0038456 by Knižní klub

ginny naporad_003 9/1/17 11:02 AM Stránka 1

BENJAMIN LUDWIG

Nejoriginálnejší hrdinka posledních let na cestě za domovem

přeložil Radovan Zítko

GINNY NAPORAD.indd 4

18/08/17 14:35

Mé ženě Ember, jež měla otevřené srdce.

GINNY NAPORAD.indd 5

18/08/17 14:35

18.54, ÚTERÝ 7. ZÁŘÍ

Umělohmotné elektronické miminko ne a ne přestat brečet. Moji rodiče Napořád tvrdili, že by mělo být podobné opravdovému miminku, ale není. Nedokážu ho utěšit. I když ho houpu. I když mu vyměním plenku a dám mu z lahve. A když udělám pšš, pšš, pšš a dovolím mu ocucávat prst, jenom se zatváří hloupě a pořád řve a řve. Znovu ho podržím v náručí a v mozku si opakuju hezky opatrně, hezky opatrně. Potom vyzkouším všechno, co dělávala Gloria, když jsem vyšilovala já. Pak mu hlavičku podložím rukou a pohupuju se na špičkách nahoru a dolů. „To bude dobrý. To bude dobrý,“ zvedám a snižuju hlas, jako bych zpívala. A pak: „To je neštěstí.“ Ale ono stejně ne a ne přestat. Položím ho k sobě na postel, a když pláč zesílí, začnu hledat svoji Mimi pannu. Tu skutečnou. I když vím, že tady není. Nechala jsem ji u Glorie v bytě, ale z brečících mimin jsem vážně moc neklidná, takže ji hledat musím. Je to jako pravidlo, co mám v mozku. Podívám se do šuplíků. Podívám se do skříně. Podívám se na všechna místa, kde by Mimi panna mohla být. Dokonce i do kufru. Ten je velký, černý a má tvar krabice. Vytáhnu ho zpod postele. Zip je na kufru kolem dokola. Ale moje Mimi panna uvnitř není. Zhluboka se nadechnu. Musím ten pláč zastavit. Když ho dám do kufru a dost ho obložím dečkami a plyšáky a zasunu

GINNY NAPORAD.indd 7

18/08/17 14:35

BENJAMIN LUDWIG

kufr zpátky pod postel, už ho možná neuslyším. Bude to podobné, jako bych si ten hluk uklidila v mozku. Protože mozek je v hlavě. Je to strašně tmavé místo, kde kromě mě nikdo nic nevidí. A tak to udělám. Položím umělohmotné elektronické miminko do kufru a popadnu několik deček. Dečky, polštář a několik plyšových zvířat mu dám na obličej. Myslím si, že za několik minut hluk přestane. Totiž abyste mohli brečet, musíte být schopní dýchat.

GINNY NAPORAD.indd 8

18/08/17 14:35

19.33, ÚTERÝ 7. ZÁŘÍ

Dosprchovala jsem se, ale umělohmotné elektronické miminko pořád pláče. Mělo už být zticha, ale není. Moji rodiče Napořád sedí na gauči a dívají se na film. Moje máma Napořád má nohy ve kbelíku s vodou. V poslední době říká, že je má nateklé. Vejdu do obývacího pokoje, postavím se před ni a čekám. Protože je to žena. Mnohem lépe vycházím se ženami než s muži. „Ginny,“ osloví mě moje máma Napořád a táta Napořád přitom zmáčkne pauzu. „Co se děje? Vypadá to, jako bys chtěla něco říct.“ „Ginny,“ ozve se můj táta Napořád, „neoždibovala sis zase ruce? Krvácejí ti.“ Byly to dvě otázky, takže mlčím. Pak moje máma Napořád řekne: „Ginny, co se stalo?“ „Už to umělohmotné elektronické miminko nechci,“ odpovím. Shrne si vlasy z čela. Její vlasy se mi moc líbí. V létě mi dovolila, abych jí zkusila udělat copánky. „Začala ses sprchovat skoro před čtyřiceti minutami,“ řekne. „Zkoušela jsi to zastavit? Tumáš. Podrž si to tam, než dojdeme pro náplasti.“ Podá mi papírový ubrousek. „Dala jsem mu z lahve a třikrát jsem mu vyměnila plenku,“ ozvu se. „Houpala jsem ho a ono ne a ne přestat plakat, tak jsem ho –“ Pak se odmlčím.

