Spatna sestra_001 az 003.qxp_Sestava 1 30.01.19 14:48 Strรกnka 3
BAD SISTER Copyright © Sam Carrington 2017 All rights reserved Translation © Nikola Jurníková 2019 Cover design © Stuart Bache, Books Covered Ltd. Cover photographs © Shutterstock ISBN 978-80-249-3829-5
Spatna sestra.indd 4
24/01/19 16:00
Věnováno mé sestře Celii, která není ani trochu špatná.
Spatna sestra.indd 5
24/01/19 16:00
Spatna sestra.indd 6
24/01/19 16:00
PROLOG
Tehdy
Žár ohně jí spaloval obličej. Zvenčí. Zevnitř. Cítila ho na tvářích i v ústech. Vedle ní stál bez hnutí malý chlapec. Visely na něm ohořelé kalhoty pyžama. Upíral tmavé oči k divokým plamenům v prvním patře domu. Pak stočil pohled k oknu ložnice. Uvnitř křičel muž. Ani ona nedokázala odtrhnout pohled. Muž měl podivně zkřivený obličej. Jako na tom slavném obrazu… Výkřik? Bušil do skla. Jeho ústa tvořila velké O. Z černého otvoru vycházel nelidský zvuk. Rukama si svíral tvář, která se mokře leskla. Roztaví se? Vtom zmizel. Chlapec ji chytil za ruku. Odtáhla se a konečně odvrátila zrak od scény před sebou. Probodla ho pohledem. „Cos to udělal?“
7
Spatna sestra.indd 7
24/01/19 16:00
Spatna sestra.indd 8
24/01/19 16:00
KAPITOLA 1
Connie
5. červen, pondělí „Dobrej, slečno. To je ale náhoda, že se potkáváme na svobodě.“ Connie znehybněla. Přestože bylo teplé ráno, z toho hlasu ji rázem rozrazil chlad. Automaticky sklopila hlavu a krátké černé vlasy jí skryly tvář. Mohla pokračovat v cestě a předstírat, že ho neslyšela. Co když ji ale bude sledovat? Pomalu se otočila. Opíral se o zeď u vchodu nádraží – šlachovitý, pohublý od závislosti na heroinu. V puse měl cigaretu a v oparu kouře mhouřil oči. Connie vydechla úlevou, ta trocha vzduchu se jí prodrala mezi semknutými rty. Povolila ramena. Byl to jen Jonesy. Toho zvládne. „Dobrý den, Jonesy. Jak se máte?“ Okamžitě té otázky zalitovala. Důležitě se podívala na hodinky, aby dala najevo, že pospíchá. „Víte, jak to chodí. Není to jednoduchý. Držejí mě zkrátka, ale… pořád lepší než bejt tam.“ Connie nadzvedla obočí. S tím musela souhlasit. „A copak děláte vy, co jste vodešla?“ Tuto otázku nečekala. Odkud ví, že už tam nepracuje? „No… začala jsem s čistým štítem.“ Stočila pohled od něj ke skupince lidí, která mířila ke coletonskému nádraží. Doléhal k ní šum jejich ranní konverzace. Ráda by se k nim přidala, aby setřásla Jonesyho. Nestála o rozpačitý rozhovor. Nechtěla, aby věděl o její nové práci. Sice už si svoje odseděl, ale s někým, koho zavřeli za ozbrojené vloupání, se zrovna teď vybavovat nechtěla. Znovu zkontrolovala čas. „Promiňte, ale musím jít, jinak mi ujede vlak.“ „To je jasný,“ řekl stroze a pokrčil rameny. „Tak třeba příště.“ 9
Spatna sestra.indd 9
24/01/19 16:00
Sam Carringtonová
Connie doufala v opak. „Mějte se hezky.“ Vyrazila ke vchodu do budovy. „Udělali chybu, víte?“ doprovázel ji jeho hlas. „Zachovali se k vám špatně. Nemohla jste za to jenom vy.“ Na pár vteřin zpomalila, ale neotočila se. Vyběhla schody na nástupiště. Její podpatky hlasitě zvonily o kov. Srdce jí bušilo v rytmu kroků.
