportovní výživy  k lubová karta pro čerpání slev m ožnost zkoušení testovacích lyží  k urzy správné přípravy lyží  n oví kamarádi a kamarádky stejného zaměření jako jste vy

Jádro Ski Trab Mára Teamu v Norsku na podzimní přípravě

POVINNOSTI ČLENA TEAMU:

 k ladný přístup ke sportu, potažmo běžeckému lyžování  r oční poplatek 1 000 Kč (provozní náklady teamu, příspěvek na společné oblečení)  s tartování a veřejné vystupování na všech závodech pod názvem Ski Trab Mára Team  p ropagace všech našich sponzorů formou nášivek a dalších reklam  p odpora všech ostatních členů teamu  r adost z pohybu v přírodě  v ěčně dobrá nálada

Zhruba před třemi roky jsem tento team začal budovat, postupně se mi dařilo přemlouvat nové sponzory i kamarády lyžaře, kterým má myšlenka nebyla cizí. A tak se pomalu zrodila naše malá lyžařská rodina, která je určená pro všechny milovníky bílé stopy, od nezkušených začátečníků, přes hobbíky, amatéry až po skutečné vrcholové sportovce. Naší největší výhodou je, že jsme vznikli jako první, navíc bez závislosti na finančních prostředcích. Členství v teamu je zcela dobrovolné, stejně tak jako členské příspěvky, jednotliví sportovci se k nám hrnou dobrovolně a nemusíme si nikoho kupovat. Za cíl jsme si dali vytvořit tréninkovou skupinu, která se bude připravovat jak sama, pod odborným vedením trenéra, tak i dohromady při společných trénincích nebo během řady soustředění. Přitom mají všichni stejné podmínky i výhody. Podařilo se nám také získat generálního partnera – známého výrobce kvalitních lyží z Itálie – firmu Ski Trab. Díky tomu máme jednotné závodní kombinézy a možnost nechat si vyrobit lyže přímo na míru. Také máme svoji vlastní teamovou soutěž, ve které rozhodují nejen sportovní úspěchy, ale i odborné znalosti, přístup k tréninku a celkový přínos pro team. Na konci roku vše řádně vyhodnotíme a pro nejlepší jsou připraveny během závěrečného soustředění zajímavé dárky od sponzorů. V současné době za sebou máme kvalitní letní přípravu a několik společných soustředění, oslavili jsme společně několik sportovních úspěchů i narození nové členky Beatky. Během léta jsme dokonce byli svědky první teamové svatby. Nyní už je nás přes čtyřicet a další, podobně jako sponzoři, přibývají. Kdo se přidá do naší už velké lyžařské rodiny další?  Více o teamu Ski Trab Mára na:

www.skiservismara.com

Marek Pazdeský stačí ještě závodit

» Členství v teamu je zcela dobrovolné, stejně tak jako členské příspěvky, jednotliví sportovci se k nám hrnou dobrovolně a nemusíme si nikoho kupovat. «

A PROČ SE TEAM NAZÝVÁ SKI TRAB MÁRA TEAM? SKI TRAB JE JEDEN Z DŮLEŽITÝCH SPONZORŮ A MÁRA, TO JE MAREK PAZDERSKÝ, OTEC TEAMU, KTERÉHO BYCHOM VÁM RÁDI PŘEDSTAVILI. Marku, jak ses dostal k lyžování a jak dlouho lyžuješ? Začal jsem někdy ve třech letech. Oba moji prarodiče byli velcí sportovci, lyžaři. Jedni bydleli také ve Špindlerově Mlýně, kde jsem trávil mládí, a tak byla možnost lyžovat hned, jak jsem se pořádně postavil na nohy. Pak jsem také jezdil i se svými rodiči. Úplné začátky si ale nepamatuji, znám to jen z vyprávění. V jakém lyžařském oddíle jsi začínal? Začínal jsem v libereckém oddíle, kde jsem hrál nejdříve hokej, pak trénoval na severskou kombinaci, protože mne bavilo i skákat na lyžích. Potom jsem měl jeden vážnější úraz, skákání mi zakázali a tak jsem začal běhat na lyžích. Svoje první závody jsem vyhrával a tak se mi to přirozeně zalíbilo a u běžeckého lyžování jsem už zůstal. Jaké máš nejlepší lyžařské úspěchy? Asi nejlepší umístění, kterého si cením, je 50. místo na švédském Vasově běhu, kde jsem byl zároveň vyhodnocen jako nejlepší amatérský běžec, a 54. místo na norském Birkebeiner Loppet. Z tuzemských závodů pak třetí místo z mistrovství republiky. Co tě k běžeckému lyžování přitahuje? Především radost z pohybu sama o sobě, sport spojený se zábavou a krásou přírody. Pak vyčištěná hlava, když se člověk vrátí domů z tréninku a má vyřešené nějaké problémy.Vůbec z tohoto krásného sportu dobrá nálada. Dalo by se říci, že mám trochu závislost na sportu a lyžování je takové přirozené. Co tě vedlo k tomu si založit lyžařský team? Jak objíždím některé evropské a světové závody, tak jsem tam viděl už spousty teamů, které jsou propracované zajištěním svých závodníků. Často jsou vedeny bývalými nebo i současnými známými závodníky, jako je třeba norský Auckland Team. Jedná se o určité zajištění tréninku, občerstvení při závo-

MAREK PAZDERSKÝ

Narozen: 1981 ve znamení Vodnář Stav: svobodný (věčně) Bydliště: Liberec, pracovně na Bedřichově v Jizerských horách Vzdělání: Technická univerzita v Liberci Povolání: lyžař, trenér, servisman, prodejce, manažer Ski Trab Mára teamu, průvodce, instruktor, tester, masér a vedoucí Skiservisu Mára Jiné sporty: všechno, zvláště s příchutí adrenalinu a her – kolo, horolezectví, fotbal, tenis, skialpy Jiné zájmy: ženy, příroda, cestování, poznávání Nejoblíbenější místo: to je tajné, ale mám jich víc :-) Nejoblíbenější jídlo: plněné bramborové knedlíky se špenátem a maminčina svíčková

dech, dát lidem nějaké rady ohledně tréninku, rady k technice, mazání lyží, komplexní přípravy. U nás nic takového zatím nebylo a tak tu byla možnost se o určitou skupinu nadšenců postarat. Máme společné tréninky, kde se věnujeme výkonnostnímu rozvoji a technice běhu, občas společně vyjedeme na společnou přípravu a potom na závody. Občas společně vyrazíme do sauny a také na pivečko, abychom si trochu popovídali a stmelili partu. Někteří závodí, druzí fandí, všichni se kamarádí a navzájem si pomáhají.V teamu jsou jednak lidé, kteří mají dobré výsledky, ale zároveň ti, kteří s lyžemi úplně začínají, a tak se jim snažíme ty začátky usnadnit. Horší čerpají rady od těch lepších. Kdy jsi team založil? Oficiálně jsem založil klub před dvěma roky, ale pořádně se team rozjel až loni. Začínali jsme v pěti lidech, pak se podařilo sehnat hlavního sponzora Ski Trab, dali jsme účasti v teamu určitá pravidla a největší příliv nových členů byl už v loňském roce, kdy se začali hlásit noví zájemci. Hodně tomu napomohly i internetové stránky.