GINNY NAPORAD.indd 9

18/08/17 14:35

BENJAMIN LUDWIG

„Vydává teď jiný zvuk,“ řekne můj táta Napořád. „Nevěděl jsem, že se může ozývat tak nahlas.“ „Mohla bys prosím ten pláč zastavit?“ obrátím se na svou mámu Napořád. A pak zopakuju: „Prosím?“ „Je skvělé, že nás žádáš o pomoc,“ řekne moje máma Napořád. „Patrice by na tebe byla pyšná.“ Daleko z chodby znova slyším pláč, a tak začnu hledat místa, kde se můžu schovat. Vzpomenu si totiž, že Gloria vždycky v bytě vycházela z ložnice, když jsem Mimi pannu nedokázala utěšit. Zvlášť když u sebe měla mužského přítele. Někdy když plakala a já Glorii slyšela přicházet, brávala jsem svou Mimi pannu a vylézala s ní oknem. Pevně chytím ubrousek a zavřu oči. „Pokud ho utišíte, budu vás o pomoc žádat pořád,“ řeknu a pak oči zase otevřu. „Půjdu se podívat,“ řekne můj táta Napořád. Vstane. Když prochází kolem mě, schoulím se do klubíčka. Pak mi dojde, že to není Gloria. Se zvláštním výrazem se na mě podívá a vyjde na chodbu. Slyším, jak otevírá dveře do mého pokoje. Pláč znovu zesílí. „Nevím, jestli ten nápad zabral,“ řekne moje máma Napořád. „Chtěli jsme vyzkoušet, jaké to bude, mít doma skutečné dítě, ale nevyvíjí se to podle plánu.“ U mě v pokoji teď už pláč hlasitější být nemůže. Můj táta Napořád se vrací. Jednu ruku má ve vlasech. „Dala ho do kufru,“ řekne. „Cože?“ „Musel jsem jít po hlase. Nejdřív jsem ho nikde neviděl. Nacpala ho tam s pár dekama a plyšákama, zapnula ho na zip a pak ho strčila zpátky pod postel,“ pokračuje. „Ginny, proč jsi to, proboha, udělala?“ zeptá se moje máma Napořád. „Ono ne a ne přestat,“ řeknu. „Ano, ale –“

GINNY NAPORAD.indd 10

18/08/17 14:35

GINNY NAPOŘÁD

Můj táta Napořád ji přeruší. „Podívej, všichni se tady zcvokneme, jestli to neskončí. Pokoušel jsem se ho utišit, ale ani mně to nešlo. Myslím, že jsme překročili bod, odkud není návratu. Zavoláme paní Winklemanové.“ Paní Winklemanová učí zdravotní výchovu. „Prý Ginny dneska dopoledne dávala krizové telefonní číslo,“ řekne moje máma Napořád. „Na nějakém papíře. Koukni se jí do batůžku.“ Můj táta Napořád vyjde na chodbu a znovu otevře dveře ke mně do pokoje. Zakryju si uši. Vrátí se s mým školním batůžkem v ruce. Moje máma Napořád ten papír najde a vyndá si telefon. „Paní Winklemanová?“ slyším ji. „Ano, tady Ginnyina máma. Omlouvám se, že volám tak pozdě, ale bohužel máme problém s miminkem.“ „Neboj, holčičko Napořád,“ povídá mi můj táta Napořád. „Za pár minut bude po všem a pak se můžeš připravit do postele. Mrzí mě, že je to tak náročné a stresující. Opravdu jsme si mysleli –“ Moje máma Napořád odloží telefon. „Prý má vzadu na krku dírku. Do ní se musí strčit kancelářská svorka, je tam tlačítko, kterým se vypne.“ Můj táta Napořád se zastaví v pracovně, pak se znovu ukáže a odejde chodbou do mého pokoje. Začnu počítat. Když se dostanu k dvanácti, pláč přestane. A teď zase můžu dýchat.