10
Spatna sestra.indd 10
24/01/19 16:00
KAPITOLA 2
Inspektorka Wadeová
Tohle místo činu aspirovalo na kategorii neobvyklé. Inspektorka Lindsay Wadeová za svou kariéru již viděla mnoho mrtvých těl všude možně a jen tak něco ji nerozházelo. V tomhle případě nešlo o nic prazvláštního ani šokujícího – pachatel jen zjevně chtěl, aby se tělo našlo. Měla z toho pachuť v ústech a kroutil se jí žaludek. Vrah chtěl, aby se o něm vědělo, toužil po pozornosti médií, po záři reflektorů. Takovéhle vraždy bývají plánované, pečlivě promyšlené. A většinou taky nezůstane jen u jedné. V Lindsay všechno bilo na poplach. Odbočili se seržantem Mackem na příjezdovou cestu místní věznice Baymead, která se nacházela šest kilometrů za městečkem Coleton. „Jak dlouho jsou tu měšťáci, Macku?“ Dvaapadesátiletému Charliemu Mackovi od mládí nikdo neřekl jinak než příjmením. Křestní jméno používala jen jeho matka. Listoval v černém zápisníku a pobrukoval neznámou melodii. „První tu byl v sedm třicet pět. V sedm dvacet obdrželi na stanici telefonát strážného, který měl službu u hlavní brány. Slyšel kvílení pneumatik a všiml si neoznačené bílé dodávky. Odjížděla po příjezdové cestě. Myslel si, že tam zas jen někdo blbne. Cesta je volně přístupná, takže se zde často pohybují neznámá vozidla, která nepatří nikomu ze zaměstnanců. Kolem budovy vede pěšinka, kde rádi venčí pejskaři.“ „Prokrista, člověk by čekal, že to tu bude zabezpečené líp.“ „No, nemají tu zvýšenou ostrahu. Jsou daleko za městem, plot je relativně vysoký a přes ostnatý drát nikdo nepoleze – dovnitř ani ven.“ Seržant Mack ukázal z okna na plot, kolem něhož právě jeli. Viděli za ním budovy z červených cihel. Před druhou světovou 11
Spatna sestra.indd 11
24/01/19 16:00
Sam Carringtonová
válkou to tu sloužilo jako vojenský tábor. Ke starému komplexu budov, kde byla ubytována většina vězňů, nedávno přibyla jedna nová, větší, která mezi ostatními vyčnívala. „Kdo našel tělo?“ „Carol Manningová, vězeňská dozorkyně. Přišla jako první na ranní směnu, přibližně v sedm deset. Oběť nalezla při vstupu do objektu. Okamžitě uvědomila strážného.“ „Proč zavolal policii až za dalších deset minut?“ „Byli v šoku… nebyl to hezký pohled. Oběť znali osobně.“ „Hm. Ptali se jich měšťáci, jestli během té doby na nic nesahali? Nezničili důkazy?“ „K ničemu se nepřiznali. Dřív než poldové navíc dorazili další zaměstnanci.“ „Bezva. Takže to nemůžeme vyloučit.“ Lindsay zaparkovala tmavě modré Volvo Estate vedle ostatních policejních aut. Povzdechla si, stáhla dlouhé rudé vlasy do culíku a obratně ho zajistila gumičkou. Poté vystoupila z auta a strčila si ruce do kapes. Důkladně se rozhlédla po okolí, jako na každém místě činu. Mack se nikam nehrnul, čekal, až dokončí rutinní obhlídku terénu. Lindsay nejprve spočinula zrakem na pásce, která vyznačovala místo činu, pak vzhlédla k bílému stanu nad tělem. Před ním stál bledý policista se zápisníkem. Zhluboka se nadechla. Podle vlhkého vzduchu dnes bude opět deštivo. Prudce vydechla. „Tak…“ Otevřela kufr auta a vyndala vybavení, které budou potřebovat k ohledání místa činu. „Podíváme se, jestli na nás zbyly nějaké důkazy.“
12
Spatna sestra.indd 12
24/01/19 16:00
KAPITOLA 3
Connie