Kolik vás momentálně v teamu asi je? Momentálně nás je 45, ale postupně to narůstá. Zatím nemáme důvod dělat stop stav, ale snažíme se zatím o počet, aby se to dalo zvládat, abychom se všichni znali. Bereme každého, kdo je dobrý člověk, baví ho lyžování a chce pro to něco udělat. Největší hvězdou je Tomáš Jakoubek, který je po Standovi Řezáčovi u nás jeden z nejlepších dálkových běžců. Pak je tu spousta kluků, kteří jsou schopni velmi dobře závodit. Dříve jsem měl dobré výsledky i já, ale v současné době už nemám tolik času na vlastní trénink a tak jsem se více posunul na post trenéra. Jak jste finančně zabezpečeni? Máme nějaké sponzory, od kterých nechceme peníze, ale domluvili jsme se s nimi především na slevy na nákup. Členové si tak mohou u přibližně deseti firem nakupovat zboží za určitou slevu 10–20 %, což zase není úplně málo. Nikomu nic neproplácíme. Ze společných peněz pak třeba přispíváme na dopravu na trénink či závody, všichni mají možnost účasti na společném tréninku a využití společné šatny. Dále mají slevu třeba na společný zájezd. Peníze nejsou na to, abychom dotovali nějaké závody finančně. Hodně vstříc nám vychází firma Ski Trab, která nám vyrábí lyže přímo na míru. Také nám přispěla na výrobu stejných kombinéz, ostatní vybavení si zaplatili členové. Nějaké peníze spadnou také na provoz teamu, na internetové stránky apod. Pokud na závěr roku zbydou nějaké peníze, tak z nich třeba uhradíme náklady na podzimní soustředění. Prioritně při jednání se sponzory jednáme především o nějaké jejich produkty a případnou slevu na nákup. Některé závodní teamy to mají odlišné, že platí jen nějaké vybrané závodníky, ale ostatní z toho nemají nic. A tím se mi chceme lišit. Mají členové nějaké povinnosti? Členové by měli team propagovat, měli by nosit sponzorské nášivky a snažit se sponzory propagovat.Vlastně jinou povinnost nemají, kromě povinnosti závodit za náš team. Jak probíhá společná příprava členů v teamu? Společná příprava začíná v průběhu léta. Přes léto každý trénuje a závodí i v jiných sportech. Třeba letos jsme měli jedno společné soustředění na Lipně, kde jsme pádlovali, běhali, jezdili na kole a lezli po horolezecké stěně, a druhé soustředění bylo v norském Sjusjoenu, které mělo být zaměřeno na přípravu na lyžích. Ale sníh tam nebyl a tak jsme změnili plán na kolečkové lyže. Až na závěr jsme alespoň 3 dny lyžovali na sněhu. Na podzim jsme pak měli ještě společné soustředění tady, zaměřené na kolečkové lyže. Tak hodně úspěchů, hodně společných akcí a hlavně zážitků. 

Podzimní příprava v Norsku

Organizátor

11. – 12. 2. 2012 Karlův běh Alpine Pro – Boží Dar 25. – 26. 2. 2012 Šumavský Skimaraton Kooperativy – Kvilda 3. 3. 2012 Krkonošská 70 Kooperativy – Svatý Petr Přihlášky a více informací na

www.stopaprozivot.cz

Bruslení i klasika / Krátké i dlouhé tratě / Dětské závody / Teplé jídlo a nápoje Komfortní vybavení zázemí pro závodníky – velkokapacitní vyhřívaný stan Vyhřívaná převlékárna a bezpečná úschovna lyží a zavazadel / Profesionální ski-servis GENERÁLNÍ PARTNER

HLAVNÍ PARTNER

PARTNEŘI

OFICIÁLNÍ DODAVATELÉ

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Soustředění před startem mezi světovou běžeckou elitou

Trochu složité nazouvání lyží za pomoci kladiva

PŘÍPRAVA NA ZÁVOD

TEXT: MAREK PAZDERSKÝ FOTO:

JIZERSKÁ 50

PO STARU, ANEB KLASIKA JE KLASIKA UŽ DLOUHO MI V HLAVĚ ZRÁL NÁPAD VYZKOUŠET SI NĚJAKÝ VĚTŠÍ ZÁVOD NA STARÝCH DŘEVĚNÝCH LYŽÍCH (SKI) S BAMBUSKAMA A V DOBOVÉM OBLEČENÍ. NEŠLO MI ANI TAK O TO UDĚLAT SI SRANDU, ALE SPÍŠE VYZKOUŠET SI, JAKÉ TO TENKRÁT STAŘÍ LYŽNÍCI MĚLI, POROVNAT SI ČAS A NÁMAHU PROTI DNEŠKU. JELIKOŽ MI PRACOVNÍ VYTÍŽENÍ NEDOVOLUJE KVALITNÍ PŘÍPRAVU NA NORMÁLNÍ ZÁVOD, TAK JSEM SE ROZHODL TO VYZKOUŠET HNED LETOS.

Vybavení jsem sehnal z rozsáhlé rodinné sbírky (ještě že to taťka nestihl všechno spálit) po pradědovi a dědovi ze Špindlu, stejně tak i oblečení. Trénovat jsem na tom raději nezkoušel, abych si nepřivodil nějaké nepříjemnosti už před startem, což se později ukázalo jako typická chyba nezkušeného začátečníka. Absolvoval jsem pouze desetiminutovou procházku s Českou televizí, kdy si mě natáčeli pro připravovanou reportáž během závodu, kterou jim pak někdo shora zakázal. Jo, doba je zlá. Poučením bylo, že lyže bude třeba řádně připravit, neboť na čerstvém mokrém sněhu už po chvíli nasáknou vodou a značně ztěžknou. Dále mi pak úplně nesedělo vázání, kdy jsem v hlubočáku ztrácel péro. U holí mi upadlo kožené madlo od bambusu, které bylo potřeba nově přišít. Samotné lyže jsem tedy namazal starým zeleným Rexem, zakorkoval ho a zažehlil ve třech tučných vrstvách na skluz, na stoupání pak aplikoval tři vrstvy žlutého SkiGo XC a jednu vrstvu Rex Proline red. Výsledek byl doslova parádní, prvních 600 metrů mi to jelo jako prase, i stoupalo, pak už nic. Pojďme si ale celý závod přiblížit pěkně od začátku.

START

První velkou změnou pro mě bylo, že jsem se poslední dny vůbec nestresoval, že netrénuji, nemám formu, či co namažu. Stejně tak to pokračovalo i v den závodu a tak po té, co jsme s kolegy připravili 75 párů lyží pro ostatní závodníky, jsem se nastrojil do historického kostýmu, trochu se napil a v klidu už vysvlečený do závodních vrstev odešel na start do elitní vlny. Organizátoři mi vyhradili úplně levou stopu. Komickou vložkou bylo zapůjčení kladiva, abych si jeho pomocí mohl řádně nazout boty do vázání. Inu, když to nejde zašroubovat, vezmi si větší kladivo. Italky stojící vedle mě tak trošku nevěřily, že se jim to nezdá. Pak už jen přišel výstřel a okolo mě se to začalo rojit jak v úle před výplatou. Překvapilo mě, že jeli všichni tak pomalu, že jsem musel zpomalit i já, abych se mohl zařadit do vláčku ve stopě a nejel tam na prvním místě. Tahle forma mi vydržela až naho-

ru k Buku, to byla klasikova poezie, stopa, dobrá máza, styl jak archivní víno a navíc miliony fanoušků po trati, kteří mě hnali kupředu jak nadmutou kozu.

VYSTŘÍZLIVĚNÍ

Cestou dolů od Buku jsem pochopil, že lyže oproti ostatním tolik nejedou (ostatní ve vajíčku, já stříďák) a začal jsem se propadat do první vlny. Nejhorší ze všeho bylo, že už ve stoupání od Blaťáku jsem si uvědomil, že mi to šeredně a zle nepěkně klouže, takže jsem potupně poprvé v životě během závodu na Kristiánově zavítal k servisákům od Swixu pro domazání. Díky chlapci, pak už jsem se až na vrchol Rozmezí chytnul. Šinul jsem si to hezky dopředu a bojoval s novými soupeři, kteří normálně jezdí daleko za mnou. Taky jsem objevil první neduh v oblečení. Na tak rychlý běh bylo moc teplé a já se potil jak bůček na rozpáleném oleji. Ještě horší ale bylo, že jsem si nevzal žádné spodky pod flaušové kalhoty a tak mi zhruba od 4. kilometru začaly postupně do masa rozedírat sametovou pleť na vnitřní straně stehen. No peklo, co vám budu povídat. Připadal jsem si, jak kdybych si sedl na brusku a nechal se s ní při každém vystřídání nohou zlehka přebrousit. Rozmezí jsem tedy prolétnul s náležitou hrdostí, dostal napít od kamaráda a mastil to stříďákem dolů. Na Kasárenské jsem definitivně pochopil, že to nebude úplně můj závod, když jsem ji celou běžel dolů. Také jsem se pomalu, ale jistě započal smiřovat se stavem trati, která se kvůli sněhové bouři proměnila v umydlené pole beze stop, a já tak bojoval o to víc s tím, udržet ty fošny v nějakém směru.