GINNY NAPORAD.indd 11

18/08/17 14:35

14.27, STŘEDA 8. ZÁŘÍ

Když jsem měla čtvrtou hodinu, což jsou společenské vědy, přišla mi do třídy předat vzkaz paní Lomosová. Je to moje výchovná poradkyně. Má velké kruhové náušnice a nosí spousty make-upu. „Do školy dnes přijdou na schůzku tvoji rodiče,“ oznámila. „Pak tě odvezou domů, takže když si vyslechneme odpolední hlášení a zazvoní zvonek, prostě zůstaň se slečnou Danou v učebně číslo pět. Můžeš si tam chvilku dělat úkoly. Zavolají si tě dovnitř. Chtějí tě mít u toho.“ Takže právě teď jsem v učebně číslo pět, kam se všemi ostatními speciálními dětmi chodím na část angličtiny. Mám totiž autismus a vývojová postižení. Včera mi nikdo neříkal, že by dnes měla být nějaká schůzka. Myslím, že se bude týkat umělohmotného elektronického miminka. Slečna Dana má službu u autobusů. Vidím ji za oknem, má na sobě oranžovou vestu. Stojí vedle autobusu číslo 74. Což je můj autobus. Za ním a před ním jsou ostatní autobusy. Nastupujou do nich celé zástupy dětí. Na chodbě se na tréninky připravujou všechny děti, které dělají sport. Alison Hillová a Kayla Zadambidgeová už odešly. Obě jsou těmi zbylými dětmi, které chodí do učebny číslo pět se mnou a s Larrym. Autobusy většinou odjedou před půl třetí, ale tři minuty nestačí, abych se dostala na internet. Už se o to pokouším

GINNY NAPORAD.indd 12

18/08/17 14:35

GINNY NAPOŘÁD

dlouho, ale nemám dovoleno internet používat bez dospělého. Jednou, když jsem byla u Carly a Mikea, jsem si dala Carlin laptop pod svetr a odnesla si ho do skříně. Psala jsem do Googlu Gloria LeBla– a vtom se dveře otevřely a Carla mě našla. Laptop si vzala, a když jsem vstala, vylítla na mě a křičela a ječela. A mě to vystrašilo, vážně mě to moc vystrašilo. A tak jsem jednou ve škole, když jsem dělala referát o kočkovitých šelmách, zkusila googlovat Gloria hlavně prodává mainské mývalí kočky, protože tím si Gloria vydělává. Ale učitelka mě chytila, a když jsem přešla na tuhle novou školu k domu Napořád, moji noví rodiče Napořád mi řekli, že na internet nemůžu nikdy, protože mě chtějí udržet v bezpečí. Maura pak řekla, že ona i Brian mě mají moc rádi a že na internetu prostě není bezpečno. Prostě tam není bezpečno, protože víme, že hledáš Glorii, chtěla říct ve skutečnosti, i když tu poslední část nevyslovila. A moje máma Napořád má pravdu, protože Gloria je zpátky v bytě s mojí Mimi pannou. Nevím, v jakém městě ten byt je. Potřebuju zjistit, jestli moji Mimi pannu našla, nebo jestli to trvalo moc dlouho a já mám moc velké zpoždění. Pokud nemám zpoždění, musím ji rychle vyndat z kufru a znovu se o ni výborně starat, protože Gloria občas na celé dny odchází pryč. A k tomu k ní chodí spousta mužských přátel. A ona se rozčiluje a rozdává rány. A k tomu Donald, když je ve městě. Vážně bych si tu přála být častěji, ale nemůžu, říkávala mi Crystal psaná s C, když jsem jí vyprávěla o tom, co Gloria dělá. Tak se výborně starej o svou Mimi pannu, jak říká tvoje mamka. Vždycky to bude tvoje miminko, ať se stane cokoli. Vynořím se z mozku a začnu si oždibovat prsty. Dovnitř vejde Larry. Položí si batůžek na lavici, výztuhami rukou se opře o stěnu a posadí se. Výztuhy jsou něco jako berle, ale máte je připevněné na těle. Larry s nimi vypadá jako luční koník. Má hnědé vlasy a hnědé oči. Já mám zelené