Cesta do práce v centru historického městečka Totnes trvala Connie deset minut. Nejdříve se musela vymotat z nádraží postranními uličkami a poté pospíchat do kopce hlavní ulicí. Utřela si pot z čela. Obvykle jezdila dřívějším vlakem, právě proto, aby se vyhnula nedobrovolné ranní rozcvičce. Chůze do kopce jí dala tak jako tak vždycky zabrat. Po několika měsících pojídání jídel z fastfoodů, ohřívaných polotovarů a octových brambůrků na to neměla kondici. Daleko raději se loudala hezky zvolna. Nakonec ale dorazila docela včas, přestože ji zdržel Jonesy. Zastavila se a prohlédla si nablýskanou ceduli u dveří: C. SUMMERSOVÁ – PSYCHOLOŽKA. Obdivovala ji každé ráno, ani po pěti měsících ji to neomrzelo. Jednou to nejspíš přijde, ale zatím ji při pohledu na ni pokaždé zahřálo v břiše. Byla pyšná, že si založila soukromou praxi a získala základnu klientů. Původně uvažovala, že si otevře ordinaci u jedné poradenské psycholožky, s níž se seznámila před sedmi lety během studia – aby ušetřila na počátečních výdajích. Melissa vedla úspěšnou poradnu v Coletonu. Založila ji ihned po dokončení školy, kdežto Connie se rozhodla ještě pokračovat na postgraduální studium forenzní psychologie. Přidat se k Melisse by bylo snazší a levnější, podělily by se o prostor i náklady. Za mnohem větší výhodu ale považovala vlastní nezávislost. Její poradna sídlila v úzké jednopatrové budově mezi zlatnictvím a realitní kanceláří. V přízemí byla kuchyňka a toaleta a v patře místnost, kterou používala jako kancelář a ordinaci pro klienty. Byla malá, ale pro její účely stačila. Po rozsáhlých prostorách věznice to byla znatelná změna. Otřásla se. Jednou snad na své zkušenosti 13
Spatna sestra.indd 13
24/01/19 16:00
Sam Carringtonová
zapomene. Musí hledět do budoucnosti: má novou identitu (příjmení Mooreová vyměnila za jméno matky za svobodna), vlastní poradnu, je nezávislá a nepracuje s trestanci. Opravdu začala s čistým štítem. Nyní pomáhala obětem namísto pachatelům. Vstoupila modrými dveřmi do čekárny a zezadu na ni rázem zaútočil vysoký, ječivý hlas. „Jdete pozdě. Čekám tu deset minut. Všichni na mě civí, jako bych byla cvok.“ Connie se upjatě usmála a ustoupila stranou, aby nechala projít mladou ženu se čtyřletým synem. „Omlouvám se, Steph.“ Nechala si pro sebe, že Steph byla objednaná až na 9:15, a ona tudíž přišla s předstihem. „Tak hlavně že jste konečně tady. Chci to mít rychle za sebou.“ Steph si roztržitě strčila za pravé ucho pramen dlouhých, jemných vlasů. Chytila syna za ruku a táhla ho ke schodům. „Ehm… počkáte chvilku tady, ano? Musím zapnout počítač a připravit ordinaci…“ Ukázala na květované křeslo. Steph se na ni ošklivě podívala, odfrkla si a odvlekla syna k místu na sezení. Posadila si ho na klín. „Dneska jsem na roztrhání. Mám s sebou Dylana, vidíte?“ Podívala se na chlapce, rozcuchala mu kudrnaté světlé vlasy a znovu se zamračila na Connie. „Nemám ho kam dát. Ze školky ho poslali domů, protože má vyrážku.“ Možná si všimla, že Connie nadzvedla obočí, protože rychle dodala: „Nic nakažlivýho. Má atopický ekzém. Nedají si to vysvětlit.“ „Možná by je přesvědčilo potvrzení lékaře.“ „Vždyť víte, že těm já nevěřím.“ Své terapeutce nejspíš také ne. Měla s důvěrou problémy. Connie vyběhla schody, odbočila doprava a otevřela dveře ordinace. Ovanula ji vůně čerstvě posečené trávy. Záměrně umístila osvěžovač vzduchu tak, aby provoněl celou místnost. Vůně měla na klienty uklidňující účinek. Posečenou trávu miluje každý. U Steph se ovšem tato strategie míjela účinkem. Na tu byla nějaká čerstvě posečená tráva krátká. Byla to její třetí konzultace. Předešlé dvě začaly i skončily stejně, ale jejich průběh byl plný překvapení. Připadala si, jako by otevřela bonboniéru bez seznamu, co v které 14