Na začátku závodu mi bylo ještě hej

» Madlo na holi opět upadlo a já ji tak držel už jen křečovitě ve zmrzlé palčákové rukavici, ze stehen mi crčela krev, oblečení nasáklo vodou. « RADOST

Na Hraniční přišla první občerstvovačka a já si konečně po letech v závodní stopě v klidu zastavil, popovídal s děvčaty (jééé, ty byly tuze krásné), nabaštil se, napil a za notného povzbuzování pokračoval dále. Kolem mě stále proudily davy závodníků, většina mě zdravila, fandila mi, přála šťastnou cestu a tak, i když mi to zrovna moc nešlo, jsem jel s úsměvem na tváři a náležitě si to užíval. Také mě potkal první a naštěstí poslední pád, kdy se mi rozjely nohy, navíc jsem si píchnul hůlku mezi nohy a ještě strašně fouklo, takže jsem se skácel k zemi jak ohořelý totem a jen se zaprášilo. Dle starých pravidel jsem pak lavor po sobě vzniklý řádně zahrabal a uplácal, aby další lyžníci mohli v klidu pokračovat. Ve výběhu na Vlašský hřeben jsem se posunul kupředu, stejně tak i v seběhu k Bunkru, kde jsem prokázal vlast-

nosti starého lišáka a prokličkoval to dolů rychlostí lišky Bystroušky. Takto jsem se i díky dalšímu napití dostal na Jizerku, kde měla čekat dle domluvy televize pro reportáž. Asi jsem přijel moc pozdě. Opět jsem se řádně nafutroval, napil a započal náročný výstup zpět k Bunkru.

BOLEST

Měl jsem za sebou dvě hodiny boje s matkou přírodou, dřevěnými fošnami, bambuskami, kluzištěm místo trati a i podlomenou psychikou. Madlo na holi opět upadlo a já ji tak držel už jen křečovitě ve zmrzlé palčákové rukavici, ze stehen mi crčela krev, oblečení nasáklo vodou a nabralo váhu zhruba o 20 kilogramů těžší než na startu, bekovka mi neustále padala do čela, natažený úpon levého kotníku mi vháněl slzy do očí a má oblíbená Promenádní se

stala utrpením Ježíše Krista. Do toho všeho se mi definitivně zastavily lyže, neboť nasákly vodou a také minimálně zdvojnásobily svoji váhu. Prostě všechno špatně. Bojoval jsem ze všech sil a nejvíce mi je braly komentáře kolemjedoucích, že prý se mám, že mi to jako jedinému jde, a podobně. Nedokázal jsem v těch chvílích ze sebe vytlačit víc jak skol či se pokusit o trpký úsměv. Na Smědavě mi vlila krev do žil dobrá zpráva, že Standa vyhrál a nahoru až na Kneipu jsem letěl jako za mlada, že by ze mě měl určitě radost i sám pan Buchar. Žďárek se mi nějak vykouřil z paměti, ale ta rovina kolem Máří byla opravdu nekonečná a nohy se mi začínaly motat čím dál víc. Cítil jsem, že už nemám moc sil…

KOMA, KŘEČE A CELKOVÉ VYČERPÁNÍ

Při seběhu dolů na Hřebínek jsem začal dostávat stále silnější křeče do stehen a do zad a měl jsem co dělat, abych se tam vůbec dostal. Podařilo se mi to po čtyřech hodinách. Zde jsem skoro zkolaboval, museli mi rozmasírovat do trvalé křeče zaseknuté nohy, dále jsem do sebe natlačil čtyři párky, osm polévek, nespočíta-

Konečně v cíli, ale pěkně mne to sebralo

ně ionťáku a celou krabici tatranek. Nejet v dobovém, tak bych to zabalil, věděl jsem v tu chvíli moc dobře, že už jsem si šáhl téměř na dno. Zhruba po dvaceti minutách odpočinku jsem vyrazil opět na trať, ale spíše už jsem jenom šel. Po Olivetské jsem vyťapal i na Vládní, kde se objevila stopa, a já z té radosti zapomněl, že už nemohu, a z posledních, ale opravdu už z posledních sil se rozjel k velkému finiši, takže jsem ještě stihl předjet pár lidí. Po seběhu na stadion jsem slyšel opět velké ovace všech svých fanoušků a fanynek a tak jsem to rozpelášil tak vehementně, že se mi podařilo zlomit jednu z bambusek, takže jsem dojížděl nakonec jen s jednou, ale na těch pár metrů to už snad ani nevadilo. Po projetí cílovou páskou se mi vehnaly slzy do očí. Podařilo se mi i v těch nelidských podmínkách stlačit čas pod pět hodin. Splnil jsem si další dávný sen, navíc mě dojalo, jak tam čekali rodiče a přátelé z našeho Ski Trab Mára teamu s cedulemi a gratulacemi. Děkuju. Pomohli mi dojít k nám do servisu, kde jsem umřel úplně. Asi až po hodině spánku jsem byl schopen se převléknout a dostat do sebe nějaké tekutiny. Pohled na mě musel být v tu chvíli asi dosti tristní.

ZHODNOCENÍ

Hned po závodu jsem myslel, že umírám a je to jedna z mých posledních chvil v životě. Křeče jsem měl téměř neustále do no-

Vyhodnocení následků závodu

hou i zad, tep 200 i tři hodiny po dojezdu, pár puchýřů na rukou i nohách a do masa rozervaná stehna. V tu chvíli jsem byl přesvědčen, že už nikdy více nic nepojedu. Teď, s odstupem pár dnů, kdy už pomalu začínám chodit a mohu si už sám zavázat boty a dát stehna k sobě, to vidím trochu jinak a možná, že Vasaloppet roku

Zasloužený odpočinek v servisní buňce na podlaze

2013 bude další velkou výzvou. Ale ještě to budu muset vše pořádně rozmyslet. Každopádně ač to bylo opravdové peklo, tak jsem si to užil a o to víc nyní vzhlížím ke všem našim lyžařským legendám, které na starých ski podávaly ještě lepší a hodnotnější výkony. Takže pánové a dámy, ať to frčí a skol zase někdy příště. 

NOVÉ

SUUNTO AMBIT S GPS Ispo představilo jako každý rok mnoho novinek, přičemž některé stojí za pozornost více a jiné méně. Mezi ty první patří nový model náramkového počítače Suunto Ambit. Mohli bychom jej nazvat hodinkami, ale to by nebylo vůbec fér. Sdružuje totiž tolik funkcí, že hodiny stojí až na jednom ze zadních míst. Nadmořská výška, GPS navigace, rychlost, tepová frekvence, indikátor počasí… Tyto a další informace jsou s nimi stále k dispozici.

Outdoorové funkce Plně vybavená GPS (SiRFIV chip), 3D kompas, barometrická výška, teplota, barometr, Waypoint – navigace s GPS, vytvoření waypointu s uložením v přístroji i na Movescount. com, lokace v širokém spektru souřadnicového systému.

Tréninkové funkce Funkce vysoce citlivého měření tempa/rychlosti a vzdálenosti z integrované GPS a měřiče zrychlení (Fused-

SpeedTM), Peak Training Effect & čas na zotavení, stopky, manuální a automatický počet kol, graf tepové frekvence v reálném čase, limity tepové frekvence, zóny tepové frekvence na movescount.com, záznam trati a analýzy na Movescount.com.

Další vybavení Minerální krystalické sklíčko, voděodolnost do 100 m (ISO 2281), přepnutí pozitivního/negativního displeje, dobíjecí lithium-ion baterie, uživatelem nastavitelné podsvícení, robustní BuiltToLast pouzdro, nastavení přístroje a nové funkce na Movescount.com, zvýšená životnost baterie.