GINNY NAPORAD.indd 13

18/08/17 14:35

BENJAMIN LUDWIG

oči. K tomu pořád zpívá a nemá rád matiku tolik jako já. „Hej, bejby,“ řekne. A tak odpovím: „Larry, nejsem žádné bejby. Je mi třináct let. Ještě sis nevšiml? Tohle je otrava.“ Otrava znamená, když něco pořád dokola opakujete a lidi to dráždí, jako když mi Patrice pořád říkala, že jsem sama byla trochu jako mimi panna, když jsem byla v bytě s Glorií. To říkala, když jsem se jí snažila vysvětlit, že ji potřebuju jet zkontrolovat. Vůbec to nepochopila. Larry si protáhne ruce a zívne. „Ty vole, to je únava. Dnešek byl strašně dlouhej,“ řekne. „Musím tu zůstat, dokud mě nevyzvedne máma, pak pojedeme na ségřin volejbalovej trénink.“ „Při čekání by sis měl udělat úkoly,“ řeknu, protože to mi přikázala paní Lomosová. Vyndám si čítanku a nalistuju stranu 57, kde je básnička od Edgara Allana Poea. „Né,“ odpoví Larry. „Podívám se na svou facebookovou stránku. Včera jsem si ji založil.“ Vstane, dá si ruce zase do výztuh a přejde k počítači. Sleduju ho očima. „Máš facebookovou stránku?“ zeptá se Larry, když si sedne k počítači. Ani se neotočí. Píše na klávesnici. Podívám se na vlastní ruce. „Ne,“ řeknu. „Tak to by sis ji měla založit, bejby.“ Podívá se na mě. „Hele, ukážu ti to. Všechny super děcka tam jsou, víš, která bije?“ Larry pořád opakuje víš, která bije? Myslím, že vědět, která bije, se hlavně jenom tak říká. „Nemám dovoleno chodit na internet bez někoho dospělého,“ odpovím. „Jasně. Vzpomínám si,“ řekne Larry. „Proč ti to rodiče nechtějí dovolit?“ „Protože na internetu je Gloria.“ „Kdo je Gloria?“ „Gloria je moje rodná máma. Dřív jsem bydlela u ní.“

GINNY NAPORAD.indd 14

18/08/17 14:35

GINNY NAPOŘÁD

Pak přestanu mluvit. „Je lehký ji najít?“ zeptá se Larry. Zavrtím hlavou. „Ne,“ řeknu. „Zkoušela jsem ji na internetu najít třikrát, když jsem byla v jiných domech Napořád, ale pořád mě někdo přerušuje.“ „Jak že se jmenuje?“ zeptá se Larry. „Gloria,“ řeknu. Cítím, že sama vstávám. Cítím se rozrušená a připravená, protože vím, že Larry mi pomůže. „Gloria, a dál?“ Předkloním se a ze strany, přes okraj brýlí se na něj podívám. Shrnu si vlasy z obličeje, ale spadnou zpátky. Škoda, že nemám gumičku. „Gloria LeBlancová,“ řeknu. Naposledy jsem jméno LeBlancová vyslovila už dávno. Protože tak jsem se jmenovala dřív. Jako bych původní Ginny opustila, když jsem začala bydlet u nových rodičů Napořád. U Briana a Maury Moonových. Teď se jmenuju Ginny Moonová, ale některé části původní Ginny u mě zůstaly. Takže jako by se ze mě stala původní Ginny Moonová. „Jak se to píše?“ zeptá se Larry, a tak mu to hláskuju. Larry mačká klávesy, pak odstoupí a ukáže na židli. Posadím se. A uvidím ji. Glorii, která mě mlátila a pak mě objímala a brečela. Glorii, která mě pořád nechávala samotnou v bytě, ale dávala mi žůžo věci k pití, když jsme se na gauči dívaly na filmy s nestvůrami, a která říkala, že si na ni jen tak někdo nepřijde, ať si lidi říkaj cokoli, protože dodělat si maturitu pro ni bylo lehký jako facka, načež jsem si v mozku vždycky představila, jak rozdává rány každému, kdo se k ní přiblíží. Glorii, druhého nejstrašlivějšího člověka, kterého znám. Glorii, svou rodnou mámu. Gloria má hlavně jinou košili a účes, ale aspoň má po celé stránce fotky mainských mývalích koček. A Gloria má pořád brýle a je vážně strašně hubená jako já. Neviděla jsem ji, ani jsem s ní nemluvila od doby, kdy mi bylo devět let. Tehdy