Spatna sestra.indd 14
24/01/19 16:00
Š PAT N Á S E S T R A
pralince je. Musela prostě ochutnat a doufat, že narazí na čokoládovou náplň a ne na želé. Obávala se, že dneska to bude právě želé. Když už nic jiného, jak má vést sezení za přítomnosti dítěte? Zapnula počítač, pověsila sako na věšák, připravila pohodlná křesla a pro Dylana nachystala na zemi pod oknem papír a propisky. Pak zavolala Steph. Během konzultací si nepsala poznámky. Nechtěla, aby ji klienti podezírali, že je zkouší nebo sepisuje nějaké hodnocení. Nechávala je volně mluvit, aktivně s nimi komunikovala a po celou dobu udržovala oční kontakt. Navozovala tím příjemnější atmosféru a dávala najevo, že se upřímně zajímá o jejich problémy. Po skončení hodinové konzultace shrnula hlavní body rovnou do počítače. Zaznamenala případné pokroky, shrnula nevyjasněné otázky a vymyslela individuální plán. Steph vyžadovala zvláštní přístup. Connie ještě nezdolala neproniknutelné hradby, které si kolem sebe Steph léta budovala, a zatím tak neodhalila příčinu jejích obav. Doufala, že dnes učiní pokrok, ale zřejmě nebude mít štěstí. Dylan se se sklopenou hlavou vplížil do místnosti a posadil se na zem k připraveným papírům. Na čtyřleté dítě byl poměrně malý – ne podvyživený, spíše křehký. Bála by se ho obejmout ze strachu, aby mu nezlomila žebra. Steph navenek působila jako přísná matka, ale pro ochranu syna by udělala cokoli. Nebude snadné ji přesvědčit, aby před ním mluvila otevřeně o svých starostech. „Posaďte se, prosím.“ „O čem chcete mluvit?“ Steph vystrčila hranatou bradu. „Co začít tímhle: byla blbost se sem stěhovat! Ten fízl, co mi má pomoct s integrací – nebo co to furt mele za nóbl slovo –, se na mě pěkně vykašlal. V noci jsem nemohla spát, zdají se mi příšerný sny. Bojím se zavřít oči, že ho zase uvidím. Můžete si vybrat, Connie.“ Steph se posadila do křesla. Přerývaně dýchala a zírala do stropu. Connie se sevřel žaludek. Dnes byla jiná. Zdála se rozrušená už teď, nenarůstalo to pozvolna jako jindy. Kde začít? Během hodiny jí musí poskytnout co nejúčinnější pomoc. Rozhodla se, že vloží kontrolu zpět do jejích rukou. Její hněv zjevně z velké části vyvolávala absence nadvlády nad vlastním osudem. „Co z toho vás v tuto chvíli trápí nejvíc?“ 15
Spatna sestra.indd 15
24/01/19 16:00
Sam Carringtonová
„Všechno. A to jsem si takhle narychlo vzpomněla jenom na něco. Věřte mi, že je toho mnohem víc.“ „Naším společným cílem je, abyste si utřídila myšlenky. Teď jsou všechny v jednom chumlu, a dokud nedokážete oddělit jednu od druhé, je těžké určit, které obavy jsou opodstatněné a právem vás znepokojují a které můžete snadno zaplašit. Zkuste se zamyslet, jestli jsou reálné.“ „To sakra jsou.“ Steph se rychle ohlédla. Dylan soustředěně kreslil obrázek. S povzdechem se otočila zpátky ke Connie. „Hmm. Miles mě štve. Šoupl mě do neznámého prostředí, děsně daleko od domova, a čeká, že si nějak poradím. Já vím, neměla jsem v Manchesteru opravdové zázemí, ale znala jsem tam lidi, prostředí. Věděla jsem, na co si mám dát majzla. V téhle díře plné hipíků jsem ztracená.“ Mávala rukama, zřejmě v posměchu vůči obyvatelům Totnes. „Je dobré si uvědomit, odkud pramení váš hněv. U toho můžeme začít.