Obecné funkce Čas, datum, alarm, duální čas, zámek tlačítek, indikátor životnosti baterie, dvousměrný přenos dat a dobíjení s USB kabelem. Více na www.suunto.com

www.powerslide.cz CENA

5 790 KČ

X-PLORER ROLLERSKI FRAME

www.sensor.cz CENA

899

kombinace polypropylenového vlákna na rubu a polyamidu na líci • polypropylenové vlákno je obohaceno o ionty stříbra • technologie zpracování zaručuje lehkost a vysokou prodyšnost vyrobeného úpletu • vyznačuje se odolností a jemností na dotek • body mapping s 3D efektem • vysoce elastické prádlo • zóny pro odvětrání • kompresní zóny • celoroční používání • skvěle se přizpůsobí postavě • absolutní volnost pohybu • minimální počet švů

velikost: M 24,4'' / 620 mm (EU 36–42), L 26,8'' / 680 mm (EU 43–47) rám: zpevněný a dobře tlumící 6061 Aircraft Aluminium, snadná montáž – připraveno pro NNN & SNS vázání, připraveno pro blatníky a lýtkovou brzdu, montážní sada pro vázání v balení kolečka: 6 1/4'' Kenda Road Star nafukovací ložiska: Twincam SUS Rustproof

CENA

6 990 KČ

XC TRAINER

velikost: EU 36–46 skelet: kompozit s 20 % skelných vláken bota: hybridní bota Phuzion "Open Air" rám: 6061 Aircfraft Aluminium, rozteč 195 mm kolečka: 6 1/4'' Kenda Road Star nafukovací ložiska: Twincam SUS Rustproof

KČ

SENSOR SEAMLESS PÁNSKÝ DLOUHÝ RUKÁV

CENA

489 KČ

SENSOR LISSA PODPRSENKA A KALHOTKY

CENA

specificky dámské spodní prádlo pro aktivní pohyb • široký výběr velikostí • tvarované košíčky podloženy funkčním materiálem • použití elastanu zajišťuje elasticitu • atraktivní barevné kombinace • ploché švy

4 190 KČ

X-TRAIL ROLLERSKI FRAME

velikost: 20,9'' / 530 mm rám: zpevněný 6061 Aircraft Aluminium, snadná montáž – připraveno pro NNN & SNS vázání, připraveno pro lýtkovou brzdu, montážní sada pro vázání v balení, sedí pro kolečka z PU materiálu do velikosti 110 mm kolečka: Powerslide XC Training 100 mm F1 ložiska: Powerslide ABEC 5

V LÉT Ě V ZIM PĚŠKY, Ě BĚŽ KY!

VŠE. . . pro špičkové i rekreační lyžaře

CENA

489 KČ

JANEK

LEDECKÝ

Z LIBERCE AŽ DO BANSKÉ BYSTRICE MILOVNÍK ADRENALINOVÝCH SPORTŮ, ZPĚVÁK A SKLADATEL JANEK LEDECKÝ TO MÁ DO BÍLÉ STOPY COBY KAMENEM DOHODIL. NAVÍC JE DŮKAZEM TOHO, ŽE NEVINNÉ BĚŽKOVÁNÍ SE MŮŽE STÁT POŘÁDNÝM DOBRODRUŽSTVÍM. TEXT: ŠÁRKA JANSOVÁ FOTO: IVAN KAHUN A ARCHIV J. LEDECKÉHO

Na sjezdovky jste se poprvé postavil ve třech letech. Kdy jste ale zaznamenal, že existují běžky, a poprvé jste si je „obul“? Stalo se tak, jak už to bývá, na lyžáku v 7. třídě základní školy. Tenkrát už jsem měl první kožené přezkáče značky Botas a jezdil docela slušně na sjezdovkách. O to větší překvápko byly běžky. Připadal jsem si na nich jako „nahatej“.Velká volnost, žádná technika, žádná kontrola… Napadlo vás tenkrát, že vám jsou hory, zvláště pak Špindlerův Mlýn, kde často pobýváte, souzené? Jako dítě jsem jezdil na hory na vánoční a jarní lyžařské kurzy, občas i na víkend.Táta i máma dělali vedle své práce instruktory lyžování, takže ten vztah byl daný.Ve Špindlu jsem začínal ve třech letech na sjezdovce Krakonoš a tehdy jsem opravdu netušil, že budu mít jednou šanci ve Špindlu trávit celou sezónu,

že někdo vymyslí snowboard nebo že budu moci vyrazit z baráku jen tak na běžky. A už vůbec mě nenapadlo, že budu na horách psát písničky a muzikály. Je pravda, že do „bílé stopy“ to máte na rozdíl od jiných z domova kousek. Máte nějakou zajímavou trasu? Nejvíc jsem se naběhal během studia na Právnické fakultě UK. Hrál jsem za Humanitu ragby a všichni ragbisté v zimě v rámci fyzické přípravy běžkovali. Takže jsme jeli Krkonošskou sedmdesátku, Bílou stopu SNP a lyžařský přechod na Duklu. Takhle se to fakt jmenovalo. Nekecám! A to teda byla fakt TRASA.Vyjeli jsme v Liberci a podél hranic doběhli v rámci možností až do Banské Bystrice. Upravená běžecká stopa z toho byla celkem tak 20 km.V báglech jsme měli spacáky plus to nejnutnější a vždycky jsme si někde vyžebrali nocleh, třeba v lyžárně, nebo v hospodě na zemi.

Zažil jste v poslední době na běžkách nějaké drama nebo slušnou komedii? V roce 1997, když jsme trávili ve Špindlu první sezónu, jsem vytáhl na Nový rok na hřebenovku rodinu kamaráda. My dva jsme si vyběhli na Pláně, zbytek dorazil lanovkou a pak jsme pokračovali na Výrovku. Byla absolutní mlha, mrholilo, fičel vítr. Nazpátek jsem ale netrefil odbočku na Pláně a ocitli jsme se nečekaně na velkém hangu sjezdovky Stoh. To je nejprudší sjezdovka v republice! Navíc byla komplet zledovatělá. Takže jsme si ji nakonec „dali“ všichni po zádech, po břiše, eventuálně na střídačku. Když jsme se konečně dohrabali k autu, které jsem zaparkoval v centru, měl jsem tam botičku. Nikdo z rodinky kamaráda se mnou půl roku nemluvil! Jak vnímáte změnu ve sportovním vybavení na běžky od dob, kdy jste běhal Krkonošskou sedmdesátku? Vidím naprosto diametrální rozdíl a naštěstí k lepšímu. To, co nabízí třeba Devold v rámci spodních vrstev, o tom se nám tenkrát mohlo jenom snít. Přitom vlna byla vynalezena už před pár tisíci let. No a lyže! Kde jsou ty časy, kdy se mohl člověk vymluvit, že se mu běžka zlomila.

JANEK LEDECKÝ

• Narozen: V roce 1962 v Praze – znamení lev • Vzdělání: Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze • Pracovní zařazení: zpěvák, hudební skladatel, muzikant • Kde mohl být viděn a slyšen: účinkoval ve vokálním septetu Jany Koubkové „Horečka Band“ a od roku 1982 vystupoval s kapelou Žentour • Profesní úspěchy: V roce 1994 získal od společnosti B&M Music Zlatou desku. Je držitelem jednoho stříbrného slavíka a třech bronzových a v roce 1997 se stal na gramy zpěvákem roku. Hrál v muzikálech Pěna dní, Hamlet, Galileo. V roce 2011 vydal CD Novinka – new song!

Máte nějaké úspěchy z běžeckého závodu? Naposledy jsem závodil ve Špindlu v rámci předsilvestrovské show v areálu. Byl to sprint na 400 m a nastoupili tam i bývalí reprezentanti. Bára Špotáková mi celé to čelo v první zatáčce do kopce složila a já jsem si je tak crossově přidržel a dojel s padesátimetrovým náskokem první. Jirka Beran, ředitel skiareálu, mi to dodnes nemůže zapomenout.

Když lyžování, tak i motoskijöring

Vyjedete si na běžky někdy celá rodina? Párkrát jsme se o to pokusili, ale není na to čas. Ester, které je 16 a je v reprezentačních A týmech ČR ve sjezdových disciplínách i alpin snowboardu, má většinou třífázový trénink. A kam by se jí ty běžky vešly?