GINNY NAPORAD.indd 15

18/08/17 14:35

BENJAMIN LUDWIG

přijela policie a Gloria řekla: „Moc mě to mrzí! Moc mě to mrzí, Ginny!“ Právě teď je mi třináct let, ale 18. září mi bude čtrnáct, to je od zítřka za devět dní, protože: 18. září – 9. září ———————– 9

A k tomu, devět let mi bylo, když začalo moje první Napořád. Hlavně, ty dva měsíce se vykrátí. „Bejby?“ řekne Larry. Mluví na mě. Vynořím se z mozku. „Cože?“ ozvu se. „Chceš zjistit, jestli je na chatu?“ Jsem rozrušená. Protože na chatu se dá mluvit. Larry ukáže někam na obrazovku. „Tady,“ řekne. „Prostě klikni sem.“ A tak tam kliknu a uvidím místo, kam můžu psát. „Napiš, co jí chceš říct,“ poradí mi Larry. „Prostě ji pozdrav a na něco se jí zeptej.“ Nechci ji zdravit. Místo toho napíšu otázku, kterou pořád pokládám všem a které nikdo nikdy, vůbec nikdy nerozumí: Našla jsi mou Mimi pannu?

A pak čekám. „Musíš kliknout na Odeslat,“ řekne Larry. Ale ve skutečnosti ho neslyším, protože obrázky policie a Glorie a kuchyně se pohybujou tak rychle, že nic jiného nevidím. Znovu se ponořím do mozku. Vidím Glorii s obličejem připlácnutým ke stěně a taky policii, která ji tam drží. Vidím vylomené dveře a světlo, které přichází zvenku, a dvě kočky, které utíkají pryč. Nepamatuju si jaké. „Prosím tě,“ slyším Larryho. „Odkliknu to za tebe.“

GINNY NAPORAD.indd 16

18/08/17 14:35

GINNY NAPOŘÁD

Vidím, jak se přede mnou na obrazovce pohybuje šipka. Dotkne se tlačítka odesílání a pak začnu počítat, protože když se něco může stát, potřebuju vědět, do kolika napočítám, než to přijde, zvlášť když je to odpověď, na kterou čekám celé čtyři roky. Uběhne šest vteřin. Pak se pod slovy, která jsem napsala já, objeví další slova. Píše se tam: Jsi to ty Ginny?

Ale to není odpověď na moji otázku. Chci si oždibovat prsty, ale to nejde, protože na obrazovce je otázka a já jsem teď na řadě se psaním. A tak napíšu: Ano, jsem to já Ginny. Neodpověděla jsi mi na otázku. A kliknu na Odeslat, jak mi to ukázal Larry. Pak se na obrazovce počítače objeví další slovo. Je napsané velkými písmeny a křičí. Je to tohle slovo: JO!

A pak: JO NAŠLI JSME TVOJI MIMI PANNU KDE SAKRA JSEŠ?!

Chci napsat Staráš se o ni dobře? ale ruce se mi teď třesou tak, že mě nechtějí poslechnout. A k tomu se Gloria na něco zeptala. Třikrát otevřu a sevřu dlaně a pak si je dám mezi kolena a vyndám je a napíšu: V učebně číslo pět s Larrym. A ona pak napíše: KDO JE LARRY JAKOU MÁŠ ADRESU?

Teď už si oždibuju prsty. Musím, protože ani o Larrym, ani o tom, kde bydlím, nechci mluvit. Chci mluvit jenom o své

GINNY NAPORAD.indd 17

18/08/17 14:35

BENJAMIN LUDWIG

Mimi panně. Protože i když Gloria odpověděla JO! a NAŠLI JSME TVOJI MIMI PANNU, nevím, jestli říká pravdu, ani jestli je moje Mimi panna v pořádku. Gloria je totiž nespolehlivá a nedůsledná a často lže. A tak ještě dvakrát otevřu a sevřu dlaně a vzpomenu si, že mám dýchat. Pak napíšu: Larry je můj kamarád. Cedrová 57 Greensbor– Přestanu psát, protože na chodbě slyším slečnu Danu. Slyším, že s někým mluví. Myslím, že s další učitelkou. To znamená, že mě za chviličku chytnou. „Bejby?“ řekne Larry. Stojí vedle mě. V hlase má úzkost. Tak napíšu: Musím jít, ale hned co kliknu na Odeslat, chci se vrátit a taky říct Mohla bys mi, prosím, prosím, prosím, přivézt moji Mimi pannu? ale nejsem na řadě a slečna Dana teď každou chvíli přijde. Rychle vstanu, chci jít pryč od počítače. Pak se někdo dotkne mého ramene a já se schoulím do klubíčka. Málem spadnu. Když vidím, že to je jenom Larry a nikdo mi neubližuje, dám ruku dolů a znovu se podívám na obrazovku, kde je vidět další slovo. Píše se tam: MANICMYVAL.COM

A pak: TAM MĚ NAJDEŠ KDYBY NÁHODOU.