“ Connie se maličko uvolnila. Byl to vlastně dobrý začátek. Klientku sem přestěhovali před dvěma měsíci v rámci programu na ochranu svědků. Její případ měl na starost Miles Prescott. Párkrát se ním setkala osobně. Byl to policista ze staré školy, měl krátce před důchodem. Přijala do své péče dva z jeho svěřenců, Tommyho a Steph. Lidé po změně identity měli v rámci programu nárok na psychologickou péči – chovali nedůvěru vůči svému okolí, ale především se báli. Začínali úplně od začátku, bez rodiny a bez přátel. Nezůstalo jim ani vlastní jméno. Podle toho, co Connie zjistila, Steph měla už dříve problém vybudovat si nějakou vlastní identitu. Teď už vůbec nevěděla, kým vlastně je. Jedinými záchytnými body byli Dylan, Connie a Miles. U Connie měla absolvovat deset konzultací s možností dalších terapií jednou za měsíc. Jakmile tedy jejich pravidelná setkávání skončí, Steph přijde o jednu z mála životních jistot. Jestli má pocit, že Miles pro ni není dostatečnou oporou, bude se cítit osamělá, jako by měla jen sebe a Dylana. Úkolem Connie bylo ji povzbudit, aby si v Totnes našla nové přátele. Musí se „proměnit“ ve Stephanie Cousinsovou. Zbavit se staré identity. Nikdo samozřejmě nezapomene 16
Spatna sestra.indd 16
24/01/19 16:00
Š PAT N Á S E S T R A
na to, kým je a odkud pochází. To by ani nebylo správné – pokud má ale Steph dovést k tomu, aby tu úspěšně zapadla, bude jí muset pomoct vybudovat nový život „Jak to tedy teď máte s Milesem?“ „Myslím, že už mě má plné zuby. Nechce se mnou ztrácet čas. Prý mi nemůže být pořád za zadkem. Měla bych prý být pozitivní a přijmout novou realitu s otevřenou náručí.“ Pokračovala šeptem: „Hajzl! Riskovala jsem krk, abych jim pomohla. Díky mému svědectví zabásli drogového dealera. Nebude mít klid, dokud se mi nepomstí. Měla jste vidět, jak se na mě díval. Nejradši by mě tenkrát na místě zabil, a taky pořád může, jestli někdy zjistí, kde jsme… Miles mě má chránit, ne? Místo toho se na mě vykašle, když už se mu nehodím.“ „Máte pocit, že vás opustil?“ „Co byste řekla?“ Connie se zamyslela. Položila loket na opěradlo křesla a opřela si bradu do dlaně. „Nejsem si jistá, jestli bych to tak popsala. Možná se drží zpátky, abyste vyšla ze své ulity…“ „No… přišla jsem přece do tohohle zapadákova a ten je od mý ulity pořádně daleko. Práskla jsem svýho kluka a svědčila proti jednomu z největších gangů v Manchesteru – tomu já říkám vyjít z ulity. A to není všechno. Teď hlavně chci…“ Steph odvrátila hlavu. Connie zahlédla na jejím dolním rtu kapičky krve od toho, jak do tenké kůže zaťala zuby. „Pokračujte. Co chcete teď?“ Steph si utřela ret rukou a podívala se na Connie. Oknem pronikaly paprsky slunce a zvýraznily neobvyklý jantarový odstín jejích očí. „Chci, aby někdo chránil mě. Chci být v bezpečí. Aby mě on nedostal.“ „No, proto vás sem poslali… aby na vás nemohl přítel ani nikdo z gangu. Miles zařídil…“ „Ne. Tyhle nemyslím. Miles nezařídil vůbec nic, kromě pitomýho rozsudku. Možná si myslí, že jsme tu s Dylanem v bezpečí. Ale když mě teď nechá napospas osudu, dostane se ke mně.“ Její pohled potemněl a zamrzl. Ocitla se snad na jiném místě, v jiném čase? Očividně se něčeho bála. 17
Spatna sestra.indd 17
24/01/19 16:00
Sam Carringtonová