Janek Ledecký má zimu opravdu rád

Kdy jste na horách zažil největší adrenalin? Jako lyžař jsem se třikrát po sobě zúčastnil seriálu mistrovství republiky v motoskijöringu. Na motorce mě tahal Honza Froněk. Jestli si chce někdo užít lyžování bez front a vleků, vřele doporučuju. Akorát v zatáčkách tam bývá dost tlačenice a na sněhu se jezdí jenom ze začátku, než to motorkáři vyhrabou na hlínu.

Zdá se, že hory vám zkrátka svědčí. Loni jste tam napsal úspěšný muzikál Vánoční zázrak. Co chystáte letos? Vánoční zázrak se povedl. Petr Štěpánek, který tam spolu s tou úžasnou plejádou hereckých osobností hraje, se mi svěřil, že ještě nikdy nezažil, aby se braly židle na přístavky i hercům ze šatny. Já jsem to jako autor viděl asi osmkrát. A pokaždé ve stoje. To beru jako vyznamenání. Letos poběží Vánoční zázrak už od prvního adventu. V únoru mne čekala premiéra Hamleta v Tokiu, samozřejmě v japonštině. A 22. března konečně dojde na premiéru této „světové verze“ Hamleta i v češtině v divadle Broadway. Režírovat bude Robert Johanson a obsazení je úplně snové. 

HORSKÁ IDYLA, KLID A ODPOČINEK – TO JSOU DNY PROŽITÉ NA BENECKU KDYŽ VÁS RÁNO POŠIMRAJÍ PO OBLIČEJI PAPRSKY VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE A VY VYKOUKNETE Z OKÉNKA, SPATŘÍTE BÍLOU SNĚHOVOU POKRÝVKU, KTERÁ SVÝM ODLESKEM ZÁŘÍ JAKO STŘÍBRO. VAŠE NÁLADA JE RADOSTNÁ A POCITY NEDOČKAVÉ. TĚŠÍTE SE, JAK VYRAZÍTE SE SVÝMI BLÍZKÝMI NEBO PŘÁTELI DO HORSKÉ ZIMNÍ KRAJINY. Mrazivý čerstvý vzduch vás přinutí k hlubokému nádechu a ten přivodí uvolnění až blaženost. Čeká vás volný den, se kterým naložíte podle svého. A je to jenom na vás, zdali vyrazíte na sjezdové nebo běžecké lyže, nebo s dětmi např. za zábavou na sněhu, které se říká snowtubing. Anebo se posadíte do saní tažených koňmi a prohlédnete si Benecko, ležící ve středních Krkonoších v nadmořské výšce 610 až 970 me-

trů, při netradiční vyhlídkové jízdě, kterou asi nejvíce ocení vaše ratolesti, nebo senioři. Benecko má roční vysoký počet slunečných dní. A pokud vám takové dny opravdu vyjdou, přívětivé a klidné prostředí vám dopřeje užívat slunce dosyta téměř po celý den. Opravdu zajímavá je i poloha střediska. Umožňuje krásné výhledy na dominantní hřebeny hor. Můžete si tak prohlédnout Krkonoše z Krkonoš, z Benecka.

» Běžecké tratě jsou často využívány při pořádání závodů. Patří mezi ně např. Jilemnická padesátka, žákovské nebo dorostenecké přebory či tzv. Lízátkové závody. «

desátka, žákovské nebo dorostenecké přebory či tzv. Lízátkové závody. Organizují je členové sportovních oddílů, např. Ski Jilemnice nebo HSK Benecko, kteří pečují o vyžití dospělých i mládeže. Mezi ně se letos zařadí i SWIX Nordic Skitest. Jistě znáte ten příjemný pocit, když po celodenním lyžování, kdy jste v části dne prokřehlí na kost a vzápětí zpocení s rybníkem na zádech, vstoupíte do sprchy, dopřejete si několik ozdravných minut teplého vodního vodopádu a vystoupíte jako znovuzrození. Poté přijde ten pravý čas na uspokojení chuťových buněk a společenské posezení. I v tomto ohledu je Benecko připravené. (Text a foto: Dáša Palátková)  ŠÁRKA ZÁHROBSKÁ

Když se vydáte na sjezdové lyže, je pro vás připraveno 3,5 kilometru sjezdových tratí s jednou třísedačkovou lanovkou a dvanácti vleky. Přepravní kapacita všech lyžařských dopravních zařízení je 8 900 osob za hodinu. Lyžovat se dá i večer. Benecko je poklidné lyžařské středisko, ideální pro rodiny s dětmi, začínající lyžaře, ale i náročnější vyznavače zimních sportů. Nás ale asi více lákají běžecké tratě, a Benecko je jejich ideální křižovatkou. Bílých stop je tu kvalitně a pravidelně upravováno cca 50 kilometrů. Ať jsou to ty závodní běžecké tratě – 10 km, tak turistické – Benecko – Rovin-

ka – 3 km, Rovinka – Třídomí – Horní Mísečky – 7,5 km, Rovinka – Janova hora – Horní Mísečky – 7,5 km, Rovinka – Velbloudí cesta – Křížovky – 7 km, Rovinka – Žalý – 5 km, Benecké kolečko – 1,5 km. Pravidelně, a samozřejmě v rámci klimatických podmínek, je upravují: Hančův sportovní klub Benecko, Skiareál Špindlerův Mlýn – Horní Mísečky a Skiareál Herlíkovice. Na Horních Mísečkách se napojíte na Krkonošskou magistrálu, která propojuje Krkonoše od západu na východ. Běžecké tratě jsou často využívány při pořádání závodů. Patří mezi ně např. Jilemnická pa-

Naproti rodnému stavení Bohumila Hanče na Dolním Benecku vyrůstá ve svahu chaloupka, kde se o několik desítek let později narodila Šárka Záhrobská – naše nejúspěšnější reprezentantka v alpském lyžování. Na Mistrovství světa získala pro ČR premiérový titul v alpském lyžování. Mezi její úspěchy mimo jiné patří 2. a 3. místo ve slalomu ve Světovém poháru, 1. místo ve slalomu, 4. místo v superkombinaci, 12. místo v obřím slalomu na Mistrovství světa v Aare a další vynikající umístění na Mistrovství světa v Bormiu, na MS v St. Moritz, při Zimních olympijských hrách v Turíně a na mnoha dalších místech.

HANČ A VRBATA

Benecko je rodištěm Bohumila Hanče, průkopníka lyžování, který se účastnil známého mezinárodního mistrovského závodu v běhu na lyžích na 50 kilometrů po hřebenech Krkonoš. Běh byl odstartován 24. března 1913. Nikdo netušil, že vejde do dějin jako tragický příběh přátelství a vůle, kterou zdolala smrt. Při rychlé změně počasí každý bojoval sám za sebe a závodníku Bohumilu Hančovi docházely ve vánici poslední zbytky sil. Po náhlém zvratu počasí zůstal tehdy na trati sám. Jeho přítel Václav Vrbata ho vyhledal a dal mu svůj kabát, ačkoli věděl, že tím nasazuje vlastní život. Hančova vůle zůstávala, ale ani ta nemohla zachránit zimou promrzlé tělo. Oba kamarádi nakonec opravdu zahynuli. Dnes je pomník na Zlatém návrší a Den Horské služby vzpomínkou na nejznámější krkonošskou tragédii jako vyvrcholení lyžařského závodu v roce 1913. K uctění památky obou kamarádů se tradičně 24. března v odpoledních hodinách u mohyly Hanče a Vrbaty scházejí pracovníci Horské služby Krkonoše i Ski klubu Jilemnice.Vzdávají čest Václavu Vrbatovi, který položil život při záchraně kamaráda. Setkání je příležitostí k připomenutí historie obětavé práce horských záchranářů, těch, kteří zahynuli při záchraně lidských životů. Sami se pak praktickou činností snaží podobným případům předcházet. Letos si připomínají 77 let od vzniku horské služby. Zahájila činnost 12. května 1935.