Pak: KAŠLU NA TO VYRÁŽÍM BUDU TAM ZEJTRA.

Podívám se stranou. Nevidím Glorii, ani byt, ani svou Mimi pannu. Vidím jenom Larryho s jednou rukou vyndanou z výztuh a dlaní vysoko ve vzduchu. „Ty brďo, já čumím,“ řekne. „Jsi v poho? Pojď, musíme si sednout a vyndat učebnice.“

GINNY NAPORAD.indd 18

18/08/17 14:35

GINNY NAPOŘÁD

Pak se kousne do rtu a řekne: „Ten počítač vypnu. Nečil se na mě, jo?“ Natáhne se a jednu ruku dá na myš a klikne na slova Odhlásit se a pak klikne na X nahoře v rohu obrazovky. Přejde ke svojí lavici a posadí se. Odsunu židli, vstanu, otřu si špínu z rukou a podívám se na obrázek s Edgarem Allanem Poem. Vejde slečna Dana. „Ginny, tvoji rodiče už se s tebou můžou setkat,“ řekne, „v kanceláři paní Lomosové.“ Vstanu, vezmu si tašku a odejdu z místnosti. Na chodbě se rozeběhnu. Běžím a prsty se dotýkám stěny. Mám pocit, že spadnu, když se něčeho nebudu dotýkat, a tak bez přestávky běžím a běžím. Pořád jsem rozrušená, ale taky se bojím. Protože přijede Gloria. Sem ke mně do školy.

GINNY NAPORAD.indd 19

18/08/17 14:35

14.50, STŘEDA 8. ZÁŘÍ

Moji rodiče Napořád jsou přede dveřmi maličké kanceláře paní Lomosové. „Pojďme do zasedací místnosti, Ginny,“ řekne paní Lomosová. Uděláme pět kroků do zasedací místnosti, která je na druhé straně chodby. Moji rodiče Napořád se posadí ke stolu, a tak se posadím taky. „Ahoj, Ginny,“ řekne moje máma Napořád. „Ahoj,“ odpovím jí. Sedí s rukama na ohromném kulatém břiše, které je velké jako míč na basketbal. Můj táta Napořád má taky velké břicho, má kulatý obličej, ale nemá bílý plnovous ani nos jako třešinku. „Ginny, tvoji rodiče si přišli promluvit o tom, co se stalo včera večer s elektronickým miminkem,“ řekne paní Lomosová. Posadím se a čekám, až promluví. Ale oni nezačínají. „Dozvěděla jsem se od nich, že jsi ho dala do kufru,“ řekne paní Lomosová. „Je to pravda?“ „Myslíte umělohmotné elektronické miminko?“ zeptám se. Zvláštně se na mě podívá. „Ano, samozřejmě,“ řekne. „Tak to ano,“ odpovím. „Proč jsi ho tam dávala?“ Pevně zavřu pusu, aby mi nikdo nemohl nakukovat do mozku. Pak se na paní Lomosovou podívám přes vršek brýlí. „Protože ječelo,“ řeknu. „Proto ses rozhodla schovat ho pod všechny svoje deky a zapnout kufr na zip?“