„Když nemluvíte o bývalém příteli ani o gangu, tak o kom?“ Connie se předklonila. „Steph.“ Položila jí ruku na koleno. Nic. Nereagovala, byla jako v transu. „Stephanie,“ oslovila ji rázněji. Steph se na ni podívala. „Promiňte. Zasekla jsem se.“ „Kde? Kde jste byla?“ „Tam.“ Otřásla se a zabalila se do rozepnuté mikiny. Promluvila hrobovým hlasem: „S ním.“ „Cože? S kým?“ „S Brettem.“ Tvářila se, jako by jí vyslovení toho jména působilo bolest. Rozhostilo se mezi nimi ticho. Connie čekala, jestli to dále rozvede. Klientka však zřejmě opět byla mimo, zírala jako by skrz zeď do dálky. Zničehonic se bez varování zvedla, přešla k oknu a zvedla syna. Chvíli s ní zápasil ve snaze sebrat ze země svůj obrázek. Okřikla ho, aby se nehýbal. Pak se otočila ke dveřím. Connie vstala a volala za ní: „Steph, máte ještě půl hodiny. Měly bychom pokračovat, neodcházejte ještě!“ Steph běžela ze schodů se synem v náruči. Dole se obrátila. V očích měla slzy. „Přijde si pro mě. Dokončí, co začal. Vím to.“ „Jak?“ „Nedělejte si starosti, Connie.“ Měla bezbarvý tón. „Nemůžete mi pomoct.“ Connie pořád ještě stála na nejvyšším schodu, když se vchodové dveře s prásknutím zabouchly. Seběhla dolů a otevřela je. Steph právě mizela v davu na náměstí. Co se stalo? Předpokládala, že se klientka bojí gangu bývalého přítele. Dnes se ale dozvěděla něco nového. Musí vše rychle zapsat, dokud to má v živé paměti. V záznamech, které jí poskytl Miles, nebyla zmínka o žádném Brettovi, určitě. Prostudovala si je důkladně. Nebylo to dlouhé čtení. Nejvíce se dozvěděla o bývalém příteli a doposud identifikovaných členech gangu. Co se rodiny týče, matka byla v domě s pečovatelskou službou, otec byl nezvěstný a sourozence neměla. Vrátila se do ordinace, aby dala dohromady otázky, které jí vrtaly hlavou, jenomže vzápětí se ozval zvonek. Povzdechla si, zmáčkla 18
Spatna sestra.indd 18
24/01/19 16:00
Š PAT N Á S E S T R A
tlačítko a bez ověření pustila návštěvníka dovnitř. Doufala, že se vrací Steph a bude chtít dokončit sezení. Podle kroků však po schodech nestoupal jen jeden dospělý. Rychle přešla ke dveřím, zprudka je otevřela a automaticky vyjekla, když za nimi objevila dva úplně cizí lidi.
19
Spatna sestra.indd 19
24/01/19 16:00
KAPITOLA 4
Connie
„Dobré ráno. Promiňte, že jsme tady bez ohlášení.“ Drobná zrzka ve věku kolem třiceti pěti let se netvářila nijak zvlášť omluvně. Stoupla si před Connie a ukázala odznak. „Jsem inspektorka Wadeová a tohle…,“ ukázala palcem za sebe, „je seržant Mack.“ Odtrhla pohled od inspektorky a podívala se na vysokého muže za ní. Výškový rozdíl působil téměř komicky. „Ehm… pojďte dál.“ Z náhlého odchodu klientky a příchodu detektivů byla celá nesvá. Pustila je dovnitř a zavřela dveře. Určitě už seržanta Macka viděla, ale nemohla si vzpomenout kde. Na jednání s policií byla zvyklá, většinou si ale předem domluvili schůzku. Tohle nečekala. Možná potřebovali soudního znalce nebo profil pachatele. V minulosti již párkrát pomáhala s vyšetřováním jako externí poradkyně. Naposledy ještě pracovala ve věznici. Něco jí ale říkalo, že tady jde o něco jiného. Policie ji vždy předtím kontaktovala telefonicky. „Jak vám můžu pomoct?“ Connie si sedla za stůl, aby mezi nimi vytvořila bariéru a získala kontrolu nad situací. Seržant Mack si sedl na místo, z něhož před chvílí utekla Steph. Jeho dlouhé nohy dosáhly ke stolu. Zato inspektorka Wadeová přecházela s rukama v kapsách kalhot po místnosti. Zastavila se u zdi se zarámovanými diplomy. „Pracovala jste ve věznici Baymead,“ řekl seržant. Listoval zápisníkem. „Jako vedoucí psycholožka.“ „Ano. Oficiálně jsem odešla na začátku roku.“ Zavrtěla se na židli. „Řeknete nám proč?“ Vážně? Musí jim to vysvětlovat? 20