www.benecko.info

Malé potěšení ze slunce

TEXT A FOTO: JIŘÍ ŠAFRÁNEK

NA JEDNO PĚKNÉ

BRDO

TENTOKRÁT SE VYDÁME DO VNITROZEMSKÝCH BRD. NA KRATŠÍ VYJÍŽĎKY JSME TAM Z PRAHY JEZDILI A JEZDÍME VŽDY, KDYŽ NAPADNE ALESPOŇ 15 CM SNĚHU. VLAKEM DO ŘEVNIC, PŘES HALOUNY NA HŘEBEN HŘEBENŮ, PO NĚM ZPĚT PŘES SKALKU A KOLEM ČERNOLICKÝCH SKAL DOLŮ DO VŠENOR ZASE NA VLAK. V DOBRÉ KONDICI NÁM TO I S CESTOU VLAKEM ZE SMÍCHOVA ZABRALO 3–4 HODINY A UJELI JSME KOLEM 25 KM NA LYŽÍCH. VŽDY NÁS TAKÉ LÁKALO PODÍVAT SE DÁL, AŽ DO CENTRÁLNÍCH BRD A STÁLE JE OTEVŘENÝ PROJEKT DOJET Z PRAHY PŘES PRAHU (DRUHÝ NEJVYŠŠÍ VRCHOL 862 M N. M. V BRDECH) AŽ NA ŠUMAVU. CHCE TO JEN MÍT ČAS, DOSTATEK SNĚHU A VYRAZIT. PŘESTOŽE JE TRASA PŘEVÁŽNĚ NAD VRSTEVNICÍ 600 M N. M., TAK VÍME, JAK TO U NÁS JE SE SNĚHEM. Brdy jsou tedy z Prahy ani ne co by kamenem dohodil, začínají na jejím jižním okraji u Zbraslavi. Je to jediné pohoří a nejvyšší vrchy ve středních Čechách. Ta část mezi Prahou a Jincemi u řeky Litavky je od dvacátých let 20. století pojmenována Hřebeny a Brdy jsou v tomto horopisném členění až v prostoru stejnojmenného vojenského újezdu a za ním – centrální a jižní. Jistý důvod to má v tom, že mezi městem Prahou a Jincemi tvoří Brdy skutečně téměř ukázkový hřeben. Pro pravověrné ale začínají Brdy už za Zbraslaví. Podkladem pro toto tvrzení jsou i listiny ze 13. století, kde se takto pojmenovává zalesněný vrch nad Zbraslaví. Etymologicky obecné pojmenování kopce, tak jak jich známe v Čechách celou řadu – Brdo, vzniklo od tkalcovské pomůcky ve tvaru hřebene, připomínající skalní výchozy na kopcích. Dělat (tkát) něco na jedno brdo je u nás obecně velmi vžité. Zajímavě pojmenovával námi sledované vrchy Bohuslav Balbín – baštiny, což byly rozsáhlé

hvozdy, kde žili, jak píše Balbín, nejtlustší jeleni. Kopce tohoto jména se v Brdech také nalézají. Brdy byly přes svůj kopcovitý a lesnatý charakter osídleny již odpradávna. Nejznámější je hradiště na Plešivci, který vystupuje severním směrem z jinak pravidelného tvaru Hřebenů. Většinou ale lidé vyhledávali sídla pod Brdy. V roce 1930 byla část centrálních Brd učiněna vojenským cvičištěm a střelnicí. Masarykova Československá republika musela najít místo pro výcvik vojáků. Proč zrovna zde, když už jsme měli od roku 1904 dnes již zrušený vojenský újezd Milovice? Doba byla, jak víme, velmi pohnutá a politika se dělala stejně jako dnes. Tehdejší vládě budiž ke cti, že prostor neuzavřela neprodyšně a vesnice zůstaly stát, a to i za okupace německými vojsky! Teprve v roce 1950, kdy byl zřízen vojenský újezd, se začal celý téměř 300 km2 (dnes 259 km2) velký prostor vylidňovat, vesnice se likvidovaly a přístup turistů byl znemožněn. Předtím a doufejme

Bez komentáře a jen na povolení

i potom (vojenský újezd má být zrušen v roce 2015) byly a budou celé Brdy hojně navštěvovány turisty, skauty, trampy… Dokladem doby minulé je i název kopce Praha z doby obrozenecké. Osobně bych si přál, aby v Brdech po jejich zpřístupnění nevznikla žádná ubytovací infrastruktura. Konečně rekreačních zařízení pro vojenské a jiné účely je tam dost. Kdo by chtěl bydlet, musel by se stát tím pravým trampem „stanařem“, jak o nich píše Bob Hurikán ve svém díle Dějiny trampingu. Nestanaři by v Brdech neměli nocovat. Příroda by zůstala tak hodnotná, jako je dnes. My, ctíce toto pravidlo již nyní, jsme se „stanaři“ na pár dnů stali. Úžasná je už jen ta blízkost nástupu. Z nádraží ČD Praha Smíchov jste za 15 minut v Dobřichovicích. Projdete pásem zástavby prvorepublikových vil po modré turistické značce (dále jen MTZ), když je dostatek sněhu a máte namazáno na stoupání, můžete lyže nandat již tady ve svahu. Opustíte modrou a kolem kopce Chlum stoupáte rovnou k rozcestí TZ Červená hlína. Na hřeben Hřebenů je to ale ještě asi 1,5 km. Většinou je ale lepší namazat až na hřebenu, protože výškový rozdíl je 200 m a kromě toho dál pojedete více méně po rovině, tak se dá mazat více na hladko. Červená TZ nás dovede až na Skalku nad městečkem Mníškem pod Brdy. Málokdy se na lyžích můžete spustit od poustevny po Křížové cestě ke kostelu. Někteří méně zdatní a zkušení v jízdě s batohem zastavovali u každé kapličky, aby se pomodlili hezky na sněhu za další úspěšnou část strmého sjezdu. Odměnou je letecký výhled na městečko se zámkem a bývalými železárnami, které znalci Káji Maříka znají jako Lážov. Rudy, ostatně jako téměř ve všech starých pohořích, se těžily i tady v Brdech. Nakonec zbyla už jen nekvalitní železná ruda, která se v Mníšku kdysi zpracovávala. Nás ale bude více zajímat kaple sv. Máří Magdalény, postavená koncem 16. století společně s malým klášterem podle návrhu barokního architekta Kiliána Dientzenhofera. Na jejich výzdobě se podíleli další významní umělci jako Petr Brandl a Jan Brokof. Otevřená asi nebude. Za to otevřené bývá i v zimě občerstvení hned vedle kostela. Červená TZ

Křížová cesta na Skalce – někteří nechali chytře batohy nahoře

bude naším vodítkem celý tento den. Vyhneme se vojenskému objektu bývalé raketové základny Klondajk, kvůli níž cesta uhýbá pod hřeben, a u Stožce se vrátíme zpět. Na širokých vojenských cestách se dá i zabruslit. Sluníčko, které dopoledne vykukovalo zpoza mraků, zmizelo. Že by jej zaclonil kouř z dýmky bájného vládce Brd – Fabiána, který sídlí na nedalekém vrchu Velká Baba na svém loži nad Hostomicemi? Asi bafal vydatně. Sluníčka jsme si na tomto trampu moc neužili. Jinak nám ale přál, protože nás nic nepříjemného nepotkalo. První kemp jsme založili poblíž nejvyššího vrchu Hřebenů – Písku (690 m n. m.). Užili jsme si ohně, ale bez zástěn na teplo na záda se u něj stejně nedá dlouho vydržet, a tak jsme zalezli do spacáků a četli si z knihy Jana Čáky – Toulání po Brdech. Druhý den jsme se skulili z prudkého svahu k řece Litavce. Někteří odvážlivci svah sjížděli, ale kameny pod 20 cm sněhu byly často příčinou jejich zvýšené frekvence kroku, který končil pádem. Určitě je bezpečnější svah sejít a vyhnout se zranění. Jedno natržené koleno jsme museli zamašličkovat. Zbylé rány se doléčily v restauraci v Jincích. Vy-

baveni složitě získávaným povolením pro vstup do vojenského újezdu jsme pokračovali směrem do střeženého území. Druhý „stanařský kemp“ jsme položili nedaleko rybníka Pod Valdekem. Zříceninu nedalekého hradu, založeného Buzici v polovině 13. století jsme nenavštívili. Jednak je to zřícenina, na jejímž statickém zajištění se ještě pracuje, a hlavně jsme se báli zlé bílé paní, která hlídá zlatý stůl a 13 zlatých židlí. Vůbec se nedivím, že je zlá. Raději jsme se vydali na druhou stranu kolem Červeného potoka, který rybník napájí, do oblasti s nám známým názvem „Baština“. Žádného vypaseného jelena jsme nepotkali, zato jeho a jiných zvířecích stop včetně rysa ostrovida bylo všude hojně. Oprava kolena na šití

Zátiší u původního porostu

Předpisově a podle pokynů povolení jsme se vyhnuli dopadovým plochám střelnic a kolem kopce U tří fořtů a kolem Jordánu (z jeho okraje jsou nádherné výhledy do kraje směrem k Točníku) jsme se prosmýkli mezi cvičišti až k nejvyššímu vrcholu Brd – Toku (865 m n. m.). Jako kopec to vůbec nevypadá. Je to vlastně ta-

Čtvrtý den začal dobytím Prahy pod pláštíkem kouřové clony. Jelikož protivník nesměl po dobu naší cesty prostorem střílet, ale pouze mohl clonit, nebyl to žádný problém. Podobně, jako má město Praha nejvyšší dosažitelné místo spojené se zemí na vrcholu Žižkovské věže, drží kopec Praha podobné prvenství v Brdech.