GINNY NAPORAD.indd 20

18/08/17 14:35

GINNY NAPOŘÁD

„Ne,“ řeknu. „Tu prošívanou jsem nechala venku.“ Protože moje prošívaná deka je jediná věc, která mi zbyla z bytu. Gloriina vlastní francouzácká máma jí pomáhala deku dělat, když se mnou utekla do Kanady po tom, co mě měla v nemocnici. Udělaly ji společně pro mě a pro nikoho jiného. Pořád jsem do ní zavinovala svoji Mimi pannu. „Dobrá, ale proč jsi nezkusila to miminko utěšit?“ zeptá se paní Lomosová. „Ale já se to umělohmotné elektronické miminko utěšit snažila,“ řeknu. „Dělala jsem pšš, pšš, pšš tak, jak se má, a chtěla jsem mu dát prst, ale dírka v puse se mu neotevřela. Taky jsem mu dala lahev.“ „A to nezabralo?“ Zavrtím hlavou, jako že ne. „Dělala jsi ještě něco jiného, abys to miminko utišila?“ řekne můj táta Napořád. Znova pevně zavřu pusu, aby nikdo neviděl dovnitř. Podruhé zavrtím hlavou. Protože lhaní se dělá pusou. Lež je něco, co říkáte. „Určitě?“ zeptá se. „Pořádně se zamysli.“ A tak se pořádně zamyslím. Nad tím, že musím nechat pusu zavřenou. „Ginny, uvnitř elektronického miminka je počítač,“ řekne paní Lomosová. „Zaznamenává, kolikrát miminko nakrmíš a vyměníš mu plenku i jak dlouho pláče. Zaznamenává dokonce i údery a otřesy.“ Všichni se dívají na mě. Úplně všichni. Moje máma Napořád si vedle mého táty Napořád na druhé straně stolu drží ruku na svém velkém kulatém břiše. Nevím, co jsou údery a otřesy, ale nikdo se mě na nic neptal, a tak nechávám pusu pevně zavřenou. Můj táta Napořád vyndá nějaký papír. „Podle počítače dostala panna třiaosmdesát ran a čtyřikrát se s ní třáslo,“ řekne. Pak papír položí. „Ginny, uhodila jsi to miminko?“

GINNY NAPORAD.indd 21

18/08/17 14:35

BENJAMIN LUDWIG

„Umělohmotné elektronické miminko,“ řeknu, i když jedno z pravidel je, že Nikoho neopravujeme. „Nejde o to, jestli to miminko bylo skutečné, nebo ne,“ řekne můj táta Napořád. „Požádali jsme tě, aby ses zkusila o to miminko starat. Nemůžeme –“ „Briane,“ řekne moje máma Napořád. Pak se otočí ke mně: „Ginny, není v pořádku dávat rány miminku, ani s ním třást. I když to miminko není skutečné. Rozumíš tomu?“ Mám svou mámu Napořád moc ráda. Každý večer po večeři mi pomáhá s úkoly a vysvětluje mi věci, které nedávají smysl. K tomu hrajeme čínskou dámu, když přijdu domů ze školy. A tak řeknu: „Když jsem byla v bytě s Glo–“ „Víme, co se v tom bytě stalo,“ přeruší mě. „A je nám opravdu moc líto, že ti ubližovala. Ale není v pořádku ubližovat miminkům, v žádném případě. A tak potřebujeme, abys znovu začala docházet k Patrice. Pomůže ti, aby ses mohla stát starší sestrou.“ Patrice je terapeutka. Vztahová terapeutka. Od adopce v červnu jsem ji neviděla. Předtím jsem bydlela se svými rodiči Napořád v Modrém domě celý rok. Tehdy jsem taky začala chodit do nové školy. Což mi znovu připomene, že Gloria už vyrazila. Nevím, jak dlouho jí bude trvat, než se sem dostane. Nevím, jestli se sem dostane dřív, než půjdu za Patrice. A to je důležité, protože potřebuju vědět, kdy se co stane, abych mohla počítat, dívat se na hodinky a udělat všechno pro to, aby věci vyšly tak, jak mají. Strašně si oždibuju prsty. „Kdy půjdu za Patrice?“ zeptám se. „Dneska jí zatelefonujeme a zjistíme, kdy bude mít čas,“ řekne moje máma Napořád. „Nejspíš začátkem příštího týdne, jestli bude mít volný termín. Vsadila bych se, že kvůli tobě si nějaký najde.“

GINNY NAPORAD.indd 22

18/08/17 14:35

GINNY NAPOŘÁD Benjamin Ludwig Z anglického originálu Ginny Moon, vydaného nakladatelstvím Park Row Books v Ontariu v roce 2017, přeložil Radovan Zítko Obálku navrhla Gabriela Janovská Redigovala Táňa Holasová Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 344 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9235. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

GINNY NAPORAD.indd 344

18/08/17 14:35