Spatna sestra.indd 20
24/01/19 16:00
Š PAT N Á S E S T R A
„Z osobních důvodů. Předtím jsem byla šest měsíců na nemocenské dovolené. Práce tam…,“ podívala se mírně doprava a hledala vhodná slova, „… už pro mě nebyla lákavá.“ „Práce se zločinci není lákavá snad pro nikoho, paní Summersová.“ „Přesto s nimi pracujete, seržante Macku.“ Podívala se mu zpříma do očí. Nesnesla, aby někdo zpochybňoval její volbu povolání. „Ale já s nimi nepracuju. Posílám je za mříže. A nepovažuju to za lákavou práci. Je to moje občanská povinnost.“ Pochopitelně. Podobnou odpověď by jí poskytla většina policistů. Dala by ruku do ohně za to, že není zcela upřímný. „Chcete si dál povídat o tom, kdo má lepší motivaci ke své práci,“ zeptala se medovým hlasem, „nebo přejdeme k důvodu, proč jste tady?“ Od zdi s diplomy se ozvalo uchichtnutí. Inspektorka Wadeová přesunula prázdné křeslo a posadila se vedle seržanta. Usmála se na Connie. „Myslím, že důvod vašeho odchodu měl hodně co dělat s Erikem Hargreavesem. Říkali mu Ricky. Mám pravdu?“ Connie pevně sevřela opěradla židle. Smrskl se jí žaludek. Čeho se dopustil tentokrát? A co je důležitější, co si bude pro změnu klást za vinu ona sama? Další zločin? Útok, nebo nedejbože vraždu? Zrychleně dýchala, hrozilo, že ji přemůže panika. Dýchej. Uvolni se. Pustila židli a zhluboka se nadechla. Její reakce byla přehnaná, neměla žádný konkrétní důvod k obavám. Byl stále za mřížemi. Nebo ne? V duchu se snažila spočítat, kolik času mu zbývá do konce trestu, ale přes rozbouřené myšlenky to nedokázala. Detektivové ji pozorovali a čekali na její odpověď. Chtěli slyšet příběh, na který se tak moc snažila zapomenout. Ricky. To jméno vyvolávalo bolestné vzpomínky. „Jeho případ k tomu rozhodně přispěl. Není to příjemná situace. Doporučíte něčí propuštění a on o pár dní později znásilní ženu.“ Uhnula pohledem. Nechtěla na to myslet a už vůbec o tom mluvit. Co si ta nešťastnice musela vytrpět a jak se asi cítila, když zjistila, že toho muže nedávno pustili z vězení? Určitě nenávidí všechny, kteří dopustili jeho návrat mezi lidi – včetně Connie. To ona ho doporučila komisi pro podmíněné propuštění… Nevědomky si třela zápěstí. Měla na něm rudou skvrnu. 21
Spatna sestra.indd 21
24/01/19 16:00
Sam Carringtonová
„To opravdu není, paní Summersová,“ řekl seržant ohleduplně. V jeho hlase však cítila náznak nesouhlasu. Nejspíš jí to taky kladl za vinu. „Říkejte mi Connie, prosím.“ Formální oslovení ji znervózňovalo. „Jsme tady proto,“ vstoupila do toho stroze inspektorka Wadeová, „že řešíme případ vraždy…“ „To ne! Jak? Jak se mu povedlo někoho zabít?“ Connie složila hlavu do dlaní. „Promiňte, ale to si špatně rozumíme. Není vrah.“ Inspektorka přimhouřila oči a předklonila se. „Je oběť.“
22
Spatna sestra.indd 22
24/01/19 16:00
Sam Carringtonová ŠPATNÁ SESTRA Z anglického originálu Bad Sister, vydaného nakladatelstvím HarperCollinsPublishers v Londýně roku 2017, přeložila Nikola Jurníková Obálku podle originální předlohy upravila Soňa Šedivá Redigovala Jana Kunová Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 288 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 446. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz
Spatna sestra.indd 288
24/01/19 16:00