» O to těžší bylo prošlapávat cestu na bájný Třemšín (827 m n. m.), zvlášť když jsme to vzali po žluté TZ přes Hengst. Sice krásným hřebenem, ale občas po pás ve sněhu. « ková náhorní rovina, kde se vrchol obtížně hledá. Se zájmem jsme se při -3 °C na vrcholovém teploměru zapsali do vrcholové knihy s hřejivým pocitem, že jsme jedni z mála (mnoha) zapsaných, kteří jsme tu byli legálně. I přesto, že byl všední den, potkali jsme zde hodně lyžařů. Nedivili jsme se. Bylo zde téměř půl metru pěkného sněhu a dokonce i trochu slunce. Třetí kemp jsme založili poblíž křížení hlavních cest na palouku u bezejmenného rybníka mezi vrchy Koruna a Brdce. Tomuto místu se říká také Bor.

Vrchol telekomunikační věže leží v nadmořské výšce 922 m n. m. Věž slouží civilním i vojenským účelům. Díky své výšce a centrální poloze v Čechách má zásadní význam. Škoda, že mlha byla tak hustá, že jsme neviděli ani na její vrchol. Prý jsou z něj za dobré viditelnosti vidět nejen celé Čechy, ale i Alpy. Rád bych se o tom jednou přesvědčil. U věže nás také potkala kontrola. Při vystupování z auta jevili vojáci radost, že načapali tak velkou skupinu. Jaké pak bylo jejich zklamání, když jsme předložili povolení se vše-

Dokonale ukrytý stanový tábor

mi náležitostmi. V té chvíli jsem děkoval prozřetelnosti, že mne neodradily nemalé těžkosti při jeho získávání. Z Prahy jsme to vzali rovnou dolů do Nepomuku doplnit zásoby, a pak jsme za Jahodovou horou překonali silnici Rožmitál – Rokycany a byli jsme z vojenského újezdu venku. Přešli jsme tím také do Jižních – Třemšínských Brd. Poslední kemp jsme založili na cestě poblíž žluté TZ, nedaleko pramene řeky Skalice a Getsemanky, přírodní rezervace (od roku 1933) chránící původní smíšené brdské lesní porosty. Znovu jsme mohli udělat oheň a ohřát si zkřehlé nohy. Měli jsme sice trochu obavy, že by mohli prohrnovat silnice, jako ve vojenském újezdu, ale tady stranou to nehrozilo. Nehrozila ani střelba z kulometných zbraní, která nás v noci vzbudila. Zřejmě skončil náš přejezd a mohlo se začít zase cvičit. Přes noc napadl nový sníh a kemp byl kouzelně zapadaný. O to těžší bylo prošlapávat cestu na bájný Třemšín (827 m n. m.), zvlášť když jsme to vzali po žluté TZ přes Hengst. Sice krásným hřebenem, ale občas po pás ve sněhu. Možná nás ta žlutá barva vedla za zlatem, které se na Třemšíně prý ukrývá. A mají ho být tři pruty „šíny“. Možná se ale vrch jmenuje podle bylinky střemchy, která zde roste. Zcela jistě je to pro kraj významný vrch, na kterém stáva-

Všichni v akci Mohyla Jana Jakuba Ryby

lo hradiště z doby bronzové, středověký hrad a v době národního obrození se zde konaly národní poutě. Stejně jako na Praze jsme sotva dohlédli na vrchol dřevěné věže přerostlé stromy, která nebudila přílišnou důvěru v pevnost konstrukce. Přesto jsme ji zdolali a učinili další zápis do vrcholové knihy. Očekávané potěšení ze sjezdu do Rožmitálu se nekonalo, protože se výrazně oteplovalo a mokrý sníh byl pomalý. Nemohli jsme však vynechat návštěvu místa, kde ukončil svůj pozemský život člověk, který nám přes svá utrpení minimálně jednou za rok rozdává radost a potěšení. Kdo by neznal slova „ Hej, mistře, vstaň bystře, vzhlédni na jasnost, nebes na švarnost, krásu uhlídáš, v tento noční čas. Hvěz-

dy jsou dnes krásnější, obloha je jasnější, měsíc krásně svítí…“ To můžete zažít jen o Vánocích a v přírodě, kdy vás obejme nádhera těchto slov a melodie. K mohyle Jana Jakuba Ryby, autora České mše vánoční, nás dovedly TZ. Ve finále ji bylo trochu obtížné najít, protože stojí stranou v lesíku, ale tato tečka za hledáním krásy musela být nalezena, abychom si na příště nepohněvali božstva, jež nám umožňují dělat podobné bláznivé akce. Na více po čtyřech nocích venku nebylo sil, přestože Rožmital pod Třemi šíny nabízí více zajímavostí k poznání, zajímala nás teď hlavně cesta domů do teplé sprchy. A pak zas někam vyrazíme, třeba po stopách pana Lva z Rožmitálu až na konec světa.  k

TRASA NA TĚŽKO SE SPANÍM VENKU

1. den 2. den 3. den 4. den 5. den

Trasa Dobřichovice – pod Pískem (Písek – vrchol v JZ části Hřebenů) Písek – rybník Pod Valdekem Rybník Pod Valdekem – louka mezi Korunou a Brdcema Louka mezi Korunou a Brdcema – cesta u Getsemanek Cesta u Getsemanek – Třemšín – Rožmitál pod Třemšínem

Počet km 32 km 20 km 20 km 20 km 19 km

TRASA NA LEHKO SE SPANÍM POD STŘECHOU

1. den 2. den 3. den 4. den

Trasa Praha – Dobřichovice – Dobříš Dobříš – Jince Jince – Tok – Láz u Příbrami Láz – Praha – Třemšín – Rožmitál pod Třemšínem

Počet km 25 km 25 km 28 km 35 km

DOPORUČENÉ ZDROJE MIMO JMENOVANÝCH

•M apa KČT č. 36 Okolí Prahy – západ, č. 38 Hřebeny a Slapská přehrada, č. 34 Brdy a Rokycansko, č. 35 Brdy – Třemšínsko nebo obdobné novější mapy od firmy Shocart • Brdy – stránky milovníků brdských hvozdů www.brdy.org

I ve chvílích euforie z vítězství bychom neměli zapomínat, že právě běží nejvhodnější doba pro doplnění tekutin, živin a pro správné zahájení regeneračních procesů po náročném výkonu

Dostatek tekutin před i po závodě – i závodníci to dodržují

TEXT: ALEŠ MÁSLO FOTO: ARCHIV NORDIC TEAMU

KOMPLEXNÍ POHLED NA

LYŽAŘSKÝ VÝLET,

ANEB NAŠE POCITY NEZÁVISÍ POUZE NA ODTRÉNOVANÝCH HODINÁCH A NABĚHANÝCH OBJEMECH BĚŽCI NA LYŽÍCH PATŘÍ MEZI FAJNŠMEKRY. VYRÁŽEJÍ NA SVÉ ETAPY, VÝLETY ČI TÚRY, MNOHDY NEPOCHOPENI NEZNÁLKY TOHOTO SPORTU, S CÍLEM NAČERPAT BLAHODÁRNOU DUŠEVNÍ POHODU. MÁLOKTERÝ SPORT DOKÁŽE TAK KRÁSNĚ SROVNAT MYŠLENKY, PROČISTIT DUCHA A OPROSTIT MYSL ALESPOŇ NA PÁR DESÍTEK MINUT OD NEÚPROSNÝCH KAŽDODENNÍCH STAROSTÍ. Pár okamžiků samoty někde v lese, kdy slyšitelné ticho narušují pouze občas poletující sněhové vločky – to jsou okamžiky, které stojí za to. A dokonce se za nimi vydáváme, i přesto že tušíme, jak neblaze nám po těle bude v průběhu několikakilometrového výletu i jakou očistnou fází si projdeme po jeho skončení. A přeci je v našich silách tyto negativní pocity a projevy eliminovat a předcházet jim!

PODSTATA SPOČÍVÁ V SYSTÉMU

Odpověď na výše uvedené hledejme v samotné podstatě běhu na lyžích. Jedná se o silově vytrvalostní sport, typicky aerobní, při němž je energie pro pohyb doplňována pomocí tzv. oxidativního energetického systému. Stručně lze výrobu energie pro výkon běžce na lyžích popsat zhruba takto: v prvních 25–30 minutách dominuje jako zdroj energie svalový glykogen z právě pracujících svalů. Zásoby glykogenu jsou omezené, proto je jejich výše limitujícím faktorem intenzivních výkonů. Avšak v případě, že nikam nespěcháme a jedeme relativ-

ně lehce, začínají po půl hodině dominovat jako zdroj energie tuky. Těch máme v těle dostatek, takže jediné, na co můžeme „dojet“, je nedoplňování tekutin včetně minerálů pro správnou elektrolytickou rovnováhu. Zde se hodí iontové nápoje. Během lyžařské etapy či výletu málokdy zůstaneme u toho, že jedeme plynule a lehce a kopce chodíme téměř pěšky. Vždy jsou úseky, které nás nutí více se zadýchávat a zvýší i naši tepovou frekvenci. V těchto momentech není tvorba energie z tuků dostatečně rychlá, proto organizmus automaticky přepíná na dominantní získávání energie z glykogenu. A jelikož jeho zásoby jsou omezeny, může se nám stát, že nám po čase „dojde“. Těmto stavům lze předcházet doplňováním energie pomocí různých energetických gelů, energetických tyčinek i pitím energetických iontových nápojů. Tyto energií nabité potraviny nám zpříjemní průběh výletu, neboť představují externí zdroj sacharidů, tedy zjednodušeně řečeno obdobu docházejícího glykogenu. Takže nejen že více

vydržíme, ale díky energii ze sacharidů se budeme cítit i méně unaveni.

MAGICKÝCH TŘICET MINUT

Chvíle po skončení výletu jsou určující k tomu, zda budeme o zážitcích vesele vyprávět kolegům, nebo si budeme stěžovat na věk a rozlámanost těla. To, jak se budeme dvě či tři hodiny po dojetí cítit, ovlivní především prvních třicet minut. V nich bychom měli nejdříve doplnit vhodně tekutiny – nabízí se dopití iontového nápoje, nebo oslazený čaj apod. Po krátké pauze pak určitě musí následovat sacharidové jídlo, ideálně rychle vstřebatelné a s vysokým glykemickým indexem – vhodné jsou palačinky s marmeládou, energetická tyčinka, jáhlová kaše, sladký rýžový nákyp. Ale zřejmě nejvhodnější prostředek po výkonu je sacharido-proteinový koktejl, tzv. gainer (směs rychlých sacharidů a bílkovin v poměru 4:1). Cílem jídelníčku po výkonu by mělo být nejdříve doplnit chybějící tekutiny (měli bychom postupně vypít až 1,5násobek toho, co jsme vypotili) a ihned poté zahájit doplňování vyčerpaných zásob svalového glykogenu. Buňky jsou totiž cca 60 minut po skončení výkonu jakoby otevřeny živinám, a zvolíme-li správnou kombinaci potravin, výrazně urychlíme průběh regenerace a pocity po výkonu budou pozitivní. Více informací nejen o systému tréninku a výživy na www.NordicTeam.cz. Výhra přeje připraveným! 

FOTO: SWIX

4. ROČNÍK RA 2012 O N Ú . 8 1 – BENECKO

KRKONOŠE BENECKO –

18. 2. 2012

IŽ 4. ROČNÍK PROBĚHL J CKÝCH LYŽÍ, E U TESTU BĚŽ E NA SEZÓN TENTOKRÁT SLEDKY Ý 2012–13. V NORDICU HLEDEJTE V VYJDE Ý Č. 23, KTER U 2012! V LISTOPAD

ĚNÝM EM ZÚČASTN Š V E M E J U K DĚ NERŮM! VŠEM PART ZNAČKÁM A

TESTŮ OD Ů K D E L S Ý V ARCHIV DEJTE NA E L H 9 0 0 2 U ROK

T.CZ S E T IC D R O WWW.N

zák ladn í tvar lo go

ch v men ších velik oste lo go pro p ouži tí í nápi s K r kono še) (pro p orcia lně větš

HLAVNÍ PARTNEŘI:

tální p ouži tí lo go pro hor izon

vnos t lo go inve r zní bare

RTNEŘI: MEDIÁLNÍ PA

PARTNEŘI:

VEDLE NEOCENITELNÝCH INFORMACÍ Z BĚŽKAŘSKÉHO SVĚTA ZÍSKÁTE

DÁREK V HODNOTĚ PŘEDPLATNÉHO NEBO I VYŠŠÍ

Taška na notebook SNOW

Softshellová bunda Völkl, kolekce SNOW

Softshellová vesta SNOW Taška na přezkáče

Hole Birki Peněženka SNOW

Čepice Kama

Lyžařské brýle 3F

Funkční triko Völkl Číro na přilbu Wiggystyle

Batoh Loap Alpine 28

Sluchátka Skullcandy

Sportovní batoh Loap Kooki

Lyžařská podkolenka Moose SNOW

Dětská kukločepice Kama

CELOU AKTUÁLNÍ KOLEKCI NALEZNETE NA KAŽDÝ PŘEDPLATITEL ČASOPISU NORDIC, SNOW A WILD CAT OBDRŽÍ SNOWCARD – KARTU LYŽAŘSKÝCH SLEV A VÝHOD.

SEZNAM PARTNERŮ NAJDETE NA

PŘEDPLATNÉ OBJEDNÁVEJTE NA

nordicmag.cz/casopis/predplatne

BOTY S-LAB SKATE VÁZÁNÍ SNS PILOT EQUIPE SKATE LYŽE S-LAB EQUIPE 10 SKATE

„PŘI KOMPLEXNÍ ANALÝZE ODRAZU A AKCELERACE V POHYBU, V AUTENTICKÝCH PODMÍNKÁCH, POROZUMÍME MNOHEM LÉPE VZÁJEMNÉMU PŮSOBENÍ A OVLIVŇOVÁNÍ LIDSKÉHO FAKTORU S VYBAVENÍM A SNĚHOVÝMI PODMÍNKAMI A ZÍSKÁME TAK VÍCE INFORMACÍ PRO ZDOKONALENÍ A VYLEPŠENÍ NAŠICH PRODUKTŮ. ALE TÍM OPRAVDOVÝM DŮKAZEM, ŽE SE TO POVEDLO, JE TO, JAK RYCHLÝMI SE BUDETE S TÍMTO VYBAVENÍM CÍTIT.“ – ALEXANDER HAAS, SALOMON NORDIC PRODUKT MANAŽER

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o., www.amersports.cz

www.suunto.com

ZMĚŘTE SÍLY VE STOPĚ S MISTREM SVĚTA MARTINEM KOUKALEM! Více informací na www.amersports.cz

PŘIJĎTE ZDARMA OTESTOVAT ŠPIČKOVÉ SJEZDOVÉ LYŽE A UŽÍT SI DEN PLNÝ ZÁBAVY NA HORÁCH!

Navštivte testovací centrum Suunto a zdarma otestujte! Podrobnější informace o testovacích centrech naleznete na www.amersports.cz.